ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 4c98ead0-6602-11dc-b615-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
Chunky — 28 celkem · entity: person 109, work 8, place 26, org 7
1 masthead
3. března 1901.
2 masthead
I. Přiloha „Národnch Listu“
Přiloha
3 masthead
k čislu G2.
G 2
4 masthead
Strana 13.
5 title
Školská hlidka
6 article Osvícený kněz- vlastenec z doby
Osvícený kněz- vlastenec z doby našeho probuzení. Ke sloleté kočnici narozenini F. 3. Smetany *11. března 1801 ve Svistanech náchodských. 1 18. února 1861 v Plzni. Od zejtřejšího ponděli za týden bude tom sto let, co světlo tohoto světa spatřil Fr ant- šek Josef Smetana, ozdoba českýel praemonstrátů teplánských, k nimž od 22. rok svého věku náležel ; od 33. roku doktor Biloso fe. proslulý professor lycea praemonstrátského Plzni, jenž celý život svůj — as to i v dob oslepnutí — věnoval šíření světla ve svů náro. O světa českého lidu byla heslem jeho jako všech věrných soudruhův a následovník Josefa Jungmanna, kteří provedli obrozen našeho národa, jeho probuzení a vzkříšeni. Byli hlasateli a šiřiteli idejí osvěty, kter celou Evropu střední uchvátily a nynější jej stav kulturni a společenský přivodily. V jejich spisech a činech můžeme sledovati, kterak pře- jimali a zpracovávali ideje tohoto mohutného hnuti, které dokonalo přetvoření středověku věk nový; ale shledáme též, kterak naši štílonoši osvěly byli a zůstali samoslatni a svoji takže položili základ k novodobé osvětě če- ské, nikoli jen jako snímku osvěty anglické. francouzské a německé, ale osvěty samobytné, osobité, »dílu vlastní duše«. Naši osvícenci ne- shlásili se ani k osvětnému individualismu, o popředí jednotníka a zájmy jeho stavicímu, ani k osvětnému intellektualismu, jen k rozumu s obracejícímu a odtud cit vůbec a krasocit zvláště zanedbávajícímu. Naši osvícenci znali, že probouzející se národ vyžaduje, by jedno- tlivec své společnosti se obětoval, sebe sama ve prospěch vlasti zapíral, jakož tak nově kličící pisemnictví české musilo ozdobiti se původní poesií, musilo se oboha- covali básněmi především lyrickými, věnovaným proslovení a šíření vlasteneckých ideálův.
Smetan Jungmann Svistany Plzeň Evropa
7 article
A rozumi se, že naši osvicenci a vlaste- neču filosofové z doby znovuzrození jsou napo- řád vychovateli a učiteli svého lidu. jeho všestrannými osvěcovateli skrze českou výchovu a českou knihu; jejich činnost povstávají, šíři se a zkvétají české š kol a zakládá se novodobá lileratura na- uková. K předním sluncím té doby, ke sluncim, nejen světlo ale také teplo šířícím, ke zdrojům i osvěty i obětavé lásky vlastenecké náleží náš praemonstrát Smelana, důstojný nástupce pro- fessora doktora filosofie Vojtěcha Sedláčka na gymnasiu plzeňském. Oba muži obsáhlého a hlubokého vzdělání obecného, oba výteční znatelé věd počtářských a přírodních, oba češt poelové, oba zakladatelé vědeckého písemnictv silozpytného, oba smýšlení ušlechtilého a pilné práce, vlastenecké horlivosti a občanské účinli- vosti, věnované osvětným, školským a dobro- činným podnikům pro vlast a zvláště pro Plzeř, jejíž studující a občanstvo lnuli k oběma upřímnou úctou a vroucí láskou. Osvícený, svobodomyslný, obětavý, upřímn a rázný Smetana jest význačným zjevem v řadě osvícenců českých a zasluhuje vzpomínk i jako kněz, jenž povinnosti k církvi umě smiřovati s povinnostmi k svému národu, jemuž sloužení bohu nevadilo, by sloužil osvětě svobodé, jak nyní mezi vlasteneckým kněžstvem naším bývává.
Sedláček
8 article
Činnost Františka Josefa Smetany jest ob- sáhla, všestranna a zajímava již ohledem jeho četných básní a příspěvků k různým časopisům, jimiž hlásil se Smetana k ruchu v novodobém písemnictví českém. Jeho činnost osvětná zračí se však pře- devším ve velikých samostatných, původních českých spisech naukových, u nichž — mě- říme-li je dobou jejich vydání — nevíme, čemu více se podivovati: zda-li znamenitému ovládáni vědecké látky, nebo plnému ovládání jazyka, nebo zdárnému překonávání velikých nesnáz! názvosloví, teprve se tvořícího, jež pro nové discipliny vědní nemělo s dostatek opory v staré klassické literatuře české, ktera mohla Smetanovi sloužiti na př. při dějepisu, ale opouštěla ho při naukách přírodozpytných, silozpytu, lučbě, bvězdářství, nauce o povětrnosti a zeměpisu fysikálním Již roku 1834 vychází Smetanův Obra starého světa, to jest Všeobecná hi storie, stručný přehled politických dějin st rého věku, výsledek jeho studií Milforda, Gilla, Heera, Guthria, Grave, Müllera, Milota, Pölitze.
