1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 29. března 1904.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. Histy
předslácí ne:
v Praze v administrani
a meřsle
ss čtvrt leta . . . 6 K —k
s dvojí čonáškou
na měsín
na čent kts . . . . 7 K s0h
ve slislkách: a K 30h
na měs4e -
Pošitour
a něse
nn čtvrt hia . . . . 9 K 60
s drejí zisilke
na čivrt leta : . . . I1 K s0k
Praha
5
title
Onošní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Z Londýna, 28. března. (Zvl. telegram
»Nár. Listů«.) Dle došlého telegramu
z Tokia prohlásil admírál Togo, že
bude nepřetržitě útočiti na Port
Artur a že za každou cenu mus
do posledního května pevnost tuto
dobyti. Nepodaří-li se mu to, že
podá demissi.
Z Petrohradu, 28. března. (Zvláštn
telegram »Nár. Listů«.) Dnes dopraveno
bylo přes bajkalské jezero sedm-
desáte těžkých děl. Pouze na jed-
nom místě a to u samého břehu
led popraskal, ale neprolomil se
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Port
Londýn
Tokio
Togo
Petrohrad
7
article
Protest proti germanisačnímu
hospodářství v Čechách.
Protest proti germanisačnímu
hospodářství v Čechách.
Tak mohutné opposiční odezvy proti křivdi-
telům, škůdcům a hancům našeho národa, ja
kou předevčírem zaduněla památná zasedací sín
staroměstské radnice pražské, již dávno nepa-
matujeme.
Sbor poslanců, Národní rada, representae
obce pražské a zástupci stočtyřicetišesti korpo-
rací, spolků a jednot vlasteneckých ze všech
krajů vlasti naší dostavili se na zavolání, aby
rázně a důtklivě pozvedli hlasu proti neslýcha-
nému tomu soustavnému přikoři a bezpráví,
jemuž vydáni jsou naši rodáci od dvaceti let
již ve zněmčených měslech a smíšených krajích
vlasti našich a které neomluvítelným dopuštěním
rakouských vlád posléze vyspělo v hotovou
organisovanou štvanicí proti všem
českým úřadníkům na úřadech tamějších usta-
noveným, mající za účel: všecky do posledního
a pro vždy »z německého územi« toho vypudit
a ryze německými nacionály nahradit, aby vše-
chen ten kraj, v němž sídli na 200.000 Čechův,
dostal výlučně německý úřadní nátěr a za
správy německo-nacionální byrokracie byl vyhla-
šován za praněmeckou zemi.
Čechy
národní rada
Čechův
8
article
Valné to shromáždění, v němž zastoupeny
byly všechny naše vlastenecké strany, se živým
účastenstvím sledovalo řečníky, když v obsaž-
ných, výborně připravených řečích rozvinoval
obraz germanisační té propagandy, poněmčujícího
toho úsilí a terroru německonacionálního oproti
našim českým menšinám, jakož i když doku-
mentárně dokládali, kterak vláda Körbrova proti
všemu řádu a právu této nepřátelské agitac
hovl, ba zřejmě ji podporuje. Čeho se druhdy
ani sám Herbst, ani Giskra, ani Lasser neod-
vážili, toho neostýchá se dnes prováděti dr.
Körber u nás: při obsazování míst úřadnických
a soudcovských preteruje nespravedlivě české
aspiranty, nechť mají způsobilost nejlepší,
z krajin smíšených české úřadníky státní, za-
stávající úřad svůj sebesprávněji, proti vůli
jejich a na povel německých štváčů odvolává,
aby je nahradil úřadnictvem německým jazyka
českého zhola neznalým a tedy ke konání ve-
řejné státní služby v království českém po zá-
konu nezpůsobilým. Kam to vede v praxi
Herbst
Gisker
Lasser
Körber
9
article
ukázal kompetentní svědek, advokát pan dr-
Rudolf Stejskal z Duchcova řadou skutků ju
stice ve zněmčeném území, budících úžas
pohoršení největší.
