ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4b53ea30-75c5-11dc-8328-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 26, person 42, org 5
1 masthead
Ročník XXXXVI.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 22. ledna 1907.
Praha
3 masthead
Číslo 22.
4 article
Na ranní a odpol. lists předplácí ner v Praze v aánintsn n.. . . K= s drojí donálkoa niěsl Rna : : n něk .e llol, Poštont nrrk kei. : sdrojí zásllk n: ke
Praha
5 article Tuhý volební zápas v ně- mecké říši.
Tuhý volební zápas v ně- mecké říši. Za tři dny již svedena bude v německé říši Hohenzollerů veliká občanská bitva »Némců s Němci« ne sice ručnicemi, bo- dáky a děly, nýbrž jen hlasovacími lístky ale nicméně je všecko v Německu roze- chvěno a rozčileno, jakoby šlo o boj oprav- dový na život a na smrt. Německý kaneléř kníže Bülow již po druhé zasahuje v zápas stran — ač jinak říká, že vláda říšská ma stát nade všemi stranami; o Sylvestru uči- nil tak agitačním listem veřejným, nyní opět banketní řečí při hostině koloniálního »čin- ného komitétu« v Berlíně, aby hájil politiku vlády proti kritikám a žalobám oposice po- savadních nejsilnějších stran v říšském sněmu německém: klerikálního to středua sociální demokracie. Troufale a směle vrhl před pěti nedě- lemi rozpuštěním sněmu říšského kn. Bülov s cíšařem Vilémem oběma těmto nejsilnějším stranám rukavici, když nechtěly vládě po- volit žádané miliony na stavbu vojenských drah v afrických koloniích Německa, aniz další nové miliony na válečnou výpravu proti tamějším odbojným domorodcům, kteří se vzpírají dobrodiní německé kultury nechtějí nechat své ženy mrskat německými karabáčníky
Němec Vilém Německo Berlín Bülov
6 article
Všechen vzdělaný svět trnul nad oše- metnosti a brutalitou německé této koloni- ální politiky dosavadní, hlasitý repot proti ní ozýval se mezi slušnými Němci, až této nevoli, tomuto pocitu studu nad hanbou daly výrazu v říšském sněmu strana sociálně- demokratická i posud k vládě dosti shoví- vavá strana katolického středu. Oposice této strany překvapila a rozhořčila kancléře Bi lowa i císaře jako dýková rána Brutova druhdy Césara. Jedva že tedy spojeným hlasy klerikálů a sociálních demokratů po- žadavek vlády zamítnut — vyňal Bülo z kapsy rozpouštěcí dekret Vilémův a od- volal se k národu německému. Čtenáři naši upamatují se, jaký dojem učinil tehda před pěti nedělemi tento čin na liberální strany německé. Uvítaly a velebily jej, jasa- jice, jako čin vykoupení a pravé spásy pro říši německou »Konečně!« plesali: »Konečně troufas vláda císařova dupnouti na klerikální cen trum, před nímž se dosud tak otrocky chvěla.
