2
masthead
V Praze, v úterý dne 23. dubna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplásí sen
v Praze v administrael
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí čon flkoe
na mněsíe
na čtrat lets . . . . 7 K 50h
ve fllalkich
na něsíc . . . . . . 2 K 80h
Poštout
n. . . . . 9 K 60h
s drojí zisilkon
na měsíe
na čtvrt leta . . . . 11 K 40h
Schönerer chce v Rakousku
diktovat!
Pamětihodný zápal, s jakým dne 18
t. m. »Neue Freie Presse« zaštítila vlasti
zrádnou agitaci Všeněmce Schönerera
dovršil slavomam a zpupnost tohoto nej-
nestydatějšího ze všech agentů
pruských v říši habsburské do
takové míry, že týž hodlá dnes do posla
necké sněmovny cislajtánského parlamentu
vrhnouti pravou herostratskou smolnici
návrh, aby němčina byla záko
nem ustanovena za státní ja zyk
Rakouska stejně jako je maďarština stát
ním jazykem Uherska.
»Cihlou, která spadla nenadále vládě
Körbrově na hlavu«, nazvala »Neue Freie
Presse« zprávu o proslulém výroku p. arci
vévody Františka Ferdinanda proti všeněme-
ckým škůdcům, pracujícím za heslem »Pryč
od Říma« ku pohroužení Rakouska do tůní
všeněmeckého moře. Však případněji mohl
by se věru mluviti dnes o cihle, vržené pru-
ským nezbedou po slovanské většině národův
tohoto soustátí.
Návrh Schönererův celým svým účelem
celým svým odůvodněním není než podlou
urážkou a provokací Slovanstva rakouského
než attentátem na klid a budoucnost této
říše, jenž musí být na ráz a vehementně
odražen všemi spojenými silami národů
stran a činitelův, jimž není osud této říše
ještě — Hekubou.
Proč žádá si Schönerer rychlého uzá-
konění státní němčiny? Předstírá sice také
péči o dokonalou politickou a soudní správu,
ale kdož by to při starém tom revolučníku
bral do opravdy!
Cihla
František Ferdinand
Hekuba
Schönerer
Praha
Rakousko
Uhersko
Řím
Neue Frei Presse
Neue Frei Presse
5
article
Upřímněji prozrazuje pravý úmys
svůj zajisté tvrzením, že prý státn
němčiny vyžaduje jednota — »německého
Rakouska«, dále prý zájem spojitosti z e m
bývalého německého »bundu« —
následkem čehož připouští také výminku od
té německé záplavy pro království dalmatské,
haličské a Bukovinu. Tyto země nespadaj
na ten čas ještě do sféry lačného jícnu
Všeněmcův, na ty dojíti má později a proto
jim dává zatím Schönerer se svou státní
němčinou ještě pardon.
Z toho viděti přece jasně, jak mu
pranic nezáleží na t. zv. jednotě Rakouska.
nýbrž jak je okamžitě hotov, země tak důle
žité a rozsáhlé jako Halič a Dalmacii, tedy
skoro polovinu Cislajtanie, z jednoty té pustit,
ale jak mu všechno sejde na tom, aby jen
nás Čechy a Slovince zardousil »po madar
sku« státní němčinou, aby jen »ty bývale
země německého bundu« svázal nejsilnějším
provazy vládní germanisace v jednotné »ně
mecké Rakousko«, které by pak při nej
bližší příležitosti vhodil do moře vel ko-
pruského.
Dvojí překáželo až dosud dle doznání
samých státníků pruských — jako na př.
Bismarka — nemálo záborným choutkáma
plánům následníkův »Velkého Fridricha
pruského: jednak my Čechové, jednak kato-
lictví Němců alpských zemí Rakouska. Bis-
mark dobře a střízlivě oceňoval význam na-
šeho uvědomění českého, naši zdatnosta
tuhost národní, dosvědčenou naším tisícile
tým heroickým oddoláním hroznému příboji
přesily německé. Netajil se tím, že
tehda, kdyby bylo lze jednou hypnotisovati
bdělou žárlivost Ruska a Francie, ta česká
kost byla by příliš ostrá pro pruský žaludek,
kterému by způsobovalo již velikých obtíží
ztrávení těch 8 millionů německých
katolíků Rakouska, kdyžtě již nyní
má se svými 18 milliony jihoněmeckých ka-
tolíků tak důkladné nesnáze zažívací.
Čecho
Fridrich
Němec
Bis
Rakousko
Bukovina
Halič
Dalmacie
Rusko
Francie
6
article
Nuže, Schönerer se svou wolfovskou
družinou od let statečně se přičiňuje, aby
odstranil tyto obojí překážky Bismarkům bu-
doucnosti. Němce rakouské úsi-
lovně nabádá, aby odpadli od
katolicismu a přijali »národní
církev pruskou«, vládu rakou-
skou a parlament rakouský pak
vyzývá, aby nás Cechy a Slo
vince poněmčily násilím státn
němčiny, tak jako němčí jím
Prusko své Poláky.
