2
masthead
V Praze, v úterý dne 28. července 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odnol. Mfsfy
pěnseheo láef se
v Praze v sduínistran
s oř la . . . . 6 K -
s dvojí denáškou
na maěat
na štot leta . . . . 7 K 50h
ve fiskách: 2 K n0h
na měsie .
Pošten
něst
nn::: o
s dvojí zisilkou
sa měí
kE
na čtsrk te ta
Praha
NN
5
article
Nejnovější jmenování ve službě
soudní.
Nejnovější jmenování ve službě
soudní.
„Nestranná a ke všem národům tohoto sou-
státi stejně spravedlivá“ vláda Körbrova uká-
zala opětně při nejnovějším jmenování ve službě
soudní v král. českém, jež uveřejněno bylo v
sobotu dne 25. července, jaké stanovisko zaujímá
vůči národu českému a jak dovede v praxi pro-
vozovati rovnoprávnost, již tak často hlásatí se
neostýchá.
Několikráte právem poukazováno bylo k to
mu, jak doposud každá vláda vídeňská protežo-
vala úřadníky německé národnosti oproti úřadní-
kům českým, ale to, čeho dopustil se býv. ministn
správedlnosti Spens-Booden a co se stalo za ny
nějšího předsedy ministerstva a zároveň správce
ministerstva spravedlnosti dra. Körbra, pře-
sahuje všechny meze.
Nedosti na tom, že k vůli několi k
kandidátům německé národnost
čeští žadatelé musili čekatitéměr
roknavyřizenísvých žádostí, čím
tito národohospodářsky jsou ci-
telně a naprosto nespravedlivě po-
škozováni, ale nejnovější jmeno-
vání, tak toužebně očekávané, jest tak křikla-
vým bezprávim, spáchaným na českých soud-
cích, že k odsouzení jeho jest i nej
ostřejší kritika příliš mírnou. Ob-
sazena byla povýšením celkem 22 mista soud-
covská, neb tajemnická (VIII. třida hodnostní)
kterýžto počet sám o sobě svědčí, jak dlouho
jednotlivá místa byla neobsazena.
Z těchto povýšených úřadníků jest méně než
polovice Čechů a více než polovice Němců.
Čecho
Němec
Ob
6
article
Kdežto čeští úřadníci byli povýšeni přesně dle
pořadí, byli Němci povýšeni bez ohlodu na status
soudcovských úřadníků, a přeskočili starší kol
legy své. Tak přeskočil Emil Lambl, soudní
adjunkt ve Stříbře a jmenován okresním soud-
cem v Roketnici 38, Robert Hantschl, jmenovaný
soudcem ve Stříbře, 40, Edmund Köchlin, jme-
novaný soudním tajemníkem v České Lípě a Jan
Schütz, jmenovaný soudním tajemníkem v Tepli-
cich, 41, dr. Karel Hirsch, jmenovaný okresním
soudcem v Nových Hradech, Bedřich Stainl, jme-
novaný soudcem v Maršově, František Hikisch,
jmenovaný soudcem v Aši, 50, Josef Dostal, jme-
novaný soudním tajemníkem v Duchcově a Mi-
kuláš Ullmann, jmenovaný soudcem v Rakov-
níku (české město!), dokonce 55 svých staršíeh
kollegů!
Němec
Lambl
Hantschl
Köchlin
Schütz
doktor
Hirsch
Stainl
Hikisch
Dostal
Ullmann
Roketnice
Tepli
Nová Hrad
Maršov
Aš
Duchcov
Rakov
okresní soudc
Český lípa
7
article
Jmenovaní tito úřadníci nepřeskočili snad
z toho důvodu, že by měli nějakou obzvláštn
kvalitikaci, nýbrž jedině z toho důvodu, že jsou
Němni, a nemůže důvodém tohoto nespravedli-
vého jmenování býti snad ta okolnost, že by
praeterovaní češti úřadníci měli nepříznivější
kvalifikaci služební neb jazykovou, naopak,
všichni jsou výtečně kvalifiko-
váni a ovládají oba jazyky zemské
tak dokonale, že sám presidene
vrchniho zemského soudu dr. rytíi
Wessely jednotlivým z nich řekl,
že ovládají jak spisovnou řeč tak
i jednotlivá nářečí německá lépe
nežrodilíNěmci. A tito výteční a naprosto
svědomiti úřadníci čeští byli takovým, až příliš
křiklavým bezprávím přeskočeni. Věru, tako-
véto asiatské poměry jsou možny jen ve státě,
jemuž scházejí veškery podmínky existence práv-
ní! A pak chce dr. Körber ještě tvrditi, že jest
ke všem národnostem naprosto spravedlivým a že
representuje nestranné ministerstvo úřadnické.