František Josef Smetan Smetanův Obr Milford Gill Heer Guthrio Grave Müller Milota Pölitz starý svět
9 article
Cornovy; přehled, původně v němčině psaný. až Smetanovi napadlo, »proč by, jsa Čech, česk nepsal«, a věnovaný Josefu Jungmannovi, jeho »klassické pěro roznítilo ve spisovateli náklo- nost k řeči a literatuře a tím jemu vyvodilo artézský pramen útěchy a rozkoše«. Smetan klade tu důraz na »rozvíjení se spolků lidských a volnost, která dovedla více, než co jednotlivá, porobnými národy vynucená mocnost«; a neustál Smetana ve svém díle, dokud nebylo dokonáno. aby krajané »ve světě starém základ nového nalezli, a seznavže obojí, nový svět se starým srovnati mohli; aby pak přestali bědovati nad zlobou a zkázou věku svého; přestali slepým podivováním vynášeti události dnů svých; se- znali pravdou, že nic nového pod sluncem. co z bývalého světa zůstalo, co národově staro- věkostí slavení, co Řekové a Římané po sobě zůstavili, co času záhubnému vzdoruje, jen to i my po sobě zůstaviti můžeme, totiž řeč svou a vzdělanost. Těch tedy že nad jiné hleděti třeba, nechcem-li zemříti zcela« Záhy tomuto jádru dějin starověkých, ve- světlujicími poznámkami hojně opatřených, ná- sledovali Základové hvězdosloví čili astronomie 1837, populárni přehled s ma- thematickými doklady v poznámikách, se 77 obrazci na 4 tabelkách, dle Littrowa, Schubert a Boda objasňující nebezor a nebepis; především pro mládež vlasteneckou a pro zdravé zuby čtenářstva vlasteneckého, které z tvrdé skořápky jádra chuti neobyčejně příjemné se doberou.
Cornova Smetan Čo Jungmann Řek Říman Littrowa Schubert Boda
10 article
»Poučujeť královna všech věd lidských, Astro- nomie, o nekonečně moudře z kouli světových sestaveném domu Páně, o jeho nezvratných jistojistých zákonech, o měření času, o veli- kosti a podobě země a vyměření krajin její, je nezbytna mořeplavbě.« Ale nad to klade Sme- tana význam mravní. Již pouhý pohled na hvězdnatou oblohu budí v srdci city zbožnosti. které světlo vědy astronomičké ušlechfuje upevňuje a »na jejich perutích vznáši se duch lidský neskončenou prostorou světův až ku trůnu Nejvvššího, velebě v nejhlubší pokoře neskon: čenou moc, moudrost a dobrotivost Pána jedi- ného, která se mu v soustavách hvězdových tak slavné zjevuje.« Smetana osvěžuje svoje výklady přirovnáními, obdobami, filosofickými výhledy i mravními připomínkami. Slyšme z nich aspoň jednu: »U měsíčanů snad se nacházeji oni nejdražší, nám dávno ztracení klenotové, věčný mír, po němž zde darmo toužíme, věk zlatý, který toliko v básnlch našich kvete,e hevinnost mravů, která dle lihezného básněn Ariostova již dávno ze země do měsíce s utekla.« Je známo, že »krajané milí, všeh prospěšného, ducha osvěcujícího tak milovníe laskavě přijali tento »výjev dobré vůle jednoho z ctitelů svých, který seč býti mohl, Čvšecko vlasti věnovati sobě ustanovil.« Ještě po 45 le- tech Památník druhého sjezdu českých lékařů a přírodozpytců (1882) právem označuje Sie- tanovo Hvězdosloví jako »první pozoruhodný spis astronomický« naší doby.
Smetan Ariostův Páně Sme
11 article
Roku 1842 vyšel nákladem České Matice nový spis Smetanův, Silozpyt čili fysika, který velice v obecenstvu se rozšířil, dle Baum- gartnera, z Ettinghausenu a Poggendorífa; v při- loze na 7 tabelích obsahuje 308 obrazců.J to po zdařilé, ale nedokonané Fysice Sedláčkově prvý, úplný, v duchu pokroku vědy zpracovaný též výjevy povětrné zabírající spis, jenž »jev zřejmě pokrok, jaký nejen věda tato, nýbrž česká terminologie a frascologie (od Sedláčkova spisu z r. 1825 a 28) učinila. Dovednost Sme- tanova podala i z názvosloví tolik nového, že od té doby hlavní ráz zůstal nezměněn. Sme tana přihlížel vedle povšechné důkladnosti k libozvučnosti a plynnosti slohu a položil ma- thematické důkazy pod čáru, aby vypravování své konkretní nepřerušoval výklady abstraktními Své úloze vyhověl výborně i co do obsahu co do formy.« (F. J. Studnička.)