Pracuje a dychtí »pro krále pruského-
oběma směry zároveň, svým »Loos von
Rom« chce totéž, čemu chce svým heslem
»Ustanovte němčinu státním jazykem všech
bývalých zemí německého bundu« —
Pravý pro Rakousko význam Schönere-
rova hesla »Pryč od Říma« byl konečně po-
stižen a obnažen památnými slovy: »Ne-
znamená nic jiného, než pryč o
Rakouskal«
A jako nemůže pravdou tou všechna
rabulistika »Neue Freie Presse« ani hnouti,
tak jest a zůstává tolikéž pravdou nezvratnou
a každému myslícímu politiku zřejmou: že
i to druhé heslo téhož Prušáka Schöne-
rera: »Ustanovte něměinu stát-
ním jazykem Rakouska, vyjma Halič a
a Dalmacii, neslouží jinému než témuž
protirakouskému účelu a cíli, nezna-
mená tolikéž nic jiného než »Pryč od
Rakouska«. Dovodil to již před léty způ-
sobem znamenitým politik tak střízlivý, jakým
jest Polák a býv. ministr Madeyski.
Ve svém spisu »o státní němčině«,
vydaném v roce 1885, nezvratně dokázal,
kterak ustanovení němčiny za jediny
státní jazyk Rakouska zname-
nalo by tolik, jako násilně tuto
národnostní říši obrátit v jed-
notný německý národní stát, čímž
by však byl její přirozený základ podemlet
Schönerer
Němec
Loos
Rom
Schöner
Prušák
Schön
Polák
Madeyski
Rakousko
Řím
Halič
Dalmacie
Neue Frei Presse
7
article
a vyvrácen, načež by se ona nezbytně dříve
či později sesula do moře všeněmeckéhoa
roztála v něm jako ledová kra v jarním
proudu.
Ale než by k tomuto konečnému soudu
dějinnému došlo, jakých neskonalých zápasů,.
křečí a útrap bylo by přestáti této říšia
většině její bránících se národů! Smía
může která vláda rakouská odvážiti se toho,
aby vydala státní loď rakouskou v tyto víry
bouřné?
Věru jsme žádostivi na to de
filé stran i vlády Körbrovy v parlamentě
cislajtánském před tím zejtřejším návrhem
Schönererovým. Půjdou za ní m
Dají se mu do vleku?
Hledíme s největším napjetím té kaval-
kádě vídeňské vstříc a máme za jisté jen to a
že by v tu chvíli, které by z toho drzého
návrhu Schönererova hrozil, jak se říká.
dešť, v tu chvíli, kde by se situace uká-
zala být podezřelou, neřku pro osu
národa našeho hroziv ou.
poslanci naši neváhali by ani na okamžika
nejráznější vytrvalou obstrukcí
zmařili by tento všeněmecký ná-
jezd na dobro. A třeba sami zůstali
toho vlastní silou dovedou a dokážou, poně-
vadž v tomto boji byl by vzhůru veškeren
český národ a vyvinul by zajisté znova onen
živelní odpor svůj, kterým se již tolikráte
ubránil v tisíciletí dějin svých patrné záhubě.
Körbrův
Schönererův
8
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. dubna. (Arcikní že
protektorát.) Štyrský orgán německých
nacionálů přinesl za tepla málo hodnověrnou
zprávu, že inspirátory arciknížecího protektorátu
nad německým školním spolkem byli členové
vysoké šlechty české. Dnes sděluje se »Lidov.
Novinám« na základě rozmluvy s »vynikajícím
poslancem z kruhů německé šlechty«, že poli-
tické kroky arciknižete Františka. Ferdinanda
inspiruje Oskar Teuber, hlavní redaktor vídeň-
ských úřadních novin. Císař dal prý již dříve
svolení, aby areikníže přijal protektorát nad
katolickým školním spolkem a nyní vyslovil
také souhlas se slovy arciknížele. K tomu do-
dávají ještě »Lid. Noviny«, že arcikníže ne-
zůstane na dosavadním kroku, nýbrž dá ještě
podnět k velké akci, jež bude organisována
i jinými mocnými vídeňskými činiteli a má smě-
řovati proti politickým rejdům strany německo-
radikální.
Vídeňský židovsko-liberální tisk, jenž se
v této věci marně dovolával přispění parlamentu
uherského, svolává dále do zbraně »všechny
liberální živly rakouské« proti vystupující reakci,
přecházeje opatrně mlčením velkoněmecké choutky
Schönererovců, jež jsou vlastním otcem hesl
»Pryč od Říma!« A tu jest pozoruhodno, že
počítá při tom také s pomocí českou.
