ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 51a738d0-7596-11dc-b6d0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 33, person 103, org 9, work 4
1 masthead
Ročník XXXXVIII
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 12. března 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 71.
4 article
Na ranní a odpol. listy předdelání sei v Praze v zdministraci uřst n stvrt lets . . . . 6 K — s drojí denáškou . : : . 7 K 50k ve sli-lěh a K 30 k na niěske . Pošton: n . . . . k ooi s drojí zlsllle .. . ke
Praha
5 article Nový zločin maďarské justice.
Nový zločin maďarské justice. Bylo dne 27. října m. r., kdy ve slo- venské vísce Černové, půl hodiny cesty od Ružemberka, sveřepá zloba tyranů maďar- ských proti Slovákům vyznamenala se zloči- nem, jaký nemá tak hned příkladu v dějinách novodobých. Tamní osadníci vystavěli si kt podnětu svého milovaného duchovního spřávce, statečného to národovce slovenského Hlinky z vlastních prostředků pěkný chrá mek i žádali písemně spišského biskupa Párvya, který byl Hlinku suspendoval, aby jej znovu v úřad uvedl. Leč pyšný maďarský biskup ani jim na žádost jejich neodpověděl Obrátili se tudíž na děkana Pazurika, rovně urputného to nepřítele Slovákův, aby vyřídi biskupovi, že posvěcení chrámu bez Hfinky nechtějí. Vzdor tomuto zřejmému projevu ustanovila se maďarská hierarchie a byro kracie na tom, že v neděli dne 27. října chrám černovský vysvětí stůj co stůj- Marně ji upozorňovali, že lid bude tím krajně pobouřen a vysvěcení chrámu za ta- kých okolností nedopustí. Křesťanská láska maďarské hierarchie a býrokracie přijela v průvodu četníkův a služného do Černové, když pak zjitřený lid, háje svůj kostelík ho- lýma rukama, panstvu zamezoval k němu cestu, tu dal ružomberský služný četníkům povel aby zakročili. A četníci, nevyzvavše lid ani jedinkráte aby se rozešel, vystřelili do zástupu osadníkův čtyři ostr salvy, které měly účinek hrozný 15 lidí zabito, 9 těžce a na 80 leh- čeji raněn .
Černo Slovák Hlinka Párvya Pazurik Slovákův Hfinka Ružemberk
6 article
Ohlas těchto vražedných výstřelů zatřásl šíro vzdělaným světem. Nevinně prolitá krev slovenského lidu volala o pomstu i čekalo se, kterak vláda Košutova, Andrassova i Apponyova usmíří tuto hroznou vinu. Nuže, usmířila a smyla čistě! Místo aby pohnala na soud vražedníky a původce vraždy, justice máďarská obžalovala zraněné a přepadené Slováky ze vzpoury a násilí proti vrchnosti, ježto prý házeli kamením po slúž- ném Pereszlénym i po kněžích děkanu Pazu ríkovi a kaplanu Fišerovi, s ním do Černové zavítavších, ba i z revolverů prý po nicl ti zlí osadníci slovenští stříleli. A tak konal se v Ružomberku opět jeden z těch ohav- ných tendeněních soudů politických, kde katané činí se soudci nad obětmi své viny. kde o slušnosti, nadtož o spravedlnosti nen ani potuchy, kde ortel nad obžalovaným jest již před procesem hotov a všechna snaha předsedy soudu jen k tomu se nese, aby zakryl a zastřel před veřejnosti pravdua pravé vinníky. K tomu konci předseda soudu ružom- bérského nepřipustil »pro nedostatek místa« do soudní síně žádných zpravodajův kromě z novin maďarských, k tomu nedopřával vý vodním svědkům svobody slova, nýbrž terori- soval je ustavičným okřikováním, že je dá zavřít, nebudou-li vypovídat jinak, nezli pří- sežní svědci — četníci, slovem, žádný středověký inkvisitor nemohl řídit přelíčen proti obžalovaným »kacířům« nespravedli- věji, nežli předseda soudu ružomberského, renegát Maďaron Chudovezský. — Jakkoliv pak žádnému z celé té spousty obžalovaných nemohla býti vina, obžalobou na ně uváděná, řádně dokázána, jakkoliv obhájci dr. Mudroň, Hiller a dr. Kallay ne- zvratně dovodili, jak sehválně a zlo- volně byl dobrý, tichý lid osady černovské bierarchií a byrokracií maďarskou podrážděn. jak četníci jednali proti předpisu a tudiz on
