V Praže, v sobotu dne 25. dubna.

K číslu 113.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Cís. jedn. Pr. I. 593 Jménem Jeho Veličenstva císaře! Cís. král. zemský jako tiskový soud v Praze uznal k návrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 22. dubna 1903 čís. Ss 46/3 takto právem: Obsah článku »Interpellaci poslance Březnov- ského« v čísle 110 v Praze tištěného a vydávaného periodického tiskopisu »Národní Listy« odpolední vy- dání ze dne 22. dubna 1903 uveřejněného zahrnuje v sobě v místech »Pakliže totiž tvrdí« až »rozumí samo sebou« skutkovou povahu přečinu proti veřej- nému pokoji a řádu v § 302. tr. z. naznačeného. Zabavení periodického časopisu »Národní Listy« odpolední vydání číslo 110. ze dne 22. dubna 1903 se schvaluje dle § 489. ř. tr., další rozšiřování téhož čísla se zapovídá dle § 493 ř. tr. a nařizuje se zmaření výtisků zabavených dle § 37. zák. o tisku. Důvody: Obsahem nahoře naznačených míst jmenovaného článku podněcuje se k zášti proti židovským obchod- níkům k národnosti německé se přihlásivším a vy bízí se obyvatelé státu k nepřátelskému strannictv proti sobě Proto bylo návrhům c. k. státního zastupitelstv vyhověno, jak shora uvedeno. V Praze, dne 23. dubna 1903. C. k. zemský jako trestní soud v Praze Dr. Wokaun. Panu Josefu Anýžovi, redak toru periodickéh tiskopisu »Národní Listy« v Praze.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Vyrovnací předlohy. Z Vídně, 25. dubna. Ministerský před seda dr. Körber měl včera rozmluvu se zástupci různých stran v otázce projednávání vyrovnacích předloh. Dopoledne přijal dr. Kör- ber zástupce katolického středu poslance dr. Kathreina, dr. Tolingera a opata Treuinfelsa. Odpoledne pak předsedu výboru vyrovnacího ryt. Jaworského a bar. Parishe a německo-pokrokové členy výboru toho, dr. Mengra, dr. Per- gelta, dr. Lechra a dr. Grossa V úterý bude míti konferenci se zástupci ně- mecké strany lidové. Porady tyto jsou patrně ve spojení s obtížemi, které Němci působí dru. Körbrovi v otázkách vyrovnacích.

Nový místodržitel haličský. Ze Lvova, 25. dubna. »Dzie nnik Polski« sděluje, že jmenování hr. Ondřeje Potockého jest hotovou událostí a zejtra že bude úřadně vyhlášeno. Štěpán Radič opětně zatčen. Ze Záhřeba, 25. dubna. Včera byl zatčen na zakročení veřejného žalobce a do vazby odveden, spisovatel Štěpán Radič pro podezření že sosnoval zdejší demon- strace, zejmena ale pro řeč, již proneslv důvěrné schůzi záhřebského »Kola«, která byla uveřejněna. Szell o stavu nezákonnosti. Z Vídně 25. dubna. »Zeit« přináší rozmluvu svého dopisovatele s uherským mi- nisterským předsedou Szellem o situaci. V příčině stavu ex lex pravil ministerský předs.: »Pokud se týká stavu toho, nebudou učiněna žádná zvláštní opatření aniž jaká- koli úřadní inaugurace. Ve stav ex lex musí se přejíti automaticky a zrovna tak z něho vyjíti. Všechny prostředky, které by měly sloužit k důkazu, že vlada má svou legální většinu a že proto správa za stavu bezzá- konného jest ústavní a zákonnou, ljsou úplně zbytečny a to z té příčiny, že vláda přece má svou legální většinu a že tedy samo sebou se rozumí, že její správa též za stavu bezzákonného, způsobeného násilnostmi men- šiny jest ústavní a zákonnou. Důkazem zevnějším jest, že říšský sněm nepřetržitě bude zasedati a že vlákno ústav- ního dozoru nebude ani na okamžik přetr ženo. Kdyby menšina měla o tom pochyby. že vláda má legální majoritu, může se kaž dým okamžikem přesvědčiti. Nepotřebuje, než dáti podnět k hlaso vání. A neučiní-li toho, dozná tím, že na prosto nepochybuje, že vláda má svou zá Číslo v Praze za 2 a na venkově za 3h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