Němec Brutův César Büt Vilémův
7 article
Konečně rozřízla ubrus mezi ním a sebor i zvedla kurážně rukavici, kterouž jí zpupna ta strana udeřila v tvář!« Vlastní příčiny sporu: ostudně bídné a nesmírně nákladné a nikam nevedoucí koloniální politiky v ně- mecke Africe rázem zapomenuto, a jen srdečná radost nad rozlitým octem mezi vládou a klerikály německými blažila tehda německé liberály. Těšili se, že o nových volbách probu- zený německý lid konečně vymaní se z jařma klerikálního, ba vzpruží se vlasteneckya národně též proti sociálním demokratům připraví tak oběma těm nevlasteneckým nenárodním stranám konečně vytouženoua zaslouženou porážku. »Německo musí mít kolonie, aby mělo kam vyvážet svůj každým rokem rostoucí nadbytek proletářstva, aby mělo kam odbývat své tovary. Naše půda nám nestačí více pro obživení lidu našeho musíme si dobývati nové v cizích zemích — toť naší životní potřebou a otázkou národní,
Afrika Německo
8 article
A hle, klerikálové i sociální demokraté vzpí- rají se této životní potřebě národa, chtějí zmenšit naše vojsko v koloniích na pouhý houfec 2000 mužův, nechtějí tam investovat pár milionův, skrblí a lakotí o každou marku. potřebnou na udržení afrických našich území a osad. Překážejí tedy životní potřebě ná roda, ohrožují podmínky jeho vývoje, jeho blahobytu, jeho veliké budoucnosti na světě a proto pryč od nich, národe německý, od- vrať se od vlastiškůdcův a postav se volbou svou na stranu vlády národní, na stranu cí- sařovu v této veliké přil- To byl tenor všech provolání německých liberálních stran, nabízejících se vládě jedna nad druhou, že jí povoli pro Afriku miliony marek i statisíce vojáků třeba, pak-li jen ona za to přestane býti tak byrokra- tickou a svémocnou, pakli se promění ve vládu upřímně ústavní a parla- mentní. Za ten slib byli liberálové ně- mečtí ochotni dáti životy za císaře a jeh věc a v očekávání, že k tomu dojde, ž Bülow nemaje jiné volby než opříti se o li- berály, rozvine prapor parlamentní vlády proti byrokratismu a všemu zpátečnictví, vy- zývali plamennými slovy národ německý dějinný, veliký boj za věc národa německéh a svobody německé proti klerikalismu a so ciální demokracii. »Nastal veliký okamžik. v němž se rozpoutá furor teutonic us Na hradby k obraně nejsvětějších statků Vláda vykonala svou povinnost, nyní ji vy konati musí německý lid. Ať je konec vlek lému tomu panství katolického středu a tajné vedlejší vládě ultramontánů!« Tak volal den po rozpuštění sněmu říšského všechen německý liberální tisk. —
Bülow
9 article
Avšak také němečtí klerikálové a ně mečtí sociální demokraté si nepověsili zámků na ústa a nezůstali dlužni odpověď, nýbr vylíčili národu svůj boj proti nezřízeným ná- rokům vlády jako boj upřímných přátel lidu německého a jeho pravého prospěchu ná rodního oproti panovačné, absolutistické vojácké libovlád ě, která bezohledne plýtvá jměním lidu na ukájení svých cti- žádostivých, nerozumných choutek, která sleduje dobrodružnou, hazardní politiku ko- loniální, jež nevynáší posud Německu ani nejmenšího užitku, ale za to jen nesmírne škody, nebezpečné soupeřství, hanbu a po- rážky, a která v nitru Německa šlap ústavní svobody a práva lidu krok za krokem, veslujíc k nepokrytému alsoluti sm u. Némcům nastává prý teprv z áp a o základní práva ústavní proti vládě všemohoucího byrokrati smu vojáctví, i běda prý Němcům, jestliz znovu utuží moc a sílu těchto dvou činitelů, kteří okamžitě rozehnali říšský sněm národ, jakmile se odvážil oposice proti nim. Pakli by národ nyní volbami svými tuto oposici chabě opustil — jakou posilu dodal by tím troufalosti absolutistův, chtějících snížit par- lament na pouhého otroka svého, jenž se výžene, jakmile neposlechne a nepovolíl A dle všeho padá toto zrní v Ně- mecku na půdu dosti úrodnou. Či blíže nadchází den voleb, tím více klesá mysl německých liberálův s bývalé výše své odvahy a jistoty vítězné. Tisk jejích zaluje na houževnatou setrvačnosí lidu německého v starých názorech a předsudcích. »Cel průběl volebního hnutí ukázal, že se d smýšlení lidu jen u velmi s kr o v ne
Němec Německo
10 article NIi
