1
masthead
23. ledna 1903. Číslo 23
2
masthead
NÁRODNÍ LISTY-
4
article
Trám vzňal se od komína a od něho chylla podlaha
půdy, jež prohořela. Hasiči, vsloupivší na půdu, se
probořili, ale pádem zranili se jen nepatrně. Oheň záhy
byl udušen.
— Mladý dobrodruh na špatných cestách. Mal
potěžení rodičům svým dělal 15letý gymnasista Česl-
mír Němec z Prostějova. Na gymnasiu se ničemu
neučil, jednou už pokusil se o útěk do Amerikya
právě před Vánocemi mělo se dostati rodičům jeho
neutěšených zpráv o jeho mravech a studiích. Ale
Čestmírek nevyčkal až příjde censurá, prodal Caesara
a ještě několik knížek za pár šestáků a utekl do
Brna, kde zahájil novou čru živola, zatím co polito-
vání hodní rodičové neměli o něm nejmenších zpráv
Mladý dobrodruh vstoupil v Brně do učení k čalou-
nickému mistru Cyrillu Tománkovi, jemuž nalhal.
že je sirotkem, že mu před týdnem umřel tatínek
necitelná macecha že ho vyhnala z domu. Místr se
ho ujal, ale záhy toho litoval. Čestmírek ještě se ne-
ohřál, když, vzav místrovi z přihrádky něco peněz,
zmizel. Mistr oznámil to policii, ale dříve než tato
mohla zahájiti po darebáčkovi pátrání, přišel tam
sám a udával, že se dopustil u svého bývalého mistra
žhářství. Protože zdá se, že hoch není duševně pří-
četným, byl dán k soudu k pozorování lékařů.
Kněz náhle zmizel z obce. Značné vzrušení
způsobilo v obci Čechy u Prostějova na Moravě
náhlé zmizení místního kooperátora P. Václ. Rutta.
Týž opustil faru čechovskou, aniž by se byl s kým
rozloučil, uzavřev svoji světnici. Nikdo neviděl ho
ani odcházeti z obce; kromě toho se soudí, že by
při sdílné své povaze jistě někomu o svém odjezdu
se zmínil. Panují obavy, že snad na procházce při-
hodilo se mu nějaké neštěstí.
Němec
Čestmírek
Caesar
Cyrilla Tománek
P Václ
Rutt
Prostějov
Brno
Čechy u Prostějov
Morava
5
article
— Párek, který kradl po höteloch peřiny. Poda-
řený párek zlodějských milenců dopaden byl včera —
jak se nám sděluje — v Rakovníku. Předehra k za-
lčení stala se v úterý dopoledne dne 20. t. m., kdy
do hötelu pana Šebesty přišel párek elegantně odě-
ných lidiček, snad novomanželů neb milenců, kteř
najali si pokoj v prvním patře za obnos 4 korun, jej
ihned zaplatili. Pojedli v hotelu a po obědě odešli
do pokoje; nikdo více se o ně nestaral a také po celé
odpůldne nebylo jich k spatření. K večeru šla panská
do jejich pokoje odestlat. Zaklepala, a když nikdo se
neozval, vstoupila: Zůstala ale po škrinutí sirkou jako
omráčena. Po pokoji to vypadalo, jako by se tu dralo
peří a místo buclatých, načechraných peřin ležely
na postelích jen sevrklé, prázdné převlaky a sýpky
Po párku jako by se země propadla. Nikdo neviděl
je odcházeli, natož s balíkem peří. Majitel hötelu pan
Š. nemeškal a odebral se ihned na četnickou stanici,
kde celý příběh udal četnickému závodčímu Frant.
Šebesta
František
Rakovník
6
article
Herdinovi, jenž společně s četníkem Novákem ne-
prodleně zahájil pochůzku po ostatních hostincích
a hětelích, správně předpokládaje, že páreček jen
tak lacino Rakovník neopustí. Oba čelníci proběhli
řadu hostinců, kde mají pokoje pro hosty, ale nikde
neměli nocležníky. Až v hůtelu „Jeriově“. Tam re-
feroval vrátný hotelu četníkům, že na tom a tom čísle
pokoje jest nějaký mladý pán se svou paní. Při bliž-
ších informacích domluvili se četníci s portýrem, že
on má slabý knírek a ona je blondýnkou. Nápadná
shoda okolností přiměla četníky, že osmělili se na
dvéře „manželů“ v tak pozdní hodinu večerní poněkud
nešetrně zaklepati, pozvavše si dříve k této návštěvě
hůteliera pana Š., jenž je měl agnoskovati. Pan Š.