Jest opravdu nejvýš na čase, aby celá veřejnos
česká mohutným protestem se ohradila proti
takovémuto znásilňování českých úřadníků, aby
blíže přihlédla a bedlivě sledovala celý postu
doktor
Wessel
Körber
8
article
germanisačního systému vlády vídeňské při ob-
sazování úřadů v zemích koruny české a aby
nedovolila, aby výtečně kvalifikovaní a svědomití
úřadníci čeští byli pokládáni za „méně cenné“
a přeskakováni byli hůře kvalifikovanými úřad
níky německými.
Jest opravdu pozoruhodno, jak Němíci upev
ňují svoje posice při vyšších úřadech. Při vrch-
ním zemském soudě v Praze jest mnoho vrch-
ních radů, kteří neumějí zcela nic česky. Ob-
chodní soud v Praze jest až na 2 neb 3 soudee
celý německý a německý ráz tohoto soudu s
udržuje tak úsilovným způsobem, že místa po
zemřelých českých úřadnících se zde obsazuj
Němci. Tak na př. bylo místo po zemřelém ra
dovi Šikýřovi, který byl opravdovým Čechem
obsazeno zuřivým Němcem drem. Isákem a n
tamní místo vrchního rady má býti dosazer
opětně Němec, který neumi ani pořádně česky
U zemského soudu v Praze jest mnoho úřad
níků, kteří umi špatně česky. Soudní adjunkt dr
Lorenz neumí slova česky, a ježto na základo
toho není způsobilý ke slůžbě u zemského soudu
bývají mu rok co rok přidělovány výnosné, i ně-
kolik měsíců trvající komise, které přece maj
býti přidělovány všem soudeům u zemského
soudu dle pořadí. U německého soudu by neby
ztrpěn úřadník, neznající německy, u pražského
zemského soudu úřadník, česky neumějící, ne-
jen že obstojí, ale má ještě to nejvýhodnější po
stavení. Místo vrchního rady při zemském soudč
po smrti Čecha Prokše, kťeré bylo vyhrazeno
soudcům české národnosti, bylo uděleno Něme
Lukschovi, a uprázdněné místo vrchního rady
po rozhodném Čechu Baborovi jest již nyní před
mětem bojů mezi Čechy a Němci, ač má beze vší
výhrady připadnouti Čechu.
Němec
Šikýř
Čecho
Isák
Lorenz
Prokš
Luksch
Čech
Babor
Praha
Ob
Čechy
Němík
9
article
U ostatních soudů tomu není lépe. Míst
dvorního rady a presidenta krajského soudu
v Litoměřicích po vlažném Čechu Kurzovi má
již jisté zuřivý Germán vrchní rada Jedlitschka
(I), a podobně i místo po dvorním radovi Ježkovi
v Kutné Hoře má býti zadáno Němci. Smutná
jest bilance jmenování při vyšších místech,a
ještě smutnější poměry nastávají, bude-li se takto
v praeterování Čechů pokračovati i při místech
nejnižších. Poměry soudcovské v král. českém
jsou samy sebou až příliš neutěšené, ale tako-
výmto postupem vlády vídeňské při povyšování
stávají se přímo nesnesitelnými. Ministr „spra-
vedlnosti“ ukazuje takto podřízeným svým sám
costu, jakou se mají bráti při úřadování, a že
jeho miláčkové Němci jsou v tomto ohledu žáky
až příliš učelivými a příliš rádi se opičí po svém
vzorném chefoxi, není třeba příklady ani dovo-
zovati. Němečtí úřadníci jsou ve výhodě i v úřa-
dování, kdežto čeští úřadníci jsou prací přetěžo-
váni. Ve smíšených okresech Němei nekonají
ani polovičku práce, jim přikázané, ježto mnoho
případů jest českých, kteréž oni pro neznalos
jazyka vyřizovati nemohou, tak že tato česká po
dání se přidělují českému úřadníku, který vedle
svého referátu musí pak vyřizovati ještě česká
podání z referátů jiných. Jest téměř k neuvěření
ale přece jen pravda. A tak to jde stále k hor
šímu. Lepší místa vyhražují se Němcům, horší
Čech
Kurz
Germán
Ježek
Němec
Čecho
Litoměřice
Kutná hoře
10
article
Čechům: do Prahy se hrnou Němci, kdežto Česi
do t. zv. uzavřeného území se nedostanou,a
ježto českých úřadníků jest mnohem více než
německých, jaké plynou z toho vyhlídky pro
Čechy, když celá řada míst se jim předem zne-
možňuje? Jest to věru na pováženou.