Smetanův Silozpyt Baum Poggendoríf Sedláčkův F J Studnička Sme
12 article
Smetana i výběrem látky i jejím zpraco- váním měl na mysli vzdělance vůbec a českou mládež nedělních škol Jednoty průmyslové zvláště; správně připominal, že fysika »výsledků výzkumů svých do života pospolitého mnoho- násobně sahá, všeliká umění zdokonaluje, k vy- nálezům novým vede, výtvory řemeslné šlechtí, ano za základ všech věd přírodních i techni- ekých považována býti může«. Když z této knihy zdělal zdařilou, jasnou, také názvoslovím vyspělou učebnici Počátkové silozpytu či fysiky (1852), všechny obory přírodozpytně zabírající, vylíčil také vychovávací a mravni povahu fysiky: »Příroda jest zevnitřní zjevení boží; čím pilněji ji zpytujeme, tím lépe pozná- váme neskončenou moc a moudrost tvůrce je- jiho; čím důkladněji poznáváme síly přírodn a zákony činnosti jejich, tím lépe jich užívati můžeme jak ku prospěchu tělesnému, tak k duševnímu vzdělání svému. Silozpyt nejlépe budí ostrovtip, brousí rozum a zapuzuje před- sudky a pověry, které vzniku blaha lidského nejvíce překážejí.« Tuto knihu věnoval Smetana nižším gymnasiím, pro něž z Močnika vzdělal Nauku o arithmetice, vyšedší téhož r.1852.
13 article
Nejvíce však Smetanovo jmeno u mládež studující proslavil Všeobecný dějepis ob- čanský, vydaný ve třech dílech Maticí českou r. 1846; prvý díl je přehlédnuté a rozmnožené vydání Obrazu starého světa z r. 1834. Tento spis nebyl původně zamýšlen za učebnici, ale poněvadž nebylo žádného spisu podobně roz- sažného a obsažného, jasně a lahodně vypravo- vaného, sloužil školám i učitelům po drahn léta, ano, jest čítáván podnes, jakkoli učebnie pro střední školy valně přibylo, snad u zpraco- vání dějin přesnějších, ale ve slohu namnoze také přísnějších, méně přístupných i méně hle- daných než byla výborná kniha Smetanova Skrze Matici českou rozšířil se Smetanův Všeo- becný dějepis také v obecenstvě širším, které- mu teprve nedávno dostalo se dvou nových knih téhož druhu. Je psán v témž osvíceném, svobodomyslném a pokrokovém duchu jako vše- chny spisy Smetanovy; úsudky a líčení nauka osob, katolické církvi úporných, jsou podány tak střízlivě, klidně a vážně, jak u katolického kněžstva dnešního jest, bohužel, nevídáno a ne- slýcháno; déje české — dle Palackého —a děje slovanské — dle Šafaříka — pěkně uve- deny v dějepis všeobecný. V úvaze závěrečné
Smetanův Palacký Šafařík starý svět Všeo
14 article
Smetana připouští vady novověku, že v něm ještě občanské vzdělání není ani dokonalé ani všeobecné, že na občanské svobodě a blahu obecném mnohým zemím a říším se nedostává (psáno r. 1846), nieméně přece s potěšením vy- týká, kterak člověčenstvo »na dráze k cíli, sobě od Stvořitele vytknutému, mocně pokročilo, toliž u vyvinutí, zdokonalení a ušlechtění všech sila mohutností. Neboť jak neskončené dokonalejší jest nynější stav pokolení lidského vůbec při všech vadách svých nade stav středověký aneb věku starého ! Všecky díly světa jsou nyní pro- niknuty osvětou, stanovenou na víře kře- sťanské, všude zakládají se aneb již dávno kvetou státy a občanstva vzdělaná, jejichž ob- čané vlohy své tělesné i duševní více neb méně
Smetan občanský svoboda
15 article
svobodně mohou vyvinouti. Všude pěstují s vědy a umy, šlechtíci lidského ducha, všud zapuzuje se bývalá divokost a surovost, všude dobývá si vzdělanost vždy většího okresu, prů- mysl umělými výtvory všeho druhu usnadůuje a ozdobuje život vnější, obchod rozmnožený ku podivu zrychlený i nejvzdálenější zeme k sobě víže.« Vydatná práce Smetanova pro povznesení a rozšíření vzdělání českého lidu a české mlá- deže plynula z jeho pevného přesvědčení o po- žehnání osvěty, které r 1835 v Časopise katolického duchovenstva věnoval větší práci- Zdali jest osvěta lidu obecného nebez- pečna církvi a státu, práci pro jeho svo- bodomyslné a lidumilné smýšleni« velice vý- značnou. Uvážím-li, vykládá tu Smetana, že »člově- kem právě osvíceným a vzdělaným slove ten, kdo všech potřebných a užitečných pravd ne- lecjakous, nýbrž důkladnou a zřetelnou má po- vědomost a vždy zdravě a pravídelně soudí«, nalezneme, že osvěta ani státu ani církvi nebez- pečna býti nemůže.