František
Ferdinand
Teuber
Praha
Řím
Lido
9
article
Tak čteme aspoň ve »W. Tagblattu«: Afféra
protektorská ukázala svobodomyslným živlům
všech táborů společného nepřítelo — feudální
reakci. Němci i Čechové vědí nyni, čeho se
mají nadíti s oné strany. To dodá německým
stranám také odvahy, aby při stanovení svých
národně polítických požadavků v Čechách ucho-
pily národní spor za samý kořen a navrhly ona
opatření, jež si všichni mírumilovní v Čechách
(vyjma feudály) dávno už přejí, dávno požaduji,
která však z ostýchavosti před trvajícími a zdě-
děnými poměry nemohla býti dosud uvedena
v život.« Ta slova zni sice velice temně, ale
kdo chce, může z nich vyčísti jakousi neurčitou
touhu po smíru česko-německém.
Z Lublaně, 19. dubna. (Souhlas s li-
berálními poslanci.) Podobně jako
voličové dra. Tavčara a Ferjančiče v Kráňsku,
schválila též slovinská pokroková strana gorická
vystoupení poslance Gabrščeka ze slovinsko-
chorvatského klubu, v němž liberální poslanei
měli svázané ruce. Ve schůzi, konané minulou
neděli, uznali voličové, že nyní liberální po-
slanci, jsouce prosti pout, budou moci platněj
působiti ve prospěch národa na základě pokro-
kové myšlenky. Zároveň prohlášeno za nutné.
aby se čtyři liberální poslanci těsněji sblí-
žili s Mladočechy, neboť v takovém
svazku nalezli by více pomoci a získali bysi
většího významu, než v onom klubu, o jehož
činnosti rozhodují biskupové, kteří nejsou ani
poslanci.
Z Terstu, 19. dubna. (Přestoupil
k řecko-katolické církvi.) Včera ozná-
milo na terstském magistrátu 306 osadník
z Rojna u Terstu, že vystupují z církve římsko-
katolické a přejí si býti údy církve řecko-kato
lické se staroslovanským bohoslužebným jazy-
kem. Rojanští následovali příkladu svých sou-
sedů z Ricmaně, kteří s povolením papežovým
i vládním před krátkou dobou přestoupili k unii
Affér
Němec
Čecho
Tavčar
Ferjančič
Gabršček
Čechy
Lublaň
Terst
Rojn u Terst
10
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 22. dubna.
Staré nepřátelství k Černé Hoře.
Z Cetyně, 17. dubna. (Dop. »Nár. Listů«,
Toto sokoli hnízdo, jakkoli chudobné a pusté.
neustále vábí k sobě cestovatele a cizince, kteř
sem přicházejí, aby se přesvědčili na vlastn
oči, co znamená láska k vlasti a nadšení pro
její slávu. Ale Černá Hora, jako má přátele, má
i nepřátele, kteři věčně usilují očerniti před
světem černohorské jméno.
Onehdy bylo v novinách — z Vídně se to
do nich dostalo — že katolický arcibiskup
v Baru, Milinovič, vzdal se své hodnosti, protože
dostává malý plat. Pravda, Černá Hora je
chudobná a nemůže mu dávati mastnějšího
platu. Arcibiskup Milinovič dostává od černo-
horského státu ročně 5000 fr., k čemuž Francie
připlácí 1000 fr., neboť Francie od Pařížského
traktátu má protektorát nad katoliky Východu.
Dop
Milinovič
Praha
Černá hoře
Cetyně
Vídeň
Černá Hora
Francie
11
article
Ale kdykoli arcibiskup Milinovič má nějakou
zvláštní potřebu, stát černohorský ochotně mu
vychází vstříc. Arcibiskup Milinovič je skromný
mnich, nemá kolem sebe velkolepého dvora
jako katolická církevní knížata v západní Ev-
ropě. Příjmy dosavadní mu dostačují a lež je,
že by byl svého úřadu se vzdal. Vymyšlená
novinářská zpráva měla bezpochyby za úče
teprve v něm vzbuditi touhu po větším platu
a vnuknouti mu myšlenku, že tam, kde ho lituji,
touze jeho by vyhověli, ale mohu ubezpečiti,
že jako tento, tak každý podobný manévru
arcibiskupa Milinoviče selže.
Lživé jsou také vídeňské a poštské zprávy
jakoby se k odstoupení připravoval hr. Lujo
Vojnovič, nynější ministr spravedlnosti, že je
na Černě Hoře špatně placen. A lež je také
že mu bylo nabídnuto výnosné místo ve Vídni
Hr. Vojnovič je správně a dosti dobře placen
Plat jeho obnáší přes 4000 zl. kromě bytu. T
mu postačuje, a kdyby mu ve Vídni dávali dva-
krát, třikrát tolik, dostali by košem. Noviny.
které takové zprávy vymýšlejí, ovšem to vědi
Ale jim nejde o hr. Vojnoviče, nýbrž o to
aby Černá Hora byla ostouzena. Co Černá Hora
dluhovala c. k. poště a Länderbance, pomoci
Ruska zaplatila. Proč tedy takové starostio
její kapsu?
