2
masthead
V Praze, v pátek dne 22. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a adpol. listy
předslácí ne:
v Praze v aluinistraei
na čtvrt lsta . . . . 6 K — h
s dvejí donáškoa
n čtn leta . . . . 7 K 0
vo Slinkách: 2 K 90h
na měsíe . ..
Poštous
na nroěsle
na li. . . . . k och
drejí zásllke
rac peřst
na čivrt leta . . . 11 K 40h
Praha
5
article
Finanční konfiikt mezi Rakousken
a Uherskem na obzoru?
Finanční konfiikt mezi Rakousken
a Uherskem na obzoru?
Doufá-li kdo, že odklizením nynějšího vo-
jenského sporu mezi oběma polovicemi tohoto
mocnářství zabezpečen bude společnému svazku
na nějakou dobu klid, bude asi zklamán. Ny
nější konflikt byl oproti dřívějším konfliktům
rakousko-uherským příliš obsáhlý a prudký, než
aby minul jen tak beze všech následků. Kdo sto-
poval pozorně válečnou vřavu před i za Litavou,
kdo podrobněji naslouchal odezvám, jež na
útoky z polovice jedné následovaly z polovice
druhé, mohl v bojovném hluku rozeznati již
ohlasy, věštíci nový konflikt mezi oběma polovi-
cemi. Bude to tentokráte rakouská polovice, od-
kud nejspíše vyjde, vlastně již skoro vychází pod-
nět k novému konfliktu, při kterém půjde o vele
důležitou, totiž o finančni stránku po-
měru rakousko-uherského. Konflik
tento — dojde-lí k němu — mohl by býti zvlášt
nebezpečným, protože předmět jeho byl by
v obou polovicích, a to v nejširších vrstvách
nad míru populárním.
Jak obyvatolstvo před, tak obyvatelstvo z
Lifavou žádnou ze všech společného svazkuse
dotýkajících otázek nepokládá za tak nespra-
vedlivě rozřešenou, jako otázku, týkající se opa-
třování finančních potřeb společného svazků říš-
ského.
Broken
Uhersko
Litava
6
article
Uherskými vojenskými úspěchy rozbouřené
německé strany ohlásily již urbi et orbi, že na
rozdvojenou armádu nehodlají již přispivati dle
dosavadního klíče, ukládajícího Rakousku téměř
dvě třetiny celého břemena (dle poměru
65.6:34.4), nýbrž že položí za podmínku, aby
hledíc ku paritnímu vlivu obou polovin na ar-
mádu náklady na vydržování télo rozvrhovány
byly rovněž dle klíče 50:50. Jaký význam by
to mělo, vidno z toho, že ve společném rozpočtu
na rok 1904 účtována byla neuhražená společná
vydání pro ministerstvo zahraniční 11,435.171 K
pro vojsko 301,960,065 K, pro námořnictvo
51,026.410 K, pro společné finanční minister-
stvo 4,274.422 K, pro společnou nějvyšší
účtárnu 323.850 K.
Z neuhražených společných výdaj
368.009.918 K týká se jen 16,033.443 K účelů
nevojenských; na vojsko připadá 82%, a čítá-li
se v to i námořnictvo, 93% všech výdajů. Šlo
by tedy vlastně o změnu finančního základu spo-
lečného mocnářství. Věc ta jest tentokráte velmi
vážná, i kdybychom z německých hrozeb odečtli
notnou čásť na vrub okamžitého rozhořčení,
ievé v rozhodující chvíli se rozptýli: Neboť, vy-
jímajíc emancipaci Uherska v r. 1867 — za
kterou dostalo se Němcům v panství nad Před-
litavskem náhrady — neutrpělo němectví v du-
najské říši v celém posledním století rány tak
těžké, jaká stihla je nyní faktickým a přímo po-
kořujícím vypuzením němčiny z uherské armády
i kdyby snad němečtí poslanci podobně, jak po-
zorováno bylo v delegačním výboru, chtěli ne-
slavně couvnouti v rozhodně chvili, zhýčkané
německé voličstvo by ústup takový sotva ratifi-
kovalo.
Němec
Rakousko
Uhersko
7
article
Bude tedy opatrné, uvažovati o tom v čas, ja
ké stanovisko měli bychom zaujmouti, přijde-li
kvotové deputaci neb jinde na přetřes otázka re-
vise finančního poměru mezí Rakouskem a Uher
skom.
O spravedlivosti klíče 50:50 přesvědčen jes
před Litavou kde kdo. Ve všech společných zá-
ležitostech přísluší Uhersku stejný, ba i převlá-
dajíel vliv, tak že byla by stejná míra příspěv-
ková úplně spravedlivou. Ale tak jednoduše
olázka tato dnes již nezní. Přistoupí-li se k revisi
přispěvkového poměru obou říšských polovicí.
nebude lze nehleděti ku poměrům, jež se byly
zákonným způsobem vyvinuly, a smazati jedno-
duchým črtem vše to, co bylo, aby na místě toho
stanoveno bylo něco zeela nového. Rakouská po-
lovice má vůči uherské polovici vázané ruce.
