2
masthead
V Praze, v sobotu dne 30. března 1901.
Praha
3
masthead
s3 jaězodne el
6
article
Na ranní a odpol. Histy
předpláeí sesr s
v Praze v sdministratl
na měste
na čivrt leta . . . .
s dvojí denáškoe
na měsl
na čtnit leta . ..
ve člíalkáck:
na měste . . . . . .
Pošton-
na měsle
na čtvrt lek
s dvojí zisilkon
na měst
n črrt leta . . . . k eoh
Praha
Pošton
7
title
Dnešní čísle pro Prahu le a 10 stranác .
Praha
8
article
Po „Novostech“ pařížský
„Temps“.
Po „Novostech“ pařížský
„Temps“.
Když jsme minulé středy tuto upozornil
na podivně zboží, jež bylo o poměrech ra-
kouských vyloženo v petrohradských »Novo-
stech«, kteréž ovšem nikterak se nestotožňo
valy s názory, jež jejich dopisovateli vídeň-
skému svěřil domnělý »český politike, ještě
jsme netušili, že jest onen hlas v listech za
hraničných pouhým předvojem akce, zahá-
jené z Vídně proti francouzským a ruským
časopisům, »kteréž se chovají příznivě k
Slovanům rakouským a k Čechům zvláště.
Dnes beřeme do rukou právě došlé číslo
francouzského orgánu »diplomatického« ze
dne 27. t. m. a tu nám bije do očí vídeňský
dopis, kterýž zabývá se toutéž látkou, jako
článek petrohradských »Novostí« a podobá
se mu jako vejce vejci.
I úvod jest skorem stejný; obě redakc
totiž upozorňují v něm, že otiskují dodané
názory beze změny, ale pramen, z něhož
vyšly, označuje se v pařížském listě jakožto
»vynikající státník«, kterýž »zaujímá důležité
místo«, a jenž by byl se nesvěřil dopiso-
vateli, »kdyby se byl obával, že bude jme-
nt
nován.«
Okolnost tato nás tím více překvapila,
že i tuto setkali jsme se s výčitkami ono
části francouzského časopisectva, kteráž ne
schvaluje vše, co děje se v Rakousku, čili
jak praví autor, »ochotně zneužívá chmur
ných proroctví o (budoucím) osudu Rakouska
Nikdy snad, pokračuje, publicisté nepodal
důkazu menší pronikavosti a neznalosti tak
hluboké ve příčině pravého stavu poměrů
rakousko-uherských.
Čecho
Vídeň
Rakousko
9
article
Především, praví pisatel, jest naprosto
nesprávné, že by Německo . . . toužilo po
německých a českých provinciích rakou
ských . . . Nehrozí-li však nebezpečí z Ně
mecka, uvažuje dále pisatel, řekne se snad
že vyplývá z vlastních vnitřních bojů Ra
kouska. Avšak Němci rakouští — vyjímaje
některé ztřeštěnce — vědí velmi dobře,že
v obvodu Německa není pro ně místa
Každý národ chce sice Rakousko jinaké . .
ale každý cítí ve svém nitru, že nutno žít
pospolu.
Jak patrno, jest zvláště charakteristik
zdejších Němců nápadně optimisticky po-
dána v pařížském »Tempsus jako v » No
vostech«.
Rovněž stejným způsobem mluví se
o postavení českého národa, jemuž mimo to
v pařížském listu ještě zvláště pro mimo-
řádně případy se přiděluje úkol následující;
»A co by provincie rakouské prospěly Ně
mecku? Přivedly by mu milliony Slovanů,
kteříž by Německo neposílili se stanoviska
národního a milliony katolických Němců,
kteří by rozmnožili i tak již příliš veliký
počet poddaných Německa, přináležejících
církvi římské.
Tu nutno však pisateli připomenouti, že
my Čechové i pro mimořádný případ co nej
rozhodněji bychom se musili protiv tomu
ohraditi, aby nám někdo vykazoval nějaké
zvláštní úkoly v obvodu takového rozšíře-
ného Německa! Naše minulost dě-
jinná jest dokladem, že úkoly
naše byly od nepaměti vlastní
samostatné; mimo a vedle Ně
meckal To včas připomenul i Palacký
svým výrokem v »Radhošti« v opraveném
vydání prohlášeném. le
Ostatně se s tímto úkolem podivně snášt
další výrok téhož dopisu: »Co se týká Čechů,
iln
or žva
Němec
Čecho
Palacká
Německo
Rakousko
Radhošť
Slovan
10
article
annexe Čech a Moravy severním Ně
meckem by jim připravila osud analogický
jako pruským Polákům.«
Zdánlivou odchylkou obojího výkladu
jest místo o trojspolku v »Novostech«, dle
nichž nemůže býti o vystoupen
Rakouska z trojspolku ani řeči
kdežto v pařížském časopise se o věci této
výslovně nemluví, za to však se shledává.