Onehdy byl zde hr. Pocci z Bavor a do-
nesl knížeti Nikolovi pozdrav bavorského prince
Arnulfa, s nímž je gospodár ve velkém přátel-
ství. Ale kníže právě prodlévá na cestě po své
zemi, pročež bavorskému hraběti nebylo možno
s ním se viděti. Hrabě je náruživý lovec
ptakověd. Vypravil se z Cetyně na Skadersk
jezero za lovem. To je vše, a vídeňské a pešt
ské noviny z toho udělaly, že hr. Pocci přibyí
na Cetyň v domnělé příčině ženitby kněževič
Mirka s některou bavorskou princeznou!
Milinovič
Eva
Vojnovič
Černá
Pocci
Bavor
Arnulf
Hrabě
Mirek
Vídeň
Hradec
Černá Hora
Rusko
Cetyně
12
article
Turci za předešlých věků, nemohouce ni-
ktérak zbraní pokořiti Černou Horu, usiloval
zlomiti ji věrou. Islamism počal se v ní za
hnizďovatí. Ale událo se ono slavné pobití, které
opěvuje vladyka Petr v »Horském Věnci«. Tak
se Černá Hora osvobodila od domácího neštěsti
a očistila se od »nekrsta«. Nyní Němci a Ma-
daři usilují Černou Horu zničit finančně. Kdo
noví o věčné celní válce, kterou s ní vede Ra-
kousko Uhersko? Avšak Černá Hora snáší to
trpělivě a čeká lepších časů. Přežila horší doby
Re.
K studentským nepokojům
v Rusku.
Paní Julie Adamolá v posledním svazečku
»Parole frangaise a l'étranger« píše, že se ji
dostal materiál o studentských ne-
pokojích v Rusku, který vzbud
sensaci, až jej uveřejní. Prozatím na
povídá, že hnutí to je socialistické a má
příčinu v tom, že žáci Karla Marxa zaujali sto
lice národního hospodářství na ruských univer
sitách, Podrobnosti paní Adamová podá příšté-
Francie pomahá Německu z mizerie
Také »Köln. Zeitung« zaznamenala jako
zvěsť prazvláštní, neočekávanou, že poslední
říšská půjčka německá přepsána byla čtyřikráte
ve — Francii. Podotýká k tomu úsečně, ale
významně: »Ukládá-li Francie takto
skutečně pníze své v německých
papírech, pověsila odvetu na hřebík
a pomýšlí nanejvýš k vůli ochran
peněz svých na spolek s námi.«
Turek
Petr
Němec
Adamolá
Marxa
Adamová
Köln
Černá Hora
Ma
Rusko
Francie
Německo
Zeitung
Rakouský Uhersko
13
article
Opravdu tato finanční pomoc Německu tvořila
velmi zajímavé pozadí ke schůzce
toulonské. Netřebať zajisté pochybovati o tom,
že finanční kruhy francouzské informují se
dobře — a mají prostředky k tomu
o budoucích zámyslech vlády francouzské,
dříve než by své peníze v německých papírech
riskovali. Pravda jest — sympatie nemohou nás
vésti k zastírání pravdy — že za nynějšího re-
žimu svého Francie již opětně poskytla Německu
netoliko podporu finanční, nýbrž také politickou.
Zvláště v otázce čínské. A to také proti ruske
diplomacii. Zdaliž cesta Delcasséova tento vikla-
jící se poměr spraví, uvidí me.
Deleassé na Rus.
Francouzský ministr zahraničných záleži-
tostí odjel do Petrohradu. Přibude tam v pondělí.
V úterý bude mu na počest pořádána veliká
hostina. V sobotu Delcassé Petrohrad zase
opustí. Že jeho cesta má účel čistě politický.
bylo by dětinským popírati, proto si ani offi
ciosové tentokráte netroufají tak činiti. O po-
drobnostech se ovšem jen hádá. Jisto jest toliko,
že Delcassé přijíždí do Petrohradu na pozvání
cara, jemuž se v nynější politice jeví leceos
tuze — nejasným a podivným. Vykládá-li se ale
propověď ministerského »Petit Parisien«, že
v Petrohradě jednáno bude o zjednání rovnováhy
na Středozemním moři, tak že má býti uveden
na přetřes v tisku v poslední době opětně vzpo-
menutý úmysl Francie, usaditi se v Marokku
Italii za to odškodniti Tripolisem, Anglii pak
pouhý Tanger nabídnouti, zdá se nám to přece
jen býti výkladem příliš umělým a troufalým.