Od r. 1867 počínajíc, uznávala tato polovice
v souhlasu s uherskou za správnou zásadu, že
o výši příspěvků k úhradě společných potřeb
mocnářství rozhodovati má finanční způsobilost
každé polovice. Po celých sedmadvacet let ne-
podařilo se ovšem najíti nějakého, aspoň při-
bližně spolehlivého měřitka, podle kterého by
tato finanční způsobilost obou polovicí mohla
býti odhadována; každý pokus, v té příčině až
dosud podniknutý, selhal úplně. Již původní klič
70:30 stanoven byl na základě, jehož oprávně-
nost byla více než pochybnou; bylyť vzaty za
podklad výpočtů výkazy státní účtárny o prů-
měrných přispěvcích obou polovicí k státním
Rakousko
Uhry
Uhersko
8
article
vydáním v letech 1860—1865, ač tyto výkazy
nebyly zcela správny. Od té doby točilo se každé
další jednání kolem procentuálních čísel, pů-
vodně ujednaných; samostatný vývoj státních
financí před i za Litavou činil nemožným, aby
finanční způsobilost obou polovicí porovnávána
mohla býti dle výsledků státního finaněního ho-
spodářství. Ale jednu zásadu uznávala rakouská
polovice pokaždé a důsledně: že totiž finančn
způsobilost uherské polovice jest menší než fi-
nančni způsobilost polovice rakouské. Důkazem
toho jest faktum, že průběhem všech jednáni
s uherskou polovicí od r. 1867 počínajíc až do
nejnovější doby rakouská polovice prostředni-
etvím své kvotové deputace — pokud se týče
majority v této — neodvážila se nikdy navrh
nouti paritní klič 50:50, nýbrž jen klíč, uklá-
dající větší část břemen na rakouskou polovici.
Tak hned při druhém vyrovnání v r. 1877 na-
vrhovala rakouská deputace — ovšem bezvý-
sledně — kvotu 68.6:31.4; v r. 1887 při třetím
vyrovnání navrhováno bylo s rakouské strany
rovněž bezvýsledně 66:34. Při přípravách ke
čívrtému vyrovnání zněl původní rakouský návrh
v r. 1896 na kvotu 58:42, byl však dvě leta na
to (1898) redukován na 62:38. Teprve v listo-
padu r. 1899 podařilo se v posledním takřka
okamžiku vymoci na uherské deputaci ústupek
zvýšeného tamního příspěvku o 3, což vy-
jádřeno bylo novým klíčem 65.6:34.4. K tomuto
9
article
ústupku přivolila uherská polovice po vleklém
jednání, při kterém smlouváno bylo o každý zlo-
mek procenta, a teprve tehdy, když za zvýšení
břemena, tím přijatého, slíbila jí tehdejší ra-
kouská deputace — dnes lze říci zcela neroz-
vážně — na jiném poli, v t. zv. přikazovacím
řízení náhradu takovou, že uherská polovice při
tom ještě vydělala (v r. 1900 asi 0.6, v r. 1901
okrouhle 6 mill. K).
Může po těchto antecedeneiích rakouská
polovice vystoupiti vůbec jen s jakýmsi zdáním
vážné opravdovosti s návrhem kvotního klíče
50:50? Rakouská polovice vzdala se sam
dávno již právního titulu na příspěvkovou paritu.
uznávajíc povždy polovici uherskou za finančn
slabší část této říše. Bylo by více než naivnosti.
domnívati se, že by uherská polovice nechtěla
neb nedovedla dovoditi z toho přislušné důsled-
nosti. Kdyby tedy německé strany, jak již ohlá-
sily, vystoupily s požadavkem paritní kvoty,
mohlo by to znamenati jen tuto alternativu: bud
planou demonstraci, aby v případě odmítnut
tohoto požadavku navrhovatelé obestřeli se před
voličstvem září rázností, anebo první krok k roz-
luce, pakli by navrhovatelé vážně připravili pod-
mínky pro přijetí svého požadavku v rakouské
poslanecké sněmovně. Jde-li však opravdov
o to, aby ve společném a dále trvajícím svazku
s Uhry dosaženo býti mohlo nějaké změny pří-
spěvkových poměrů, spravedlivější než dosa-
vadní pro rakouskou polovici, třeba vystoupiti
s takovými požadavky, které lze vůči Uhersku
z celého dosavadního poměru seriosně odůvod-
niti. V otázce kvotního klíče není to možné, jak
bylo řečeno. Možné je to však v otázce s po-
lečného zúčtování výtěžků cel-
nich, ježto postup uherský v poslední době
poskytl nám k tomu argumentů.
Uhry
10
article
Dle ujednání z r. 1867 má k úhradě potřeb
společného svazku použito býti nejprvé čistého
výnosu cel; teprve pro neuhražený zbytek opa-
třeny mají býti prostředky oběma polovicemi
dle kvotového klíče (původně 70:30, nyní
65.6:34.4). Rakousko přivolilo k tomu, aby
celní výnos prohlášen byl za důchod společného
svazku, z ohledů finančních i hospodářských.
