ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4c096420-727b-11dc-ae34-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 49, person 67, org 11, work 3
1 masthead
Ročník XXX
2 masthead
V Praze, ve středu dne 22. srpna 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 23l.
4 article
Na ranní a odpol. list předplácí se v Praze v administraei na néníe sa čtot leta . . . . 6 K — s dvojí denáškon na seřse n čtrrt lata . . . . 7 K s0 ve tslkch: a K 9oh sa měste . Poštout a měste n . . . koi s drejí zisilke a měs :::ik torí let-
Praha
5 article Po osvobození vyslanců v Pekině.
Po osvobození vyslanců v Pekině. Bezprostřední a nejbližší úkol spojene- ekých vojsk v Číně byl sice osvobozením vyslanců, po dva měsíce obležených, vykonán, ale do konečného uspořádání poměrů v Číně zdá se býti dle všeho ještě hodně daleko. Osvobození vyslanců nezpůsobilo prozatím ve válečných operacích nijaké přestávky, a jeví se dle zpráv dále docházejících pouze jako čásť zápasů, jež se dále vedou o hlavní město říše čínské. Dle zprávy anglického admirála Bruce z Čifu ze dne 19. t. m. oznamuje se z pramene japonského, že část Pekina stojí v plamenech, že v boji poulič- ním se pokračuje, že spojenci obkličují a bombardují »vnitřní« město, a pokud se týče císařovnyvdovy, že dle jedněch zpráv prchla z Pekina, dle jiných však princ Junglu do- sáhl toho, že v městě setrvala. Za to nepo- chybuje se, že hlavní původcov bouří s princem Tuanem v čele prchli, a že ještě v posledním okamžiku několik předních Číňanů pro naklonnost k e p smíru s cizinci dali popraviti. Tyto události samy o sobě jsou důka- zem, že není dosud připravena půda k ob- novení pořádku v Číně. Spojenci ovšem dou- fají, že v nejbližších dnech jim přibude po moři tolik posil a že shromáždí v Pekině takovou imposantní moc, jež přesvědčí Čí- ňany o tom, že by byl každý další jejich odpor marný. Ovšem může i tento výpočet selhat a to hlavně proto, že nynější panující dy nastie mandžuská řadou svých členů se po stavila v čelo odboje boxerů proti cizincům čímž stíženo postavení zvláště oněch velmocí kteréž chtějí obnovení pořádku zachováním vlády její v Číně.
Bruce Tuan Číňan Čína
6 article
Sotva lze očekávati, že by císařovna- vďova, setrvala-li v Pekině, byla ochotna přispěti k tomu, aby prine Tuan a ostatní dostali se do rukou spojenců, by je stihl trest za útoky na vyslance. V takovém pří- padě nutno se připraviti na to, že boj se přenese hlavně do severních provincií, kde spočívá vlastní síla nynějších vládců Číny Proto také některé velmoci, zejmena Spojené státy severo-americké, zahajují již rozpravu o tom, zda-li by posavadní dynastie čínská neměla se úplně z vlády v Číně odstraniti, a utvořiti nová vláda, v jejíž čele by stál vlastní rodák čínský. Myšlenky tyto opírají se hlavněo zkušenosti z tak zvaného povstání Taipingů, již hájili domácí dynastii proti nynější dy- nastii mandžuské. Názory americké dojdou asi nejspíše ohlasu u Japonců, kteří rovněž jsou nakloněni vlastním Číňanům a snaží se zničiti panství Mandzů. Již tato okolnost, že na ten čas nedá se ještě ani příbližně určiti, s kým by se mělo a mohlo v Číně vyjednávati o obno- vení míru, aby ujednání také byla zacho- vána, jest sama o sobě dokladem, jak jes situace v Číně spletitá a složitá. Proto spěchají časopisy blízké vládám středoevropským, aby vysvětlily veřejnosti. že csvobozením vyslanců akce spojeneckých vojsk ještě nikterak není ukončena, a že jmenování polního maršálka německého hra- běte Walderseea nestalo se pádem Pekina bezpředmětným.