Delcasséův
Delcassé
Petit Parisien
Německo
Rus
Petrohrad
Francie
Maroko
Tripolis
Anglie
Tanger
14
article
Dost jiných vážných problémů, ba snad i zá-
pletek Francii jinde kyne, než aby právě nyni
rozvíjeti chtěla otázku marockou, jež by ji
mohla snadno uvésti v konflikt s Anglií a Ně.
meckem. Zasvěcenějšími zdají se nám být
kruhy politické, jež tvrdí, že neshody, jež
se mezi Ruskem a Francil v otázee
čínské opětně vyskytly, pohnuly
cara k tomu, by hleděl se s Deleassém osobně
dohodnouti. Finanční ministr Witte prý přání
carovo živě podporoval. Z druhé strany také
Delcassé příležitost tu uvital, poněvadž cesta na
Rus může postavení vlády francouzské oproti
vlastní veřejnosti jen upevniti. Tato vidí
v každém případé raději schůzky s ruskýmí nežli
s německými neb italskými státníky. Tak
Villefranche a Toulon byly to právě dokázaly
Delcassé ostatně hodlá prý na Rusku vymahati
podporu jeho pro speciální zájmy francouzské
v Číně. Dle »Gaulois« chce prý Delcassé jako
podmínku pro vyhovění přáním ruským žádat
dále též za odvolání vyslance kníž. Urusova,
vyslaneckého rady Nariškova a prvního tajemníka
vyslaneckého Svěčína z Paříže, poněvadž styky
jejich s nacionalisty jsou nynější vládě fran-
couzské trnem v oku.
Deleassý
Witt
Villefranch
Toulon
Francie
Anglie
Rusko
Čína
Paříž
Nariškov
15
article
Rusko oproti tomu hodlá prý pokusiti se,
by získalo oporu i Francie i Velké Britanie pro
své stanovisko v otázce čínského odškodného
Takové jsou celkem zvěsti a předzvěstí, jimiž
politická veřejnost provází cestu Delcasséovu.
Její výsledky zračiti se budou nepochybně již
v přípiteích, jež proneseny budou za hostin
petrohradských. Zajisté v každém případě
opětováno bude v nich slovo »spojenectví«, jeli-
kož vynechání jeho učinilo by ve Francii dojem
nejnepříznivější a posici ruskou v diplomatickém
zápolení by oslabilo. To však nebude rozhodu-
jíeím. Teprve ostatní obsah přípitkův bude
svědčiti o positivních neb negativních výsledcích
cesty Deleasséovy. A hlavně jejich ton. Tak
v diplomacii ton tvrdí muziku.
Rusko
Francie
Velká Británie
16
article
Opatření Andréova proti katolické
propagandé ve vojsku.
Francouzský ministr vojenství potrestal řadu
důstojníkův, kteří se propagandě zminěné oddá-
vali. Setníka Sonneta přesadil z Vitré do Toulu
Zjistil prý prostředkem policejního komisaře
vitréského, že Sonnet sezval setninu svou a že
k ní měl výklad o pojmu božství. Mimo jiné
pravil prý v něm: »Naším generálem a šefem
jest bůh a první vojenskou povinnosti jest plnit
přikázání římské církve, choditi na mše a sla-
viti velikonoce.« Dále přesazen byl dělostřelecký
setník Gigard ze Chálonsu sur Marne do Castres-
Tento důstojník byl prý netoliko členem dobro-
činného spolku sv. Vincence de Paula a stýka
se jako taký s dělnickými rodinami, nýbrž roz
dílel prý mezi ně také nacionalistické brožurky
v nichž byly prý vláda a parlament napadány
»Gaulois« tvrdí, že André rozeslal všem poli-
cejním komisařům garnisonních měst otazníky po
poměru důstojníkův k církvi katolické, v nichž
prý se nalezají na př. otázky: »Chodí setnik
X. se svojí chotí na mší? Chodí na mši i sám ?e
atd. Vládní listy existenci tohoto okružníku po
pírají.
Sonnet
Gigard
jít Paul
André
Vitrý
Toul
Aires
Gaulois
spolek svatý . Vincenc
Chálons sur Marna
17
article
O národnostních a národohospodář-
ských poměrech Slezska.
O národnostních a národohospodář-
ských poměrech Slezska.
Zmínili jsme se již v listě včerejším o veřejn
přednášce, již k žádosti Moravsko-slezské besedy
promluvil o poměrech slezských znalec povolaný
rada zemského soudu a říšský poslanec pan Václav
Hrnbý. Přednáška konala se v neděli, ve dvoraně
Měšťanské besedy pražské a těšila se hojné návštěvě
Po oslovení posluchačstva p. doc. drem. J. Hon
lem, ujal se slova dožádaný řečník, jemuž dostalo
se okázalého, hlučného uvítání. Navázav na tytc
projevy, pravil, že váží jich sobě tím více, poněvad?
doma, ve Slezsku, pracovníci nejsou zvyklí takové-
muto vítání. Nasvědčují tomu, že co nyní ve prospěch
Slezska podníká jednak dorost ve svém idealismu.
jedak šlechetné paní české, nebude marnou prací
jdeť o to, abychom zachovali malou sice zemičku,
avšak jednu ze zemí koruny časké, která jest mo
stem, spojujícím národ náš s mohutným tělesem
slovanským. Jest to hráz, prostonárodně řečeno, ploo
naší české národnosti a dobrý hospodář každý dbá
aby své ploty měl v pořádku.
