ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 2e41bc60-6602-11dc-949a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 15, person 43, org 5
1 masthead
Ročník XX0Xl.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 3. března 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 62.
4 article
Na ranní a odpol. Histy předplácí se- v Praze v admlaistrael sa měsle s čtvrt leta . . . 6 K — s dvojí čonáškou n měsle .. R 50 na činit leta ve nlialkách! a K 3o h za něste .. Poštour nant lea : . . . 9 K 6o s dvají zásilkou na čivrt leta
Praha
5 title
Dnešni číslo pro Prahu le o 18 stranácl.
Praha
6 article Adresní debata o — ab-
Adresní debata o — ab- solutismu. K dosavadním abnormalitám a zvlášt- nostem cislajtanismu přibyla nová: místo sněmovny lidové, složené z poslanců vole- ných, vede tu slovo sněmovna panská, záležející z nevolených, nýbrž vlá- dami jmenovaných členů, z aristokratů, z členů vojenské, kněžské a byrokratické hierarchie. Kdežto sněmovna poslanecká vůči trůnní řeči ztratila řeč, sněmovna lordů ji našla. Příčina paradoxního zjevu toho je na jevě. V poslanecké sněmovně necítili se ani Němci početně dosti silnými, aby mohli ví- tězně prosadit adresu svou, a proto raději nic. Poslanci čeští navrhli sice adresu, ale ostatní slovanští bratři je jako vždy svorně — opustili a sami žádné adresy navrhnouti si netroufali. Tak tedy ta výtečná sněmovna lidu trůnní řeč spolkla a oněměla. V panské sněmovně naproti tomu strana německo ústavácká za dnešní pohody byla při kuráži a troufala si sklíčenou »autonomi- stickou« pravici snáze podlomit a schýlit pod vůli svou, a protoihned se rozhodla pro podání adresy a hned ji měla vypraco- vanou, načež ji presentovala pravici s ob- vyklým farízejským zapřísaháním.: Spása Rakouska toho žádá, abychom se v této kritické chvíli netříštili, nýbrž svorni shlukli se kolem trůnu. Proto sjednoťte se s námi na této jediné, pospolitě adrese«. A pravice panské sněmovny politickou chřip- kou sklíčena, neodvážila se říci ne, netroufala si podati minoritního vota nebo návrhu na upuštění od každékoliv politicky zbarvené adresy a na pouhý projev loyality, nýbrž spokojila se ve výboru adresním piplavým opilováním a korrigováním některých přilis ostrých německých hran, čímž ale nijak neubrala adrese ústaváků základní, proti nám zásadně úporné německo-centralistické ten- dence.
Němec Rakousko
7 article
Všechna veřejnost česká právem se za- chvěla nevoli nad touto politickou chabostí a bídou »naší šlechty« v panské sněmovně, když uslyšela, že zavázali se pánové pro tuto kompromisní adresu jednomyslně hlasovat. Znamenaje neblahý ten dojem, chvátal zem- ský maršálek kníže Jiří Lobkovic do Vídně a hleděl za včerejší debaty v plné schůzi »vy- světliti« tuto nevysvětlitelnou nelogičnost veli- kou, státnickou řečí, ve které výborně hájil proti vládě a Němcům spravedlivost, pravdu a právo věci národa našeho a která byla mistrnou filipikou proti celé čtyřicetileté ně- meckocentralistické politice rakouské —: ale zrovna tato jeho velká slova svítila děsně na ubohost a malichernost činu pravice teprv vůči této musí se každý podivit a žas- nout, jak mohou neodvislí lidé takého smýslení a přesvědčení autono- mistického — hlasovat pro adresu něme- cko-centralistickou, vyzývající v ládu, aby národu našemu nevyhověla, aby proti opposici jeho zůstala neoblomně pevnou a žádnými koncesemi nehleděla nás usmířit. Státník kníže Jiří Lobkovic nemůže přece této nám vražedně nepřátelské tendence celé té adresy ústavácké neviděti; on s ní také rozhodně polemisuje, on zejmena rázně opponuje v řečí své jejímu žeb ronění za oktroyírku státní němčiný — nuže, kterak ale potom může jako důsledný. logicky myslící polítik pro tuto adresu hlaso- polzaz čnězmk šmsěmo
Lobkovic Němec Vídeň
9 article
don po
10 article
