Periodikum ALTO Viewer

1

Románová příloha

2

„Národních Listů“ k číslu I13. ze dne 25. dubna 1903.

3 title

Různé zprávy.

4 article

= Sebevražda mnohonásobného millionáře. Z Mi- lána se oznamuje: Značnou sensaci vzbuzuje po ce- lém městě záhadná sebevražda ohromně bohatého továrníka Ambrogia Bindy, chefa jedné z největších továren na papír a továrny na knoflíky. Binda, jenž byl též členem zdejší obchodní komory, přišel v ne- děli dopoledne jak obyčejně do pisárny a odebral se do svého soukromého pokoje. Když tam později vešel jeden z jeho vyšších úřadníků, nalezl továrníka krví zbroceného na podlaze. Usmrtil se výstřelem z malokaliberního revolveru do skráně, takže byl okamžitě mrtev. Přiložil patrně hlaveň těsně ke spánku, neboť třesk výstřelu nebylo slyšet ani v sou- sedním pokoji, kde pracoval prokurista. Otec Bindův zanechal svým třem dítkám jmění 30 millionů lir. Binda, jemuz bylo 42 roky, byl svoboden a úplně zdráv. Těšil se v kruzích průmyslníků a také mezi dělníky svých továren největším sympatiím. Sebe vražda jeho jest tudíž přímo nevysvětlitelna. Mrtvola byla dopravena do jeho nádherného paláce na Corsu Porta Romana a odtud pohřbena.

Binda Bindův Romanus Corso Porto

5 article

= Nehoda při jízdě automobilem. Z Paříže se oznamuje: Těžká nehoda stihla těchto dnů ředitele sportovního časopisu »Auteuil Longchamps«, Lau- rentza. Vracel se na automobilu z dostihů v Maisons Laffite do Paříže a řídil sám povoz, kdežto řidi seděl vedle něho a na zadním sedadle byli syn ma- jitelův a spolupracovník jeho listu. Na silnici setka se automobil se dvěma nákladními vozy. Při pokuse vyhnouti se jednomu z povozů srazil se Laurentz s druhým vozem. Byl vyhozen z automobilu na kilo- metrový kámen a zůstal ležet bez vědomí, krváceje z hluboké rány na hlavě. Také řidič byl zraněn na čele, ale lehce. Ostatní pasažéři automobilu zůstali bez pohromy a povoz s raněnými mohl zvolna jeti dále do Paříže, kdež Laurentz ihned dopraven do nemocnice. Stav jeho jest velmi povážlivý.

Auteuil Longchamps Laurentz Paříž Lau Maisons Laffite

6 article

= Záhadná vražda. Z Lexingtonu se oznamuje; Časně z rána byla v reservoiru elektrické světlárny nalezena mrtvola vdovy Martinové a výsledek poli cejního pátrání jest vynikající, že prominentní jakýs kontraktor J. W. Bess byl zatčen. Paní Martinová oznámila den před tím policii, že si Bess u ní vy- dlužil 300 doll. a žádala, aby jí úřady k penězům pomohly. Bess nezapírá, že od Martinové si peníze vypůjčil, avšak tvrdí, že jí celou částku až na 18 doll. splatil. Lékaři, již mrtvolu prohlíželi, vydali svůj úsudek v ten smysl, že Martinová již byla mrtva, když do nádržky se dostala, jelikož v plících nebylo nižádné vody. = Zuby ho prozradily. V Tromsoe vloupal se v noci ke kupci zloděj, sebral, co se dalo odnésta po vykonané práci odebral se do zásobárny dobře opatřené a pochutnával si na uložených zde lahůd- kách. Ráno po krádeži nalezeny na podlaze sklepa různé zbytky potravin, mimo jiné kus sýra, v němž byl úplný otisk zubů zlodějových. Policejní komisai prohlédnuv otisk shledal, že má zloděj chrup velm nepravidelný a měl ihned v podezření chlapíka již častěji trestaného, jenž byl zatčen, ale tvrdošijně popíral. Odvedli tedy podezřelého k zubnímu lékaři. jenž pořídil sádrový otisk chrupu »pacientova« Otisk úplně souhlasil s otiskem v sýru a zloděj by usvědčen. Vída nezbytí přiznal se nejen k této krá deži, ale ještě ke dvěma jiným.