Se stanoviska finaněního neznamenalo to pů-
vodně valnou oběť pro rakouskou polovici.
protože za tehdy vládnoucího systému volné
tržby celní důchod sám o sobě nebyl značný.
nad to zmenšován byl ještě restitucemi, jež
z tohoto výnosu poskytovány byly za vývoz ně-
kterých předmětů (cukru, piva, lihu). Po stránce
hospodářské bylo pak společné zúčtování cel
spravedlivo, když celé mocnářství mělo býti je-
diným celním územím, uvnitř kterého neměly
vzájemní obchodní styky rušeny býti nižádným
prohibitivním opatřením. V obou těchto před-
pokladech nastaly změny, jež v r. 1867 nemohly
býti předvídány. Hned při druhém vyrovnání
způsobena byla společným zúčtováním cel rakou-
ským zájmům finanční újma. Podi nátlakem uher-
ským zrušena byla společná povaha restitucí dan
spotřebních a důsledkem toho úhrada těchto re-
stitucí rozdělena byla mezi obě polovice dlo
t. zv. klíče produkčního, tak že tím na bedra
předlitavská uvaleno bylo vyšší břemeno. Dále
inaugurován byl celním tarifem z roku 1878
v obchodní naší politice mírně ochranářský sy-
stém, který zostřen byl později tarifem z r. 1882.
Rakousko
11
article
Tento přechod v obchodní politice měl v zápěti
zvýšený celní výnos, který byl na př. v r. 1876
19 mill., v r. 1877 20 mill., v r. 1880 31 mill.,
v letech 1883—1890 kolem 40 mill. zl. Od té
doby po mnohém kolísání a klesání stoupl ještě
výše, tak že činil v r. 1894—1902 příbližně
110—125 mill. korun ročně. Čím více stoupá
celní výnos, tím větší újma děje se Předlitavsku.
Předlitavsko
12
article
Neboť při společném zúčtování rozděluje se
výnos ten mezi obě polovice vlastně dle kvoto-
vého klíče (dřive 70:30, nyni 65.6:34.4), ač
z celé sumy cel vybere se na předlitavské celní
hranici 87%, na uherské jen 13?% (na r. 1904
rozpočtěno pro Předlitavsko 87.23%, pro Uher
sko 12.77%). I kdyby na tomto poměru pro-
vedena byla jakási korrektura proto, že mnohé
předměty, na předlitavské branici vyclené, spo-
třebují se v Uhrách, měla by uherská polovice
na výtěžku celním partieipovati asi 17——20 .
předlitavská však 83, ev. 80%%. Dnes stojím
na prahu nového celního tarifu se silně zvýše-
nými sazbami. Třeba sazby ty obchodními
smlouvami budou ještě silně modifikovány, jisto
jest, že ve všeobecném, znatelně ochranářském
proudu skutečné celní sazby budou vyšší než
dosud a že následkem toho celní výnos opětně
se zvýší. Máme-li na zřeteli, že celní tarií
z r. 1878 zvýšil celní výnos as o 12 mill., tari
z r. 1882 pak dále skoro o 10 mill. zl., že o
té doby výnos ten stoupl skoro o dalších 15—20
mill. zl. čili 30—40 mill. K, lze směle zvýšení
celního výnosu chystaným tarifem páčiti na po-
sléze uvedenou sumu, tak že by pro dobu přišti
bylo lze počítati s celním výnosem, pohybujícím
se kolem 140—150 mill. K, nehledě ku přiroze-
nému stoupání následkem vzrůstu populacea
konsumu. Toto zvýšení státních důchodů, jež
by jinde bylo pro poplatnictvo vítaným, má pro
rakouského konsumenta trpkou příchuť; zdra-
žuje mu konsumní předměty, aby z toho před-
litavská polovice musila odváděti na společné
záležitosti nad svůj poměr. Uhersko pak bude
z chystaného tarifu míti dvojí výhodu: předně
chrání tarif ten převládající tamní zájmy země-
dělské, nad to sníži uherské povinné příspěvky
ke společným záležitostem nepoměrněji, než by
odpovídalo zákonnému poměru kvotnímu.
Předlitavsko
Uhry
Uhersko
13
article
Se stanoviska hospodářského jest velezají-
mavo, jaké důslednosti dovoděny byly ze zásad-
ního předpisu, že dle shodných pravidel říditi
se má v obou polovicích „zákonodárství o ne-
přímých daních souvisících úzce s průmyslo-
vou výrobou.“ Účel tohoto předpisu jest jasný;
má odňata býti každé polovici možnost, aby
pomocí berních zákonů zabraňovala zbožíz
druhé polovice přístup do svého obvodu. Uher-
ská polovice dovedla obrainým postupem uplat-
niti uvedený předpis právě k opačnému účelu.