byl mile překvapen a čelníci dle všeho také: páreček
který chlěl si z hětelu Šebestova vzíti dopoledne na
památku peří, byl v kleci. Místo do měkkých peřin
pozvali si čelníci oba milence do svých kasáren, kde
předložili jim před spaním několik důvěrných otázek
Herdin
Novák
Šebestův
Rakovník
7
article
Týkaly se stáří, jména, zcela tak jako před oddavkami
na faře. Mladý pán přiznal se, že se jmenuje Jindřich
Kerner, že je 22léta stár, narozený v Poruci a patři
do Hradečna u Slaného. Takto je prý kupeckým při-
ručím bez zaměstnání. Jeho družka Pepička Horá-
čkova jest poněkud starou pro svého amanta, nalé-
zajíc se na prahu nebezpečné třicítky; pochází z Dry-
sice u Vyškova na Moravě a byla za blahých dob
damské posluhy číšnicí na různých místech. Čenných
papírů ani průkazů u sebe neměli. Zatím co generálie
jejich vyzvídány, došla i z hotelu „Jerie“ zvěsť, že
i tam dal se nějaký červotoč do peřin. Milenci po
zprávě tak kompromitující ani nepokusili se zapírati
a přiznali „božskou“, sdělivše laskavě, že peří maji
již uschováno v kufru v třelím hostinci u nádraži-
Skutečně shledáno, že ani slůvka na této výpovědi
nebylo lživým. Poškození odhadují si škodu, jež mohla
jim býti způsobena, na 160 korun. Zatčení, kteří do-
praveni byli k okresnímu soudu v Rakovníce do vyo
šelřovací vazby, sdělili, že zamýšleli ranním vlakem
zavítati do Prahy. Ovšem jejich návštěva ostražitostí
četníků byla překažena.
— Smutný konec „vynálezce“ perpelua mobile.
Kerner
Pepička Horý
Jerie
Poruc
Hradečno u Slaný
Vyškov
Morava
Rakovník
Praha
8
article
Jedním z pošelilců, kteří zabrali si do hlavy myšlen
ku, že musí sestrojiti stroj věčně samočinně se po-
hybující — perpetuum mobile — byl mezi mnohými
jinými hodinářský mistr Tomáš Kruč z Hamrůu
Smržovky. Ještě před několika léty trousily se v no-
vinách v insertních částech listů prosby k lidumilům,
za poskylnutí půjčky na zhotovení modelu oně po-
Betilosti. Někdy žádal o půjčku slepec, pracující celý
život na podivném mechanismu, k němuž mu prý ne-
scházelo nic jiného než ještě nějakého cenného péra
nebo kolečka, které si nemohl z vlastních prostředků
zaopatřiti. Mezi těmilo vynálezci před delším časem
vyskytalo se i jméno Kručovo. Dostal-li kdy na svůj
model nějaké podpory, ovšem se neví. Jisto však
že až do poslední doby se stále obíral svou fixní my-
šlenkou a zhotovoval přístroje, jež ovšem nikdy v čin-
nost neuvedl. Dařilo se mu s pokusy právě tak, jako
vynálezcům řiditelných vzducholodí, jež spadly oby-
čejně do vody, nebo vynálezcům podmořských lodí
které opět vyletěly do povětří. I jemu scházelo už jen
to poslední kolečko, aby prý stroj uveden byl v čin-
nost; bohužel zdá se, že právě to scházející kolečko
měl v hlavě... Zanechal docela svého hodinářského
řemesla, které přece poskytovalo mu skrovné výživy
a se strojem, který nosil na řemenu a jenž byl vlastně
Tomáš kručet
Kručův
Hamrů Smržovka
9
article
hračkou, představující pohybující se mlýnské kolo
zalízení mlýnu, dva tři oláčející se panáčky, toulal
se světem, zvláště v Podkrkonoší, živil se ukazováním
svého přístroje, který točil klikou, jak říkal, jen pro-
zatím, dokud nenajde ono poslední kolečko nebo péro
které se svým otáčením samo bude natahovat. Platil
všeobecně za tichého, neškodného blázna. Na svých
toulkách v letě přespal na mezích a v lese, v zimě
někde ve stodole a když nikde jinde přístřeší nenašel
také ve stohu. Nocleh tento stal se mu dne 16. t. m
osudným. Na večer bylo ještě snesitelné chladno
když zalezl si na poli v okolí Harrachova do stohu
uschovav si před tím až do prostředka vymlácene
slámy ve voskovém plátně zabalený stroj. Přes noc
však uhodil mráz a Kruč do rána zmrzl. Až přede-
včírem psl, s nimiž majitel stohu vyšel si na pole
mrtvolu jeho vyčenichali. Byla dopravena do umrlč
komory nejbližší osady a po obdukci pochována. Tal
skončil smulně „vynálezce“ perpetua.
