2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 4. května 1905.
Praha
4
article
Na rannt a odpol. II9ty
předeláci ne
v Prazé v admi lnistrani
sa něsle
u dtnt kta . . . . 6 K. —h
s drují donáškos
na mise
nělot ha . . . . 7 K 30h
re Glialkách
ua ně4e . . . . . . 2 K 30h
Pošton:
ke
s šrají zisllkon
vh . . ..
n ivrei kaeaor
5
article
Ireší čislo pro Prahu le o 10 stranách.
Ireší čislo pro Prahu le o 10 stranách.
L. Z Petrohradu, 3. května. (Původn
lelgr. zvl. zpravodaje »Nár. Listů«.) Koncem
tohoto týdne odplují z Kronštatu
transporty s mužstvem námořním,
plnou výzbrojí námořnickou a s mn-
nicí i zbraněmi. Cíl výpravy té jest
neznám, ale dle některých podrobno-
stí lze souditi, že výprava tato jest
v souvislosti s koupí lodí argentin-
ských, nedávno ohlášenou.
Z Paříže, 3. května. (C.-B.) »Agenee
Iavas« sděluje: Tajemník zdejšího
japonského vyslance dostavil
se v pondělí do ministerstva
vnějších záležitostí i tázal
se, je-li vládě francouzské známo, že
lodi ruské eskadry nalezají se stále
ještě ve francouzských vodách terri-
toriálních. Dostalo se mu za odpověd.
že, jak se soudí, všecky ruské
lodi opustily francouzské
vody.
(Ostatní telegrafické a telefonické zprávy
viz na straně 4.)
Agenee Iavas
Praha
Petrohrad
Paříž
6
article
Vídeňský parlament projednává
celní tarif monarchie.
Vídeňský parlament projednává
celní tarif monarchie.
K mnohým nepochopitelným záhadám
zvláštnostem „říše pravděnepodobností“ přibyla
nová. —
Mezi oběma její polovinami panuje ohledně
badoucího jich poměru obchodního doposu
čirá nejistota. Od vítězství maďarské strany ne-
odvislosti v lednových volbách uherských visí
celní a obchodní svazek Cislajtanie s Uhrami
pavětří. Nikdo neví, bude-li dnešní většina
sněmu uherského ocholna, schváliti vyrovnání
ze sylvestrovské noci r. 1902, mezi Körbrema
Szellem sjednané, či zamítne-li je a pro-
hlásí-li obchodní a celní samo-
statnost uherského státu vůči všemu
světu, tudíž i vůči Cislajtanii, následkem čehož
by na Litavě byly zřízeny červeno-bělo-zelené
colní šraňky uherské právě tak, jako na všech
ostatních hranicích říše sv.-štěpánské až po
Rěku. Tato možnost jest dnes bližší než kdy
jindy, všude se o ní uvažuje, ve Vídni nemohou
pro ni spáti. Nuž a nyní nastojte. Zrovna
Véto nejnejistějšíanejkritičtějš
situsci nalehne vláda vídeňská n
eislajlanský parlament, aby horempádem, beze
změny sehválil onen mezi vládou Kör-
brovou a Szellovou praeně slátaný celní tarií,
dle něhož má se budoucně vybírati clo na hra-
nieích celého rakousko-uherského mocnářství,
nejinak, než jakoby se od oně sylvestrovské noci
r. 1902 mezi Cis a Trans nebylo nejmenšího
přihodilo, než jakoby v Uhrách podnes (rvala
liberálni vláda a většina parlamentní, dbajíeí
o celní a obchodní svazek Uher s Rakouskem,
zkrátka, jakoby se v Uhrách — ani nechu-
n elilo. —
Cislajtanie
svatý
Uher
Uhry
Vídeň
Rakousko
7
article
Jaký rozum v tomto šachovním tahu? Zabit
dvě mouchy jednou ranou, vykládají mezi řádky
a šeptají officiosové vídeňští. Jednak chcesi
nevým tím celním tarifem, jehož zvýšené sazby
skýtají průmyslu i zemědélstvu pronikavější
ochrany celní, nežli poskytoval tarif z r. 1882
a 1887, zjednati výhodnější posici při
nastávajícím obnovování obchodních smluv s ci-
zími státy — jednak chce uzákoněním jeho
„ozbrojiti“ se i vůči Uhrám pro případ, že by
většina sněmu uherského se rozhodla pro roz-
luku, číli pro celní šraňky uherského státu na
Litavě vůči nám. — Proč pak ale potom uza-
vřela tak ukvapeně, před uzákoně-
nim tohoto nového celního tarifu svého, ob-
chodní smlouvu s nejdůležitějším
srasedem a konkurentem, s Německem? Tím
si věru sotva posloužila moudrá Austria u Ruska,
Italie a států balkánských, s nimiž počne nyní
na základě nového, zostřeného tarifu vyjednávat
o příští své smlouvy obchodní.
