1
masthead
Nr »Národní Listy«
2
masthead
V Praze, v úterý dne 16. července.
Praha
4
article
ranní a odpolední
s příl. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literárni
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkoua
na měsíc 3 K 80
Praha
Literárni Hlidek
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
K návštévě dra. Körbra u Kol
Szela.
Z Vídně, 16. července. »Neues
Wiener Tagblattu« sděluje se z Pešti:
Officiálnímu prohlášení, že návštěva ra-
kouského ministerského předsedy u jeho
uherského kollegy má ráz výhradně přátel-
ský, věří se v politických kruzích uherského
híavního města potud, že jest všeobecně
znám důvěrný osobní poměr mezi oběma
ministrpresidenty. Že však návštěvy p. dra.
Körbra v Ratotu bylo výhradně použito
k osvědčování vzájemného přátelství, nemůže
se bráti do slova vzhledem na některé dů-
ležité otázky, jež právě nyní mezi Rakou-
skem a Uhry mají býti vyřízeny. A vskutku
proslýchá se, že mezi oběma státníky byla
učiněna úmluva, jak ve příčině
vyjednávání o novém vyrovnání,
které dle uherského zákona musí býti zahá-
jeno nejpozději ještě koncem tohoto roku,
tak i ve příčině vyjednávání o autonom-
ním tarifu celní m.
Dr. Silvester.
Z Vídně, 16. července. Listy sdělují
ze Salepurku: O zamýšleném udělení řádu
posl. dru. Silvestrovi za zpravodajství
o předloze investiční kolují v Salepurku
různé pověsti. Vůči nim poukazuje se na to,
že dr. Silvester již před delší dobou
kompetentním kruhům co nejurčitěji prohlá-
sil, že se musí vzhledem na politickou si-
tuaci, která nedovoluje, aby vláda zaujala
stanovisko k požadavkům Němců, vzdáti
jakéhokoli vyznamenání.
14. červenec.
Z Paříže, 16. července. Listy uveřej-
ňují blahopřejné depeše, které došly k ná-
rodní slavnosti z Čech a z Moravy. Z Pra-
hy došlo 5 telegram ů. Kromě uvede-
ných již zaslaly pozdravy telegrafické: měst-
ská rada rokycanská, plzeňská,
chrudimská, táborská, domažli-
cká, čáslavská, berounská, zdi-
cká a vsetínská.
Szel
doktor
Silvester
Silvestro
Němec
Vídeň
Pešť
Raka
Uhry
Paříž
Čechy
Morava
Neue Wiener
7
article
Bouřlivá polská selská schůze.
Bouřlivá polská selská schůze.
Z Krakova, 16. července. V Biale
konala se schůze sedláků, kde došlo
k prudkým výstupům. Posl. Kubik, jediny
poslanec selský, jenž nevstoupil se Stojalow.
ského skupinou do kola polského, vypravo-
val, proč musil opustiti klub, ke kterému
náležel. P. Stojalowski — pravil —
zradil lid. Nic lepšího nelze říci o poslanci
Szajerovi, jehož chování se velmi málo
shoduje s důstojností poslance.
Posl. Fijak snažil se jednání Stoja
lowského ospravedlniti.
Bouřlivé výjevy strhly se, když stoupe-
nec Stojalowského, Stohandel, chtěl za-
stávati politiku Stojalowského. Posl. Kubi-
kovi vyčítal, že se již svým mandátem
obohatil, neboť nosí nyní zlaté hodinky se
zlatým řetězem. Slova tato vzbudila velkou
bouři, která se ještě stupňovala, když posl.
Kubik vyňal z kapsy hodinky, odepjal
řetízek a podal je shromážděným, aby se
přesvědčili, že jak hodinky tak řetízek jsou
mosazné.
Na to přijata resoluce, ve které se vy-
slovuje Kubikovi důvěra, poněvadž ne
vstoupil do kola polského.
Z Londýna, 16. července. Večerníky
uveřejňují petrohradskou zprávu rusko-skan-
dinavské agentury, sdělující, že ruská
vláda nařídila správám drah,
aby byly připraveny, jakmile
dojde rozkaz, dopravovati co
nejrychleji vojsko na hranici,
Posl
Kubik
P Stojalowski
Szajer
Stoja
Krakov
Biala
Londýn
8
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
9
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
10
article
poněvadž nastává válka s Ja-
ponskem.