Japonec Číňan Čína spojený stát Taiping Walderseea
7 article
Tak na př. praví »Fremdenblatt«: Kdyby rozhodující osobnosti v Německu se domní- valy, že v Číně už všecka vojenská práce jest vykonána, a že ustanovený vrchní veli- tel už nebude míti, čemu by velel, bezpo- chyby by se mu ušetřila cesta za moře. Ale tak jednoduché poměry nejsou. Jak francouzský ministr zahraničný Delcassé pro hlásil ve své poslední řeči, bude nyní spoje- necká armáda vymáhati zadostučinění a zá- ruky pro budoucnost, ač velmoci při tom nároky své co možná obmezí a vše budou považovati za vyloučeno, co by mohlo jed- notu jejich rozbíti, nedůvěru vzbuditi a snad způsobiti osudná nedorozumění. Než aní to nebude snadným úkolem, dosíci zadostuči- nění a záruk pro budoucnost.“ Ač Německo, co se týče zadostučinění pro smrť svého vyslance, stojí v popředí, jest nicméně zá- jem na potrestání vinníků u všech mocnosti totožný (?). Obtže budou spočívati hlavně v tom, vypátrati vinníky a zmocnitise jich. Vojenskou akci nelze tudíž pokládat za ukončenou, byť i mnoho vavřínů váleč- ných již se nesklidilo. Za to budou činěny tím větší požadavky na organisační talent vrchního velitele. . ..
Německo Čína
8 article
Vedle »Fremdenbl.« zejmena »Köln. Ztg.« zabývá se soustavně posláním hraběte Walderseea a rozepisuje se dnes proti zá- sadním odpůrcům německé vlády i proti odpůrcům ostatním, kteří se domnívají, že není již třeba posílati další posily do Číny. »Vidíme,« pokračuje »Köln. Zig.« v inspirova ném dopisu z Berlína, »že všecky velmoci bez oddechu zbrojí a každého dne dočítáme se zpráv, že vypluly na moře nové válečné lodi s posilami. Z toho jest patrno, že ne- jde pouze o Pekin. Po osm neděl marně se vyjednávalo mezi velmocemi a předními mandariny o vydání vyslanců. Může se po tomto příkladu důvěřovati, že ostatní účele, potrestání vinníků a zjednání záruk do bu- doucnosti se dá dosíci jinak než se zbraní v rukou? Ohražujeme se (Němci) proti tomu, jakoby pouze nám záleželo na boji s celou Čínou, ale připomínáme, že odpor nekladly pouze místní živly pekinské. Můsí se proto zatočiti s buřiči v cel říši čínské. S tohoto stanoviska jeví se další zbrojení a posily do Číny jakožto nej- vydatnější prostředek dospěti k míru »za cenu nejlevnější«.
Fremdenbl Köln Waldersee Vidím Němec Čína Berlín Peking
9 article
Dle obou těchto projevů by ovšem otázka čínská byla velmi jednoduchá, kdyby totiž na ni hleděly všechny velmoci se stanoviska berlínského. Ale naši čtenáři vědí, že toto stanovisko nezaujímají veškeré velmoci; ba jak jsme se dotkli při otázce vinníků, ani tu s jistotou se nedá říci, co bude následovati Pád dynastie Mandžů mohl by se zdáti leckterým z velmocí větším zlem, než zl odporem boxerů proti cizincům dosud spá chané; tím však by se mohla rázem octnouti na denním pořádku otázka dělení Číny, při níž by osoba vrchního velitele spojene- ckých vojsk mohla pozbýti všeho svého do posud jen theoretického významu. Otázk čínská pádem Pekina se tedy nezjednodušila, ale nabyla rozhodně větší důležitosti pro otázku postupu spojeneckého při dalším ře šení osudů Činy.