Košutův Andrassův Apponyův Slovák Fišer Černo Maďaron Chudovezský doktor Mudroň Hiller Kallay Ružomberok
7 article
s děkanem Pazůrikem a slůžným Pereszle- nyem patří na lavici obžalovaných, — tož všechna obhajba práva a pravdy byla mar nou, a včera dne 10. března vynesl maďarský soud ružomberský nad obžalovanými slová ckými občany černovskými tento drakonický rozsudek: Odsuzují se: Anna Fullová, rozená Hlinkova (sestra uvězněného kněze Hlinky) »pro násílí proti úřadním a soukromým oso- bám« na 3 roky do káznice a na 5 let k ztrátě občanských práv, Jan Javorka, Ondřej Sličan a Jana Košáková na 2 roky do káz- nice a ku pětileté ztrátě občanských práv. Tři obžalovaní dostali po 18 měsících dvanáct obžalovaných po 1 roce; o s obžalovaných odsouzeno po 8 měsících; 15 obžal. po 6 měsících žaláře; jeden obža- lovaný odsouzen na 4 měsíce a mimo to všichni zbavení občanských práv na dobu tří let! Pouze 10 obžalovaných bylo osvo- bozeno. V odůvodnění rozsudku se praví, že obyvatelstvo Černové bylo prý poštváno proti Maďarům. Za přitěžující okolnost byla uznána »zamýšlená« kosteln loupež(!!) a odpor proti úřadnímu naří- zení, za polehčující u několika obžalovaných okolnost, že byli při výtržnostech jejich pří- buzní zabiti nebo raněni (!). Anna Fullová byla ihned zatčena. Úhrnem tedy odsouzeno 17 prostých venkovanů slovenských bez důkazů jakékoliv viny k trestu 19 let a 2 měsíců zaláře a káznice a k mnohaleté ztrátě občan ských práv po vytrpěném trestu jedině proto, že si nechtěli dát vysvětit svůj vla stn kostel od nepřátel svého milovaného pronásledovaného správce duchovního, sta tečného vlastence kněze Hlinky.
Fullová Hlinkův Hlinka Javorek Sličan Košáková Černo Maďar Pazůriko
8 article
Tímto neslýchaně ukrutným ortelem nad prostým, dobrým lidem slovenským dovršili násilníci a tyrani maďarští přemíru svých zločinů proti spravedlivosti lidské do kraj- nosti poslední. Po hromadné vraždě ze dne 27. října r. 1907 tento ružomberský ortel maďarské justice serve na soudě šírého vzdě- laného světa s drzých komediantů pešťských poslední cár jejich lžiliberalismu a postaví je na pranýř jako barbary na Dunaji pod sluncem 20. století. Jen v Turecku by snad ještě podobný soud a ortel byl možným. — Nahoda tomu chce, že právě slavný Nor Björnstjerne Björn- son uveřejňuje v mnichovském méstěníku novou zdrcující kritiku »O panství ma- darském«, ve které píše: »Všichni, kdož s nadáním a odvahou v Uhrách hájí jazyka a práva svého národa nemaďarského, jsou pronásledováni. Ať jsou poslanci, spisovatelé, redaktoři, kněží, řečníci neb učitelé, úřadové týrají, zneuctívají a pronásledují je všemi prostředky, kterých mají po ruce, — a těch mají v Uhrách až běda! — Abych vylíčil ducha, jakým pronásledovatelé jsou po- sedlí, uvedu zde toliko jediné místo z vá- ženého vládního listu maďar- ského, jež týká se Slováka Hlinky: »Měli by jej zkrátka za živa odříti ! Meli by z kůže jeho za živa řemeny řezat a na to jeho ob- nažené, škubající sebou maso vařící olej vlévat l« Poctivý Björnson slibuje, že co nejdříve vylíčí v anglickém tisku všechny ty zločiny maďarských tyranův proti národnostem ne maďarským, proti jich přirozenému i občan- skému právu, proti jich národnosti a svobodě I končí svou fulminantní žalobu vážným na- pomenutím maďarským hegemonům: »Z toho nic dobrého nepo jde!« Soudíme také. Neboť věříme v Ne mesis, která nedostihuje sice mnohdy jednotlivce pro krátkost života jejich, která však dostihuje a mstí viny pokolení a náro dův byť i za dlouho, ale jistě!
