ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4c9a5370-7110-11dc-b3d3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 39, person 65, org 3, work 4
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 29. března 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 89.
4 article
Na rauní a odpol. Histy předslácí ne: v Praze v administrani a meřsle ss čtvrt leta . . . 6 K —k s dvojí čonáškou na měsín na čent kts . . . . 7 K s0h ve slislkách: a K 30h na měs4e - Pošitour a něse nn čtvrt hia . . . . 9 K 60 s drejí zisilke na čivrt leta : . . . I1 K s0k
Praha
5 title
Onošní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6 article Válka.
Válka. Z Londýna, 28. března. (Zvl. telegram »Nár. Listů«.) Dle došlého telegramu z Tokia prohlásil admírál Togo, že bude nepřetržitě útočiti na Port Artur a že za každou cenu mus do posledního května pevnost tuto dobyti. Nepodaří-li se mu to, že podá demissi. Z Petrohradu, 28. března. (Zvláštn telegram »Nár. Listů«.) Dnes dopraveno bylo přes bajkalské jezero sedm- desáte těžkých děl. Pouze na jed- nom místě a to u samého břehu led popraskal, ale neprolomil se (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Port Londýn Tokio Togo Petrohrad
7 article Protest proti germanisačnímu hospodářství v Čechách.
Protest proti germanisačnímu hospodářství v Čechách. Tak mohutné opposiční odezvy proti křivdi- telům, škůdcům a hancům našeho národa, ja kou předevčírem zaduněla památná zasedací sín staroměstské radnice pražské, již dávno nepa- matujeme. Sbor poslanců, Národní rada, representae obce pražské a zástupci stočtyřicetišesti korpo- rací, spolků a jednot vlasteneckých ze všech krajů vlasti naší dostavili se na zavolání, aby rázně a důtklivě pozvedli hlasu proti neslýcha- nému tomu soustavnému přikoři a bezpráví, jemuž vydáni jsou naši rodáci od dvaceti let již ve zněmčených měslech a smíšených krajích vlasti našich a které neomluvítelným dopuštěním rakouských vlád posléze vyspělo v hotovou organisovanou štvanicí proti všem českým úřadníkům na úřadech tamějších usta- noveným, mající za účel: všecky do posledního a pro vždy »z německého územi« toho vypudit a ryze německými nacionály nahradit, aby vše- chen ten kraj, v němž sídli na 200.000 Čechův, dostal výlučně německý úřadní nátěr a za správy německo-nacionální byrokracie byl vyhla- šován za praněmeckou zemi.
Čechy národní rada Čechův
8 article
Valné to shromáždění, v němž zastoupeny byly všechny naše vlastenecké strany, se živým účastenstvím sledovalo řečníky, když v obsaž- ných, výborně připravených řečích rozvinoval obraz germanisační té propagandy, poněmčujícího toho úsilí a terroru německonacionálního oproti našim českým menšinám, jakož i když doku- mentárně dokládali, kterak vláda Körbrova proti všemu řádu a právu této nepřátelské agitac hovl, ba zřejmě ji podporuje. Čeho se druhdy ani sám Herbst, ani Giskra, ani Lasser neod- vážili, toho neostýchá se dnes prováděti dr. Körber u nás: při obsazování míst úřadnických a soudcovských preteruje nespravedlivě české aspiranty, nechť mají způsobilost nejlepší, z krajin smíšených české úřadníky státní, za- stávající úřad svůj sebesprávněji, proti vůli jejich a na povel německých štváčů odvolává, aby je nahradil úřadnictvem německým jazyka českého zhola neznalým a tedy ke konání ve- řejné státní služby v království českém po zá- konu nezpůsobilým. Kam to vede v praxi
Herbst Gisker Lasser Körber
9 article