Uhry
Německo
Rusko
Italia
Austria
8
article
A vůči Uhrám? Tu tepřv nechápeme vtipu.
Vždyť je tento celní tarif, o němž dnes počal
parlament vídeňský rokovat, kompromis-
sem mezi uherskou vládou (Szellovou),
žádavší vysoká ela agrární, a rakouskou, přející
si zvýšených cel průmyslových, následkem čehož
nebyl by naprosto možným na hranicich
mezi Uhrami a Cislajtanií — bez těžké
újmy pro zdejší průmysl, jemuž by Uhry odvetou
v tu chvili zavřely nejkrutějšími válečnými cly
hranice své, jakmile by zdejší vláda chtěla na
Litavě vybírati vysoká cla z uherských obilin
surovin. Pro případ hrozící rozluky
mezi Uhrami a Cislajtani í nemá tedy
náhlé to projednání celního tarifu vídeňským
rajehsrátem ani význam hastroše, jehož by se
v Uhrách i jen vrabci lekli. Nevidíme tedy na-
prosto těch „dvou much, zabitých jednou ra-
nou“, ale spíše jen jalovou demonstraci a ránu,
která jde mimo.
Szellová
Uher
Uhry
Litava
9
article
„Pošelilostí a chybou zároveň,“ nazývá
„Arb.-Ztg.“ tuto, officiosy na výsost velebenou
„obralnou a vysoce vlasteneckou akci vlády
Gautschovy“, vykládajíc původ její tímto za-
jímavým sdělením:
„Vymyšlen byl ten nápad od úřadníků
ministeria obchodu. Zakládal se na do-
mněnce, že pozváním maďarských státníkův
na slyšení ke dvoru vídeňskému, krise uher-
ská v brzce bude uklizena, načež se
zdejší vládě (Gautschově) naskytne rychlým
zdejším parlamentním vyřízenim
celního tarifu vytoužená příčina, aby
mohla s novou uberskou vládou se
dohodnout o otázce celého vyrov-
nání rakousko-uherského, jak bylo
mezi Körbrem a Szellem o sylvestrovské noci
r. 1902 spočetěno. V tom byl by býval ještě ja-
kýs rozum. Avšak dnes, kdy onen
předpoklad — totiž brzké skončení krise
uherské a zřizení činu schopné vlády v Uhrách
— úplně selhal, dnes nemá pro-
mrskání „eelního tarifu pro mocnář-
ství rakousko-uherské“ v cislajtanském parla-
mentu nejmenšího smyslu a všechen
ten officiosní žvást „o výzbroji a brnění“ může
býti pouze v Rakousku produkován. Problém pro
Gautschův
Szell
Uhry
Rakousko
10
article
Rakousko spočívá přece v otázce: udrží-li se, či
pomine-li dosavadní celní a obchodní jednota
naše s Uhry? Pořizovati sobě celní tarií
pro společné celní území rakousko-
uherské, když nevíme, bude-li toho
společněho celního území ještě zej tra
vůbee — to věru není žádné ozbrojení se. Nebot
dojde-li k vyrovnání s Uhry, pak je vyřízení cel-
ního tarifu věcí vedlejší; nedojde-li však
k vyrovnání, pak je celé to projednání a přijelí
celního tarifu — marností.
Úsudku tomu sotva lze odepříti správnosti.
Celní tarif zaujímal v souboru vyrov-
nacích předloh v rakousko-uherském vy
rovnání, jež podala vláda Körbrova vídeňskému
parlamentu dne 28. ledna 1903, až páté místo.