Čína
10 article
Politické zprávy domácí. Poslovanění Vídně. »Neue Fr. Presse« obvyklým denunciant- ským způsobem trochu opozděně referuje o ví- deňském pobytu kyjevských gymnasistů, ve- dených panem řed. Václavem Petrem. Vypo- čítává, které slovanské národnosti byly při tom. nezapomíná, že zpívána byla carská hymna, a proloženým písmem upozorňuje, že p. Petr mluvil o významu ruského jazyka pro všechny Slovany, o slovanském církevním jazyku, o Hu- sovi, a že shromáždění Slované dávali na jevo svůj souhlas voláním: Na zdar ! Živio Slavno! Rozumí se, kde byla carská hymna. že nemohlo scházeti Kde domov můj? Vrcholem všeho ale bylo, že dr. Vergun mluvil o slovan- ském charakteru Vídně, kde je každý druhý člověk Slován a hda již nyní, za největšího útisku, působí přes 80 slovanských spolků, kde se shromažďuje slovanská intelligence. Slované pracují k zavedení všeobecného volebního práva Jakmile ho dobudou, budou slaviti slavný svůj vjezd do vídeňské radnice. Poslovanění Vídně. jež, pokud je německá, je klínem mezi sever- ními a jižními Slovany, bude poslední stránkou v knize sjednocení Slovanů (roz. rakouských). Po řeči p. Vergunově přítomní zazpívali » He Slovaně!« Ruský gen. konsul, carský komoři p. Kudrjavcev byl také na slavnosti a když se objevil, byl uvítán provoláváním »urál« Co dělat proti poslovanění Vídně, »Neue Fr. Presse« neradí. Myslí si zajisté: co se vleče, neuteče.
Neue Petro Petr Hu Slovan Slavno Vergun Kudrjavcev Francie . Presse Vídeň Poslovanění Vídeň Slovan He Slovana sjednocený Slovan
11 article
Velké manevry v Haliči. Letošní velké či císařské manevry v Ha- liči budou největší, co dosud byly v Rakousko- Uhersku, ano v Evropě, Manevrovati bude 189 praporů, 143 škadrony a 390 kusů děl, úhrnem 180.000 m. Nejvyšší velení bude míti polní zbrojmistr svob. p. Beck. Manevrů zúčastní se také císař, jehož rozkazy pol. zb. Beck bude vykonávati, a arcivévoda František Ferdinand jakožto generál jízdy. Rus o českém školství. N. Klimov ve »By EspoH« v stati o odborném školství v Německu činí po- chvalnou zmínku o českém školství vůbec. Praví: Jestliže Německo obrovským vzrůstem své politické moci a hmotného blahobytu ve mnohé příčině musí vděčno býti svému »škol- skému učiteli«, ještě větší měrou zavázány jsou učiteli malé Čechy v díle probuzení svého ná- rodního vědomí a hmotného zvelebení země. Zatím co v ostatním Rakousku počet bezgra- motných je dosti vysoký, v Čechách na tisíc negramotných přichází jich pouze několik. Čechy jsou nyní nejkulturnější a nejprůmyslnější zemí Rakousko-Uherska. Pokrok v Čechách je značně zajímavý už proto, že v rozvoji Čech hlavní úlohu hrála soukromá a místná iniciativa, již časem se strany vlády nejen že se nedostávalo podpory, nýbrž vláda stavěla se naproti ní antagonism. Dosáhly-li Čechy vlastní silou toho stupně kulturného rozvoje, že jim náleží prvé místov celé monarchii, dosáhnou bohdá vlastní silou politického zabezpečení svých kulturných úspěchů.
Beck František Ferdinand Rus N Klimov Espoh Halič Rakousko Uhersko Evropa Německo Čechy RakouskoUhersko malý Čechy
12 article
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 21. srpna. O život knížete Nikoly. Asi před třemi měsíci objevila se v no- vinách zpráva, že jeden z černohorských emi- grantů, kteří se zaprodali rozkráli Mi- lanovi, potlouká se na Přimoři a hledá mezi tamními Italy někoho, kdo by za dobrou odměnu zákeřně skolil knižete Nikolu. »Informationu« oznamují z K otoru, že tam dne 14. t. m. zatčeni byli tři černohoršt emigranti, na něž padlo velmi odůvodněné po- dezření, že zamýšlejí knížete Nikolu zavražditi. Zatčení počitali, že kníže vraceti se bude z Italie od pohřbu krále Humberta domů na Kotor, on ale přistál v Baru. V Srbsku byli v jedné smečce se Sávou Ivanovičem, jenž spolu s Mi lanem sepsal pověstné špinavé hanopisy na kní- žete Nikolu a jeho rod. Zatčení předsevzala rakouská policie z vlastního popudu, když na- byla pro své podezření moených důvodů.
