Dne 6. září 1900.

KATOLICKI

LISTY

Číslo 245. Strana5.

lne uspad hlučná mrzutost. Fojt, nemoha rozvášněnou ženu uklidnit a nechtěje nadále ústrky snášeti, raději se odvážil k sebevražednému pokusu. Po 2. hodině od- polední seškrábal z několika krabiček obyčejných sirek kostík a požil ho. Později byl otrávený mu odveden na policejní strážnici na Král. Hradča nech a odtud odvezen do všeb. nemocnice. *Nebezpečně popálena. Kruté neštěstí stihlo v těchto dnech Annu Karabovou, 20letou služku, za- městnanou u inženýra Sejbotka ve Veselí n. Lužnicí Karabova sedla si večer na chodbé poblíže obydlí svých pánů a podřimovala. Pojednou ucítila palčivost u nohou, rychle vstala, avšak v tom okamžiku stála v jediném plameni. Vzňaly se totiž na ní šaty pa trně od hořící sirky, již kdosi pod ni vhodil. Na zou- falý pokřik nebohého děvčete seběhli se sousedéa oheň uhasili. Karabova utrpěla děsné popáleniny po celém těle, zejména na obou nohou a na břiše. Při- volaný lékař poskytl jí pomoci a dal ji dopraviti do nemocnice česko budějovické. Povětrnost. Vétšinou jasné a suché, za dne teplé počasí.

Směs. * Zajatei generála Botha. Boerský gen- Botha propustil na 4000 anglického mužstva, které bylo v jeho zajetí, na svobodu, aby je nemusel živiti. Za to si však ponechal veškeré důstojníky. Zajatci títo mají pro Boery velikou cenu. Botha zajal pluk yeommanryův, jehož důstojníci jsou většinou angličtí šlechtici. Mezi zajatci generála Botha jsou Karel Leitrum, hrabě Enimore, baron Montjomery, a mnozí jiní z anglické hig life. V případu, že by lord Roberts ještě více chtěl zuřiti proti boerským farmám, pošle generál Botha do anglického tábora ultimatum, že tito šlechtičtí zajatci mohou se za odvetu houpati na ně- kterém blízkém stromě. Výhrůzka ta jistě pomůže, aby lord Roberts si nepočínal hůře než Attila. **Zkrácení trestu. Berlínské listy oznamují, že byl cestou milosti zmírněn trest známému židu Mořici Mehringu, redaktoru socialistických listů, z6 měsíců na 3. Žid tento byl odsouzen pro rouhavou báseň, uveřejněnou v »Ulku«, příloze to »Berline Tagblattu«, kde podlým a bídáckým způsobem, ja- kého je schopen jen žid, rouhal se Kristu. Příčinu k tomu zavdalo židovi odsouzení souvěrce Dreyfusa v Rennesu.

Zmízeli v katakombách. Četní v Římě meškající chovanci semináře prohlíželi si v těchto dnech katakomby domitillské. Dva chovanci kněžského semináře v Eichstädtu v Bavořích, rodem Američané, zmizeli náhle beze stopy v katakombách a nebyli na- lezeni vzdor všemu úsilovnému pátrání. * Mor. Z Londýna, 9. září. (T. k.) »Reut. kanc.« oznamuje dne 3. t. m. z Buenos Ayresů, že tam zjištěn byl jeden případ onemocnění morem. Z Glasgova, 5. září. (T. k.) Třináct morem onemocnělých osob nalézá se v nemocnici. Spolkový věstník. ** Diecésní sjezd královéhradeckých katol. jednot konán bude dne 9. září. Bylo by dobře, aby katol. duch. úřady na to upozor- něny byly, že je třeba v osadách a městech vyzývati k hojnému účastenství.

Divadlo. Z kanceláře Národního divadla. Dne hraje se Shakespearova veselohra »Jak se vám líbí«, (1. čtvrtka předpl.) za režie p. Chvalovského. Roli zapuzeného vévody hraje poprvé p. Innemann po p. Slukovu. — Zítra se opakuje popavé v novém nastudování Lortzingova opera »Car a tesař«. Na neděli chystá se Wagnerův »Lohengrin« za řízení chefa opery pana Kovařovice. Poprvé zpívati bude titulní partii p. Burian, Elsu paní Burianová, Ortrudu pí. Maturová. Správa Národního divadla, dohodnuvši se s houslistou p. Janem Kubelíkem, uspořádá dva jeho koncerty ve dnech 19. a 21. září.