Smetanův
16 article
Nicméně vytýká se jí, že osvícený nezach- vává jim poslušnost a proto nepro- spívá jim tak, jako nevzdělaný. Avšak právě tento nemoha posuzovati malou vzdělanost svou a větší osvícenost jiných, má-k oněm nedůvěru, přehnaně důvěřuje jen sobě; jen ze zvyku, ná- klonnosti slepé nebo z bázně před trestem, ni- koli z poznání a přesvědčení podřizuje se záko- nům a jich vykonavatelům; nespravedlností, lstí a podvodem hledí se jim vymknouti, lásky k vlasti a cinosti občanských nezná, kdežto vzdělanec a osvícenec zákonům a povinnostem z nich, jako nutnosti volně se podrobuje. Nevzdělaný křesťan zři náboženství v obřadech a přestává na nich; slepé věřící propadá často fanatismu a pověře; je mravným jen z bázně věčného, trestu a překoná-li tuto bázeň vášní svou, klesá tím hlouběji »v pověře, že boha smíří zpovědí, slou- žením mši svaté, poutí, posledním pomazáním.«
17 article
Málo vzdělaný ovšem s málem s po ko- jen bývá, avšak jeho spokojenost jest spokoje- nost nasyceného a odpočívajícího zvířele, nehodná člověka, jenž spokojenost svou má hledati v sou- zvuku vůle své s vůlí božskou a neklade ji ve větší pohodli, větší statky, radovánky, rozkoše bohatých, jako nevzdělaný Ve středověku, »kdy národové ve tmách ne- vědomosti pohříženi byli,« trpěla Evropa napořád stálými válkami vnitř i vně a to válkami ne- jen hojnějšími, ale i kratějšími, vyhlazujícími. pustošícími zemi a trýznícími zajaté — lidskos ve válkách je teprve plodem osvěty Mocná šlechta ohrožovala vážnost mo nářův a ohrožovala jejich trůny; byli slu hami šlechty teprve nyní (psáno r. 1835), stal se pány národů. Porobený a vykořisťovaný, nevolný a chud lid obecný nebyl šťasten; i svobodníci vázání byli pánu službou vojenskou. »Osvěta teprv ote- vřela důstojenství lidského chrámy, rozrážel hanebná pouta poroby, uvedla věčná osob práv do společnosti lidské« a založila domácí blahos národů. Ovšem ve středověku víra k řesť a ns ká všecko plamenem pronikala a ovládala, byla »takřka vzduch, v němž všecko živo bylo«.
Evropa
18 article
Avšak przněna byla pověrou, báchorami, smý- šlenkami, falešnými zázraky, připisováním nad- přirozené moci obrazům a ostatkům svatýcha obřadům církevním; matka Kristova a svatí nad Krista vynášení: zevnitřní nábožnosti všeck cena připisována; z pověry kouzelníci a čaro- dějnice pálení; souboje boží podnikány; jino- věrci výhlazováni jako kacíři, nieméně počet se množil. »Jak náramně mnoho nasadili na užívání kalicha praotcové naši! Co lidu tu zhy- nulo, co zemí tu vydrancováno, co záhuby na vlast naši a velikou část Evropy uvaleno ! T vše přepjatá horlivost u víře zplodila a pověra věku středního, která jen osvětou národů za puzena býti mohla«. A dále líčí Smetana: »Modlitby toliko, posty, pouti, trýznění těla za skutky svatosti a zásluhy nebeské jmíny, t kdo cokoli provinil, nedbal, jen když dosáhl odpustků, loupeže a vraždy spláceny penězi...« Vážnost duchovenstv a trpěla rozbroji mezi císaři a papeži, pronásledováním ducho- venstva od moci světské, znevažováním klateb, jakož i zevnítřní stav církve nebyl utěšený za shonu po hodnostech a sporů odtud vzni- kajících.