NIi míře předělat« — teskní Paul Micha- elis v nedělním berlínském »Tagbl.«. »Hrála sice ve volebním boji otázka kolo nií jistou úlohu; avšak čím déle přece jen t ím více ustupovala všeobecným o- tázkám politickým. Ne, že by spou- sty lidu nevražily na naše osady africké, takové nevraživosti ani u sociálně demokra- tických voličův není; avšak celá ta otázka kolonií našich v Africe jest masám lidu naprosto lhostejna. Lid nezbavuje se svého přesvědčení, ž košile jest bližší než kabáta dříve než obrátíme svůj zřetel do dalekých krajin cizoty, že máme pamatovat na to, abychom si svůj vlastní dpmo zařídili bytelněji . . . V popředí vo- lebního zápasu octnul se všeobecny zápasmezi reakci a pokrokem, při čemž nepadaly ani tak na váhu otázky hmotné, jako celní politika vlády, nebo nové nepřímé daně, nebo drahota masa, lid osvědčil za tohoto volebního zápašu opět svůj idealism, an jej popuzoval co nejvíce zpátečni- cký školní zákon pruský, jakož i zabořilý pruský volební systém trojtřídního censu. To nadhánělo vodu na sociálně demokratický mlýn, to přivedlo sociální demokracii snad více vo- ličův, než celá agrární politika vlády.« —
Micha Afrika Lido
11 article
Jak veliká panuje v Německu nespoko- jenost a nedůvěra vůči směru vnitřní pol- tiky Vilémovy, prozrazuje též sama, bezděky, včerejší řeč kancléře Bülowa. Jak se v ní ohražuje proti podezření z úmyslův zpátečnických, jak ujišťuje, že vlády spolkové nechovají žádných zlých úmyslů proti moci parlamentu, nadtož proti ústavním právům národa, jak hůjí konečně císaře Viléma II.. že neprovozoval nikdy osobní vlády, nýbrž vždy šetřil mezi ústavou sobě daných, dbaj vždy rady říšského kancléře a nepodnikaje nikdy čehos bez ní a proti ní jen po vlastní vůli své. Pozorujme, jak dává si kanclé německý záležet na tom, aby v poslední ještě chvili zpáčil a pozměnil v tom ohledu smýšlení lidu německého, než tento vyšle svých osm milionů mužů k hlasovacímu osudí.
Bülow Vilém II Německo Vilémov
12 article
Že jest v předvečer voleb i vládě i libe rálům německým dosti úzko a teskno, pro zrazuje konečně i známý spisovatel německý Wildenbruch svým »slovem k Němcům !«ve včerejší »N. Fr. Pr.«, kde jim v pamět při volaxá velkého Blearka a jeho známé na světě!« aby potom naříkal na bídu chabost nynějšího pokolení německého, které se bojí jednak papeže římského, tak že da na slovo každého štvoucího kaplana, jednak terroru sociální demokracie, před nímž jako polekaná ovce před vlkem ubíhá do osidel římských klerikálův. Vše to by nasvědčovala tomu, že ani tentokráte nepřinesou volby v Německu žádné pronikavé změny v posa vadním poměru stran. V rozpuštěném říšském sněmu byl nej- silnější stranou katolický střed, číta 99 poslancův a v říši 1,878 092 voličův po něm nejsilnějšími byli sociální demokraté měliť 79 poslanců. Po nich teprve přišl konservativci o 51 poslancích, národní libe rálové s 51 posl. Říšská strana (mírných konservativců) o 22 poslancích, svobodo myslna lidová strana o 20 poslancích, Polae o 16 poslancích atd. Všecky liberální a národní strany ně mecké soustředily na sebe o minulých vol bách i s antisemity a Dány úhrnem 3.760 000 kdežto katolický střed dohromady s Eisa- sany, Welfv a Poláky dosáhl úhrnem 2.420.000 hlasův, sociální demo kraté pak dokonce 3,010.770 hlasův. Dnes se sociálně-demokratický tisk holedbá že straně ještě znamenitě hlasův přibude Za to však asi dle všech výpočtů utrpí kleri- kální centrum úbytek hlasův a nejednu ztrátu. Avšak zdecimováno asi sotva bude jak liberálové a vláda doufaly
Němec Dán Polák Francie Německo Welfv
13 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna 480. schůze Z Vídně, 21. ledna. (Zvláštní telef. zpráva „Nár. Listů-.) Úmysl, zkoncovati dnes zákon alespoň platech úřadnických, selhal. Dodejme hned netečností poslanců samých. O. 2/49. hod. večer- ni, po nekonečné řeči posl. Pachera, navrhl hr. Sternberg konec schůze, zároveň pal spočtení přítomných poslanců. Vyštossnar jevo. že bylo jich ve sněmovně všeho všudy — — 92. Následkem toho mursili v pozdních hodinách večerních sluhové rozněsti do bytů jednotlivých poslanců presidiální sdělení, že příští schůze koná se zejtra o 11. hodině. Plny byly dnes lože a galerie, ale v zase- dací síni, když hlasovalo se tem o pilnosti ná- vrhu na neprodlené vyřízení předloh o platech úřadnických a profesorských, o kterých koná se rokování povšechné a společné, nalézalo se jen 138 poslanců. Obecenstvo bavilo se celé 2 ho- diny — napřed za hlučného a veselého souboje něm. agrárního posl. Peschky s videňským drem.