že rovnováha světová jest ohrožena, že Ně
mecko nemůže trpěti, aby se dělily o ostatn
svět pouze Angličané, Rusové a Američané
a na tuto světovou rovnováhu že by provincie
německé a české nestačily, a »Německo že
by potom politicky i obchodně nebylo leč
vasalem.«
Přeje si podle toho pisatel těsnějšího
spojení mezi Rakousko Uherskem a Něme
ckem, než bylo posavadní trojspolkově, aby
— Německo nebylo v rovnováze světové
pouhým vasalem
Nechceme se sami tuto pokoušeti o vý
klad pařížského dopišu v tomto poněkud
záhadném místě, a slovo přenecháváme
ukázce z nejnovější politické studie německé
»Lidovost a světová moc v dějinách«, v níž
se dle »Inform.« praví: Nedá se popříti, že
ani všeněmectví nezůstane zcela prosto
(vzdáleno) myšlenky útočné. Má-li se státi
Némecko kladivem, musí i udeřiti. Mají-li
Němci se uhájiti proti Slovanům, nezby vá
jim než držeti je zkrátka. Ne-
méně jest patrno, že toto nové (vše-
německé) hnutí jest rázu lidového
a jest nakloněno tomu, vybo-
čiti ze státních hranic . . . .
Polák
Angličan
Američan
Němec
Slovan
Čechy
Morava
Rakousko
Rusová
Německo
11
article
Provedení všeněmecké spolkové myšlenky.
jež se opírá o lidovost, jest věcí možnou.
Nizozemsko bylo přes tisíc let ve spojení s ně-
meckým Porýním a přestalo teprve od čtvr
tisíciletí pokládati se za člena říše německé
Nejobtížnějí utvářejí se poměry v Rakousku.
V této příčině dospěje se ke srážce mez
právy lidovosti a přáním dynastie (rozuměj:
německého císaře a knížat), ke srážce, jejíz
výsledek nikdo nemůže předvídati. Hnutí vše-
německé vůbec nechce a nemůže leč připra-
vovati. Nové poměry utvořiti může teprve
diplomacie a válka.«
»Information« pak dodává toto vysvět
lení: »Prakticky řečeno: Německo snad může
dobyti Holandska a německých zemí rakou-
ských (s Čechy) a proto musí diplomacie při-
pravovati tuto válku a proto že německý císař
a knížata jí nechtějí, musí »lidovost« donutiti
je k tomu.«
Nejsou ukázky tyto zajímavé právě
v okamžiku, kdy z Vídně se podniká kampaň
proti francouzským a ruským listům a hlásá
se bezvýznamnost ruchu německé » lidovosti
Nizozemsko
Rakousko
Německo
Holandsko
Čechy
Vídeň
12
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
Schůze třicátádruhá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 29. března.
Po dvouměsíční kampani — své první —
říšská rada, jak poslanecká tak panská sně
movna, se odebrala na velkonoční prázdniny
V oné konaly se od počátku po dnes 32. schůze
plenární, počet to zajisté veliký, ale je-li kde
tedy je tady oprávněno rčení: »Mnoho křiku —
málo vlny«. Leč o tom bude ještě příležitos
pojednati zevrubněji.
Poslední schůze měla zcela jiný ráz tento
kráte nežli jindy. Ani nemělo rokování rychlý
spád tím přikřejší čím bližší jest konec a roz
chod a čím méně zbývá času k odjezdu rych-
líků na sever a na jih, ani nebyl hluk a šum.
za jakého děje se jindy loučení. Dnes teprve
Vídeň
poslanecký sněmovna
13
article
viděli jsme, jak ochladly styky mezi stranam
a jak jsou si tyto cizími, přestala-li mezi nimi
také výměna formálnosti, jakou jest podání ruky
a přání »šťastné a veselé svátky«. Zmizení tétc
zvyklosti jest samo nejlepší a nejspolehlivějš
illustrací stavu věci v parlamentě a zároveř
svědectvím, že temperatura jest tam pořád pod
nullou.
