1
article
jsou-li deportované osoby příslušníky spřátelené
mocnosti a byly-li právem deportovány a zda
ztrát utrpěly. Komise prý pilně o to se snaží,
aby veškeré právní nároky veskrze v duchu
spravedlnosti a velkomyslnosti posoudila, jedná-li
se však o nároky účastníků ve válce, mají se
věci zcela jinak. Předseda ustanovil na to nej-
bližší schůzi na pondělí, aby si mohl mezitím
Bisschop opatřiti instrukce.
Z Londýna, 15. července. (C.-B.) Z De-
solationkopu přes Graafreinet oznamuje se ze
14. července. Útok čtyř kolon na Camp de Boo
byl již před čtrnácti dny zosnován. Kolony či-
nily v různých směrech zdánlivé pohyby na
oklamání nepřítele, až plukovník Scobell, který
útok řídil, udělil jízdě rozkaz, aby napadla ne-
přítele od východu, zatím co sám s kopinníky
a yeomanry postavení nepřátel ze západu obklíčil.
Scheeper vytrhl vstříc s hlavním jádrem vojska
rychlým pochodem, ale Scobell zmocnil se le-
žení Burů, ukořistil 56 koní, 25 pušek, zásoby
střeliva a potravin a zajal 25 mužů. Angličané
neutrpěli žádných ztrát. Mezi zajatými nachá-
zejí se Scheeperův pobočník a důstojník Luy.
Scobell
Angličan
Scheeperův
Londýn
Campo jít Boo
2
article
Požár židovského města v Novém
Bydžově.
Požár židovského města v Novém
Bydžově.
(Původní dopis »Národních Listů«.)
V Novém Bydžově, 16. července.
Nový Bydžov
3
article
Stručnou zprávu o vypuknutí obrovského požáru.
kterým zničeny tři ulice a do největší bídy uvrženo
tolik rodin právě té nejchudší třídy, přinesli jsme
v ranním listě; nyní jsme s to, čtenářům svým sdě
liti detaily smutného toho divadla.
»Staré město židovské« tvořilo dvě podélné, ne-
široké ulice, spojené úzounkými příčkami. Domy, ve-
směs jednopatrové, těsně k sobě se tulící, už svým
zevnějškem prozrazovaly, že mnohé decennium se
přes jejich krovy převalilo: ze dříví a bachorů byly
vystavěny a zčernalý šindel je kryl. Přes sto let
stály prý mnohé z nich, ba jsou, kdož odhadují
stáří těch »doupat lidských«, dnes už v rozvalinách
ležících, na stopadesát roků i více. Celá tato čtvrt
městská bývala původně židovským městem a říká
se jí tak podnes, třeba že židé, kteří byli majiteli
většiny shořelých domů, dávno už dali přednost
zděným činžákům na náměstí a v živých ulicích a
přenesli tam své obchody, a že obyvateli těchto
monstrosních baráků byli jen ti, kterým chudoba
bránila, aby někde ve zděných, bezpečných domech
rozestavili svůj sporý nábytek. Několik chudých
rodin židovských zbylo ještě v těch úzkých uličkách,
většina však jejich obyvatelů byli dělníci a právě ti
nejchudší.
Střed tohoto židovského města tvořila kamenná
synagoga, která, dík svému stavivu, zkoušku ohněm
přestála. Zadní fronta staletých staveb těch sousedila
se starým katolickým hřbitovem.
4
article
Tolik k orientaci.
Židovské město mělo svou pověru: pamětníci
starých časů udávají, že na třicetkráte už chytalo
v »židovně«, ale vždy přemohlo lidské úsilí rozpou-
taný živel a — židovna zůstala netknuta. Tim zdo-
mácněla pověra, že nad židovským městem kterýsi
s mythickým nimbem obestřených rabínů se modlil,
aby nikdy nevyhořelo. Je opravdu s podivením, že
bylo třeba teprve včerejší katastrofy, aby obyvatelé
bydžovští dospěli k poznání, jakým skladištěm hořla-
vin bylo celé židovské město. Ani těm nejprimitiv-
nějším požadavkům hygienickým, které dnešní zá-
kon pro obydlí lidska předpisuje, nevyhovo-
valy ty baráky, ale nebylo nikoho, kdo by byl měl
odvahy rázným zakročením předejíti včerejšímu ne-
štěstí, které připravilo nesčetné a právě ty nejchudší
rodiny dělnické i o ty poslední kousky nábytku.