Vystoupila nejprvé s požadavkem, aby z lihu, vy
robeného a zdaněného v jedné polovici, nahra
žena byla daň druhé polovici, pakli tam bude do
vezen a spotřebován. Požadavek ten vypadal tak
nevinně, finanční důsledky téhož — hledí
k tomu, že přívoz a vývoz lihu mezi oběma polo-
vicemi se skoro vyrovnával — byly tak skrovné
že v Rakousku neozval se ní jediný hlas prot
zákonu (1894), kterým této uherské žádosti
bylo vyhověno. Přehliželo-li se ovšem, že hřeš-
se tím vlastně proti nejvlastnějšímu účelu jed-
noty celního území, kladou-li se takto volným
stykům mezi oběma polovicemi jisté překážky
t. zv. přikazovacím řízetn. Po prvním tomto
úspěchu žádala uherská polovice, aby táž zásada
rozšířena byla na ukr, pivo, petrolej. Podařilo
se to napřed při cukru; když měla zvýšena býti
cukerni daň o 12 K, svolili k tomu Uhři jen pod
tou podmínkou, že to, oč daň z jedné do druhé
polovice dováženého byla zvýšena, nahra-
ženo bude od polovice, ve které byl cukr vy-
roben, té polovici, ve kleré cukr byl spotřebo-
ván. A při provisorním vyrovnání v r. 1899 do-
spěli Uhři k samému cíli; přikazovací řizení roz-
šířeno bylo na celou daň cukerní, i na daň z piva
a potroloje. Nedosti však na tom; při cukru pro-
sadili dokonce v r. 1903 ve formě surtaxy
zvláštní elo přechodní.
Uher
Uhry
Rakousko
14
article
Přikazovací řízení jest porušením zásady
jíž dán byl výraz společným zúčtováním celních
výtěžků. Řízením tím uplatněna zásada, že ne-
přímá daň patří polovici, ve které předmět, dan
té podrobený, byl spotřebován. Clo ve své pod
statě jest též daní nepřímou. Dlužno tedy zá
sadu pro daň z cukru, lihu, piva, petroleje při
jatou rozšířiti i na clo. To jest výtěžek celní roz
dělován má býti mezi obě polovice, dle toho, jal
předměty, elu podrobené v každé z nich byly
spotřebovány. Že to možno technicky provésti.
dokazují právě předpisy o přikazovacím řízen
a o surtaxe cukerní.
Uherská polovice dovedla vymoci si přikazo-
vacího řízení, když následkem zvýšování přísluš-
ných nepřímých daní kynul z toho značný pro-
spěch; skutečně musilo Rakousko následkem
tohoto řízení nahraditi Uhersku v r. 1901 —
pozdější výkazy o výsledcích tohoto řizení nebyly
dosud vydány — přes 13 mill. K. Zvýšeným
celním tarifem zvýší se dojista celní výtěžky: eož
nestálo by to za to, aby rakouská polovice
oboru výtěžků celních uplatnila tutéž zásadu.
kterou dovedla uherská polovice v oboru nepři-
mých daní tak obratně uplatniti?
Jaký byl by finanční effekt toho, kdyby vý-
těžky celní zúčtovány byly dle spotřeby před-
mětů elu podrobených Přednokládácli se, že
v Předlitavsku spotřebuje se 80% všeho dovozu
do říše a bere-li se za základ suma společných
výdajů, jak byla pro r. 1904 rozpočtěna (369
mill. K), sníženo by bylo rakouské břemeno
okrouhle o 16 mill. K; kdyby výtěžek celní, jak
lze předpokládati, stoupl následkem chystaného
tarifu na 140 neb 150 mill. K, znamenalo by
to snižení rakouského příspěvku ročně asi o 20
neb 29 mill. K.
Rakousko
Uhersko
Předlitavsko
15
article
Zbývá ještě otázka, má-li rakouská polovice
nějaké zbraně, které mohla by použiti, aby do-
sáhla změny v dosavadním způsobu zúčtování
celních výtěžků, čili nic. V té příčině není ra-
kouská polovice vůči uherské beze zbraně. Touto
jest provisorní stav přikazovacího řízení. To-
liko ohledně daně z lihu bylo přikazovací řízen
zavedeno delinitivně zákonem (ze dne 18.
června 1894, ř. z. č. 121, v Uhrách čl. XV. zá-
konů z r. 1894). Ohledně ostatních daní (z piva,
petroleje, cukru) zavedeno bylo tolo řízení jen
na základě cís. nařízení, t. j. provisorně, tak že
říšská rada, které tato nařízení musila býti před-
ložena, má možnost je zkoumati, po případě
i neschváliti; nařízení ta přestala by ihned pla-
titi, kdyby i jediná sněmovna je zamitla. Také
nebyla dosud v rakouském parlamentu schválena
osnova zákona, kterou zavedena má býti surtax
— v pravdě zvláštní clo — na cukr, z jedné
do druhé polovice dovážený. Lze tedy postaviti
takto uherskou polovici před alternativu: bud
spravedlivé rozdělení celních výtěžků mezi obě
polovice dle spotřeby předmětů, clu podrobe-
ných, anebo pominutí příkazovacího řízení př
dani z cukru, piva a petroleje a odmítnutí sur-
taxy na cukr. Snad by rakouská polovice mohla
se odvážiti, aby položila jednou tuto alternativu
zvláště v době, ve které následkem nátlaku uher
ského chystá se ve formě cukerní surtaxy zá
rodek celního šraňku mezi Rakouskem a Uher
skem.
