1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 4. února 1908.
Praha
5
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí se:
v Praze v administraei
na měsíe . . . . . . 2 K
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s drojí donáškeu
na měsle
na čtvit lata . . . . 7 K 50h
vo slialkácha
na něsíe . . . . . . 9 K 30
P'oštou:
a peřníe
ntr tia . . . . 9 R noi
s dvoji zisilkou
na disel
čtrrt ota . . . . n1 K co
Praha
R noi
6
article
Zákonně právo jazyka českého
v celých Čechách.
Zákonně právo jazyka českého
v celých Čechách.
Oproti odboji chebských soudců proti
právu jazyka českého, jakožto prvního jazyka
zemského v celých Čechách, padlo žádouce
autoritativní slovo cís. král. nejvyšší ho
soudního dvoru ve Vídni rozhod-
nutím jeho ze dne 21. ledna t. r. Jak
známo, ignoruje a šlape germánské panstvo
v Chebu od některé doby platné zákony
nechce české žádosti neb stížnosti vůbec při-
jímati; je-li pak konečně donuceno přijati je.
naschvál zas vyřizuje je výhradně
po německu. Proti tomuto bezpráví reku-
roval zástupce české strany advokát pan dr.
Sebesta k nejvyššímu soudnímu
dvoru a týž věren svému desetiletému
právnímu stanovisku — rozhodl doslovně
takto:
»Výrok obsažený na konci usnesení
c. k. krajského soudu v Chebu ze dne
24. listopadu 1907, že vyřízení rekursu
dra Šebesty proti usnesením c. k. okresníh
soudu v Chebu ze dne 21. října 1907
vyhotoveno býti má jen v jazyku
německém, se zrušuje.
Důvody
Zmíněný výrok neodpovídá zá
konným předpisům a prováděcím
nařizením, o ně se opírajícím. Neboť čl. 19
odsl. 2. státního základního zá
kona ze dne 21. pros. 1867 ř. z. čís. 142
uznává v souhlase se zásadou, jež vyslo
vena jest pro soudy v § 13. všeob. soudního
řádu, rovnoprávnost všech jazyků
v zemi obvyklých ve škole, v úřad
a veřejném životě. Toto zákonné ustanovení
má, jak vyslovil říšský soud již rozhod-
nutím ze dne 15. dubna 1905 č. 11. ř. z.
pro Čechy význam ten, že každý z jazyků
v této zemi obvyklých stejně oprávněn je
netoliko ve svém obvodu, nýbrž
v celé zemi.
doktor
Sebesta
Čecho
Čechy
Vídeň
Cheb
krajský soud v Cheb
7
article
Tato norma, která především vá ž
úřady této země přijímati a vy
říditi podání, sepsaná v jednom
z obou jazyků zemských bez roz-
dílu, jeli dotyčný jazyk v část
země, ve které má úřad své sídlo.
obvyklým čili nic, — obdržela
pro zeměpanské úřady v Čeehách nařízením
ze dne 19. dubna 1880 zem. zák. pro Čechy
č. 14, jež obnoveno bylo nařizením ze dne
14. října 1899 zem. zák. pro Cechy č. 59.
a které, jak to opět a opět vyslovil nejvyšší
soudní dvůr a také říšský soud ve zmíně-
ném rozhodnutí pokládati dlužno za jeden
z možných způsobů provedení uvedeného
státního základního zákona pro Čechy —
bližší ustanovení že jsou podle
výtknuté zásady o jazy ko ve
rovnoprávnosti všichni političtí
soudní úřadové a státní zastupi
telstva v zemi povinni vyhoto
víti vyřízení, jež se stranám ku při
jetí ústní žádosti aneb písemnému podání
vydati mají, v tom z obou zemskýc
jazyků, v kterémž zádost se před
nesla, aneb v němž podání sepsáno jest
(§ 1. nařízení ze dne 19. dubna 1880 zem
zák. pro Čechy č. 14).