Literatura. »Stolna erkva u Djakovu.« (La cathédrale de Djakovo.) Dílo, o němž nedávno jsme se zmínili, že bude vydáno Jihoslovanskou Akademií záhřebskou na počest 50ti- letého apostolátu biskupského Josefa Jiřího Strossmayera, vyšlo právě tiskem a nákladem České grafické společnosti »Unie« v Praze a bude podáno Jihoslovanskou Akademií slavnému mecenáši v den djakovských slavností, totiž dne dne 8. září t. r. Dílo představuje se jako publikace rázu monumentálního. Tištěno jsouc u velikém foliovém formátě, počíná fotogravurou poslední podobizny kmeta biskupa, opa- třenou facsimilem jeho podpisu, načež následují listy titulní, věnovací, holdovací přípis Jihoslovanské Akademie, před- mluva Akademie, světlotiskový pohled na průčelí stolního chrámu djakovského, historický úvod, světlotiskový pohled na hlavní lodi chrámové, po té podrobné popisy budovy od architekta chrámu J. Vancaše Požeškého, a obrazů chrá- mových Al. M. Seitze, L. Seitze a Ansiglioniho od profesora Nik. Masice, řiditele Strossmayerovské obrazárny. Oba po- pisy prostoupeny jsou četnými a malými obrazy a nárysy, a to nejen autotypickými, světlotiskovými a zinkotypickými, nýbrž i provedenými tiskem trojbarvým. Veškeren tisk podán jazyky chorvatským a francouzským běžně vedle sebe

jdoucím. Dílko zakončeno snímkem pamětního nápisu, umí- stěného nad hlavním portálem djakovské svatyně. Publikaci, kterouž »Unie« počala svou činnost vydavatelskou,9 převzalo do komisí pro země jihoslovanské Akademické knihkupectví akciové tiskárny v Záhřebě a pro všechny ostatní země knihkupectví F. Řivnáče v Praze. — Podávajíce tuto zprávu předběžnou, ponecháváme sobě promluviti o díle podrobnějí ve dnech příštích. — Současně s dílem »Stolna crkva u Djakovu« vydána byla veliká podobizna biskupa J. J. Strossmayera, a to ve dvojí úpravě, na kartonu a na papíru obyčejném.

Ze soudní síně. Uzenáři v páté čtvrti, Mezi uzenářem Kar Nedvídkem v Rabínské ulici č. 14 a uzenářem Jos. Bradáčem ve Vězeňské ulici č. 193 panuje již delší čas konkurenční zášť. Aby Nedvínek, který již byl několikráte trestán, nevoli své dal průchod, obvinil Bradáče, že kupuje kradeně maso a že si ho v po- ledne nechává v koši do krámu nositi a vyjádřil se, že si nemůže tak dáti zříditi krám jako Bradáč, když to má z ukradeného masa. Obvinění toto nemohl však Bradáč snésti a podal na Nedvídka svým právním zástupcem JUDrem. ryt. Nejedlým žalobu pro urážku na cti dle § 487. a 488. trest. zákona. Včera mělo se o žalobě té jednati, než však došlo k líči, smířili se oba uzenáři a Nedvěd dal Bradá- čovi prohlášení, že jej ze žádného nepočestného skutku viniti nemůže a také nikdy jeho úmyslem nebylo na cti mu ublížiti a dobrému jeho jménua jestliže se nějakým výrokem na cti své Bradáč ura- ženým cítí, že výroku toho lituje, odvolává a žalobce za prominutí žádá. Následkem tohoto prohlášení ustoupil dr. ryt. Nejedlý od žaloby, načež soudce ta- jemník zemského soudu p. Weisz vynesl rozsudek osvobozující. Na smrt odsouzená vražedníce děcka. Hedvika Wolfova, matka 4 nemanželských dětí, slou- žila již od sv. Martina loni u sedláka V. Lišny v Dobroměřicích, který ji, když kvačily na ni opětně mateřské radosti, propustil letos v lednu ze služby.