Pro příklad: Český dělník Václav Čízek
obeslán byl německou obsílkou k soudu
v Chomutově; vrátil ji, protože jí neroz-
uměl, nová obsílka mu však již nedodána
ubohý Čech odsouzen in contumaciam ve věci,
v níž byl zcela nevinen. Žádné protesty nepo
mohly a donucen trest si odseděti !! — Jistá
žena žalována pro křivé svědectví následkem
svědecké výpovědi v jistém procesu, dlouh
vyšetřována a sužována a teprv při závěrečném
líčení se ukázalo, že na celé věci nic není
osudný omyl zaviněn tím, že česká výpověd
svědkyně z cela falešně byla německy
protokolována! —
Tak se vůči nám plní platný zákon, dle
něhož má každý soudní jako politický úřad se
stranami jednati jazykem jejich, dle něhož
nemá býti protokol soudní zaváděn s Čechem
jinak než po česku. Tak nám v Čechách r. 1904
němečtí úřadníci z éry Körbrovy. —
Vše to děje se k tomu konci, aby českým
menšinám byla odňata možnost hledati a nalézti
práva svého u soudův a úřadů státních svým
jazykem, vše to děje se za krutým politickým
záměrem, aby jazyk český — historicky to
první jazyk zemský a právně v celé
zemi od 300 let rovnoprávný jazyk úřadní, byl
z valné části země české Istivým obejitím
platných zákonů z úřadů státních a správy státní
vyloučen. Nejprvé se čeští úřadníci a soudcové
z oněch krajin národně smišených vyženoua
pak se tamním Čechům prostě řekne: »Jelikož
při zdejším úřadě neb soudě není žádného
úřadníka češtiny znalého, mluvte německy.«
Stejskal
Čízek
Čecho
Körbrův
Duchcov
Chomutov
Čechy
10
article
V takovém počínání spatřuje národ český
soustavnou práci na vyhlazení jazyka českého
a národnosti české v šírých krajích země české.
druhdy většinou českých, během krutých dob
pobělohorského absolutismu sice převahou zněm-
čených, však nieméně dosud tisíci uvědomělého
pracovitého občanstva českého trvale osídlených
A cilem vyhlazovacího, národomorného násilí nen
nic jiného, než politický obmysl všeněmeckých
vlastizrádcův — než promyšlené připravování
tohoto území pro choutky a tužby německé
irredenty, která dnes drzeji než kdy jindy odvažuje
se vztyčovati u nás hlavu, žehrajíc na př. právě
těchto dnů v Pradeově libereckém »Deutsche
Volkszeitungu« (ze dne 25. a 26. t. m.) na
Prusko, že nekořistí z války rusko-japonské,
pokud Rusko je upoutáno v dálné A sljí a ne-
chvátá ku pemoci »slovanským přibojem ohro-
zeným Němcům v Rakousku a zvláště v Čechách«.
Chce-li prý prodlévati s činem, až Rus se vrát
jako vítěz z Asie? Pak prý bude pozdě. —
Takovým duchem naplněni jsou všichni ti zdejší
Pradeovci, s nimiž ministerský předseda rakouský
dr. Körber jest tou měrou zapleten, že každé-
koliv přání jejich jest mu rozkazeml
Proto bylo zajisté svrchovaně na čase, aby
zazněl ze srdce Čech co nejvážnější šírozvučný
protest vlastenectví českého proti tomuto nebez
pečnému a bohopustému hospodářství vládní
politiky v zemích českých. Nuž, zazněl dů-
razem přiměřeným vážnosti dějův a dobyl
... »My shromáždění zástupcové českéh
národa v plném vědomí toho, že královstv
české jest státoprávně jednotným
ú zemím, že jednota a nedilnost královstv
pragmatickou sankcí a státním
Němec
Rus
Körber
Pradeov liberecký
Prusko
Rusko
Rakousko
Čechy
Asie
Deutsche Volkszeitung
11
article
akty jest zaručena, že tato jednota jest
nejsilnější hrází proti dobývač-
ným choutkám nepřátelským, vidíme
v zachování, osvělovém a hospodářském povzne-
sení a národním sesílení českých menšin nej-
bezpečnější záruku této jednoty a musíme proto
s největším důrazem opřiti se veškeré podobné
agitaci jako přímo nebezpečné a trvati na tom,
aby jazyk český v celé zemi byl ja
zykem v úřadech stejně opráv
něný m.