ukázal kompetentní svědek, advokát pan dr- Rudolf Stejskal z Duchcova řadou skutků ju stice ve zněmčeném území, budících úžas pohoršení největší. Pro příklad: Český dělník Václav Čízek obeslán byl německou obsílkou k soudu v Chomutově; vrátil ji, protože jí neroz- uměl, nová obsílka mu však již nedodána ubohý Čech odsouzen in contumaciam ve věci, v níž byl zcela nevinen. Žádné protesty nepo mohly a donucen trest si odseděti !! — Jistá žena žalována pro křivé svědectví následkem svědecké výpovědi v jistém procesu, dlouh vyšetřována a sužována a teprv při závěrečném líčení se ukázalo, že na celé věci nic není osudný omyl zaviněn tím, že česká výpověd svědkyně z cela falešně byla německy protokolována! — Tak se vůči nám plní platný zákon, dle něhož má každý soudní jako politický úřad se stranami jednati jazykem jejich, dle něhož nemá býti protokol soudní zaváděn s Čechem jinak než po česku. Tak nám v Čechách r. 1904 němečtí úřadníci z éry Körbrovy. — Vše to děje se k tomu konci, aby českým menšinám byla odňata možnost hledati a nalézti práva svého u soudův a úřadů státních svým jazykem, vše to děje se za krutým politickým záměrem, aby jazyk český — historicky to první jazyk zemský a právně v celé zemi od 300 let rovnoprávný jazyk úřadní, byl z valné části země české Istivým obejitím platných zákonů z úřadů státních a správy státní vyloučen. Nejprvé se čeští úřadníci a soudcové z oněch krajin národně smišených vyženoua pak se tamním Čechům prostě řekne: »Jelikož při zdejším úřadě neb soudě není žádného úřadníka češtiny znalého, mluvte německy.«
Stejskal Čízek Čecho Körbrův Duchcov Chomutov Čechy
10 article
V takovém počínání spatřuje národ český soustavnou práci na vyhlazení jazyka českého a národnosti české v šírých krajích země české. druhdy většinou českých, během krutých dob pobělohorského absolutismu sice převahou zněm- čených, však nieméně dosud tisíci uvědomělého pracovitého občanstva českého trvale osídlených A cilem vyhlazovacího, národomorného násilí nen nic jiného, než politický obmysl všeněmeckých vlastizrádcův — než promyšlené připravování tohoto území pro choutky a tužby německé irredenty, která dnes drzeji než kdy jindy odvažuje se vztyčovati u nás hlavu, žehrajíc na př. právě těchto dnů v Pradeově libereckém »Deutsche Volkszeitungu« (ze dne 25. a 26. t. m.) na Prusko, že nekořistí z války rusko-japonské, pokud Rusko je upoutáno v dálné A sljí a ne- chvátá ku pemoci »slovanským přibojem ohro- zeným Němcům v Rakousku a zvláště v Čechách«. Chce-li prý prodlévati s činem, až Rus se vrát jako vítěz z Asie? Pak prý bude pozdě. — Takovým duchem naplněni jsou všichni ti zdejší Pradeovci, s nimiž ministerský předseda rakouský dr. Körber jest tou měrou zapleten, že každé- koliv přání jejich jest mu rozkazeml Proto bylo zajisté svrchovaně na čase, aby zazněl ze srdce Čech co nejvážnější šírozvučný protest vlastenectví českého proti tomuto nebez pečnému a bohopustému hospodářství vládní politiky v zemích českých. Nuž, zazněl dů- razem přiměřeným vážnosti dějův a dobyl ... »My shromáždění zástupcové českéh národa v plném vědomí toho, že královstv české jest státoprávně jednotným ú zemím, že jednota a nedilnost královstv pragmatickou sankcí a státním
Němec Rus Körber Pradeov liberecký Prusko Rusko Rakousko Čechy Asie Deutsche Volkszeitung
11 article
akty jest zaručena, že tato jednota jest nejsilnější hrází proti dobývač- ným choutkám nepřátelským, vidíme v zachování, osvělovém a hospodářském povzne- sení a národním sesílení českých menšin nej- bezpečnější záruku této jednoty a musíme proto s největším důrazem opřiti se veškeré podobné agitaci jako přímo nebezpečné a trvati na tom, aby jazyk český v celé zemi byl ja zykem v úřadech stejně opráv něný m. Proto také protestujeme proti cho- vání se nynější vlády dra. Körbra v tétc otázce, která hovíc choutkám německých agitá- torů, vědomě či nevědomě podporuje takto propagandu všeněmeckou na úko národa českéhoana patrnou škodu celé monarchie habsburské, jejížto trvání tím jest nebezpečně ohroženo Byloli vlasteneckou povinností českého vla- steneckého vzdělanstva, aby proneslo tato slova na obranu ohrožené vlasti a národa našeho. jest rovně povinností povolaných činitelův uzná vajících pragmatickou sankci za základní kámen monarchie habsburské, aby vážně a vnímavě povšimli si tohoto vlasteneckého hlasu českého v době tak kritické a vážné jaké nebylo pr budoucnost soustátí toho od ztráty našeho — Slezska.