Pacher Peschek Vídeň
14 article
Heilingrem. Souboj tento byl miniaturou zápolení, jaké bude podle všeho v nové sněmovně mezi táborem interesentů a interesů městských a mezi táborem interesentů a interesů agrárně- venkovských. Právě proto, že sněmovna viděla v tomto turnaji obrysy přištích posic volebních. sledovala jej s pozorností napjatou. Pak byla posluchačstvo svědkem, kterak poslanec za venkovské obce královéhradecké, když mu před sedající právě poslanec dr. Žáček po dvojím, ale marném napomenutí odňal slovo, nazval to- boto českého poslance, na presidiálním stolci za- sedajícího, lumpem a pak ještě koupeným lum- pem a videlo, že sněmovna dole se proto neroz- čilila, nýbrž chovala se lhostejně, netečně a ne- hybně, jako kdyby někdo byl řekl: „Dnes večer jsou nepku 4 sjunně mravu“ Jan několik. málo poslanců proteslovalo. Ministr financí dr. Korytowski dal u- čité prohlášení, že víec, než na čem se usnesl rozpočtový výbor, nemůže pro úřadníky a pro fesery povoliti. To mohlo býti přátelům obou těch stavů vybídkou, by se uskrovnili v řečech Ale nestalo se tak. Zejtra projedná se napřed zákon o platec úřadnických, potom o platech profesorských Potom dojde na zákon o kongrui. Z Vídně, 21. ledna, (K. k.) Předseda br. Vette r zabájil schůzi o 3.15 bo odpol. Mezi došlými spisy jsou dotazy poslanců Seidla a sp. o předložení zákona proti řáděn kartelů: Brdlíka, Klumpara a sp. po tom, ž zem. finanční ředitelství v Praze odepřelo předložiii disciplinární oznámení a zmařilo trestní stíhán udavače. Sněmovna rokovala dále o pilných návrzíeh Steinera a sp. v příčině úpravy platů úřadni- ckých a dra. G rossa a sp. o úpravě platů stát ních učitelo.
doktor Žáček Jan Korytowski Seidl Brdlík Klumpar Steiner Vídeň Praha
15 article
V drobném prodeji rani člo o sbě . . R sh odpotednl ve atalksek na vonkore nno člslo. vapeleket Inseratr platí ne h o t ov ě napřeo Piedplnosní laerty pjnádpisl- ran nackánsjí so též rešsbo tskárna erpsdice, Národnich Linta- Rukvpisy so nevraoi
Národnich Linto
16 title
Hlavními řečnky te i
17 article
pro posl. H e il in-
H e il in
18 article
ger, proti posl. Pesc bkaa Posl. Peschka pojednávkb, účinku zlepšení plato na poplatníky. Bývalo by lépe, kdyby zatím byla podána předloha o drahotním přídavku. Nesluší se. aby sněmovna, jejíž život čítá se již na hodiny. uvalovala státu na dlouhou dobu takové veliké břímě. Musíme přece věděti, jak veliký bude náklad na úpravu platů a jak se maji věci s úhradou. Jest se co obávati, že poplatníci opět budou nucení bra- diti potřebu. V žádném státě není tak veliký návní do státních úřadů jako v Rakousku a ten podporuje se ještě zřizováním středních škol. Odborné a země- dělské školy zanedbávají se. Zmiňuje se o bídněm stavu zemských financi, zejména v Čechách, pouka- zuje dále na velké náklady ze starobního a invalid- ního pojišťování a z dvouleté vojenské služby. Připomíná účinek úpravy platů státního úřad- nictva na platy zemských, okresních a obecních úřadníků. Jeho strana jen s těžkým srdcem bude hlasovati pro pilnost, pro meritum však hlasovati bude. Finančnímu ministru připomíná: Takové před- lohy v budoucnosti již nechcem. Až sem, dal ani krok. (Pochvala mezi německými agrárníky.) Posl. Heilinger přimlouvá se za požadavky stát- ních úřadníků, při čemž dochází k hlučným srážkám s německou stranou agrární. Navrhuje několik změn, týkajících se praktikantů, kancelářského výpomoc- ného personálu a postupu do jednotlivých hodnost- ních tild. Navrhovatelé vzdávají se doslovu. Pilnost přijímá se 123 proti 11 hlasům a sně- movna zahajuje hlavní rokování o zákonných osnovách.