Nora Slovák Hlinka Dunaj Turecko Uhry Björnstjerne Björn
9 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 11. března. (Polský hlas o če ských volbách.) V úvaze o významu letoš ních sněmovních voleb v Čechách „Slowo pol. píše, že volby se dály za lioslem: všeobecné vo lební právo sněmovní, k němuž se hlásí všechny české strany, vyjma konservativné Staročechy kteří jsou pouze pro novou, všeobecnou volebn kurii, v níž by měli volobní právo všichni voličo vé vůbec. Volby — píše „Sl. pol.“ dále — skon- čily vítězstvím agrárnkků v obcích venkovskýcl a mladočeským ve městcch. Mladočeské vitězstv jest však jen zdánlivé a nemožno je pokládati za výraz důvěry českého obecenstva k této stra- ně, nýbrž spíše za šťastnou náhodu. Proto ny- nější mladočeské vítězství pokládá se všeobecné za porážku strany, jejíž úpadek jest až nápadný. Joště před sodmí lety tato strana držela ve svých rukou český národní prapor. Pod ním kupily se všechny stavy, pod ním v semknutých řadáeh stáli dělník i jeho hospodář, malorolník i statkář, průmyslník i živnostník, neboť tehda jediným heslem mladočeským byl boj o čoská národní práva. Mladočeši mělí tehda ještě 44 mandátů ze 49 venkovských okresů. Ale mladočeské heslo počalo se rychle stírati, strana se měnila zne- náhla ve vládní stranu a tím pozbývala síly. Z pů- vodní jednotné svobodomyslné strany vzniklo postupem času několik nových stran. Inteligonce počala se kloniti ke směru pokrokovému, dělníe národní skupili se ve straně národně-sociálné venkov pak vstoupil částečně do řad agrárných, částečně do sociálně-demokratických. Tím se vysvětluje, že mladočeská strana r. 1901 sklesin se 44 venkovských mandátů na 23 a nyní do- konce na 2, Povážlivým zjevem jest „Sl. pol- skému“ i ta okolnost, že počet klasů sociálně- demokratických vzrostl od r. 1901 z 2249 n 20.504 a počeť hlasů klerikálných z 678 na 32.080.
Praha Čechy
10 article
V Praze, 11. března. (Lidovei a pol ské kolo.) Hlavní orgán polské strany lidové „Kur. Lwow.“ nepochybuje, že dojde na fus lidovců s polským kolem, ale dříve se museji splniti podmínky, jež fusi takovou umožní. Jme- novitě lidovcům musí se zabezpečiti přiměřené jich počtu znspupení v přodsodnictvu kola. v delegacích, ve sněnovních výborech a mime to musí se jim zaručiti volný postup ve všecl otázkách, které netvoří souhrn otázek všeobecně zemských a národních. Nepochybujeme — prav „K. L.“ — že polské kolo těmto podmínkám vyhoví, přeje-li si opravdově, aby přostalo roz dvojení polské delegace ve Vídni a zejména aby přestal rozbroj mezi polským kolem a polským rolnictvem. Demokratická „Nov. Ref.“ vítá usnesen řešovské, poněvadž jednotná polská delegace na říšské radě může nabýti opět bývalého svého významu, což může býti Haliči i Polákům jen na prospěch. Ovšem — dodává — bude třeba pilně bdíti, aby se sjednocené polské kolo ne vrátilo ke staré úloze, kterou hrálo před vše obecnými volbami. Onu tehdejší jeho úlohu po kládáme za ukončenou na vždy. Konserva tivné polské kolo bylo by anaehironismon vzhledem k demokratismu země a jejímu veřej nému mínění. To musí míti na paměti zejména posl. Stapiňski, až se svým lidovým kluben vstoupí do společného- polskéhio kola.