Slezsko
12 article
Rozmluva s rakouským diplomaten o otázce balkánské. Z Vídně, 27. března. (Původní dopis »Národních Listů«.) Dopisovatel „Moskevských Vědomosti“ in fermoval se těchto dnů v diplomatických kruzích o balkánských záležitostech a vykonal také ná vštěvu v ministerstvu zahraničních záležitostí kde mu hned na začátku rozhovoru bylo řečeno „Na Balkáně to vázne. Otázka: Zahajují snad komiti znova svoj agitaci? Odpověď: Nikoli, ti nezdají se nebez- pečnými. Je tam sice několik silnějších čet, ale civilní jednatel náš, p. Müller, nám sděluje, že nepodnikají ničeho vážnějšího. Myslíme, že ko- miti makedonšti nezpůsobí valných obtíží. Jenom ze Sarafova je těžko se vyznati. Chystás prý k návratu do Makedonie, což nás pře kvapuje poněkud, neboť měli jsme důvody k na ději, že tentokráte zůstane nečinným Záležejí čety, které nalézají se v Makedonii z přívrženců Sarafova či z příslušníků vnitřn organisace makedonské? — Te nedá se ještě zjistiti. Nesnáze pocházejí tedy se strany tu recké? — Tak jest. Turecko co nejhouževna těji — ač je to nepochopitelno — v zpírá s prováděníreforem, zejmena reorganisae četnictva. Přes půldruha měsíce čekáme již bez výsledně na jeho souhlas s řádem. jejž jsme p té stránce byli vypracovali. V čem záležejí hlavní obtíže? — Turecko především má za to, že šes evropských důstojníků (dva Švédové a čtyři Bel gičané) plně dostačí a po dlouhém váhání teprve projevilo souhlas se jmenováním generála Gior gisa hlavním velitelem četnictva. To bylo prý vše, co třeba bylo učiniti. Jinak jsou však také rozpory o právomoci ostatních důstojníků evropských. Turecko míní, že by tito důstojníe v Makedonii sotva mohli činiti opatření, jak pokud jde o administrativu, tak o velení, a že by
Müller Švéda Bela gičaný Gior Vídeň Balkán Makedonie Turecko
13 article
nejvýš mohli býti orgány kontrolními, jako ciz- konsulové. Již při vzniku otázky reorganisace četnictva dle programu mürzstegského Tureck žádalo, by cizí důstojníci vstoupili do služeb tu- reckých, my však nemohli toho připustiti, ježto by tím reorganisace vůbec se znemožnila. Tu recko chtělo svoliti posléze jenom k tomu, aby tito důstojníci zůstali ve službách dotyčných ci- zích vlád, leč za těchto podmínek odpírá jim právo a moc, veleti makedonskému četnictvu. — Pro připad, že by nuceno bylo v těchto dvou bodech k ústupkům, Turecko žádá, by směl samo ustanovovati cizí důstojníky a ne aby ke jmenování jejich velmocemi dávalo pouze svůj souhlas. K tomuto rozřešení sporné otázky nelze však svoliti zase nám, neboť takto máme jistotu o schopnosti svého důstojnictva, čehož by v případě opačnén ovšem nebylo. Přikročí se pro případ, že by se nesnáze tyto nedaly zdolati, ku přísnějším o pa- třením? — Až doposud nechtěli jsme pomýšleti n tuto eventualitu. Nepochybujeme totiž, že sultán jsa do celé záležitosti lépe zasvěcen, přijme ko nečně návrhy velmoci. Některé noviny tvrdí, kdyby mürzstegsk program se neprovedl, že by rakousko-ruský po stup zaměněn byl dohodou evropskou, k jak došlo na Krétě. — Myslíme, že není doposud přípustno mluviti o nezdaru mürzstegskéhr programu. Po kud jde o kombinace společného postupu evrop ského, byl naň kladen důraz hned od počátku reformní akce evropské v Makedonii, leč tento náhled neprorazil. Myslíme také, že k tomu není dnes ani důvodu. Problém krétský nebyl tak spletitým, jak makedonský a akce rakousko-ruská zdá se být nejlepší k zažehnání balkánských zá pletek. A což otázka,důstojníků, kompromitovaných srbskou královraždou?
