2
masthead
V Praze, ve středu dne 22. srpna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplácí se
v Praze v administraei
na néníe
sa čtot leta . . . . 6 K —
s dvojí denáškon
na seřse
n čtrrt lata . . . . 7 K s0
ve tslkch: a K 9oh
sa měste .
Poštout
a měste
n . . . koi
s drejí zisilke
a měs
:::ik
torí let-
Praha
5
article
Po osvobození vyslanců
v Pekině.
Po osvobození vyslanců
v Pekině.
Bezprostřední a nejbližší úkol spojene-
ekých vojsk v Číně byl sice osvobozením
vyslanců, po dva měsíce obležených, vykonán,
ale do konečného uspořádání poměrů v Číně
zdá se býti dle všeho ještě hodně daleko.
Osvobození vyslanců nezpůsobilo prozatím
ve válečných operacích nijaké přestávky, a
jeví se dle zpráv dále docházejících pouze
jako čásť zápasů, jež se dále vedou o hlavní
město říše čínské. Dle zprávy anglického
admirála Bruce z Čifu ze dne 19. t. m.
oznamuje se z pramene japonského, že část
Pekina stojí v plamenech, že v boji poulič-
ním se pokračuje, že spojenci obkličují a
bombardují »vnitřní« město, a pokud se týče
císařovnyvdovy, že dle jedněch zpráv prchla
z Pekina, dle jiných však princ Junglu do-
sáhl toho, že v městě setrvala. Za to nepo-
chybuje se, že hlavní původcov
bouří s princem Tuanem v čele
prchli, a že ještě v posledním okamžiku
několik předních Číňanů pro naklonnost k
e p
smíru s cizinci dali popraviti.
Tyto události samy o sobě jsou důka-
zem, že není dosud připravena půda k ob-
novení pořádku v Číně. Spojenci ovšem dou-
fají, že v nejbližších dnech jim přibude po
moři tolik posil a že shromáždí v Pekině
takovou imposantní moc, jež přesvědčí Čí-
ňany o tom, že by byl každý další jejich odpor
marný. Ovšem může i tento výpočet selhat
a to hlavně proto, že nynější panující dy
nastie mandžuská řadou svých členů se po
stavila v čelo odboje boxerů proti cizincům
čímž stíženo postavení zvláště oněch velmocí
kteréž chtějí obnovení pořádku zachováním
vlády její v Číně.
Bruce
Tuan
Číňan
Čína
6
article
Sotva lze očekávati, že by císařovna-
vďova, setrvala-li v Pekině, byla ochotna
přispěti k tomu, aby prine Tuan a ostatní
dostali se do rukou spojenců, by je stihl
trest za útoky na vyslance. V takovém pří-
padě nutno se připraviti na to, že boj se
přenese hlavně do severních provincií, kde
spočívá vlastní síla nynějších vládců Číny
Proto také některé velmoci, zejmena
Spojené státy severo-americké, zahajují již
rozpravu o tom, zda-li by posavadní
dynastie čínská neměla se úplně
z vlády v Číně odstraniti, a utvořiti
nová vláda, v jejíž čele by stál vlastní rodák
čínský. Myšlenky tyto opírají se hlavněo
zkušenosti z tak zvaného povstání Taipingů,
již hájili domácí dynastii proti nynější dy-
nastii mandžuské. Názory americké dojdou
asi nejspíše ohlasu u Japonců, kteří rovněž
jsou nakloněni vlastním Číňanům a snaží se
zničiti panství Mandzů.
Již tato okolnost, že na ten čas nedá
se ještě ani příbližně určiti, s kým by se
mělo a mohlo v Číně vyjednávati o obno-
vení míru, aby ujednání také byla zacho-
vána, jest sama o sobě dokladem, jak jes
situace v Číně spletitá a složitá.
Proto spěchají časopisy blízké vládám
středoevropským, aby vysvětlily veřejnosti.
že csvobozením vyslanců akce spojeneckých
vojsk ještě nikterak není ukončena, a že
jmenování polního maršálka německého hra-
běte Walderseea nestalo se pádem Pekina
bezpředmětným.
Japonec
Číňan
Čína
spojený stát
Taiping
Walderseea
7
article
Tak na př. praví »Fremdenblatt«: Kdyby
rozhodující osobnosti v Německu se domní-
valy, že v Číně už všecka vojenská práce
jest vykonána, a že ustanovený vrchní veli-
tel už nebude míti, čemu by velel, bezpo-
chyby by se mu ušetřila cesta za moře.