Česká veřejnost musí neprodleně proti ta-
kovému bozpráví zakročiti, a české poselstvo za-
jisté neopomene mohutným protestem tlumočiti
nevoli celého českého národa nad tak křiklavým
utlačováním upřímných českých úřadníků.
Quo usque tandem, pane dre. Körbře?
Čecho
Němec
Praha
Čechy
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Nástupce Kallayův.
Nástupcem Kallayovým je jmenován Štěpár
Burian, svobodný pán z Rajce, Maďar rodem
smýšlením, zeť bývalého ministra Fejervara
Narodil se r. 1851 v prešpurské župě, zde byl
jeho otec drahná léta vicišpánem (náměstkem
županovým). Vystudovav orientálskou akademi
ve Vídni, oddal se diplomatické službě. Nejprre
sloužil při rak. uh. konsulátě v - Alexandrii,
polom v Bukureštu. Roku 1878 stal se vice
konsulem v Bělehradě, r. 1880 byl přesazen
do Solle. Od r. 1882—1886 spravoval jako
konsul hlavní konsulát v Moskvě. Od r. 1887
do 1895 byl představitelem rak.-uh. vlády
Sofli nejprve jako konsul, potom hlavní konsul.
potom diplomatický agent, polom jako mimo-
řádný vyslanec a posléze jako ministr resident.
Ze Sofie byl povolán do zahraničného minister
stva. Roku 1897 byl poslán za vyslance do
Athén. Roku 1900 byl povýšen do stavu ba
ronského, roku 1903 v únoru jménován tajným
radou.
Význam tohoto jmenování dá se vyjádřit
několika slovy. Pan Burisů bude pokračovate
lem Kallayovým. Jest jako. Kallay znalcen
balkánských poměrů, což u diplomata znamená
znalcem slabých stránek balkánských národů
Tyto slabé stránky bude v okupovaném obyva
telstvu uměle pěstovati na úkor stránek dobrých
právě jako předehůdce. Jako Kallay bude
pionýrem idey maďarského imperialismu n
Balkáně. Tím, že správa okupovaných zemí na-
pořád se dává v ruce Maďarům, dostává s
myšlence maďarského imperialismu nejvyššího
povolení a poskytuje se ji čas, aby se rozvi
nula, zakotvila, zbudovala si tradici a vychovala
si bojovníky všech druhů.
V nepřirozenosti této myšlenky jest nej
větší její slabost a v ní zárodek jejího pádu
jenž dřive nebo později přijíti musl.
Kallayův
Burian
Maďar
Fejervar
Soft
Buris
Kallay
Rajec
Vídeň
Alexandrie
Bukurešt
Bělehrad
Moskva
Sofie
Atény
Balkán
12
article
Lekce Khuenu Hedervárskému.
V uherském sněmu posl. Vaszonyi podrobi
program nového předsedy uherského ministerstva
důkladné kritice a výsledek byl, že program
neobstál.
Novou vládu považuje za úřadniekou. Cílem
jejím jest omeziti práva parlamentu. Hr. Heder
várský ještě se neohřál na křesle ministerského
předsedy a již počíná se ukazovati absolulism.
Jak vládl v Chorvatsku, tak bude vládnouti
v Uhrách, protože se jinak nenaučil. Pro jeho
působnost v Chorvatsku nelze miti v něj dů
véru. Kdo dovedl seděti 20 let mírně a chladně
mezi národem, který ho nenáviděl a nikoli ne-
spravedlivě, ten ukazuje, že veřejné mínění mu
není ničím. Že předseda ministerstva vládl v Chor-
valsku násilně, o tom netřeba mluviti. Přátele
jeho říkají, že v zájmu Maďarů zavedl v Chor
vatsku nejpřísnější censuru, násilnější volebn
systém a potlačil tam veškerou svobodu. Udá-
losti chorvatské nemohou dojíti lepšího ospra-
vedlnění, než přiznáním, že útisky a násile
Khuena Hedervárského v Chorvatsku dály se
v prospěchu Maďarů. Chorvatsko není země oku-
povaná, nýbrž je to část území koruny sv. Ště-
pána, má tedy právo na ústavný život. V uher-
ském sněmu nesmí býti vzata Chorvatsku zá-
ruka ústavnosti a nesmí se tu schvalovati, že
Khuen Hedervárský páchal na Chorvatech násili.