Turecko Kréta Makedonie
14 article
— Je stále v tomže stadiu Velmoci nalehají prý teď na odstranění útoč níků s vysokých míst, jež zaujímají v armádě? — Některé velmoci jdou dokonce ještě dále avšak myslím, že my budeme trvati pouze na odstranění útočníků z královského paláce. Nedosaženo tedy evropské shody v této otázce? — Všecky velmoci zatracují souhlasně ne- blahé ony události, různí se však v názoru, do jaké míry má žádána býti satisfakce. Co my (rakouská diplomacie) žádáme, je minimem. Jaké stanovisko zaujímá v otázce makedon ské Srbsko? — Myslím, že zůstane klidným. Je tam mnoho činitelů, kteří zajímají se o autonomi makedonskou a dohodu s Bulharskem, leč tat kombinace po našem názoru asi sotva se splní Bulhaři nechtějí dohody se Srby, ježto tito žá dají čásť Makedonie. V Bělehradě je přece frakce, záležející z nej nadšenějších stoupenců Petra Karaďorděviče sledující myšlenku osobního spojení Srbsk a Bulharska pod Karaďorděvičem? Jistý vynika- jicí člen této skupiny prohlásil před nedávnem v „Petrohradských Vědomostech“, že v tomto případě byli by ochotni postoupiti celou Make- donii Bulharsku. Nebudou-li Srbové vládnouti Bulharsku, bude tam vládnout aspoň Karaďordě vič a to oněm pánům postačí úplně. — Na Balkáně se tuze fantasuje, ale sku tečnost nesrovnává se s podobnými sny. J ovšem pravda, že často se na Balkáně dle fan tasií oněch jedná a proto záhodno, pečlivě tam všecko sledovat. Leč netřeba vždy přikládat V drobném prodeji ranní číslo o zobě . . . za s odpoladní . . . za 2h Ve slialkách na venkově rahní číslo. . . . . . odpolední. . . . . . . . sk Inserá t platí se kotově rspřel Přečslšeeni a inserty přijím i »dmini strace v Marianské ulici č. 3. Tam nachizejí se též rvrěakee tlakárna a vzpedico „Národnich l.ista- Rekoplay se nevraosji.
Bulhar Srba Petro Karadjordjevič Srbsko Bulharsko Makedonie Bělehrad Balkán
15 article
takovýmto směrům většího významu, než vskutku mají.. „Rukověť Němectva v cizině“. Ústřední říšskoněmecká organisace pro cíle velkoněmecké, »Allg. deutscher Schulverein pro zachování Němectva za hranicemi« vydala právě obšírný spis pod záhlavím »Handbuch des Deutschtums im Auslande«, důkladně, s velikou pilí snešený, mapami opatřený manual pro roz- šiřovatele velkogermánské vlasti; nejenom tak říkajíc snář pro snílky o světovém imperiu ně- meckém, ale i návod pro pracovníky v zemích, které jsou nejblíže na řadě. Spisovatelé profes- soři dr. Fr. Paulsen, dr. Dibelius a Lenz, vesměs známí pracovníci o zvětšení vlasti ně- meckého »šlechetnonároda« jsou ovšem dosti opatrnými, že v textu svého díla zdržují se obvyklého horování a velkoněmeckých ideálech a-že vystrojili je co možno nevinným vzhledem, ano i odstavci, které poskytnou našim osvědče- ným tuzemským přátelům německým hojně látky k pádným důkazům na vyvrácení všech pode- zření z prušáckého usílování o země české. Pan prof. Paulsen neváhal do prostřed textu, jinak naprosto až závratně chauvinistického pojmout i odstavec, v němž vybízí Němce »tam venku«, aby sice chránili svou národnost proti vzrůsta- jícímu tlaku »vzrůstající energil«, ale aby se nedali svésti žádnou vyzývavosti k dobrodružným politickým snahám, »nýbrž naopak aby svou nepochybnou loyalitou dobromyslníky (»Die Gut- gläubigen«) mezi protivníky odzbrojovali«. Jedná prý se o to, aby spojovali »politickou věrnost ke státu, jemuž náležejí, s věrností ke své národnosti a svému jazyku«. Že tyto dvě po- vinnosti se dobře snášejí, v podstatě totéž žá- dají, toť prý přesvědčení, jakým musí dáti proniknouti sami sebe i své okolí.
