1
masthead
V Praze, v uterý dne 8. března.
Praha
3
masthead
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
7
article
Z Londýna, 8. března. (C.-B.) »Stan-
dard« dovídá se z Petrohradu od
svého zpravodaje, že prý ruský ca
obdržel telegram, v némž se mu
sděluje, že japonské loďstvo po
celý den bombardovalo Vladivo-
stok, avšak jen s nepatrným vý-
sledkem. Za to však dále sděluje,
že pevnostní dělostřelbou z Vladi-
vostoku jeden nebo dva japonské
křižáky byly potopeny.
Londýn
Stan
Petrohrad
Vlad
8
article
Bombardování Vladivostoku.
Vladivostok
9
article
Z Petrohradu, 7. března. (C.-B.) Místodr-
žitel Alexějev telegrafuje na doplnění svých
zpráv včerejších a dnešních: Velitel pří-
stavu vladivostockého oznamuje
Včerejší bombardování pevnosti ne-
způsobilo vážné škody. Batterie ne-
opětovaly nepřátelské palby. Dnes
dopoledne blížil se nepřítel v zálivě
usurském k onomu místu, z něhož
včera město bombardoval, ale odplul
pak opět na širé moře.
Konflikt s vládou egyptskou.
Z Kahýry, 7. března. (C.-B.) Proslýchá se,
že mezi ruským vyslancem Maxi
movem a vládou egyptskou došlo
pro otázkuopatřování uhlí pro
ruskou eskadru v suezském ka-
nále av Červeném moři k vážnému
konfliktu.
Válečný kontraband.
Ze Lvova, 8. března. (Pův. zpr. »N. L.«)
Z Oděsy sdělují: 600 koní, koupených na
jižní Rusi pro Anglii, bylo zabráno, poně-
vadž dle všeho byli určeni pro J a po nl s ko.
Max
Rus
Petrohrad
Lvov
Anglie
10
article
Koupě koní pro Japonsko.
Z Vídně, 8. března. (Pův. zpr. »N. L.«)
Ze Šoproně sdělují: Na zdejší trh dopra-
veno bylo 3000 koní, z nichž koupeno pro
Japonsko 400. Velký počet byl též dopra-
ven do Bavora do Čech.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
Japonsko
Vídeň
Šoproň
Bavor
Čechy
11
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Nadávky a hrozby vídeňských žurnálů.
Z Vídně, 8. března. Jen málo listů věnuje
dnešnímu sestoupení se říšské rady pozor-
nost úvahami a také ty jsou obyčejnou tóninou
anebo tak sprostě vůči nám psány, že je mů-
žeme prostě ignorovat.
Vládní »Fremdenblatt« hořekujea
běduje nad obstrukcí českou. Tento list
však nikdy neměl odvahy říci slova buďsi n
adresu vlády nebo Němců. Jen v jedné věci je
mistrem: v kázání Čechům.
»Neue Freie Presse« a »Deut-
sches Tagblatt« (bývalá »Ostdeutsche
Rundschau«) jsou opětně svorny ve výkladech,
že projevy na pražských ulicích
byly důsledkem neúspěchů aktivní politiky če-
ské (!) a politickou předehrou pro říšskou radu.
»Neue Fr. Presse« při tom mluví o če-
ském národu slovy tak surovými a sprostý-
mi, jako by to byl národ největší sveřeposti
násilnosti, bez citu pro právo, národ věrolomných
zločinců, vší vzdělanosti zbavený — že klademe
si otázku, čím se český národ provinil, že troufá
si hlavní orgán vídeňské bursy a hlavní orgán
bývalé německé obstrukce — a tou dobou
hlavní orgán vlády dr. Körbra — národ
český takovým způsobem ostouzeti? Naše odpo-
věď jest: provinili jsme se tím, ž
chceme býti národem úplně plno-
právným a že jím chceme také býti ve své
domovině.
Pozornost zasluhují hrozby, které pronáší
orgán křesťansko-sociální strany (antisemitské)
Němec
Čecho
Neue
doktor
Körbr
Vídeň
Neue Frei Presse
12
article
Sl1
Sl1
Předplaeeni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo3.
Tam je též redakce
a expedice.