Nikola Italos Ivanovič Praha Kotor Srbsko Sáva Humberto dom
13 article
Nová kulturná válka v Prusku. Katolický orgán »Kölnische Volkszeitung hrozí Prusku novou kulturnou válkou, nebude-li odvoláno nařízení ministra Studta, kterýms zrušuje polské vyučování náboženství i v nej- nižších třídách obecných škol a místo polštiny zavádí se němčina. List praví, že je tu ještě elrkev, jež v té příčině stojí nad ministrem. O nařízení ministrově rokováno bude na konfe- renci biskupů ve Fuldě. Pan Studt musil by býti naivným, kdyby soudil, že třeba jediny biskup mohl by nařízení jeho schválit. Věc státu tím víc utrpí, že ministr osvěty nemá moci, aby své nařízení uvedl ve skutek. Arcibiskup potřebuje pouze odníti učitelům »missionem ca- nonicam« a přikázati kněžím, aby odtud vy- učovali děti náboženství v kostele, a pan Studt se svým nařízením pohoři. Jsme velmi žádostivi, jak se katolická církev zachová od počátku až do konce této protikřesťanské záležitosti. Myslíme, že prospě- chářšti biskupové v čas ustoupí a podřízené jim duchovenstvo bude nuceno podrobiti se.
Studt Prusko Fulda
14 article
Rumunsko a Bulharsko. Rumunsko vypovídá všechny Bulhary, a to nejen příslušníky bulharského knížectví, nýbrž i ty, kteří se narodili v Rumunsku a bulharské národní vědomí si zachovali. V místnostech sofijské »Slovanské besedye konal se v neděli makedonský kongres, jenž rokoval hlavné o zavraždění prof. Michaileana a rozhodně tento způsob boje odsoudil. Kon- gresu předsedal a rokování řídil pan Sarafov, předseda »Makedonského komitétu«, týž, jenž je přiznáním vrahovým kompromitován jako me- rálný původce bukureštské vraždy. Proto bez- pochyby projev kongresu rumunské vládě ne- postačí a konflikt Rumunska s Bulharskem jím odstraněn nebude. (ski.) Z Poznaně. (Dopis »Nár. Listů«.) Měli jsme zde sokolskou slavnost, ale bez so- kolských krojův, bez praporů sokolských i bez přespolních hostí, což bylo policejně zakázáno aby nepřijeli Sokolové haličtí anebo dokonce snad i čeští. Prapory byly na slavnost přívezeny vavinuté v obaly, a na fiakrech, a také v kostele na »sokolské mši« byly zabaleny. Průběh slav- nosti přes tu přísnost byl skvělý. Dostavilo s
Bulhar profesor Michailean Sarafov Sokol Rumunsko Bulharsko Poznaň Kon
15 article
V drobném prodejl: rnaní číslo o sobě . . . za 9h odpole iní . . . na 2 Ve flialkách na venkuvěi ranní číslo. . . . odpoleduí . . . . . . . . 6b Inseráty platí se kotově napře Předplacení a inserly přijímá adminl- strate v Marianske ulici č. 3. Tan nacházají se teš redakea. tiskársa a zapelise „Farodnisa Listl Rukopisy ae avvraeji
Marianske ulice Tana
16 article
900 Sokolů a obecenstva bylo v zahradě, kds veřejné cvičení uspořádáno, tolik, že obšírný prostor byl přeplněn. Slavnost byla tichá, jako němá, nebo zpěvy byly také policejně zakázány. Vláda pruská vidí v našich Sokolech jakési příšt povstalce, kteří jenom čekají, aby co nejdříve do Německa přitrhli Rusově, načež se s nimi spojí a Němcům odplatí za všechny křivdy. A přece naši Sokolové politikou se nezabývají, a je to jen vlastní zlé svědomí, co Němce straší. V posledních letech mnoho spolků sokolských se rozpadlo, poněvadž máme bohužel jíž také města, kde Sokolům žádný hostinec nepropůjčí místnosti pro schůzi nebo cvičení. Zdá se, že vláda pruská nepřeje nám ani fysického roz- voje a že jí záleží, abychom nejen národněa hospodářsky, nýbrž i tělesně na zmar byli při- vedeni. Naše slavnost sokolská připadla na týž čas, kdy školy po