Na 1. byly předlohy valutní, na 2. předlohy
bankovní, na 3. předloha o celním a ob-
chodním spolku s Uhrami, na 4. předlohy
berní, na 5. předloha celního zákona a
celního tarifu, na 6. předlohy o zave-
dení platů hotovými. — Nuže, ze souboru
toho vybrala vláda Gautschova předlohu c cel-
ním tarifu jakožto politicky nejméně
choulostivou, ryze hospodářskoua
chce ji míti spolknutou „uzdravujícím“ se parla-
mentem přede všemi, ačkoliv celé ostatní
vyrovnání rakousko-uherské visí ve vzduchu.
Körbrův
Gautschův
Rakousko
Uhry
11
article
Toto provádění stavby od střechy a zapřáhání
Toto provádění stavby od střechy a zapřáhání
keně od ohonu, je sice zábavné na pohled, avšak
účelným a praktickým je sotva kdo shledá.
Klub českých poslancův mohl býti právem
uražen, že přes jeho hlavu dán tento předmět
na jednací pořad. Nikdo by mu věru nebyl mohl
zazlivat, kdyby se byl včera usnesl, že projed-
nání celního tarifu za nevyjasněné do-
sud situace naprosto nepřipustí. Ne-
učinil toho, nezvedl poodloženého meče ob-
strukce proti této nepolitické, hospodářské před-
loze vládní, ač právě ohromný objem zákona.
čitajícího do kolika set položek, skytal nejváb-
nější příležitost, nýbrž přestal na usnesení, že
bude hlasovat proti zahájen
podrobné debaty. —
Budoucnost nedaleká ukáže, nedopustila-l
se většina klubu timto svým mirně opposičním
rozhodnůtím chyby? Orgán sociální demokracie
cislajtanské se jí posmívá, že prý si tím chtěla
vykoupit — těch 8 dní českého sně-
mování v Praze. Dojista mohly to býti též
politické úvahy a důvody, jež přiměly
delegaci českou ku připuštění této, průmyslni-
etvem jako rolnictvem nalehavě a dávno již po-
žadované důležitosti; avšak pak, doufáme.
jednalo se zástupcům našeho národa z aj i sto
o větší a významnější cíle, nežli o zí-
skání několika dní klidné práce ubohému sněmu
království českého, Zdali oběti položenou cílů
těch vskutku dosáhnou, zdali nobudou ve své
důvěře v dobrou vůli kruhů rozhodujicích opě
trpce zklamáni jakc jejich předchůdci staročeští
toť ovšem jiná otázka, kterou netroufáme si do
posud zodpovědět.
Praha
12
article
Uherská krise.
Uherská krise.
(Úvaha státoprávní a politická od dra. L adisl a v
Dvořáka.)
O požadavcích uherských nelze uvažovat-
s nízkého stupně denního vývoje. Politika uher-
ská je soustavou velkého slohu, ujasněných cllo
a bezohledného provádění, smíšeninou vlastene-
ckého vzletu s vášnivým ohněm a umírněné vy-
počítavosti, jež obejde překážku, které nemůže
přímým nárazem zmoci.
Nemůžeme proto posuzovati požadavky ma
darské jen dle znění poslední umírněné adresy
dnešního sněmu uherského. Nutno otevříti oč
poznání, že jestliže nestačily nesmírné hospodář-
ské i politické a národní výhody, jež dualism
dnešní přinesl Uhrám hospodářsky tehdy slabým
germanisovaným, topícím se v převaze většiny
neuherských národností, v zahraničním oboru
bezvýznamným, že dnešní sjednocené, sesílené,
chauvinistické Ulíry medají se ve svém rozvoji
zadržeti nějakým sentimentálním ohledem ku
Předlitaví neb komukoli jinému. Tento rozchod
jest dies certus an incertus quando.
Dvořák
Uhry
13
article
Přes to neztraťme objektivnosti a shrňm
předem posudek o uherských požadavcíeh
s právního hlediska. Tu shledáváme, že spl-
nění jich spočívá v rukou obou zákono-
tvorných činitelů uherských, sněmu
a krále; ohledně vojenských záležitostí vý-
hradně v rukou tohoto.
Požadavek celní rozluky může se opříti
dnešní právně již existující samostatné zelní
ůzemí uherské a formální přesunutí právomoc
delegací na sněm uherský odpovídalo by jen do-
savadnímu vývoji, který odňal jim fakticky zá-
konodárnou právomoc.
Ve přičině zahraničního a obchodního za-
stoupení vůči cizině vedla by celní rozluka dů-
slednou přirozeností ke zřízení uherských kon-
sulátů.
