1
masthead
Ročník XXXXVI.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 22. ledna 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lists
předplácí ner
v Praze v aánintsn
n.. . . K=
s drojí donálkoa
niěsl
Rna : :
n něk .e llol,
Poštont
nrrk kei. :
sdrojí zásllk
n: ke
Praha
5
article
Tuhý volební zápas v ně-
mecké říši.
Tuhý volební zápas v ně-
mecké říši.
Za tři dny již svedena bude v německé
říši Hohenzollerů veliká občanská bitva
»Némců s Němci« ne sice ručnicemi, bo-
dáky a děly, nýbrž jen hlasovacími lístky
ale nicméně je všecko v Německu roze-
chvěno a rozčileno, jakoby šlo o boj oprav-
dový na život a na smrt. Německý kaneléř
kníže Bülow již po druhé zasahuje v zápas
stran — ač jinak říká, že vláda říšská ma
stát nade všemi stranami; o Sylvestru uči-
nil tak agitačním listem veřejným, nyní opět
banketní řečí při hostině koloniálního »čin-
ného komitétu« v Berlíně, aby hájil politiku
vlády proti kritikám a žalobám oposice po-
savadních nejsilnějších stran v říšském
sněmu německém: klerikálního to středua
sociální demokracie.
Troufale a směle vrhl před pěti nedě-
lemi rozpuštěním sněmu říšského kn. Bülov
s cíšařem Vilémem oběma těmto nejsilnějším
stranám rukavici, když nechtěly vládě po-
volit žádané miliony na stavbu vojenských
drah v afrických koloniích Německa, aniz
další nové miliony na válečnou výpravu
proti tamějším odbojným domorodcům, kteří
se vzpírají dobrodiní německé kultury
nechtějí nechat své ženy mrskat německými
karabáčníky
Němec
Vilém
Německo
Berlín
Bülov
6
article
Všechen vzdělaný svět trnul nad oše-
metnosti a brutalitou německé této koloni-
ální politiky dosavadní, hlasitý repot proti
ní ozýval se mezi slušnými Němci, až této
nevoli, tomuto pocitu studu nad hanbou daly
výrazu v říšském sněmu strana sociálně-
demokratická i posud k vládě dosti shoví-
vavá strana katolického středu. Oposice této
strany překvapila a rozhořčila kancléře Bi
lowa i císaře jako dýková rána Brutova
druhdy Césara. Jedva že tedy spojeným
hlasy klerikálů a sociálních demokratů po-
žadavek vlády zamítnut — vyňal Bülo
z kapsy rozpouštěcí dekret Vilémův a od-
volal se k národu německému. Čtenáři
naši upamatují se, jaký dojem učinil tehda
před pěti nedělemi tento čin na liberální
strany německé. Uvítaly a velebily jej, jasa-
jice, jako čin vykoupení a pravé spásy pro
říši německou
»Konečně!« plesali: »Konečně troufas
vláda císařova dupnouti na klerikální cen
trum, před nímž se dosud tak otrocky chvěla.
Němec
Brutův
César
Büt
Vilémův
7
article
Konečně rozřízla ubrus mezi ním a sebor
i zvedla kurážně rukavici, kterouž jí zpupna
ta strana udeřila v tvář!« Vlastní příčiny
sporu: ostudně bídné a nesmírně nákladné
a nikam nevedoucí koloniální politiky v ně-
mecke Africe rázem zapomenuto, a jen
srdečná radost nad rozlitým octem mezi
vládou a klerikály německými blažila tehda
německé liberály.
Těšili se, že o nových volbách probu-
zený německý lid konečně vymaní se z jařma
klerikálního, ba vzpruží se vlasteneckya
národně též proti sociálním demokratům
připraví tak oběma těm nevlasteneckým
nenárodním stranám konečně vytouženoua
zaslouženou porážku. »Německo musí mít
kolonie, aby mělo kam vyvážet svůj každým
rokem rostoucí nadbytek proletářstva, aby
mělo kam odbývat své tovary. Naše půda
nám nestačí více pro obživení lidu našeho
musíme si dobývati nové v cizích zemích —
toť naší životní potřebou a otázkou národní,
Afrika
Německo
8
article
A hle, klerikálové i sociální demokraté vzpí-
rají se této životní potřebě národa, chtějí
zmenšit naše vojsko v koloniích na pouhý
houfec 2000 mužův, nechtějí tam investovat
pár milionův, skrblí a lakotí o každou marku.