vat? Nemůžeme si pomoci: při všem uznání skvělého řečnického jeho výkonu, při všem potěšení svém z té vlastenecké, důmyslné a rozhodné jeho obrany naší věci spravedlivé, musíme toho želeti, že po krásných těch slo- vech nenásledoval důsledný čin, že m ar- šálek český kníže Jiří Lobkovic nedal autonomistické pravici příklad statečnosti mužné a nehlasoval proti té německo- centralistické adrese. To by byl býval poli- tický čin, který by budil respekt, který by řeči jeho byl teprv dodal zasloužené váhy pe- a platnosti politické. Takto však proznívá i tou- jeho na po- sluch tak odhodlanou řečí ton slabosti, takové »Dixi et salvavi animam«, po němž následuje doslov skutku: schvalitebně se podvolil«, což platí o celé pravíci. Však přes tuto slabost nedůslednost našich »lordů« neskončila vče- rejší adresní seč v panské sněmovně pro ně- mecké centralisty a jejich věc nikterak ví- tězně a slavně, třeba že jim přispěl ku po- moci sám jejich odstavený »Achil!« Arnošt z Plenerů. Ani tento starý parlamentář ne- troufal si oproti naprostým pessimistickým pochybnostem Lobkovicovým o životní síle parlamentu cislajtánského odpověděti svým silným:»Já věřím v jeho ozdravění, v jeho život a budoucnost«. Ale jakž si také troufat, když sám jeho kommilliton, vůdce německo- ústavácké šlechty Auersperg nad tou sněmovnou poslaneckou ve vší formě dělal již kříž, prohlásiv, že nelze na dělnost par- lamentu toho pomýšlet, pokud není rozřešena otázka jazyková, této otázky však že nelze rozřešit tímto národně rozeštvaným parla- mentem. švrvv
Lobkovic Dix Arnošt Plener Lobkovicův Auersperg m ar
11 article
Ano, to byl nejzajímavější moment vče- rejší adresní debaty lordů cislajtánských: že oproti vládě Körbrově, která k vůli německým levičákům sla- vně a definitivně odřekla se na- řizovacího práva svého ve vě- cech jazykových, přenechávajíc je vý- hradně parlamentu, o zvali se rozhodně slordové« obojího vyznání: centralistického jako autonomistického. Tito ústy knížete Lobkovice reklamovali právo- mocpro upravení poměrů ja zy- kových v jednotlivých zem ích pro sněmy zemské, oni, němečtí cen- tralisté však ústy knížete Auersperga pouze moci panovnické, toužíce, aby koruna sama císařským rozhodnutím učinila, seč tento parlament naprosto již není, aby totiž mocí obsolutní oktroyovala »pořádek jazykový« v Čechách i na Moravě s povýše- ním němčiny na jazyk státní. Tak hle skončilo tedy to čtyřleté šarla- tánské horlení německých ústavákův pro »zákonodárné« řešení otázek jazyko- vých a proti všem jazykovým nařízením jako se ti charakterní herci chutě smířili s ordonancemi Clarovými, Kindingrovými a Spens-Boodenovými, tak neostýchají se nyní již hlasitě a nepokrytě volati po a bsoluti- stickém rozřešení otázky jazykove státním převratem, který by základní XIX. článek ústavy o rovnoprávnosti všech kmenů národních a jich jazyků v životě ve- řejném vypáčil ve prospěch privileje státní němčiny z kořenův. Také kn. Lobkovic předvídá brzkéa neodvratné příští absolutismu: ale promlouvá k němu podstatně jinak. Praví k němu —: Nepřestřeluj, nesahej na život sněm zemskýcha na volnost slova, jíž dnes národové nezbytně potře- bují. Zaveď rovnoprávnost poctivou
Körbrův Lobkovic Auersperg Clarův Čechy Morava
14 article
a připrav půdu pro nové, rozumnější uspo řádání říše na historických a přirozených jejích základech. Pouze takovou přechodní éru absolutismu může Rakousko snésti, která by připravovala jeho národům na bu doucně lepší, spravedlivější zastoupení, než v posavadním, od sněmů zemských odlou pnutém a tudíž chronicky chorém parlamentě která by sněmům zemským opět vrátila úno- rovkou a prosincovkou odňatou váhu, moc a platnost. S takovým absolutismem by se smířil »český Tory« — kn. Lobkovic; kdežto ně mecko-liberální »Whigové« od Auersperga, Arnošta Plenera až po Wolfa přáli by tako vému absolutismu, který by nás po prusku zgermanisoval a »řízným generálem« zkrotil sněmy naše zahladil a vlasti naše krajskými vládami v cislajtánské departementy roz dělil. — Na štěstí však nežijeme v roce 1851, nýbrž v r. 1901.