Předlitaví nepřihlíželo by zajisté se založe-
nýma rukama, kdyby tímto, s hlediska uherského
zákonodárství formálně správným postupem měly
býti postuláty maďarské splněny.
Kde je však jus cogens, jež by Uhrám
znemožnilo provésti tuto rovisi dualismu? Nen
Uhry
14
article
ho prostě a nebude od toho okamžiku, kdy
král dal by této revisi sankcil
Lze ovšem namítnouti, že samy hospo
dářské zájmy Uher přikazují Uhrám vy-
trvati ve společenství s Rakouskem.
Jako jest tato these správnou, nelze pře-
hlédnouti, že národní tendence Madarů ovlá-
dají i mnohé pole jejich hospodářských zájmů.
Maďaři dobře vědí, že na příklad při celní
rozluce bylo by lze podstatně posiliti maďarisaei
výrobních vrstev ve městech, v nichž
Maďaři tvoří dvě třetiny obyvatelstva, kdežto n
venkově nenáleží jim ani jeho polovice.
Přes to jest ještě dnes příkaz hospodář-
ského prospěchu Uhrám z dualismu plynoucího
příliš mocným, aby kdokoli z vedoucích státníků
uherských dnes vážně pomýšlel na jeho rozbití
jako celku, takže dojde as pravděpodobně k dal-
šímu jednání mezi Předlitavím a Uhrami
dunlistickou úpravu hospodářských poměrů i po
roce 1907.
Na vývoj nejbližších událostí bude míti tedy
vliv votum vídeňského parlamentu ve
příčině úpravy národohospodářského a finanč-
ního vyrovnání a konečně stanovi sko
krále uherského ohledně však požadavků
uherských.
Není pochyby, že hlas sněmovny vídeňské
jak při hospodářském smlouvání s Ubrami tak
u císaře rakouského jako krále uherského bude
slyšán a respektován, bude-li se opírati o je d no-
myslnost sněmovny aneb aspoň o souhlas
národů slovanských, jichž větve příbuzné
tvoří valnou čásť obyvatelstva Uher.
Uher
Maďar
Uhry
Rakousko
15
article
Tu nabývá pro nás celá olázka ještě jino
tvářnosti než povahy právního posudku.
Než z dosavadní své reservy vykročíme.
máme, tuším, ještě vyrovnati, aspoň z části, účet
s Cislajtanií!
Co je přirozenější, než že dohodě s Uhram
měla by předcházeti dohoda vnitřní?
K ní dojdeme ne rekriminacemi, ale tlakem
stejných zájmů.
Nedávno konala se ve Vídni konference
zástupců všech zemských výborů, aby doradila
se o sanování zemských financí
celém státě zbědovaných.
Projevy zástupců všech národů v této schůz
i v letošním rozpočtovém výboru sněmovny uči-
něné, nezůstavují pochybnosti, že jde tu o ná-
pravu vážné všemi národy dožadovanou.
Zemské finance lze však sanovati nikoli způ-
sobem polovičatým, nýbrž jen vytvořením sy-
stému financi zemských tím, že by
sněmy jisté daně, dosud říšským zákonodárstvím
upravené, ukládaly a vybíraly.
Následovala by se tím jen cesta již o svěd-
čená! Vždyť zemská dávka pivní v Če-
chách se nejen osvědčila, ale předčila výtěžkem
i způsobem vybírání všecko očekávání. Tento
systém financi zemských mohl by se ovšem
uskutečniti jen rozšířením právom oc
sněmů.
Na tomto podkladu, doplněném přirozeným
důsledkem spravedlivé úpravy voleb-
ních řádů — známé naše aktuální požadavky
netřeba tu jistě zvláště akcentovati — bylo by
jistě lzt docíliti součinnosti všech národů tohoto
státu k ochraně společných zájmů vůči Uhrám
i k dalšímu rozvoji vnitřnímu pro přítomnost
i dohlednou budoucnost!
Vídeň
Uhry
sněmovna uč
17
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
325 schůze.
Z Vídně, 3. května.
(Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.)
Rouge et noir. Červená s černou. Paráda
totiž. Byla dnes dvojí. Doset sociálních demo-
kratů na poctu svého nového, jedenáctého ko-
legy, pardon, soudruha Hanuše Resla, vypa-
v drobném prodejl:
canní číslo o sobě . . . za 8
odpelední . . . . . . . za ? h
ve Blialkách na venkově:
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 3k
Inserát
plalí se hetevé rapřel
Předplseení a inserty pšijímá v dmini-
strace v Mlarlanské ulici č. z
Tam nanházají ne též redakee
tiskárna a ozpediee „Národnich Listě“.