Ale tak jednoduché poměry nejsou. Jak
francouzský ministr zahraničný Delcassé pro
hlásil ve své poslední řeči, bude nyní spoje-
necká armáda vymáhati zadostučinění a zá-
ruky pro budoucnost, ač velmoci při tom
nároky své co možná obmezí a vše budou
považovati za vyloučeno, co by mohlo jed-
notu jejich rozbíti, nedůvěru vzbuditi a snad
způsobiti osudná nedorozumění. Než aní to
nebude snadným úkolem, dosíci zadostuči-
nění a záruk pro budoucnost.“ Ač Německo,
co se týče zadostučinění pro smrť svého
vyslance, stojí v popředí, jest nicméně zá-
jem na potrestání vinníků u všech mocnosti
totožný (?). Obtže budou spočívati hlavně
v tom, vypátrati vinníky a zmocnitise
jich. Vojenskou akci nelze tudíž pokládat
za ukončenou, byť i mnoho vavřínů váleč-
ných již se nesklidilo. Za to budou činěny
tím větší požadavky na organisační talent
vrchního velitele. . ..
Německo
Čína
8
article
Vedle »Fremdenbl.« zejmena »Köln.
Ztg.« zabývá se soustavně posláním hraběte
Walderseea a rozepisuje se dnes proti zá-
sadním odpůrcům německé vlády i proti
odpůrcům ostatním, kteří se domnívají, že
není již třeba posílati další posily do Číny.
»Vidíme,« pokračuje »Köln. Zig.« v inspirova
ném dopisu z Berlína, »že všecky velmoci
bez oddechu zbrojí a každého dne dočítáme
se zpráv, že vypluly na moře nové válečné
lodi s posilami. Z toho jest patrno, že ne-
jde pouze o Pekin. Po osm neděl marně
se vyjednávalo mezi velmocemi a předními
mandariny o vydání vyslanců. Může se po
tomto příkladu důvěřovati, že ostatní účele,
potrestání vinníků a zjednání záruk do bu-
doucnosti se dá dosíci jinak než se zbraní
v rukou? Ohražujeme se (Němci) proti tomu,
jakoby pouze nám záleželo na boji s celou
Čínou, ale připomínáme, že odpor nekladly
pouze místní živly pekinské. Můsí se
proto zatočiti s buřiči v cel
říši čínské. S tohoto stanoviska jeví se
další zbrojení a posily do Číny jakožto nej-
vydatnější prostředek dospěti k míru »za
cenu nejlevnější«.
Fremdenbl
Köln
Waldersee
Vidím
Němec
Čína
Berlín
Peking
9
article
Dle obou těchto projevů by ovšem otázka
čínská byla velmi jednoduchá, kdyby totiž
na ni hleděly všechny velmoci se stanoviska
berlínského. Ale naši čtenáři vědí, že toto
stanovisko nezaujímají veškeré velmoci; ba
jak jsme se dotkli při otázce vinníků, ani tu
s jistotou se nedá říci, co bude následovati
Pád dynastie Mandžů mohl by se zdáti
leckterým z velmocí větším zlem, než zl
odporem boxerů proti cizincům dosud spá
chané; tím však by se mohla rázem octnouti
na denním pořádku otázka dělení Číny,
při níž by osoba vrchního velitele spojene-
ckých vojsk mohla pozbýti všeho svého do
posud jen theoretického významu. Otázk
čínská pádem Pekina se tedy nezjednodušila,
ale nabyla rozhodně větší důležitosti pro
otázku postupu spojeneckého při dalším ře
šení osudů Činy.
Čína
10
article
Politické zprávy domácí.
Poslovanění Vídně.
»Neue Fr. Presse« obvyklým denunciant-
ským způsobem trochu opozděně referuje o ví-
deňském pobytu kyjevských gymnasistů, ve-
dených panem řed. Václavem Petrem. Vypo-
čítává, které slovanské národnosti byly při tom.
nezapomíná, že zpívána byla carská hymna,
a proloženým písmem upozorňuje, že p. Petr
mluvil o významu ruského jazyka pro všechny
Slovany, o slovanském církevním jazyku, o Hu-
sovi, a že shromáždění Slované dávali na jevo
svůj souhlas voláním: Na zdar ! Živio
Slavno! Rozumí se, kde byla carská hymna.