Lobkovic Auersperg Plener Wolf Rakousko
15 article Říšská rada.
Říšská rada. Panská sněmovna. Z Vídně, 2. března. (Telefonogr. »Národnich Listů c.). Panská sněmovna má společnou adresu a měla o ni dnes velikou, zajímavou debatu. Po slanecká sněmovna vzdala se adresy, vzdalase rozpravy o ní. Tímto profikladem charakteriso vali jsme — tušíme — s dostatek rozdíl mezi oběma. Rakouský senát promluvil, lid a jeho zástupeové se odsoudili k mlčení. Svůj úsudek o společně adrese všech tři stran pairských jsme již pronesli. Pokládáme ji za kompromis, při kterém hrozí kontrahentům nebezpečí — kompromitovati se. Nemáme, co bychom ke kritice své přidali. Tím méně, že v celém rokování čtyřhodinném, ve kterém se vystřídalo sedm řečníků a ještě dva ministři, ne- bylo skorém pražádné zminky o ní. Dvěma momenty vyznačuje se jednání to.
Vídeň
16 article
Jednak čelily nejvýznačnější výkony dnešního dne, zemského hejtmana vorariberského, ještě více pak nejvyššího maršálka království českého, nikoli proti adrese, nýbrž proti vládě, proti její politice, proti celému směru jejímu, ba proti celému systému, ano i prot celě ústavě, na které spočívá nýnější státní zřízení císlajtánské. Jinak ukázal se prazvláštní zjev, že mluvčí jednotlivých stran úplně opustili společnou půdu adresní a zaujali — jak se říká strategickým terminem technickým — každý dří- vější samostatně postavent S celou nepokrytosti prohlásil hned prvnl orator pravice, hr. Harrach, že je a dres dílem společné úmluvy, že však sobě každá strana vyhradila sve stanovisko. S tohoto stanoviska jmenovaný šlechtic žádal, aby vzat byl také zřetel na listi- nami zaručená práva království a zemí. Pro každou vládu rakouskou vytkl dvě vůdčí zásady spravedlnost ke všem a pěstování rakouského ducha. Kníže František Auersperg přál si, b státní myšlénka, jak si ji představuje on, totiž německá, byla vládou chráněna, třeba-li také tvrdě a příkře. To byl něžný pokyn k násilí,a p. dr. Körber vděčně jej kvitoval a dodal, že kdyby se jednou začalo s násilím, musilo by se hlouběji. Velikou pozornost vzbudil zemský hejtman Rhomberg. To je statečný autonomista ze školy Greuterovy, který měl odvahu ze svého křesla na svém zemském sněmu proněsti zdreující ortel nad obstrukcí německou. Dnes podal po- drobný obraz velkonémeckých rejdů v zemích
Harrach Auersperg doktor Körber
17 article
alpských, obzvláště v Tyrolsku a hlavně na středních školách zahnízděných. Ministr vyučování uznal po žalobě tohoto Dornbirnčana nutným ujati se slova k obraně své a svých předchůdců. Obrana ta však do- padla mdle. Na jeho námitku, že v daném při- padě narazí na střední školy české, byli jsme připraveni. To mělo býti nejspíše klínem k vy- ražení klinu druhého, ale myslíme, že by pan Hartl náramně se ocitl na rozpacích, kdyby měl uvésti jediný doklad agitace protirukouské a pro cizí stát pračující ze středních škol českých. Hlavní vinu národního protivenství svali ovšem na noviny. To jest vždycky pohodlné, těmto přisuzovati odpovědnost; tyto jsou pro malé