Rukopisy se nevrncsjí
Resl
Vídeň
Mlarlanský ulice
Rouge
18
article
rádilo se červenými karafiáty. Jemu tské jeden
dali a Benjamin jejich nyní, kdy zastupuje ven-
kovský okres lubenský, je zrovna takový, jaký
byl, když byl poslancem za hlavní město štyraké.
Ve pěti létech, co neposlancoval ve Vídni, se
nezměnil ani dost málo.
Černá paráda byla na ministerské lavici.
»Civilní« členové kabinetu přišli ve fracích na
poctu svého nového kolegy, správce ministeria
železničního, dra. Ludvíka Wrby. Po třell
ve čtyřech měsících musili se již tak oblékat.
»To je funus a to jsou křtiny zároveň, « pravil
mi jeden z těch, kteři byli jmenováni v lednu
r. 1900, »pochováváme spolupracovníka, spolu
však uvádíme nového. Až si obleknu po čtvrté,
půjdu si na pohřeb — svůj.« A dokonce nebyl
melancholickým při výroku tom. Naopak, byl
vesel. Alespoň se tak tvářil. Jako človék, jenž
jest úplně smířen se svým osudem, jenž je
připraven, že — nejděle v září — bude své
spolubojovníky Spense, Rezka, Böhma- Bawerka,
Giovanella, Körbra, Welsersheimba, nyní pak
Wittka následovat ad inferos, do trvalé pense.
Benjamin
Wrba
Spens
Rezek
Böhm
Bawerka
Giovanell
Körbr
Welsersheimba
Wittek
Vídeň
19
article
Celní tarií začali dnes projednávati.
Zahájila se o něm všeobecná rozprava, která
potrvá zajisté několik dní. Počala za všeobecné
nesdilnosti, nepozornosti, malátnosti. Jak bylo
jinak r. 1886, když položili 2. čtení celního
tarifu na jednací pořad! Jaké to bylo napjetí,
jaká bojovnost, jaké válečné rozechvění na obou
stranách, levici a pravici, a jaké teprve na
lavici ministerské! Jaký to byl ruch tehdy. Vše
bylo rozčileno, podrážděno, do víru strženo. Jen
jeden člověk byl kliden a nehnut. To byl dvorní
rada dr. Antonín Mezník, universální a vždy
pohotový referent, jenž dovedl zprávu podávat
o všem, mluvit, jak dlouho bylo třeba, mlčet,
když bylo třeba, který byl také referentem
o nově dani cukerní a jenž — čtyřiasedm-
desátník, jako president senátu správního soudu
trávě svůj zasloužený odpočinek v české metro-
poli — zajisté v těchto dnech vzpominá na
svoji tehdejší funkci. Sebe větší hluk, sebe
lomoznější vřava, sebe prudčí útoky ho ne-
zmátly a nezmýlily. Měl vytrvalost, která je
někdy cností, někdy chybou. Pro vládu a pro
většinu pravice byl takový flegmatik trefou. Byl
tarasem, o kterýž odrážel se příboj nejbourli-
vější.
doktor
Mezník
20
article
Jen dva jsou ještě dnes poslanci v řadách
aktivní delegace na radě říšské. Dr. Žáček,
jenž náležel opposici, a dr. Eduard RK gr.
opposičník. Ale tento rozhodný radikál ve chvili
kritické osvědčil smysl vzácný pro potřebu
chvíle, vzácné rozpoznání pro punetim litis
vzácnou solidaritu pro všečeské zájmy a pro-
spěchy.
Bylo v noci, ve které hlasovalo se o clu
petrolejovém. Levice navrhla nižší. Professor
Eduard Suess, slavný geolog a znamenitý orator,
byl její hlavním mluvčím. Přistoupil k poslanci
za venkovské obce roudnické a verboval jej,
aby hlasoval pro »elo lidové«. Ala dr. Eduard
Grégr odtušil mu: »Mdý pane, vám a vašim
pánům na levici nejedná se o levnější pe-
trolej, vám nejedná se vůbec e petrolej, vám
jedná se o povalení vlády, o porážku praviee
a návrat k moci a k tomu já se nepropůjčím.«
Děl a šel a položil votum své proti úkladům
Plenerovým. Též on zajisté vzpomíná dnes
onoho pamálného dne, kdy hlasovalo se nomi-
nálně o celní položku, fakticky však o poli-
tický směr.