Požár sám vypukl před půl pátou hodinou od-
polední. Těžké černé mraky a dusný vzduch odpo-
lední slibovaly déšť, ač ke čtvrtě hodině rozpoutal
se vichr a mraky rozháněl. Do šumění větry bičo-
vaných korun stromů zaryly se o půl páté první
poplašné údery zvonu hlásného. Jeť v Bydžově
dosud zvykem, že hlásný požár ať už ve městěči
v okolí vzniklý třemi údery na zvon oznamuje.
Bydžov
5
article
Prázdné ulice náhle oživly a tím víc oživují, čím
rychleji sledují poplašné údery za sebou. Každý ví
již, že hoří ve městě a že požár nabývá značných
rozměrů, poněvadž zvon poplašný neumlká. Ode-
všad pádí lidé k náměstí a soused sousedovi volá
otázku: »Kde to hoří?« Žádný neví dosud odpovědi,
poněvadž ti, kdož k ohni se rozběhli, se nevracejí.
Náhle do všeobecného zděšení zaduní veliký zvon,
třemi údery oznamuje, že nebezpečí je nej-
vyšší. Teď už jde od úst k ústům zpráva: »židovská
ulice hoří«, a každý, kdo tu Jobovu zvěsť slyší, ví
už, že po celém židovském městě v tom okamžiku
je veta.
3 Kde kdo pádí na náměstí, odpřahují koně, aby
jimi stříkačky odvezli, trubky hasičské a píšťaly ječí
do vřavy — krátce obraz k nepopsání. Celá přední
ulice židovská je v jednom plameni a co chvíle nový
a nový jazyk plamenný šlehá ze krovů toho i onoho
domu. Kam dosud oheň nezasáhnul, vynášejí při-
chvátavší sousedé, co vynésti se dá, matky se srdce-
rvoucím nářkem shánějí své děti a místy, sotva
trochu toho nářadí vynešeno, za lidskou nohou už
oheň se plíží do vypráhlých panujícími právě vedry
baráků. Přes čtvrt hodiny volá zvon okolní hasiče
k součinnosti, pak umlká: kde jaký hasič, kde jaká
stříkačka v okolí byla, vše staví se tu na odpor roz-
kacenému živlu, leč bohužel s pramalým úspěchem.
Dům za domem chytá — už hoří i řada obydlí,
které zadní svou frontou do hřbitova hleděly a —
požár přece zuří sotva hodinu! Na záchranu někte-
kých hudov není ani pomyšlení: vítr obrací se sem
Jobův
6
article
i tam, rozmetává oharky v pravo i v levo a ke vše-
mu jsou stříkačky bezmocné, poněvadž není vody,
Řečiště Cidliny se reguluje a je téměř bez vody.
Voznice dovážejí vodu ze vzdálených studní, ba
místy kádě na ulici vytáhli a kde jaká putna či ko-
nev, putuje z ruky do ruky k nejbližší studni a zpět
zas s vodou ke kádi.
V tu dobu poskytovaly ulice v okolí požáru pří-
šerný obraz: trotoiry plné oharků, zaplavené vodou,
tu a tam kusy rozbitého nábytku, který ve chvatu
byl vyházen tam, kde právě bezpečno se býti zdálo.
Stoly, pohovky, šatníky, postele, peřiny naházeny do
kup a u nich hlídají plačící děti nuzné zbytky majetku
svých rodičů. Na starém hřbitově je obraz neměně
dojemný: ten nejrůznější nábytek a nádobí rozhá-
zeno tu mezi hroby a co chvíli dere se mezi tou
spoustou předmětů otec nebo matka, uplakaná a vo-
lají své dítě: A do toho nářku a zmatku duní pada-
jící prohořelé stropy a štíty domů-
Stáli jsme podál hrobky, na jejíž kamenné ob-
rubě usadil tatík vše, co zachrániti mohl — tři své
děti. Okna protějších domů jsou už prohořelá a do-
volují volný pohled do nitra světnic.