Dne 8. června t. r. porodila Wolfova děvčátko, a již za 10 dní — děcko bylo mrtvo — zemřelo prý božcem, jak krkavčí matka udala přivolané po- rodní bábě. Wolfova došla si pak pro úmrtní lístek k lékaři do Loun a když lékař jí řekl, že mrtvolu musí prohlédnouti, vrátila se Wolfova do Dobroměřic a rovnou cestou zašla k obecnímu starostovi, kde udala — že robátko své z ardousila. Vražednice zatčena a dne 4. t. m. odsouzena porotou mosteckou k smrti provaze m. Záhadná smrt, Přod pörotou v Litoměřicích projednáván dne 3. t. m. záhadný případ smrti. Ma- jitelka usedlosti T. Jarschová žila jako vdova u svého zetě Fr. Prinkeho, rolníka v Radči u Ústí n. L. Uprostřed červonce t. r. onemocněla a dne 18. téhož měsíce zaopatřena svátostmi umírajících, neboť cítila se velice slabou. A brzy na to byla v předsíni své světnice nalezena — oběšena na šátku. Lékaři nalezli na mrtvole stopy rdousení, a sice takého způ- sobu, že nebylo lze s jistotou diagnostikovati sebe- vraždu. To, jakož i zmatené výpovědi zeťovy vedly k jeho zatčení a on obviněn z vraždy stařeny. Prinke, muž 49letý, tvrdil, že nebožka sama se oběsila. Před- volaní svědci nemohli ničeho potvrditi, leda jen nemoc Jarschové a výroky obviněného po nalezení mrtvoly. Soudní znalci uznali, že Jaršová byla zardousena cizí rukou nejspíše, ale nemohli vyloučiti možnost, že se sama zardousila. A následkem této výpovědi byl obviněný uznán za nevinna a propu- štěn ihned na svobod u.

Povstání v Číně. Důležitý projev ruského vládního listu. Z Petrohradu, 5. září. (T. k.) »Journal de St. Petersbourg« píše o vládním okružník u Rusko si může jen přáti, aby vnitřní nepokoje, vy- volané povstaleckým hnutím Boxerův, byly co nej- dříve urovnány. Rusko jest proto ochotno, příznivě přijati vše, co může usnadniti znovuobnovení spořá- daných poměrů v Číně, i považovalo za tím účelem za nutné znovuzřízení čínských vládních orgánů, s kterýmiž by velmoci mohly zahájiti vyjednávání. Vojenská akce ve velkém slohu, sahající za Peking, zdá se býti důvodem pro nové zápletky a nikoliv prostředkem k upokojení a to s ohledem na ohrom- nou rozsáhlost onoho území, ve kterém velmoci samy nemohou úplně znovu obnoviti klid. Spíše mohla by přivoditi jen činnost právoplatných vládních orgánů v Číně trvalý žádoucí výsledek. Odvolání zástupců mocností do Tientsinu bylo by v Číně považováno za důkaz, že mocnosti zůstaly věrny duchu, kterýmž naplněn byl jejich původní program. Zbývá jim vy- konati ještě značnou práci, aby domohly se rozluštění otázek, vyplývajících z těchto okolností. Ale úvahy mírnosti musejí podržeti vrch nad všelikým jiným důvodem, kterýž mohl by zavazovati k tomu, aby dán byl větší podnět k vojenské akci v zájmu šťast- ného rozluštění četných nevyřízených otázek. Sdělení »Vládního Posla« kladou poznovu důraz na to, že

Rusko nesleduje v Číně žádných so- beckých cílů. Nechť jest sebe větší ono tak oprávněné rozčilení, kteréž vyvolaly události v Číně ve všech civilisovaných státech, myslila ruská vláda přece, že nesmí se zřetele pouštěti zájmy nad tuto materii ještě důležitější a posuzujíc tyto, z událostí v Číně vzniklé otázky s potřebnou chladnokrevností a klidem, zůstává nezlomně věrnou zásadě, jež tvoří základ její politiky, totiž zachování míru mezi mocnostmi všeho světa a sice z těchže důvodů solidarity, jež všecky státy spojuje pro všeobecné biaho. o Z Petrohradu, 5. září. (T. k.) Za zprávy generála Leneviče, datované dne 22. srpna z Pe- kingu, dlužno sděliti: Železnice v okolí Pekingu jest úplně pobořena a veškeren hořlavý materiál spálen. Strojů zde není, pouze koleje zůstaly. Stanici Mad- zjan, blízko Pekingu, má obsazenu naše vojsko. Práce za účelem opětného zřízení dráhy se provádějí z obon stran. Peiho stává se víc a více mělkým a méně splavným. Žaleznice z Tientsinu do Pekingu jest zří- zena jen do Jangcunu, kde se staví most. Odtud až do stanice Lufa jest trať úplně zničena, jakož i mnohé mosty. Z Jangcunu až do Pekingu nutno trať znova v délce 100 verst vystavěti. Veškerý potřebný ma- teriál se objednává v Šangaji. Na nalezení ukra- deného materiálu železničního vypsány jsou odměny.