Toho všeho nebude teď. Nebude žádné
emoce, žádné krise, žádného zápolení, žádné
pravice a žádné levice a žádný ministr nebude
musit do bitvy. Vše se odbude hladce a klidně.
Z Vídně, 3. května. (C.- B)
Sněmovna jest bojně navštivena Nové zvolený
poslanec R es e l složil slib.
doktor
Žáček
Eduard RK
Suess
Al
Grégr
Plenerův
Vídeň
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Dvakrát v Dakovu.
Vzpomínky na J. J. Strossmayera.
Dvakrát bylo mi dopřáno v životě přiblížit
se velkému patriarchovi slovanské myšlenky
Strossmayerovi! Poprvé roku 1898. Pluk náš
zúčastnil se velkých cvičení ve Slavonii. Doba
manévrů plynula vesele od přijemné stanice ke
stanici Všude vlídně vítali vojáky. Poslední sta-
nicí bylo Dakovo. Měli jsme tu ztráviti plných
10 dni. Byl jsem nemálo žádostiv, poznati osob-
nost i sídlo velikého Slovana. Na pochodu z Vin-
kovců, sotva jsme se probrali nízzkou okolní
pahorkatinou, již druhého dne vynořily se na ob-
zoru červené, vysoké věže ďakovské katedrály,
zářící ranními paprsky. Leč pochod trval dvě
hodiny, minula třeti, čtvrtá a věže jakoby se
vysmívaly našemu úsilí. Stále na obzoru širéa
nekonečné pláně kynuly našim tužbám, až ko-
nečně po dlouhých 5 hodinách stanuli jsme za
zvuků budby na dakovském náměstí. Impo-
santní katedrála týčila se moliutnými rozměry
nad město, zastiňujíe v zeleni stromů přikrčenou
residenci.
Na druhý den dopoledne ustanovena byla
obřadná návštěva důstojnického sboru v sídle
duchovního velmože. Před 1/412. stáli jsme en
parade v slavnostním sále. Vše v napjatém oče-
kávání. Nešlo jen o pouhý obvyklý akt slušnosti,
1 jednotlivci, národně zcela lhostejní a nepro-
budili, pokládali za jistou událost pro sebe, sta-
nouti v nejbližší chvíli tváří ve tvář „der sla-
vischen Excellenz
Přesně o 1/412. nadzvedla se těžká portiéra
t průčelí slně a vstoupil Strossmayer. S krku
splýval mu na prsa zlatý řetěz s křížem, vyklá-
daným velikými ametysty, levicí přidržoval si
hedvábné záhyby fialové sutány. Na hromadnou
peklonu důstojnictva poděkoval elegántním úklo-
nem a pozorně naslouchal proslovenému po
zdravu našeho výmluvného plukovníka. Stál polo
Strossmayer
Slovan
Slavonie
dakovský náměstí
Dakov
Impa
22
article
odvrácen od okna, zraky upřeny ve tvář řeční-
kovu. V obličeji, neobyčejné důstojnosti, zářily
modré oči nekonečnou dobrotou a bílé, volně
splývající vlasy, v jasu dopoledního slunce zá-
řily glorielou světce. Vysoká, štíhlá postava v ele-
gantní říze zdála se v osvětlení tom ještě větší.
Proslov skončen. Pohlod Strossmayerů
s tváře mluvčího přesunul se na nás, stojícív
pelokruhu. Srdečně uvítav hosty, projevil přání
po dobu pobytu co nejčastěji se s nimi vídati.
Denně bývalo několik zástupců důstojni-
ckého sboru zváno do residence ku polednímu
stolu. Hostitel býval vždy výborného humoru,
oplývaje roztomilostí.
Jednou obrátila se řeč na Petrovaradín, kde
náš pluk byl posádkou. Obličej Strossmayerův
náhle zvážněl.
— Tam jsem zažil trpké chvile! řekl, ale
přece rád vzpomínám na toho strážce našeho
Srěmu.
K obecnému naléhání hostů počal vypravo-
vati úryvek ze svého života.