Posl Peschek Rakousko Čechy
19 article
Ref. Skene lituje, že reforma správy nebyl provedena a poukazuje na špatné postavení důstoj- níků a vojenských úřadníků. Prosí, by dotyčná reso- luce byla schválena a aby nebyly přijaty žadn změňovací návrhy. Posl. hr. Sternberg prohlašuje, že jako zástupce venkovských obcí může a musí zaujímati slanovisko. že venkovští zástupci budou sice blaho úřadnictv vždy podporovati, avšak také žádati kompensaci, aby hegemonie byrokratismu nad výrobními třídami byla konečně odkázána do příslušných mezi. Bude hlasa- vati pro zákon, třebas úřadníkům nepřináší žádouciho prospěchu. Venkovští zástupcové žádají na úladni- ctvu, aby s lidmi, jimi zastupovanými jednali lidsky Liči podrobně poměry na venkově, kde není lidu- milných ústavů. Žádá za obsazení systemisovaných míst. Uznává, že rakouské úřadnictvo je mnohem lepší, než jinde, přes všechny pokusy je korumpo- vati. Při této příležitosti zmiňuje se o aléře Onciulově a opětuje někdejší obvinění učiněně. V Anglii jest poctivý stav soudcovský první pod- minkou právního státu. Před několika dny rada vrch- ního zemského soudu Wach (ve Vídni) dal svědkovi radu, aby se zastřelil. V jiném státu by ho hned se- sadili. Profože však máme takového kandidáta samo vraždy v ministru spravedlnosti Místopředseda dr. Žáček: Udělují řečníkovi pr tento výrok důtku.
Skene Posl doktor Žáček Sternberg Anglie Vídeň rada vrch
20 article
Posl. hr. Sternborg: ... sociálním demokratu nej- horší kategorie, nelze se diviti, že se radí v soudní síní k samovrazdě a snad také k násilnému smilstvu. Místopředseda dr. Žáček: Prosím, pan poslanče. nechte takových slov. Jinak vám odejmu slovo pro neslušposl., vvrk. spravedinosli! Já k samovraždě neradil. V zemni, v zteje tsn sj, vo státě, v kterém se dá člověk do pense, poněvadž byl špinav- cem a pak se udělá revisorem našich účtů, v takove zemi se slává všechno. Posl. hr. Sternberu zmiňuje se pak o svěm pro- cesu s Hahnem a praví, že veškeré noviny pollačily zprávy o tomto procesu, ve kterém řečník a jeho obhájce měli vysoce politické řeči. Veškeren tisk obklopuje jako kruh sociálně-demokratického ministra spravedlnosti. Při takovém systému nemohou slušní lidé používati zákonných prostředků, nýbrž maí právo, hoditi pochodeň revoluce do této říše. Místopředseda dr. Žáček: Pane poslanče, odní- mám vám slovo. Slovo má posl. dr. Löcker Posl. hr. Sternberu odvolává se ke sněmovně Mistopředseda dr. Žáček: Nemáte se co odvo- lávati Odňal jsem vám slovo, protože vaše výrazy byly neslušné a urážely dobrý mrav Posl. hr. Sternberg: Neřekl jsem nic nesluš- néhoy Místopředseda dr. Žáček: Zde neplatí žádné ol- volá ní. Slovo má dr. Löcken. Posl. hr. Sternberu: Cože? Vy jste lump! (Hlučné volání fujl a odpor ve sněmovně)
Posl doktor Žáček Hahn Löcker Posl Löcken
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. v Praze, dno 21. ledna.