11
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 16. července. (C.-B.) Dle
»Wiener Zeitungu« propůjčil císař v uznání
vynikající záslužné činnosti a spolupůsobení
při zbudování pomníku císařovny Alžběty
v Salepurku, bývalému purkmistru města
Salcpurku Eligiovi Scheibelovi řád
železné koruny III. tř. s prominutím tax,
vrchnímu policejnímu komisaři Adolfu Por-
movi ve Vídni a kustodovi studijní biblio-
théky, Richardu ryt. ze Strele, rytířský
kříž řádu Františka Josefa.
Z Ria de Janeiro, 15. července.
(C.-B.) Sněmovna prohlásila obviňování
presidenta admirálem Demellem pro zneužití
úřadní moci jednohlasně za neodůvodněné.
Alžběta
Adolf
Richard
František Josef
Demell
Vídeň
Salepurk
Salcpurk Eligius Scheibel
Strele
Rio jít Janeiro
Wiener Zeitung
12
article
Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická.
Z Londýna, 15. července. (C.-B.) V ko-
misi pro zkoumání náhradních ná-
roků protestoval hollandský zástupce Bis-
schop rozhodně proti názoru předsedovu, že
se zřízenci nizozemské jihoafrické dráhy zúčast-
nili ve válce a že tedy nejsou oprávněni žádati
odškodné. Jde o otázku mezinárodního právaa
komise nemá práva, aby škrtala ve velkém ná-
hradní nároky, jde-li o poddané spřátelené moci.
Předseda odvětil, že každý, kdo se zabýval
právem mezinárodním, nutně ví, že stávají
se poddaní spřátelené moci, jakmile se zřekli
neutrality, nebo dokonce ke zbraním sáhli,
účastníky ve válce, kteří nemají žádných
nároků na odškodné. Tím, že se zúčastnili ve
válce, přestali právě býti poddanými spřátelené
moci. Bisschop odpověděl, že toho neuznává.
Holandsko jest suverénní mocí a může ochrany
skytati tomu, komu chce. — President po-
znamenal na to, že komise má pouze vyšetřiti,
Bis
Londýn
Holandsko
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Orličky.
Orličky
14
article
Napsal Jaroslav M. Nau m an.
M Nau
15
article
V klášterní zahradě při samé zdi, u branky
istící do polí, na zýšeném, pečlivě pěstovaném
táhoně — všeobecně to uznávaném majetku frá-
era Řehoře — nerostlo nic jiného, než orlíčky.
Ten záhon byl z jara nejkrásnějším místečkem
z celé zahrady. Směs bílých, růžových, modrých,
dvojbarevných, jednoduchých i plných orlíčků
týčila tam spousty květů na štíhlých lodyhách.
A uprostřed záhonu, na umělé skalce, stál
o samotě keř čistě bílých, vévodící celému tomu
záhonu.
Ten orlíček měl svoji historii. Prostou, ale
dojímavou, vížící se k celému životu frátera
Řehoře.
Tento střehl jej úzkostlivě, ošetřoval s péčí
skoro mateřskou a poutal k němu veškero své
štěstí, blaho upomínek.
Byl zklamán životem.
Jeho nezvábil prázdný, mihotavý vír pla-
ných požitků a on vida zbytečnost snažení se
po tom, co všude marně hledal — mír a lásku
— šel za zdi klášterní s nadějí, že marný boj
tam cestu k jeho srdci nenajde.
Co opouštěl? Jenom svět, jemu tolik, jako
nic neznačící.
Ona, již miloval — ta zemřela a příroda,
stromy a květy, která tolik měl rád, těm se
spíše přiblížil, když opouštěl město, uchýliv se
do venkovského kláštera.
Přinesl s sebou jenom sazečku oněch bílých
orlíčků, jež pak vévodily celému záhonu.
A žil klidně, půl života tam prožil v do-
mněnce, že jest šťasten a spokojen.
Maje na starosti klášterní zahradu byl ve
svém živlu. Miloval tam každý květ jakoži
voucí, rozumnou bytost.
Ale jedno místo v duši měl přece pusté.
vyprahlé . ..
