Strana 2. Číslo 245

KATOLICKÉ LIETY.

Dne 6. září 1900.

město nebo zavítali ke svým známým. O dalším prů- běhu zpravím Váš list telegraficky. (Pozn. redakce. S díky jsme ob drželi zprávu svého chorvatského do- pisovatele a těšíme se na vylíčení sjezdu bratrského národa.) Ze Záhřebu, 5. září. (Zvl. tel. »Katol. L.«) Včera sloužil jeden z nejdpp. biskupů o 8. h. ranní tichou mši sv. v kostele kathedrálním za účastenství předních sjezdových osobností. Po té konaly se od- borové schůze, a to nejdříve o 9. hod. v universitní budově. VI. sekci pře dnášel zpravodaj dr. Kosta Voj- novi, kníž, Užický z Dalmacie, o »katolickém ži- votě«, dr. Krešimír Kvaternik o »lidumilných spolcích« ve fakultě právnické. Druhá sekce konala svoji schůzi tamtéž v jiné dvoraně, jednal pak zpravo- daj dr. Šandor šlechtic Bresztyansky o »poměru státu vůči církvi«, dr. Ivan Ružié pak o »katoli- ckém tisku«. Třetí sekce měla poradu o sociální otázce za zpravodajství poslance dra. Juraja Vrbaniče, »o rolnických pokladnách dle systému Raiffeisenova«, o nichž hovořil don Frano Ivaniševi c. Ve čtvrté sekci pak univ. profesor dr. Gjuro Arnold, kterého loni vláda nechtěla potvrditi za universitního rektora pro jeho opposični smýšlení, mluvil o »výchově«, dr. Luka Jeli o »církevním umění« a dr. Luka Čuka o »krásné knize« (belletrii). Poněvadž roz- prava dopoledne o některých otázkách nebyla ukon- čena, bylo v ní odpoledne pokračováno. O 4. hodině pak se konal oznámený průvod s nejsvětější svátostí oltářní po hlavních ulicích městských za vedení ndpp. biskupů.

Večer pak o 6. hodině konala se druhá slav- nostní schůze ve veliké dvoraně »Hrvatského So- kola«, kde byly nejdříve tlumočeny pozdravy. Před- seda klubu slovinských katolických poslanců pozdra- vil sjezd jménem bratrského sousedního národa, načež byly předčítány telegramy. Slavnostním řečníkem byl univ. prof. dr. Gjuro Arnold, jenž řečnil »O vý- chově«, dr. Krešimír Kvaternik pak o charita- tivních družstev, oba podobně jako v sekční schůzi, ovšem však mnohem obšírněji. — Resoluce navržené v odborových schůzích byly pak přijaty. Dnes ve středu pak sloužena tichá mše sv. v kathedrále o půl 8. hodině, o půl 9. hodině pak byla třetí slav- nostní jchůze opět v Sokolovně, kde se opět proje- dnávaly předměty ve schůzích odborových probírané tímto pořadem: Dr. Vrbani »O sociální otázce«, a dr. Ružič o katolickém tisku. Příslušné resoluce opět přijaty. Pozdrav české katolické národní strany v Čechách nadšeně byl přijat voláním: »Živili Česil« O 2. hodině odpoledne konal se slavnostní banket s mnoha přípitky. O 4. hodině odpoledne konala se čtvrtá a poslední slavnostní schůze s programem: dr. Čuka »O belletrii«, dr. Jeli“ »O církevním umění« a kníže dr. Vojnovi »O katolickém ži- votě«. Po té předseda skončil první sjezd chorvat- ských katolíků za povznešené nálady.

