1
masthead
V Praze, ve středu dne 18. února.
Praha
2
masthead
K číslu 48.
čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
Praha
4
article
NAk
NAk
na měsíc 3 K 80 h
Naka
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Z poslanecké sněmovny
Z Vídně, 18. února. Povšechná roz
prava o branné předloze mohla by se ukon
čiti již dnes. Četní řečníci dali se totiž vy
mazati. Avšak není do té chvíle nižádné do
hody o tom, co následovati má po branné
předloze. Následkem toho generální rokování
konati se bude nejspíše — nestane-li se roz-
hodnutí o tom, co bude po masopustě n
jednacím pořadě — také ještě zejtra, po-
drobné rokování pak v pátek. Prohlašuje se,
že kdyby ani do pátku nedošlo k doroz-
umění, masopustní prázdeň potrvala by déle,
než určených šest dní a že poslanci v pátek
se rozejdou, nevědouce, o čem bude se po
jich návratu rokovati.
O branné předloze konají schůze klub
křesťansko-sociální a slovinsko-chorvatský
Smýšlení obou jest rozdílné.
»Neue Freie Presse« vznáší na
Čechy denunciaci, že jakkoliv jeden z jejich
vůdců — tím míni dra. Kramáře — teprve
nedávno prohlásil s velkým pathosem, že
silné Rakousko vyhovuje českým zájmům.
přece se usnesli, hlasovati proti předloze.
Týž list na druhé straně staví proti Čechům
Němce jako pravé vlastence rakouské, kteří
brannou předlohu zachránili.
Orgán vídeňské bursy a zároveň orgán
surové a sprosté německé obstrukce — »N. Fr.
Presse« — může býti jist, že jest nám úplně
lhostejným, jak o nás smýšlí a píše.
Žádnými jeho štvanicemi nedají se Če-
chové zatlačiti ze své posice. Nejméně pak
může připomínat něco nějaké straně v ra-
kouském parlamentě, zvláště pak české, list.
který po tři roky stál po boku těch, kdož
brannou předlohu nejen potírali opposicí
nýbrž ji vůbec k projednání nepřipustili. O
takových lidí nikdo nebude přijímati lekci
Takoví lidé vůbec nejsou k úřadu mravo-
kárce povoláni. Ti ať zalezou do krajního
kouta a tam ať pak činí, co jedině jim sluší
mlčí.
Čecho
Němec
Vídeň
Rakousko
poslanecký sněmovna
klub křesťanskýsociální
Neue Frei Presse
6
article
Za kulisami poslanecké sněmovny ode-
hrává se již po několik neděl zajímavý boj
mezi drem. Körbrem a drem. Baern-
reitherem. Nynější chéf vlády vidí —
nevíme, zdali důvodně — ve jmenovaném
poslanci německého velkostatku nejnebezpeč
nějšího svého soka, který by mohl postaviti
se v čelo koaliční vlády německo-česko-polské,
opírající se o většinu německo-česko-polskou.
Z tohoto antagonismu rozvinuly se protivy
mezi drem. Körbrem a vůdcem
německého velkostatku v krá-
lovství českém, jejichžto stopy bylo
pozorovat nedávno ve vídeňské korrespon-
denci »Kölnische Zeitung«. Dr.
Baernreither byl obviněn, že odstavuje své
němectví za tím účelem, aby dra. Kramáře
mohl přijati do svého kabinetu. Ba bylo
tvrzeno, že jest u něho zříti antagonismus
proti německému císaři, by sobě naklonil
Čechy.
Nynější rozpor mezi drem. Körbrem a
drem. Baernreithrem jeví se při pokusech
opraviti anebo změniti jednací řád poslanecké
sněmovny. Jest veřejným tajemstvím, že
osoby, dru. Körbrovi sloužící a jemu blízké,
se vším úsilím pokoušejí se co den, aby vý-
bor, ke jmenovaným změnám dosazený, jeho
subkomitét a jeho ještě užší odbor, nebyly
k usnášení schopny. Kdykoliv tako-
výto pokus lidí vládnieh se vyskytne — dr.
Baernreither dovede mu čelit. Shání členy
výboru a pododborův a podařilo se mu
vždycky způsobit, že tyto byly k usnášení
schopny.