Řehoř
Maja
16
article
Ve své celi měl nad ložem obrázek Ma-
donny a ten obrázek miloval skoro tak, jako
své orlíčky. Z toho obrázku usmívaly se na
něj oči, které byly tak zadumané, plné sou-
citu a odříkání, podobné těm, jež vídal často
v snách a jež, bohužel, jenom v jeho srdce už
zíraly ..
K tomu obrázku se modlil vášnivě, úpěn-
livě, jinak než se modlíval v kostele před chlad
nou sochou!
Tak přeletěl mu zbytek máje i léto život
— a stříbro šedin posypalo mu skráň.
A stál tu sám tak uklidněný, skoro šta-
sten snad.
Tu kterousi zimu ulehl na lože a šerá
nemoc vplížila se k němu do pošmourné cely
Venku sníh posypal stromy, zavál uschlé lodyhy
orlíčků, jejichž vrcholky jenom vítr občas za
chřestil.
A on, jenž tušil konec života, prosil onu
sladkou Madonnu, aby nezhynul prve, nežli zlatý
svit slunce zase nevylíbá z temné prsti, na sadu
u zdi, záhon pestrých orlíčků, těch jeho květů
jež tak miloval !
A ona, ta milostná, s těma očima plnýma
smutku a lásky, zda jej slyšela?
Už sešel sníh, už první květy jara věšely
si na stvoly bílé zvonky, pak zazelenaly se
keře a stromy a koncem máje zvěstovali mu
že bílému orlíčku na skalce první poupě roz
puklo.
Bylo mu zle, zimnice s horečkou třásly
muvyhublým, přeleželým tělem, ale ta zvěst ho
skoro uzdravila. Sňal se zdi obrázek a líbal ho
líbal — — vždyť ho vyslyšela ...
A lékař věda, že mu ten okamžik štěst
již ani prospěti ani uškoditi nemůže, dovolil,
aby vyšel ven.
Stéží, podporován bratry, dovlekl se až k
svému záhonu.
Máj v prvním rozpuku hýřil silou a živo-
tem, vše dýchalo štěstím a každý květ jakoby
šeptal cos . ..
Madonna
Ma
17
article
Stařec usedl u svých orlíčků. Ten bílý je-
diný se kolébal, rozkvetlý, jarním vánkem.
A jemu se zdálo, jakoby mu kývala vstříe
bílá ruka, jakoby ho zvala ... táž, která s ta-
kového keře kdysi květy trhala . ..
Ach, viděl ji, jak se skláněla k tomu ke-
říku, tam v Krkonoších, dávno, když s ní kráčel
sám po rozkvetlé louce.
Vyryl ji ho tehdy. Ona zasadila si ho
doma v Praze do malé své zahrádky pod hrad-
bami a sedávali z jara vždy u něho na lávce,
vzpomínajíce výletu, na němž se poznali.
Ale jenom třikráte viděli ho spolu kvésti.
Pak zemřela. Polovinu zasadil jí ho na
hrob, druhou půli vzal s sebou do svého hrobu
života.
Zachvěl se. — Kos hvízdal za ním v ka-
linovém keři, nad polem tetelil se vzduch skři-
vánčí písní . .
A za zdí kráčeli ruku v ruce rozkvetlou
loukou dva milenci, trhající květy, jejichž srdce
pěla májovou hymnu lásky!
Zachvěl se, zima jím zalomcovala. Ucítil
v nitru rvavou bolest, smrtelnou úzkost, že pro-
mařil život, že tu zbytečně žil. Teď cítil, že se
klamal, mysle, že je šťasten.
Myšlenky počaly se mu kaliti — pojednou
viděl louku plnou orlíčků a na ní j i, sklánějící
se k velikému, stříbrnému květu a zvoucí ho
těma očima Madonny k sobě, kývající na něj ...
»Věro, ty voláš!« — —
Zachvěl se a sklesl na lavičku.
Odnesli ho domů — nenabyl již vědomí.
Za týden, když byly orlíčky v plném roz-
květu, ho pochovali.
Na hrob zasadili mu bílý ten orlíček, vě-
douce, jak jej miloval, ale nedověděvše se, proč
mu byl tak drahý ...
Madonna
Věra
Krkonoše
Praha