Zprávy politické. V Praze, 5. září. K situaci. Smíme-li věřiti zprávám německo- liberálních listů, nezakládají se pověsti o ministerské krisi na pravdě a rozhodnuto bylo také již o příštím osudu říšské rady. Ubezpečují totiž ony listy, že před- seda ministerstva dr. šl. Körber, povolán byv v ne- děli k mocnáři, přednesl mu nejen své vlastní ná- hledy o politické situaci, nýbrž že mohl také již ten- kráte učiniti císaři jménem celého kabinetu návrh na rozpuštění poslanecké sněmovny. Cí- sař sám schválil prý také hned tento návrh, ale příslušný nejvyšší list, kterým bude roz- puštěna říšská rada, uveřejněn bude prý v úřadních vídeňských novinách teprve během několika málo dnů. Nejspíše již v neděli. Jmenované časopisy ubez- pečují také, že k rozpuštění poslanecké sněmovny ne- přiřadí se žádná zvláštní opatření a že také nutné nové volby nebudou vypsány ihned, nýbrž teprve později. Možné to jest, neboť ani státní základní zá- kon ani volební řád neobsahuje žádného ustanovení o lhůtě, v níž by v případě rozpuštění poslanecké sněmovny musily býti vypsány nové volby. Přes to jest arciť více než pravdě podobno, že nové volby byly by vykonány koncem listopadu. Další zprávy oznamují, že na duešek oznamo- vaná ministerská rada do chvíle, v níž píšeme tyto řádky, dosud se nesešla. Na všech stranách převládá domněnka, že také nynější kabinet zůstane ve své celistvosti zachován a že o oktroyování nějakého zá- kona nemůže býti ani řeči. Poláci z příčin pochopi- telných namáhají se sice ještě v poslední chvíli, aby zabránili rozpuštění poslanecké sněmovny a vypsání nových voleb, ale, jak řečeno již, bylo již na nej- vyšším místě rozhodnuto, i bude všecko jejich namá- hání marné.

Zajímavou zprávu přináší dnešní »N. W. Tagbl.« Ubezpečuje totiž, že patent, rozpouštějící říšskou radu, doprovodí kabinet zvláštním projevem, v němž bude apelovati na voliče, aby volili jen takové po- slauce, kteří by přičinili se o dělnost parlamentu. Projev ten obsahovati bude prý zároveň i program vlády, kterým se představí vláda nově zvolenému parlamentu. Projev podobný učinil, jak známo, jižr. 1891 po zmařeném česko-německém vyrovnání a krátce před odstoupením ministra fmancí dra. Dunajewského kabinet hr. Taaffea. Že by kabinet Körberův tím ni- čeho prospěšného docílil, o tom dlužno jest slušně pochybovati. U voličův českých, nebude-li národu na- šemu dána příslušná a dostatečná satisfakce na 17. říjen m. r., dojista ne. Nechválený zemský zákon. Sněm koru- tanský odhlasoval v posledním svém zasedání zákon, na základě jehož měl by v korutanských obcích, ve kterých není žádných středních škol, čí- tati školní rok na obečných a měšťanských školách 46 týdnů a zpravidla aby započínal ve středu po Velikonocích; dále usnesl se sněm korutanský, aby hlvnaí prázdniny trvaly od 15. září až do 2. listo- padu. Zákon ten. jak právě se oznamuje, nedošel nej- vyššího schválení. Při doplňovacích volbách zemských po- slanců v Haliči bli zvoleni včera: v Židačově radikální Rusín dr. Olešnicki; v Jaslu soudní rada Jaworski; ve Vadovicích purkmistr Mai sz, v Podgorici-Věličce kardinál ústředního výboru M ar- zewski proti posl. Danielakovi; ve Zločově advokát Sckaetzel. V Sansku zůstala volba ne- rozhodnuta. Za velkostatek (skupina Krakov) zvoleni byli Vlad. Struszkiewicz a prof. Josef Mi- lewski; ve Skalutu zvolen byl Máčislav hr. Pi- ninski.