Do jedné hodiny s poledne četli dr. K örber.
hrabě Welsersheim, dr. Wittek, dr
Hartl a bar. Spens odpovědi na přečetné
dotazy. Za pranepatrné pozornosti. Ministr
justice poslouchali všeho všudy čtyři lidé: tr
poslanci a jeden stenograf. vo
Ministr zeměbrany na dotaz, podaný ve pří
čině chování se mysliveckého nadporučíka Bu-
dinera v Praze setrval v mlčení, ktere
jest nepochopitelné. Věc, o kterou jde, vešla
přece v jeho známost již 3. t. m. dotazem
posl. Březnovského a stala se událostm
posledních dnů aktuální. Bylo tedy v zájmu vo
jenské správy samé tuto záležitost vyříditi c
nejdřive a myslíme, že doba skoro čtyř nedě
stačila k vyšetření afféry zcela jednoduché dos
a dost.
Mezi kolem polským na straně jedné a pol-
skými a ruskými opposičníky svedena byla tuhá
šarvátka pro volby delegační, při kterých polský
klub odepřel jmenovaným skupinám všeliké za-
stoupení, což prof. Romanezuk a Kubik
tento svou mateřštinou a s temperamentem, dů-
vodně vytkli a dr. K ozlowski omlouval, ale
neomluvil. Od polského agrárníka mohli by se
tak zv. češti agrárníci učiti mluvě parlamentní,
která jest a musí býti též jinou, nežli mluva
na schůzích voličských.
Welsersheim
doktor
Wittek
Hartl
profesor
Romanezuk
Kubik
Praha
14
article
Sněmovna promluvila, zachovávajíc termí
jí daný, o disciplinárním stihání posl. Seitze
okresní školní radou vídeňskou svůj soud a zá
roveň učinila opatření praeventivní do budouc
nosti. Platný zákon chrání totiž poslance jen
proti persekuci úřadní a soudcovské, nikoliv
proti policejní a ještě méně proti pronásledován
disciplinárnímu. Pohříchu říšský soud rozhoduje
o žalobách bývalého poslance rusko-haličského
O zarkjeviče a nynějšího poslance Spin
čiče uznal, že immunita členů vídeňské sně-
movny musí býti vykládána podle doslovného
znění příslušných předpisův a vztahuje se v tom
ohledu jen a toliko na záruky proti ohresním
hejtmanům a státním zástupcům a nepřidalse
tudíž ke stanovisku, že dlužno konati interpre-
taci podle smyslu a ducha, interpretaci — jak
právní terminus praví — ex aeqno et justo
interpretaci v obou jmenovaných případech ne
jen přípustnou, ale důvodnou, protože jest poli
cejní a disciplinární vyšetřování nepodrobené
veřejné kontrole mnohem nebezpečnější pro ne
odvislost a volné projevy poslanecké, nežli ve
řejné kontrole podrobené stíhání politickými
soudními instancemi.
Seitz
15
article
Parlament, když bar. Gautsch na zá
kladě nálezu zemské školní rady přímořské ve
směs vlasko-irredentistické zbavil prof. Spin
čiče místa učitele na paedagogiu gorickém
funkce školního dozorce, lpěl na mrtvé liteře.
ačkoliv Spinčič byl přesazen také pro řeč
činnost na prospěch volby svého přítele dra
Lagině a strannicko-nepřátelská tendence ná
silí na něm spáchaného byla zjevná nade vš
pochybnost. Kdyby se byla sněmovna tenkráte
vzchopila k rozhodnému činu, k opravě a k do-
plnění zákona v ten způsob, aby poslanec nebyi
vydán zvůli disciplinárních tribunalů nebo po
licie, kdyby trojnohá většina, ve které byli ně
mečtí liberálové hlavním činitelem a Vlachove
přívěskem, nebyla se osvědčila úplně zpáteční
ckou a byla vyplnila včas a hned mezeru zá-
kona, nebylo by žádné afféry Seitzov y
nebylo by třeba napravovati roku 1901, co s
mohlo a mělo napraviti, ale opomenulo roku
1892.