K L Polák Stapiňski Praha Vídeň Halič
11 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 11. března. Rusové a Japoncí v Mandžurii po válce. Oposice Hlosudarstvenné dumy rokuje spo ločně mimo parlament o rozličných politickýel otázkách, aby se tím usjednotila, možno-li, na společném stanovisku k nim. V poslední schůzi byla vzala na přetře otázka mandžurská, jak se jeví nyní, po miru portsmouthském. Známý vůdce kadetů, prof. P. N. Miljukov hájil v té příčině ruský vliv v severní Mandžurí a žádal, aby byl zesílen; podrobil kritice důvody těch, kdož se přimlouvají za prodej ruské mand žurské dráhy. V řeči své pravil: „Ani ruští lidé nejsou andělé a já nikteral nechci tvrditi, že Rusové se nedopustili v Mand žurii žádného násilí; avšak to není nic naproti tomu, co tropí v jižní Mandžurii Japonci. S Čí ňany zacházejí jako se svými zajatci. O ukrut- nostech, páchaných od Japonců, Rusům se ještě nesnilo. Proto nenávisť Číňanů k Japoncůmje velmi silná... Není pochybnosti, že naše polo- žení v Mandžurii je nyní lepší, než při ukončení války. Naše okupace severní Mandžurie je Číně mnohem méně nebezpečna, než japonská oku- pace jižní Mandžurie. Čína patří na nás jako na možného spojence v boji s Japonci. Zahodi vše, co máme v severní Mandžurii, zříci se kon- cesí, které jsme nedávno s velkým namáháním obdrželi, bylo by neobyčejně lehkomyslné. Kdy bychom se ještě zřekli své východočínské dráhy bylo by to stejné, jako kdybychom i severní Mandžurii vydali v ruce Japonců, a od toho skut- ku dlužno varovati.“
Rus profesor P N Miljukov Japonec Číňan Mandžurie Praha Čína Mandžurie
12 article
Ještě dopis německého císaře. Po debatě anglického parlamentu, kde byla aféra císařova dopisu dosti hladce vyřízena, byl očekáván s napjetím článek »Timesů«. První žurnál Velké Britanie trvá na svém stano- visku proti německému elsaři. »Times« dávají na jevo, že jim neimponují vý- klady bývalého chefa kabinelu lorda Ro se- berya, jemuž vytýkají, že byl jedinou vážntou politiekou osobností, jež podceňovala entente cordiale s Francif. Londýnský žurnál pokračuje ve své kampaní proti německému zbrojení. Po- ukazuje opětně, jak horečně Německo staví bi- tevní lodi, při čemž je rovněž důležitý počel jako způsob jajich stavby. Tyto nenasvědčuj tomu, že lodi jsou určeny pro chránění ob chodu nebo vedení války v dalekých vodách Nové německé lodi jsou k tomu aby tvořily ráznou pohotovost vá lečnou na krátkou vzdálenost Podle »Timesů« nebude evropské veřejné m- nění dříve uklidněno, dokud ne- bude publikován list německého císa ře. »Daily Chronicle« souhlasí s pro hlášením lorda Tweedmoutha v horní sné movně a uznává, že nastoupil správnou cestu aby udržel dobré styky s Německem. »Daily New se prudce píše proti »Timesům«, jež obviňuje, že stojí ve s l už- bách kliky, která si přeje válku s Německem. Dále prohlašuje zmíněný lis úplný souhlas s řečí lorda Roseberya. »Daily Mail«, jeden z nejrozšiřenějších listů angliekých, není spokojen s odp vědi lorda Tweedmoutha. Tweedmouth neuznal za vhodné vyvrátit podezření »Timesů«, že zaslal německému císat námořní etat anglický, dříve nežli byl uveřejněn. Prohlášení lorda admirality nejsou zcela uspo kojivá a vláda má zodpovědnost za následky svého chování.