Jaký zájem mohou míti Maďaři na tom, aby
Chorvatsko ve svém vniterném životě postrádalo
svobody, ústavnosti a demokratičnosti ? Právě to
škodí maďarským zájmům, že se Chorvatům
vnuká, jakoby ústrky a násilí tam páchané měly
za účel nějaký maďarský prospěch. Nikoli, t
Hedervárský
Maďar
svatý . Šta
Khuen Hedervárský
Chorvat
Hradec
Chorvatsko
Uhry
Chor
13
article
se dálo jen ve prospěchu vládní strany chor-
vatské, která si lživě přikládá jméno strany ná-
rodní a která si násilím a korrupcí zabezpečuje
mandáty. To se může diti v zájmu absolutistů
v zájmu Rakouska, ale nikoli v zájmu Maďdarů.
neboť myslim, že mi každý poctivý Maďar dá
právo prohlásiti, že nemůže býti v zájmu Ma-
darstva, povstane-li vláda proti ústavě a veřejné
svobodě.
Spolek polsko-rumunský v Bukovině.
Polští poslanci sněmu bukovinského, tvoříe
tam tak zvaný klub polsko-arměnský, uzavřeli
spolek s Rumuny, kteřiž představují polovinu
obyvatelstva Bukoviny. V Rumunsku tento spolel
uvítali velmi sympaticky jako vážný fakt politíky
rumunské. Rumunské listy píšou o ton
úvodní články jako o velké události.
Maďar
Rumun
Rakousko
Ma
Bukovina
Rumunsko
polskýrumunský
14
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 27. července.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 27. července.
Srbští spiklenci ve Vídni.
»Beogradske Novine« uveřejňují článek
přípravách ke krvavému dni 11. června. Článek
pochází od jistého srbského politika a dospěl do
bělehradského listu přes Vídeň.
V kavárně »Impérial« na vídeňském Ringu
je malý pokojík, v něm »srbský stůl«, u něhož
před 11. červnem den co den sedal dr. Nena-
dovič, nyní často jmenovaný tajemník krále
Petra, a s ním mnoho osob, které za Milana
Alexandra hrály v životě srbského národa důle
žitou, ač ne vždy slavnou a záslužnou úlohu.
Mezi nimi býval Vladan Dorděvič, bývalý před-
seda ministerstva a Vukašín Petrovič, bývalý
ministr financi, kteříž oba patří mezi největší
škůdce srbského národa a nejbídnější stvůry
posledních Obrenovičů. To jim nevadilo, schá-
zeti se s přívrženci Karaďorděvičovými. Ob čas
docházeli tam plukovník Mašín, vůdce spiklenců
a podplukovník Naumovič, jenž při kralovraždě
náhodou zahynul.
Nena
Petro
Milan Alexandr
Dorděvič
Vukašín Petrovič
Obrenovič
Karadjordjevičův
Mašín
Naumovič
Praha
Vídeň
Beogradske Novine
15
article
Nenadovič přítomným u stolu vždycky
oznamoval, jaké zprávy obdržel z Bělehradu
Nějaký zahradník každého dne chodil z Běle
hradu do Zemuna a tam dával na poštu listy
pro Nenadovíče. Za »srbským stolem« ve ví-
deňské kavárně lépe byli zpraveni o každé sebe
menší události v Bélehradě, než sám dvůr běle-
hradský. Přicházeli tam také srbští důstojníci,
diplomaté, obchodníci a průmyslníci. Tu byly
známy všechny podrobnosti Alavantičovy afféry
v Šabci. Když tento pokus selhal, byly vymy
šleny nové plány. Rozumi se, že tyto tajné
schůzky srbských nespokojenců nemohly zůstati
nezpozorovány. Srbská vláda vyslala do této
společnosti svého vyzvědače. Byl to student Ni
kola, jenž se vydával za rozhořčeného nepřítele
krále Alexandra. Ale »srbský stůl« vyzvědače
prohlédl. Kdykoli Nikola přišel ke stolu, jeden
po druhém ze společnosti se ztrácel a vyzvědač
býval za chvíli sám.
Nenadovič často tajně odjížděl z Vídně.
Dvě neděle před krvavou nocí bělehradskou
kdosi se tázal Nenadoviče, co nového v Srbsku
»Mějte strpení ještě 14 dní«, odpovédě
tajemník krále Petra. »Polom najdele Alexandr
zde, ve Vídni, budete ho moci potkati na pro
cházce a otázati se, jak se má srbský král
Ostatně můžete poslati, jste-li kavalir, Draze
cestovní šál, aby nenastydla, až ji v noci po
vezou na kocábce z Belehradu do Zemuna.«
Dne 10. čerýna večer nebylo u »srbskéh
stelu« ve vídeňském »Imperialu« žádného hosta,
ale v jistém hotelu ve vnitřním městě byla malá
společnost. Mluvili zticha, skoro šeptali. Pro
dleli do 3. hodiny ranní ranní. Byl úsvit let
Alavantičův
Alexandr
Nenadovič
Petro
Imperial
Bělehrad
Běla hrad
Zemuna
Šabac
Vídeň
Srbsko
16
article
V srubném predeji
ani číelo o sobě . . . za B
. . . sa zb
oděolední .