Praha
22 article
(„Čtenář.“ — II.) Přišel jsem kdys domů od oběda u vážené a svrchovaně moudre rodiny, jež pokládala si za čest pozvati mne na genialní bramborové knedliky, jakými se ne- honosí ani božíhodová tabule Edvarda VII. — pokyn pro čtenáře: laskavé přihlášky vždy za- včas vyřízeny buďtež na můj sekretariát, s známkou na odpověď — a ve své skřínce n dopisy našel jsem listek, pravda, ne právě nej- bělostnější. Na listku tužkou bylo napsáno: „Red. Tenaten, pražský dopisovatel „—skýel Listů“. A na druhé straně: „Žádá za rozmluvu mezi 3.—4. hodinou. „Jak, interview?“ pomyslil jsem si a po vyvstal mi na čele. Mezi třetí a čtvrtou hodincu — tři byly již za několik minu. Všeobeená situace evropská, pokud ni bylo povědomo, byla právě tenkrát nějak zušmodrchi- na — zaslochl jsem ráno úryvek věcné politické rezpravy dvou drožkárů, kteři se těmi věcm zabývali — a já, bezpochyby, jeď mám Evrope poradit... Přichází ke mně novinář, zástupee sedmé velmoci, vyslanec „ských Listů“, aby mne interviowoval, kterak jů pohlížím na si- tunaci . Panečku, to není maličkost: já, nepřipra ven, něco řeknu, novinář si to zapiše, telograí roznese to po celém světě, napjatá evropská si- tuace se tím třeba ještě krajně přiostři — po- važte, ta zodpovědnost! Ostatně, kdož ví, nejedná-li se snad někde za mými zády a bez měho vědomí c tom, abych, možná, byl povolán do příštího ministerstva. Snad i mám být konečně jmenován ministrem financí — finance byly ode dávna mou slabou stránkou a mým koníčkem. Či snad, kdo ví. jsem vyhlédnut pro resort ministra železnic a veřejné dopravy — já strašně rád jezdím po dráze, zejměna do Selce nebo třeba až do Roz- tok z jara, když tam kvelou třešně. Nejméne jednou za rok se tam vždy podívám. Novinář, jakož jest jeho právem i povinností, přicházíse
Edvard Roza Reda . Tenaten
23 article
mne asi pozeptat, jaké stanovisko bych vůči tomu zaujal — Nu což, kdyby toho zájem státu nezbytne vyžadoval, nebyl bych proti tomu. Převzal byc třebas i vedení ministerstva kultu a vyučování. To by svět viděl, kterak já bych pečoval o kul- turní naše zájmy! Mám vyhlédnutého spisovatele. jehož tuto ani jmenovati netřeba, jemuž hine zejtra bych ministerským nařízením udělil do- životní stipendium ročního obnosu nejméně t kového, mnoho-li obnáší ministerské služné A po tom skutku bohulibém třeba hned šel by zas do pense, blah vědomím, že vděčně žehnai mně budou národové rakoustí. Ovšem, vůči novináři bude třeba opatrnosti — ne hned na trh se vším, co si myslím . . . Al čas kvapil, zástupce sedmé velmoci mohl mn překvapit každé chvíle. A bylo nutno, aby mn nezastal nepřipravena. Honem jsem si do vedlej ši trafiky doskočil pro odpolední vydání dvou tří denních listů, abych je v rychlosti přelousk l a tím panu redaktoru náležitě imponoval širokým svým rozhledem po politickém světě.
Al
24 article
Ještě jsem však ani nedočetl, co jak s „Modré oči 19“ psaly jakémusí patrně neško- nému „Démonu 27“ a ještě jsem se ani ned věděl, kdeže jsou „dnes večer vyhlášené šp- kové knedliky se zelím a s hudbou oblibenéh salonního tercetta“ — mám totiž hloupý zvyk čísti noviny od zadu — když bylo pojednou z- klepáno na dvéře — Horko mne polilo. V politickém vědění mě zely ještě povážlivé mezery a živou mocí nemohl jsem si v tom okamžení vzpomenout, co soudim na př. o celním konfliktu rakousko-srbském. Avšak pan redaktor, jemuž jsem chvátal otevři, na štěstí ani slovem nezavadil o nijakou politi- ckou otázku, ani potom se neptal, zdali byl bych ochoten vstoupiti do ministerstva. Abych pravdu řekl, trošinku mne zklamal. Objevil se v have- loku na zástupce sedmé velmoci poněkud ošu- mělém a na pravé ruce měl nataženu rukavičku, jejíž rodná sestra patrně asi někde ve vesmíru zabloudila. Stál na prahu, jakoby ani nehodlal jíti dovnitř a představiv se, stiskl mi ruku tk srdečně, jakoby ji považoval za plod stromu ořechového a při tom jakoby měl fixní ideu, že jeho pravice je louskáčkem na ořechy.