ro Tweedmouth Roseberya Velká Británie Německo Timesy Daily Maila
14 article
Konservativní »Daily Graphie« je spokojen, že odpověď vlády utiší poprask, vy- volaný v »Timech«. Země prý má plnou důvěru v úsudek lorda Tweedmoutha a sira Edwarda Greye o záležitostech podobného druhu. Každý jim věří, že ráz dopisu císaře německého je zcela neškodný. »Graphic« uznává, že se německému císaři stala křivda. Franeouzské listy zabývají se ob- širně debatou londýnského parlamentu o listu Viléma II. Větším dílem soudi, že záležitostje zkoncována a že pro poměr německo-anglický nebude mit tak zlých následků, jak se z prvu soudilo. »Gaulois« posuzuje situaci pesimisticky. Věří, že musí dojít k srážce mezi Něme- ckem a Anglií a že Francie v té chvíli bude muset sloužit Anglii jako voják, nebo Německu jako rukojmi. »Gaulois« shledává první roli ovšem důstojnější.
Tweedmouth Grey Vilém II Anglie Francie Německo
15 article
Námořní debata v anglickém parlamentu. Veřejnost angbická i německá s největším zájmem sleduje všechny záležitosti, týkající se námořní moci obou států. V dolní sně- movně londýnské pokračuje se v debatě o námořním rozpočtu. Bývalý premtér Balfour táže se ministra financi Asquitha, zdali nebude mít Německo na konci r. 1911 třináct lodi typu Dreadnoughta, kdežto Anglie jich bude mít pouze 12. Německo a Anglie zá- vodí ve stavbě válečných lodí a německý ná- mořní ministr ujišťuje, že Německo se vyrovná Anglii v rychlosti svých lodních stavob. A- quith ve své obšírné odpovědi na dotaz Baifouräv uvedl, že domněnka Balfourova o počtu ně- meckých lodí spočivá na předpokladu, že ně- mecký program stavební bude proveden do po- slední písmenky, že ryehlost stavby německé bude taková, že každá loď bude dokončena za třináct měsíců. V lednu 1911, mají-li být do- hotoreny lodi letošního programu, bude mii Anglie 12 korábů zmíněného typu, o jeden méně, nežli jich bude mít Německo na konci r. 1911. Aglická vláda postará se v každém připadě, aby Německo nenabylo převah nad námořní mocl Velké Britanie. Výklad Asq nithův učinil uspokojivý dojem.
Balfour Asquith A quith Balfourův Německo Anglie Velká Británie Baifouräv
16 article
Výstřely proti královskému zámku. Včera dopoledne vypálil v Kristianii (hlav- ním městě Norska) jistý muž několik vý- střelů z pušky proti zámku králov- skému. Kral, což ale útočník nevěděl, dli nyní v Boxenkolienu, Byv zatčen, muž ten prohlásil, že chtěl zavražditi krále Hakona. Na lezeno u něho ješté mnužství nábojů Zjištěn v něm švédský strojník Gren, kterýž pracoval po delší dobu v jedné kristmanské to- várně na motory. Týž muž psal před jistou dobou Norské bance o půl mil. korun, prolože prý jej svobodní zednáři činští o tolik pro- sili. Po zatčení problásil, že chtěl krále zabiti proto, že má přiliš vysoký plat, kdežto tisíce lidí v Kristianii sotva stačí se uživiti. Vilém II. — Fürstenberg. Kniže Max Egon Fürstenberg, pověstný sloup německého nacionalismu na té i oné straně hranie, bude provázeti na pozvání jeho německého císaře za jeho jízdy na Korfu, kdež bude jeho hostem. Dne 7. kvěrna přibude pak německý císař do Donaueschingenu, kdež jako host knížete bude stríleti tetřevy. Zajímavé zatčení. V Novém Yorku zatčena včera známá ruská revolucionářka Olga Steinova, prolože vyzradila