potřebnou na udržení afrických našich území
a osad. Překážejí tedy životní potřebě ná
roda, ohrožují podmínky jeho vývoje, jeho
blahobytu, jeho veliké budoucnosti na světě
a proto pryč od nich, národe německý, od-
vrať se od vlastiškůdcův a postav se volbou
svou na stranu vlády národní, na stranu cí-
sařovu v této veliké přil-
To byl tenor všech provolání německých
liberálních stran, nabízejících se vládě jedna
nad druhou, že jí povoli pro Afriku miliony
marek i statisíce vojáků třeba, pak-li jen ona
za to přestane býti tak byrokra-
tickou a svémocnou, pakli se promění
ve vládu upřímně ústavní a parla-
mentní. Za ten slib byli liberálové ně-
mečtí ochotni dáti životy za císaře a jeh
věc a v očekávání, že k tomu dojde, ž
Bülow nemaje jiné volby než opříti se o li-
berály, rozvine prapor parlamentní vlády
proti byrokratismu a všemu zpátečnictví, vy-
zývali plamennými slovy národ německý
dějinný, veliký boj za věc národa německéh
a svobody německé proti klerikalismu a so
ciální demokracii. »Nastal veliký okamžik.
v němž se rozpoutá furor teutonic us
Na hradby k obraně nejsvětějších statků
Vláda vykonala svou povinnost, nyní ji vy
konati musí německý lid. Ať je konec vlek
lému tomu panství katolického středu a tajné
vedlejší vládě ultramontánů!« Tak volal
den po rozpuštění sněmu říšského všechen
německý liberální tisk. —
Bülow
9
article
Avšak také němečtí klerikálové a ně
mečtí sociální demokraté si nepověsili zámků
na ústa a nezůstali dlužni odpověď, nýbr
vylíčili národu svůj boj proti nezřízeným ná-
rokům vlády jako boj upřímných přátel lidu
německého a jeho pravého prospěchu ná
rodního oproti panovačné, absolutistické
vojácké libovlád ě, která bezohledne
plýtvá jměním lidu na ukájení svých cti-
žádostivých, nerozumných choutek, která
sleduje dobrodružnou, hazardní politiku ko-
loniální, jež nevynáší posud Německu ani
nejmenšího užitku, ale za to jen nesmírne
škody, nebezpečné soupeřství, hanbu a po-
rážky, a která v nitru Německa šlap
ústavní svobody a práva lidu krok za
krokem, veslujíc k nepokrytému
alsoluti sm u.
Némcům nastává prý teprv z áp a
o základní práva ústavní proti
vládě všemohoucího byrokrati smu
vojáctví, i běda prý Němcům, jestliz
znovu utuží moc a sílu těchto dvou činitelů,
kteří okamžitě rozehnali říšský sněm národ,
jakmile se odvážil oposice proti nim. Pakli
by národ nyní volbami svými tuto oposici
chabě opustil — jakou posilu dodal by tím
troufalosti absolutistův, chtějících snížit par-
lament na pouhého otroka svého, jenž se
výžene, jakmile neposlechne a nepovolíl
A dle všeho padá toto zrní v Ně-
mecku na půdu dosti úrodnou. Či
blíže nadchází den voleb, tím více klesá
mysl německých liberálův s bývalé výše své
odvahy a jistoty vítězné. Tisk jejích zaluje
na houževnatou setrvačnosí lidu německého
v starých názorech a předsudcích. »Cel
průběl volebního hnutí ukázal, že se d
smýšlení lidu jen u velmi s kr o v ne
Němec
Německo
10
article
NIi
NIi
míře předělat« — teskní Paul Micha-
elis v nedělním berlínském »Tagbl.«. »Hrála
sice ve volebním boji otázka kolo nií
jistou úlohu; avšak čím déle přece jen t ím
více ustupovala všeobecným o-
tázkám politickým. Ne, že by spou-
sty lidu nevražily na naše osady africké,
takové nevraživosti ani u sociálně demokra-
tických voličův není; avšak celá ta otázka
kolonií našich v Africe jest masám
lidu naprosto lhostejna.