Spinčič
Lagiň
16
article
Proto špatně slušela pp. Marchetovi
Grabmayrovi role velkých svobodomysl-
níků, kteří žalovali, že v Rakousku prý byla
reakce po 15 let, t. j. po tu dobu, co za hr-
Taaffa neměli Němci nadvlády. Proč pak
v době, která po oněch 15 letech následovala
když byl dán brutálností na prof. Spinčičov
silný podnět, nic neudělali po stránce posla-
necké immunity, majíce přece k tomu jako
strana vládní moc? Tehdy byl přece dvorn
rada p. Marchet také poslancem i
Rozpžáva o věci Seftzově dostalas
do proudů hodně širokých, avšak nikoli prud-
kých. Byla mnohem klidnější, než první roko-
vání, vykonané minulou středu. Bylo sice hlučno
za řeči sociálního demokrata Schumeiera
který nazval dra. Luegra »Rinaldinim«, a tak
za řeči starosty sv.-hipolytského Völkla, který
podnikal velmi ostré nájezdy na celou države
křesťanských sociálů v Dolních Rakousích a de
batu tlačil na hodně nízkou úroveň triviálnosti
Naposledy olej humoru konejšil rozčeřené vlny.
které antisemité sami patrně nechtěli rozmrská-
vati, volice hlavním řečníkem nikoli starostu
vídeňského, nýbrž korunního svého juristu
»salonního« antisemitu dra. Pattaie.
Taaff
Němec
Spinčičov
svatý
Völkl
Rakousko
Dolní Rakousy
17
article
O čtvrt na 9. scéna oživla. Ujal se slova
k věcné opravě dr. Lueger. Protahoval ji
Všeněmci na něj ustavičně pokřikovali. Za ohrom
ného lomozu hrabě Vetter jej upomenul, aby
mluvíl k věci. Všeněmci tleskali. Křesťanšti so-
ciálové odporovali. Kdyžidr. L ueg er nicméně po
lemisoval dále, spustili na něj Všeněmci obstruke
hřmotnou. Poslanci Iro, Berger, Eisen
kolb a Stein začali totiž bušiti zásuvkami
Ostatní při tom zpívali nebo pokřikovali na
Luegra sborem, tak že slova starosty víden
ského zanikala v úplném lomozu. Poslane
Wolf a Hauck domlouvali poslanci Stei
novi, aby buchotu svého nechal. Ale marně
Potom poslanec Wolí objal Steinas
strany pravé, poslanec dr. Schalk se strany
levé za všeobecné veselosti celé sněmovny
obou gallerií, do posledního místa plných, tak
že nemohl hnouti rukou. Při tom Wolí mu
pravil, ukazuje na dra. Luegra: »ať mluví,
až padne!«
Stalo se snad dru. Luegrovi poprvé, že byl
dnes umlčen. Poznal též on, že zbraní, kterých
kdo užívá proti jinému, může užiti též odpůrce.
Hlasování odbylo se klidně. Všichni po-
slanci všeněmeckého svazu před ním vyšli. Sně-
movna skoro jednohlasně přijala návrh poslane
Marcheta, kterým se ukládá immunitnímu
výboru, by § 16. státního základního zákona
zmírnil tak, aby se právo immunitní rozšířilo
na opatření disciplinární a policejní a podal
o tom zprávu co nejdříve.
doktor
Lueger
Vetter
Křesťanšť
Berger
kolba
Stein
Poslane Wolf
Hauck
Stei
Wolit
Steinas
Schalk
18
article
Návrh prof. Kienmanna, by výbor tulo
svou zprávu podal do 6 neděl, zamítnut byl jer
malou většinou.
Hlasovalo proti němu totiž 126 poslanců,
pro něj 119. Pro návrh byli němečtí lidovci, soci
alisté, němečtí pokrokovci, německý velkostatek,
Všeněmci, kteří se zatím do zasedací síně vrá-
tili; Čechové, opposiční Poláci a Rusíni, Po-
láci Jedrzejowicz, Niemetow ski
Rotter, Romanowicz, Potoczek
Michejda. Tito však na pokyn hr. Wodzi
ckého a hr. Dzieduszyckého musil
odejíti, dávajíce hlasitě projev své nevoli nad
tím, že jim není dovoleno položiti svoje votum
pro návrh. Tím je afféra učitele posl. S eit ze
vyřízena. Možno se nadíti, že immunitní výbo
právo immunitní skutečně rozšíří, a že tak
aspoň dlouhá dnešní debata nezůstane planou
»Národní Listy« byly prvním žurnálem
snad jediným, který vytkl poslanci páté kurie
litomyšlské, že se nesnáší s postavením zástupce
páté kurie a přívržence všeobecného hlasovacího
práva, by celý okres páté kurie nechával neza
stoupen. Tutéž výtku učinil dnes koncem schůze
V drobném prodejit
ranní čtslo e sob5 . . . za
odpolední
Ve silialkšch na venkove
10h
raniní číslo. . . . ..