politiky povždy beránkem všechny hříchy snímajícím. Pan Hartel pravil také, že noviny to jsou, které hlásají místo snášelivosti zášť. My nejsme si vědomi tohoto hřichu, poněvadž si myslíme že láska k národu vlastnímu nespočívá v nená- visti k národu cizímu. Nám se nezdá, že české noviny to jsou, které hlásají superioritu jedněch a podřízenosť druhých. Kníže Lobkovic po 15 letech — na- posledy promluvil politickou řeč v debatě o vý- nosech bar. Pražáka — debutoval znaimenité. To byl opět starý mladý Jiří Lobkovie jenž nepokrytě tlumočil své přesvědčení a jenž nalezl silné, energické a pádné akcenty, když hájil práv jazyka českého, zvláště v úřa- dování vnitřním, proti oné části byro- kracie rakouské, která fedruje výsady němčiny, jenž neváhal prohlásiti, že centrální par- lament je trvale nezachranitel- ným a nevyléčitelným a že jedini spása pro Rakousko je, zanelchat nepřirozené cesty politiky celo- státní a vrátiti se kůtvarům, vy- hovujícím stejně minulosti ja ko povaze Rakouska.
Hartl Hartel Lobkovic Jiří Lobkovie Tyrolsko Rakousko
18 article
Zástupce české šlechty učinil, jak nám bylo sděleno, svůj projev dnešní také j me- nem konservativního velkostatku ve sněmovně poslanecké. Byl nejen karatelem dnešních poměrů, byl také rádcem do budoucnosti. Mluvil za hrobového ticha. Několi- kráte přerušil jeho fulminantní filipiku hlučný souhlas a když skončil, bylo mu celou pravie gratulováno. Za dojmu takového povstal dr. K örberh Mluvil stručně a nepověděl mnoho. Slyšeli jsme od něho pouze novou, pečlivě soustruhovanou, při svitu lampy vymyšlenou parolu jeho poli- tiky: »Vášně prostá vytrvalost.« To je parodie známého hesla: »Energie trpělivosti«, kteréž opakováno bylo bezpočtukráte v lelech 1898 1899. Jak skončila politika této »energie«, jest známo. Snad tuší také nynější předseda mini sterstva, že jeho neskončí jinak. Dr. Arnošt Plener měl v panské sně- movně první řeč. Po šesti letech se zase ozval.
doktor Plener Několi
19 article
Nie se u něho nezměnilo. Ani posa, ani gest. ani obsah, ani smýšlení. Všechno jest ještě. jako když byl poslancem za obchodní komoru chebskou. Je proti kompetenci zem- ských sněmů v otázce jazykové je také proti— národn autonomii. Je pouze pro zřízení krajská, která po- važuje za zdravý podklad pro řešení otázky ja- zykové. Tato, jak povědomo, nikoliv nová my- šlenka byla jediným positivním drobtem jeho polemiky proti knížeti Lobkovicovi a trvala skoro celou hodinu. Od kníž. Czartoryjiského slyšel pan dr. Körber, že jako podle našeho Františka Ladislava Čelakovského »nestačí k epigramu pouhý nápad«, tak nestačí také pro vládu pro- gram toliko hospodářský, ale že musí míti také V drobném prodeji: ranní číslo o sobě . . . za 8 n odpolední c . .. . . nth Ve dllalkách na venkově: ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 3h Inseráty plati se hotevé rapřel Předplacení a inserty přijímá sáminl- strace v Marianské alici č. 3. Tam nachánnjí se táž redakce tiskárna a expeáice „Národních Listů“ Rukopřsy se novracejí.