— Zapálil vlastní chalupu, aby se pomstil ženě.
Podkrkonoší
Harrachov
Tal
10
article
Děmon alkoholu štve někdy až k šíleným nápadům
Dělník Jan Čáp z Krhové u Val. Meziříčí propadl spá-
rům kořalky, až stižen byl nebezpečným delíriem
Ve stavu naprosté nepříčetnosti prováděl rabiátské
kousky, týral svoji ženu, která každodenně měla s ním
výslupy, kdykoliv mu nedala těžce vydělaný groš n
uhasení nezřízené žízně. Dne 17. t. m. přišel Čápv
silně podnapilém stavu z práce domů; místo, aby
ulehl, jak mu žena domlouvala, chtěl na ní peníze.
aby mohl jíti do kořalny. Když se mu zdráhala vydati
pár grošů, rozzuřil se, vyhrožoval ji zabitím a po-
mstou. Konečně ale přece unaven, upadl ve spánek,
z něhož se probudil až o půlnoci, kdy v hlavě mu
zavířily opět myšlenky na pomstění se ženě. Tiše
vstal oblékl se a vyšel na půdu, plnou slámy a sena.
kde zapálil. Na lo seběhl po schůdkách dolů a utekl
ze vsi. Chalupa krátce na to stála k nemalému zděšeni
obyvatelstva v jednom plameni. Žena Čápová stěž
za pomocí sousedů vynesla peřiny a několik kousků
nábytků. Jinak vyhořela chalupa až do základů. Čáp
který protoulal celou noc v polích, ráno přišel na
četnické stanoviště ve Val. Meziříčí, kde se udal.
uváděje jako motiv svého činu pomstu na vlastní
— Náhlé úmrtí. Kočí drožky Jiří Palužák, 37 rok
starý v Klnského třídě č. 10 na Smíchově bydlící, by
včera v povážlivém stavu odvezen do všeobecné ne-
mecnice, kde záhy potom zemřel. Mrtvola převezena
Ho pathologického ústavu za účelem zjištění příčiny
— Sebevražda vojína. Píše se nám z Brandýsa
n. Lab. Václav Veselý, vojín dělostřeleckého pluku
čís. 8, přišel z Prahy ke svým rodičům ve Vodo-
chodech na návštěvu. Bvl velmi zasmušilý a rodi-
ženě.
Čáp
Palužák
Veselá
Krhová u Val
Val
Smíchov
Brandýs
Praha
Voda
11
article
smrti.
čům vyprávěl, že odjede do Bosny. Ráno časně odešel
z domova a za nedlouho potom byl v zahradě u vodo-
chodského mlýna nalezen oběšený. Sebevrah zane-
chal dopis, v němž tvrdil, že týrání a nemilosrdně
zacházení od představených dohnalo jej k sebevraždě
Dopis ten byl odeslán sborovému velitelství v Praze
— Nešfaslný pád s moterového vozu. Když mo-
tcrový vůz elektrické dráhy tratě Smíchov— Holešovice
včera před 11. hodinou dopol. příjel na konečnou sla-
nici u Bělského třídy v Holešovicích, seskočil průvodčí
Čeněk Höfer, bydlící v Žižkově, tak nešťastně s vozu,
že upadl a utrpěl otřesení mozku, takže zůstal v bez-
vědomí na dlažbě ležeti. Léku? p. dr. Koláb ze zá-
chranné stanice zraněného odvezl v ambulančním
voze do všeobecné nemocnice.
— Oznámení o změnách držehností a pozemk
u berního úřadu I. v Praze čp. 404—I. přijímati se
budou dle uveřejněné vyhlášky berní správy ve
dnech 3., 4. a 5. února v úřadních hodinách evidenč-
ním úřadníkem.