že nemohlo scházeti Kde domov můj? Vrcholem
všeho ale bylo, že dr. Vergun mluvil o slovan-
ském charakteru Vídně, kde je každý druhý
člověk Slován a hda již nyní, za největšího
útisku, působí přes 80 slovanských spolků, kde
se shromažďuje slovanská intelligence. Slované
pracují k zavedení všeobecného volebního práva
Jakmile ho dobudou, budou slaviti slavný svůj
vjezd do vídeňské radnice. Poslovanění Vídně.
jež, pokud je německá, je klínem mezi sever-
ními a jižními Slovany, bude poslední stránkou
v knize sjednocení Slovanů (roz. rakouských).
Po řeči p. Vergunově přítomní zazpívali » He
Slovaně!« Ruský gen. konsul, carský komoři
p. Kudrjavcev byl také na slavnosti a když
se objevil, byl uvítán provoláváním »urál«
Co dělat proti poslovanění Vídně, »Neue
Fr. Presse« neradí. Myslí si zajisté: co se
vleče, neuteče.
Neue
Petro
Petr
Hu
Slovan
Slavno
Vergun
Kudrjavcev
Francie . Presse
Vídeň
Poslovanění Vídeň
Slovan
He Slovana
sjednocený Slovan
11
article
Velké manevry v Haliči.
Letošní velké či císařské manevry v Ha-
liči budou největší, co dosud byly v Rakousko-
Uhersku, ano v Evropě, Manevrovati bude 189
praporů, 143 škadrony a 390 kusů děl, úhrnem
180.000 m. Nejvyšší velení bude míti polní
zbrojmistr svob. p. Beck. Manevrů zúčastní se
také císař, jehož rozkazy pol. zb. Beck bude
vykonávati, a arcivévoda František Ferdinand
jakožto generál jízdy.
Rus o českém školství.
N. Klimov ve »By EspoH« v
stati o odborném školství v Německu činí po-
chvalnou zmínku o českém školství vůbec.
Praví: Jestliže Německo obrovským vzrůstem
své politické moci a hmotného blahobytu ve
mnohé příčině musí vděčno býti svému »škol-
skému učiteli«, ještě větší měrou zavázány jsou
učiteli malé Čechy v díle probuzení svého ná-
rodního vědomí a hmotného zvelebení země.
Zatím co v ostatním Rakousku počet bezgra-
motných je dosti vysoký, v Čechách na tisíc
negramotných přichází jich pouze několik. Čechy
jsou nyní nejkulturnější a nejprůmyslnější zemí
Rakousko-Uherska. Pokrok v Čechách je značně
zajímavý už proto, že v rozvoji Čech hlavní
úlohu hrála soukromá a místná iniciativa, již
časem se strany vlády nejen že se nedostávalo
podpory, nýbrž vláda stavěla se naproti ní
antagonism.
Dosáhly-li Čechy vlastní silou toho stupně
kulturného rozvoje, že jim náleží prvé místov
celé monarchii, dosáhnou bohdá vlastní silou
politického zabezpečení svých kulturných
úspěchů.
Beck
František Ferdinand
Rus
N Klimov
Espoh
Halič
Rakousko
Uhersko
Evropa
Německo
Čechy
RakouskoUhersko
malý Čechy
12
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 21. srpna.
O život knížete Nikoly.
Asi před třemi měsíci objevila se v no-
vinách zpráva, že jeden z černohorských emi-
grantů, kteří se zaprodali rozkráli Mi-
lanovi, potlouká se na Přimoři a hledá
mezi tamními Italy někoho, kdo by za dobrou
odměnu zákeřně skolil knižete Nikolu.
»Informationu« oznamují z K otoru, že
tam dne 14. t. m. zatčeni byli tři černohoršt
emigranti, na něž padlo velmi odůvodněné po-
dezření, že zamýšlejí knížete Nikolu zavražditi.
Zatčení počitali, že kníže vraceti se bude z Italie
od pohřbu krále Humberta domů na Kotor, on
ale přistál v Baru. V Srbsku byli v jedné
smečce se Sávou Ivanovičem, jenž spolu s Mi
lanem sepsal pověstné špinavé hanopisy na kní-
žete Nikolu a jeho rod. Zatčení předsevzala
rakouská policie z vlastního popudu, když na-
byla pro své podezření moených důvodů.