Lobkovic doktor Körber Čelakovský
20 article
program národní a politický. Která ho nemá, pozbyla nároku na vedení parlamentu. To bylo trpké slovo pro p. dra. Körbra, kterému vůbec dnešní rozprava ve sněmovně panské přinesla samé nepřijemnosti a výtky, ba třemi representanty pravice projev nedů- věry a rozhodné odsouzení jeho systému bez- systémnosti, jeho politiky nepolitické, jeho setrvačnosti vášně prosté, která je stagnacía mdlobou. Pověděvše sobě, že trvají na po- sicích svých, příkře si odporujících, ba protichůdných, schválily všechny tř strany panské sněmovnyajedno- hlasně — — — společnou adresu. Předseda kn. Windischgräitz zahájil schůzi o 1.30 hod. odp. Noví členové baron Karol Krausz a solno- hradský arcibiskup Katschthater. Ministerský předseda jako ministr vnítra podal předlohu o zrušení ranhojičských gremie a přikázání jejich jmění komorám lékařským. (Sou- hlasí s předlohou ze dne 7. listopadu 189á.) Předseda oznámil, že předloha bude na programu příští schůze. Přechází se k jednacímu pořádu, na němžje pouze zpráva adresního výboru o předloze od- povědi na trůnní řeč. Ret. prof. Lamasch do poručuje adresu. Hrabě Harrach: Ujav se v minulém zasedáni slova, bych poukázal na důležitost svorného postupu panské sněmovny, vzbudil jsem ohlas, jenž však ne- vyskytl se více v pozdější debatě, tak že skončila patrným rozkladem. Dnes jsme opět sjednoceniv důležité chvili, neboť jedná se o adresu na trůnní řeč. Příslušný výbor panské sněmovny zvoli! odbor, jemuž uloženo vypraeovati pokud možno společnou adresu. Vyhověli jsme ochotně tomuto příkazu a vy- nasnažovali jsme se mnoho dní a hodin, abychom — nevyjímám nikoho — docilili jednoty. Jen s ve- likým namáháním skoncovali jsme tento elaborát.
Körbr Krausz Katschthater profesor Lamasch Harrach Ujav panská sněmovna
21 article
Každý z nás musil obětovati mnoho se stano- viska své strany, avšak byli jsme zajedno v pomy. šlení, že konáme vlastenecké dllo, jež má význam pro celou říši. (Pochvala.) Jevila se neobyčejná ochota na všech stranách. Každý osvědčoval své zásady méně než by býval měl. Je přirozeno, že taková kompromisní adreša ne- mohla uspokojiti žádnou stranu, každý musil povolit a dělat ústupky. Docíliti souhlasu a celým obsahem té kompromisni adresy nebylo možná, avšak byli jsme přesvědčeni, že té chvíle sjednotiti se musfme. Sjednotili jsme se a tuším, že to není žádnou chy- bou. My střední strana 1 levice setrvali jsme na svém stanovisku. Shodli jsme se však v tak vážné věci jako jest adresa! Nevyřkli jsme nie přikře, aby to mohlo urážet jednu nebo druhou stranu. Vykonali jsme svou povinnost a prosím, by se nám nemělo za zlé, že jsme nemohli vyhověti všem různým zá- sadám, jež zde vládnou. Musili jsme se dohodnout a prosíce se celé hodiny o slovo, vykonali jsme dost k obraně každého stanoviska.