Uhry
Rakousko
16
article
Delegace.
Z Vídně, 21. ledna
(Telefonická zpráva »Nár. Listůe.)
Kampaň delegační koná se v posledníel
letech za poměrů zcela mimořádných. V prostře
krisí totiž, ve kterých nalézají se parlameníy
obou států. Tyto krise účinkují pak na obě de
legace. Dvojím způsobem. Delegnee jsou obra-
zem a odrazem zastupitelstev lidu. Vše, co těm
proudí, line se do šedesátičlenného sboru, roz
hodujícího o záležitostech společných. To je
stránka jedna. Byla patrně také tentokráte.
Prudčeji než jindy dostala se letos otázka česk
do popředí diskusse a politika vniterní zatlačila
zahraniční. Jinak určovány jsou terminy a délk
zasedání delegačního událostmi sněmovními.
Jako před čtyřmi léty za intermezza Wittkov
sestoupily se též delegace nyní teprve koncem
prosince a jako tehdy tak i teď musila společnt
vláda požadovati za rozpočet provisorní
Dnes jest tomu pět neděl, co se delegac
sestoupily. Kdy budou moci být skončeny, je
záhadou. Situace v maďarské sněmovně posla
necké zhoršuje se pro vládu každým dnem, ro
kování o druhé předloze rekrutové protahuje se
do nekonečna, opposice, o které vydávali již
úmrtní list, nechce pořádek konat — jak av
který čas za takového stavu věci přijde maďarsk
Vídeň
17
article
oddělení delegace do Vídně, nemůže nikdo uhod
nouti, natož vypočísti
Tvrdilo se za dnešní schůze, že plenum
cislajtánské delegace vyřídí budžet zahraniční a
bosensko-hercegovský, potom že se odročí.
S vojenským že se počká, až bude schválen
Maďary. Tvrzení to se ukázalo lichým. Kromě
dnes koná se schůze ještě zejtra, pak nastane
vůbec v jednání delegaci neurčitá přestávka.
Rozprava o rozpočtu zahraničném, který
byl dnes na jednacím pořadu, nabyla obsahu
velkého. Nemohla být ukončena. Stane se tal
zejtra. S české strany promluvi ještě jako po
slední řečník delegát dr. Kramář.
Debatu zahájil, jak činí již po několik let
delegát inženýr Kaft a n. Zástupce Malé strany
pražské má v delegacích jubileum. Jest v nieh
deset roků a vyjma jediný, vždycky byl prvním
mluvčím o záležitostech zahraničných. Dnešn
jeho hovor — déle hodiny trvající — byl opětně
panorama, ve kterém ukázal zjevy v Evropě av
Asii, které provázel kritickým výkladem. Ale ne
přestal na projevu názoru skeptického, na p
o reformním programu pro Makedonii, nýbrž na-
vrhl sám positivní, lidový, jak politický, tak
hospodářský program pro tuto zemi ujařmenou.
Z rozkošné cesty své letem světem«, vráti
se — jako po každé — do vlasti české a tlumoči
oproti vládě a Němcům oba kardinální, rozhodně
požadavky soudobé české politiky.
Maďar
doktor
Kramář
Němec
Vídeň
Evropa
Asie
Makedonie
Kaft
18
article
Dalmatský Chorvat Biankini jest nej
přednějším harcovníkem za práva národa svéh
a slovanské solidarity. Vedl si též dnes bojovně
zejmena proti dohodě rakousko- ruské, kterou na
zval »nekřesťanskou«
Předseda bar. Gautsch přerušil a napo
menul ho k mírnějším úsudkům
Býv. ministr obchodu dr. Bärnreithe
mluvil jako centralistický Starorakušan př
r. 1867 o Maďarech. Chce-li kdo býti, jako on
politikem reálním, nesmí zapomínati, že vody
jsou nevrátivé a ty, že tak zv. jednotu monarchie
jednotu německou, sepjatou a sevřenou německou
kazajkou odplavily na dobro. Co chtěl říci o prax
§ 14. pro smlouvý obchodní, nelze vystihnouti
Chvilemi se podobalo, jako by byl proti praxi té
ale hned uhnul do neurčitostí. Zajímavy byly
žaloby tohoto poslance, jakož i dvorního rad-
Marcheta, že obchodně-celní politika německá
jest namířena a vlastně »jen« proti Rakousku
Vidí a vědí to páni ti teprve nyní? Trpké jes
poznání.