Nikola
Italos
Ivanovič
Praha
Kotor
Srbsko
Sáva
Humberto dom
13
article
Nová kulturná válka v Prusku.
Katolický orgán »Kölnische Volkszeitung
hrozí Prusku novou kulturnou válkou, nebude-li
odvoláno nařízení ministra Studta, kterýms
zrušuje polské vyučování náboženství i v nej-
nižších třídách obecných škol a místo polštiny
zavádí se němčina. List praví, že je tu ještě
elrkev, jež v té příčině stojí nad ministrem.
O nařízení ministrově rokováno bude na konfe-
renci biskupů ve Fuldě. Pan Studt musil by
býti naivným, kdyby soudil, že třeba jediny
biskup mohl by nařízení jeho schválit. Věc státu
tím víc utrpí, že ministr osvěty nemá moci,
aby své nařízení uvedl ve skutek. Arcibiskup
potřebuje pouze odníti učitelům »missionem ca-
nonicam« a přikázati kněžím, aby odtud vy-
učovali děti náboženství v kostele, a pan Studt
se svým nařízením pohoři.
Jsme velmi žádostivi, jak se katolická
církev zachová od počátku až do konce této
protikřesťanské záležitosti. Myslíme, že prospě-
chářšti biskupové v čas ustoupí a podřízené jim
duchovenstvo bude nuceno podrobiti se.
Studt
Prusko
Fulda
14
article
Rumunsko a Bulharsko.
Rumunsko vypovídá všechny Bulhary, a to
nejen příslušníky bulharského knížectví, nýbrž
i ty, kteří se narodili v Rumunsku a bulharské
národní vědomí si zachovali.
V místnostech sofijské »Slovanské besedye
konal se v neděli makedonský kongres, jenž
rokoval hlavné o zavraždění prof. Michaileana
a rozhodně tento způsob boje odsoudil. Kon-
gresu předsedal a rokování řídil pan Sarafov,
předseda »Makedonského komitétu«, týž, jenž
je přiznáním vrahovým kompromitován jako me-
rálný původce bukureštské vraždy. Proto bez-
pochyby projev kongresu rumunské vládě ne-
postačí a konflikt Rumunska s Bulharskem jím
odstraněn nebude.
(ski.) Z Poznaně. (Dopis »Nár. Listů«.)
Měli jsme zde sokolskou slavnost, ale bez so-
kolských krojův, bez praporů sokolských i bez
přespolních hostí, což bylo policejně zakázáno
aby nepřijeli Sokolové haličtí anebo dokonce
snad i čeští. Prapory byly na slavnost přívezeny
vavinuté v obaly, a na fiakrech, a také v kostele
na »sokolské mši« byly zabaleny. Průběh slav-
nosti přes tu přísnost byl skvělý. Dostavilo s
Bulhar
profesor
Michailean
Sarafov
Sokol
Rumunsko
Bulharsko
Poznaň
Kon
15
article
V drobném prodejl:
rnaní číslo o sobě . . . za 9h
odpole iní
. . . na 2
Ve flialkách na venkuvěi
ranní číslo. . . .
odpoleduí . . . . . . . . 6b
Inseráty
platí se kotově napře
Předplacení a inserly přijímá adminl-
strate v Marianske ulici č. 3.
Tan nacházají se teš redakea.
tiskársa a zapelise „Farodnisa Listl
Rukopisy ae avvraeji
Marianske ulice
Tana
16
article
900 Sokolů a obecenstva bylo v zahradě, kds
veřejné cvičení uspořádáno, tolik, že obšírný
prostor byl přeplněn. Slavnost byla tichá, jako
němá, nebo zpěvy byly také policejně zakázány.
Vláda pruská vidí v našich Sokolech jakési příšt
povstalce, kteří jenom čekají, aby co nejdříve
do Německa přitrhli Rusově, načež se s nimi
spojí a Němcům odplatí za všechny křivdy.
A přece naši Sokolové politikou se nezabývají,
a je to jen vlastní zlé svědomí, co Němce straší.