Proto také protestujeme proti cho-
vání se nynější vlády dra. Körbra v tétc
otázce, která hovíc choutkám německých agitá-
torů, vědomě či nevědomě podporuje takto
propagandu všeněmeckou na úko
národa českéhoana patrnou škodu
celé monarchie habsburské, jejížto
trvání tím jest nebezpečně ohroženo
Byloli vlasteneckou povinností českého vla-
steneckého vzdělanstva, aby proneslo tato slova
na obranu ohrožené vlasti a národa našeho.
jest rovně povinností povolaných činitelův uzná
vajících pragmatickou sankci za základní kámen
monarchie habsburské, aby vážně a vnímavě
povšimli si tohoto vlasteneckého hlasu českého
v době tak kritické a vážné jaké nebylo pr
budoucnost soustátí toho od ztráty našeho —
Slezska.
Slezsko
12
article
Rozmluva s rakouským diplomaten
o otázce balkánské.
Z Vídně, 27. března.
(Původní dopis »Národních Listů«.)
Dopisovatel „Moskevských Vědomosti“ in
fermoval se těchto dnů v diplomatických kruzích
o balkánských záležitostech a vykonal také ná
vštěvu v ministerstvu zahraničních záležitostí
kde mu hned na začátku rozhovoru bylo řečeno
„Na Balkáně to vázne.
Otázka: Zahajují snad komiti znova svoj
agitaci?
Odpověď: Nikoli, ti nezdají se nebez-
pečnými. Je tam sice několik silnějších čet, ale
civilní jednatel náš, p. Müller, nám sděluje, že
nepodnikají ničeho vážnějšího. Myslíme, že ko-
miti makedonšti nezpůsobí valných obtíží. Jenom
ze Sarafova je těžko se vyznati. Chystás
prý k návratu do Makedonie, což nás pře
kvapuje poněkud, neboť měli jsme důvody k na
ději, že tentokráte zůstane nečinným
Záležejí čety, které nalézají se v Makedonii
z přívrženců Sarafova či z příslušníků vnitřn
organisace makedonské?
— Te nedá se ještě zjistiti.
Nesnáze pocházejí tedy se strany tu
recké?
— Tak jest. Turecko co nejhouževna
těji — ač je to nepochopitelno — v zpírá s
prováděníreforem, zejmena reorganisae
četnictva. Přes půldruha měsíce čekáme již bez
výsledně na jeho souhlas s řádem. jejž jsme p
té stránce byli vypracovali.
V čem záležejí hlavní obtíže?
— Turecko především má za to, že šes
evropských důstojníků (dva Švédové a čtyři Bel
gičané) plně dostačí a po dlouhém váhání teprve
projevilo souhlas se jmenováním generála Gior
gisa hlavním velitelem četnictva. To bylo prý
vše, co třeba bylo učiniti. Jinak jsou však také
rozpory o právomoci ostatních důstojníků
evropských. Turecko míní, že by tito důstojníe
v Makedonii sotva mohli činiti opatření, jak
pokud jde o administrativu, tak o velení, a že by
Müller
Švéda
Bela gičaný
Gior
Vídeň
Balkán
Makedonie
Turecko
13
article
nejvýš mohli býti orgány kontrolními, jako ciz-
konsulové. Již při vzniku otázky reorganisace
četnictva dle programu mürzstegského Tureck
žádalo, by cizí důstojníci vstoupili do služeb tu-
reckých, my však nemohli toho připustiti, ježto
by tím reorganisace vůbec se znemožnila. Tu
recko chtělo svoliti posléze jenom k tomu, aby
tito důstojníci zůstali ve službách dotyčných ci-
zích vlád, leč za těchto podmínek odpírá jim
právo a moc, veleti makedonskému četnictvu.
— Pro připad, že by nuceno bylo v těchto dvou
bodech k ústupkům, Turecko žádá, by směl
samo ustanovovati cizí důstojníky a ne aby
ke jmenování jejich velmocemi dávalo pouze
svůj souhlas. K tomuto rozřešení sporné otázky
nelze však svoliti zase nám, neboť takto máme
jistotu o schopnosti svého důstojnictva, čehož
by v případě opačnén ovšem nebylo.
Přikročí se pro případ, že by se nesnáze
tyto nedaly zdolati, ku přísnějším o pa-
třením?
— Až doposud nechtěli jsme pomýšleti n
tuto eventualitu. Nepochybujeme totiž, že sultán
jsa do celé záležitosti lépe zasvěcen, přijme ko
nečně návrhy velmoci.
Některé noviny tvrdí, kdyby mürzstegsk
program se neprovedl, že by rakousko-ruský po
stup zaměněn byl dohodou evropskou, k jak
došlo na Krétě.