Řečník pak poukazuje k těžké situaci naší národ-
nosti v této korunní zemi.
Ze země někdy veliké, z devatenácti knížectví
zbylo po míru vratislavském jenom jediné celé kní
žectví těšínské, malá část knížectví opavsko-krnov
ského a nepatrná částka knižectví nirského, kter
tvoři nynější hejtmanství frývaldovské. Ostatní úrodná
část, t. zv. obilní komora království pruského, část
která dnes vyniká neobyčejným průmyslem, část
která obnáší dvakrát tolik, co Morava, byla odňata
nám Německem. Ale i to, co zbylo, zasluhuje naš
pozornosti.
Hrnbý
doktor
Slezsko
Morava
Německo
18
article
Mluvíce o vévodství slezském, mateme si často
pojmy, zapomínajíce, že názvy »horní Slezsko«
»dolní Slezsko« jsou jen státoprávně historickými
Správně říkati jest: »východní Slezsko« čili Téšínsko
a »západní Slezsko« čili Opavsko.
Dotknuv se podrobněji literatury o Slezsku po-
jednávající, praví, že konečně začínáme se ujímat
Slezska a nepřestáváme na pouhých krásných slo
vech. Jest to zásluha nejen nynějších pracovníků
nejen Moravsko-slezské besedy, nýbrž i těch průkop
níků, kteří v nejhorších dobách vždy poukazoval
ke Slezsku, jeho se zastávali a je hájili. Sluší jme
novati dra. Riegra, posl. Karla Adámka, prof. Tilára.
kteří při každé příležitosti hájili naše Slezsko, dokud
nepřišli pracovníci, kteří ve Slezsku samém se cho-
pili díla.
Řečník promlouvá o poměrech církevních a po-
měrech geografických Slezska.
Opavsko a Krnovsko a ta čásť, která nám byla
odňata, není vlastně Slezsko, nýbrž původně jest to
část Moravy. Postupem času začínala se ustalovali
tato země jako vlastní knížectví, které r. 1659, aby
účastno bylo výhod akkordu drážďanského, prohlásilo
se za příslušnost vévodství slezského. Tato čásť pak
zůstala dnes částí arcibiskupství olomouckého. Zatím
ale knížectví těšinské a ona část vévodství nisského
náleží k biskupství vratislavskému, které jest nej-
větším biskupstvím v Evropě. Že postavení Čechů
v tomto biskupství není růžově, vyplývá z loho, že
toliko malý zlomek tohoto ohromného území obydlen
jest obyvatelstvem českým.
Riegr
Adámek
profesor
Tilár
Čecho
horní Slezsko
dolní Slezsko
Slezsko
Opavsko
Krnovsko
Morava
Evropa
19
article
Ale ještě důležitější jest geografická poloba
Chobot německý táhne se až po Jičin a Hodslavice
a od Hodslavic máme až do Tešlnska velikány horské
Radhoší a Lysou Horu.
Moravská Ostrava se svým okolím, jež
obnáší přes 100.000 obyvatel, jest, ne-li větší
aspoň tak velká, jako hlavní město markrabství mo
ravského, Brno. Tato Moravská Ostrava jest centren
ohromného průmyslu, který jest rozvětven na vý
chodní Slezsko, Moravu. Toto okolí jest nejdůleži
tější a nejvíce vynikající krajinou v celém Předli-
tavsku. Šlezský Bohumín jest nejdůležitějším
uzlem dalekého širokého okolí, poněvadž tu soustře
ďují se dráhy se všech stran. Při obrovské důleži
tosti této krajiny v oboru obchodním, průmyslovém
a národohospodařském musíme želeti tono, že kou
tento zůstal námi nepovšimnut. Tu se usazuje vůbe
německý kapitál. I v Haličí již znají důležitost
Slezska, poněvadž příliv obyvatelstva z Haliče jes
tak úžasný, že se stává nyní aktuální otázka, zdaž
má předním jazykem v zemi býti jazyk polský
Z Haliče stěhuje se nejen dělnictvo obrovskými
V drobném prodeji:
ranní číslo o sobě
za
oddpolední
. . nt
Ve slialkách na venkovšn
ranní číslo. . . . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3
Inserat
platí ze hotevě napřed.
Předplacení a inserty přijímá zdmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachávejí se též račakce.
tiskárna a oxpeůlcu , Národnich L.istůe,
Rukopisy se nevrzcsji.
Hodslavice
Lysá Hora
Ostrava
Brno
Slezsko
Morava
Bohumín
Halič
horský Radhoš
20
article
proudy do Slezska, nýbrž také řemeslnictvo, úřad
nictvo a podnikatelstvo. V Čechách se o to nezají
máme, a jest to kraj, kde jsou dány všechny pod-
mínky hospodářského rozvoje a úspěchu, a tente
rozvoj není ještě dokončen. Tento rozvoj Ostravska
bude postupovati stále a stále a vyšine se na výši
obromnou, až bude uskufečněn průplav dunajsko-
oderský.