V posledních letech mnoho spolků sokolských
se rozpadlo, poněvadž máme bohužel jíž také
města, kde Sokolům žádný hostinec nepropůjčí
místnosti pro schůzi nebo cvičení. Zdá se, že
vláda pruská nepřeje nám ani fysického roz-
voje a že jí záleží, abychom nejen národněa
hospodářsky, nýbrž i tělesně na zmar byli při-
vedeni. Naše slavnost sokolská připadla na týž
čas, kdy školy po prázdninách jsou otevřeny
kdy poprvé mělo se učit náboženství po ně-
mecku a říkat »Vater unser« místo »Ojče náše.
Hoši polští v polských částech měsla Poznaně,
na Chvališevě a Středce nechtěli fikat modlitbu
německy, i osvědčili učitelům, že jako Poláci
chtějí modlitbu říkati polsky. Byli za to surová
ztrestáni, neboť v pruských školách úřadním
prostředkem paedagogickým je hůl 50 cm dlouhá
a 11 mm. tlustá. Kromě toho učitelé Němci
z Vestfálska a Braniborska bijou i pěstmi, hlavy
rozbíjejí o katedry, a jak náš poslanec Grabský
na sněmě pruském dokázal statisticky, zabijejí
každoročně jisté procento polských dětí. Po-
znanští hoši, chodící nyní do školy, prosí ro-
diče, aby jim dali dvojnásobný odév a tím způ-
sobem zachránili je částečně před ranami
»kulturträgrů« německých.
Rusův
Němec
Sokol
Vater
Polák
Grabský
Německo
Poznaň
Vestfálsko
Braniborsko
Sokol
mm
17
article
Veliké rozechvění vzbudilo mezi polským
obecenstvem vystoupení professora university
gryfijské Letziusa na sjezdě »Ostmarkenvereinue
v Gryfli. Pan professor žádal, aby vláda ně-
mecká užila prostředků barbarských proti Polá-
kům, neboť proti Polákům je prý všechno do-
voleno a v boji proti živlu slovanskému žádná
mravnost neplatí. Poláci mají být zbaveni všech
práv konstitučných, Polákům má jen příslušet
— ipsíssima verba professora: »Abgaben zahlen,
Kriegsdienste leisten und Maul halten« (dan
platit, službu vojenskou plnit a hubu drže!).
Dosud bývalo, že vláda všechno, co chtěla udé-
lati proti Polákům, dala prvé ohlásiti skrze
hakatisty, načež to sama ve skutek uvedla. Proto
vystoupení hakatisty v Grifii dlužno považovati
za vládní ohlášení, co dále proti Polákům bude
podniknuto. Těžko nám pomysliti, co by se stalo
zde s Polákem, který by řekl o Němeích to
co p. Letzius mluvil o nást
Po vojně francouzské bylo dáno heslok
velikému pronásledování Poláků v Prusku
Z Číny se Němci ještě nevrátili a již nám ozna-
muji, že učiní další kroky k našemu zničení
Jsme připravení na všechno.
Papež nesmíří se.
Přijímaje žurnalisty katolické vyjádřil se
papež k redaktoru listu »Ilatia« Scalovi, mezi
Vatikanem a Italií že nemůže býti
tak dlouho smíru, dokud nebude ob-
noveno panství papežovo. Papež splno-
mocnil Sealu, aby tento výrok vyhlásil veřejně.
Včerejší »Italia« tedy tak učinila. V Italii sa-
motně prohlášení toto oslabí vliv církve; od-
půrcům italského státu bude ale ovšem vodou
na mlýn.
Polá
Polák
Němec
Scala
Vatikan
Čína
Seal
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V pruském Husinci.
Odpoledne květnové neděle.
Stojím s průvodčím a hostitelem svým na
kopci uprostřed syté zeleně polí. Před nám
k severozápadu široširá jak moře nedozírná ní
žina germánská uniká zraku v mlze dálky
nevidět jen blízké okresní městečko »Štrále
(Strehlen = Střelín) a kolem něho dál či bliž
roztroušené vísky. Pod námi hned roztrhaná
skupina tři vsí, z nichž jsme vyšli. V pravo
vystupuje mírná výšina, za to v levo — Ale t
už se otáčíme docela a před námi jiný obraz.
V nevelké dálce pásmo hor, modravé měkkou
mlhou, jež je opřádá; z pozadí hřebenů jejich
provalují se oslněná bílá oblaka, a v levo víe
do zadu v oblačné výšce vrcholek kladské Sněžky
svítí a leskne se sněhem, jak slunce do něho
se opírá.