— Nárysy plánů pro novou budovu obchodní
živnostenské komory pražské. Autorové nárysů plánů
cenou nepoctěných, resp. nezakoupených se žádají,
by si své projekty na dostatečnou legitimaci (vrácením
stvrzenky) dali vyzvednouli v umělecko-průmyslověm
museu v pátek, v sobotu a v úterý (dne 23., 24. a 27.
ledna) mezi 10.—12. resp. 3.—5. hodinou.
— Z Poděbrad. Při dnešní volbě do obecního
představenstva královského komorního města Podě-
brad zvoleni byli za starostu p. Josef Peták, statkář
do městské rady pp. Vojtěch Kerhart. majitel parní
píly. JUDr. Jan Kvíčala, advokát. Václav Čepek, ho-
dinář a majitel domu, Jan Bylina, hötelier, Václav
Hoblík, knihkupec, Frant. Janač, statká?.
Höfer
doktor
Koláb
Peták
Kerhart
JUDr
Kvíčala
Čepek
Jan bylina
Hoblík
František
Bosna
Praha
Smíchov
Holešovice
Žižkov
Poděbrady
královský komorní město Poda
12
article
— Z Hobžovic u Slaného. (Dvě sebevraždy)
Naše tichá obec byla v tomto měsíci na nejvýš roz-
rušena dvěma událostmi, které mocně zasáhly v po-
měry a společenský život v obci. V neděli 4. t. m.
zastřelil se starosta a spolu nájemce velkostatku p
Antonín Hořejší a 14 dní na to, 18. t. m., zastřelil se
druhý vážený občan p. Antonín Hoblík, obchodník
a druhdy jeden z nejzámožnějších rolníků v naší
obci, který nešlastnými podniky přišel o celý statek
a špatnými poměry dalšími o ostatek svého jmění.
Ztrácíme v něm vzdělaného, svobodomyslného spolu-
občana, upřímného obětavého přítele, muže, na kte-
rého občanstvo celého okolí hledělo i v dobách, kdy
jeho poměry finanční stále a stále klesaly, s úctou
jakou si jako pravý poctivec získal a udržel. Příčinou
zoufalého skutku obou těchto mužů byla finanční po-
hroma, která na oba náhle přikvačila.
— Loutková divadla. Stálé loutkově diva-
dlo Nár. jednoty pošumavské „U tří kulí
na Perštýně. Dnes se hraje o 5. hod. veselohra „Stra-
šidlo v hrobce“
— Panorama „Gea“, Praha—II., Palackého ulice
č. 15, vystavuje tento týden ve prospěch Národní jed-
noty severočeské řadu 50 velezajímavých obrazů ze
Zadní Indie.
— Zátkova destillovaná sodová voda podávás
nyní v mnohých kavárnách pražských na sklenice
místo obyčejné pitně vody, což obecenstvu kavárny
navštěvujícímu je velmi vhod, neboť voda tato pro-
dává se levně, za 2, nejvýše za 4 haléře.
Hořejší
Hoblík
Zátkův
Hobžovice u Slaný
Perštýn
Praha
Palacký ulice
Indie
loutkový divadlo
Panorama
Gea
II
13
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Conuslin a Vilém II. Z Berlína sdělují, že
Coquelin měl včera zde rozmluvu s Vilémem II.
Uvedl z ní vůči žurnalistům vedle řady dvorních ni-
cotností a frásí též, že Vilém II. projevil potěšení, že
může naslouchati opět »rozkošnému francouzskému
jazyku«. Při tom připomněl Coquelin historku o ří-
zení kapely Vilémem II. Na zámku Donaneschingen,
kde byl on a Vilém II. hostmi knížete Fürstenberga.
hovoříli všichni tři po lovu v zámečké siní a na ga-
lerii hrála kapela kyrysníků. Náhle zvetll se Vilém II.
vyběhl na galerii, vzal kapelníkovi taktovku z ruky
a jal se skladbu, jež dle jeho mínění byla hrána
příliš zvolna, říditi sám s živým temperamentem. Se-
běhnuv pak dolů, děl Coquelinovi a knížeti: »Da
jsem svým kyrysníkům lekci hudební. Je nejlíp udě-
lati sám, co dlužno vůbec udělati.«
= Kamenem do vlaku. Z Vídeňského No-
věho Města se telefonuje: Do osobního vlaku
jižní dráhy byl dnes v poledne hozen kámen, který
rozbíl okno v kupé I. třídy a zranil hraběnku Har-
rachovou na tváři. Po pachatelích se pátrá.