prázdninách jsou otevřeny kdy poprvé mělo se učit náboženství po ně- mecku a říkat »Vater unser« místo »Ojče náše. Hoši polští v polských částech měsla Poznaně, na Chvališevě a Středce nechtěli fikat modlitbu německy, i osvědčili učitelům, že jako Poláci chtějí modlitbu říkati polsky. Byli za to surová ztrestáni, neboť v pruských školách úřadním prostředkem paedagogickým je hůl 50 cm dlouhá a 11 mm. tlustá. Kromě toho učitelé Němci z Vestfálska a Braniborska bijou i pěstmi, hlavy rozbíjejí o katedry, a jak náš poslanec Grabský na sněmě pruském dokázal statisticky, zabijejí každoročně jisté procento polských dětí. Po- znanští hoši, chodící nyní do školy, prosí ro- diče, aby jim dali dvojnásobný odév a tím způ- sobem zachránili je částečně před ranami »kulturträgrů« německých.
Rusův Němec Sokol Vater Polák Grabský Německo Poznaň Vestfálsko Braniborsko Sokol mm
17 article
Veliké rozechvění vzbudilo mezi polským obecenstvem vystoupení professora university gryfijské Letziusa na sjezdě »Ostmarkenvereinue v Gryfli. Pan professor žádal, aby vláda ně- mecká užila prostředků barbarských proti Polá- kům, neboť proti Polákům je prý všechno do- voleno a v boji proti živlu slovanskému žádná mravnost neplatí. Poláci mají být zbaveni všech práv konstitučných, Polákům má jen příslušet — ipsíssima verba professora: »Abgaben zahlen, Kriegsdienste leisten und Maul halten« (dan platit, službu vojenskou plnit a hubu drže!). Dosud bývalo, že vláda všechno, co chtěla udé- lati proti Polákům, dala prvé ohlásiti skrze hakatisty, načež to sama ve skutek uvedla. Proto vystoupení hakatisty v Grifii dlužno považovati za vládní ohlášení, co dále proti Polákům bude podniknuto. Těžko nám pomysliti, co by se stalo zde s Polákem, který by řekl o Němeích to co p. Letzius mluvil o nást Po vojně francouzské bylo dáno heslok velikému pronásledování Poláků v Prusku Z Číny se Němci ještě nevrátili a již nám ozna- muji, že učiní další kroky k našemu zničení Jsme připravení na všechno. Papež nesmíří se. Přijímaje žurnalisty katolické vyjádřil se papež k redaktoru listu »Ilatia« Scalovi, mezi Vatikanem a Italií že nemůže býti tak dlouho smíru, dokud nebude ob- noveno panství papežovo. Papež splno- mocnil Sealu, aby tento výrok vyhlásil veřejně. Včerejší »Italia« tedy tak učinila. V Italii sa- motně prohlášení toto oslabí vliv církve; od- půrcům italského státu bude ale ovšem vodou na mlýn.
Polá Polák Němec Scala Vatikan Čína Seal
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V pruském Husinci. Odpoledne květnové neděle. Stojím s průvodčím a hostitelem svým na kopci uprostřed syté zeleně polí. Před nám k severozápadu široširá jak moře nedozírná ní žina germánská uniká zraku v mlze dálky nevidět jen blízké okresní městečko »Štrále (Strehlen = Střelín) a kolem něho dál či bliž roztroušené vísky. Pod námi hned roztrhaná skupina tři vsí, z nichž jsme vyšli. V pravo vystupuje mírná výšina, za to v levo — Ale t už se otáčíme docela a před námi jiný obraz. V nevelké dálce pásmo hor, modravé měkkou mlhou, jež je opřádá; z pozadí hřebenů jejich provalují se oslněná bílá oblaka, a v levo víe do zadu v oblačné výšce vrcholek kladské Sněžky svítí a leskne se sněhem, jak slunce do něho se opírá. Ano, jsme ve Slezsku, dnes již cizím nám. A teprve tam za témi horami, tam, kdeta oblaka vstávají, tam rodná země, stará vlast. Co vzdechů zalétalo odtud tam, — ale nedo- letělo, co slz vytrysklo zde z oči planoucích — steskem po těch krajích a marně!