— Myslíme, že není doposud přípustno
mluviti o nezdaru mürzstegskéhr programu. Po
kud jde o kombinace společného postupu evrop
ského, byl naň kladen důraz hned od počátku
reformní akce evropské v Makedonii, leč tento
náhled neprorazil. Myslíme také, že k tomu není
dnes ani důvodu. Problém krétský nebyl tak
spletitým, jak makedonský a akce rakousko-ruská
zdá se být nejlepší k zažehnání balkánských zá
pletek.
A což otázka,důstojníků, kompromitovaných
srbskou královraždou?
Turecko
Kréta
Makedonie
14
article
— Je stále v tomže stadiu
Velmoci nalehají prý teď na odstranění útoč
níků s vysokých míst, jež zaujímají v armádě?
— Některé velmoci jdou dokonce ještě dále
avšak myslím, že my budeme trvati pouze na
odstranění útočníků z královského paláce.
Nedosaženo tedy evropské shody v této
otázce?
— Všecky velmoci zatracují souhlasně ne-
blahé ony události, různí se však v názoru, do
jaké míry má žádána býti satisfakce. Co my
(rakouská diplomacie) žádáme, je minimem.
Jaké stanovisko zaujímá v otázce makedon
ské Srbsko?
— Myslím, že zůstane klidným. Je tam
mnoho činitelů, kteří zajímají se o autonomi
makedonskou a dohodu s Bulharskem, leč tat
kombinace po našem názoru asi sotva se splní
Bulhaři nechtějí dohody se Srby, ježto tito žá
dají čásť Makedonie.
V Bělehradě je přece frakce, záležející z nej
nadšenějších stoupenců Petra Karaďorděviče
sledující myšlenku osobního spojení Srbsk
a Bulharska pod Karaďorděvičem? Jistý vynika-
jicí člen této skupiny prohlásil před nedávnem
v „Petrohradských Vědomostech“, že v tomto
případě byli by ochotni postoupiti celou Make-
donii Bulharsku. Nebudou-li Srbové vládnouti
Bulharsku, bude tam vládnout aspoň Karaďordě
vič a to oněm pánům postačí úplně.
— Na Balkáně se tuze fantasuje, ale sku
tečnost nesrovnává se s podobnými sny. J
ovšem pravda, že často se na Balkáně dle fan
tasií oněch jedná a proto záhodno, pečlivě tam
všecko sledovat. Leč netřeba vždy přikládat
V drobném prodeji
ranní číslo o zobě . . . za s
odpoladní
. . . za 2h
Ve slialkách na venkově
rahní číslo. . . . . .
odpolední.
. . . . . . . sk
Inserá t
platí se kotově rspřel
Přečslšeeni a inserty přijím i »dmini
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachizejí se též rvrěakee
tlakárna a vzpedico „Národnich l.ista-
Rekoplay se nevraosji.
Bulhar
Srba
Petro Karadjordjevič
Srbsko
Bulharsko
Makedonie
Bělehrad
Balkán
15
article
takovýmto směrům většího významu, než vskutku
mají..
„Rukověť Němectva v cizině“.
Ústřední říšskoněmecká organisace pro cíle
velkoněmecké, »Allg. deutscher Schulverein pro
zachování Němectva za hranicemi« vydala právě
obšírný spis pod záhlavím »Handbuch des
Deutschtums im Auslande«, důkladně, s velikou
pilí snešený, mapami opatřený manual pro roz-
šiřovatele velkogermánské vlasti; nejenom tak
říkajíc snář pro snílky o světovém imperiu ně-
meckém, ale i návod pro pracovníky v zemích,
které jsou nejblíže na řadě. Spisovatelé profes-
soři dr. Fr. Paulsen, dr. Dibelius a Lenz,
vesměs známí pracovníci o zvětšení vlasti ně-
meckého »šlechetnonároda« jsou ovšem dosti
opatrnými, že v textu svého díla zdržují se
obvyklého horování a velkoněmeckých ideálech
a-že vystrojili je co možno nevinným vzhledem,
ano i odstavci, které poskytnou našim osvědče-
ným tuzemským přátelům německým hojně látky
k pádným důkazům na vyvrácení všech pode-
zření z prušáckého usílování o země české. Pan
prof. Paulsen neváhal do prostřed textu, jinak
naprosto až závratně chauvinistického pojmout
i odstavec, v němž vybízí Němce »tam venku«,
aby sice chránili svou národnost proti vzrůsta-
jícímu tlaku »vzrůstající energil«, ale aby se
nedali svésti žádnou vyzývavosti k dobrodružným
politickým snahám, »nýbrž naopak aby svou
nepochybnou loyalitou dobromyslníky (»Die Gut-
gläubigen«) mezi protivníky odzbrojovali«. Jedná
prý se o to, aby spojovali »politickou věrnost
ke státu, jemuž náležejí, s věrností ke své
národnosti a svému jazyku«. Že tyto dvě po-
vinnosti se dobře snášejí, v podstatě totéž žá-
dají, toť prý přesvědčení, jakým musí dáti
proniknouti sami sebe i své okolí.