Chorvat
Biankini
Gautsch
doktor
Bärnreith
Maďar
Rakousko
radaMarchet
19
article
Z Vídně, 21. ledna. (C.-B)
Plná schůze rakouské delegace zahäjen
předsedou bar. Gaulschem o 11.15 hod.
Po aul nlisování protokolu poslední schůze ozná
mil předseda, že došly různé petice, jež přikázány
presenčnímu výboru.
Mezi došlými spisy jsou dotazy del. Tol-
lingera po předloze o zodpovědnosti společných
ministrů; — Biankinova pozřízení kon sulátů
v jižní Americe; — náhradě škody dalmatské rodině
již Turci, drancujíce plachetní loď »Ovidio«, clou-
pili; — po minerálních zřídlech sičavských; — po
zlořádech slavby železnic ze Sarajeva do Plevlje; —
po náhradě, již je dlužna mozambická společnos
rakouskému příslušníku z Dalmacie; — po prodej-
mořské soli bosenským obyvatelům z crárních salin
a — Ehrenfelsova po akci zem. výboru dolno-
rakouského zaopatřováním hospodářských míst vo-
jenským dovolencům a záložníkům; — dále petic
všeobecné protisoubojové ligy pro Rakousko za
podporu jejich snah.
Del. dr. Sylvester (v dotazu ku předsedovi
byl radou, aby se založil hlavní rejstřík.
Předseda slibuje smluviti se se společno
vládou o potřebných prostředcích, troufaje, že ješt
za tohoto zasedání bude lze sděliti příslušnou od
pověd.
Biankinov
Turek
Ehrenfelsův
Del
doktor
Sylvester
Vídeň
Tolo
jižní Amerika
Sarajevo
Plevlje
Dalmacie
Rakousko
20
article
Ministr hr. Goluchowski odpovídá na Bian
kinův dotaz po odepřené náhradě chorvatským
vystěhovalcům v Transválsku, že anglická vláda ne
dávala náhrady za vypovězení z příčiny veřejnéh
pořádku a bezpečnosti, nýbrž za méně oprávněné
vypovězení. Skutečná škoda byla prý nahiražena
skoro úplně. K Rakousku chovala se anglická vláda
v těchto věcech ochotně. Škody, způsobené transvál
ským vypovězencům, byly zjištěny zvláštní jiho
africkou komisí za spolupůsobení úřadníka rak ub
konsulátu, pročež není třeba dalšího zakročení
velkobritské vlády.
— na dotaz téhož delegála po přímém spojen
Terstu s Argentinou, že vyjednává se o tom s čest
ným konsulem Michanovičem, rakouským usedlíkem
v Buenos Avresu. Tento opatří pět lodí, z nichž ti
se již staví. Podpory dle dosavadního zákona o po
porování mořské plavby dostati nemůže, ale možná
že pomocí nového zákona, jenž uskuteční se do
konce letoška, bude možná realisovati žádanou trat
— na dotaz po ustanovování chorvatštiny zna
lých úřadníků u větších konsulátů severoamerických
že při zřizování skutečných konsulátů přikázáni jim
úřadníci mocní chprvalského jazyka. Z čestnýel
konsulátů, kde ministr úřadniky neustanovuje, při
kázán chorvatský úřadník filadelfskému;
— po odstranění smutečního praporu s budovy
chorvatského klubu v Antofagastě, že čilská vlád
byla k tomu oprávněna, neboť jednalo se o prapo
rakouský. Vyslanec hr. Starzyňski se ničím ne-
provinil.
Goluchowský
Rakousko
Terst
Argentina
Buenos Avres
Antofagasta
21
article
Delegace přechází k jednacímu pořadu
zprávě o rozpočtu ministerstva zahra
níčných věcí a dodatečných úvěrech
na r. 1902/3 (ref. markýz Barquehem)
Del. Knítan doznává, že poslední ministrův výklad
v posuzování tureckých poměrů silně se blíží sku
tečnosti Od svého prvního vystoupení v delegacích
počátkem let 90. snažili jsme se vzbuditi zájem ra
kouské diplomacie pro tyto neudržitelné poměry, v-
douce v klidném hospodářském, kultu
ním a národním vývoji zemí balkán
ských největší zisk pro bezpečnost ji
hovýchodních hranic, pro klid v Bosne
a Hercegovině, pro náš průmysla obcho
a očekávali jsme především, že se řiši rakouské n
této klidné cestě bez krveprolití podaří kýže-
ného cíle: moře Aegejského, tedy přístavu
soluňského, potom moře Marmorskéh
dosáhnouti a svou ztracenou posici
Levantě opět vydobýti.
Jest jasno, že tyto naše úplně oprávněné snahy
jedině v dorozumění s velkou sousedn
říší ruskou uskutečniti lze.