Z řečeného vysvítá, že krajský soud
poněvadž rekurs sepsán byl v jazyku č
ském, byl povinen vyhotoviti také vyří
zeni o něm v jazyku českém«. —
Jest to během desítiletí již po druhé.
co nejvyšší soudní instance v Rakousku
musí vystoupiti s platnými zákony v ruce
vůči svévolné vzpouře německých soudcův
ve zněmčených městech ze mě české proti
domovskému právu jazyka českého v celé
oblasti její. —
Čecho
Čechy
Rakousko
8
article
První proslulé plenissimární rozhodnuti
téhož c. k. nejvyššího soudního dvoru stalo
se dne 13. prosince 1898 a prohlášeno dekre
tem čís. 14.934. Tehda nechtěl opět v Li
berci obchodní senát tamního c. k. kraj-
ského soudu připustit český jazy k př
ústním jednání. Když pak ke stížnosti
českého obhájce dr. Hliňáka c. k. vrchní
zemský soud království českého libereckému
obchodnimu senátu nařídil, aby při nově
ustanoveném jednání přednesy str an
a jich zástupců, jakož i podaná jimi pro-
blášení v každém z obou zem-
ských jazykův, jehož použijou —
připustil: rekuroval proti tomu žalovaný
Němec (Vilém Kraus) k nejvyššímu dvoru
soudnímu a v stížnosti namítal: 1 že prý
jazyková nařízení Stremayrovo a
Gautschovo nejsou po zákoně platná,
poněvadž prý upravení soudních ja-
zyků patří k organisaci soudů, tato však
může býti stanovena pouze zákony; a poně-
vadž ani zákon o soudní organisaci, ani
nový civilní řád soudní neobsahují upravení
jednacího jazyka před soudy, proto ohledně
užívání jazyků před soudy platí posud pouze
§ 13 všeob. soudního řádu, dle kterého prý
»má býti jazykem v zemi obvyklým jazyl
— obvyklý u dotyčného soudu
2 Že české obyvalelstvo v Liberci činí
sotva 5 celého obyvatelstva a že existuje
prý i v obvodu libereckého krajského soudu
pouze nepatrná část stálého obyvatelstva
českého ! —
3. Ze ke článku 19. státních základníe
zákonů dosud není vydán zákon pro
váděcí a že prý ani ze znění ani ze smyslu
jeho nelze vyvozovat jiný význam než ten,
který vycbází z onoho 13. paragrafu všeob
sou iního řadu.«
doktor
Hliňák
Němec
Kraus
Gautschův
Liberec
9
article
To byly tehdejší vulgární zbraně ze
zbrojnice německé rabulistiky, kterými do-
máhala se toho, aby jazyková nařízení Stre-
mayrovo i Gautschovo byla pro německé
jazykové území uznána neplatnými a pouhá
němčina prohlášena za výbradný jazyk všech
soudů v krajích německých. —
Avšak nejvyšší soudní dvůr neshledal
tuto německou stížnost nikterak odůvodněnou,
nýbrž zamítnul ji těmito památnými, právni-
ckými důvody :
Ad 1. Jestliže podle § 13. všeobecného
soudního řádu strany a jich právní zástup
cové ve svých řečech mají užívati »j a zy ka
v zemi obvyklého« — dlužno »jazykem
v zemi obvyklým rozuměti oči-
vidně každý jazyk, jehož užívá větší část
obyvatelstva určité země v obyčej-
ném životě: v království českém
tedy jazyk německý i český.
Ad 2. Dlužno však dále poukázati k tomu,
že nejvyšším kabinetním listem ze dne
8. dubna 1848 vysloveno bylo, že úplná
úroveň (Gleichstellung) českého ja-
zyka s německým ve všech od-
větvích státní správy a veřej
ného vyučování zásadou býti má, že
dle tohoto nejvyššího vyřízení následkem
příkazu c. k. ministerstva práv — okruž-
ním nařízením českého sou du
apelačního ze dne 30. května 1848,
čís. 9535 (sbírka českých zákonů zemských
z r. 1848, svazek XXX, str. 119) byli ve-
škeří soudní úřadové v Čechách
zavázáni: ústní jednání všeho druhu
předsebráti v onom jazyku zemském,
jehož jest strana mocna, tudíž české
strany po česku, německé po německu.«
Jelikož řečené nejvyšší na-
řízení jeví se ve smyslu tehdejšího práva
státního býti zákonem, a žádným po-
zdějším zákonem zrušeno ne-
bylo... sluší trvati na tom, že jsou strany
oprávněny při všech soudech zem
české užívati jak německého tak českého
jazyka jako obvyklého jazyka zemského.