Paulsen
doktor
Dibelius
Lenz
profesor
Němec
Francie
die Gut
16
article
»Němci v Rakousku-Uhersku prokážou německé
věci největší službu, když budou prokazovati svému
domácímu státu věrnost, každá snaha, směřující
k rozkotání států sousedních za účelem připojení
k německé říší, ukazuje se, a tak také chápeji
každý rozumný říšský Němec, zároveň jako ohro-
žování bezpečnosti říše a poškozování německé
národnosti.
Každý Všeněmec, ano každý Němec v ra-
kouském státě usměje se při čtení těchto řádků
a snad i pan prof. Paulsen, když je psal, ne-
mohl se ubrániti úsměvu pod zlatými okuláry.
Neboť zajisté mu není neznámo, že obav směrem
k ohrožování bezpečnosti německé říše a poško-
zování německé národnosti netřeba chovati vzhle
dem aspoň k rakouské polovině tohoto moc
nářství, v níž jednou z nejvyšších soudních
instancí prohlášen program ztroskotání Rakousk
za účelem připojení bývalých buntovních zemí
k říši německé za docela přípustný. Pan prof.
Paulsen předstírá ovšem jiný ideál, než jaký
sleduje »všeobecný říšsko německý Schulvereine
svými odbory v Čechách, jimiž jsou tak zvané
obranné bundy našich Němců (o čemž přec
nikdo pochybovati nebude), i mluví velice mlhavě
o jakémsi »politickém společenství všech evrop-
ských národů«, v němž se budou snášeti všechny
národnosti, kteréž se dosud nenávidí.
Než prý tyto »šťastné dny« nastanou, bude
úkolem všeobecného Schulvereinu, aby Němce
za hranicemi povzbuzoval a podporoval, by ne-
ochabovali v chránění svého němectví za různých
útrap a bojů, aby, »je-li možno, ostatní národy
přesvědčili, že snahy ty nevycházejí z nepřátel-
ského smýšlení vůči nim a neznamenají nebez-
Němec
profesor
Paulsen
Rakousko
Uhersko
Čechy
Rakousk
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Kosmopolit.
Časová scéna z korsa. *)
18
article
Scéna a doba: Ferdinandova třída, poledne
Hlavní hrdina, pan Jindřich Fousek, jediný
syn počestného pražského měšťana, mistra pe
kařského, jenž před několika léty zemřel, za
nechav synovi slušné jmění. Matka zemřela již
dávno. Syn žije z úroků kapitálu otcem nastřá-
daného a jeho zaměstnáním je mírný sport. Zá-
kladní rys povahy: opovrhování všemi, kdo nežijí
tak pohodlně jako on. Postava vysoká, vytáhlá
tvář oblá, bez vousů, pleť jemná, pečlivě pěsto-
vaná, držení těla i chůze dobře odpozorovaná
vídeňským lvům z Korutanské třídy. Výraz tváře
důstojný, s nádechem jemného pohrdání, pohled
klidný, sebevědomý, koutky rtů poněkud syislé
do slabého výrazu ironie. Smeká opatrně, aby
nepocuchal pečlivě ke straně sčesané, v předu
značně dlouhé, plavé vlasy. Sám si tento účes
vymyslil, zavrhnuv před tím několik jiných ne-
podařených napodobenin: shledal, že tato úprava
vlasů nejlépe a nejvýhodněji zvyšuje zajímavost
jeho výrazného obličeje.
