ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 58405420-66ef-11dc-9dd8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 17 celkem · entity: place 25, org 2, person 21, work 1
1 masthead
Nr »Národní Listy«
2 masthead
V Praze, v úterý dne 16. července.
Praha
3 masthead
K číslu 194.
4 article
ranní a odpolední s příl. („Naučný Obzor“ ve středu a „Literárni Hlidka“ v pátek) předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkoua na měsíc 3 K 80
Praha Literárni Hlidek
5 title
NARUDNÍ
6 article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. K návštévě dra. Körbra u Kol Szela. Z Vídně, 16. července. »Neues Wiener Tagblattu« sděluje se z Pešti: Officiálnímu prohlášení, že návštěva ra- kouského ministerského předsedy u jeho uherského kollegy má ráz výhradně přátel- ský, věří se v politických kruzích uherského híavního města potud, že jest všeobecně znám důvěrný osobní poměr mezi oběma ministrpresidenty. Že však návštěvy p. dra. Körbra v Ratotu bylo výhradně použito k osvědčování vzájemného přátelství, nemůže se bráti do slova vzhledem na některé dů- ležité otázky, jež právě nyní mezi Rakou- skem a Uhry mají býti vyřízeny. A vskutku proslýchá se, že mezi oběma státníky byla učiněna úmluva, jak ve příčině vyjednávání o novém vyrovnání, které dle uherského zákona musí býti zahá- jeno nejpozději ještě koncem tohoto roku, tak i ve příčině vyjednávání o autonom- ním tarifu celní m. Dr. Silvester. Z Vídně, 16. července. Listy sdělují ze Salepurku: O zamýšleném udělení řádu posl. dru. Silvestrovi za zpravodajství o předloze investiční kolují v Salepurku různé pověsti. Vůči nim poukazuje se na to, že dr. Silvester již před delší dobou kompetentním kruhům co nejurčitěji prohlá- sil, že se musí vzhledem na politickou si- tuaci, která nedovoluje, aby vláda zaujala stanovisko k požadavkům Němců, vzdáti jakéhokoli vyznamenání. 14. červenec. Z Paříže, 16. července. Listy uveřej- ňují blahopřejné depeše, které došly k ná- rodní slavnosti z Čech a z Moravy. Z Pra- hy došlo 5 telegram ů. Kromě uvede- ných již zaslaly pozdravy telegrafické: měst- ská rada rokycanská, plzeňská, chrudimská, táborská, domažli- cká, čáslavská, berounská, zdi- cká a vsetínská.
Szel doktor Silvester Silvestro Němec Vídeň Pešť Raka Uhry Paříž Čechy Morava Neue Wiener
7 article Bouřlivá polská selská schůze.
Bouřlivá polská selská schůze. Z Krakova, 16. července. V Biale konala se schůze sedláků, kde došlo k prudkým výstupům. Posl. Kubik, jediny poslanec selský, jenž nevstoupil se Stojalow. ského skupinou do kola polského, vypravo- val, proč musil opustiti klub, ke kterému náležel. P. Stojalowski — pravil — zradil lid. Nic lepšího nelze říci o poslanci Szajerovi, jehož chování se velmi málo shoduje s důstojností poslance. Posl. Fijak snažil se jednání Stoja lowského ospravedlniti. Bouřlivé výjevy strhly se, když stoupe- nec Stojalowského, Stohandel, chtěl za- stávati politiku Stojalowského. Posl. Kubi- kovi vyčítal, že se již svým mandátem obohatil, neboť nosí nyní zlaté hodinky se zlatým řetězem. Slova tato vzbudila velkou bouři, která se ještě stupňovala, když posl. Kubik vyňal z kapsy hodinky, odepjal řetízek a podal je shromážděným, aby se přesvědčili, že jak hodinky tak řetízek jsou mosazné. Na to přijata resoluce, ve které se vy- slovuje Kubikovi důvěra, poněvadž ne vstoupil do kola polského. Z Londýna, 16. července. Večerníky uveřejňují petrohradskou zprávu rusko-skan- dinavské agentury, sdělující, že ruská vláda nařídila správám drah, aby byly připraveny, jakmile dojde rozkaz, dopravovati co nejrychleji vojsko na hranici,
Posl Kubik P Stojalowski Szajer Stoja Krakov Biala Londýn
8 article
Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
Praha
9 article
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.