odpolodní . . . . . . . . 8h
Inseráty
platí se hotevě vapřel
Předplacení a inserty přijímá s dmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
TTnmi nacházejí se téš redia kne
tiskárna a szpedise „ Národnich Listé“
Rukopiny se novracvo ji.
profesor
Kienmann
Čecho
Polák
Rusín
Potoczek Michejda
Dzieduszycký
Národnich
Rukopina
Niemetow ski Rotter
Romanowicz
všeobecný hlasovací práv
19
article
nejmenovanému známému poslanci poslanec Da-
s zyňski způsobem nejpernějším. Ale, my-
slíme, zaslouženým. Chyba se stala, že zpráva
výboru legitimačního, kterým se pověřuje mandát
za pátou kurii litomyšlskou, nebyla před veliko-
nocemi vyřízena, a takto poslanec, o kterého
jde, morálně a fysicky též donucen, vzdáti s
mandátu druhého, by volba mohla býti vypsána
neprodleně a po prázdni již měl kladensko-
smíchovský okres poslance.
Bylo již čivrt na deset, když předseda
schůzí zakončil obligátním přáním k svátkům.
Hrabě Vetter ještě večer odjel do Italie.
Vzalli do tlumoku svého jednací řád, nevíme.
ale potřeboval by toho velice, a doporučovalo
by se, by jej za prázdně prostudoval a po
prázdní co nejsvědomitějí šetřil.
Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi v 11.30
hod. dopol
Poslanec dr. Fořt a soudruzi podali
k předsedovi ministerstva a ministru
práv vpříčině týrání české menšiny
v Liberei tento
Vetter
doktor
Fořt
20
article
dota z:
Týrání, jehož se dopouští městský úřad v Liberei
na tamním českém obyvatelstvu, jest učiněným
paskvilem na stát práv ní, však okolnost,
že tento městský úřad ve svých sekaturách proti
českému obyvatelstvu s amotnými c. k. stát-
nímiúřady jest výdatně podporován
okolnost ta stupňuje paskvil onen přímo n
veřejný skandál. Městský úřad liberecký ne-
opomene použit žádné příležitosti, aby nedal na
jevo hloubku národního záští, kterým proti českým
spoluobčanům jest zaujat. Co dělo se v otázce pro-
dejních stánků na Bismarkově náměstí, co prováděno
bylo při sčítání lidu, totéž v nejrůznějších variacích
opakuje se při každém styku městského úřadu
s českým obyvatelstvem. Během poslední doby ob-
zvlášť karakteristickou jest sekatura následující:
Ve všech dřívějších dobách až do roku 1899
přijímal městský popisní úřad v Liberci přihlášky
o nájemnících a podnájemnících též v jazyku českém.
V posledním čase však přihlášky takové, pokuds
dějí česky, nepříjímá, ba nejen to, popisní úřa
udává česky se hlásící strany e.k
okresnímu soudu k potrestání pro
přestupek § 320. tr. z., jakoby se vůbe
byly nehlásily. Z četných dotýčných případů
budiž uveden aspoň jediný. Marie V. hlásila v čas
své dva strávníky v popisním úřadě libereckém
podávala dotyčné ohlašovací lístky česky vyplněné.
Marie
Bismarkův náměstí
Liberec
21
article
Úřad popisní však přijetí ohlášky odmítl, odepřel též
vzíti na vědomí ústní její vykonání, a udal pak ře-
čenou Marii V. c. k. okresnímu soudu k zahájení
trestního jednání proto, že své strávníky
vůbec neohlásila. C. k. soud skutečně
trestní řízení zavedl, v jehož průběhu městský úřad
výslovně doznal, že Marie V. sice skutečny
ohlášku podala, že však ohláška byla česká,
že českou ohlášku liberecký úřad popisní nepřijímá,
tak že žádná ohláška vlastně učiněna nebyla, čímž
se dotyčná Marie V. dopustila přestupku § 320. trest-
ního zákona.