Kral Gren Vilém II Fürstenberg Max Egon Korf Steinův Kristiania Norsko Donaueschingen Nový York Boxenkolien
17 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Za presidentem Hlávkon. Výrazná osobnost naší literární společnost nás včera opustila navždy. Již osoba Hlávkova — byl takřka odlitek Tolstého až na ruský kro třináctého apoštola Kristova — poutala k sob zrak; a společenský význam jeho byl takový že jeho slovo vedlo literaturu i vědu naši ve všech fasích určitým směrem. Byl presiden em Akademie, předsedou její literární třidy, čestným členem Učené společnosti, předsedou Archaeolo- giché komise, zakladalelem studentských koleji, mecenáš umělců, tvůrce českých stipendil, p- vodce Akademie umění, čestný doktor našo techniky a krakovské university, člen pansk snámovny, expert nejrůznějších vědeckých uměleckých komisí a anket — a vždy a všude byl muž, který mohl nesmělé plány uvésti ve skutek, poněvadž vládl miliony. Pod jeho ru- kou rostly sochy, malby, knihy, domy, paláce, zřízení — měl ten kouzslný proutek, který dělá divy: měl miliony. Kolik krásných plánů natvořili se naši lite- ráti, jak nádherně persifloval tuto impotene velkých snah malých existenci Svatopluk Čech ve své »hodině s milionářem« ! Když jen vzpo- meneme, jak na pr Masaryk, Rezek, Seydlen a j. budovali 1886— 1887 Českou Akademii, jak se radovali, že možno počítati až se 400 zlatých ročně a že k jejím předním úkolům bude náležeti Böhmisehe Revue! Byly to plané theorie theoreliků. Přišel Hlávka — člověk ve všem realní a positivní. Obratně se uchopil při- ležitosti 40letého jubilea panovníkova: chtěl na oslavu jubilea — jak opatrně tu vymkl Něm- cům zbraň z rukou — složiti dvakrát stotisíc zlatých k zřízení České Akademie, když také stát a země postarají se o příslušné dotace. Ve- řite, čtenáři, že nikdo nechtěl téch dvakrát sto- tlslc vžlt — tak že se báli naši vedoucí lidé
Hlávkův Tolstý Kristův Čo Masaryk Rezek Seydlen Hlávek Německo akademie uměný Český akademie
18 article
r. 1888 budouci odpovědnosti? Ale Hlávka ne ustal — a místo Böhmische Revue se 4000 zl. ročně vydává dnes Akademie francouzský bulle- tin, český věstník, kopu vzácných publikac ročně, vládne ročním přijmem 100 000 korun a má milion vlastního jmění. Jak vysoko stál tento prakuik nad theoretikem Masarykem — do ja- kých dálek víděl on napředl Není tim arci řečeno, že by v naší Aka- demii bylo vždy a všude vše v pořádku; nejde tu také o osoby. Neboť osoby odcházejí a ústav zůstává. Ale tolik vidi dnes každý, že plán Masarykův budovat Akademii se 4000 zl.a Böhm. Revue byl až nepatrně nesmělý, že prostě kopíroval zřízení Akademie jihoslovanské, kterou malé poměry a nízké eile dusí až k zemi. A jiný plán literární, rovněž Masarykův.