Vilém II
Coquelin
Fürstenberg
Kamen
Berlín
Haro
Donaneschingen
14
article
= Smělá loupež v Poli na Kavkaze. Přítel na-
šeho listu, kapelník pan Hánek z Oděsy, zasilá
nám pod tímto záhlavím zajímavou zprávu: »Do
potijského erárního kaznačejstva (pokladního úřadu).
kde se nalezalo kromě úřadníků ještě přes dvacei
osob, vedralo se v 11 hodin dopoledne 6 ozbroje
ných mužů, kteří s pokřikem »Stůjte na místě !« vy-
střelili do stropu. Překvapením a strachem uděšeni
zůslali přilomní nehybně státi na svých místech. Na
to postavili se dva lupiči ke dveřím a stříleli do
vzduchu, dva se vrhli na pokladníka a ostatní dva
odnímali od některých z návštěvníků peníze. Kazna-
čejsští úřadníci, ztrativše duchapřítomnost, vyskako
vali s oken a schovávali se za nábytek. Dva ban-
dité, kteří se vrhli na pokladníka, vyrvali mu z ru-
kou kliče od pokladny a vybrali z ní všecbny pe-
níze. Když sebrali i na stolku nalezající se drobné
mince, chtěli uléci. V tom okamžiku však přiběbli
výstřely upozorněni strážníci Osipov a Kačarov, kteří
vidouce po schodech naproti nim jdoucí ozbrojené
bandity, pochopili situaci a počali do nich střílet.
Hánek
Osipov
Kačarov
Kavkaz
15
article
Kačarov ranil jednoho lupiče do nohy a Osipov
střelil druhého do prsou, takže padl mrtev. Ostatním
lupičům a raněnému podařilo se prchnout ke blízké
řece, aniž by je kdo stíhal. Teprve pak byla vy-
slána výprava tří strážníků a 15 vojínů s důstojní-
kem v čele, která pustila se za tupiči po parniku
avšak vrátila se s nepořízenou zpět. Po přehlíden
pokladních knih a účiů shledalo se, že lupiči ulou-
pili přes 38.000 rublů. Dle udání očitých svědků
celá loupež udála se v pěti minutách. Zastřelený
bandita jmenuje se Krištof Kučulij a byl (rodákem
vesnice Lesa, ožurgelského okresu.
= Požár na lodi. Z Paříže, 21. ledna. (C - B
Včerejším požárem na poštovním parníku »La Tou-
raine« bvia způsobena škoda asi 2 mill. fr.
= Zemětřesení v Tiílisu. Z Tiflisu telegrafuj
korresp. kancelář, že ve středu krátce po 2. hodině
ranní bylo tam pozorováno slabé zemětřesení.
Kačarov
Osipov
Krištof Kučulij
Paříž
Tiflis
16
article
Z literatury.
Z literatury.
Ankety.
52—. Renard, jenž ve své knize o vědecké
mothodě literárního studia došel asi nejdále
v podrobném zkoumání autora a díla jeho na
základě theorie o vlivu prostředí, cituje v řadě
různých method, jichž má být systematicky
užito, také bezprostřední zkoumání autora sa-
mého. Cituje pokusy, které v tom směru byly
již konány ve Francii, ale sám neslibujes
mnoho od této, trochu příliš do krajnosti hnané
vědeckosti. Našlo se několik autorů, kteří ne-
chali se trpělivě vážit, proklepávat, vyptávat
vzhledem ku prozkoumání svého tělesného i du-
ševního stavu před prací, po práci, na pro
cházce, ve spánku atd. Zolův lékař činil ob
sáhlá pozorování a plnil ciframi své zápisky
ale, Renard sám přiznává, pro literaturu z toho
mnoho nevyplynulo užitečného. Takové čisté in-
dividuální zkoumání vyjímá se sice velmi dobř
jako článek v řetěze postulátů, stanovených pře-
dem vědeckou methodou, ale nutnost jeho jes
patrnější v systému než v praxi.