Gautschův
Čechy
Ada 1
Ada 2
10
article
Ad 3. a 4. Ku provedení rovnoprávnosti
státními základními zákony uznané v ú st-
ním řízení, jest třeba toli ko
obsazení senátů soudci, kteří jsou
mocní zemských jazykův, nikterak
však není zapolřebí předcházejících zákonů
prováděcích a nařízení výkonných... Nelze
konečně nepodotknouti, že i zásada bez-
prostřednosti a ústnosti řízen,
přivedená novými zákony o civilním procesu
k platnosti, vy žaduje úplnou rovno-
právnost obou zemských jazy ků
u veškerých soudů v Čechách.«
Tak rozhodla nejvyšší soudní autorita
v Rakousku spor náš o úplně rovné právo
našeho jazyka u všech soudů ve vlasti
naší již před 10 lety. O sedm let později
však nicméně opět slavný liberecký
magistrát s panem Pradem v čele
zhurta vrátil Čechu tamnímu českou
jeho stížnost nečtěnu, ježto prý je se
psána v »jazyku nesrozumitelném-
Odvolal se tehdy český zástupce dr. Hliňák
k říšskému soudu, nuž a tento svým
rozhodnutím ze dne 15. dubna 1905 č. 115
ř. s. vyhověl stížnosti, uznav, že výměrem
libereckého magistrátu byla porušena
rovnoprávnost, zaručená článkem 19.
státních základních zákonů, jelikož magistrát
liberecký jest povinen česká podání
nejen příjati, nýbrž i česky vyř
diti, »neboť Cechy jsou zemí s
dvěma rovnoprávnými jazy ky
zemskými a úřadové tamní maj
tudíž povinnost vyřizovati po
dání tím či oným jazykem v zem
obvyklým, kterým byla učiněna.e
A hle, po letech — musí nejvyšší soudní
dvůr Rakouska znovu poučovati vzdo-
rovité, úporné protivníky práva
našeho v říze c. k. rakouských soudců na
severu království českého, že libovolně ruší
státní základní a platné zemské zákony vůč
většině obyvatelstva země a její dobrému
právu. — Jaké to poměry — »portugalskée
Prado
Čech
doktor
Hliňák
Čechy
Rakousko
11
title
Zavraždění krále a následníke
13
article
Tenorem dnešních zpráv z vlasti Camoěn
sovy jest: »Klid v zemi!« Polvrzujese
zplna mínění námi zde před časem vyslovené
že republikánská strana jest přílis slabá, než
aby i z fakové události tragické, jakáž se
v sobotu naplnila, mohla kořistiti. Byla silnou,
dokud v oposici proti vládě podporovalyji
i nespokojené některé strany monarchistické
Do odboje proti trůnu ji nenásledují. Druhou
okolnosti konejšivou jest zajisté, že nový král
ihned ve svém prvém manifestu pronesl pří-
sahu, že se chce ústavě podrobovati!
Srdce 18letého mladika bývá ještě nezkažené
stvůrami trůn obléhajícími a snad pomocí
mladé, svěží a nezkažené mysli své Manuel I
dovede ještě na čas pro trůn uchytnouti i
mysli svého lidu. Daleko nebezpečněji utvářil
by se ovšem situace pro trůn Manuelův, kdyby
prelendent Dom Miguel, jak se namnoze pode
zření vyslovuje, stál skutečně za atentátem.
Neboť v tom případě by jeho stoupen
v armádě nasadili zajisté vše, aby dovršili
krvavé dílo sobotní vojenským pronunciamen-
tem, onou náhlou vzpourou povslalců, jakouž
poloostrov Pyrenejský stal se přímo pověstným
Ovšem zbraně vojenské vzpoury takové
mohli by na konec i republikání použíti.ae
Polvrzujes
Manuelův
Dom Miguel
14
article
při nesvornosti vůdců jejich s menší nadějí n
úspěch. Překvapeni a překvapení náhlái
nesmírná nejsou ovšem v této zemi všech
možnosti nikdy vyloučena.