22 article
Jmenovali jste mne vždy idealistou, avšak nyní mluvím jako muž, jenž považuje za nezbytnou nut- nost, aby v době, kdy udávají se častěji netušené projevy, jež ohrožují trvání říše, sněmovna postavila se sjednoceně proti takým tendencím. (Hlučná po- chvala.) Záleží na tom, aby osvědčilo se zde rakou- ské vlastenecké smýšlení. (Pochvala.) Dívajíce se na mapu naší říše, vidíme hlavu, srdce a ostatní údy. Toto tělo bylo rozpoleno dualismem. Máme teď siamská dvojčala, jež pojí pouze vojsko a delegace. Tento stav jeví se však také v každé korunní zemi. Všude. — mimo Horní a Dolní Rakousy — jeví se taková dvojčenská při- rozenost. Dvojčata nemohou se pohybovat jinak, než v tomto spojení. Kdyby se přerušilo, bylo by veta po obou existencích. Proto je nevyhnutelně třeb dbát, aby se tito blíženci dohodli. Troufám, že také v Rakousku dojde a musí do- jíti ke smíru, zavládne li duch spravedlnosti a všichni uznají zásadu spravedlnosti. Bude-li vláda jednati spravedlivě, nebude nikomu brát, nebude dávati ni- komu něco jiného než druhým, nebude-li trpětí utla- čování, nastane smíření. Aby nastalo, k tomu třeba dorozumění vyučo- váním zemských řečí. Má li vláda a správa zapotřebí jednotné řeči, je také třeba, aby si jednotliví národové navzájem rozuměli. Sluší poznamenati, že ústupky díti se musí jen dobrovolně, nikdy z donucení. Budoucnost nebude tak zasmušilá, jen když za- chováme dvě věci: spravedlnost ke každémua patriotismus pro společnou vlast. Jame vesměs pře-
Dolní Rakousy Rakousko
23 article EON.
EON. V Praze, 2. března. B. (Kronika.) Rád bych věděl, jak dojem z líčení našich věcí mohl by asi mii vzdálený, nepředpojatý pozorovatel. Proto jsem na dobu poslední debaty o jednacím řádu na říš- ské radě vlezl do kůžičky neznámého čtenáře- čizince a pečlivě jsem zaznamenávals každě hnut nitra. A víte, jaký byl výsledekv pokusu ? Byl překvapujícír ose Ten: ze všeho, col nepředpojatý eizine slyši a čte, musí nabyti dojmu, že sen Slova- nům vůbec a nám Čechům zvláště neděje v této říši vlastně — žádná křivda. Libolli, zkuste to s tou kůžičkou po mně Stanovisko našich odpůrců.1 ušte 1d s Sněmovní slňlje poradní místo. R diti se spolu mohou jen, kdo si navzájem ro umějí. Sedmi jazyky nemožno se dorozumivati. Mluví se tím jazykem, kterému všichni rozuměji. A tak je němčina skutečným jednacím jazykem sněmovny. Zbývá jen prohlásiti ještě slovem,eo skutkem beztoho platí « . . — A právě tomu prohlášení my se brá níme ! Námitka s naší strany. Mluvíme sice ně mecky, ale chceme si zachovati právo uží vati svého jazyka. Nám na tom záleží. enl man — Proč vám zéleží? lna— Protože jsme tu doma. Kdyby jiný ně- jaký jazyk měl miti přednost před našim vlast- ním tam, kde jsme doma, musili bychomse považovati za plemeno podružně, porobené A toho si nepřejeme . . .oměna oib Atu začínají kostnaté obraty podmanitel ské logiky našich odpůrců. mnemshae luhnnl ě — Přejte si čin nepřejten si, na věcí ni nezměníte« K čemu líčiti zdání něčeho, co není Kdo z vás má co kloudného povědět, sám užívá němčiny bez nucení, přiznává, co jest. Snadje trpké, bolostné přiznání to, připouštíme. Ae s trpkostmi a bolestmi života třeba se smířit. lo — Ale my nechceme klesnouti na stupen občanů druhého řádu . . »zn o ne
Čecho Praha
24 article