Martino Bess Martinová Lexington

7 article

= Nepokoje při rozdávání chleba. Z Neapole se oznamuje: V Galatinu, městečku blíže Lecce vypukly v úterý vážné nepokoje. V ten den měl býti před radnicí rozdáván chudým chléb. Shluklý dav počal povykovat, vytloukat okna a ztýral četníky. Když přibylo vojsko, povolané z Lecce, došlo k zjevné vzpouře. Vojsko, bombardované se všech stran ka- mením, konečně vystřelilo. Usmrceny dvě osobya třicet raněno. Padesát osob bylo zatčeno a vojsko vyslané do městečka bylo sesíleno dalšími oddě- leními. = Není vše zlato, co se třpytí. Z Chicaga, Ill.. se oznamuje: Těchto dnů byl zde zatčen prohnaný podvodník Max Gartmann, který majitele zastaváre v různých končinách země okradl nejméně o 15.00 dollarů. Tento ničema způsobil dobrým »strýcůme mnoho trpkosti a tito si zajisté oddechnou při zprávě. že tento nebezpečný podvodník je již za mřížemi. Gartmann byl zatčen v zastavárně Jakuba Kleina, kde chtěl zastaviti »zlaté« hodinky s řetízkem. Skvosty leskly se jako pravé zlato, byly však zhoto- veny ze směsi různých kovů, jichž složení jest »ob- chodním« tajemstvím Gartmanna. Stopy trestuhodné činnosti Gartmanna jsou zřejmy v četných zastavár- nách v Nov. Yorku, ve Filadelfii, v Chicagu a v ji- ných městech. Gartmann podváděl »strýce« obyčejně hodinkami s řetězem, které byly zdánlivě z těžkého zlata a při zkoušce, jaké se při zkoumání zlata po- užívá, se vždy osvědčily. Jako skutečné skvosty byly by měly cenu nejméně 60 doll., takto ale ne- stály bratru ani za 1 doll. Na účet majitelů zasta- váren žil Gartmann v přepychu dosti dlouho, až ko- nečně i jej postihl spravedlivý osud.

Ill Gartmann Klein Neapol Lecce Chicago York Filadelfie

8 article

= Dětská vzpoura. Velmi podivné následky měly nedávné studentské vzpoury ve Španělsku. Po krva- vých výtržnostech v Salamance, na něž následovaly nepokoje v Madridě a v Barceloně, udály se ve všech větších městech značné výtržnosti. Zvláště typický případ udál se v Zaragoze, o němž vypravují špa- nělské listy následovně: Guvernér v Zaragoze zakro- čoval co nejpřísněji proti výtržnostem. Vojsko rozdě- leno po jednotlivých čtvrtích a úřady očekávaly, že lid bude konečně zastrašen a pokoj bude opět obno- ven. Tu nastala okolnost, vůči níž úřady z počátku nevěděly si rady. O 7. hodině shromáždilo se před palácem as 40 dětí, hoši mezi osmi až dvanácti lety, děvčátka ještě mladší a hvízdáním, křikem a povy- kováním dávaly panu guvernérovi na jevo svoji ne- libost pro jeho násilná opatření. Vysláno několik po- licistů, aby malé výtržníky holemi rozehnali. Děti tímto útokem spíše podrážděny než polekány, spu- stily huronský řev, tak že všude otvírány oknaa dvéře a lidé zvědavě se dívali, co se to děje. Ale pak příkvapili na ulici rodičové, obávajíce se, aby jim po- licajti děti nezabili. Ponenáhlu shromáždil se velký dav dorostlých, kteří se z počátku chovali neutrálně, ale neustále rostl také počet dětí, jež pomáhaly dělat povyk. Konečně se podařilo policii zahnat děti, jichž počet zatím byl vzrosti až na sto, do úzké uličky, avšak v povyku neustávaly a na útoky sesíleného počtu policajtů odpovídaly deštěm kamení, tak že ně- kolik policajtů bylo raněno. Tu povolána jízdní po- licejní stráž, ale děti, jichž bylo již 500, nepřestaly povykovat a trvalo přes hodinu, než se podařilo se- hnat mladistvé revolucionáře na velké náměstí, kde se podařilo dav jejich rozptýlit. Když guvernér pozdě v noci šel ulicemi, nařídil, aby se proti zbytku dětí