Tam točí se oheň a celá světníce je velikou
pecí, z jejíchž stěn větší a větší plameny šlehají
náhle zahučí rána; to spadl prohořelý strop. A rudé
jazyky olizují ještě zbytek lidského příbytku: černé
komíny a obořelé štíty odrážejí se příšerně odté
krvavé záplavy. Nová rána! — i ten štít se sesula
před vámi valí se mohutný sloup dýmu ze hromady
hořících trámů.
řečiště Cidlina
7
article
Škodu odhadovati tou dobou věru nelze, ba nelze
ani bezpečně říci, co vše shořelo! Že je ztráta na
majetku nesmírná, bída nevylíčitelná a nesčetné,
zrovna ty nejchudší rodiny bez přístřeší, je jisto.
Vtírá se také otázka, jakže to možno, aby ve městě
tak pokročilém, jakým Bydžov býti se zdál, tak pra-
málo bylo postaráno o všeobecné bezpečí. Slyšeli
jsme mezi obyvateli bydžovskými závažná slova:
»To se vědělo, že, jak chytne jeden barák, je židov-
ské město celé v plamenech« — kde zůstali ti, kteří
v první řadě měli slova ta slyšeti a je v úvahu vzíti?
Není tomu dávno, ani ne rok, co vyhořel právě
v Bydžově na náměstí dům Brichův, činžák, ve kte-
rém do děr, lidskému obydlí nepodobných, stěsnáno
bylo na třicet těch nejchudších rodin, které po-
čtem svých členův o šest převyšovaly
počet veškerých obyvatel nedaleké
vesnice Metličan. Dnes k těmto pohořelým
druží se nový šik ubožákův, aby dokumentoval, jak
prabídné mohou býti na začátku dvacátého století
bytní poměry v tak velkém českém městě, jakým j
Bydžov. Kdyby úvaha ta dnes nebyla už jen planou,
neplodnou filosofií, stálo by věru za to, přihlédnouti
blíže ke smutným těmto poměrům.
»C. k. korrespondenční kancelář« sděluje z No-
vého Bydžova: Včera odpoledne z neznámé
příčiny vznikl požár v židovské části města a zničil
25 domků a 7 přístaveb. Na 50 rodin dělnických jest
bez přístřeší a ubytovány byly prozatím ve školách
a hostincích. Pomocná akce byla za hájena.
Brichův
vý Bydžov
8
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— O povážlivém uvítání olomouckého
arcibiskupa dra. Kohna na jeho visitační
cestě děkanstvím šternberským vypravují některé
zprávy z Moravy docházející: Arcibiskup dr
Kohn vykonal cestu děkanstvím lipnickým, kdež
došlo k ovacím, v té příčině na Moravě zvlášt
obvyklým, jinak bylo však na Šternbersku.
Všechny obce, nejen německé, nýbrž i české,
odmítly úřadní uvítání vrchního pastýře a došlo
v té příčině k nemalým třenicím v obyvatelstvu,
k nejhorším pak ve Starnově, tak že události
přihodivší se v předvečer návštěvy arcibiskupovy
budou míti dohru před soudem. Přípravy
k oslavám arcibiskupa vzbudily mezi oběma
stranami v obci, klerikální i protiklerikální, po-
drážděnou náladu, k čemuž, jak se zdá, při-
spěly hlavně nepředložené výroky farářovy,
s kazatelny učiněné. Došlo tak daleko, že večer
před příjezdem arcibiskupovým zkácena byla
slavnostní brána, arcibiskupovi postavená. V obci
rozkřiklo se, že brána leží a následoval sběh
lidu na silnici okresní, kdež brána v příkopě
ležela. Došlo ke srážce mezi přívrženci a od-
půrci oslav arcibiskupových i lomozné hádkya
nadávky dostoupily vrcholu, když měla býti
brána, ležící na obecním pozemku, z rozkazu
starostova odvezena na obecní dům. U povozu
k tomu účelu vyslaného, došlo ke rvačce,
jeden z klerikálních vůdců zpolíčkoval vozkua
pohoršení vzrůstalo vůčihledě i tak povážlivě,
že obecní výbor se starostou v čele viděli nut-
nost zakročiti, což se po mnohých prudkých
výjevech podařilo teprve k 10. hodině večerní.