Pád Franeův. — Nové ministerstvo.
Nejdůležitější politickou zprávou z dneška
z Lissabonu jest demise diktatora a reakcionáře
Franca a utvoření nové vlády koncentrační.
Ve schůzi státní rady, která konala se z
předsednictví krále, nabídli ministerský před-
seda Franco, vůdce monarchistů, Lucisno Castro
(progresista) a Vilhena (regenerator) králi svou
podporu k semknutí se monarchistů. Král přijal
nabídku. Kabinet podal demisi. Bude utvořen
monarchistické koncentrační ministerstvo. Velké
upokojení působí, že všechny strany kupí se
kolem koruny. Ujišťuje se, že admirál Pereira
jest pověřen sestavením koncentračního mini-
sterstva.
Schůze slátní rady zúčastnila se také krá-
lovna Amalie, Maria Pia a vévoda z Oporta
Castro vyslovil nejhlubší soustrast a své roz-
hořčení nad atentálem a přál králi štěstí a zdar
Po schůzi státní rady konferovali král a krá
lovna Amalie s vůdci tří stran.
Koncentrační kabinet bude prý složen
takto: Předseda bez portefeuille Ferreira Amaral
vojenství Matyáš Mines, spravedlnost Alpoin,
finance Texeira Souza, vnitro Beirao, zahranicn
záležitosti Václav Lima, veřejné práce Jose
Azevedo a námořnictvo Antonin Cabral.
Franův
Franco
Castro
Pereira
Pius
Ferreira Amaral
Mines
Alpoin
Texeira Souza
Beirao
Václav Lima
Jose Azevedo
Cabral
Franca
Vilhen
15
article
Nedostatek zpráv.
Není mnoho nových zpráv z Portugalsk
kromě těch, jež docházejí drátem. Ale také ty
jsou spory dost a navzájem si odporují. Jest
viděti, že censura pracuje dosud výdatně. Pon-
dělní listy teprve za noci dojdou, listy pak ne-
dělní a sobotní — a máme listy všech mož-
ných jazyků před rukou — obsahovaly ze země
rozhárané přimo nepatrné jen zlomky zpráv.
V pravdě po zdolání posledních demonstrael
nikdo takuvého náhlého výbuchu netušil. Nej
větší list anglický »Daily Telegraph« na př.
v posladním dnes došlém čísle (sobotním) nemá
mezi sloupcovými depešemi svými ze všech mož-
ných zemí ani řádky z Porlugalska. Barcelonská
»La Veu de Catalunya«, tedy list, kterýž vy-
dáván jest v sousedním Španělsku, byť ja-
zykem katalunským, a kterýž již jako orgán
odbojné strany katalunské přirozeně se interesuje
o vše, co se revolučního na Pyrenejském ostrově
kmitne, má z Portugalska pouze tento telegram,
karakteristický úsečností svojk: »Lisboa. Se-
gueixen les detencions. Han mort ulguns dels
ferita a consequencia dels desordres de ahir.s
»Lissabon. Pokračuje se v zatýkání. Zemřelo
několik osob, zraněných při včerejších nepoko
jích.« Třeba tedy čtenáře odkázati zvláště na
telegramy této noci, telegramy seškrtané a zko-
molené. Ale Pilátové všech redakcl mohou si
klidně ruce umýti a ponechati vinu »vyšší zod-
povědnosti«, jež nyní v Portugalsku vládne.
Nebezpečná situace v Oportu.
Je-li v Lissabonu klid, jest za to tím ne
bezpečnější situace v druhém hlavním městě
Portugalska. Atentát způsobil v Oportu
veliké vzrušení. Tamější španělské
obyvatelstvo žádá za vyslání válečné
lodi. Oddil anglického loďstva vypluje prý dnea
do Portugalska. Četné portugalské rodiny prchají
do Isly Christiny a do Ajamonte.