Lid nezbavuje se svého přesvědčení, ž
košile jest bližší než kabáta
dříve než obrátíme svůj zřetel do dalekých
krajin cizoty, že máme pamatovat na to,
abychom si svůj vlastní dpmo
zařídili bytelněji . . . V popředí vo-
lebního zápasu octnul se všeobecny
zápasmezi reakci a pokrokem, při
čemž nepadaly ani tak na váhu otázky hmotné,
jako celní politika vlády, nebo nové nepřímé
daně, nebo drahota masa, lid osvědčil za
tohoto volebního zápašu opět svůj idealism,
an jej popuzoval co nejvíce zpátečni-
cký školní zákon pruský, jakož
i zabořilý pruský volební systém
trojtřídního censu. To nadhánělo
vodu na sociálně demokratický mlýn, to
přivedlo sociální demokracii snad více vo-
ličův, než celá agrární politika vlády.« —
Micha
Afrika
Lido
11
article
Jak veliká panuje v Německu nespoko-
jenost a nedůvěra vůči směru vnitřní pol-
tiky Vilémovy, prozrazuje též sama, bezděky,
včerejší řeč kancléře Bülowa. Jak se
v ní ohražuje proti podezření z úmyslův
zpátečnických, jak ujišťuje, že vlády spolkové
nechovají žádných zlých úmyslů proti moci
parlamentu, nadtož proti ústavním právům
národa, jak hůjí konečně císaře Viléma II..
že neprovozoval nikdy osobní vlády, nýbrž
vždy šetřil mezi ústavou sobě daných, dbaj
vždy rady říšského kancléře a nepodnikaje
nikdy čehos bez ní a proti ní jen po vlastní
vůli své. Pozorujme, jak dává si kanclé
německý záležet na tom, aby v poslední
ještě chvili zpáčil a pozměnil v tom ohledu
smýšlení lidu německého, než tento vyšle
svých osm milionů mužů k hlasovacímu
osudí.
Bülow
Vilém II
Německo
Vilémov
12
article
Že jest v předvečer voleb i vládě i libe
rálům německým dosti úzko a teskno, pro
zrazuje konečně i známý spisovatel německý
Wildenbruch svým »slovem k Němcům !«ve
včerejší »N. Fr. Pr.«, kde jim v pamět při
volaxá velkého Blearka a jeho známé
na světě!« aby potom naříkal na bídu
chabost nynějšího pokolení německého, které
se bojí jednak papeže římského, tak že da
na slovo každého štvoucího kaplana, jednak
terroru sociální demokracie, před nímž jako
polekaná ovce před vlkem ubíhá do osidel
římských klerikálův. Vše to by nasvědčovala
tomu, že ani tentokráte nepřinesou volby
v Německu žádné pronikavé změny v posa
vadním poměru stran.
V rozpuštěném říšském sněmu byl nej-
silnější stranou katolický střed, číta
99 poslancův a v říši 1,878 092 voličův
po něm nejsilnějšími byli sociální demokraté
měliť 79 poslanců. Po nich teprve přišl
konservativci o 51 poslancích, národní libe
rálové s 51 posl. Říšská strana (mírných
konservativců) o 22 poslancích, svobodo
myslna lidová strana o 20 poslancích, Polae
o 16 poslancích atd.
Všecky liberální a národní strany ně
mecké soustředily na sebe o minulých vol
bách i s antisemity a Dány úhrnem 3.760 000
kdežto katolický střed dohromady s Eisa-
sany, Welfv a Poláky dosáhl úhrnem
2.420.000 hlasův, sociální demo
kraté pak dokonce 3,010.770 hlasův.
Dnes se sociálně-demokratický tisk holedbá
že straně ještě znamenitě hlasův přibude
Za to však asi dle všech výpočtů utrpí kleri-
kální centrum úbytek hlasův a nejednu
ztrátu. Avšak zdecimováno asi sotva bude
jak liberálové a vláda doufaly
Němec
Dán
Polák
Francie
Německo
Welfv
13
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna
480. schůze
Z Vídně, 21. ledna.
(Zvláštní telef. zpráva „Nár. Listů-.)
Úmysl, zkoncovati dnes zákon alespoň
platech úřadnických, selhal. Dodejme hned
netečností poslanců samých. O. 2/49. hod. večer-
ni, po nekonečné řeči posl. Pachera, navrhl
hr. Sternberg konec schůze, zároveň pal
spočtení přítomných poslanců. Vyštossnar jevo.
že bylo jich ve sněmovně všeho všudy — —
92. Následkem toho mursili v pozdních hodinách
večerních sluhové rozněsti do bytů jednotlivých
poslanců presidiální sdělení, že příští schůze
koná se zejtra o 11. hodině.