Španělsko Salamanca Madrid Barcelona Zaragoza velký náměstí

9 article

zakročilo s větší energií. Výsledek: 26 dětí lehce ra- něných a tři těžce. — Této energie bylo patrně svr- chovaně zapotřebí, neboť jinak mohlo být Španělsko rozbořeno. = Příšerné překvapani. Z Montrealu se ozna- muje: Před zdejším trestním soudem projednáván proces pro podvod proti bratřím Assalyovým ze Syrie a jejich krajan Saad povolán byl jako svědek. Měl přísahat, což zde v Kanadě jako u anglických soudů vůbec děje se líbáním hodně ohmatané bible, když lé- kař náhodou přítomný upozornil soudce, že svědek je stižen leprou. Rozumí se, že svědek, stižený ne- mocí tak nebezpečnou a nakažlivou byl okamžitě od- straněn ze soudní síně a dopraven do nemocnice pro nakažlivé choroby, ale trvalo přece jen chvíli, než se přítomní vzpamatovali ze svého ustrnutí. Libání bible mohlo v případě tomto míti nedozírné osudné ná- sledky, neboť kdyby byl býval chorý připuštěn k líbání — a jen nahodilá přítomnost lékaře tomu zabránila — bylo by po něm na sta lidí líbalo na- kaženou bibli a odneslo si zárodky lepry. Lékař ostatně prohlásil, aby upokojil poděšené účastníky, že to lehký připad lepry, jejž lze vyléčit. — Týden před tím oběšen byl Syřan Azuballej ve Windsoru na Novém Skotsku, jenž zavraždil na silnici svého krajana, kočujícího prodavače Svona Ledora, aby se zmocnil jeho hodinek. Azuballej tvrdošijně zapíral svůj čin a dvanáct porotců, kteří jej uznali vinným a tím odsoudili k smrti, cítili již výčitky svědomí, když odsouzenec několik hodin před popravou vy- znal se ze svého zločinu.

Assalyův Saad Syřan Azuballej Svon Ledora Španělsko Montreal Sýrie Kanada Libáň Windsor Nový Skotsko

10 article Zemřelí v Praze.

Zemřelí v Praze. Dne 20. dubna 1903: Vrabcova Františka, 17 hodin, 127—I. Mejtská Anna, vdova po dělníku, 66 roků, 366—VII. Steudova Marta, dcera konduktora, 29 roků, 602—VII. Michniovský Frant. generalmajor v. v., 59 roků, 86—I. Haninger Edmund, syn adjunkta stát. dráh, 10 měsíců, 1769—II. Loudonová Augustina, vdova po úřadníku, 45 roků, 1852—II. Holý Bernard, hostinský, 51 rok, 1904—II. — Ve všeobecné nemocnici: Huzlová Anna, vdova po dělníku, 57 roků. Krahulcová Regina, hospodyně, 42 roky. Mottl Josef, sluha na dráze, 52 roky. Strejčková Františka, manželka zámečníka, 56 roků. Šulcova Filomena, služ- ka, 21 rok. — U Milosrdných sester: Mika Václav, nádenník, 46 roků. Rokosová Josefa, vdova po dělníku, 5/ roky. Dne 21. dubna 1903: Maršíkova Růžena, dcera mlynářského pomocníka, 11/2 roku, 214—V. Richetská Magdalena, manželka soukromníka, 74 roky, 483—III. Tůma František, korrektor, 37 roků, 77—VI. Štochl Josef, zámečník, 42 roky, 721—VII. Tenk Karel, syn slévače, 11 měsíců, 724—VII. Jelínkova Anna, dcera dělníka, 3 roky, 67—VIII. Krejčova Josefa, dcera ko- čího, 1 rok, 207—VIII. Drábová Anna, dělnice, 58 r., 356—VIII. — Ve všeobecné nemocnici: Bu- dina Josef, žák průmyslové školy, 21 rok. Čermákova Amalie, opatrovnice, 30 roků. Černá Františka, man- želka nádenníka, 31 rok. Gikelhorn Václav, syn ma- jitele usedlosti, 16 roků. Grundová Marie, manželka natěrače, 37 roků. Herinková Jana, manželka strojníka, 28 roků. Chalupa Petr, kolář, 71 rok. Kuková Kate- řina, 78 roků. Němeček Jiří, syn řezníka, 10 hod. Za- vadilová Anna, manželka dělníka, 24 roky. — U Mi- losrdných bratří: Šnejdr František, zámečni- cký pomocník, 49 roků. — U Milosrdných sa