Kristův Evropa svatý nad Krist
19 article
Mravnost lidu klesla hluboce z bouří válečných, pěstního práva, sporů církev- ních a poroby; mravy jeho byly barbarské. Kněžím bylo zpovídajících se tázati: »Kolik jsi zamordoval, kolik očí vyloupal, zubů vytřískal, pochromil, kolik kněží zavraždil, zbil, kolik ko- stelů vykradl, cizoložství spáchal, nešlechetnost natropil ?« Ovšem časové naši nejsou bez vady a ne- budou nikdy, ale nepopíratelný jest pokrok zna- menitý v ohledu občanském, církevním a mrav- ním, účinem osvěty, všeobecně se šířící. »Zbraňovati jí, je tedy obmezovati ducha lid- ského, staviti bohem předepsanou dráhu zdoko- nalení a nutiti jej do předešlého barbarstvle. Bourlivé a násilné zjevy plynou jen z nevzdě- lanosti, škodliva jest polovzdělanost. »Důkladná má býti vzdělanost, všecky mocnosti du- ševní zanímající. Rozum a vůle v souzvuk má se uvésti vespolek, a obě podříditi rozumu nej- jasnějšímu a vůli nejsvětější. To hlavní všeho o svěcování mravního i nábožného účel, v tom pravá o světa lidová záleži, o nížto učitelové jeho pracovati mají«, ale nikol pamětným učením, formulemi a obřady zevnir- ními, nýbrž cestou smyslů, rozvijením rozumu a vůle.
20 article
Jak patrno filosofická a dějepisná úvah o osvětě přivedla Smetanu na pole výchovya učby, které r. 1843 věnoval Slovo o vycho- vávání mládeže české v témž Časopise pro katolické duchovenstvo, z něhož tato studi o výchově národní také zvlášť otištěna byla. Smetana vzpomíná tu nad všecknu pochyb- nost povznesené potřeby výchovy, podmiňující blaho jednotlivců a společnosti, výchovy ovšem na mravnosti a nábožnosti založeně, všechny přirozené moci, duševní i tělesné, souměrně vy- víjející, nikoli výchovy jednostranné, při níž by hlava se přecpávala a srdce prázdným zů- stávalo. Líčí, jak prvá výchova samozřejmě jazykem matek se děje; označuje dressurou vy- chovávání détí šlechty od cizích guvernantek zpozdilostí a nepřirozenou bezeitností jmenuje dávání dětí — ubožátek do ciziny. »Jen mateř ským jazykem možno položiti základ pravého vychování; jen to doma vzrůstá a ovoce při- náší, co v půdu domácí vkořeněno bylo. Kdo odeizuje mládež jazyku mateřiské m, prohrřešuje se proti ní i proti člověčenstvu, protože zamezuje a obtěžuje vývoj vloh, bohem daných, a kazí útlé letorosty, z nichž sírom člověčenstva vyrůstá.« Pro skrovný počet blakiodárných o p- troven vycvičuje se mládež česká z největší části ve školách triviálních, ktéřév však nejen čísti a psáti a základům náboženství učiti, ale také ve věci a poměry života společenského uváděti mají, kladouce základ vzdělání s ta vu selského, prací svou, výnosem půdy všechny ostatní živícího — píše Smetana r. 1843. Ale, »zdaž ve škole slýchá, kterak by při vzrůsta- jících vždy potřebách práci tuto (stav selský) usnadniti, škodám, z nevědomosti tak častose stávajícím, předejíti, rolnictví své zlepšiti a výnos půdy rozmnožiti mohl ?« Z dítek skol triviálníc
Smetan bůh
21 article
vyrůstají obecenstvu také řemeslníci, který náleží, by o věcech svého řemesla přemýšleli je zdokonalovali, k čemu školy musí položi základ. I byla by tu na místě »po bohu z n most vlasti v ohledu zeměpisném i děje pisném, známost plodin, půdy její a způsohy rozličného vzděláváníl i upotřebovánír jich, zná most rozličných řemesel, dílen a nejhlavnějších pokroků průmyslových,« rozumí se, že zjedná vaná způsobem, sehopnosti žáků přiměřeným K tomu by měli učitelé, nevázaní »chudou pří pravou a nuznými okolnostmi« se věnovati spíše než aháněhí po předčasném učení pě miěi n děti úradnických a zámožnějších. »Řeč není ještě žádný předmět vědy, nýbrž toliko pro- středek čili nástroj, jehož pomoci se teprv ně- čemu učiti můžeme. Kdo třeba sedmero řečí zná a ničemu jiněmu se neučil, přece nic jiného není, leda — sedmihlásek « I z Politického zřízení vysvítá, že takéě školách hlavních třeba učiti jazykom českým; ale, bohužel, zde němčina utlouká všecko učení — i učení němčině. Ze remesl- níků, zde a vzdělávaných«, »dvacálý neumí ani účet napsati, tím méně s to jest, dle potřeby pokroků průmyslných spisy poučnými dále s vzdělávati, an ani česky ani německy dosti ne- umí, aby těm neb oněm rozuměl. Navštěvují ovšem učenníci také opakovací hodiny nedělní; ale což maji opakovati, když se ni- čemu nenaučili?« Smelana naléhá, by učilo se jazykem českým nejen mluvnici německé — jak roku 1837 nařídila vláda, vydavši k tomu také vhodnou knihu — a náboženství — jak nařídi pro první dvě třídy r. 1840 arcibiskup pražský — nýbrž aby učilo se česky předmětům všem a ve všech třidách, aby se tu žákům »ne pouz prázdná nádoba, totiž řeč, ale věcnatá věda po- dávati mohla,« i rozum i soudnost i duch ža- ctva pěstovaly.