Kohn
Morava
9
article
Druhého dne dopadlo uvítání velice chladně,
obecní výbor odepřel účastenství a k za-
chování veřejného pokoje bylo nutno povolati
silnou assistenci četnickou. Původ skutečný
starnovských výtržností není dosud dosti jasný.
ale nechť vyšel z kterékoli strany, svědectvím
velké obliby vrchního pastýře olomoucké arci
diečése není. Že zvláště Češi jak samého sídel
ního města arcibiskupova, tak arcidiécese ne-
mají žádné příčiny k nadšení pro pana arcibi-
skupa, jest veřejně známo. Ukázalo se, že vše-
chny naděje a očekávání, jimiž uvítáno zvolen
a dosazení prvního arcibiskupa původu občan-
ského na stolec dosud vyhražený representan-
tům vysoké šlechty, byly zklamány. Čechům
olomouckým poslední šupiny s očí spadly, když
pan arcibiskup nařídil všem olomouckým kně-
žím vystoupiti z tamějších českých národních
spolků a co se týče uvědomělých katolíků,
utrpěly jich cyrillo-methodějské tradice valně
vydáním Velehradu posádce jezuitské. Klerikální
agitace, směřující v nejnovější době k zostře-
nému zatemnění lidu, našla své ohnisko právě
na Velehradě provozováním různých exercicií
a mysterií, posléz zvlášť sjezdem tak zvaných
terciářů, »třetích řádů svatého Františka«,
v nichž jest poskytnuta možnost ku hře
na občanské mnichy, druh to klerikální
organisace, proti němuž jeví i mnozí rozumní
duchovní správcové nepokrytý odpor. »Sjezd
katolíků arcidiecése olomoucké a všech zemí
česko-slovanských« pak nejnověji do Kroměříže
svolaný, zvláště provolání k němu vydané po-
mohlo odporu proti arcibiskupovi Kohnovik
průlomu. Provolání toto obrací se především
k českému rolnictvu na Moravě a staví se na
stanovisko národní a vlastenecké, mluví se v
něm o »drahé řeči mateřské«, o »vetřelcích na.
Čech
Čecho
svatý František
Velehrad
Kroměříž
Morava
10
article
Moravu«, o »úpadku vlastenectví« atd. Český
lid moravský, jak vidno z jeho činů, má však
dosti vyvinutý úsudek, aby srovnával zvláště
činnost knížete arcibiskupa Kohna veřejnoui
soukromou s jeho vlastenectvím na manifestač-
ním plakátě sjezdovém, neboť ví, že obcovací
jazyk Kohnův jest německý, stejně jako správa
arcibiskupských statků, že arcibiskup Kohn jest
nepřítelem českých bohoslužeb v Olomouci, nutí
české seminaristy v Kroměříži k návštěvě něme-
ckého gymnasia, aby německá bohoslovecká fa-
kulta olomoucká, kterou vydržuje, měla nějaké
německé posluchačstvo, neboť mezi novosvěcenci
letošního roku, počtem 30, byli pouze Němci
dva. Německý, v Olomouci vycházející orgán
arcibiskupův »Olm. Ztg.«, který za arcibi-
skupa Fürstenberga, trpkého protivníka něm-
čourů na radnici olomoucké, vždy stál po boku
národních snah olomouckých Čechů, je dnes
listem, uveřejňujícím nejjizlivější ústěpky na
Čechy olomoucké. Svolává-li pak arcibiskup dr.