Plny byly dnes lože a galerie, ale v zase-
dací síni, když hlasovalo se tem o pilnosti ná-
vrhu na neprodlené vyřízení předloh o platech
úřadnických a profesorských, o kterých koná se
rokování povšechné a společné, nalézalo se jen
138 poslanců. Obecenstvo bavilo se celé 2 ho-
diny — napřed za hlučného a veselého souboje
něm. agrárního posl. Peschky s videňským drem.
Pacher
Peschek
Vídeň
14
article
Heilingrem. Souboj tento byl miniaturou
zápolení, jaké bude podle všeho v nové sněmovně
mezi táborem interesentů a interesů městských
a mezi táborem interesentů a interesů agrárně-
venkovských. Právě proto, že sněmovna viděla
v tomto turnaji obrysy přištích posic volebních.
sledovala jej s pozorností napjatou. Pak byla
posluchačstvo svědkem, kterak poslanec za
venkovské obce královéhradecké, když mu před
sedající právě poslanec dr. Žáček po dvojím,
ale marném napomenutí odňal slovo, nazval to-
boto českého poslance, na presidiálním stolci za-
sedajícího, lumpem a pak ještě koupeným lum-
pem a videlo, že sněmovna dole se proto neroz-
čilila, nýbrž chovala se lhostejně, netečně a ne-
hybně, jako kdyby někdo byl řekl: „Dnes večer
jsou nepku 4 sjunně mravu“ Jan několik. málo
poslanců proteslovalo.
Ministr financí dr. Korytowski dal u-
čité prohlášení, že víec, než na čem se usnesl
rozpočtový výbor, nemůže pro úřadníky a pro
fesery povoliti. To mohlo býti přátelům obou
těch stavů vybídkou, by se uskrovnili v řečech
Ale nestalo se tak.
Zejtra projedná se napřed zákon o platec
úřadnických, potom o platech profesorských
Potom dojde na zákon o kongrui.
Z Vídně, 21. ledna, (K. k.)
Předseda br. Vette r zabájil schůzi o 3.15 bo
odpol.
Mezi došlými spisy jsou dotazy poslanců
Seidla a sp. o předložení zákona proti řáděn
kartelů: Brdlíka, Klumpara a sp. po tom, ž
zem. finanční ředitelství v Praze odepřelo předložiii
disciplinární oznámení a zmařilo trestní stíhán
udavače.
Sněmovna rokovala dále o pilných návrzíeh
Steinera a sp. v příčině úpravy platů úřadni-
ckých a dra. G rossa a sp. o úpravě platů stát
ních učitelo.
doktor
Žáček
Jan
Korytowski
Seidl
Brdlík
Klumpar
Steiner
Vídeň
Praha
15
article
V drobném prodeji
rani člo o sbě . . R sh
odpotednl
ve atalksek na vonkore
nno člslo.
vapeleket
Inseratr
platí ne h o t ov ě napřeo
Piedplnosní laerty pjnádpisl-
ran nackánsjí so též rešsbo
tskárna erpsdice, Národnich Linta-
Rukvpisy so nevraoi
Národnich Linto
16
title
Hlavními řečnky te i
17
article
pro posl. H e il in-
H e il in
18
article
ger, proti posl. Pesc bkaa
Posl. Peschka pojednávkb, účinku zlepšení plato
na poplatníky. Bývalo by lépe, kdyby zatím byla
podána předloha o drahotním přídavku. Nesluší se.
aby sněmovna, jejíž život čítá se již na hodiny.
uvalovala státu na dlouhou dobu takové veliké
břímě. Musíme přece věděti, jak veliký bude náklad
na úpravu platů a jak se maji věci s úhradou. Jest
se co obávati, že poplatníci opět budou nucení bra-
diti potřebu. V žádném státě není tak veliký návní
do státních úřadů jako v Rakousku a ten podporuje
se ještě zřizováním středních škol. Odborné a země-
dělské školy zanedbávají se. Zmiňuje se o bídněm
stavu zemských financi, zejména v Čechách, pouka-
zuje dále na velké náklady ze starobního a invalid-
ního pojišťování a z dvouleté vojenské služby.
Připomíná účinek úpravy platů státního úřad-
nictva na platy zemských, okresních a obecních
úřadníků. Jeho strana jen s těžkým srdcem bude
hlasovati pro pilnost, pro meritum však hlasovati
bude. Finančnímu ministru připomíná: Takové před-
lohy v budoucnosti již nechcem. Až sem, dal ani
krok. (Pochvala mezi německými agrárníky.)