Han
Pilát
Pon
Španělsko
Portugalsko
Lisboa
Oporto
Islo Christina
Le Veo jít Catalunya
16
article
Další podrobnosti o atentátu.
»Agence Havas« sděluje z Lissabonu ještě
tyto podrobnosti o atentátu: Když královšti
manželé jeli ulicemi, nashromáždil se velký dav
lidstva, který se choval sice klidně, jehož
vzezření však mohlo vzbuditi jistou nedůvěru
Vůz mohl jeti jen pomalu. Když míjel budovu
finančního ministerstva, prodral se davem
slušně oděný muž v kroji sportsmana,
dle všeho však dělník, a s revolverem
v ruce vrhl se k vozu s úmyslem z
zadu se naň vyšvihnouti. Vystřelil na
krále a zranil ho na levé straně.
Královna Amalie a korunní prine
vykřikli, královna povstala a pravou
rukou hodila na útočníka kytici; ten
vystřelil již druhou ránu. Náboj za-
sáhl krále do zad. Král uchopil se za
hlavu a klesl. Několik osob vrhlo se na
útočníka, který klesaje k zemi po třetí
vystřelil, ale bez účinku. Co se toto dálo,
vytáhl neznámý člověk, stojíci zcela blízko
u ministerstva vnitřních záležitostí, ze svého
pláště karabinu a skočil proti vozu.
První jeho rána zasáhla korunního
prince do obličeje, drahá do prsou.
V tom okamžiku, když po třetí vystřelil,
uhodil ho policejní agent do ruky, takže koule
minula se cile. Jistý důstojník vrhl se
na vraha a usmrtil ho dýkou Za panu-
jící paniky přijel vévoda z Oporta v automobílu
na místo činu a následoval s revolverem v ruce
královský povoz, který zajel do námořního arse-
nálu. Královna a infant Mannel slzeli
a vzlykali. Smrt kráte nastala ihned.
Havas
Lissabon
Amalia
Oporto
17
article
Koranní prine přežil ho jenom o pět
minnt. Mrtvoly byly v arsenálu uloženy na
žiněnky. Lékaři konstatovali, že král byl zasažen
dvěmi kulemi, z nichž jedna zasáhla pravé ra-
meno a druhá míchu. Rána, kterou zavažen byl
korunní prine, šla tváří a nosem. Druká
rána zasáhla ho do hrudi a projela
plicemi, Královna a infant, kteří se nalezal
v jiné místnosti, nevěděli ještě nic o tom,že
král a korunní prine jsou už mrtvi, když lé kař
omývali jejich obličeje. Jistý lékař dal infantov
obvaz. V tomto okamžiku dostavila se do arse-
nálu královna-vdova Maria Pia. Mezi oběma krá-
lovnami a infantem olřehrály se srdcervoucí scény.
Z iiného pramene události při atentátu a pře
ním ličí se takto: Vlak, v němž nalezal se krá
a královna, opustil villu Viciosu, aby odjel do
Bareira na jižním břehu Taja a příbyl tam s malým
opozděním, které bylo způsobeno vyšinutím se
s kolejí u nádraží casabraneského. Převoz přes
Tajo prověden byl bez jakékoliv přihody a člun
zastavil u lissabonského můstku, kde královská
rodina byla uvítána ministry, vojskem a ostatními
přítomnými. Jistě děvčátko podalo královně
kytici. Král Carlos oslovil ministra vojenství.
jakož i některé přitomné osoby. Na to královská
rodina vstoupila do kočárů. V tom okamžiku,
kdy kočáry zabočily z tržiště do ulice u arsenálu.
začali vrahové střileti. Důstojníci a policisté sáhli
ihned po svých revolverech a nastal strašlivý
zmatek Jak se praví, bylo zatčeno ihned několik
osob. Podle zpráv z přistavů jest tam obyvalel-
stvo velice rozechvěno.
Rán
Pius
Carlos
Bareiro
Tajo
18
article
Nebudou popraveni.
Zatčení útočnicl nebudou popra-
veni, poněvadž trest smrti jest v Por-
tugalsku od 30 let zrušen.
Po atentátu.