Ano, jsme ve Slezsku, dnes již cizím nám.
A teprve tam za témi horami, tam, kdeta
oblaka vstávají, tam rodná země, stará vlast.
Co vzdechů zalétalo odtud tam, — ale nedo-
letělo, co slz vytrysklo zde z oči planoucích —
steskem po těch krajích a marně!
Strehlen
Slezsko
Střelín
19
article
Jaké asi myšlenky táhnou dnes tou prostou,
selskou duší měho průvodce, potomka jednoho
z těch, již před dvěma sty, půl třetím stem le
z viasti musili proto jen, že jinak smýšlel
o Bohu a cítili Jej, než jak Řím a Vídeň velely
Ne stesk, ne touha snad již ani, ale jistě vzpo-
mínka a vědomí: tam patřím, tam bych by
doma.
1627. — Ale ne; vemte si, přečtěte si
raději Jiráskovy »Sousedy«, »Skaláky«; tam
najdele lepší obraz, než bych zde v několika
řádcích podati mohl, obraz toho tichého he-
roismu českobratrského, plného smutku a zas
milování Boha.
Dnes?
Když Veliký Fric 1749 vyhnané české
bratry, kteří časem příjali vyznání reformované
církve, osazoval v Husinci, netušil snad ani, že
vděčně naň vzpominati budou potomci jejich.
A vzpomínají, vzpomínali loni, slavice 150.
ročnici svého příchodu sem. Jest jich tu
Čechů v Husinci, Poděbradech (Dolních,
Jiráskův
Skalák
Fric
Čecho
Řím
Vídeň
Poděbrady
20
article
Prostředních a Horních) a Kočolkách kolem
1500. Odkud, z kterého kraje Čech sem která
rodina přišla, nedovíte se již s určitostí; pamět
jejich v tom nesahá již než do blízké osady
Münsterberku a jiných pruských, z nichž sem
se nastěhovali průběhem druhé polovice 18. stol.
Nářečí jen prozrazuje a upomíná na východní
a severní Čechy. Také se poněmčují, zvláště
v okolních obcích druhdy také českých, co bud
oni mezi Němce nebo Němci mezi ně se nastě-
hovali; platí to zejmena o sousedním Eichwaldě
a »Temnorfě« (Töppendorf). Také příslušníci
jiných vyznání mísí se mezi ně. Toliko v Hu-
sinci do nedávna nesměl nikdo se usadit z jiné
církve, leč, přijal-li reformované vyznání, Hu-
sinecké: »aby nebyly roztržky.« A ne, aby to
dělali z libovůle, měli na to i zápisy. Když
na př. před několika lety žid se zde usadiu
chtěl a zbohatnout lehko z výnosného lomu,
musil za krátko odlud. Ale teď se zde usadil
žid s tkalcovskou továrnou, a už si ho mu-
sili pustit do výboru a už chce rozhodovat
a už . . ..
Němec
Temnorfa
Töppendorf
Hu
Horní
Čechy
Hu
21
article
Nieméně lze podnes mluviti zde o jisté
samostatnosti a vsebeuzavřenosti všech tři če-
ských obcí vůči německým, a připadů, třeba
sebe pochopitelnějších, že Němec se přiženil,
Némka přivdala sem, je celkem málo. Jedna
s druhou těsně souvisice žijí obce ty svým ži-
votem evangelicky prostým, tichým, ve vzpo-
mínkách na vlast, k níž dosud svazky příbu-
zenské je poutají, a ve zkazkách z bližší
i starší minulosti, jichž hrdinami jsou Fric Ve-
liký, jednotliví pastýři duchovní a kdybyste
hloub chtěli vniknouti i paměti rodinné. Do-
slechnete, jak Němci v okolních vsich, když
Fric zaváděl brambory po říši své, ne hlízy,
nýbrž plody jedli a ovšem »stonali« a pak
brambory pěstovat se zdráhali, že prý je chce
vrchnost otrávit, vyhubit; jak Husinečtí jim
dali jmeno »bulvy«, dle oček. — Jak soudce
ze Štrálu dojíždivati sem musil pře rovnat, jak
»na vobci« pastucha obecní nezvedené holky
s pranýře vyvolával a pak po vsi vodil, jak
ponocný právo měl toulavou chasu v noci pro-
hánět a vyplácet . . . . jak se který rod udržel
na původním statku .. .. jak se druhdy zvláště
ženy nosívaly . . ..