Marie
čený Marie V . c
22
article
Vůči této bezpříkladné rabulistice
bylo lze právem očekávati, že aspoň c. k. okr. sou
vezme českou občanku před sekaturami magistrátu
libereckého v ochranu. Však nastojte! C. k. soudní
sekretář Baudisch přidal se úplně na stranu ma-
gistrátu a žalovanou pro 8 320. skutečně od-
soudil! Leč stalo se ještě víc. Obhájce obžalo-
vané, liberecký advokát dr. Hliňák, podrobil během
odvolacího líčení, jak bylo jeho povinností, jednání
libereckého magistrátu přiměřené kritice, kteráž však
z mezí přípustnosti nikterak nevybočovala, čehož
dokladem jest zvláště ta okolnost, že při dotýčném
odvolacím líčení ani předseda, ani žádný člen senátu
ni slůvkém obhájci neřekli, že by ve své obhajovaci
řeči byl se něčeho trestného dopustil. Též v proto-
kolu o líčení tom sepsaném nebylo původn
ani slůvka o nějaké nepřístojnosti, při líčení se
sběhnuvší. Teprv později byla dodatečné
do protokolu vepsána slova, jež dr. Hliňák
prý pronesl, a sice toho as znění, »že jest to vyšší
smělost magistrátu, občana u soudu udávati, když
hlásí se ve svém jazyku, tak jako kdyby se vůbee
nehlásil, a že celé počínání to směřuje na týrání
sekatury občanů českých.« Nuž a pro tento domnělý,
původné neprotokolovaný, teprv dodatečně do prolo-
kolu vepsaný a z celé souvislosti play-
doyeru vylržený výrok zavedeno pak proti
dru. Hliňákovi opravdu trestní řízení dle § 491. tr.z.
pro urážku magistrátu.
Přibijejíce tyto právního státu nedu-
stojné, přímo skandalosní poměry ve-
Baudisch
doktor
Hliňák
senát
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 28. března.
(Referát z tajné schůze sněmovn
poslanecké.)
l Předseda pan hrabě Vetter z Lilie
(otočil se v pravo, sáhl po lístku, jejž mu do
ruky vtlačil ředitel sněmovní kanceláře pan
Bauer, a potom spustil): Slavná sněmovno
Pan Schönerer, kterýž věren svému svatojir-
skému poslání, vyjel si, aby skolil draka mravní
spousty, jež hrozně řádí ve společnosti našl
vyšukal kdesi u antikváře již opět svinstvoa
učinil je předmětem interpellace. Tentokráte je
ale tak hrozné, že nemám zapisovatele, kterí
by je přečísti chtěl. Panu Hořieovi, klerž v t
příčině dosud největším vyznamenal se herois-
mem, udělalo se minule z toho na nic, tak že
čtyřicetosm hodin ležel. Však dříve, než se do
toho pustíme, třeba vyklídit galerii. Odevzdávám
ji do rukou poslance Walza a prosím, aby ko-
nal, co mu veli úřad.
Obecenstvo zvolna odchází, zejmena dámy
Jedna z nich nespouští očí s předsedy. Chce
jej patrně okouzlit svůdným zrakem. Předsed
je ale pevný a neuprosný.
Slečinka — možná, že byla to panička —
konečně zvolna se zvedla, obrátila se ještě
jednou na předsedu, usmála se a kynula mu
líbezně. Konečně sáhla do kapsičky svého ža-
ketu, vyňala z něho visitku a po sluhovi po-
slala ji panu Vettrovi.
Co stálo na visitce?
»Cudnost ženy.«
Gallerie konečně se vyprázdnily, aspoňs
tak zdálo.
Předseda: Přistupme tedy k3 věci
Mám za to, že by bylo nejvhodnějí, kdyby pan
Schönerer přečetl interpellaci sám.
Posl. Sehönerer: Děkuji pěkně, ne
jsem zde žádným parlamentním podomkem
potom se mi písmenky mihají před očima.
Vetter
Bauer
Schönerer
Hořie
Walza
Vettr
Posl
Praha
24
article
Posl. Procházka (antisemita): Koli
pak jste jich dnes už vypil?