Hlávek Masaryk Masarykův Böhm
19 article
Od dlouhých let žila v nás touha vydati spisy naších reformátorů z doby kolem r. 1400 v tex lech jejich původních. Neznali jsme Janova, Mli- liče, Husa, Rokpcana atd. I tu iniciativa Masary kova pojala plán zříditi Společnost na vydávání památek této české reformace: Sušlo se něco přes 1000 zlatých, pomýšlelo se na sbírky v ná- rodě a chtélo se začíti publikací Štitného, pak Janova. Kdo zná dobře psychologii našeho lidu, ví, jak snadno se rozhoří a jak rychle doplane Nevím, ale máme, tuším, asi 20 pomníků roz- dělaných a jen pomniky v Praze nepostavené dělají pěknou položku v účtu národní hanbya ostudy. Vzpomeňme jen, že jsme před 10 lsty kladli základní kámen k pomníku Palackého vzpomeňme pomníku Husova, Žzkova, ano třebas sv. Václava — vzpomeňme, že poslední pomník jsme postavili Jungmannovi před 35 lety a že od té doby byly Berlin, Vídeň, Pešť . . . takřka vydlážděny viditelnými znameními vděčnesti ná- rodní. Postavit takovou publikaci na sbírky ná- rodni, znamenalo tedy nekonečné umirání a stále rostoucí ostudu. S plánu sešlo, prof. Masaryk peníze vrátil přispěvatelům. Ale opuštěného plánu chopila se Akademie; zřízen při ní zvláštní fond na vydávání těchto památek, fond, který vládne ročním příjmem 1000 zl. a který vydal již osm
Janův Hus Rokpcan Masar Palacký Husův Žzkův Václav Jungmann profesor Masaryk Janov Praha Berlín Vídeň Pešť Mt
20 article
svazků neznámých do té doby praci Husových a jehož podporou vyjde co nejdříve slavné dílo Janova. Publikace déje se pravidelně, rokc rok, na základé rozsáhlých studií archivních knihovních (můžeme nyní vlastně jen býti vděční že tehdejší plán Masarykův ztroskota!) a orga nické přičlenéní fondu k Akademii ručí za stálou práci a vytrvalý postup i v budoucnu. Ani ne- napadlo profesora Masaryka ve snu před 2 lety, že by se publikace prací našich otců mohla zakotviti tak pavně, že bude dokonce vycházet vedle textu českého pro cizinu také latinsky německy a že začne publikací prací, jiehž dote doby nebylo ani jméno známo! Jak jinak pro vedl tu praktik věc, na niž se ztroskotaly plány theoretikovy Mohu při této věci prozraditi čtenáři malou podrobnost ze zákulisí, dnes již známou obecně Když se v letech 1899—1901 jednalo o zři zení toholo husovského Fondu při Akademii byly věci do značné míry stiženy tím, že v prvn třídě Akademie je zastoupena také theologie, že protektorem Akademie jest arcikaiže František
Husův Masaryk Moha František Janov Masarykův ztroskota
21 article
Ferdmnand (který nepolvrdil na př. volbu hra béte Tolstého za člena Akademie) a že se jmé- nem Husovým často se provozuje politika místo vědy, politika přirozeně protiklerikální. Jen ne únavné snaze dvorního rady Čelskovského s podařilo, že všechna úskalí šťastně byla obs pluta. Celá věc se táhla dlouho — a vydali jsme proto s panem Bursikem, který o prove- dení myšlenky vydati Husovy spisy měl nemal zásluhy, první tři svazky spisů Husových 1903 ještě před zřízením Fondu. Náhodou mezi těm třemi spisy byly dva velmi choulostivé: jeden »de sanqnine Christi« odhaloval podvody, jaké se s hostemi páchaly v poutnickém místě Wils- naku, druhý »de corpore Christi« ukazoval, že hlavní článek obžalob kostnických byl zřejmě Ialšován. Obojí věc byla arci v úvodě konstato- vána k velikému zděšení kloak klerikálního tisku jako na př. Škrdlovy »Vlastí«. Nastal poplaeh mezi theology Akademie; první řádný člen jej I. tridy, prof Lanřin, v dvorských kruzích vl deňských persona gratissima, vzdal se členstv obrněným listem, nastala jednání a transakce »Starý pán« — jak říkáno obecně Hávkovi — vyžádal si tehdy návštěvu nešťaslného vyda vatele, jímž byla moje maličkost. Měl jsem vzlt na sebe odpovědnost za Akademii, jejiž pod porou přec ještě v poslední chvili 2. i 3 sva- zek vyšel. Mohl jsem tak ovšem učiniti bez všeho váhání. A když se tak stalo, uěmnil potom ve schůzi husovské komise dvorní rada Kvíčala oficialní dotaz, zdali komise schválila mé úvody potvrdil jsem, podle pravdy, že nikoli, že jsem je psal sám a na vlastní odpovědnost; dotaz odpověď zapsány v protokole, výtah z protokolu dodán presidentu a ten ho užil na místech při slušných. Ale Laurina Akademii již nezachránil jako Aebilleus trvá nyní v hněvněm mlčen opodál Akademie.