Strossmayer
Strossmayerův
Petrovaradín
23
article
Jako mladý doktor filosofie dostal se po vy-
svěcení do Petrovaradína za kaplana. Brzy došlo
k rozmíškám mezi ním a starým farářem, jehož
vzdělání odpovídalo asi společenským požadav-
kům tehdejší Vojenské hranice. Dlouho snášel
mladý kaplan příkoří se strany svého představe-
ného, aletýrání nebylo konce. Konečně odhodlal
se mladý duchovní radikálně si pomoci.
Jednoho rána — zmizel kaplánek z fary
Bez peněz vydal se pěšky na cestu do vzdále-
ného Dakova, aby si postěžoval biskupu. Cesta
vedla přes Frušku Goru a dále širou rovinou
do Dakova. Třotího dne pozdě večer, vysílen,
hladov, pln úzkosti, jak bude biskupem uvítán,
dorazil mladý muž do residence.
Biskup Kukovič dověděl se ihned o jeho
příchodu. Nehledě na pokročilou dobu, dal si
jej zavolati. Biskup pozorně naslouchal stížnosti.
přednášené zajíkavým hlasem a když mladý muž
ukončil, promluvil biskup vážným hlasem;
— Milý synu, přísahal jste oboedienci (po-
slušnost) svým představeným a nezbý vá, než do
Kukovič
Petrovaradín
Dakovo
24
article
státi přísaze. Odpočinete si zde den — 2 dny
a pak se musíte vrátiti na své působiště.
Zdreen výrokem svého vrchního pastýře.
opouštěl mladý kněz komnatu biskupovu. Přes
hroznou únavu tělesnou, nezavřel po celov noc
oka. Hroznými barvami jevila se mu budoucnost.
Druhý den dopoledne byl znovu povolán
k biskupovi. S klidnou resignací přestupoval
práh pokoje, připraven uslyšeti podrobnosti těž-
kého pokání, jaké jej očekává. Leč jaké překva-
peni! Byla tu pro něj uchystána nepředvídaná
zpráva. Nevrátí se už do Petrovaradina, nýbrž
půjde — do Vídně — na další studie.
Biskup Kukovič znal již dávno neobyčejné
nadání Strossmayerovo. Doporučil horlivého
theologa ústavu Augustiánskému ve Vídni. Úz
dva dny před tím, nežli si Strossmayer přišel
do Dakova stěžovati, bylo zde vyřízeníz
Vídně, že je do ústavu přijat. Biskup však, chtěje
mladému muži uvésti na pamět povinnost kře-
sťanské pokory, zamlčel prozatím milou zprávu
vůči přestupníku a uložil mu návrat do Petro-
varadina. Však jen na oko.
Kukovič
Strossmayerův
Strossmayer
Vídeň
Dakovo
Petra
25
article
Za několik dní odjížděl Strossmayer vesele
do Vídně, kde započala jeho skvělá kariéra vele
nadaného kněze Jihoslovana.
Historka mladého, těžce zkoušeného ka-
plánka dobře pobavila posluchače vzácného
hestitele.
Deset dní v Dakovu uplynulo jako v po-
hádce. Přišel den rozloučení. Časně z rána stál
pluk v semknutých řadách před katedrálou,
krátký, srdečný proslov, vojenský pozdrav a již
se tříštily zvuky naší hudby o nároží, obrážejíce
se ozvěnou v ulicích malého městečka.
Kolikrát obrátil jsem se v sedle, hledaje
v dáli červené věže dakovského dómu, líbané
purpurem ranních paprsků. Konečně zmizela
z obzoru poslední stopa Strossmayerova velko-
lepého pomníku! Upřímné „do vidjenja!“ vy-
dralo se mi z prsou. —
Uplynula tři léta. Náš pluk zase jednou po-
zdě večer dorazil do Dakova. Zbývalo sotva
trochu času upraviti úbor a dostaviti se do vě-
nečku, jejž v městě pořádali na naši počest.
Následujícího dne ráno o desáté byla pontifi-
kální mše v důmu. Měli jsme vyhražena sedadla
v přední lodi chrámové. Něco bylo nápadno. Mši
nesloužil Strossmayer, nýbrž světící biskup
Voršak.