Fousek
Ferdinandův třída
19
article
Když se poprvé s účesem objevil v saloně
pani Pipláčkové, vykřikla hostitelka nadšeně
nad tím vrcholem vytříbeného vkusu. Také
ostatní dámy neskrblily obdivem a pochvalou.
Posilněn uznáním, pan Jindřich Fousek nedo-
volí proto ani jednomu ze svých vlásků vzepřiti
se přísné disciplině. Proto pozdravuje pomalu
a opatrně. Však i ostatní gesta elegána jsou
přísně odměřena, nikdy urychlena neb dokonce
přenáhlena. Důstojnost a klid! říká si. Také
imponuje.
Jemu po boku, pan Věkoslav, buelatý mla
díček menších rozměrů, s černými, kučeravým
vlasy, syn bohatého továrníka pana Mudrala.
Nepozorovaně okoukává si každý Fouskův po-
hyb, hledě jej nenápadně napodobiti.
Jindřich Fousek pootevřel několikráte ústa.
mlasknul rty, svraštil důležitě čelo. Ze všeho
zřejmo, chce něco říci.
Věkoslav Mudral přimhouřil levé oko, vsadi
do pravého sklíčko, tázavě pohlédl na Jindřicha
neopomenuv dříve také ústa otevříti.
*) Ze soulěže feuilletonů.
Pipláčková
Fousek
Věkoslav
Mudral
Fouskův
Jindřich
20
article
„Já,“ začal a udělal pomlčku, „já se dívám
na ty věci zcela střízlivě. To je samý nesmysl.“
„Tche!“ odpověděl Věkoslav Mudral.
„Já,“ zase pan Fousek, „si ab-so-lut-ně ne
dám od nikoho poroučeti co a jak.“ Liboval s
v duchu říznost, s jakou vyslabikováno slov
„absolutně“. Aby dojem sesílil, opáčil ještě s
kaněji: „Ab-so-lut-ně.“ Ostré vyrážení slov bylo
jeho specialitou. Byl na ni hrd.
Věkoslav povytáhl hlavu z vysokého límce.
vyšpulil rty a opřev se důkladně o mohutnou
hůl, zahleděl se do země.
„Jedině správné stanovisko!“ řekl.
„Já,“ zase Fousek se slabým nádechem
rozhorlení, „já se nedám komandovati, kam
chodit smím a kam ne, kde smím kupovat a kde
ne, kde se smím bavit a kde ne! Já si jdu, kam
chci, do německého divadla jako do českého
jdu tam, protože chci a protože mi po nikom nie
není a nikdo se mi do mých záležitostí nesm
plést. A když mi napadne, půjdu třeba na oběd
do německého kasina a sednu si tam k oknu.
aby mne ti kazatelé o národní disciplině a čle-
nové Národní rady dobře viděli. A puntík!“
Fousek, zakončiv svůj proslov, vyňal jemný
kapesní šátek a důstojně si zašimral jím pod
nosem.
Tch
Věkoslav Mudral
Fousek
21
article
„A tenhle šátek jsem si naschvál koupi
u jednoho kasiňáka. A měl jste vidět, jak hot
těšilo! Takoví by měli být všichni Češi, řekl mi.
Byl by v Praze hnedle pokoj. Ne všecko tak über-
spannt, jak to chodí. — A měl pravdu. Naši
lidé jsou ü-ber-spannt.
Věkoslav zakýval bolestně hlavou, na důkaz
souhlasu a vida, že Fousek několikrát ještě po-
otevřev ústa, konečně pevně sklapnul rty, což
znamenalo, že skončil, navázal hovor sám.
„Což Vy,“ začal tenkým hláskem, „Vy jste
samostatný, Vám se lehko mluví. Ale já, třeba
bych s Vámi sebe více souhlasil, já závisím na
otci. Dědeček bojoval na barikádách, tatínek od-
tančil všechny první vlastenecké bály a teď chce,
abych byl Sokolem. Není to šílenství?“
Jindřich Fousek údivem se zastavil. Vy-
třeštil oči na Věkoslava: „So-ko-lem? So-ko-
lem? Fi done! Říkat si se svým krejčím
bratře, ne?
Věkoslavu mihla se hlavou sice myšlenka
že otec Fouskův byl pekař, ale nemoha hned
si uvědomiti, o kolik tříd společenských sto
pekař nad krejčím, pokračoval
Čech
Fousek
Sokol
Fouskův
pekař
Praha
22
article
„Pak mne otec chce zapřáhnout stůj c
stůj do továrny. Mám prý mu být pravou rukou.