Tak žijou, a srdcem jejich jest prostý
kostelík na začátku vsi u samého Štrálu, kde
Němec
Némek
Fric
Štrál
22
article
krom německého vyučování náboženství dnes
jednou za tři neděle německého kázání, hlaho-
lívá jadrný český zpěv bratrských písní du-
chovních a české slovo boží. Jen ta otázk
člověka zarazí : nahradí kostel a dům, co nedá
škola německá? A pravda, pozdravují vás lidé
zde česky, ale teprve když vás zde ve vsi po
druhé, po třetí viděli.
Tak je to dnes, po 150 letech od založení
jak bude za druhých 150 let? Na hřbitově
u kostela německých nápisů na českých rovech
příbývá, a chasa, která do světa, ať za živnost
či na vojnu, do světa ovšem německého vyšla
vrací a usazuje se sice, ale s jinou kulturou.
A ta židova továrna .... A je jich přece jen
přehrštle, krůpěj proti té záplavě cizoty kolem.
Plingsten, pfingsten ! Letnice! Cítite kouzlo
toho slova? Katolíkům, zdá se, že neznamenají
tolik jako protestantům, jimž slavnost těchto
svátků nezaclání Boží Tělo.
Plingsten
23
article
Strávil jsem letošní pfingsten na vsi.
v Husinci, jsa hostem rolnika, jehož rod již
od r. 1749 na statku sedí, a posud mi plným
proudem září do vzpomínek jas a teplo těch
dvou, tří dnů. Nemohl bych dnes už mnoho
o tom vypravovat, to ličit; jen vím, jak prvního
dne záhy se probudiv na čisté svělničce dlouho
jsem stál u okénka a díval se, jak měsíce srp
zlatý zapadal a nebe blodlo a den se rozbře-
skoval a zahrada ještě v dřímotách pod oknem
chladivě dýchala vůní trávy. — Jak jsme pak
šli na slovo Boží s ostatními sousedy, ale bez
hovoru, tak tiše šli jsme uprášenou silnicl v zá-
plavě a úpalu slunce, jak bylo horko v kostele
na kruchtě ... Jak pak odpoledne jsem utekl.
do polí vyběhl a v přivalu záře nebes a slunce
planoucího se stopil a v ticho plně skřivaního
jásotu nad hlavou a v záplavě kvémnaté zelené
luk a vlnícího se obilí zapadl, zmizel . . . Ano,
zmizel; nemyslit, jen květ duše své rozevřít tu
na slunci a vnímat, vnímat jen ten jas a klid
veliký, hluboký, tu lahodu a krásu, být zas
jednou jak to prosté kvítí kolem . . . O pfingsten,
píingstenl
A pak přišel pan učitel a šli jsme po vsi.
po besedách. Jak kde byl statek: ve větším
skoro městská úprava, v menším i tkalcovský
stav zaujímal jeden kout, tu i nízký strop
pec v jiném koutě, či objemná kachlová kamna
s plotnou; ovšem svaté obrázky nade stolem
24
article
v jiném koutě byste u nekatolíků marně hledali
Toť se ví, úcta byla také jak zde; německé ko-
láče a káva, ale i slazené pivo. A zavedl nás
zůmyslně jiný soused k příbuzně své, která.
sotva nás shlédla, ovšem s úměvem a jak
v žertu volala: »I pro pána — my nic ne-
máme — —« ale to jsme už věděli, že je
lakomá a šli jsme jen na zlost. Ale sedlák sám
se styděl a snesl kde co. —
Požár západu protější, sousední statek nám
zakrývá; jen jak úkosem na kraj chaty dopadá,
chvěje se záplava jeho na ztemnělých, místy
omšených doškách. Sedíme totiž na zahradě
mezi statkem a chaloupkou páně učitelovou,
v stínu, »pod jesenem« — můj hostitel, pan
učitel a ještě stařík Flegr, chodsky statná po
stava sivé hlavy, výrazné hladké tváře.
Pan učitel, starý mládenec, poslabé po-
stavy, holohlavý, za to dlouhého, sivého vousu
— mluví. Dlouhou, střibrobilou bradu hlad
hledí na mne a na tváři se mu rozhostil úsměv
jaký jen vzácné, milé vzpomínky vykouzliti
mohou. Upoutal i mne, nás; mlčíce hledíme
naň všichni, ba zraky naše lpí na jeho rtech
A již se odmlčel, a my posud mlčíme. Za-
hleděl jsem se do dálky, do kraje, kde nad
zelení polí a luk růžová záře západu jak jemná
mlha se táhla právě.