František Edmund Loudonová Augustin Bernard Krahulcová Mottl Josef Strejčková Šulcův Mika V Richetská Magdaléna Tůma Tenk Karel Jelínkův Anna Krejčův Čermákův Václav Grundová Marie Herinková Jan Petr Němeček Jiří Praha Vrabcov František Mejtský Anno Maršíkov Růžena Anno Steudův Mars Huzlová Anno Filomena Amalia Kuková Kate Šnejdr František

11 article

Jídlo bylo výtečné. Slečna Garnonsova nejedla a lady Garnonsová nepřišla dolů; starý hrabě ovšem také ne. Po snídani jsme zahnuli do síně. Kouřiti se zde nesmí, pouze v kulečníkovém sále, který jest na konci sáhodlouhých chodeb, aby zápach nevnikl do domu. Zdálo se, že budeme státi a nic nedělati, řekla jsem tedy, že si půjdu obouti boty, ježto by třeba nezbylo potom času jíti s Karlíkem podívat se na jeho koně, než odjede. To jsi měla viděti ty tři obličeje! Karlíkovi sklesla hloupě brada, Adelině se vytáhlo obočí až skoro k vla- sům a lady Karristonová pravila ledovým hlasem: »Nás ani nenapadlo, jíti tak časně do koníren.« Slyšela jsi někdy, matinko, něco tak směšného Jako bych byla řekla něco neslušného! Měla jsem zlost na Karlíka, ježto neměl ani tolik zmužilosti, aby řekl, že mne pozval; ale oplatila jsem mu to. Řekla jsem schválně: »Domnívala jsem se, že jsi se dovolil lady Karristonové, než jsi mne požádal, abych šla, jinak bych ovšem nebyla navrhla, abychom se šli připraviti.« Tvářil se hloupým a najednou utekl; ale Karristonová viděla, že se nedám peskovati a byla ke mně zdvořilejší a po- jednou mne vyzvala, abych se s ní šla podívati do ptačí klece. Když jsme kráčely galerií plnou brnění, potkala sluhu s telegramem a mezi tím, co se zastavila a četla, vykoukla jsem z jednoho okna. Zeď jest tak tlustá, že jest u každého okna výklenek a Karlík šel dole kolem; hlava jeho byla právě v rovině s otevřenou částí okna. Jak mne zahlédl, vylovil z kapsy proužek papíru a vtiskl mi jej do ruky, řka; »Ani muk tentokráte«, a byl ten tam, než jsem mohla něco učiniti. Nevěděla jsem, co

Garnonsův Garnonsová

12 article

jak bychom byli čaj odbyli, kdyby nebylo toho, že byly koláčky z kávové pěny velmi dobré. Starý hrabě si mne zavolal k sobě, když byl hotov a rozmlouval se mnou krásně; skládal mi velkolepé, staromodní poklony a jeho hlas zní tak, jakoby se byl za své mladosti učil kraso- řečnictví. Nebylo v tom ani jediného slůvka z prosté hatmatilky, ani nic takového moderního; tu člověk dobře pochopí, jak mohl pohnouti celou sněmovnu lordů, než mu vypověděly nohy službu. Je to smutné, že takový ňumka, jako jest Karlík, má býti jeho nástupcem. Jsem hrda, že jsem s ním spřízněna, ale nebudu nikdy mysliti na lady Karristonovou jinak, než jako na vzdálenou při- buznou. I Karlík i Adeline se ji tak bojí, že skoro ani nemluví. Nechci zde mařiti lepší šaty, dala jsem si proto obléci od Anežky na večer staré, modré hedvábné šaty. Anežka se horšila. Při obědě jsem seděla mezi Karlíkem a jednímz těch prošedivělých pánů — jest členem sněmovny. Zítra půjdou stříleti koroptve a nevím, co my budeme dělati, protože nebyl učiněn žádný návrh, aby se jelo venk svačině. Po obědě jsme seděly ve žlutém salonku; lady Karristonová a lady Garnonsová rokovaly spolu velmi nadšeně o tom, jak použijí svého osobního vlivu, aby potlačily všechny známky katolicismu v církevních obřa- dech. Patrně se domnívaly, že jim nebude činiti nija- kých obtíží, překaziti to. Jsou obě proti vyššímu ducho- venstvu, jak mi říkala miss Garnonsova, ale ona sama jest jiného názoru. Potom se mne tázala, nemyslím-li, že důstojný Arnošt Trench má »oduševnělou tvář«, tak čistou a hlubokou, že již pouhý pohled na něho vzbu- Její zprávy.

Anežka Garnonsová Garnonsův Trench sněmovna