Při doplňorací volbě zemského poslance v Bukovině zvolen byl včera za město Radovec purkmjstr Albert Decani. Proti souboji. Degradování rakouského set- níka, protože jako katolík nepřijal nabídnutého mu souboje, rozčeřuje hladinu veřejného mínění vždy více a více. Také dnešní krakovský »Czas« zabývá se tou aférou, a přimlouvá se za zahájení rozhodné akce proti nucenému souboji dů stojníků. Žálá také, aby celá záležitost vznesena byla před forum říšského soudu, jsa přesvědčen, že uzná vojenské odsouzení pro odepření souboje za nezákonné, protože souboj odporuje nejenom zásadám katolického náboženství, nýbrž i zákonům. Celá katolická veřejnost jest na výsledek zahájení akce přirozeně zvědava. V Bělehradě ustavil se výbor rusomilovných »srbských vlastenců«, kterýž vydávati bude za účelem pěstování dobrých, přátelských a ob- chodních poměrů mezi Srbskem a Ruskem veliký politický list, zvaný »Slovanská vzájemnost«. Záko- nem předepsanou kauci složil jistý vynikající rusofil, bydlící v Bělehradě. Za účelem sebrání potřebného kapitálu bude provedena subskripce. Dále se ozna- muje z Bélehradu, že co nejdříve tam zavítá zakla- datel »Ruské černomořsko-dunajské paroplavební spo- lečnosti«, kníže Gagarin. Týž navštíví Bělehrad za účelem zahájení čilejšího obchodního spojení mezi Ruskem a Srbskem jako chef ruské obchodní firmy »Kníže Gagarin a spol.« Ze všeho vychází na jevo, že od té doby, co v Srbsku je zlomen vliv Milanův, vzrůstá tam vůčihledě vliv Ruska.

Říšský kaneléř německý a předseda mini- sterstva kníže Hohenlohe vrátí se již v několika dnech do Berlína. Nadchází proto následkem toho okamžik, v němž státní ministerstvo musí učiniti roz- hodnutí o úlohách, jež budou vykázány parlamentu pro příští zimu. Kdyby nešlo ani o vykonání tak ve- liké práce, jakou jest oprava nemocenského pojišťo- vání, třeba vyříditi v německé říši nový celní tarif a zabývati se ústavními důsledky německé akce v Číně. V Prusku považována jest za hlavní úlohu rozšířená průplavová předloha, kteráž byla od vlády již několikráte a slavnostně opovězena a následkem toho jest nerozlučitelně spo- jena s autoritou státní správy. A ku předloze této připojí se ještě předloha, týkající se upravení školní návštěvy a vydržování škol. Že v tomto ohledu rozvine katolický střed zvláštní činnost, aby zmařil zednářské úmysly vlády, rozumí se samo sebou. Protestantská agltace na východě. Nej- novější číslo krajského listu, kterýž vydává královský úřad kraje Löbavy v záp. Prusku, přináší ve svém čele následující nařízení: »Založení nových osad,č.

477. Upomínám pány přednosty úřadů, aby co nej- přesněji dbali mých nařízení ze dne 15. lednaa 7. května 1896. O všech vynořujících se projektech, týkajících se usazování se, budiž mi podána zpráva ihned a sice ještě dříve, než bude dáno povolení k zakládání osad.« Bezděky táží se v celém kraji: Proti komu na čí dobro a prospěch je toto nařízení vlastně vy- dáno, zvláště když také v našem kraji 200milionový fond jest při zakupování statků za účelem zřizování osad tak činný a když snaží se, aby za nejmyslitel- nějších úlev přilákal kolonisty ze zemí všech pánů? Že jeví se touha, aby nové osady byly na útraty vzpomenutého fondu zakládány, jest skutkem, o němž sporu býti ani nemůže. Nač tedy toto nové pro před- nosty úřadů vydané nařízení? Či snad neřídili se juž přesně staršími, v tom ohledu vydanými naříze- ními? Znovuoživení vydaných nařízení má jedině za účel — pravíme to docela veřejně — aby zabráněno bylo usazení se třebas jen jednoho jediného kato- líka, vztažně aby zabráněno bylo založení třebas jen jedné jediné katolické osady. Mohlo by totiž přihoditi se v našem kraji, který čítá přes 80 proc. katolického obyvatelstva, že někdo prodati by chtěl svůj větší statek menším katolickým lidem, čímž by počet 5katolíků mohl vzrůsti. Ale právě tomu býti má všemožně zabráněno. Nejedná se o zabránění osazování se Poláků, jedná se a nelze to ani dosti často opakovati — o zabránění osazování se katolíků. Popříti nemůže toho nikdo.