Paulsen doktor Dibelius Lenz profesor Němec Francie die Gut
16 article
»Němci v Rakousku-Uhersku prokážou německé věci největší službu, když budou prokazovati svému domácímu státu věrnost, každá snaha, směřující k rozkotání států sousedních za účelem připojení k německé říší, ukazuje se, a tak také chápeji každý rozumný říšský Němec, zároveň jako ohro- žování bezpečnosti říše a poškozování německé národnosti. Každý Všeněmec, ano každý Němec v ra- kouském státě usměje se při čtení těchto řádků a snad i pan prof. Paulsen, když je psal, ne- mohl se ubrániti úsměvu pod zlatými okuláry. Neboť zajisté mu není neznámo, že obav směrem k ohrožování bezpečnosti německé říše a poško- zování německé národnosti netřeba chovati vzhle dem aspoň k rakouské polovině tohoto moc nářství, v níž jednou z nejvyšších soudních instancí prohlášen program ztroskotání Rakousk za účelem připojení bývalých buntovních zemí k říši německé za docela přípustný. Pan prof. Paulsen předstírá ovšem jiný ideál, než jaký sleduje »všeobecný říšsko německý Schulvereine svými odbory v Čechách, jimiž jsou tak zvané obranné bundy našich Němců (o čemž přec nikdo pochybovati nebude), i mluví velice mlhavě o jakémsi »politickém společenství všech evrop- ských národů«, v němž se budou snášeti všechny národnosti, kteréž se dosud nenávidí. Než prý tyto »šťastné dny« nastanou, bude úkolem všeobecného Schulvereinu, aby Němce za hranicemi povzbuzoval a podporoval, by ne- ochabovali v chránění svého němectví za různých útrap a bojů, aby, »je-li možno, ostatní národy přesvědčili, že snahy ty nevycházejí z nepřátel- ského smýšlení vůči nim a neznamenají nebez-
Němec profesor Paulsen Rakousko Uhersko Čechy Rakousk
17 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Kosmopolit. Časová scéna z korsa. *)
18 article
Scéna a doba: Ferdinandova třída, poledne Hlavní hrdina, pan Jindřich Fousek, jediný syn počestného pražského měšťana, mistra pe kařského, jenž před několika léty zemřel, za nechav synovi slušné jmění. Matka zemřela již dávno. Syn žije z úroků kapitálu otcem nastřá- daného a jeho zaměstnáním je mírný sport. Zá- kladní rys povahy: opovrhování všemi, kdo nežijí tak pohodlně jako on. Postava vysoká, vytáhlá tvář oblá, bez vousů, pleť jemná, pečlivě pěsto- vaná, držení těla i chůze dobře odpozorovaná vídeňským lvům z Korutanské třídy. Výraz tváře důstojný, s nádechem jemného pohrdání, pohled klidný, sebevědomý, koutky rtů poněkud syislé do slabého výrazu ironie. Smeká opatrně, aby nepocuchal pečlivě ke straně sčesané, v předu značně dlouhé, plavé vlasy. Sám si tento účes vymyslil, zavrhnuv před tím několik jiných ne- podařených napodobenin: shledal, že tato úprava vlasů nejlépe a nejvýhodněji zvyšuje zajímavost jeho výrazného obličeje.