Posl. Wolf: Chci se vynasnažiti, abych
nepřekročil meze parlamentní slušnosti. Vás
darebáku, třeba ale se tázati, kolik jste jich
dnes zůstal dlužen?
Hlas (z lavic sociálně-demokratických)
Antisemité nepijou na dluh, nýbrž zadarmo n
»obeení útraty.« Což vás ještě do tajnéh
»rathstüblu« nepozval?
Posl. Schneider (antisemita): Neche
vzbuditi dojem špatně vychovaného člověka, vy
Všiněmci jste ale holomci, s nimiž se tahat
bylo by nedůstojno.
Posl. dr. Funke (německý liberál)
Jsem Němec a hrdý na krásný jazyk svůj
který s úžasnou věrností, jako žádný druhý
dovede tlumočiti, co ve vnitru člověka se děje
Krásná národní vlastnost německá je také upřím-
nost a přímost, jež velice se různí od fran-
couzské tartufferie, ale pánové snad by stačilo
a nebylo na úkor jadrnosti dikce, kdybyste
navzájem říkali, že jste potvory, ta by snad s
snesla s moderním parlamentarismem. Al
holomci, darebáci? Kdybyste tu byli sami, ješte
bych nic neřekl, ale házet si takové titulatury
před sveřepými Slovany na hlavu, přesahuje
poněkud rámec německého souručenství.
Posl
Procházka
Schneider
doktor
Funke
Němec
Al holomek
25
article
Hlasy: K věci! K věci
Posl. Sehönerer: Nemůžete se toho
dočkat, není-liž pravda ?
Předseda: Pan Schönerer snad si ně
čeho přeje? Co jste pravil?
Posl. Schönerer: Mé první a posledn
slovo je a zůstane: Los von Rom !
Předseda: Oznamuji, že v celé sně-
movné nenalezl jsem nikoho jiného, kdo by s
troufal přečíst páně Schönererovu interpellaci,
než pana kollegu Fijaka, ovšem jsem mu slíbit
musil za to stojedenáct millionů na regulaci ha-
ličských řek a potom nové vysoké boty. Prosím,
aby pan Fijak zaujal zapisovatelské místo.
Posl. Fijaksučinil, co mu předseda kázal
prohlásil ale, nahlédnuv do interpellace, že litery
švabachem psané, bohužel, číst neumí.
Předseda chce si zoufat, avšak v oka
mžiku nejkritičtějším ujímá se interpellace posl.
Glöekner, aby dokázal, že jako »divoký« snese
všechno.
Zapisovatel čte první větu, však již volá
se na něho se všech stran: Mlčet ! Přestat
Nečístl
Posl
Schönerer
Fijak
Los on Romo
26
article
Vašnivé hlasy zlavic polský ch
Vašnivé hlasy zlavic polský ch
Vyhoďte Schönerera
Vášnivější hlasy z lavic kleri
kálův: Nabijte mu, zpoličkujte ho
Nejvášnivějš! hlasy z lavio
antisemitův: Pověste ho na nejbližš
hřebík.
Hlas z levice: Je to hnusné, alo
pravdivé. Obraťle se proti původci.
Hlas realistického illuminata
Ver sacrum!
Předseda zvoní: Ale, pánové, vždy
to není ještě ta interpellace pravá. Mějte, prosím
trpělivost, co nyní se četlo, byla páně Finkov
interpellace ohledně falšování másla margarinem
Veliká nevrlost a volání zejmena se strany
nadšených obhájců zájmů lidových: Tím nás
nenudtel
Předseda: Odpusťte, pánové, ale te
na todocela jistě dojde. Pane zapisovateli : ..
Zapisovatel: Ve Stuttgartě vyšla n
dávno kniha s titulem »Fantasie realisty«. V t
nalézají se následující tři povídky:
Gelá sněmovna hrne se k zapiso
vateli a obstoupí jej ve velikém kruhu. Volán
(unisono): Tíše ! Tišel
Předseda zvoní.
oke
Gelý sněmovna
Tíš
27
article
Zapisovatel čte hlasem poněkud tlu
Zapisovatel čte hlasem poněkud tlu
meným.
Volání: Na hlas ! Na hlas!