13
article
na adresu českých poslanců, hrozby, že budou
tito na říšské radě přívrženci paně Luegrovými
prostě znásilněni. Píše: »Co se v Praze děje,
jest záležitostí veškerého německého lidu. Nebyl
by čas, aby se Čechům, kteří požívají pohostin-
ství na německé půdě, ukázalo, že všechna
trpělivost může míti jednou konec? Bylo by
velmi dobře, kdyby se Čechové na říšské radě
sami o tom přesvědčili, že nelze beztrestně hře-
šiti na vídeňskou »Gemüthlichkeit« (která jest
dávno jen legendou), nýbrž že říšské hlavní město
ví, co jest jeho národní povinností. Připomí-
náme, že v pamětní noci dne 8. června r. 1900,
ve které Čechové byli násilím z praesidia ve-
hnáni do obstrukce, tehdejší poslanec pan
Bielohlawek sbíral již po všech předměstských
hospodách kde koho, aby tlupy svých lidí
uvedli na galerii poslanecké sněmovny, odkud
měli házeti na české poslance kamením. Připo-
mínáme dále, že dr. Rieger na říšské radě
r. 1879 vypravoval, kterak byli čeští poslanci
v počátcích ústavnosti rakouské znásilňováni.
Chce »Deutsches Tagblatt«, aby se to opa-
kovalo?
Vlašská universita.
Z Vídně, 8. března. Říšský věstník dra.
Körbra »Neue F r. Presse« oznamuje, že
již ve dnešní schůzi poslanecké sněmovny po-
dána bude předloha vládní na zřízení vl aš-
ské právnické fakulty v Roveredu.
To je prazvláštní předloha! Nikdo jí nechce,
ani Němci ani Vlachové. Němci svému odporu
dávají výraz v »německo-nacionální korrespon-
denci«, a Vlachové vyzývají již teď své stu-
denty, aby rozhodně nešli do Rovereda, poně-
vadž jediným sídlem vlašské university může
býti pouze Ter st.
Luegrový
Čecho
Bielohlawek
doktor
Rieger
Neue
Presse
Němec
Vlach
Rovereda
Praha
Připo
Vídeň
poslanecký sněmovna
14
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z úřadního listu.
Z Vídně, 7. března. (C.-B.) Císař propůjčil
c. a k. komořímu a členovi uherské sněmovny
Vídeň
15
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Shledání.
Kövér Ilma.
Kövér Ilma
16
article
Otevřela se brána nemocnice. Jeden po
druhém tíše vystupovali z ní ti, jich jedna část
s obnovenou nadějí hleděla vstříc životu, jejž jim
byla věda prodloužila. Ale sklíčeně plížili se ti,
na jichž bledožlutém obličeji vepsána byla ona
otupělá otázka: „K čemu je to dobré? Proč jste
se pletli do záležitostí osudu, jenž jižjiž chtěl
zakončil ten můj bídný život?
Bylo to na počátku podzimku. Neúprosná
epidemie neštovic slavila své orgie. Kde ne-
mohla se nemoc úplně zmocniti své vyhlédnuté
oběti, tu aspoň zanechala na tváři uzdraveného
nemocného neúhledné znamení onoho zápasu
jímž se spolu potýkali.
Z nemocnice propustili také jednu ženu ze-
vnějšku neobyčejně schátralého, za níž pohlížel
nemocniční personál s hlubokou lítostí. Byli to
ti, kteří ji znali z různých dob jejího života.
Kdysi, před mnohými lety, byla žena ona slavenou
krasavicí. Ale najednou obrátilo se kolo jejího
osudu a obratem ruky ocitla se zbožňovaná krá-
lovna nad propasti největší bídy.
Skoro všichni uzdravení nemocní měli ně-
koho, kdo radostně uvítal člena rodiny v život se
vrátivšího a jejž, něžně ho podpíraje, vedlsi
doma. Jen právě ona žena neměla nikoho. Ubí-
rala se smutně vpřed a každý mohl s úplnou ji-
stotou vyčísti její myšlénky: „Což se musím ještě
dále tlouci tím bídným životem?“
Vymohla si povolení k žebrotě, poněvadž
nemoc učinila ji ku práci neschopnou.
Ostatně žena tato ani před tím neznala pra-
covati. Po dlouhou dobu nebylo jí toho ani po-
třeba, později pak, když bída k ní zavítala, s po-
kleslou myslí, bez rady a nečinně hleděla hrozné
budoucnosti vstřic.