Těší nás, že se naše diplomacie touto, návštěvo
našeho císaře v Rusku a úmluvou rakousko-ruskou
urovnanou cestou ubírá a doufáme, že jí i budoucn
neopustí
Nezažili jsme za své snahy mnoho vděku a musil
jsme dáti sobě líbiti mnohé příkré slovo, zvláště byla
naše výstraha před dynastií Obrenovičů a jejím hlav
ním představitelem, rozkrálem Milanem, nepříjemnou
zejmena, když isme radili, a by sobě Rako usko
Barqueh
Del
Obrenovič
Milan
Bosne a Hercegovina
Rusko
Rako
22
title
Prot. dr. Fr. Fie dler
Prot
Francie
doktor
23
article
V drobném prodej
ranní číslo o sobě . . . za
odpolední
. . . za 2h
Ve slialkách na venkovš:
zanní čísle. . . . . .
odpoladní : . . . . . . . Sh
Inserát
plati se hotově např
Přečplacaní a inserty pěijíná sdnisl-
strnoe v Marianské ulici č.3
Tam naehánsjí ze těž rečake
tiskárha a expedice „Národnich Listě-
Rukopisy se nevracejí.
24
article
hledělo získati spíše sympatie národu
balkánských, než jejích dynastií
Netušili jsme, že naše výstrahy tak záhy a lak
děsně se vyplní, jak se v krvavé noci dne 11. června
m. r. v konaku bělehradském stalo.
Srbský národ, jenž s obdivuhodnou trpělivostí po
dlouhá léta útisk snášel, nemůže býti činěn zodpo-
vědným za krvavý skutek 11. června
Hlavní bod ministrova výkladu tvoří problé
balkánský.
Ve všech dnvějších diplomatických projevech
vystříhali se diplomati úzkostlivě každého „za saho
vání“ do věcí balkánských, až dospěli k vědomí,
že bez energického zasažení evropských
států kulturních nelze dědíčné zlo tu-
recké vyhojiti a bylo usnoseno, aby Rakousko
a Rusko společně na základě zmocnění ostatních signa-
tárních mocností berlínské smlouvy proti zlořádům
tém vystouply.
Nehodlám zkoumati, kdo hrál na kongressu ber-
línském úlohu „Černého Petra“, neboť rána, k je-
jížto hojení byli povoláni diplomaličtí lékaři evropští,
zůstala otevřenou, v září roku 1885 ve východní
Rumelii vypuknuvší revoluce a připojení tohoto území
k Bulharsku strhlo „anglickou náplasť““ z ni
avšak čl. 23. berlínské smlouvy ze dne 13. čer-
vence 1878 trvá dále v platnosti, který ukláda
Turecku, aby zavedlo přiměřené reformyv
Makedonii a tureckých zemích pohraničních, jež
budou usneseny smíšenými komisemi, v nichž mají vě-
dle zástupců velmocí také zasedati domácí činitelé.
Tyto komise vypracovaly v r. 1880 reformní před-
lohu o 327 článcích, avšak tato byla dle výroku ital-
ského ministra zahraničních záležitostí Morina Tu-
reckem prostě ignorována, turecké ukrutnosti proti
křesťanskému obyvateistvu trvají dále. Také rusko-
rakouská dohoda r. 1897 nepřinesla patrně
nápravy a zdá se, že se lato obmezila více na ob-
polnou kontrolu než na kontrolu programu r-
formního.
Černý
Petro
Morin
Rakousko
Rusko
Rumelie
Bulharsko
Turecko
Makedonie
25
article
Jest tedy divu, že kvasení mezi národy balkán-
skými stále roste a že se jeví v bezčetných výtržno-
stech? Toto dalo podnět ke známé okružní ceslě hr.
Lamzdoría a k sepsání prvních rak.ruských pro-
posic Turecku, jelikož původní turecký plán reformní
nevyhověl.
Při této příležitosti musím vysloviti své politováni.
že lidoví zástupci v Rakousku jsou odkázání na cizi
úřadní publikace v otázkách, týkajících se bez-
prostředně rakouského mocnářství, my musíme ted
žádati, aby náš zahraniční úřad, podobně jako v ji-
ných státech, předložil každoročně dele-
gacímautentické listiny, jež byly vyměněny
o otázkách zahraničných v zájmu naší říše, pouhé
„exposé“ nám nestačí, jež ve zkroucené, často zá-
hadné formě o naší politice se vyslovuje a vše tušiti,
nikoli však uhodnouti dá, takové exposě nemůže po-
hnouti nás k projevu důvěry a souhlasu. —
Nota reformní, kterou v únoru m. r. vele-
vyslanci rakouský a ruský sultánovi v dorozumění
s ostatními evropskými státy předložili, jest příliš
povšechnou, obsahujíc toliko doporučení, by
Turecko jmenovalo na jistou dobu generálního
inspektora pro vilajety soluňský, bi-
tolský akosovský, jemuž se mají podlíditi správ-
ci dotyčných okresů, potom povolalo cizí odborníky
k organisaci policie a četnictva, jmenovalo také kř-
stanské dozorce polní, aby zamezilo řádění Arnaute
poskytlo amnestie pro politické přečiny, aby změnil
vybírám desátků, zrušilo generální pronajímání jejich.
a aby otomanská banka kontrolovala příjmy provinci
a užila příjmů nejprvé na potřeby správy místní.