Posl. Heilinger přimlouvá se za požadavky stát-
ních úřadníků, při čemž dochází k hlučným srážkám
s německou stranou agrární. Navrhuje několik změn,
týkajících se praktikantů, kancelářského výpomoc-
ného personálu a postupu do jednotlivých hodnost-
ních tild.
Navrhovatelé vzdávají se doslovu.
Pilnost přijímá se 123 proti 11 hlasům a sně-
movna zahajuje hlavní rokování o zákonných
osnovách.
Posl
Peschek
Rakousko
Čechy
19
article
Ref. Skene lituje, že reforma správy nebyl
provedena a poukazuje na špatné postavení důstoj-
níků a vojenských úřadníků. Prosí, by dotyčná reso-
luce byla schválena a aby nebyly přijaty žadn
změňovací návrhy.
Posl. hr. Sternberg prohlašuje, že jako zástupce
venkovských obcí může a musí zaujímati slanovisko.
že venkovští zástupci budou sice blaho úřadnictv
vždy podporovati, avšak také žádati kompensaci, aby
hegemonie byrokratismu nad výrobními třídami byla
konečně odkázána do příslušných mezi. Bude hlasa-
vati pro zákon, třebas úřadníkům nepřináší žádouciho
prospěchu. Venkovští zástupcové žádají na úladni-
ctvu, aby s lidmi, jimi zastupovanými jednali lidsky
Liči podrobně poměry na venkově, kde není lidu-
milných ústavů. Žádá za obsazení systemisovaných
míst. Uznává, že rakouské úřadnictvo je mnohem
lepší, než jinde, přes všechny pokusy je korumpo-
vati. Při této příležitosti zmiňuje se o aléře Onciulově
a opětuje někdejší obvinění učiněně.
V Anglii jest poctivý stav soudcovský první pod-
minkou právního státu. Před několika dny rada vrch-
ního zemského soudu Wach (ve Vídni) dal svědkovi
radu, aby se zastřelil. V jiném státu by ho hned se-
sadili. Profože však máme takového kandidáta samo
vraždy v ministru spravedlnosti
Místopředseda dr. Žáček: Udělují řečníkovi pr
tento výrok důtku.
Skene
Posl
doktor
Žáček
Sternberg
Anglie
Vídeň
rada vrch
20
article
Posl. hr. Sternborg: ... sociálním demokratu nej-
horší kategorie, nelze se diviti, že se radí v soudní
síní k samovrazdě a snad také k násilnému smilstvu.
Místopředseda dr. Žáček: Prosím, pan poslanče.
nechte takových slov. Jinak vám odejmu slovo pro
neslušposl., vvrk.
spravedinosli! Já k samovraždě neradil. V zemni, v
zteje tsn sj, vo státě, v
kterém se dá člověk do pense, poněvadž byl špinav-
cem a pak se udělá revisorem našich účtů, v takove
zemi se slává všechno.
Posl. hr. Sternberu zmiňuje se pak o svěm pro-
cesu s Hahnem a praví, že veškeré noviny pollačily
zprávy o tomto procesu, ve kterém řečník a jeho
obhájce měli vysoce politické řeči. Veškeren tisk
obklopuje jako kruh sociálně-demokratického ministra
spravedlnosti. Při takovém systému nemohou slušní
lidé používati zákonných prostředků, nýbrž maí
právo, hoditi pochodeň revoluce do této říše.
Místopředseda dr. Žáček: Pane poslanče, odní-
mám vám slovo. Slovo má posl. dr. Löcker
Posl. hr. Sternberu odvolává se ke sněmovně
Mistopředseda dr. Žáček: Nemáte se co odvo-
lávati Odňal jsem vám slovo, protože vaše výrazy
byly neslušné a urážely dobrý mrav
Posl. hr. Sternberg: Neřekl jsem nic nesluš-
néhoy
Místopředseda dr. Žáček: Zde neplatí žádné ol-
volá ní. Slovo má dr. Löcken.
Posl. hr. Sternberu: Cože? Vy jste lump! (Hlučné
volání fujl a odpor ve sněmovně)
Posl
doktor
Žáček
Hahn
Löcker Posl
Löcken
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
v Praze, dno 21. ledna.