Děkuji. Taková existence! Otec vstává ráno
v sedm, skoro celý život ztrávil v pisárně, sám
si cestuje v obehodních záležitostech. Takového
otroka by chtěl také ze mne udělat. Mé cíle pnou
se výše! Jděte si poslechnout moji posledn
skladbu.
„Kam?“ se zájmem se otázal Fousek.
„K Hartmannům, tam dělá můj kuplet sen-
saci. Slova i muzika jsou moje. Tomu otec ne
rozumí. Říká, že mám služby své věnovati jake
on vlasti a národu. Co s tím, prosím Vás? Na-
před přijdu já, pak dlouho nic a zase já, a pal
zase dlouho nic . ..
„Sorvus, Březina!“ přerval mluvčímu řeč
malý, čiperný mladik, červených tváří. Zastoupi
panu Věkoslavu náhle cestu.
Věkoslav mu nedbale podal ruku: „Máš to
divné zvyky,“ řekl. „Jdeš s námi?
„Ano! Ale pardon, představ mne, pro-
sím tě.
Věkosláv představuje: Pan Bohumil Perný
pan Jindřich Fousek.
Jdou nyní vespolek všichni tři.
„Co jsem chtěl říci?“ vzpomíná Věkoslav
„Aha! Napřed já a potom vlasť a potom národ.
Fousek
Hartmann
Sorvus
Březina
Věkoslav
Bohumil
23
article
Ne? Ale tomu fotr nerozumil
„Aha!“ vskočil Bohumilek hbitě do hovoru.
„Hej Slované“, „Kde domov můj!“ zvolal pate
ticky, přejev rukou nos z dola nahoru.
Fousek se blahosklonně usmál. Bohumilel
měl radost, že udal zas dobrý vtip.
Věkoslav pokračuje:
„Náš fotr má vůbec nápady! Chtěl jsem n
jaře do Nizzy. Že prý ne; ale v létě potáhnem
všichni — víte kam? Do Luhačovic!“
„Che! che! che!“ Rozesmál se Fousek.
„To Vám přeji dobrou zábavu!“
„Tatínek tam byl loni taky. Tvrdí, že se
nikde tak výborně nebavil. Tam jsme mezi
svými, cizinci jsou tam našimi hosty, říká, jinde
jsem já hostem u cizinců. Proto tam letos po-
jede celá familie. Nevíte, jak jste šťasten, že
jste svým pánem.
„A to se divím,“ na to Fousek, „je-li Vá
otec takový národovec, že jste si přece osvoji
tak rozumné a kosmopolitické názory.
„To je mé štěsti! Dřív tatínek se o mne
nestaral a teď už to husitství do mne nevtluče.
A mamince je to jedno. Ta jen když smí každý
rok do Marianských Lázní. Má pravdu.
Bohumilek se čiperně směje. Oba druzí se
táží, čemu se tak řehtá.
Bohumilek se zpovídá: „Náš otec je z mo-
dernějších. Říkává: vidiš-li, že se ti vyplatí
vlastenči, až se hory zazelenají a vidíš-li, že by
ti škodilo, mlč. Proto můžeš pořád být dobrým
Čechem. Tak to přivedeš nejdál! A myslím, že
má pravdu, he, he, he. Ale maminka je husitka
Je ve všech spolcích a stará se o veřejné blaho
Mně je to vhod. Mohu si dělat, co chci, jen kdy
to provádím chytře! He, he, he! Já zas jen žít
žít — — vrhnout se do života, pít život ——
Fousek, zpozorovav, že Bohumilek upada
již v deklamaci, zasáhl mu do horování střízlivě.
„Odkud máte tu kravatu?
Slovan
Fousek
Bohumilet
Čecho
Nizza
Luhačovice
Bohumilka
24
article
Nežli Bohumilek se vzmohl na odpověd
Fousek se vzpřímil a smeknuv hluboce, táh
nosem roztomilé „Habdyére!“ Platilo starším
pánovi, jenž přecházel.