Výsledek reformní noty nedal na s
dlouho čekali.
Noto
Turecko
Rakousko
26
article
Dne 17. ledna 1903 povolal generální inspekton
Hilmi pašá netábla mitrovického Akifa beye
do Skoplje, kde se musil ještě s 20 váženými Albánci
za bezpečnost ruského konsula Sčerbiny v Mi-
trovici zaručiti a 10. dubna byl tento
tureckým vojínem a v srpnu ruský kon-
sul Rostkovski v Bitolji tureckým čet-
níkem zavražděn. Prvním paprskem slunečným
vypuklo v Makedonii povstání, dne 1. května m.r.
byl spáchán dynamitový výbuch v Soluni, Albánci
vzbouřili se proti reformám, s jejichž provedením se-
bě velkovezír Ferid paša — rozený Arnaut — asi
nepospíší.
Pocit ošklivosti nad tureckými ohavnostmi zmoc-
nil se také spojených mocností, pocifovaly, že se jejich
opravná akce ztroskolala, což zavdalo podnět ke
schůzi císařů rakouského a ruskéhov
Mürzstegu. Oba nabyli přesvědčení, že dosavadní
úzkostlivé ohledy na panovnická práva
sultánova nepřinesly očekávanéh
ovoce, přišli k poznání, že nejdůtklivější napomenut
valmocí v Cařihradě nesetkají se bez dostatečn-
ho nátlaku s výsledkem a nepřemchou vroz-
nou renitenci Turecka proti příkazům vlast-
ních, zájmů, že lze toho dosáhnouti toliko přiměřeno
a přísnou kontrolu tureckých úřadů pomocí civilních
agentů ruských a rakouských, reorganisaci tureckělo
četnictva a policie a podřízením jich italskému gene-
rálu, teritoriálním ohraničením správních okresů co
možná dle národností, účastenstvím také křesťano
ve správě — podporováním a znovu usazením kře-
sťanských uprchlíků, propuštěním ilavů (zeměbrany
II. tř.), již s bašibozuky nejvíce ukrutenství spáchali.
Hilmi
Albánec
Arnaut
Skoplje
Makedonie
Soluň
Cařihrad
Turecko
27
article
Dotyčná nota byla rak. a ruským velvysiancem
sultánovi podána, v Jildizu konala se dlouhá porada.
jejímž výsledkem po dlouhém otálení bylo usnesení.
že sultán návrhy až na čl. 1 v „zásadě přijímá“
ponechávaje sobě další podrobné mo-
difikace
Výsledek těchto úmluv mürzstegských závisí tedy
opět na „dobré vůli“ Turecka. Věří J. Excellen
ce na luto dobrou vůli? Vždyť praví ve svém exposé:
„Turecko musí se změniti, chce-li dál
žíti.
Dnes však jest zřejmo celému světu, že se Tu-
recko nezmění, poněvadž se změniti ne
může.
Úpiná autonomie, rovnoprávnos
všech národů v Makedonii: Bulharů,
Srbů, Řeků, Rumunů s Turky, nábožen-
ská svoboda, řádná úprava berní s po-
zvolným vyvazením a rozdělením po-
zemků, přísná správa za vlády energi-
ckého, křesťanského, velmocemi pocti-
vě podporovaného generálního guver-
něra.
Makedonii lze z Cařihradu sice ovládati, nikoli
však spravovali.
J Excellen
Bulhar
Srba
Řek
Rumun
Turek
Turecko
Makedonie
Cařihrad
28
article
Ministr vytýkal ve svém exposé bulharské vlád
„trestuhodnou shovívavost“ vůči komitě-
tům povstaleckým, račtež však uvážiti, že třetina
bulharského důstojnictva a kněžstv
a polovina úřadnictva sestává z Makedonců,
že přírostek obyvatelstva v Bulharsku za posledních
10 let v počtu 600.000 osob skládá se nejvíce z přistě-
hovalých Makedonců.
Nemůže býti tedy s podivením, že nemohou Bul
haři klidně přihlížeti k tomu, když Turci v Makedoni
bratry jejich jako stádo vraždí. Taktéž mají se vě
v Černé Hoře a Srbsku vůči Starému Srb
sku.
Jest to však vlastním zájmem Rakouska.
aby konečně zavládl na poloostrov
balkánském klid, a aby toto naše nejdů-
ležitější území vývozné bylo vrácen
svému přirozenému povolání a klidně-
mu vývinu.
Zdá se mi, že se Rusko příliš pozdě odhod-
lalo k energickému zakročení proti Turecku, dva roky
dříve, v době burské války, kdy byma Anglie
úplně zaměstnána, byla příhodná doba a jest
se co obávati, že hrozící válka japonská
odchýlí síly Ruska od Evropy do Asie.
Makedonec
Turek
Srb
Bulharsko
Černá hoře
Srbsko
Rakousko
Rusko
Turecko
Anglie
Evropa
Asie