Fousek Ferdinandův třída
19 article
Když se poprvé s účesem objevil v saloně pani Pipláčkové, vykřikla hostitelka nadšeně nad tím vrcholem vytříbeného vkusu. Také ostatní dámy neskrblily obdivem a pochvalou. Posilněn uznáním, pan Jindřich Fousek nedo- volí proto ani jednomu ze svých vlásků vzepřiti se přísné disciplině. Proto pozdravuje pomalu a opatrně. Však i ostatní gesta elegána jsou přísně odměřena, nikdy urychlena neb dokonce přenáhlena. Důstojnost a klid! říká si. Také imponuje. Jemu po boku, pan Věkoslav, buelatý mla díček menších rozměrů, s černými, kučeravým vlasy, syn bohatého továrníka pana Mudrala. Nepozorovaně okoukává si každý Fouskův po- hyb, hledě jej nenápadně napodobiti. Jindřich Fousek pootevřel několikráte ústa. mlasknul rty, svraštil důležitě čelo. Ze všeho zřejmo, chce něco říci. Věkoslav Mudral přimhouřil levé oko, vsadi do pravého sklíčko, tázavě pohlédl na Jindřicha neopomenuv dříve také ústa otevříti. *) Ze soulěže feuilletonů.
Pipláčková Fousek Věkoslav Mudral Fouskův Jindřich
20 article
„Já,“ začal a udělal pomlčku, „já se dívám na ty věci zcela střízlivě. To je samý nesmysl.“ „Tche!“ odpověděl Věkoslav Mudral. „Já,“ zase pan Fousek, „si ab-so-lut-ně ne dám od nikoho poroučeti co a jak.“ Liboval s v duchu říznost, s jakou vyslabikováno slov „absolutně“. Aby dojem sesílil, opáčil ještě s kaněji: „Ab-so-lut-ně.“ Ostré vyrážení slov bylo jeho specialitou. Byl na ni hrd. Věkoslav povytáhl hlavu z vysokého límce. vyšpulil rty a opřev se důkladně o mohutnou hůl, zahleděl se do země. „Jedině správné stanovisko!“ řekl. „Já,“ zase Fousek se slabým nádechem rozhorlení, „já se nedám komandovati, kam chodit smím a kam ne, kde smím kupovat a kde ne, kde se smím bavit a kde ne! Já si jdu, kam chci, do německého divadla jako do českého jdu tam, protože chci a protože mi po nikom nie není a nikdo se mi do mých záležitostí nesm plést. A když mi napadne, půjdu třeba na oběd do německého kasina a sednu si tam k oknu. aby mne ti kazatelé o národní disciplině a čle- nové Národní rady dobře viděli. A puntík!“ Fousek, zakončiv svůj proslov, vyňal jemný kapesní šátek a důstojně si zašimral jím pod nosem.
Tch Věkoslav Mudral Fousek
21 article
„A tenhle šátek jsem si naschvál koupi u jednoho kasiňáka. A měl jste vidět, jak hot těšilo! Takoví by měli být všichni Češi, řekl mi. Byl by v Praze hnedle pokoj. Ne všecko tak über- spannt, jak to chodí. — A měl pravdu. Naši lidé jsou ü-ber-spannt. Věkoslav zakýval bolestně hlavou, na důkaz souhlasu a vida, že Fousek několikrát ještě po- otevřev ústa, konečně pevně sklapnul rty, což znamenalo, že skončil, navázal hovor sám. „Což Vy,“ začal tenkým hláskem, „Vy jste samostatný, Vám se lehko mluví. Ale já, třeba bych s Vámi sebe více souhlasil, já závisím na otci. Dědeček bojoval na barikádách, tatínek od- tančil všechny první vlastenecké bály a teď chce, abych byl Sokolem. Není to šílenství?“ Jindřich Fousek údivem se zastavil. Vy- třeštil oči na Věkoslava: „So-ko-lem? So-ko- lem? Fi done! Říkat si se svým krejčím bratře, ne? Věkoslavu mihla se hlavou sice myšlenka že otec Fouskův byl pekař, ale nemoha hned si uvědomiti, o kolik tříd společenských sto pekař nad krejčím, pokračoval