22 article
Z úřadních nařízení z let 1816 a 1835 dokazuje posléz Smetana, že také v šech na gymnasia mají pěstovati jazyk český, by nebyl odkázán na mimořádné hodiny několik českých professorů ochotníků. Vždyť budoueím právníkům, soudcům, lékařům, kazatelům aj nutně potřebí češtiny, i všecky německé kraje pronikající. Na poněmčení Čechů žádný soudný a nepředpojatý mysliti nemůže »při nynějšich pokrocích lidomilé osvěty, při probuzeném duchu národním, pod otcovskou vládou naší,« píše Smetana r. 1843 a ukazuje na bídné po- měry lidu obecného v krajích poněmčilých, kde jej ovládají zádumčivost, netečná polopitomost, nesrozumitelná a nevyslovitelná hatlanina, od krajů do krajů tak se měnící, že Němec z vý- chodu Čech ani rozuměti nemůže Němcům v západních Čechách. Nechť dostane se o běma řečem na školách v království rovnéh práva, na českých školách hlavních a gymna- siích, přiučuj se Čech němčině, na německých školách hlavních a gymnasiích Němec češtině. jak si toho i povážliví krajané Němci velice přejí, dokládá Smetana r. 1843. Dokud však toho není — vyžývá Smetana závěrkem — přičiňte se všichni lidumilové vlastenci vůbec a duchovenstvo a učitelstvo zvláště, aby pro českou řeč bylo plně vy- užito všeho, co v prospěch její jest dovolano nařízeno
Čecho Němec Čo Čechy
23 article
Jest již patrno, že Františe k Jo s e Smetana patří k oněm znamenítým buditelům naším, kteři ve prospěch národa a jeho jazyka obětovali všechnu pílnou práci svého života. Sám plně ovládal jazyk český; se- zdarem znamenitým obrátil ho ku vzdělání novodobých oborů vědních a vyvil ho v nových názvech a obratech; jím také podal cituplné básně, svědčíci o ušlechtilém smýšlení. Ale jazyk byl mu jen nádobou věcí, prostředkem k vyšším účelům, k osvícení v zdělání národa, by nastoupil dráhu novodobého pokroku, by rozšířil svůj obzor duchový, rozhojnil prostředky svého bytu hmotného, povznesl svou úroveň mravní. Vý- klady Smetanovy o takovém všestranném pokro- kovém vzdělávání národním svou jasností přesvědčivostí jsou vzácné v dějinách české výchovy z prvé poloviny minulého stolet Druhá jeho polovina splňuje tužby Smetanovy o českém školství. Památka našeho vlasteneckého kněze Fran- tiška Josefa Smetany odtud jest a zůstane po žehnána. Oddal se práci, která jeho osvětné pokrokové a lidumilovné smýšlení učinila skutkem- práci, která znamenitě přispěla nesmírnému všeobecnému pokroku našeho národa, jehož ovoci dnes se těšíme a jenž v neobyčejně vše- stranné literární činnosti Smetanově má jako svého zvěstovatele. Smetanovi věru svědčí slova svatých knih indických Ten jest vidoucím, prorokem. u něhož nauka a výkon jedno jsou
Jo Smetan Smetanův Fran Tena
24 article Výtvarné umění.