10 article
poněvadž nastává válka s Ja- ponskem.
11 article Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy. Z Vídně, 16. července. (C.-B.) Dle »Wiener Zeitungu« propůjčil císař v uznání vynikající záslužné činnosti a spolupůsobení při zbudování pomníku císařovny Alžběty v Salepurku, bývalému purkmistru města Salcpurku Eligiovi Scheibelovi řád železné koruny III. tř. s prominutím tax, vrchnímu policejnímu komisaři Adolfu Por- movi ve Vídni a kustodovi studijní biblio- théky, Richardu ryt. ze Strele, rytířský kříž řádu Františka Josefa. Z Ria de Janeiro, 15. července. (C.-B.) Sněmovna prohlásila obviňování presidenta admirálem Demellem pro zneužití úřadní moci jednohlasně za neodůvodněné.
Alžběta Adolf Richard František Josef Demell Vídeň Salepurk Salcpurk Eligius Scheibel Strele Rio jít Janeiro Wiener Zeitung
12 article Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická. Z Londýna, 15. července. (C.-B.) V ko- misi pro zkoumání náhradních ná- roků protestoval hollandský zástupce Bis- schop rozhodně proti názoru předsedovu, že se zřízenci nizozemské jihoafrické dráhy zúčast- nili ve válce a že tedy nejsou oprávněni žádati odškodné. Jde o otázku mezinárodního právaa komise nemá práva, aby škrtala ve velkém ná- hradní nároky, jde-li o poddané spřátelené moci. Předseda odvětil, že každý, kdo se zabýval právem mezinárodním, nutně ví, že stávají se poddaní spřátelené moci, jakmile se zřekli neutrality, nebo dokonce ke zbraním sáhli, účastníky ve válce, kteří nemají žádných nároků na odškodné. Tím, že se zúčastnili ve válce, přestali právě býti poddanými spřátelené moci. Bisschop odpověděl, že toho neuznává. Holandsko jest suverénní mocí a může ochrany skytati tomu, komu chce. — President po- znamenal na to, že komise má pouze vyšetřiti,
Bis Londýn Holandsko
13 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Orličky.
Orličky
14 article
Napsal Jaroslav M. Nau m an.
M Nau
15 article
V klášterní zahradě při samé zdi, u branky istící do polí, na zýšeném, pečlivě pěstovaném táhoně — všeobecně to uznávaném majetku frá- era Řehoře — nerostlo nic jiného, než orlíčky. Ten záhon byl z jara nejkrásnějším místečkem z celé zahrady. Směs bílých, růžových, modrých, dvojbarevných, jednoduchých i plných orlíčků týčila tam spousty květů na štíhlých lodyhách. A uprostřed záhonu, na umělé skalce, stál o samotě keř čistě bílých, vévodící celému tomu záhonu. Ten orlíček měl svoji historii. Prostou, ale dojímavou, vížící se k celému životu frátera Řehoře. Tento střehl jej úzkostlivě, ošetřoval s péčí skoro mateřskou a poutal k němu veškero své štěstí, blaho upomínek. Byl zklamán životem. Jeho nezvábil prázdný, mihotavý vír pla- ných požitků a on vida zbytečnost snažení se po tom, co všude marně hledal — mír a lásku — šel za zdi klášterní s nadějí, že marný boj tam cestu k jeho srdci nenajde. Co opouštěl? Jenom svět, jemu tolik, jako nic neznačící. Ona, již miloval — ta zemřela a příroda, stromy a květy, která tolik měl rád, těm se spíše přiblížil, když opouštěl město, uchýliv se do venkovského kláštera. Přinesl s sebou jenom sazečku oněch bílých orlíčků, jež pak vévodily celému záhonu. A žil klidně, půl života tam prožil v do- mněnce, že jest šťasten a spokojen. Maje na starosti klášterní zahradu byl ve svém živlu. Miloval tam každý květ jakoži voucí, rozumnou bytost. Ale jedno místo v duši měl přece pusté. vyprahlé . ..