Ve flialkích na vezkovs
zanní črlo. . . . . . . . 3h
odpslední
I nserá t
plati ze hotevé rupfeě.
Předplacení a inserty přijímá z dmie-
strace v Marlanské ulici č.3.
Tam »acházaší se též redakce
tiskárus a eapedice „ Národních Lilste-
Bakopisy se novraceji
Marlanský ulice
národní LilsteBakopisa
17
article
ního jitra. Srbové vyšli na ulici, zazpívali s
vlasteneckou píseň a provolali: »Živeo kralj
Petar Karadjordjevié !«
Rotšild na Kavkaze.
Nemožno již nyni určiti, nesouvisí-li my-
šlenka sionistů, koupiti od Ruska Kavkaz
udělati z něho židovskému národu novou vlast,
se snahou Rotšildovou, soustřediti na svém ma-
jelku co možná nejvíce petrolejových pramenu
v Baku a monopolisovati tento výnosný průmys
v rukou židovských.
Dne 15. t. m. koupil Rotšild nové, velké
a nejlepší části petrolejových pozemků, které
dávají ročně 50,000.000 pudů nafty. Tolik
nafty dosud čerpal. Dobývá ji tedy nyní ročně
100 mill. pudů, což se rovná množství, které
dobývá Nobel. Kromě těch dvou jsou majiteli
naftových pozemků na Kavkaze: Mantašev (80
mill. pudů), Hukasov (40 mill. pudů), »Anglická
společnost pro dobývání ruské nafiy«, »Bakin-
ská společnost ruské nafiy« a S. M. Šibajen
a sp.«, jež dohromady čerpají 80 mill. pudů.
Všech naftových firem v Baku je 170.
Množství nafty do roka dobyté 650 mill. pudů,
z čehož 400 mill. pudů vypadá na vyjmenova-
ných šest firem s Rotšildem v čele.
Srba
Petar Karadjordjevié
Rotšildová
Nobel
S M Šibajen
Kavkaz
Rusko
Bak
Mantašev
Hukasov
18
article
Strachy Koburgovy.
Bylo předčasno považovati dráhu Ferdi
nanda Koburského v Bulharsku za ukončenou
a věřiti, že se již na bulharský trůn nevrátí.
Tolik ale je pravda, že se bezpečna necití a že
ho v Bulharsku rádi nemají, o čemž píše so-
fijský » Mír«:
Kniže Ferdinand už delší dobu žije v
strachu. Do jeho dvora přicházejí hromady ne-
podepsaných listů, obsahujících různé hrozby,
mezi nimi i tu, že knížecí dvůr bude dynamitem
vyhozen do povětří, bude-li vláda překážeti make-
donské organisaci a nepovede-li kníže vojsko do
Makedonie. V jednom z těch listů stálo: »Národ,
jejž hanební zrádci a cizácká falešná politika
zotročili, dovede svým vojskem obhájíti svou
nezávislost... Národ se tě táže, kníže, kam
jej vedeš? .... Ty jsi náčelníkem hrozných
zrádců . .. Svoje knižecí práva ustoupil si v sa-
mém stoličném místě svém cizím státům.«
V jiném psáno: »Vlasť je v nebezpeči, spaste
ji aspoň od vniterných zrádců, ministrů . .
Nemáte-li statečnosti, abyste vyzkoušené naše
vojsko vedli na pomoc naším drahým bojov-
níkům v Makedonii, proč aspoň nezaženete
úřadní zrádce, nevezmete si vládu vlasteneckou
a v jejím čele neprolestujete proti reformám
v Makedonii ?«
Koburgův
Ferdinand
Bulharsko
Makedonie
19
article
Slovanská komise moskevské archeologické
společnost
Ve výroční valné schůzi moskevské archeo
logické společnosti dne 27. března 1892 bylo
čteno následující prohlášení: »V poslední dobé
studium dějin a archeologie slovanských národů
udělaly veliké pokroky. Zřízeny byly čtyři slo-
vanské akademie: v Krakově, Záhřebě, Praze
a Bélehradě, povstalo množství učených spo-
lečností, historických, archeologických a numi-
matických, které vydávají rozličné památky, ko-
nají rozkopky, sestavují sbírky a pořádaji učené
sjezdy. Velká důležitost, jakou má pro ruskou
histerickou a archeologickou vědu znalost dějin
a archeologie příbuzných nám slovanských ná-
rodů a užší styky se slovanskými učenci, vzbu-
dily u několika našich členů myšlenku, zařídi
kroužek členů slavistů, který by měl za úko
sledovati pokroky slovanské vědy a též samo-
statně studovati jednotlivé stránky minulosti
Krakov
Záhřeb
Praha
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vlastníinou.