25 article
„Stůj noho, posvátná jsou místa,“ zadekla moval při tom citát odněkud mi známý. „Takhl tedy vypadá příbytek Mus“, řekl, rozhlédnuv s kolem a ukloniv se ke všem čtyřem stranám světa. „Básníkova svatyně,“ pronesl znovu, po- dávaje mi louskáček na ořechy a dodal něco la- tinsky. Snad pozdrav nebo požehnání, nevím, c to bylo. Rozumím z latiny jedině „nota bene“ vím, co je to „ile missa est“. Kteroužto známo jazyka latinského mám ještě z dob, když jsen býval ministrantem. Dostával jsem tehdy za m nistrování pevný plat, gáži, jež v nynější koru- nové měně obnášela by netto 60 haléřů. Byla t má první, ostatně jediná gáže, na jakou jse se v životě zmohl. (Ze jsem se na to „jiste“ s čím jsem na prvního mohl počitat, tenkrát neoženil, přičítám dnes jen té okolnosti, že jsem byl na ženění přece snad jen příliš mlád: bylot mi osm let a v tom krásném věku, mám-li se pi držeti historické pravdy, jsem se mdlého žen- ského pohlavi sice zbytečně, ale za to tim více styděl.) „Pan redaktor“ ku podivu záhy v mé sva tyni zdomácněl. Posadil se na židli ke psacímu stolku — „tak tady vzniklá všechna ta krásn děla,“ povidal. .. až jsem se lekl: probůh, c já píši nějaké — kanony? A pan redaktor zn lecky prohlížel si rukopisy, rozložené po stol pochvalně přikyvoval hlavou a konečně mi v světlil účel své návštěvy.
Musa
26 article
Přišel, aby mne ujistil svou neskonalou úctou. Přišel, aby mi stikl pravici — a již za po ní natahoval svůj louskáček. Přišel, protože jakožto můj nejhorlivější čtenář nemohl odolati touze, alespoň jedenkrát atd. Byl starší mne. alespoň o několik let, ale při tom stále oslovoval mne mazlivým „tatíčku“, Div, že mne svým fa- miliarně-uctivým tónem nevybídnul, abychs ucházel o místo „otce národa“, úmrtím Pal- okého dosud uprázdněné. A při tom tatíčken házel v pravo, v levo: teď mluvíl s tatičkem Vrchlickým, včera povídal mu tatíček Jirásek A přišel konečně, aby se mi pochlubil, žee má ve své knihovně všechna má „děla“. Jen knihy právě vyšlé dosud nemá, koupit si jí ne- mohl, „žena byla nemocná, děti stonaly, činže byla na krku- Budilo se ve mně dvojí nepěkné podezření že pan „redaktor“ vlastně panem redaktoren není, ale že jest nepochybně členem onoho ce- chu nadšených čtenářů, kteří za své čtenářsk nadšení chtějí míti — určitý honorář. A „zástupce sedmé velmoci“ se s pož- davkem takového honoráře skutečně vytasil. Ne hned, až po všelijakém krasořečnění malebně prošpikovaném latinskými citáty a něko- lika „tatičky“. Litoval, že nemám u sebe sve poslední knihy — byl by mne požádal, abych se mu do ní podepsal — „ničeho na světě by si tak nepřál, jako míti autograf svého nejzamil- vanějšího autora“ — a najednou uhodil se do čela, jakoby si na něco vzpomněl. Již u dveřl vzpomněl si na to, že nevím už který tatíček poslanec volá jej do Vídně, aby tam převzal ve- dení listu, jenž bude hájit zájmy tamější české menšiny — „my to tam rozsekáme“ — a vzpo- mněl i na to, že cesta do Vídně stojí tolik tolik a že, znaje mé šlechetné srdce, obracís tudíž ke mně se snažnou prosbou za laskavou výpomoc patnácti korunami, jež při nejbližší příležitosti s poděkováním atd.