Praha
22
article
(„Čtenář.“ — II.) Přišel jsem kdys
domů od oběda u vážené a svrchovaně moudre
rodiny, jež pokládala si za čest pozvati mne na
genialní bramborové knedliky, jakými se ne-
honosí ani božíhodová tabule Edvarda VII. —
pokyn pro čtenáře: laskavé přihlášky vždy za-
včas vyřízeny buďtež na můj sekretariát, s
známkou na odpověď — a ve své skřínce n
dopisy našel jsem listek, pravda, ne právě nej-
bělostnější. Na listku tužkou bylo napsáno:
„Red. Tenaten, pražský dopisovatel „—skýel
Listů“. A na druhé straně: „Žádá za rozmluvu
mezi 3.—4. hodinou.
„Jak, interview?“ pomyslil jsem si a po
vyvstal mi na čele. Mezi třetí a čtvrtou hodincu
— tři byly již za několik minu.
Všeobeená situace evropská, pokud ni bylo
povědomo, byla právě tenkrát nějak zušmodrchi-
na — zaslochl jsem ráno úryvek věcné politické
rezpravy dvou drožkárů, kteři se těmi věcm
zabývali — a já, bezpochyby, jeď mám Evrope
poradit... Přichází ke mně novinář, zástupee
sedmé velmoci, vyslanec „ských Listů“, aby
mne interviowoval, kterak jů pohlížím na si-
tunaci .
Panečku, to není maličkost: já, nepřipra
ven, něco řeknu, novinář si to zapiše, telograí
roznese to po celém světě, napjatá evropská si-
tuace se tím třeba ještě krajně přiostři — po-
važte, ta zodpovědnost!
Ostatně, kdož ví, nejedná-li se snad někde
za mými zády a bez měho vědomí c tom, abych,
možná, byl povolán do příštího ministerstva.
Snad i mám být konečně jmenován ministrem
financí — finance byly ode dávna mou slabou
stránkou a mým koníčkem. Či snad, kdo ví.
jsem vyhlédnut pro resort ministra železnic a
veřejné dopravy — já strašně rád jezdím po
dráze, zejměna do Selce nebo třeba až do Roz-
tok z jara, když tam kvelou třešně. Nejméne
jednou za rok se tam vždy podívám. Novinář,
jakož jest jeho právem i povinností, přicházíse
Edvard
Roza
Reda . Tenaten
23
article
mne asi pozeptat, jaké stanovisko bych vůči
tomu zaujal —
Nu což, kdyby toho zájem státu nezbytne
vyžadoval, nebyl bych proti tomu. Převzal byc
třebas i vedení ministerstva kultu a vyučování.
To by svět viděl, kterak já bych pečoval o kul-
turní naše zájmy! Mám vyhlédnutého spisovatele.
jehož tuto ani jmenovati netřeba, jemuž hine
zejtra bych ministerským nařízením udělil do-
životní stipendium ročního obnosu nejméně t
kového, mnoho-li obnáší ministerské služné
A po tom skutku bohulibém třeba hned šel by
zas do pense, blah vědomím, že vděčně žehnai
mně budou národové rakoustí.
Ovšem, vůči novináři bude třeba opatrnosti
— ne hned na trh se vším, co si myslím . . . Al
čas kvapil, zástupce sedmé velmoci mohl mn
překvapit každé chvíle. A bylo nutno, aby mn
nezastal nepřipravena. Honem jsem si do vedlej
ši trafiky doskočil pro odpolední vydání dvou
tří denních listů, abych je v rychlosti přelousk l
a tím panu redaktoru náležitě imponoval širokým
svým rozhledem po politickém světě.
Al
24
article
Ještě jsem však ani nedočetl, co jak s
„Modré oči 19“ psaly jakémusí patrně neško-
nému „Démonu 27“ a ještě jsem se ani ned
věděl, kdeže jsou „dnes večer vyhlášené šp-
kové knedliky se zelím a s hudbou oblibenéh
salonního tercetta“ — mám totiž hloupý zvyk
čísti noviny od zadu — když bylo pojednou z-
klepáno na dvéře —
Horko mne polilo. V politickém vědění mě
zely ještě povážlivé mezery a živou mocí nemohl
jsem si v tom okamžení vzpomenout, co soudim
na př. o celním konfliktu rakousko-srbském. Avšak
pan redaktor, jemuž jsem chvátal otevři,
na štěstí ani slovem nezavadil o nijakou politi-
ckou otázku, ani potom se neptal, zdali byl bych
ochoten vstoupiti do ministerstva. Abych pravdu
řekl, trošinku mne zklamal. Objevil se v have-
loku na zástupce sedmé velmoci poněkud ošu-
mělém a na pravé ruce měl nataženu rukavičku,
jejíž rodná sestra patrně asi někde ve vesmíru
zabloudila. Stál na prahu, jakoby ani nehodlal
jíti dovnitř a představiv se, stiskl mi ruku tk
srdečně, jakoby ji považoval za plod stromu
ořechového a při tom jakoby měl fixní ideu, že
jeho pravice je louskáčkem na ořechy.