Strehlen Slezsko Střelín
19 article
Jaké asi myšlenky táhnou dnes tou prostou, selskou duší měho průvodce, potomka jednoho z těch, již před dvěma sty, půl třetím stem le z viasti musili proto jen, že jinak smýšlel o Bohu a cítili Jej, než jak Řím a Vídeň velely Ne stesk, ne touha snad již ani, ale jistě vzpo- mínka a vědomí: tam patřím, tam bych by doma. 1627. — Ale ne; vemte si, přečtěte si raději Jiráskovy »Sousedy«, »Skaláky«; tam najdele lepší obraz, než bych zde v několika řádcích podati mohl, obraz toho tichého he- roismu českobratrského, plného smutku a zas milování Boha. Dnes? Když Veliký Fric 1749 vyhnané české bratry, kteří časem příjali vyznání reformované církve, osazoval v Husinci, netušil snad ani, že vděčně naň vzpominati budou potomci jejich. A vzpomínají, vzpomínali loni, slavice 150. ročnici svého příchodu sem. Jest jich tu Čechů v Husinci, Poděbradech (Dolních,
Jiráskův Skalák Fric Čecho Řím Vídeň Poděbrady
20 article
Prostředních a Horních) a Kočolkách kolem 1500. Odkud, z kterého kraje Čech sem která rodina přišla, nedovíte se již s určitostí; pamět jejich v tom nesahá již než do blízké osady Münsterberku a jiných pruských, z nichž sem se nastěhovali průběhem druhé polovice 18. stol. Nářečí jen prozrazuje a upomíná na východní a severní Čechy. Také se poněmčují, zvláště v okolních obcích druhdy také českých, co bud oni mezi Němce nebo Němci mezi ně se nastě- hovali; platí to zejmena o sousedním Eichwaldě a »Temnorfě« (Töppendorf). Také příslušníci jiných vyznání mísí se mezi ně. Toliko v Hu- sinci do nedávna nesměl nikdo se usadit z jiné církve, leč, přijal-li reformované vyznání, Hu- sinecké: »aby nebyly roztržky.« A ne, aby to dělali z libovůle, měli na to i zápisy. Když na př. před několika lety žid se zde usadiu chtěl a zbohatnout lehko z výnosného lomu, musil za krátko odlud. Ale teď se zde usadil žid s tkalcovskou továrnou, a už si ho mu- sili pustit do výboru a už chce rozhodovat a už . . ..
Němec Temnorfa Töppendorf Hu Horní Čechy Hu
21 article
Nieméně lze podnes mluviti zde o jisté samostatnosti a vsebeuzavřenosti všech tři če- ských obcí vůči německým, a připadů, třeba sebe pochopitelnějších, že Němec se přiženil, Némka přivdala sem, je celkem málo. Jedna s druhou těsně souvisice žijí obce ty svým ži- votem evangelicky prostým, tichým, ve vzpo- mínkách na vlast, k níž dosud svazky příbu- zenské je poutají, a ve zkazkách z bližší i starší minulosti, jichž hrdinami jsou Fric Ve- liký, jednotliví pastýři duchovní a kdybyste hloub chtěli vniknouti i paměti rodinné. Do- slechnete, jak Němci v okolních vsich, když Fric zaváděl brambory po říši své, ne hlízy, nýbrž plody jedli a ovšem »stonali« a pak brambory pěstovat se zdráhali, že prý je chce vrchnost otrávit, vyhubit; jak Husinečtí jim dali jmeno »bulvy«, dle oček. — Jak soudce ze Štrálu dojíždivati sem musil pře rovnat, jak »na vobci« pastucha obecní nezvedené holky s pranýře vyvolával a pak po vsi vodil, jak ponocný právo měl toulavou chasu v noci pro- hánět a vyplácet . . . . jak se který rod udržel na původním statku .. .. jak se druhdy zvláště ženy nosívaly . . .. Tak žijou, a srdcem jejich jest prostý kostelík na začátku vsi u samého Štrálu, kde
Němec Némek Fric Štrál
22 article
krom německého vyučování náboženství dnes jednou za tři neděle německého kázání, hlaho- lívá jadrný český zpěv bratrských písní du- chovních a české slovo boží. Jen ta otázk člověka zarazí : nahradí kostel a dům, co nedá škola německá? A pravda, pozdravují vás lidé zde česky, ale teprve když vás zde ve vsi po druhé, po třetí viděli. Tak je to dnes, po 150 letech od založení jak bude za druhých 150 let? Na hřbitově u kostela německých nápisů na českých rovech příbývá, a chasa, která do světa, ať za živnost či na vojnu, do světa ovšem německého vyšla vrací a usazuje se sice, ale s jinou kulturou. A ta židova továrna .... A je jich přece jen přehrštle, krůpěj proti té záplavě cizoty kolem. Plingsten, pfingsten ! Letnice! Cítite kouzlo toho slova? Katolíkům, zdá se, že neznamenají tolik jako protestantům, jimž slavnost těchto svátků nezaclání Boží Tělo.