Vrchlický Jirásek Vídeň
27 article
Kdyby se mnc, jakož jsem se obával pře jeho příchodem, zástupce sedmé velmoci sku- tečně byl s notýskem v ruce zeptal, co soudím o celním konfliktu rakousko-srbském či o sesta- vení přištího kabinetu, nebyl by mne uvedl d rozpsků větších. Patnáct korun. .. prosím vás kolik jet byl bych musil za tu sumu ministrovt měl-li jsem měsíčně 60 haléřů? . . . Patnáct ko- run... v očích svých současníků jsem vůči hledě stoupal v ceně! Až mi to lichotilo — člo věk je přece jenom křebký tvor „Básníku nikdy nelichoť do očí. Jsi-li muž. stiskni mu ruku; jsi-li žena, podej mu růži,“ na- psal kterýsi, to se rozumí, francouzský autor. „Nebo jsi-li žena a máš-li výbornou kuchařku pozvi jej na bramborové knedlíky, když pro n tak horuje,“ dodává autor domácí, jehož krása růží i při všem obdivu, jejž v nitru jeho probouzi. nezaslepila tak, aby měkká duše jeho, zanícen pro vše dobré a krásné, nevěděla, že v přírod vedle růži stejně libezně voní i do zlatova n másle usmažená cibulka. Je vždycky nepříjemno, lichotí-li někdo přímo do oči. A návštěva zalichotila mi způso- bem věru krajním: nadsazovala přímo hanebně,
28 article
mluvíe o jakýchsi zbytečných patnácti korunách. Celé mé numismatické sbírky se takovým zá- vratným bohatstvím nohonosily. Avšak praví písmo, že nemá vědět levice o tom, ce dává pravice. Proto ani nevydávám tiskem zprávu o tom, jaký obnos konečně jsem usmlouval. Ce- lých patnáct korun ovšem to nebylo — z těchže důvodů, pro něž kdysi Napoleona kterási oben nevítala střelbou z hmoždýřů — ale rozdělili jsme se poctivě. Proč bych to neřekl: bylo mi ubožáka líto, třebas bylo zřejmo, že vydává-li se za novináře, dopouští se, nejšetrněji řečeno, klamu alespoň optického. A tím okamžikem bylo v žírných těchto vla- stech více o jednu vlaštovičku, jež vlaštovičkám sobě rovným ochotně vyštěbetala adresu spiso- vatele od těch dob hledaného, spisovatele, jen má sice neúhledný rukopis, ale zlaté srdce ... Muž dlouho zůstal mi velmi nakloněn. Ještě před odchodem dal mi na jevo své čtenářské sympatic tim, že si ode mne vyžádal na památku několik limců. A potom košili. A potom kalhoty. A pak ještě klobouk a boty. A pak už nie.
Napoleon
29 article
Objevil se zas až třetího dne. Že prý ne- jel do Vidně — kterýsi slavný tatíček mu telegrafoval, aby tam nejezdil, ale jiný slavný tatíček zaopatřil mu místo — „tatíčku, krásné místo!“ v pražské jedné redakci. Zejtra prý na- stoupí, ale dnes, kdyby prý měl alespoň tři korunky .. A za týden objevil se zas. Že prý — A za čtrnáct dní a za tři neděle objevil se znovu. Že prý atdl. Jevil vůči mně takovou příchylnost, že jsem konečně byl donucen jej vyhodit. Neurazil se. Přišel druhého dne zase. A po čase stal se slavným tak, že o něm psaly i noviny. Přinášely i jeho životopis... Čer- paly jej z objemných soudních aktů. Psalo se o něm, že je to za žurnalistu se vydávající indi- viduum, kteréžto slovo jest patrně taky latinské. Trpěl, chudák, za své politické přesvěd- čení... Jeho politickým přesvědčením totiž bylo to, že práce jest zlo, avšak nikoli nutné, poku možno žíti na účet lidí lehkověrných ... Dou- fám, že tomuto svěmu „politickému přesvědče- ni“ neochvějně zůstane věren i nadále