Výtvarné umění. Emanuel Max. = Pochybuji, zdali který sochař v Če chách rodilý tolik prací zde zanechal, jako umě- lec právě zemřelý. Naleznete je rozestavenép Praze, na mostě Karlově, v kostelích, nemocni- cích, na hřbitovech a náměstích, v různýe ústavech i domácnostech a ještě hojněji po ven kově českém i německém. E. Max, syn selského řezbáře ve Sloupu, sám původně řezbář pěno- vek, zemřel ozdoben řády, poctěn čestným mě- šťanstvím Prahy, vyznamenán šlechtictvím. Jeho dvoukřídlý gotický dům s atelierem, dávno již opuštěným, ale dosud plným modelů a odlitků, stojí na konci Havlíčkova náměstí. E. Max pla- til za prvního sochaře v Čechách tak dlouho, do- kud naši umělci zvali se většinou » vlasteneckými-. dokud nenastala rozluka mezi nimi podle ná- rodnosti a nevystoupil V. Levý a L. Šimek, Maxův žák. Ještě Mikovcův »Lumír« přináší pravidelné zprávy o Maxových pracích, ano až do let sedmdesátých se trousí o něm noticky po českých listech, aniž by kde se bylo ozvalo slovo proti němu, Němci. A také ani potom ne. On sám ve svých pamětech ale často mluví nelibě a s hořkostí o ultra-Češích, o naší ná- rodní rozpinavosti a nesnášelivosti, zazname- návaje postup rozchodu obou národností, a ne- jednou přičítá na vrub národnostní, že tu ne onu objednávku nedostal. Před osmi lety vydal tyto objemné paměti podle zevrubných svých denníkových záznamů svech »Dvaaosmdesát let života«, jak mu je jeho zeť Willomitzer byl zredigoval. Četba knihy není nikterak příjemná. Jenom dovedným čtená- řům lze ji doporučiti a ti v ní naleznou ne- jednu zprávu zajímavou, osvětlující bývalé po- měry umělecké v Praze a v Čechách.
Emanuel Max Karlův Max E pl V Levá L Šimek Maxův Mikovcův Lumír Němec Čech Willomitzer Praha Sloup Havlíčkův náměstí Čechy
25 article
Arciže E. Max, v hovorném stáří vzpomí- naje zejmena svěho mládí, vypravuje zvlástě o sobě a jen tu onde se některých umělců, po- kud byli jeho osobními přáteli, dotýká. Vpravil také do svě knihy takměř všechiny své cestovní zápisky z Italie, Německa a Francie o všemn, co. víděl, aniž by při tom byl kritický nebo ducha- plný. Ty dlužno honem přeskakovati. Rovněž. má pro nás málo zajímavosti, kdy který šlech- tic a velký pán jej navstívil a co mu za licho- tivku řekl. Ale vedle toho lecnos patří již k bi- slorii umělců a umění v Čechách. Vždyť počal svoji dráhu v dobách, kdy »se nie nedělalo a dokonce litovali každého, kdo se umiění chtěl věnovati, jako ubohého, na polo ztraceného muže, který jednou bude hladověti.« Mlá ve svých vzpomínkách ještě Berglera i Tkadlika, byl účastnikem uměleckých dýchánků Stam: mannových, kde se zrodila Krasoumná jednol a Výroční výstava, byl prvním stipendistou kla- rovským v Římě, kde jej vitá první myšlenka, že tu »na tisíce věrících se pro křesťanství obě- tovalo« ; Cornelius, Overbeck, Steinle, Führichi se mu z dálky zjevují, jemu, který jako umélec byl »přesvědčeným katolíkem«, jako člověk mu- žem nejoddanější lovality, který si s radost vzpomíná, kterak jej papež Řehoř XVI. dů- kladně vykrákal, ale také proti Görresovi hájí neoddělitelnost Čech od Rakouska a proti Ita- lům vystupuje jako »Čech a ne Rakušan«,a první prací jeho v Římě jest »Vlasta«, kterou později kněžna Kinská pro zámek v Chocni zakoupila. V jeho řimskémi studiu vzníklo i velké sousoší slovanských věrozvěstů, nyní v týnském chrámu stojící.
Max Bergler Tkadlik Cornelius Overbeck Steinle Führichi Řehoř XVI Görres Rakušan Vlasta Kinská Německo Francie Čechy Řím Rakousko Choceň Italia
26 article
Jan Kollar se jeho prostřednictvím schání po Božetěchově křiži a po hrobě sv. Methiodéje v Řimě, kde až do roku 1849 zůstal. Mezi tim byl několikráte v Čechách, kde koncipuje Karla IV. na koni, v naději, že mu bude po- přáno z něho udělati jubilejní pomník university, co mu však Ch. Ruben překazil. Na tohoto ředitele pražské akademie a diktátora v záležitostech uměleckých nezachoval si příjemných vzpomínek. Ruben vystupujeu Maxa asi v té podobě, jakou zanechal v če- ských zprávách. A Em. Max s ním častěji při- šel v přímý styk při práci na pomníku Rade- ckého. Pavodně zamýšleli v Praze postaviti po- mník Konstituce, který měl státi na náměstí hradčanském proti vchodu do hradu, ale Max se mýli, domnívaje se, ze Ruben tuto myšlenku zvrátil a Radeckým ji nahradil. Příčiny byly jiné, politické. Než trpkost, jednou v duši usa- zená, ztráci snadno přehled. Max nevesele si zanesl do denníku, že Ruben za svoji my- šlenku k pomníku Radeckého, o níž Max správně ví, že nikterak není původní, obdržel 4000 zl. honoráře a vyšší řád nežli on sám, který Radeckého modeloval a po svém bratru Josefovi dokončil vojíny jej nesoucí. V dobé osmačtyřicátého roku je svědkem bouří svatodušních. Byl v umělecké kohortě Concordie, svědkem jejího rozátěpení, co bylo zvláště dílem Karla Svobody, ale vojáčkování měl záhy dost a pozoruje s úzkostí z oken svého bytu vřavu na ulici, kde se mu mihl mezi jiným dr. F(rič), volající na množství: »Nevzdávejte se, i kdyby krev měla téci jako voda ve Vltavě. Praha je tomu ode dávna zvyklá!« a hned na to jeho syn, »na koni v ko- stymu, důstojném provazolezce a ne národa, který po něčem vyšším touží«. Palacký i Rieger se tu kmitnou, jako později Maxův spolurodák F.