Požár
Flegr
Dlouhá
25
article
Co to bylo? Lahoda prostého vypravován
mateřským jazykem, či obsah sám? Ano;
Palacký v širokém hnědém klobouku, Smetana
vždy v myšlenkách zatonulý a Hálek a Rieger
Brauner, tak zdálo se mi, že je vidím jit těmi
ulicemi známými . . . A založení Národního
divadla — Praha r. 1868 — Ruch probuze-
ného života národa a vzdor a jásot jeho .
A zase čistota nadšení mladého českého stu
denta . . . Tenkrát . . . Oh, rozuměl, rozuměl
jsem ti sivobradý staříku!
Záviděl jsem panu učiteli, ale i pocit
zrovna piety k němu mne ovládl. Ale i obdiv
mne pojal. Či nepřekvapilo by vás, když byste
uprostřed ciziny kol do kola vás obklopující
sešli se s člověkem, starcem skoro již, jehož
vzpomínky na mládí posvěceny jsou přítomností,
památkou duchů i vám nejvzácnějších?
Pan učitel. Ano, byl učitelem na zdejší
škole, asi před 10 léty, dokud ve Vratislavi
u vyšších úřadů měl příznivce, jemuž z Čech
byl doporučen. Když příznivec zemřel, přišel
jiný, Němec, a s ním jiný duch a jiný po
řádek; pan učitel Čech musil ustoupiti, Němci
méně nebezpečnému, spolehlivějšímu. Nemít sám
majeteček, kdo ví, zdali by pan učitel s mysl
tak čistou, nezkalenou, jasnou, vzpomínal na
studentská léta svá v Praze ztrávená. Nadto
svěřili mu občané krajané obecní písařstvía
tuším i jiné ještě funkce, ba jest i »smírčím«. v)
Slunce zapadlo ale do mrakův a prudký,
studený vitr se strhl. Zašli jsme do světnice, do
světničky páně učitelovy. Vyhledal ve staro-
modním, prostém sekretáři album s podobiznami.
Lahoda
Palacká
Smetan
Hálek
Rieger Brauner
Němec
Praha
Vratislav
Čechy
národní divadlo
26
article
Ale ne — to by byla zase celá řada historek
z jeho života, vzpomínek na mládí, na vlast sta-
rou i na nový domov, s nímž, pozoroval jsem,
že srostl docela; jen jednu:
Divčí podoba as 15 let — brunetka, čer-
ných oči, milých tahů v plné, svěží tváři.
»To je Anička Hornickýho,« (t. j. Flegra
z Hor. Poděbrad) poznamenal můj hostitel, jenž
také přihlížel.
»Je,« odpověděl pan učitel, ale jaksi vážně
»To bylo děvče, samá písnička l«
»Zemřela?« ptám se a zdá se mi, že pro-
nikám, proč pan učitel tak náhle zvážněl, bai
proč, když jsme byli besedou u rodičů dívči-
ných, nemohl se rozloučit. Hledím na podobiznu,
ale na mysli mám choromyslnou starou matku
páně učitelovu a jeho mládenectví — a zase
tady to dévče, »samá písnička« . . . Pozdní kvét
— hvězdička západu, jíž mrak pohltil?
»Škeda toho dítěte.«
A dál a dále jde obrázek za obrázkem,
ten nový, živý, ten vybledlý . .. mladé i starsí
tváře, mužské většinou, i posledních dvou pa-
storů, ba i pražského seniora Košuta — —
Setmělo se náhle. Můj průvoděl pobíl
k odchodu; rozloučili jsme se s panem učite-
lem. Tak tak že jsme došli pod střechu.
Noc byla bouřlivá, ale já usnul opojen
dojmy.
A když jsem odjižděl, bylo mi jak pout-
níku, jenž studánku a stín našed v širých po-
lich v úpalu letního dne, občerstvil a odpoči-
kem posilnil se a dále jde, dále do světa
musí.
*) Úřad více čestný; první soudní stolice, přes
níž nesmí rolník na vsi k — advokátovi
Anička hornický
Flegr
Košut
Poděbrady