Slezsko jest rozděleno moravským Lašskem na
dvě polovíce, a jest tímto klinem rozdělena také
česká národnost. Máme na Opavsku menší část a na
Těšínsku větší část českého obyvatelstva. Lašsko,
arciť ve svém jádru české, jest nejen hospodářským
centrem, ale má také v ohledu národním pro nás
velikou důležitost.
Mluvíce o Slezsku, nesmíme nikdy pominouti
Ostravska, poněvadž jsme tam i tam stejně vydáni
nebezpečí germanisace. Tato doráží na nás ne snad
nahodile, nýbrž děje se dle promyšleného plánu,
vynalezeného ne dnes, nýbrž dávného.
Slezsko
Čechy
Ostravsko
Opavsko
Těšínsko
Lašsko
21
article
Asi před 10 lety německý publicista Hellriedel
v »Deutsche Ztg.« pronesl významná slova. Poukázal
na velikou důležitost Ostravska v hospodářském, poli-
tickém i národním směru a pravil: »To jest krajina,
kde rozhodne se světodějný boj mezi Němectvem a
Slovanstvem« čili jinými slovy mezi Německem a
Rakouskem. Mnoho politiků mělo slova tato za poubý
výraz nacionálního šovinismu, ale čím dále, tím víca
přesvědčujeme se, že slova tato jsou správna, a že
právě za tímto účelem pěstuje a provozuje se v tomto
kraji úsilovná germanisace. Ztratili jsme Bohumín,
Ostrava jest zněmčena, v nebezpečí jest Polská
Ostrava, Malé Kunčice, Zábřeh a Vítkovice. Dnes tak
daleko to došlo, že každým novým průmyslovým zá-
vodem hrozí nové a větší nebezpečí. Na hranicích
Opavska máme mnoho průmyslových závodů s pru-
ským kapitálem, Svinov má německou školu, stará
česká škola skrývá se tam ve staré chatrné budově.
Průmyslem jde ku předu germanisace Slezska a ohro-
žuje nás, a kdyby se podařilo území toto zněmčiti,
pak stanou se česká území po obou stranách Slezska
pouhými ostrůvky, které okamžitě mohou býti za-
plaveny.
R. 1890 napočteno ve Slezsku 605.839 obyvatel
Při letošním sčítání přibylo nejméně 15%, z čehol
lví podíl připadá na Těšínsko, zejmena na Frýštácko,
Bohumínsko. Roku 1890 mělo Slezsko 280 tisíe
Němců, t. j. 47%, Poláků větší čtvrtinu, totiž 178
tisíc, t. j. 29% a Čechů menší čtvrtinu, totiž 131.839
t. j. 24%. Z toho jest viděti, že národnost česká tvoří
naprotí Němcům i Polákům menšinu. Sluší k tomu
uvážiti, že Čechové naproti oběma národnostem jsou
v nevýhodě, poněvadž jsou odloučeni od své národ-
nosti, kdežto Poláci opírají se o silné pozadí, Němci
pak ještě mnohem více.
Hellriedel
Němec
Polák
Čecho
Ostravsko
Německo
Rakousko
Bohumín
Ostrava
Malá Kunčice
Zábřeh
Vítkovice
Opavsko
Svinov
Slezsko
Těšínsko
Deutsche Ztg
22
article
Od roku 1880 do roku 1890 přibylo 4.5 procení
Němců, Čechů jen 2.7 procent, za to však Polákt
15 procent. Letos bude snad ještě hůře, poněvadž
sčítání děje se za poměrů prazvláštních. Jde o jedno-
duchou věc »Divide et impera!« Vidíme, že v obcích
skutečně českých máme pojednou německou většinu.
tím, že čásť většiny české se při sčítání počitá za
Poláky, tak že sice Čechové a Poláci mají dohromady
ještě přece většinu, avšak Němců jest více i než Čechů
i než Poláků.
Němec
Čecho
Vidím
Polák
23
article
Na druhé straně pojato bylo za vládní princip
aby se trojjazyčnost omezila co možná na nejmenšt
obvod. Na štěstí lid, který má býti obětován, staví se
energicky proti popolšťování a jeví velké národní uvš-
domění. To by nás mohlo těšiti, ale čím větší jesl
uvědomění našich lidí, tím větší jest také roztrpče-
nost mezi Čechy a Poláky v jednotlivých obeích
která rozplameňuje se také některými neloyalními
Poláky, mezi nimiž vyniká obzvláště »Glos ludu
slaskiego«. Mějme na paměti zásadu, že každý kmen.