K zápasu o vyklizení Pekingu. Z Londýna, 5. září. (T. k.) »Times« ozna- mují z Tokia, že japonská vláda jest ohledně vykli- zení Pekinga rozhodlým přívržencem koncertu velmocí a že připojí se ke krokům, o nichž se usnese většina mocností. Podle zprávy téhož listu ze Šangaje usnesly se výbory tamních anglických, německých a ameri- ckých spolků a jednot ve zvláštní schůzi proti vykli- zení Pekingu a protestovaly proti znovuobnovení onoho režimu, kterýž jest zodpověden za poslední krveprolití. Z Londýna, 5. září. (T. k.) »Daily News telegrafuje se ze Šangaje, že tamějsí ruský a americký konsul, pak americký zvláštní vyslanec Rockhill připojují se rozhodně k oposici proti vyklizení Pekingu v nynější době. Z Říma, 4. září. (T. k.) »Tribuna« ujišťuje na základě zpráv z dobrých pramenů, že se je- dině Spojené Státy severoamerické vyslovily o návrhu Ruska. Výměna ná- hledů trvá mezi mocnostmi v Číně interesovanými dále. Všechny kabinety posuzují návrh z různých hle- disek. Ohledně prozatímného odstranění vyslanectev z Pekingu nenaskytovaly by se obtíže, leč odvolání vojsk vzbudilo by nemalý odpor. »Tribuna« dodává k tomu, že mocnosti telegrafovaly svým zástupcům v Pekingu, aby zvěděly jejich mínění o odvolání vojska z Pekingu a aby se jich otázaly, jaká by byla vojenská situace, jež by nadešla jako výsledek ruského návrhu. »Tribuna« prohlašuje pak, že Italie zaujímá stanovisko, spolupůsobiti k udržení dohodnutí mezi mocnostmi. Z Berlína, 5. září. (T. k.) »Wolffova kan- celář« oznamuje ze Šangaje: Podle zpráv z Pekingu činně obrany súčastnili se za obléhání Pekingu po- ručík Lösch a výpomocný kancelista Pichrement. Lösch nalézal se většinou ve společnosti Angličanů na barikádě,! zřízené za americkým vyslanectvím.

Němci a Američané žili ve zvláště dobrém přátelství. Vyslanectví, střežená proti Cíňanům, udržovala ustavičné spojení a vzájemně si vypomáhala. Za příčinou silně exponované polohy německého vyslanectví přestěho- vala se choť svob. pána Kettelara po jeho smrti do anglického vyslanectví, kde zdržovaly se také všecky ostatní ženy, jakož i civilní německé osoby, nehledíc ku členům vyslanectva. Ložnice Ke,telerovy vdovy, nalézající se v budově německého vyslanectví, byla později zničena granáty. Archiv německého vyslane- ctva zůstal neporušen. Obležení zásobili se po čas rýží z poblíže se nalézajících krámů; jiné potraviny, zvláště vejce, kupovali přílež tostně od obléhatelů. Ja- ponci vykopali pro potraviny zvláštní tunel. Údaje tyto pocházejí od téhož Němce, z jehož denníku dáno bylo o událostech, jež sběhly se za obléhání, již více sdělení na veřejnost. Americké vojsko zastavilo nepřátelství. Z Washingtonu, 4. září. (T. k.) Ve zkomo- leném telegramu generála Chafféa, uveřejněném ministerstvem vojenství, se praví: Nepřátelství v Číně bylo skutečně zastaveno. Podél spojovací čáry nebylo shledáno žádné oddělení čínského vojska. Čína má asi 50.000 mužů pravidelného vojska. Chaffée po- kládá 5000 mužů amerického vojska za dostatečný počet. Má li vojsko zůstati v Číně, musilo by pře- zimovati ve stanech. Voda v řece opadává. Železnice nebude zřízena dříve, dokud řeka nezamrzne. Edikty čínského císaře. Z Londýna, 5. září. (T. k.) »Times« ozna- mují ze Šangaje: V ediktu ze dne 19. srpna císai čínský vykládá, že pokládá za svou povinnost vyho- věti vzhledem k přibližování se spojenců přáním cí- sařovny-vladařky a doprovoditi ji na západ, nařídiv