Z pamětí de Wetových.
Před třemi léty, dne 29. července 1900
udála se kapitulace generála Prinsloo-a, velitele
spojených sborů burských u Stabbertsneku. Kapi-
tulace stala se osudnou pro všechen další zápae
malého nárůdku jiho- afrického, zápasícího z
svoji svobodu proti světovládnému obru rdousiči,
Anglii. Brzo dostavily se smutné následky. O prů-
běhu událostí, jež kapitulaci předcházely, doví
dáme se zajímavé podrobnosti ze zápisků gene-
rála de Weta 1), znamenitého vlastence a voje-
vůdce.
„S úžasem tážeme se,“ píše generál, „jak
že jsme mohli vytrvati v odporu proti nepříteli
tak mocnému. Světová říše anglická vrhla se na
dvě republičky, které po názoru evropském sotva
byly obydleny. A tahle říše nevyštvala proti nám
pouze všechny své anglické, irské a škotské vo-
jáky, nýbrž i dobrovolníky z Australie, Nového
Zélandu, Kanady a jižní Afriky najala do služeh
svých bělochy i černokožce. Byli jsme odříz
nuti ode všech přístavů, odkázáni pouze na
vlastní své síly skrovničké. Avšak ni ohromná
přesila nepřátel, ni nepřízeň poměrů hmotných
nebyla by nás zdolala, kdyby se nebyli našli
v řadách našich zrádcové, pověstní později ná-
zvem svým National Scouts, „národní zvědové“
kteři vedli nepřítele na vlastní krev, ničemníci.
kteří vyzrazovali naše tajná usnesení, naše sta-
noviště, naše kryty a naše skladiště, a kdyby
nebylo úžasné přímo liknavosti a ledabylost
u vykonávání vlastenecké povinnosti, občansko
i vojenské ..
jít Wetový
Wet
Kapi
Anglie
Austrálie
Nový Zéland
Kanada
jižní Afrika
National Scout
Prinslooa
21
article
„Bylo v době návalu hromadných zástup
lorda Robertsa a jeho proniknutí do Pretorie
Pudilo mne ničiti bez ustání železnici oraňskou
Byla to jediná čára, po níž lordu Robertsovi do-
vážeti se mohly obrovské zásoby potravin, nebo
železnice natalskou a delagojskou drželi jsme
1) Tříletá válka Bura s Britem; napsa
generál Kristián R. de Wei
tenkráte ještě ve své moci. Bylo tudíž přiroze-
ným, ba životným úkolem naším, přerušiti stůj
co stůj, spojení Angličanů s Kapskem. Kdyby
našinci byli bývali vynalézavější u volbě pro-
středků, kdyby byli rázněji postupovali u ka-
žení železnic a kdyby byli přesněji prováděli
vydané rozkazy, aby odehnán byl všechen do-
bytek jatkový z okolí dráhy železné — jako
stalo se v okolí Johannesburgu a Pretorie z roz-
kazu Ludvíka Bothy — již tehda byl by lorda
Robertsa a zástupy jeho stihl osud Samaritánů
v Samaři: byli by vyhladověni bývali. Vojsko
anglické nezachránila v Pretorii před zkázou
účelná jeho opatření a slavená prozíravost mar
šálka Robertsa, nýbrž jediné špatné plněn
našich rozkazů, občanská i vojenská lik na-
vost našich...
Téměř v každé kapitole uvádí Dewet do-
klady, jak prohřešovali se Buři sami na vlastním
svém prospěchu.
Budiž zde uveden odstrašující případ Mar
tina Prinslova.
Bylo koncem června r. 1900. Dewet čeli
tehda ve východním Oraňsku řadě anglických
generálů, vyslaných proti němu lordem Robert-
„Měl jsem asi 5300 mužů“ — píše —' „ne-
boť spojil se se mnou generál Roux s částí svého
lidu. Jiná část jeho mužstva zůstala v Hou
Neku, poblíže Ficksburgu, a jiná ve Witneku
(na pomezí Basutska). Angličané se blížili a ne-
daleko Elandsfonteinu, na 12 mil) jižně od
Lindleye, strhla se potyčka dělostřelecká, za níž
arci i ručnice pilně houkaly. Trvala 1 1/2 dne.