Plingsten
23 article
Strávil jsem letošní pfingsten na vsi. v Husinci, jsa hostem rolnika, jehož rod již od r. 1749 na statku sedí, a posud mi plným proudem září do vzpomínek jas a teplo těch dvou, tří dnů. Nemohl bych dnes už mnoho o tom vypravovat, to ličit; jen vím, jak prvního dne záhy se probudiv na čisté svělničce dlouho jsem stál u okénka a díval se, jak měsíce srp zlatý zapadal a nebe blodlo a den se rozbře- skoval a zahrada ještě v dřímotách pod oknem chladivě dýchala vůní trávy. — Jak jsme pak šli na slovo Boží s ostatními sousedy, ale bez hovoru, tak tiše šli jsme uprášenou silnicl v zá- plavě a úpalu slunce, jak bylo horko v kostele na kruchtě ... Jak pak odpoledne jsem utekl. do polí vyběhl a v přivalu záře nebes a slunce planoucího se stopil a v ticho plně skřivaního jásotu nad hlavou a v záplavě kvémnaté zelené luk a vlnícího se obilí zapadl, zmizel . . . Ano, zmizel; nemyslit, jen květ duše své rozevřít tu na slunci a vnímat, vnímat jen ten jas a klid veliký, hluboký, tu lahodu a krásu, být zas jednou jak to prosté kvítí kolem . . . O pfingsten, píingstenl A pak přišel pan učitel a šli jsme po vsi. po besedách. Jak kde byl statek: ve větším skoro městská úprava, v menším i tkalcovský stav zaujímal jeden kout, tu i nízký strop pec v jiném koutě, či objemná kachlová kamna s plotnou; ovšem svaté obrázky nade stolem
24 article
v jiném koutě byste u nekatolíků marně hledali Toť se ví, úcta byla také jak zde; německé ko- láče a káva, ale i slazené pivo. A zavedl nás zůmyslně jiný soused k příbuzně své, která. sotva nás shlédla, ovšem s úměvem a jak v žertu volala: »I pro pána — my nic ne- máme — —« ale to jsme už věděli, že je lakomá a šli jsme jen na zlost. Ale sedlák sám se styděl a snesl kde co. — Požár západu protější, sousední statek nám zakrývá; jen jak úkosem na kraj chaty dopadá, chvěje se záplava jeho na ztemnělých, místy omšených doškách. Sedíme totiž na zahradě mezi statkem a chaloupkou páně učitelovou, v stínu, »pod jesenem« — můj hostitel, pan učitel a ještě stařík Flegr, chodsky statná po stava sivé hlavy, výrazné hladké tváře. Pan učitel, starý mládenec, poslabé po- stavy, holohlavý, za to dlouhého, sivého vousu — mluví. Dlouhou, střibrobilou bradu hlad hledí na mne a na tváři se mu rozhostil úsměv jaký jen vzácné, milé vzpomínky vykouzliti mohou. Upoutal i mne, nás; mlčíce hledíme naň všichni, ba zraky naše lpí na jeho rtech A již se odmlčel, a my posud mlčíme. Za- hleděl jsem se do dálky, do kraje, kde nad zelení polí a luk růžová záře západu jak jemná mlha se táhla právě.