K lidem vládním náležejí páni z »Neue
Freie Presse«, kteří vyličují veřejnosti věci
tak, jakoby při sdělávání nového jednacího
řádu pro sněmovnu jednalo se o zájmy če-
ské. V tomto listu ujišťuje se, že ani jediným
doktor
Baernreither
Kramář
Čecho
poslanecký sněmovna
Kölnische Zeitung
Neue Frei Presse
7
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice
8
article
návrhem, který podán byl, nestaví se něm
čina jako jazyk parlamentní.
Němečtí členové výboru pro jednací řád
sešli se včera večer k poradě o tom, co by
se do reformy jednacího řádu dáti mělo.
Mimo jiné žádána výlučnost něme-
ckého ja zyka. Říká se tomu »parla-
mentní řeč.« Máme tedy již německou řeč
státní, armádní a teď má přijíti na řadu
ještě jedna — parlamentní.
Nátlak vládní na poslance.
Z Vídně, 18. února. Ze Záhřeba
telegrafují: »Obzor« oznamuje, že slovin-
ští a chorvatští poslanci byli povoláni k od-
bornému chefovi ministerstva vnitra hrab.
Paceovi, který dle jmenovaného listu
hrozil jim, nebudou-li hlasovati pro
brannou předlohu, zároveň jim však slíbil
splnění některých jejich požadavků, budou-li
hlasovat pro ni.
Nevíme, je-li zpráva chorvatského listu
pravdivou, ale pravděpodobnou jest velice,
neboť hodí se skutečně do systému dra.
Körbra, který pracuje cukrem a bičem zá-
roven.
Pace
Körbr
Vídeň
Záhřeb
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
z Říma, 17. února. (C.-B.) Sněmovna
poslanecká pokračovala v rokování o návrhu
ve příčině vojenských vydání, který
podal v sobotu jménem poslanců republi-
kánských posl. Mirabelli. Rosano po-
píral, že by vydání rozpočtu válečného ne-
byla v souladu s finanční situací státu, ne-
boť vydání ona prý nestoupla, kdežto přece
hospodářské poměry země stále pokračují.
Vydání vojenská musí prý býti přizpůsobena
zvláštním zeměpisným podmínkám země a
její obraně. Italské vydaje na vojsko jsou
menší, než poměrné náklady vojenské v ji-
ných zemích.
Řím
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jak se lidé baví v Americe.
„Humor“ yankeeů slyne už odjakživa svě
tovou pověstí. Jeden z nejlepších znalců moder-
ních amerických poměrů Max O'Rell rozepisuje
se o zajímavém thematě tom v „Gil-Blasu“, podá-
vaje několik zvláštních ukázek o „samorostlosti“
anglického „humoru“, jakož i o tom, co vše s
tam humorem nazývá.
Před léty — vypravuje autor — jel jsem
z Nového Yorku parolodí do Liverpoolu. Na pa
lubě meškal i známý senator Chanucey Depew
jeden z nejpopulárnějších novoyorských řečníků.
V předvečer dne, kdy se plavba chýlila ke svému
zakončení, uspořádán na palubě obvyklý koncer
ve prospěch sirotků po námořním personálu. Vy
nikající osobnosti ze spolucestujících byly požá
dány, aby při slavnosti promluvily. Obtížný úkol
ten převzal generál Horace Porter, velevyslanec
Spojených států z Paříže a pronesl několik srdeč
ných vět. Skončiv pak, udělil slovo Depewovi
jenž pravil: „Dámy a pánové! Jsem v nemalýeh
rozpacích, neboť nevím, co bych měl promluvit.-
Připravil jsem si původní řeč velmi pěknou, ale
generál Porter mne předešel a právě teď odříka
ji od slova k slovu tak, jak jsem ji chtěl pro-
mluviti. Odpusťte, nezasvětím-li vás do tajů tétc
záhady. Ale uvažte, že kajuta generálova příme
s mojí sousedí a že mi načrtnuté poznámky
včera přes noc ze zásuvky méh
stolu zmizely...“
Řečník nemohl pokračovati, neboť poslu-
chačstvo propuklo v salvubouřlivéh
smíchu... A veselost dostoupila výše, když
jakýs těžko chápavý, čistokrevný syn Albionu
rozhořčen na generála, zvolal: „To jste ne-
měldělat, chtěl-li jste slout gentlemanem..