25
article
„Stůj noho, posvátná jsou místa,“ zadekla
moval při tom citát odněkud mi známý. „Takhl
tedy vypadá příbytek Mus“, řekl, rozhlédnuv s
kolem a ukloniv se ke všem čtyřem stranám
světa. „Básníkova svatyně,“ pronesl znovu, po-
dávaje mi louskáček na ořechy a dodal něco la-
tinsky. Snad pozdrav nebo požehnání, nevím, c
to bylo. Rozumím z latiny jedině „nota bene“
vím, co je to „ile missa est“. Kteroužto známo
jazyka latinského mám ještě z dob, když jsen
býval ministrantem. Dostával jsem tehdy za m
nistrování pevný plat, gáži, jež v nynější koru-
nové měně obnášela by netto 60 haléřů. Byla t
má první, ostatně jediná gáže, na jakou jse
se v životě zmohl. (Ze jsem se na to „jiste“
s čím jsem na prvního mohl počitat, tenkrát
neoženil, přičítám dnes jen té okolnosti, že jsem
byl na ženění přece snad jen příliš mlád: bylot
mi osm let a v tom krásném věku, mám-li se pi
držeti historické pravdy, jsem se mdlého žen-
ského pohlavi sice zbytečně, ale za to tim více
styděl.)
„Pan redaktor“ ku podivu záhy v mé sva
tyni zdomácněl. Posadil se na židli ke psacímu
stolku — „tak tady vzniklá všechna ta krásn
děla,“ povidal. .. až jsem se lekl: probůh, c
já píši nějaké — kanony? A pan redaktor zn
lecky prohlížel si rukopisy, rozložené po stol
pochvalně přikyvoval hlavou a konečně mi v
světlil účel své návštěvy.
Musa
26
article
Přišel, aby mne ujistil svou neskonalou
úctou. Přišel, aby mi stikl pravici — a již za
po ní natahoval svůj louskáček. Přišel, protože
jakožto můj nejhorlivější čtenář nemohl odolati
touze, alespoň jedenkrát atd. Byl starší mne.
alespoň o několik let, ale při tom stále oslovoval
mne mazlivým „tatíčku“, Div, že mne svým fa-
miliarně-uctivým tónem nevybídnul, abychs
ucházel o místo „otce národa“, úmrtím Pal-
okého dosud uprázdněné. A při tom tatíčken
házel v pravo, v levo: teď mluvíl s tatičkem
Vrchlickým, včera povídal mu tatíček Jirásek
A přišel konečně, aby se mi pochlubil, žee
má ve své knihovně všechna má „děla“. Jen
knihy právě vyšlé dosud nemá, koupit si jí ne-
mohl, „žena byla nemocná, děti stonaly, činže
byla na krku-
Budilo se ve mně dvojí nepěkné podezření
že pan „redaktor“ vlastně panem redaktoren
není, ale že jest nepochybně členem onoho ce-
chu nadšených čtenářů, kteří za své čtenářsk
nadšení chtějí míti — určitý honorář.
A „zástupce sedmé velmoci“ se s pož-
davkem takového honoráře skutečně vytasil.
Ne hned, až po všelijakém krasořečnění
malebně prošpikovaném latinskými citáty a něko-
lika „tatičky“. Litoval, že nemám u sebe sve
poslední knihy — byl by mne požádal, abych
se mu do ní podepsal — „ničeho na světě by
si tak nepřál, jako míti autograf svého nejzamil-
vanějšího autora“ — a najednou uhodil se do
čela, jakoby si na něco vzpomněl. Již u dveřl
vzpomněl si na to, že nevím už který tatíček
poslanec volá jej do Vídně, aby tam převzal ve-
dení listu, jenž bude hájit zájmy tamější české
menšiny — „my to tam rozsekáme“ — a vzpo-
mněl i na to, že cesta do Vídně stojí tolik
tolik a že, znaje mé šlechetné srdce, obracís
tudíž ke mně se snažnou prosbou za laskavou
výpomoc patnácti korunami, jež při nejbližší
příležitosti s poděkováním atd.