Čech Fousek Sokol Fouskův pekař Praha
22 article
„Pak mne otec chce zapřáhnout stůj c stůj do továrny. Mám prý mu být pravou rukou. Děkuji. Taková existence! Otec vstává ráno v sedm, skoro celý život ztrávil v pisárně, sám si cestuje v obehodních záležitostech. Takového otroka by chtěl také ze mne udělat. Mé cíle pnou se výše! Jděte si poslechnout moji posledn skladbu. „Kam?“ se zájmem se otázal Fousek. „K Hartmannům, tam dělá můj kuplet sen- saci. Slova i muzika jsou moje. Tomu otec ne rozumí. Říká, že mám služby své věnovati jake on vlasti a národu. Co s tím, prosím Vás? Na- před přijdu já, pak dlouho nic a zase já, a pal zase dlouho nic . .. „Sorvus, Březina!“ přerval mluvčímu řeč malý, čiperný mladik, červených tváří. Zastoupi panu Věkoslavu náhle cestu. Věkoslav mu nedbale podal ruku: „Máš to divné zvyky,“ řekl. „Jdeš s námi? „Ano! Ale pardon, představ mne, pro- sím tě. Věkosláv představuje: Pan Bohumil Perný pan Jindřich Fousek. Jdou nyní vespolek všichni tři. „Co jsem chtěl říci?“ vzpomíná Věkoslav „Aha! Napřed já a potom vlasť a potom národ.
Fousek Hartmann Sorvus Březina Věkoslav Bohumil
23 article
Ne? Ale tomu fotr nerozumil „Aha!“ vskočil Bohumilek hbitě do hovoru. „Hej Slované“, „Kde domov můj!“ zvolal pate ticky, přejev rukou nos z dola nahoru. Fousek se blahosklonně usmál. Bohumilel měl radost, že udal zas dobrý vtip. Věkoslav pokračuje: „Náš fotr má vůbec nápady! Chtěl jsem n jaře do Nizzy. Že prý ne; ale v létě potáhnem všichni — víte kam? Do Luhačovic!“ „Che! che! che!“ Rozesmál se Fousek. „To Vám přeji dobrou zábavu!“ „Tatínek tam byl loni taky. Tvrdí, že se nikde tak výborně nebavil. Tam jsme mezi svými, cizinci jsou tam našimi hosty, říká, jinde jsem já hostem u cizinců. Proto tam letos po- jede celá familie. Nevíte, jak jste šťasten, že jste svým pánem. „A to se divím,“ na to Fousek, „je-li Vá otec takový národovec, že jste si přece osvoji tak rozumné a kosmopolitické názory. „To je mé štěsti! Dřív tatínek se o mne nestaral a teď už to husitství do mne nevtluče. A mamince je to jedno. Ta jen když smí každý rok do Marianských Lázní. Má pravdu. Bohumilek se čiperně směje. Oba druzí se táží, čemu se tak řehtá. Bohumilek se zpovídá: „Náš otec je z mo- dernějších. Říkává: vidiš-li, že se ti vyplatí vlastenči, až se hory zazelenají a vidíš-li, že by ti škodilo, mlč. Proto můžeš pořád být dobrým Čechem. Tak to přivedeš nejdál! A myslím, že má pravdu, he, he, he. Ale maminka je husitka Je ve všech spolcích a stará se o veřejné blaho Mně je to vhod. Mohu si dělat, co chci, jen kdy to provádím chytře! He, he, he! Já zas jen žít žít — — vrhnout se do života, pít život —— Fousek, zpozorovav, že Bohumilek upada již v deklamaci, zasáhl mu do horování střízlivě. „Odkud máte tu kravatu?