Když měl autor článku pronésti r. 1867
první přednášku anglickým jazykem, představi
Yankee
O Rell
Horace Porter
Porter
Albion
Amerika
Blas
Nový York
Liverpool
spojený stát
Paříž
11
article
jej týž generál Porter washingtonskému poslu-
chačstvu tímto úvodem: „Prosím, abyste pana
přednášejícího přísně nesoudili. Hodlá k nám
promluviti řečí, kteráž mu není mateřskou, nebot
pán tento nemá ani špetku pravého amerického
talentu, aby dovedl slabiky protahovat
nosem...
Obecenstvo se zasmálo a nikdo nepovažova
pernou tuto narážku — že totiž Američané.
mluví-li anglicky, neotvírají dokonale úst — ani
za dost málo jizlivou, či dokonce za urážlivou. .
V Americe došly značného rozšíření a těší
se zvláštní oblibě tak zvané kluby „gridironistů“
(posměváčků), jichž členové, nebo jimi přiveden
hosté, zúčastnivše se skvostných banketů, bývaj
vydáváni v šanc nejbezohlednějším výsměškům.
Ani presičenti Spojených států, dostaví-li se k
klubovním hostinám, nebývají ušetřeni ostří ží-
havých vtipů, ba snášívají je s příkladnou re-
signací.
V únoru r. 1888 byl pisatel při jisté pří
ležitosti uveden do klubu gridironistů ve Fila
delfii.
Pokrmy, vynikající znamenitou úpravou
byly vzácné a drahocenné a když po tabuli po
dávána byla černá káva a pánové dali se do pa-
lení papirosů, zahájeno offieiální pronášení pří-
pitků. Nejprvé promluvil předseda, jenž pravil:
„Pokládám si za česť, že smím pronésti úvodní
přípitek. Naplňme poháry až po samý okraja
ťukněme si na zdraví váženého pana Jonesa,
jenž mi sedí po pravici. Pánové, žádám vás za
trpělivost a prosím, abyste klidně vyslechli řeč.
kterou pan Jones chce promluviti. Jest hrdým na
to, že má dnes kolem sebe auditorium. Jindy.
když se svého křesla ve sněmovně povstává, aby
se ujal slova, nápadně prazdní se l avi ce
posluchačů...
Mr. Jones, jenž požívá zasloužené pověsti
jedné z nejbystřejších hlaviček parlamentu,
Porter
Američan
Jonesa
Jones
spojený stát
12
article
spolkl tuto hořkou pilulku podivuhodně lehce,
ale současně pomýšlel na sladkou pomstu, již
také hned na to provedl.
„Gentlemani,“ počal, klada zvláštní
důraz na toto slovo. „Gentlemani, odpusťte, že
tohoto oslovení užívám právě nyní... Činím tak
jen ze všedního zvyku, že všechny své řeči tak
začínám... Slova ,gentleman však tento-
kráte vážně nepojímám...“
Mr. Jones byl pomstěn a hosté —
kuckali se smíchem ...
Na to mluvil opět jiný z hostí. .
Začal potichu, sotva že ho bylo slyšetr.
„Hlasitě! Mluvte hlasitě!“ voláno se všech
stran, „a nepokračujte tak hlubokým, dunivým
orgánem!“
„Že nemám mluviti hlubokým orgánem?“
pokračoval nerušeně řečník. „Mluvím schválně
tak, abych aspoň svým orgánem sestoupil ke
hloubi vaší střízlivosti. ...
Třetím řečníkem byl americký milliardář,
jehož dcera byla chotí jakéhosi vznešeného
anglickéno lorda.
„Pohybuji se, pánové,“ pravil v proudu
řeči, „velmi často ve šlechtických kruzích (iro-
nický posměch), ale nezpyšnil jsem. Vždyť, jak
vidíte, přišeljsem imezi vás. Člověk má
právě seznati lid všeho druhu, ba, nevyhý-
bati se ani schůzkám luzy ..
A smích a jenom smích jest řečníku obec-
nou odpovědí... Nikde ani stopy po hněvua
zlobě ...
„Když jsem se pozdě v noci vracel z klubu
gridironistů do hotelu“, končí autor svůj článeček,
pomyslil jsem si: „Kdyby takovéto zábavy znalí
lidé starého světa, mnoho-li tak asi záhlavků
padlo by při jediném z těchto přátelských ve-
čirků! Starý svět nemá o humoru ani ponětí . .
Dost možná. Ale také stojí za uváženou, je-li
humor světa nového — opravdovým, skuteč-
nym humorem ...
Jones