konnou majoritu. Proto za příčinou přechodu ve stav ex lex nebudou se konati ani zvláštní konference liberální strany ani nebude podán návrh, podepsaný všemi členy liberální strany. Rovněž vláda nedá se v otázce té interpel- lovat, aby při tom demonstrovala tím, že většina odpověď její vezme na vědomí. Hrabě Vojtěch Steruberk předmě- tem ovací ve Vídni. Z Vídně, 25. dubna. »Extrablatt- sděluje: V posledních dnech hr. Vojtěch Sternberk s hr. Száparym přišli do zábavné místnosti Bradyho ve Vídni. Hrabě Sternberk vyzval hudbu, aby přestala hráti a aby zahrála »Kde domov můj?« Hudba hrála píseň tuto, již hrabě vyslechl stoje. Potom vybídl kapelníka, aby zahrál pochod Radeckého. Když byl pochod dohrán, ozval se všeobecný potlesk v sále, četně navštíve- ném. Na to oslovil hr. Sternberk shromá- žděné: »Vidíte, to jest rozřešení rakouské otázky pro lid a armádu.« Přítomno bylo mnoho aktivních důstojníků všech oddílů vojska. Jeden setník povstal a oslovil hraběte jako bojovníka burského, na něhož celá armáda je hrda. Hr. Sternberk dokazoval pak nezbytnost míru všech národů rakou- ských, kteří by se měli sjednotiti pod černo- žlutým praporem a učiniti přítrž znásilňo- vání. Na to provolal armádě slávu. Řeč jeho vzbudila všeobecný jásot, všichni přítomní seskupili se kol hraběte a oslavovali jej. Asi 30 důstojníků posadilo se k hraběti a provo- lalo mu slávu. Kulturní boj ve Francii. Z Paříže, 25. dubna. Včera dopoledne odebral se soudce do kláštera verseillského, aby zapečetil dvéře tamější kaple. V kapli konaly se právě bohoslužby, jichž účastnilo se as 200 osob. Tyto zvěděvše, oč běží, vyhrnuly se ven, vyzvedly dvéře ze stěžejí a znemožnily tak zapečetění jejich. Soudce

FEUILLETON. Božka Chaloupeckých. Črta Ley Ostrovské. Ať mi ten malý, neposedný čertík odpustí. že jména jeho používám jako titulu črty, vzešlé z upomínky na můj někdejší pobyt v S... Drobounká postavička s kučeravou hlavin- kcu a očkama, plnýma šelmovství, živá jako rtut to je Božka Chaloupeckých. Zajímaly mne vždy studia dětí a různéty nápady malých mozečků, svědčící o povaze nebo nadějích, jež možno v příští onoho stvořeníčka klásti Pak v tom seznamování se s dětmi je tolik prostoty, tolik upřímné přirozenosti, že ono na duši lidskou, stálému klamu vystavenou, působ jako vlahý deštík jara na vyprahlou zemi. U velkých dětí nemůžete se již zaručiti, že přijímají vás bez přetvářky, kteréž malí ještě neznají .. Zpřátelení moje s maličkou Božkou uspíšila snad slova, jimiž jsem jí byla starostlivou mátí představena „To je tetička z Prahy, co ti panenku po- slala. Musíš být hodná a způsobná — —“ Následek toho byl, že se Boženka navzdor vrozené neposednosti skoro půl hodiny chovala vzorně, až její živá přirozenost přemohla sliby matce dané a dívka, vidouc, že i tetička se ráda zasměje a umí se honiti po pokoji, začala pře vraceti stavení na ruby. Kotrmelce, že by se za ně nemusil stydět ani umělec-akrobat, vyskakování do značné výše tanec po jedné noze, jsou jen malé ukázky Božčina umění. Ale vedle této bujnosti postřehla jsem v po- vaze její rys vzácné dobrosrdečnosti, která jako seménko, v úrodnou prsť vložené, klíčí v té útle dušince a může kdysi ve vzácný květ vyspěti.