Robertsa
Pretorius
Roberts
Brito
R Wei
Angličan
Both
Samaritán
Bur
Dewet
Robert
Roux
Lindley
Bura
Kapsko
Johannesburg
Pretorie
Mar
Oraňsko
Basutsko
Trval 1
22
article
Vyznamenal se tu velitel Michal Prinsloo. Do-
spěl jsem k němu ve chvíli, kdy mužstvo jeho
postřílelo anglické dělostřelce; se sto muži hna
útokem, chtěje se děl nepřátelských zmocniti
Kryl jsem jeho přístup palbou z jedné Krupovky
a jedné patnáctiliberní Armstrongovky s účinkem
kladným, neboť nepřítel přinucen byl ucouvnouti.
Prinsloo dostal se k dělům, vzal je, neměl však
potahů, aby je odvezl. Zapřáhl tedy občany
sem.
7) Rozuměj vždy míle anglické; 1 míle anglické
ačkoli z nejbližšího návrší pálilo oddělení Angli-
čanů. Snad by byl děla šťastně odvezl, kdyby
nebyla udeřila veliká přesila britská, kterou od-
bíti nemohl jsem svými dvěma děly, nešťastnou
náhodou téže chvíle porouchanými: závor Arm-
strongovky odletěl a závor Krupovky — snad se
dosud nikdy nestalo! — slil se s cévou! Ne-
býti toho, byli bychom dobyli anglických děl
pro něž jsem byl potahy právě sehnal. Micha
přinucen utěci kvapem a zanechati všechna t
déla nepříteli. S večerem obstoupili nás Angli
čané na severu, načež jsme ucouvli na Blauwko
a následujícího jitra do Bethlehemu.
Michal Prinsloo
Kryl
Micha
Angl
Bethlehem
vždy míle
závora Arm
23
article
„Přidružila se jiná oblíž. Oproti zákazu
mému, přivlekli občané do tábora spoustu vozů
Nepřátelé měli zvyk zabavovati na farmách vozy
a voly. Burové ovšem nelibě nesli ztrátu svého
majetku a tak se domnívali, že v ležení budou
se svými vozy, kárami a jinými povozy bezpeční
Se stanoviska ryze lidského jest ovšem přiro-
zeno, zachrániti, co se odvézti dá, s vojenského
však spása taková děje se na úkor celku, vlasti
S žalem poznal jsem však, že občané nechápali
A nejhůře bylo, že nechtěli ani poslouchati, pod-
říditi se lepšímu názoru, vyššímu účelu, zvláště
kde jednalo se o jich vlastní majetek. Mohl jsem.
žel, appellovati pouze na jejich dobrou vůli. Ná-
silné odstranění vozů z tábora bylo by tehda
mělo v zápětí revoltu s důsledky velice ne-
milými.“
„Hodlaje brániti Bethlehem, zpytoval jsem
s podřízenými generály a veliteli následujícíh
jitra návrší, zvoliv pro každého z nich stano-
viště. Hlavní obranná čára naše táhla se jižně
od Wolhuterskopu a severozápadně ode vsi.
Obyvatelstvo jsem vyzval, vykliditi se z Bethle-
hema, což se záhy stalo. Také vězněný zrádee
Vilonel.3) Kolem 4. hodiny odpolední přiblížil se
čelný zástup anglický, načež rozpoutal se boj-
Angličané toho dne odraženi. Následujícího jitr
přitrhl směrem od Reitzu valný proud Angličano
přibyv ze Zavalska a veden, nemýlím-li se, ge
*) Pověstný později „generál“ a vůdce „národníel
zvědů“, ve službách anzlických, britskými depešem
vychvalovaný.
Burová
Angličan
Bethlehem
Wolhuterskopa
Bethle
Reitz
24
article
nerálem Hektorem Mac Donaldem.*) Spojil se
s oddíly gen. Clementa, Huntera, Broadwooda
Pageta a nepochybně i jiných, kteří obsadil
Bethlehem, doufajíce zničiti Oraňce. Strašně,
na štěstí však bez valného účinku, rozhoukala
se nyní anglická děla. Nemohu pominouti mlče
ním pamětihodný a strašný účinek lyditového
granátu: vpadl do stanoviště generála Steene-
kampa a zabil 25 koní. Koně stáli na 200 kroků
za palební čarou občanů; granát narazil před
nimi na kámen a vybuchl.)
„Kolem 2. hodiny odpolední pronikli Angli
čané naší čarou na stanoviště velitelů Van Aardta
a Petra Fourie, kteří — nemohouce odolati
couvli. Jedno z děl, již ztracené, svrhli se srázn
stěny, že se rozbilo na kusy.*) Couvli jsme pře
Retiefs Nek, kde připojil se k nám předsed
Steijn s vládou oraňskou, na jih.