Požár Flegr Dlouhá
25 article
Co to bylo? Lahoda prostého vypravován mateřským jazykem, či obsah sám? Ano; Palacký v širokém hnědém klobouku, Smetana vždy v myšlenkách zatonulý a Hálek a Rieger Brauner, tak zdálo se mi, že je vidím jit těmi ulicemi známými . . . A založení Národního divadla — Praha r. 1868 — Ruch probuze- ného života národa a vzdor a jásot jeho . A zase čistota nadšení mladého českého stu denta . . . Tenkrát . . . Oh, rozuměl, rozuměl jsem ti sivobradý staříku! Záviděl jsem panu učiteli, ale i pocit zrovna piety k němu mne ovládl. Ale i obdiv mne pojal. Či nepřekvapilo by vás, když byste uprostřed ciziny kol do kola vás obklopující sešli se s člověkem, starcem skoro již, jehož vzpomínky na mládí posvěceny jsou přítomností, památkou duchů i vám nejvzácnějších? Pan učitel. Ano, byl učitelem na zdejší škole, asi před 10 léty, dokud ve Vratislavi u vyšších úřadů měl příznivce, jemuž z Čech byl doporučen. Když příznivec zemřel, přišel jiný, Němec, a s ním jiný duch a jiný po řádek; pan učitel Čech musil ustoupiti, Němci méně nebezpečnému, spolehlivějšímu. Nemít sám majeteček, kdo ví, zdali by pan učitel s mysl tak čistou, nezkalenou, jasnou, vzpomínal na studentská léta svá v Praze ztrávená. Nadto svěřili mu občané krajané obecní písařstvía tuším i jiné ještě funkce, ba jest i »smírčím«. v) Slunce zapadlo ale do mrakův a prudký, studený vitr se strhl. Zašli jsme do světnice, do světničky páně učitelovy. Vyhledal ve staro- modním, prostém sekretáři album s podobiznami.
Lahoda Palacká Smetan Hálek Rieger Brauner Němec Praha Vratislav Čechy národní divadlo
26 article
Ale ne — to by byla zase celá řada historek z jeho života, vzpomínek na mládí, na vlast sta- rou i na nový domov, s nímž, pozoroval jsem, že srostl docela; jen jednu: Divčí podoba as 15 let — brunetka, čer- ných oči, milých tahů v plné, svěží tváři. »To je Anička Hornickýho,« (t. j. Flegra z Hor. Poděbrad) poznamenal můj hostitel, jenž také přihlížel. »Je,« odpověděl pan učitel, ale jaksi vážně »To bylo děvče, samá písnička l« »Zemřela?« ptám se a zdá se mi, že pro- nikám, proč pan učitel tak náhle zvážněl, bai proč, když jsme byli besedou u rodičů dívči- ných, nemohl se rozloučit. Hledím na podobiznu, ale na mysli mám choromyslnou starou matku páně učitelovu a jeho mládenectví — a zase tady to dévče, »samá písnička« . . . Pozdní kvét — hvězdička západu, jíž mrak pohltil? »Škeda toho dítěte.« A dál a dále jde obrázek za obrázkem, ten nový, živý, ten vybledlý . .. mladé i starsí tváře, mužské většinou, i posledních dvou pa- storů, ba i pražského seniora Košuta — — Setmělo se náhle. Můj průvoděl pobíl k odchodu; rozloučili jsme se s panem učite- lem. Tak tak že jsme došli pod střechu. Noc byla bouřlivá, ale já usnul opojen dojmy. A když jsem odjižděl, bylo mi jak pout- níku, jenž studánku a stín našed v širých po- lich v úpalu letního dne, občerstvil a odpoči- kem posilnil se a dále jde, dále do světa musí. *) Úřad více čestný; první soudní stolice, přes níž nesmí rolník na vsi k — advokátovi
Anička hornický Flegr Košut Poděbrady