Jeden z důstojníků královské družiny běžel
po atentátu ke kočímu a volal na něj, že má
rychle do arsenálu jeti. Kočí práskal do ko í
a jel tam v divokém trysku. Králo v n
opětně hlasitě vzkřikla. Byl to
strašlivý pohled. Král ležel již
mrtev ve voze a byl zůplna krv
zbrocen. Korunní prine jevil jen slabé
známky života. Přečetní lékaři přispěchali hned
běáea a
do arsenálu — nadarmo.
Dezstarostnost králova.
Král Carlos byl obětí přílišné důvěřivosti
svojí. Věřil, že v Portugalsku nehrozí žádného
vážného nebezpečí. Myšlence na atentát se smá-
val, Připomínal vždy, že portugalský lid jes
mysli tak mírné, že kromě velkoměst není ve
městech žádných čelníků. Stranám hlásal vždy
že od Franca neupusti a nedbal rad jejich.
Osvědčila se tudiž i na něm slova Jacob,ho
k Bedřichu Vilému IV.: »Nestěstím králo
jest, že nechtějí sly šejti pra v d ule
Proti celé královské rodině.
Portugalský legační tajemnik markýz Mo
reira ve Vidni prohlásil na otázku, zdaž ko-
runní prine, i u oposice oblíbený, byl snad jen
náhodou zastřelen: »Myslím, že a be n t á
byl namířen proti celé králov ske
rodině. Vždyť i prine Maniuel byl lehce
raněn. Nový král — pokračoval Moreira — je
teprve 18letý a neobyčejně iatel igentní. Všichni
učitelé a profesoři hlásali o něm vždy jent
nejlepší. (To učitelé korunovaných tvrdivaji
vždy — na veřejnosti nesměli by ani nic jiného
tvrditi. Pozn. red.) Vzpomeňte si, že císa? Fran-
tišek Josef také v 18. roce svého věku trhn
nastoupil. Jsme přesvědčeni, žé na republiku
nedojde, o jiných agitacích ani nemluvě. O pre-
tendentu se v Portugalsku ani nemluví (?).«
Kočí
Carlos
Jacob
Bedřich Vilém
Moreira
Fran
Josef
Portugalsko
Franca
19
article
Losem určení.
Okolnost, že utočníci vyvolili nejživější
třídu lissabonskou pro atentát svůj, dokazuje
jich smělost. Plán jich byl do nejmenších po
drobností vypracován. Patnáct osob losem
určených — jak oznamuje jedna z večerních
zpráv — postavilo se na ulici oné. Kolik maj
spoluvinníků, kteří na místo atentátu nesli,
není dosud zjišténo. Podle toho, že život svůj
dali v ulici tak živé skorem na jisto ve psi.
soudí někteří, že byli úločníci anarchisty, nebo
snad již jen lito esvědčují dnes fanatism an
smrti se nelékající. Tvrdí se, že dav někter
z nich Iynchoval.
Nová vzpoura. — Vojenský soud.
Někleré pověsti ve Španělsku večer tiskem
donesené tvrdi, že v Lissaboně vypnkla nová
vzpoura a že v Oporlu bojuje se na ulicích.
Dlužno zprávy ty přijati ale s největší opatr-
nosti. Rovněž tak zprávu, že býti má dosa ze
vojenský soud a že několik vyni-
kajících osobností má býti ihne
dle stanného práva zastřele no
Neboť to i ono odporuje zákonům poriugalským
a po osudu otcově mladý král si asi rozmysli
zákony rušiti. Vždyť včera ještě král na ústavu
a zákon přísahal. A den, dva dny aspoň noví
králové přísahu přece dodržují.
Španělsko
20
article
Projev pretendentův.
Dom Miguel vévoda z Braganzy, kferý
jinak stále v Rakousku sídli, zaslal z Viareggia
v Iralii do »N. Fr. Presse« tento projev: »Ne-
zúčastním se žádných politických agitací, ne-
učiním nic, čím bych v Portugalsku nějské
hnuti způsobil. Nechci rušiti klid země. Che
klidu vlasti své a blahu jejímu podřiditi své
zájmy. I kdyby se země s nynějšími poměry
nespokojila, nechci vystoupiti do popředí. Osoby
mé nesmí býti zneužito k nepokojům v Portu
galsku, byť bych se práv svých nevzdá-
val. Povolá-li mne ale země, učiním
co mi povinnost veli a čeho moje právo žádá
Nikdy neučiním ale nic proti klidu země « Dom
Miguel nedávno vyjádřil se mnohem bojovněji
Po lissabonském krveprolití uznává ovšem opa-
trnějším ukládati si na venek reservu. Také
pretendenti bývají nejmlčelivější právě tam, kde
nechávají jiné za sebe jednal.