Ferdmnand Tolstý Husův Bursik corpore Škrdlův Lanřin Kvíčala Laurin Aebilleus Čelskovský
22 article
Při této rozmluvě s Hlávkou (jakož i př jiných) ukázaly se arci zř-telně rozpory názorů starší a mladší vrstvy národní. Hlávka stál ve všem na stanovisku staročeském; opatrným vy stupováním sílit a nabývat posice za posicl neznepřá elovat si mocné tohoto světa, naopal hledět od nich obratným vystupováním vytěži pro národ co nejvíce. Neuznával, že jsou ko nečně určité meze, za něž jili nelze; že ko nečně i v životě národa platí slovo Františkovo »tout est perdu, sauf l'noňneur«. Znal se spíše k polskému: nie honorowo, ale zdrowo; jen když sllíme a rosteme. Ať po nás naši potomei pěstují politiku výboje. Jeho styk s kruhy vládnoucími a jeho starší názory jevily se i v tom, že první zástupce české vědy neovládal do smrti správně jazyka českého a že mu záhady Husovy opravy pravo- pisné zůstaly navždy utajeny. Žil takřka v době před Husem, kdy každý mluvil, jak uměl psal, jak chtěl. Necilil nesrovnalosti v tom, aby Aimanach České Akademie oti koval německy došlá vynesení a aby dokonce Česká Akadem tiskla německé knihy a německé obeahý svých praci. Jako v době před Husem nejlopšl češt králové psali německy a teprv odbojné panstvo
Hlávka Hlávek Františkův Husův Hus Aimanach Český akademie
23 article
donutilo krále Václava, aby s rebely korespon- doval po česku. Pokládaje se jaksi za správce národního jmění, šetřii na všem. Rozdavaje tisíce uměl- cům, zakládaje statisícová nadání dovedl řemesl- nikovi odpočitati deset krejcarů »Víle, mně je ton šesták dobrej« a sluhovi Akademie, jenž byl jeho takřka soukromým sekretářem, dovedl nepatrnou kvinkvenálku poukázati o měsíce po- zději, aby Akademie ušetřila na interkaláru. V Archaeologické komisi ochotně hlasoval pro úisícová překročení rozpočtu, jež musil potom zaplatiti z vlastní kapsy, ale počítala-li kaneelář autoru honorář i za prázdné stránky, vytkl oka- mžitě chybu. (Aby se snad čtenář neděsil krá- lovských honorárů Akademie, prozradím mu, že mají akademikové čeští za tisie dlouhých řádek hustého tisku třicel korun honoráře a že Krá- lovská společnost nauk autorům vůbec ne- platí nie) Ale přes tyto drobné nepatrnosti byl Hlávka vždycky člověk velkých ellů, širokého rozmachu a pevné vůle Kdyby byl nic jiného nesivořil než studentské koleje, které odehovávají ročně 200 mladých lidí v evropské civilisaci, kdežto dříve mnohý talent klesl vysílen nouzí, dřive než mohl křídla rozepnout, byl by dosti učinil.
Václav Hlávek
24 article
Potřebujeme hlavně lidí, pevných mužů — dou- fejme, že jimi chovanci kolejí budou, že žádný z nich nebude musit jednou zvolat boleslně, na troskách nadějí: »Marná lopota!« V dějinách národa zůstane arci Hlávka stále prvním presidentem Akademie. Akademie po něm zajisté bude dědit statky bmotné, ale bylo by si přáti, aby po něm dědila také jeho energii a vytrvalost, vysoké cile a daleké obzory. Přes kritiky theoretiků může vždy přejít mlče- ním — ne heslo, ale čin. Aby nezmírala v ma- lých poměrech, rozbíjejíe si o těsné pruty klene křidla vyšších snah, zanechává jí Hlávka při svém úmrtí pěknou památku. Může vykonati mnoho, snad více nežli Hávka — máť před sebou věčnost a v kapse — milion. V. Flajšhanz.
Hlávek V Flajšhanz