Před gloria otevřely se znenáhla postranní
dvéře naproti nám a vešel proslulý dakovský
biskup. Leč, jaká změna za ta tři léta! Vysoká
dříve postava, byla nachýlena do předu, hlava
klesala na prsa! Bylo patrno, jak těžce vetchý už
stařec sklání kolena. Pak obrátil se k náma
pezdravil lehkým úklonem. Ceremonář dovedl
důstojného kmeta ke křeslu, bohatě vyřezáva-
nému. Zřejmě únavou Strossmayer usedl.
Strossmayer
Jihoslovan
Strossmayerův
Vídeň
Dakovo
26
article
Mimoděk zabloudil zrak ke stropu přední
lodi. Tam vypodoben Strossmayer v plné ještě
životní síle. Kleče v bohatém ornátě, podnášt
na rudém polštářku vzorek dakovského dómu
sv. Petru.
Jaký rozdíl podobl
Tam mladý, růžolící kněz s bohatým, kašta
novým vlasem, zde stařec zlomený, pod tíhou
let klesající! Ovšem přešlo půl století od chvíle.
kdy vznikl obrazl
Po mši odebrali jsme se do residenční za-
hrady, kde bylo teprv úřadní vítání s pánem
sídla. Tehdy byla v Dakovu soustředěna celá bri-
gáda. Všechen sbor důstojnický byl na ten den
hostem biskupovým. Za plného denního světla
byla změna ve tváři i postavě našeho slovan-
ského patriarchy ještě patrnější. Vlas zbělel
úplně, tváře zapadly, brada se prodloužila. Klo-
bouk se širokou střechou přičiňoval, že se obli-
čej zdál ještě drobnější a chudší. Srpnové slunce
sálalo sice teplem, dýchajíc plameny v bujnou
srěmskou révu, leč slabý, vetchý stařec byl
upjat v těžký, dlouhý kabát jako v zimě.
Sbor si vyžádal na hostiteli, aby se dal spo-
lečně s námi fotografovati. Nežli vše připraveno,
hovořil Strossmayer s nejblíže stojícími. I na
řeči bylo znáti, jak stáří nemilosrdně podlámalo
síly muže, druhdy tak energického. Byl tehdy
87 roků stár. Že. toval, že má s Pánembohem
kontrakt na dožití stého roku. S úsměvem po-
kračoval:
— Přeji nejmladším pánům mezi vámi
abych se s nimi po třinácti létech zde mohl se-
kati jako s generály.
Strossmayer
svatý . Petr
Vlas
27
article
— To by bylo příliš brzy, Excellencí! od-
tušil brigádník. — Přidejme ještě dalších 13 let.
spolenám v milost boží, že toho také ještě do-
Rozhovor přerušen vyzváním fotografa,
abychom se seskupili. Při značném množství
osob nebylo to snadné.
Po skončeném aktu hlásil ceremonář, že
tabule je připravena. Všecko důstojnictvo bylo
hostem, ale pro tolik osob nebylo v residenčním
sále místa. Proto jen menšina pozvána nahoru,
ostatní pohostěni v hotelu.
Tabule zahájena po starém chorvatském
zvyku starou, zlatožlutou slivovici. Podnosy byly
nejvybranější. Okolí Strossmayerovo závodilo v
ochotě i úslužnosti k hostům.
Kolem druhé hodiny povstal Strossmayer,
aby pronesl obvyklý přípitek mocnáři. V tom
okamžiku jakoby to ani nebyl on. Břemenem le
sehnutá postava se vzpřímila, prsa s vypjala,
v očích zazářil mladický oheň. Plným, kovovým
hlasem pronášel vzletnou zdravici. Mluvil asi 10
minut, všichni jsme stáli, hledíce s úžaser na
krásného kmeta, jenž za hrobového ticha končil:
— Prosím jen milého Boha, aby svojí mi-
lostí osvítil J. V. na sklonku života jeho, aby
všem národům říše vrátil jejich práva, jež jim
dle věčné spravedlnosti patří.
Děla zahřměla, okna residence se otřásala
a stříbrovlasý stařec jako prorok vítězství, stál tu
vzpřímen, nezdolán léty, oblit v celé postavě ja-
sem slunečních paprsků, dopadajících vysokými
okny síně.
Tu chvíli všichni jsme věděli, že se ssku-
teční jeho „úmluva s bohem“, že veliký muž
dožije plného století. Až neúprosná smrť jinak
rezhodla. O celé desítiletí zkrátila lhůtu vzác-
ného života, tak drahého všemu Slovanstvu.
Dr. .
Strossmayerův
Strossmayer
Plná
doktor