Kdyby jednalo se jen o zabránění zakládání osad polských, kterak bylo by možno si vysvětliti, že polsky mluvící osadníci z Ruska a z Hali če vábeni jsou na zdejší fiskální osady? Jediný důvod toho spočívá v tom, že tito polsky mluvící osadnící jsou vyznání lutheranského. Katoličtí Poláci vypovídáni jsou z Pruska do Ruska a Ha- liče, za to však lákáni jsou lutheránští Po- láci z Ruska a z Haliče; proto právě jen, že jsou lutherány, třeba že mluví polsky. Není to řeč, nýbrž je to náboženství, kteréž ty jedny posílá postrkem jako »protivné a nebezpečné«, ty druhé však vábí všemi možnými prostředky. Ta- pořádají hudební a pěvecké akademie, k nimž bývá zvána i městská elita.

Také nejsou přidržováni k přílišné askesi. »Dě- tem se dosti přeje. píše mi právě můj známý, svědčí o tom nejlépe jejich červené a buclaté tváře. Sám přesvědčil jsem se o tom. Sestra moje —ová měla tam dva chlapce, kteří, když přijeli na svátky anebo na prázdniny, vždy velmi dobře vypadali, doma však vždy se spadli a červeň tak zdravou neměli.« Děti jsou tam většinou rády — až ovšem na ty, které tam rodiče dali napraviti; kromě hodin k učení a k modlitbě, jíž také tolik není, aby jim překážela v učení, mají dosti svobody a mohou po libosti pro- běhnouti se na dvoře a v zahradě; ano i vycházky do okolí podnikají pod dozorem svých vychovatelů. Co tu her, skotačení a běhání na dvoře a v zahradě. Co tu smíchu a žertů: Čech i Němec, všickni hrají si a baví se pohromadě v zahradě v nejlepší shodě přátelské, nepotřebujíce ani dost malého »vyrovnání«. Co jim také do politiky? O tu nechť starají se učení páni; hoši si jí zábavu kaziti a rušiti nedají. Tu máte malý obrázek ze studentského konviktu českých Bosků v Českých Budějovicích. Nemáte-li pro studentíky a studenty své bytu dobrého, tož jim je svěřte beze strachu a buďte ujištěni, že ani jeden z nich nestane se »Ferinou« — zmařenou existencí. (Měsíčně platí se tam za úplné zaopatření jen 14 zl.) Když již mluvím o studentských bytech a kon- viktech, osmělím se upozorniti ještě na jeden kon- vikt, jenž sice zřízen není, ale zaříditi by se mohla měl: a to konvikt pro kandidáty uči- telství. Stále mluví a jedná se o škole konfesijní neboli

náboženské; ale bude-li kdy v Rakousku obnovena nebo zavedena, ví jen Bůb, nyní je na ni naděje pramálo. Ale co prospěla by nám škola náboženská s učitelem, který je smýšlení liberálního, protikatoli- ckého a protináboženského? Ústavy učitelské jsou interkonfessijní, jako škola obecná; katolickými v pra- vém slova smyslu sotva kdy se stanou. V nich vštípí se v mladá srdce učitelská pramálo nadšení pro věc katolickou; a tomuto pranepatrnému a slabounkému semínku vzejíti nedá mnohdy špatný byt. Nemohly by zříditi se v místech s učitelskými ústavy učitelské semináře katolické podobné studentským seminářům diecésním pro gymnasisty? Kdyby správa jejich svě- řena byla osvědčeným, horlivým a obětavým paeda- gogům katolickým, prospělo by se katolické věci za- jisté více, nežli sebe lepšími řečmi a resolucemi o škole konfessijní, která zůstává a zůstane dlouho ještě jen zbožným přáním. O české paedagogy katolické snad není nouze tak příliš veliká: mámeť již i české školní bratry a též jiné řády, jež obírají se výcho- vou mládeže, jimž i lidé liberální chválu vzdávají; pravíť na př. dr. Zikmund Winter o jesuitech: »At soudí se o jesuitské činnosti celkově jakkoli, toho jim upříti se nesmí, že ve školství byli čiperní. - Je- suité XVI. věku dobře se vpravili ve svou dobu, ba jsou hlasy, tvrdící, že obnovené katolictví u nich mělo podobu svobodomyslnější nežli tehdejší obmezená lutherská a kalvinská orthodoxie.« — Lepšího svě- dectví zajisté netřeba: Winter není ultramontan ani klerikál a přece dí, že pravé svobodomyslnosti ne- smí se upírati ani jesuitům — a tudíž ani katolíkům vůbec; protož nikdo neměj strach z jejich konviktů studentských.