zvláště jsme proti Němcům menšinou a že jenom
tehdy můžeme Němcům vydatně čeliti, když vzájemn
budeme loyalně postupovati, jako jsme postupovali
dosud. Velmi důležitý jest moment náboženského vy-
znání. Slezsko, hlavně Těšínsko, má mnohem více
evangelíků, než kterékoli jiné země. Na Těšinsku jest
jich více, než čtvrtina a z těch je Němců 4 procenta,
Poláků 20 procent a Čechů /2e procent. Jinak jesl
Němců katolíků 53 procent, evangelíků 30 procent,
židů 17 procent; Poláků jest 65 procent katolíků,
35 procent evangelíků, Čechů katolíků 96 procent,
evangelíků 4 procenta. Z toho plyne, že Čechové jsou
katoliky rozhodnou většinou a že evangelíci rekrutují
se hlavně z Poláků. Tilo Poláci jsou jenem zevně
Poláky, uvnitř tvoří onu odrůdu, která se nazývá
»deutschfreundliche Slaven«, čili jinými slovy rene-
gáti, poněvadž jdou v každém směru s Němci a jest
možným, že při posledních volbách jedině my Čechové
většinou katolíci jsme pomohli k vítězství evangeliku
dru. Michejdovi, evangelíci volili renegáta.
Polák
Glos
Němec
Čecho
Michejda
Čechy
Slezsko
Těšínsko
24
article
Nesmíme však zapomenouti, že nesmíme za to
činiti veškeré kruhy polské zodpovědnými. Véc jest
tím nápadnější, že i katolické duchovenstvo jest ne-
přátelského smýšlení vůči Čechům. Když řečník s
na příčinu toho tázal jistého katolického duchovního,
bylo mu odpověděno, že »Čechové jsou Husité,k
nímž nemohou. míti důvěry.« Jest to zajímavo pr
posouzení našich poměrů.
Živel polský a český na Těšínsku vzájemně se
prostupují, tak, že mnohdy ani nemůžeme nalézti
hranice. Když Čech poměrů neznalý přijde do Slez-
ska, pak řekne, že všechno až po Krakov jest úplně
české, Polak pak řekne, že jest polské vše až na
Břeclavu, a že si musí jazyk polský zjednati plat-
nost i na Moravě.
Na Těšínsku býval druhdy obvyklým výhradně
jazyk český. Hnutí polské šíří se teprve od let čtyři-
cátých. Však ještě používá se českých kněh v ko-
stelích jak katolických, tak evangelických. Ve školách
popolšťování šlo pomaleji, ale vykonalo se to do r.
Čecho
Čo
Polak
Těšínsko
Krakov
Břeclava
Morava
25
article
Ještě jeden moment stěžuje práci — dělnictvo.
Dělnictvo rekruluje se většinou z Haliče ze živlů
nevzdělaných, analfabetů, a jest pozoruhodno, že
nikde snad nemá strana sociálně demokratická tak
snadný úspěch, jako právě tam. Jest tuze žěleti, že
tímto dělnictvem vnáší se v dobrý lid náš alkoho-
lismus. Vlastní Slezan není alkoholikem, ale v prů-
myslových krajinách bohužel lze znamenati zhoubné
následky alkoholismn. V tomto směru nastává nyní
z řad dělnictva samého reakce.
Jazyk český jest ve Slezsku, ačkoliv ono první
ze všech zemí koruny české si zavedlo výlnčně
české úřadování a ačkoliv nejdéle — až do r. 1782
— se v něm české úřadování udrželo, Popelkou. Ob-
noveným zřízením zemským zavedena byla němčina
vedle češtiny a nařízením císaře Josefa II. bylo za-
vedeno úřadování německé. V duchu bachovském
řeklo se roku 1852: »Slezsko jest výhradně ně-
mecké. Ve Slezsku není ani jazyk český ani polský,
nýbrž jest tam nějaká řeč, která není ani česká aní
polská, a poněvadž jest to »wasserpoláčtina«, mus
se všechno úřadování díti německy.« Později zasáhl
do věci dr. Pražák a co se za tehdejších poměro
dalo udělati, stalo se. Systém bachovský prolomil
také Ruber, aspoň tak daleko, že dnes se nezabra-
ňuje po česku vyřizovati podání v českých okresích.
Slezan
Popelka
doktor
Pražák
Halič
Slezsko
Ob
nařízení císař Josef II
26
article
Avšak i tu naleznou se byrokraté, kteří řeknou: »Ja
toho neuznávám Slezsko jest německé,« a vyřizuji
nadále česká podání po německu.
K závěrku řečník promlouvá o národní organi-
saci. Tato opírá se v Ostravě o »Politickou a hospo-
dářskou jednotu«, výkonný výbor národní stranya
o důvěrníky jednotlivých okresů. Kromě toho jest
celá řada spolků společenských a literárních jako
»Matice Opavská«, která podala již mnoho zname-
nitých dokladů své působnosti. Vedle ní jest ještě
»Matice osvěty lidové pro knížectví těšínské«. Spolek
tento působi ve Slezsku asi jako Ústřední Matice
školská a Národní jednoty. Způsobil zřízení »Prvního
výrobního družstva tkalců podbeskydských, zádruhy
spořítelen, zřídil dva obecné a pět mateřských škol,
1870
Slezsko
Ostrava