Mac
Donald
Clement
Broadwooda Paget
Oraňce
Steen
Angl
Van Aardt
Petro Fourie
Hunter
Bethlehem
Kona
Nek
25
article
„Angličanům bylo po dobytí Bethlehem
třeba odpočinku, zvláště generálu Mac Donal
dovi, jenž chvatnými pochody byl přibyl až ze
Zavalska. Získali jsme tím vítané příležitosti.
zotaviti se. Nebylo pochybností o zámyslech ne-
přátel. Nyní, kdy couvli jsme všichni, vyjímaj
slabší části v Kommando Neku a Witneku, z
hory Roodebergské, počítali určitě, že nás zničí
Pohoří, za nímž jsme se postavili, byl řetěz hor-
ský, počínající na Caledonské řece, na pomez
basutském a táhnoucí se polokruhem ke Stab-
berts Neku a odtud opčt nazpět na Witzieshock
na basutskou hranici. Východ z velkolepého polo
kruhu horského byl možný pouze průsmyky. Jen
tudy mohly projeti vozy a děla; mimo ně jes
půda i chodci pěšímu sotva schůdna. Zřejme
tedy, že Angličanům náš ústup do kotliny by
nad jiné vítán; zdálo se jim, že z pasti nevy-
vázneme. Byli bychom skutečně bývali ztraceni
kdybychom byli na místě setrvali. Návrhu, zaujat
tu stanoviště obranné, zprotivil jsem se vší váhou
pádných protidůvodů. Konečně uzavřeno, opu-
stiti kotlinu, vyjímaje lichý strážný oddil, jemuž
uloženo, nepřítele oklamati. Ustanoveno, roz-
) Skončil letos v Paříži sebevra ždou
Angličan
Mac
Bethlehem
Paříž
Donal d
26
article
) Vedeno ve zprávách anglických mezi udo
bytým“
) Vedeno ve zprávách anglických mezi udo
bytým“
děliti náš sbor na tři části: Jeden oddil, mnou
vedený, chrániti měl vládu oraňskou a dáti se
směrem na Kroonstad-Heilbron.
Druhý byl oddíl velitele Pavla Rouxe. Úko-
lem jeho bylo následovati v noci ku pondělku
16. července, den po mém odchodu, mne prů-
smykem Stabberts Nekem směrem na Bloem-
fontein, a dále na jih, kde měl v tamních okre-
sech svolati a znova ozbrojiti občany.
Třetí sbor svěřen generálu Crawtherovi, měl
téhož dne táhnouti na sever od Bethlehema, po-
kud by se nesetkal se sborem zástupce vrchního
velitele Hattingha, s nímž by pak operoval
okresech severovýchodních.
Něco občanů horského kraje wittebergen-
ského s vrchním velitelem Martinem Prinsloo
mělo ostati na místě na stráži. Byli rozděleni na
tři stráže, nesměli chovati při sobě vozů a v pří-
padě tlaku nepřátelského měli kvapem prchnouti
přes hory. Pověřil jsem úkolem tím naschvál ro-
dáky zdejší, v krajině obeznalé.
Pavel Roux
Crawther
Martino
KroonstadHeilbron
Bethlehem
27
article
Vše bylo upraveno; 15. července proše
jsem se svými Stabbertsnekem a očekával, že
generálové zachovají se dle mých direktiv. Leč,
co se nepřihodilol
Hned po mém odchodu zvedlo se několik
důstojníků, nespokojených s velitelem generálem
Rouxem, kterého jsem ustanovil za zástupce
hlavního velitele a přáli si valnou hromadu
k volbě — jiného vůdce. Kdyby byl Roux rázně
zakročil, byly by se mohly věci jinak utvářiti. Ten
však se neprotivil a tak občané setrvali v horách
a svolali na 27. července hromadu, v níž nezá-
konně a hlasy několika jen důstojníků (nepřitom-
ných nedbáno) zvolen vrehním generálem zástup-
cem Martin Prinsloo. Co však bylo prvním činem
nového správee vojskového?
„Vzdal se bez podmínky Angli-
čanům.
„Tito pronikli zatím 17. a 18. červenc
Stabbertsnekem a Retiefs Nekem, což mělo v zá-
pětí zmatek v řadách občanů, již za horami byli
zůstali. Velká část důstojníků i mužstva chtěla
se vzdáti bez odporu, což projeveno ve shromá-
ždění, v němž zvolen Prinsloo. Sedmnácti proti
třinácti hlasům usneseno, vzdáti se. Usnesení
Roux
Martin Prinsloo
Tito
Nek
Angl