Kollar Božetěchův Karel Iva Ruben Maxa Max Radecký Josef Svoboda Palacká Rieger Maxův Čechy Praha Vltava Concordie Řima
27 article
B. Mikovec nebo kanovník Pešina, jehož ná- hrobek v Košířích jest Maxovým dilem. Není liž dále na přiklad zajímavo, že si Camil Rohan objednává u E. Maxa »Břeti- slava« jako »representanta své nynější vlasti«, nebo jiný šlechtic Žizku, co ale Max sjako dobrý katolik« odmítnul, nebo že roku 1857 chtěli mít na pražské radnici poprsí Mecsárýho a Windischgrätze anebo čteme-li, kterak E. Míax při přerovnávání královské hrobky u sv. Vita »vzal hlavu Karla IV. do ruky; bylo možno ji dobře poznati podle širokého kulatého ho- řejšího dílu a zvláště podle silných kostí lic- ních«. Bohužel nebylo lze více, jak si kardinál Schwarzenberg přál, v sádře ji odlíti. Z Řima přivezl Max hotovou sochu s. Ludmily, kterou Cornelius prý vyhlásil za nej- lepší novou plastiko. Nedlouho před uím byl na Vorlíce u rakve princezny Gabriely. »Tato mla- dičká bytost, vypravuje, učinila na mne mocný, otřásající dojem, jaký nedovedu popsati: zdála se mi bytostí nadpřirozenou a později mi dala podnět k sv. Ludmile,« před kterou kterýs vy- soký pán mu připomněl, že prý Češi měli ve zvyku své svaté ubijeti. Také velký Krištof při- byl do Prahy a ocitl se později se sochamni sv. Františka S. a jinými na Kamenném mostě.
B Mikovec Pešina Maxův Rohan Maxa Břeťa Mecsárý Windischgrätz E Míax Karel Iva Schwarzenberg Max Ludmila Cornelius Gabriel svatý . Ludmila Čech Košíře Praha
28 article
Počátkem let šedesátých konstatuje K. Míax nové zaražení uměleckého ruchu v Praze. Tehdá chtěli ještě v Litomyšli postaviti sochu zakla- datele města, Přemysla Otakara II., alo sešlo s toho, politika strhla na sebe všechen zájem a když koncem let šedesátých umělec svoj činnost téměř již zavírá, vidí, že čilost umé- lecká za to ve Vídni stoupá. Sám se tam ještě účastnil plastické výzdoby nového arsonálu, ale i jeho osobní přátelé videňští mu z příma řekli, že se přičiní všemi silami, aby umělci »z pro- vincie« vyšli při tom na prázdno. Nicméně, dříve nežli uzavřel 1872 poprvé svoje paměti, kdy již byl členem Concordie a jiných něme- ekých spolků, ale zapomenout nemůže, že Če- chům, kteří jej přece dříve počítali ke svým »vlasteneckým umělcům«, nic vice neplatí, shle- dává, že přes nepříznivé poměry mohli jsme tehdá býti se svými umělci spokojeni, neboť tu byli Führich ve Vídni, G. Palme a G. Max ve Vídni, J. Pollak v Římě a J. Čermák v Paříži. Ze svých četných žáků pouze jako letem uvádí L. Šimka a K. Dvořáka, jež považoval za- nejnadanější. V prvním se nemýlil. Před mnohými lety jsem denně témě chodival malou zahrádkou Maxova domu kolem jeho dílny a velkými dveřmi nahlížel do vnitr na bílé sádry soch, které tam skoro strašidelně stály. Tenkráte se jen již větralo. Jinak bylo ticho. Učenníci i pomáhači byli dávno pro- puštěni z dílny, kde druhdy bylo stále plno práce a kde se (a na tom si zesnulý ne ne-
K Míax Führich G Palme Max J Pollak J Čermák L Šimek K Dvořák Praha Litomyšl Vídeň Řím Paříž Concordie Přemysl Otakar II