Kohn jmenem mateřského jazyka a jmenem
vlastenectví české rolnictvo na katolický sjezd,
dosazuje-li mu za pořadatele pruského vetřelce
prince Hohenloha, kroměřížského to probošta,
který nezná slovíčka českého, za předsedu pak
hr. Thuna, který láme češtinu hůře než naše
česká klerikální hrabata, pak jest přirozeno, že
český lid na Moravě přemítá a provádí důsledky
tohoto svého přemítání a že skládá slavnostní
brány pro jeho milého arcipastýře určené —
do příkopů podle silnice!
Kohn
Kohnův
Němec
Fürstenberg
Čecho
doktor
Hohenloha
Thun
Morava
Olomouc
Kroměříž
Čechy
11
article
— Velkou protestní schůzi proti ná-
vrhu Koliskovu, aby vyučování na školách dolno-
rakouských bylo jenom německé, svolávají Če-
chové vídeňští na neděli dne 28. července na
9. hod. ranní do místností pí. A. Svobodové
v Prateru čís. 26 II. okres. Heslem Čechů dne
28. července bude: Vzhůru do Prateru !
— Rodinné zprávy. Pan Filip Trdlica,
architekt a stavitel ve Slatiňanech, a slečna Gustinka
Freýgangova, dcera p. Jana Freýganga, vrch-
ního lesmistra knížete Františka Josefa Auersperga,
slaví sňatek svůj dne 23. července o 3. hod. odpol.
v chrámu Páně v Nasavrkách.
— Úmrtí. Včera zemřel v Nymburce p. Vi llé m
Milde, autor. civ. geometr a okresní silniční iní
ženýr, v 55. roce věku svého, zánětem míchy.
Zesnulý, rodilý Pražan, byl svého času horlivým
členem bývalého »Akademického čtenářského spolku«,
v době pak největšího rozkvětu tohoto spolku jeho
pokladníkem, kontrolním komisařem atd. Vilém Milde
byl muž šlechetné, milé povahy a čackého smýšlení;
pro svoji družnost a noblessu v chování byl již za
mladých let upřímně milován ode všech svých
kollegů a známých. Zpráva o jeho úmrtí učiní za-
jisté bolestný dojem v kruzích starší české intelli-
gence. Čest budiž jeho památce! Pohřeb koná se ve
středu dopoledne dne 17. t. m.
Koliskův
A Svoboda
Čecho
Trdlica
Gustinka Freýgangův
Freýgang
František
Josef
Auersperg
Pražan
Mild
Prater
Slatiňany
Nasavrky
Nymburk
Páně
ll m Mild
12
article
— Otázka o připojení obcí předměstských
ku Praze. V minulé schůzi městské rady rozpředla
se živá rozprava o návrhu základních pravidel pro
připojení předměstských obcí. M. rada Schiller
tázal se, proč nebyla pojata obec Bubeneč do první
řady obcí, s nimiž má zemský výbor vyjednávati
o připojení a upozornil, že Bubeneč souvisí úplněa
nepřetržitě se sedmou částí Prahy, jejíž periferii do-
plňuje, jakož i Malé strany a po případě i Starého
města. Má-li se totiž zříditi mostové spojení assanač-
ního obvodu s levým břehem, snáze bude provedi-
telným, povede-li nový most do jedné z částí města,
nežli do obce cizí. Dále poukázal, že obecní výbor
bubenečský již před léty usnesl se většinou hlasů,
aby Bubeneč splynula s Prahou, načež následovalo
několikeré vyjednávání, při čemž veškeré podmínky
připojení ku Praze byly definitivně ujednány.-
3. Podmínce o přechodné době zdanění bylo nyní
plně vyhověno vládní předlohou, která stanoví pro
příštích 7 let status quo ante a potom 15leté vze-
stupné zvyšování činžovní daně. Není tudíž žádné
překážky, aby žádosti obce bubenečské nebylo ihned
vyhověno. Pan mag. r. dr. Růžička vysvětloval
Schiller
doktor
Růžička
Praha
Bubeneč