17
article
— Dědečku, dejte pozor, zvolal vrátný na
slepého žebráka z nemocnice kolem něho se
ubírajícího, abyste zase nepřišel pod vůz. No,
ten starý bankéř Neudorf mohl také pro vás více
udělati, než zaplatiti jen za ošetřování, když
vám jeho vlastní povoz způsobil neštěstí. Ale
takovými jsou už ti boháči!
Žena při tomto jménu se obrátila. Ach.
vždyť to jméno dobře znala. Před mnoha léty.
když ještě byla krásnou, velmi krásnou ...
I chopila se bezděčně ramene slepého že
bráka.
— Tak, tak, dobrá ženo, veďte toho starce.
on také nemá nikoho, jako vy.
Uposlechla ochotně. Provázela dědouška
z ulice do ulice, jak by sám osud tomu byl chtěl.
— Děkuji, děkuji, mé dítě. Jak jste dobrá
A jak pak jste se dostala sem v tato místa? Dl
jemné vaší ruky soudím, že nenáležíte mezi ty
s nimiž jste se nyní rozloučila.
— Nikoli — odvětila žena prázdným hla-
sem — tato ruka nenáleží k těm, které pracují
Máte pravdu, dobrý dědečku: nejsem soutrpi
telkou oněch. Do ruky této přicházely tisíce, po
kud vlastnice jejich byla krásnou, ale nynís
ani nedovedu krejcaru vydělati, když ho potře
Stařec zachvěl se po těchto slovech na celén
těle. Dlouho nepromluvil potom ani slova, a
žena provázela ho dále mlčky. Dospěli na břel
Dunaje. Zde na dolním nábřeží byl právě vý
roční trh.
Tady čekalo na starocha pole činnosti. Ach
vždyť on nežebrá, on krvavě vydělává si ty ha-
léře, které mu do klobouku padají.
Dědoušek ozval se nyní opět.
— Viz, já, já pracuji. Tady je můj hudební
nástroj. Můj starý, dobrý přítel, mé housle. Ty
vydělávaly mi chleba před dvacetipěti — třiceti
lety v orchestru opery. Následkem strašného
kdysi rozčilení pozbyl jsem zraku a pozbyl jsem
li svého místa. O, to bylo hrozné rozčilení ! Ne-
buji.
Dědeček
Neudorf
Dunaj
orchestra opera
18
article
měl jsem nikoho, jen jedinou dceru. To dítě
jsem zbožňoval. A jednoho večera, když jsem
přišel z opery domů, našel jsem své hnízdo
prázdné. Můj ptáček odletěl. Byl krásný. Mnoho
pekušení na něho doráželo. Nemohl odolati. Ach,
to byl hrozný večer! Půldruhého roku nalézal
jsem se mezi životem a smrtí. Když jsem se
zotavil, dal jsem si i jiné jméno, abych nenosil
jména, jež tak bylo zhanobeno! Vzal jsem do
rukou jediného svého věrného přítele, své housle
a takovým způsobem sháním těch několik ha-
léřů, které snad někdy budou dobré tomu lehko-
myslnému stvoření. To bude moje pozůstalost
pro mou nevděčnou dceru. Myslím, že ješťě ted
se má dobře, ale přijde doba, kdy bude potřebo-
vati těch dvacet tisíc korun, které pro ni na-
šetřil ten starý žebrák, ten její dobrý, na že-
bráckou hůl skleslý otec. Už mám i poslední
vůli hotovu: „Celé své jmění, dvacet tisíc korun,
odporučuji své dceři, Marii Bándové.
Žena křečovitě stiskla své povolení k že-
brotě, které v ruce držela a které znělo na Marii
Bándovu.
Potom tiše se rozloučila. Pravila sotva sly-
šitelně
— Bůh s tebou, dobrý dědoušku!
Tam za spojovacím mostem stanula na oka-
mžik Marie Bándova, která již mnohé hanbě,
mnohé bídě byla hleděla ve tvář, leč toto shledání
zlomilo její duševní síly úplně.
Zazněly housle starého žebráka. Srdcervoucí
tóny vycházely z jejich strun.
Haléře sypaly se do klobouku žebrákova.
Rozmnožovalo se jmění Marie Bándovy.
Leč Marie Bándova již ho užívati nebude.
Již mnohé hanbě, mnohé bídě hleděla ve
tvář, ale toto shledání zlomilo duševní síly její
úplně.
Lehounké šplouchnutí... Nikdo ho ani ne-
slyšel, neboť břeh byl úplně liduprázdný —a
voda zavřela se nad hlavou Mariinou.
Bándová
Bándův
Mariin