„Kdo je to?“ ptají se oba mladíci zároven
„Německý poslanec X. Vý-bor-ný muž. Je
jsem s ním nedávno po dráze. Bavili jsme se
To je něco jiného, než naši poslanci!“
Fousek se odmlčel. Vzpomínal si na cestu
ve společnosti německého poslance. Vyměni
s ním tenkrát několik frásí. Byl by rád zapřed
hovor, ale poslanec česky nemluvil a Fousek
se oháněl němčinou dost chatrnou. Do většího
hovoru nerad se pouštěl. Nedokonalá znalost
němčiny hnětla ho nesmírně. Nemohl zapome-
nouti svému otci, že ho úmyslně nedal učiti
němčině. Po jeho smrti už to nedohonil. Ale
přece jen hrdě se hlásil za kos-mo-po-litu.
Přicházejí právě k rohu Perštýna.
„Hleďte, paní Koudelková s holkama,“ upo
zorňuje Věkoslav-
Bohumil polohlasem k Věkoslavovi: „Ne-
zdá se ti, že si Runči podmalovává oči?
Právě na rohu Perštýna se s damami střetli
Pozdravy, podávání rukou, všichni se znají.
Paní Koudelková, ještě ne čtyřicátnice, ele
gantní, poněkud plná postava, hezké zoubky, za
řeči je ráda a nápadně vystavuje na odiv. Mladší
dcera, Runči, po babičce vlastně Veronika, c
do podoby, pravý odlitek matky. Starší Milada,
jakoby k nim nepatřila. S pány pozdravuje se
bez úsměvu, ve tváři zřejmě jí možno čísti, se-
tkání není jí po chuti. Za to matinka a Runě
předstihují se v roztomilém natřásání a švo-
holení.
Fousek právě nabral dechu, potrhl levým
koutkem úst, chce spustiti. Tu ze zadu do něho
strčila žena s nůší na zádech. „Že se vás tu
ještě víc nenastaví lidem do cesty!
Fousek zuřivě se ohlíží: „Osobo, dám Vás
sebrat!“ Ale osoba se do něho teprv náležitě
pustila. Společnost, aby se vyhnula veřejné po-
zornosti, hledí dostati se co nejrychleji na
druhou stranu ulice.
Fousek
Koudelková
Bohumil polohlas
Věkoslav
Veronika
Milada
Perštýn
25
article
Fousek, zrudlý ve tváři, vyrazil něco noso-
vého opovržení a teprv na druhé straně ulice
ulevil si-
„Jen u nás v Praze možno! Tady neomale-
nost kvete! Tací lidé vůbec nepatří do hlavní
třídy! Na celém kon-tin-gen-tě neviděl jsem něco
podobného. Promenáda je promenáda. Zde
v Praze není slušný člověk na ulici jist. Ves-ni-ce,
milostivá paní, ves-ni-ce!“
Runči se zasmála. „Půjdeme raději po
dvou,“ praví, „aby nám zas někdo nevynadal.“
Jdou nyní směrem k Ovocné ulici po pravé
Ferdinandky následovně seřaděni: první pár
Runči s Bohumilem, druhý Milada s Věkoslavem,
poslední matinka s Fouskem. Paní Koudelková
zná Fouska z různých zábav. Potaji si přála, aby
se dostal do jejich rodiny. To by byl přece zet
comme il faut! Runči se líbí, ale Milada má
proti němu nepřekonatelný odpor. Jediná mož-
nost, zpřízniti se s ním, by byla Runči. Začiná
proto hned řeč.
„Tak Runči letos jde poprvé na Národní
besedu.“
„Ah,“ protahuje nosem Fousek. „To se
musím se slečnou engažovati na některou čtve-
rylku. A slečna Milada?“
„Ach, ta!“ naříká si důvěrně matinka. „Ta
nemá pro to smyslu. Ta mně vůbec nečiní
mnoho radostí. Prosím Vás, chodí do toho učitel-
ského kursu! Co pak to potřebuje? Nechtěla
jsem svolit, ale můj muž jí neodřekne, je ma-
zánkem. A podivínka je! Říkala jsem jí od dět-
ství Doly, ale od té doby, co je v kursu, nesmije
tak nikdo říkat. „Jmenuji se Milada a nedám
si jméno překrucovat,“ říká. Runči je rozum-
nější. Má vkus.“
Oba párky v předu rozpředly živý hovor.
Runči se svěřuje Bohumilovi. Šla by ráda do ně-
meckého maškarního plesu. Matinka by svolila,
ale bojí se, že by Milada to řekla tatínkovia
Fousek
Runeč
Bohumil
Milada
Věkoslav
Koudelková
Praha