Zapisovatel čte povídky na hlas.-
Polský poslanec hrabě X, o němě
je známo, že má sbírku dvou tisíc nejpikant
nějších anekdot, volá roztrpčen do krajnosti
To je skandál, jakým právem opovažujetes
činiti attentát na můj neporušený panenský cit
Druhý polský hrabě, známý lidu
mil, podává rozčilenému kollegovi sklenici vody
Týž ji odmítá s povzdechem: Ah, kdyby t
byla budečka sektu
Zapisovatel čte dále. Nové bouře n
všech stranách, Hrbatá polovina těch, kteří chtěj
»Los von Rom!«, vystupuje na lavice, abyje
bylo vidět a slyšet a řve: »Per ardua ad astra!e
Svinstvem ke germánské čistotě!
Poslanec Kathrein rve si vlasy.
Poslanec Šusteršič trhá předlohy a děl
z nich špunty, jež cpe si do uší.
Poslanec dr. Gessmann: Ven, pánové
Ven! To ucho křesťanské nesnese! (Zmizl)
Poralatel domu poslanec Watzel: Pan
předsedo, na gallerii se cosi šustlo!
Předsoda: Běžte tam a přesvědětes
co to bylo.
Pořadatel Watzel (po chvilce): Byla tan
pod lavicemi skryta dáma, jež představila se m
jako: eudnost ženy.
Sněmovna (opět unisono): To je dobré.
Zapisovatel opět čte.
Třetí výbuch bouře, tentokráte ale hrozný
Volání z jedné strany: Dost! Dost ! Ne
číst dálel
Volání z druhé strany: Což státní ná
vladní spal, že knihu tu propustil, aneb nen
vůbec v Rakousku již státních návladních?
Volání z třeti strany: Ukřížujte Li
kensa!
Odpověď z jedné lavice: Ukřižujte do
datečně také Boceaccial
Odpověd z druhé: A autora Hept
meronu
Odpověď z třetí: A Ovida! Götha!
Odpověd ze čtvrté: A spisovatele staréh
zákona!
Volání ze řad antisemitských: Toť sev
a sice nohama vzhůrul
Pořadate1 Watzel: Pane předsedol
Kathrein
Šusteršič
doktor
Gessmann
Watzel
Boceaccial
Göth
Los
Rom
Rakousko
Dosta
28
article
V okénku, jež vede ze sehodiště na gallerii d
sálu, zpozoroval jsem hlavu.
Předseda: Jděte tam a přesvědčte s
kdo opovažuje se rušit tajnost schůze
Pořadatel po chvilce (vedez
ucho vinnika): Prosím, byl to pan kollega Ges
mann. (Tableau !)
Předseda: První povidku dal. jsem
přečísti, ale druhou nedám. Je tak hrozná,ž
do nejdelší smrti bych si vyčítal, že jsemt
příjal. Přislibujte si mně, poroučejte si mně
vyhrožujte si mně, přece se čísti nebude. Vím.
co dělám. (Bouřlivý souhlas a volání Výborně
v pravo.)
Bouřlivý odpor a volání: Předsednická libo-
vůle! v levo.
Sehönerer: Nedáte-li přečísti všechny
tři požřlky, poležíme na stůl domu bez otálen
palnáct pilných návrhů najednou.
Předseda trhnuv sebou : Co, cooožeh
Schönerer: Opakuji, patnáct pilných
návrhů.
Předseda: Jestli to myslí pan Schö
nerer do opravdy, potom ovšem je to docel
něco jiného. At ji tedy pan zapisovatel přečte.
Nevole na lavicích klerikálních a volání
Přislibujte si mně, poroučejte si mně, vyhro
žujte si mně ! . . . .
Předseda: Inu ovšem, já ale obstruke
nevynašel.
Hlas: A prach taky ne.
Předseda: Pan ministr spravedlnosti
hlásí se k slovu. (Sensace.)
Pan baron Spons: Právě nyní jsem byl
u telefonu a nakázal, aby kniha »Fantasie rea-
listy« byla zkonfiskována. (Bouřlivý applaus.)
Než ale konfiskace byla provedena a on
zpráva do veřejnosti vnikla, byl celý nákladv
Vídní se nalezající rozprodán.
Poslanci odebrali knížek těch 424 exem
plárů. Jen jediný si ji neopatřil a ten byl —
anulfabetou.
Schö
Ina
Spons
Vídeň
Tableau