Do obchodu Chaloupeckých přišla žena s třemi dětmi, chtějíc tu nakoupiti potřeb pro domáenost. Mezitím, co paní zákaznici obsluhovala, při- točila se Božka k dětem, pozorujíc chatrné ha- dříky, jimiž byly oděny. Božský soucit pozvedl drobné ručky jeji ke koši, plnému housek a ona, nabravši jich, co stačila, podávala dětem. „Tu máte, vemte si. máme dost, jezte! A chcete švestky? Máme jieh pytel — — a překvapeným dětem nacpávala kapsy, čím se dalo. Však příchod matčin ze síně, kde ženě cosi odměřovala, zastavil tuto „dělící činnost“ a Božka za svoji dobrotu odměněna důkladným vý praskem. „A myslíte, že ji to napraví,“ vykládala mi paní Chaloupecká, „je bita jako žito, ale jak při- jdou děti do krámu, rozdala by všecko. „Vemte si, máme dost, nutí neustále a nechat ji, máme tu za týden prázdno — — Hladím mezitím maličkou po vlasech, ko nejšíc lítost její slovy, „aby odpoledne přišla „k nám“, totiž k strýčkovi Posltovi, u něhož by dlím, že jí uvaříme „kočuládu“ (jak Božka říká) kterou ona k smrti ráda pije. Zmínka o čokoládě rázem stírá slzy s tvá říček jejích. Božka bere mne za ruku a ptá se „Nemohla bych k vám jít hned? Trvalo dosti dlouho, než jsem ji přesvědčila že dopoledne není vhodná doba ku požívání ta- kových sladkosti. Po poledni, sotva že jsme lžíce odložili, byla u nás Božka jako na koni. Konečně rajský požitek její připraven. Chy stám ubrousek, abych šatečky malé návštěvnice od skvrn uchránila.

„Ale tetičko,“ brání se diblík, „nedávejt mi nic okolo krku, je toho škoda — — „A proč pak, Boženko?“ „No, naše maminka říká, když od nás odešli hosté: „Ty nám zase ty servítky pomačkali! A já nechci, abyste také hubovala, až tu nebudu — Bráním se stěží hlasitému smíchu při po- hledu na vážnou tvářinku, s jakouž povídala. Podobných nápadů má ten capartík do ne- konečna. Nejhezčí z nich nechávám si na konec. Jednoho rána Boženka přiběhla k dědečkovi Chaloupeckému „Máte mne tu nechat, maminka, až půjde zpátky, se pro mne zastaví. „A kam šla maminka tak časně?“ ptá se starý pán. „Přece ke zpovědi,“ obrací se vnučka udi- vena, že o tom dědeček neví. Pan Chaloupecký polohlasem / zahovoří k dceři, snídani upravující: „To se divím, táta takový „husita“ a máma pořád chodí ke zpo- Božka, hrajíc si v koutě s přinesenou pan- nou, zdánlivě si ničeho nevšímala Teprve, když dědeček vyšel ze sednice, přitočila se k tetičce, zaměstnané u plotny. „Tetičko, Mařenko, ty také půjdeš dnes k zpovědi?“ Tázaná nevědouc, co by dítěti honem řekla, odpověděla: „Já nemam, děvenko, ani kdy. To víš, při našem obchodě se člověk nemůže na krok hnout. Nemohu jen tak odejít — — Božka se sebevědomě usmála a z růžových její ústek zašveholila slova: „O já vím, proč nejdeš ke zpovědi, tetičko Vid, ty jsi taky taková „husová“. vědi.