— Nepotřebujete teprve klesati, protože n tom stupni jste. V tom je právě osudný vás klam ! Rádi byste se považovali za víc, nežli jsto, za občany jako jsou druzí . . — Nejsme snad ? — Jste druhého řádu. Váš jazyk zde dosud nie neplatil, sami jste ho neužívali. Ale najednou si vzpomenete dát mu prohlašovati právo, které mu nepatří. Svíjíme se ve své kukli pod sekernými do- pady odpůrcových vývodů, ale jen ticho! Třeb na venek zachovati pósui — Nezapomínejte, že nás Slovanů je zde v říši dvakrát tolik, co vás!.. . slyšíte state- čnou odpověď s naší strany. — A to je právě nejpádnější doklad vaší inferiority! zase v repliku. Všude, kde vyšši plemeno se střetne s níže vyvinutým, ovládá menší počet většinu. Několik tisíc Anglíčanů vládne millionům Indů. Sto jiných případů z přílomnosti i z dějin možno doložiti . .. Mluva poměrů je vražedná. Všecci zpoceni vylézáte z oblečené n sebe eizí kukle. Už je tomu tak ! V očich vzdá- leného, nepředpojatého pozorovatele mohou míti, pohříchu, naši odpůrci vskutku — pravdu Ale to vám nedá! Vědomí práva je příliš hluboko zakořeněno v bytosti človéka ! Stavite si v duchu před sebe slaměného panáka, vycpa- ného zástupce vzdáleného pozorování a nepřed- pojatosti a v duchu s ním pokračujete v šarvátce názorů. — Tak tedy ty, že jsou kategorie občanů, ple- men, národů! A každě z nich už od přírody poměrů že určena jistá role? A jedna třída že nemá se zbytečně pachtiti po právu třídy druhé ?l.. . nozán n — Tak jest! potvrzuje automat protějšek. Také život národa má svoji zdravovědu. Třeb hospodařiti silami, znáti jejich meze, přeplnáním neutráceti drahocennou mízu života ! . . . — Velice mudroslovně! Ale, co myslíte, je daný poměr něco ztrnulého, pro vždycky ne- změnitelného ? Není připuštěna možnost vývoje
Slovan
25 article
Nemůže plemeno, které dnes se nachází v po- druží, přivésti to časem na hodnotu prvního řádu ? . . .. — Ah, to je jiná věc! Arciže může Naopak, postup z dola nahoru je docela záko nitý v přírodě, dost pravidelný. Nadané, pilné života schopné plemeno z podruží se vyšvihne ke stupni vyššímu — Nu a proč bychom neměli na příklad my Čechové? . .. Otázku položili jste trochu váhavě. Z pod víčka upřeli jste nedůvěřivý pohled na svůj pro- tějšek. Ale antropofd, konstruovaný k účelům zápasnickým se nedává vyrušiti ze svého klidu. — Neřikám, že se k němu vůbec ne- vyšvihnete. Nevidím jen žádoucí známky, které by nasvědčovaly, že již jste na cestě k cíli . — A co to za známky, prosím vás ? — Vyšvihnouti se z položení národa spra- vovaného k položení národa, který se sám spravuje, k tomu třeba nejen nadání a patřičné energie, ale také opravdového chtění a důmysl- ného jednání — Nu a což, co jsme dosud dokázali, nestačí? Není důkaz talentu a chtění, jak jsme to ze stavu někdejší zbědovanosti přivedli ku dnešní své kulturní výši? Neznáte překvapující rozkvět naší literatury, utěšený rozvoj našeho umění, našeho školství? Nemáme my Čechové, kteří jsme před padesáti lety neměli nic, ne- máme dnes svoji universitu, svoje Národní di vadlo, svoji Akademii ? . . — To je všecko tuze hezké! Aleto všecko je možno a také vám všecko přišlo za trvání — státní němčiny, za platnosti německé jednací řeči v parlamentě. Co tedy máte prot ní? . .. Sto chutí ve vás vzkypělo, srazit protivnéh tlampače logiky a životní zkušenosti k zemí, rozšlapat tu podařenou konstrukci mluvícíh aparátu, kterou jste ho v duchu sami obdařili. Jenom s nákladem všech mravních sil krotíte svoji nevoli. — A kterak pak, u všech všudy, mám svůj odpor proti němčině ještě opravňovati?