Vrchlický
Jirásek
Vídeň
27
article
Kdyby se mnc, jakož jsem se obával pře
jeho příchodem, zástupce sedmé velmoci sku-
tečně byl s notýskem v ruce zeptal, co soudím
o celním konfliktu rakousko-srbském či o sesta-
vení přištího kabinetu, nebyl by mne uvedl d
rozpsků větších. Patnáct korun. .. prosím vás
kolik jet byl bych musil za tu sumu ministrovt
měl-li jsem měsíčně 60 haléřů? . . . Patnáct ko-
run... v očích svých současníků jsem vůči
hledě stoupal v ceně! Až mi to lichotilo — člo
věk je přece jenom křebký tvor
„Básníku nikdy nelichoť do očí. Jsi-li muž.
stiskni mu ruku; jsi-li žena, podej mu růži,“ na-
psal kterýsi, to se rozumí, francouzský autor.
„Nebo jsi-li žena a máš-li výbornou kuchařku
pozvi jej na bramborové knedlíky, když pro n
tak horuje,“ dodává autor domácí, jehož krása
růží i při všem obdivu, jejž v nitru jeho probouzi.
nezaslepila tak, aby měkká duše jeho, zanícen
pro vše dobré a krásné, nevěděla, že v přírod
vedle růži stejně libezně voní i do zlatova n
másle usmažená cibulka.
Je vždycky nepříjemno, lichotí-li někdo
přímo do oči. A návštěva zalichotila mi způso-
bem věru krajním: nadsazovala přímo hanebně,
28
article
mluvíe o jakýchsi zbytečných patnácti korunách.
Celé mé numismatické sbírky se takovým zá-
vratným bohatstvím nohonosily. Avšak praví
písmo, že nemá vědět levice o tom, ce dává
pravice. Proto ani nevydávám tiskem zprávu
o tom, jaký obnos konečně jsem usmlouval. Ce-
lých patnáct korun ovšem to nebylo — z těchže
důvodů, pro něž kdysi Napoleona kterási oben
nevítala střelbou z hmoždýřů — ale rozdělili
jsme se poctivě. Proč bych to neřekl: bylo mi
ubožáka líto, třebas bylo zřejmo, že vydává-li se
za novináře, dopouští se, nejšetrněji řečeno,
klamu alespoň optického.
A tím okamžikem bylo v žírných těchto vla-
stech více o jednu vlaštovičku, jež vlaštovičkám
sobě rovným ochotně vyštěbetala adresu spiso-
vatele od těch dob hledaného, spisovatele, jen
má sice neúhledný rukopis, ale zlaté srdce ...
Muž dlouho zůstal mi velmi nakloněn. Ještě
před odchodem dal mi na jevo své čtenářské
sympatic tim, že si ode mne vyžádal na památku
několik limců. A potom košili. A potom kalhoty.
A pak ještě klobouk a boty. A pak už nie.
Napoleon
29
article
Objevil se zas až třetího dne. Že prý ne-
jel do Vidně — kterýsi slavný tatíček mu
telegrafoval, aby tam nejezdil, ale jiný slavný
tatíček zaopatřil mu místo — „tatíčku, krásné
místo!“ v pražské jedné redakci. Zejtra prý na-
stoupí, ale dnes, kdyby prý měl alespoň tři
korunky ..
A za týden objevil se zas. Že prý —
A za čtrnáct dní a za tři neděle objevil se
znovu. Že prý atdl.
Jevil vůči mně takovou příchylnost, že jsem
konečně byl donucen jej vyhodit. Neurazil se.
Přišel druhého dne zase.
A po čase stal se slavným tak, že o něm
psaly i noviny. Přinášely i jeho životopis... Čer-
paly jej z objemných soudních aktů. Psalo se
o něm, že je to za žurnalistu se vydávající indi-
viduum, kteréžto slovo jest patrně taky latinské.
Trpěl, chudák, za své politické přesvěd-
čení... Jeho politickým přesvědčením totiž bylo
to, že práce jest zlo, avšak nikoli nutné, poku
možno žíti na účet lidí lehkověrných ... Dou-
fám, že tomuto svěmu „politickému přesvědče-
ni“ neochvějně zůstane věren i nadále