Řehoř Maja
16 article
Ve své celi měl nad ložem obrázek Ma- donny a ten obrázek miloval skoro tak, jako své orlíčky. Z toho obrázku usmívaly se na něj oči, které byly tak zadumané, plné sou- citu a odříkání, podobné těm, jež vídal často v snách a jež, bohužel, jenom v jeho srdce už zíraly .. K tomu obrázku se modlil vášnivě, úpěn- livě, jinak než se modlíval v kostele před chlad nou sochou! Tak přeletěl mu zbytek máje i léto život — a stříbro šedin posypalo mu skráň. A stál tu sám tak uklidněný, skoro šta- sten snad. Tu kterousi zimu ulehl na lože a šerá nemoc vplížila se k němu do pošmourné cely Venku sníh posypal stromy, zavál uschlé lodyhy orlíčků, jejichž vrcholky jenom vítr občas za chřestil. A on, jenž tušil konec života, prosil onu sladkou Madonnu, aby nezhynul prve, nežli zlatý svit slunce zase nevylíbá z temné prsti, na sadu u zdi, záhon pestrých orlíčků, těch jeho květů jež tak miloval ! A ona, ta milostná, s těma očima plnýma smutku a lásky, zda jej slyšela? Už sešel sníh, už první květy jara věšely si na stvoly bílé zvonky, pak zazelenaly se keře a stromy a koncem máje zvěstovali mu že bílému orlíčku na skalce první poupě roz puklo. Bylo mu zle, zimnice s horečkou třásly muvyhublým, přeleželým tělem, ale ta zvěst ho skoro uzdravila. Sňal se zdi obrázek a líbal ho líbal — — vždyť ho vyslyšela ... A lékař věda, že mu ten okamžik štěst již ani prospěti ani uškoditi nemůže, dovolil, aby vyšel ven. Stéží, podporován bratry, dovlekl se až k svému záhonu. Máj v prvním rozpuku hýřil silou a živo- tem, vše dýchalo štěstím a každý květ jakoby šeptal cos . ..
Madonna Ma
17 article
Stařec usedl u svých orlíčků. Ten bílý je- diný se kolébal, rozkvetlý, jarním vánkem. A jemu se zdálo, jakoby mu kývala vstříe bílá ruka, jakoby ho zvala ... táž, která s ta- kového keře kdysi květy trhala . .. Ach, viděl ji, jak se skláněla k tomu ke- říku, tam v Krkonoších, dávno, když s ní kráčel sám po rozkvetlé louce. Vyryl ji ho tehdy. Ona zasadila si ho doma v Praze do malé své zahrádky pod hrad- bami a sedávali z jara vždy u něho na lávce, vzpomínajíce výletu, na němž se poznali. Ale jenom třikráte viděli ho spolu kvésti. Pak zemřela. Polovinu zasadil jí ho na hrob, druhou půli vzal s sebou do svého hrobu života. Zachvěl se. — Kos hvízdal za ním v ka- linovém keři, nad polem tetelil se vzduch skři- vánčí písní . . A za zdí kráčeli ruku v ruce rozkvetlou loukou dva milenci, trhající květy, jejichž srdce pěla májovou hymnu lásky! Zachvěl se, zima jím zalomcovala. Ucítil v nitru rvavou bolest, smrtelnou úzkost, že pro- mařil život, že tu zbytečně žil. Teď cítil, že se klamal, mysle, že je šťasten. Myšlenky počaly se mu kaliti — pojednou viděl louku plnou orlíčků a na ní j i, sklánějící se k velikému, stříbrnému květu a zvoucí ho těma očima Madonny k sobě, kývající na něj ... »Věro, ty voláš!« — — Zachvěl se a sklesl na lavičku. Odnesli ho domů — nenabyl již vědomí. Za týden, když byly orlíčky v plném roz- květu, ho pochovali. Na hrob zasadili mu bílý ten orlíček, vě- douce, jak jej miloval, ale nedověděvše se, proč mu byl tak drahý ...
Madonna Věra Krkonoše Praha