Miguel
Che
Dom
Braganza
Rakousko
Viareggio
Iralie
Portugalsko
Dom Miguel
21
article
President portugalské republiky.
Vůdce republikánské strany portugalské
Machado, kterýž pokládá se všeobecně za pre
sidenta přiští republiky portugalské, prohlásil po
atentátu, že odsuzuje všeliké násilí. »Neodstra
nili jsme trestu smrti«, dodal, »proto, abyehom
ho sami použili proti králi neb ministr-presi
dentul«
Také v Paříži dlící republikán portugalský
Limar popírá, že slentát spšchali repubhikáni
Kdyby se ale ražim nynější nezměnil — dodaí
Limar — jest občanská válka ne-
V drobném paouejít
ranní číslo o sobě .
na s
od polednl
nil
Ve glialkách na veskoré
ranní číslo. . . . . . . . 10
věpolední.
. . . . . . . 4b
Inserátv
plati se hotově papřed.
Předplacení a inserty přljímá sdmlsl-
strace v Marinnské ulici č. 3.
Tam narkázejí se tež redakee
tiskirna a espudiee „Nal odnich Listů“
Eukopisy se nevrapeji
Nal
portugalský republika
Machado
Paříž
Marinnský ulice
22
article
zbytná. Všichni vůdcové republikánů portugal
ských jsou teď v cizině neb — ve vězení.
Rušitel ústavy.
Také v uherské sněmovně poslanecké chtělo
předsednictvo věnovati usmrcenému králi vzpo-
mínku. Čienově strany neodvislosti požádali ale
místopředsedu Návaye, aby od toho upustil,
jinak že strána jich nepřipojila
by se ku projevu tomu. Odporujef, děli
tito mužové otevřeně, duchu uherské sněmovny,
vysloviti žal nad smrti krále, který ústavu
porušil a absolutism zavedl.
A na pokyn ten předsednictvo od projevu
skutečně upuslilo.
Úpadek portugalských papírů.
Událostiiv Lissabunu přilišnénio dojmu na
burty neučinily. Kromě na portugalské papíry.
Ty sklesly v Berliné se 64.40 dne 1 t. m. na
61, v Londýně o 23. pozdéji se ale zde v tom
poměru zolavily.
Mezinárodní zakročení.
Na základě smlouvy, ktarou své doby
Anglie, Porlugaly — tyto od r. 1891 —
Francie a Š. anělsko uzavřely na zachování
statu q1o, rozhodla se Anglie vyslati k pobřeži
portugalské nu loďstvo, aby bylo po připad? po-
hotovo zakročiti na ochranu trůnu. Před uím
musila býti ale splněna podminka její jakožto
státu v ústavních tradicích z noh atněvšíhio, totiž
aby doktor Franco byl propuštěn Také Francie
prohlásila prý, že nepodporovala by republiky.
vyšedší z vraždy. Španělsko možná prý se
k akci rovněž připojí.
Čienův
Franco
Londýn
Anglie
Francie
Španělsko
uherský sněmovna
23
article
Portugalský vyslanec o situaci.
Berlinský vyslanec portugalský projevil pevné
přesvědčení, že se podaří nové vládě klid a mít
v zemi udržeti. Vyslanec potvrdil, že Anglie vy-
slala loďstvo, ale prý jen na znamení účasti.
„Fuj!“ v německém parlamentě.
Když v říšském sněmu německém předseda
projevoval soustrast nad ubitím krále, opustili
socialni demokraté siň Pravice pro-
pukla nad tím v hlnčné voláni. »Fujl«
Brzké proklamování republiky?