Čecho
26 article
— Jenom v jediném případě je rozumn odpírati organismu, čeho má k životu potřebí máme-li čím nahraditi, co mu odepíráme. Ne- chcete němčinu za jednací řeč státu a parla- mentu? Dobrá. Kde máte za ni — ná- hradu . . . — Proč by nemohl na příklad některý slovanský jazyk . . . — Může-li vyhověti, proč jej nenavrhnete Jste patrně sami přesvědčeni, že by to nemělo smyslu. Nemáte druhého jazyka, na kterém byste se dohodli. A pravíte-li, že to je otázka budoucnosti, proč není nikde znát, že k té bu- doucnosti vědomě a úsilně pracujete, že ji při- pravujete, že máte opravdovou snahu onu budouenost přiblížit, způsobit, na poměrech j vynutit? Jaký v tom na příklad smysl, v ústřed- ním parlamentě affektovat nevím jakou citlivost národní proti společné jednací řeči a doma nemít mravní síly ani tolik, abyste vlastnímu jazyku zjednali, co mu patří? Z těch a tako- vých známek lze už právem soudit. Nemáte kvalifikaci na postup. Aspoň posuda jí nemáte. Snad máte talent i pili. Ale prozatím jen ta- lent a píli, která stačí na dílo ve stínu cizl péče a cizí přízně. Ale nemáte, jak vidět, ani síly ani opravdovosti chtění, ani patřičného důmyslu, abyste přivodili, co jest a zůstane prozatím jen zbožným vaším přáním . . Prudkým máchnutím ruky zapudili jste o sebe představu protivného chrliče námitek a impertinencí.
nýhrad
27 article
Ještě závěrek! Už bez kukle, bez fanta- stiky, bez umělých protimluvů. Dané poměry nasvědčují zatím naší infe- rioritě. Osm millionů Němců panuje šestnácti millionům Slovánům. Šestnáct millionů Slovanu nedovede se spravovat svým jazykem a způ- sobem. Poměr nezralého pastorka. Utkviti pro- vždy v tom poměru podružném nesmíme, byla by to naše smrt. V přírodě co zkamenělo, rychle zaroste a zmizí pod moeným bujením sou- sedních organismů. Také nám Slovanům není přírodou znemožněna tato avance. Co nám ještě brání? sr nle Brání především jho přijaté cízí kultury. Brání zákon setrvačnosti těles, pouta staletých odvislostí. Ale přes to! Síla idey dovede zpřelá- mati pouta, odvaliti rumy, břemena věků. Čím to, že naše idea neprojevila dosud tolik sily? Není přece pochyby: od té chvíle co bychom my Slované v říši se ustanovili na společném slovanském jednacím jazyku, byl by nadvládě německého živlu konec. Proč se neustanovujeme na tak zname- nitém prostředku? cn
Němec Slovan Slovan
28 article
Krátká odpověď: nedohodneme se. Vědomí slovanské není vyvinuto. Lépe řečeno, ani vy- jasněno není. Jsme opozděni, zanedbáni, ne- připraveni. Místo, abychom své slovanství v sobě probouzeli, trčíme nehybně, líně, otrocky ve svém jhu, jenom hubujeme na poměry, že nejsou jiné, nežli jsou a že je nikdo nechce v náš pro- spěch změnit. Chtěli bychom míti úspěchy, ale tak, aby nás nestály námahy a klopotných pří- prav, jaké všem pravým úspěchům vždy musí předcházeti. Hubujeme na ostatní bratry Slo- vany, jak jsou ve svém slovanství tak zpozděni. Jsme vskutku sami nejpokročilejší v uvědomě- losti. Ale běda! Jak jsme při tom sami zpo- zdění, nevyvinutí, nedopracovaní v myšlencel V čem pak záleží naše slovanství? Co jiného v něm dovedeme, nežli hubovat na druhé, že prozatím nechtějí, nedovedou chtíti, co my chceme. Kde je nějaký náš lepší příkl ad národního, slovansky uvědomélého života, kterým bychom předcházeli ? Douška: Dokud naše tak zvaná politická akce proti nadvládě německé není provázena současnou důslednou, neustupnou akcí na vyprostění celé bytosti národní a vyzvednutí její slovanské hod- noty ve všech poměrech života, dotud všecko naše rozčilování a řečnění na veřejnosti a v par lamentě zůstane pouhým čeřením vzduchu bez náležité mravní váhy a také bez patrnějších — praktických následků pro postup dalšího vývoje.
St