Slovan Fousek Bohumilet Čecho Nizza Luhačovice Bohumilka
24 article
Nežli Bohumilek se vzmohl na odpověd Fousek se vzpřímil a smeknuv hluboce, táh nosem roztomilé „Habdyére!“ Platilo starším pánovi, jenž přecházel. „Kdo je to?“ ptají se oba mladíci zároven „Německý poslanec X. Vý-bor-ný muž. Je jsem s ním nedávno po dráze. Bavili jsme se To je něco jiného, než naši poslanci!“ Fousek se odmlčel. Vzpomínal si na cestu ve společnosti německého poslance. Vyměni s ním tenkrát několik frásí. Byl by rád zapřed hovor, ale poslanec česky nemluvil a Fousek se oháněl němčinou dost chatrnou. Do většího hovoru nerad se pouštěl. Nedokonalá znalost němčiny hnětla ho nesmírně. Nemohl zapome- nouti svému otci, že ho úmyslně nedal učiti němčině. Po jeho smrti už to nedohonil. Ale přece jen hrdě se hlásil za kos-mo-po-litu. Přicházejí právě k rohu Perštýna. „Hleďte, paní Koudelková s holkama,“ upo zorňuje Věkoslav- Bohumil polohlasem k Věkoslavovi: „Ne- zdá se ti, že si Runči podmalovává oči? Právě na rohu Perštýna se s damami střetli Pozdravy, podávání rukou, všichni se znají. Paní Koudelková, ještě ne čtyřicátnice, ele gantní, poněkud plná postava, hezké zoubky, za řeči je ráda a nápadně vystavuje na odiv. Mladší dcera, Runči, po babičce vlastně Veronika, c do podoby, pravý odlitek matky. Starší Milada, jakoby k nim nepatřila. S pány pozdravuje se bez úsměvu, ve tváři zřejmě jí možno čísti, se- tkání není jí po chuti. Za to matinka a Runě předstihují se v roztomilém natřásání a švo- holení. Fousek právě nabral dechu, potrhl levým koutkem úst, chce spustiti. Tu ze zadu do něho strčila žena s nůší na zádech. „Že se vás tu ještě víc nenastaví lidem do cesty! Fousek zuřivě se ohlíží: „Osobo, dám Vás sebrat!“ Ale osoba se do něho teprv náležitě pustila. Společnost, aby se vyhnula veřejné po- zornosti, hledí dostati se co nejrychleji na druhou stranu ulice.
Fousek Koudelková Bohumil polohlas Věkoslav Veronika Milada Perštýn
25 article
Fousek, zrudlý ve tváři, vyrazil něco noso- vého opovržení a teprv na druhé straně ulice ulevil si- „Jen u nás v Praze možno! Tady neomale- nost kvete! Tací lidé vůbec nepatří do hlavní třídy! Na celém kon-tin-gen-tě neviděl jsem něco podobného. Promenáda je promenáda. Zde v Praze není slušný člověk na ulici jist. Ves-ni-ce, milostivá paní, ves-ni-ce!“ Runči se zasmála. „Půjdeme raději po dvou,“ praví, „aby nám zas někdo nevynadal.“ Jdou nyní směrem k Ovocné ulici po pravé Ferdinandky následovně seřaděni: první pár Runči s Bohumilem, druhý Milada s Věkoslavem, poslední matinka s Fouskem. Paní Koudelková zná Fouska z různých zábav. Potaji si přála, aby se dostal do jejich rodiny. To by byl přece zet comme il faut! Runči se líbí, ale Milada má proti němu nepřekonatelný odpor. Jediná mož- nost, zpřízniti se s ním, by byla Runči. Začiná proto hned řeč. „Tak Runči letos jde poprvé na Národní besedu.“ „Ah,“ protahuje nosem Fousek. „To se musím se slečnou engažovati na některou čtve- rylku. A slečna Milada?“ „Ach, ta!“ naříká si důvěrně matinka. „Ta nemá pro to smyslu. Ta mně vůbec nečiní mnoho radostí. Prosím Vás, chodí do toho učitel- ského kursu! Co pak to potřebuje? Nechtěla jsem svolit, ale můj muž jí neodřekne, je ma- zánkem. A podivínka je! Říkala jsem jí od dět- ství Doly, ale od té doby, co je v kursu, nesmije tak nikdo říkat. „Jmenuji se Milada a nedám si jméno překrucovat,“ říká. Runči je rozum- nější. Má vkus.“ Oba párky v předu rozpředly živý hovor. Runči se svěřuje Bohumilovi. Šla by ráda do ně- meckého maškarního plesu. Matinka by svolila, ale bojí se, že by Milada to řekla tatínkovia
Fousek Runeč Bohumil Milada Věkoslav Koudelková Praha