Vůdce republikánů španělských, kteří mají
se soudruhy porlngalskými styky, Salmefon,
projevil minění, že se nová situace v Portugal-
sku stěži udrží a že země brzy vyhlásí republiku.
Španělský vyslanec o situaci
Pan Barnabe v Berlině vyjádřil redakci
»Berl. Taghl« soud svůj, že siluace v Pertu-
galsku jest velmi vážná, ale nikohiy tak
beznadějná, jak se v lislech líči. Jest sám
dobrým znalcem tamních poměrů. V mnohé
straně jsou tam bouřliváčkové a fanatikové —
jednotlivci — i atentát byl dilem takých jedno-
tlivců — ale země jest klídna a lidí prý s
nerad rozvíři k politickým výstřednostem.
Barnabe
Berl
Anglie
Berlín
Pert
24
article
Z královské rodiny
Ubitý král byl duševně dosti nadán. Kresli
obratně a maloval. Znal pět juzyků. Vynikl po-
někud v mořeznalství. Nový král je poručikem
v námořnictvu a vzdělání jeho na rozdil od
ubitého bratra nepřevyšuje příliš onen »důležilý«
stupeň vojenský. Pro politiku nejevil nikdy valně
smyslu ani čilosti duševní. Sludoval u profesorů
polytechniky.
Královna Amalie, tak náhle ovdovělá, vnučka
francouzského krále Ludvika Filipa, jest 42 let
stará, jest čestnou doktorkou bohoslovi a ob.
držela své doby medaili za zachránění toplcího
se jednoho ditéle.
Usmrcený korunní prine byl muž štihl
postavy, klerý po malce zdědil krásné rysy
v tváři a probadilost duševní Vrátil se teprv ne-
dávno z cest po osadách afriekých.
Pretendent dom M'guel stár jest 55 let.
Původně byl ženat s princeznou z Turn
Taxisů a nyní podruhé s kněžnou Löwen
steinovou. Jeho nejstarší syn z prvěho manžel-
stvl dom Mignel jest 30 leť stár. Jiný jeho
syn František Josef měl nedávno trapnou
aféru, dav se zhovadilými muží zjákati ke ška-
redým sktům — byl tehdy i zatčen, ale potom
s ostrou důtkou propuštén.
Amalia
Ludvik
M guel
Taxis
František Josef
25
article
Osudná výstraha králi.
V listopadu minulého roku, když v portu-
galské sněmovně jednalo se o toom, že král
Carlos vylákal na státu obrovské zálohy, pro-
hlásil republikánský poslanec Costa: »Země
musí jej vyzvati, aby státu splatil vše i s úroky
bez jedinké výminky. A až on tak učiní, řekne
mu dále: Senhore! odstuple a opusťte
zemi, abychom vás nemusili vsa-
diti do věze n í le
A když předseda sněmovny žádal řečníka
aby výrok ten odvolal, mužný a smělý Costa
děl: »Nic neodvolám. Za méně nežli Dom
Carlos spáchal, přišla hlava jiného
krále, Ludvíka XV., na popraviště!e
Potom byl Costa vojáky s bodáky nasazenými
za velikého odporu galerií vyveden ze síně sně-
movní. Ale bodáky tyto krále nezachránily . ..
v Prodaný král.
Joao Franco, právě odstoupivší ministr-
president portugalský, jest jedna z nejzajíma-
vějších osobností dějin. Vystřídal roku 1906
mírně konservativního Ribeira. Sám advokát
původně a vůdce liberálních »regena dorů«
pokusíl se už dvě léta před tím s progresisty
(radikály) utvořiti liberální blok, ale většina se
brzy rozplýlila. Pokus ten, i po roce 1906
opakovaný se rovněž nezdařil. Franco rozpustil
klidně sněmovnu a odročuje volby stále no-
vými dekrely, vládl bez parlamenlu. Pozbyv
většiny, ve sněmovně nabídl sice králi demissi,
ale král nechtěl se od něho od-
loučiti a sám jej k diktatuře po-
hnul. Řekl mu: »Vzpomeň si na granátník
Carlos
Costa
Dom Carlos
Ludvík XV
Franco
Senhor