Bylo-li však upuštěno od takových příliš
vytheoretisovaných pokusů, není tím ještě ře-
čeno, že bychom nemohli dotazem neb pozoro-
váním, zvláště je-li provozováno za určitým, pře-
dem stanoveným účelem, nabýti poznatků pr
způsob tvoření i pro charakter jednotlivých au-
torů zajímavých a vědecky užitečných. Sbíráme-li
dnes v potu tváře v archivech a knihovnách
kde jaký drobounký detail ze života a tvoření
mrtvých básníků, proč bychom nemohli v tom
Renard
Zolův
Francie
17
article
směru uspořit potomstvu práci a pak sami té
se poučit snadno a podrobněji o tom, co za pa-
desát let snad již marně a často se zájmem by-
chom vyhledávali.
Ankety jsou na takové vyhledávání jak
stvořeny. Určíte si thema, pošlete ho ve
formě otázky po těch adresách, jež se v če
ském tisku vyskytují pod tituly knížek, článků
básní a v krátce máte ke studiu materiálu hoj
nost. Ovšem jde o to, aby thema zajímalo ty
kteří o něm mají psáti a pak, aby tazatel mě
k otázce právo.
MUDr. V. Walter našel takové thema a od-
povědi, z nichž ukázky zatím otiskl v časopise
Zdraví, svědčí, že vzbudil u našich autorů zá
jem. Plal se jich, co soudí o účineích taháku
na práci duševní? Šlo mu při tom así přede
vším o to, aby nabyl úsudků o thematu samém
při tom však jeho dotazník mimoděk skýtá ma
teriál nejen lékaři, studujíeímu otravu nikolinem.
ale též literárnímu historikovi, jenž v různých
odpovědech na totéž thema najde k charakteri
stice odpovídajících hojně materiálu tím význa-
čnějšího, že připouští bezprostřední, přesné
srovnávání. Škoda že to, co tazatel otiskuje
jsou po většině jen výtahy, resumé z dopisů
mu zaslaných, v nichž sice základní nálada pi
satelova je zachycena tak, že vycitite i klidnou
energii odříkání u jednoho, strojený pathetický
odpor vůči kuřákům u druhého, přesné, metho-
dické pozorování u jiného — i dotěrnou skrom
nost z několika jinde zas citovaných řádek, ale
přece té druhé stránce, charakteristice povah,
vyhověl by dolazník lépe, kdyby byl úplným
protokolem.
MUDr
Walter
18
article
Přes to však, že anketa je jistě prostředek
cenný a užitečný, dovede li k jedné neb dvěma
otázkám — škoda, že zde vliv alkoholu nebyl
též pojat v dotaz — svésti interes velké části
spisovatelské obce, je otázka, zdali častějším
užíváním neztratil by na svě ceně. Bylo by m
téžko, užiti ho několikráte po sobě a rozšířiti
dotazník i na jiná pole. Systematická práce by
se tu asi stěží potkala s výsledkem; v cizině
mají o tom již zkušenost, a jedná-li se o an
ketu, je to pravidelně otázka modní, časová,
zajímující soudobné i široké vrstvy, klerou žur
nály, redakce atd. předkládají literárním veliči
nám k vyjádření.
Pokus páně Waltrův je zajímavý tím, že
nenese známky této sensačnosti a přes to ne
minul se s úspěchem. Neškodilo by učinit poku
širší a systematičtější.
Waltrův
19
article
České spisy.
*Antonín Klášterský: Gestou podl
mole. Verše. Družstvo Máje. 1902.
Jen první oddíl je z dojmů moře skutečného, vše
ostatní je z moře zivota.
„Moře vod se náhle mění
mi v celé moře živola.
Tyto básně „z plavby žitím“, skládány v klidu
přístavního zátiší, jsou hlavním obsahém knihy. Bá-
sník šel po stopách v duší vrytých, v lichě resignaci
a měkkém citu smíření i díků za vše, za dary i ztrály-
Podává skromný, ale pevně sebevědomí účet své žni
Nejlepší kořist dávají drobné nálady toužebné j
Oblaka, Při západu, Vžny na večer a j. všecky písné
„U rybníka“, a zvláště „Padala hvězda“ ozdob
knihy. Lásky plnou duši a upřímné city rodinné vy-
jadřuje cuklus „Památce mé báby“. Nejlepší je č. ViI
V ostatních mnoho prosy a jsou zájmu příliš sou-
kromého. Všeobecně lidsky jímavější jsou básně, tý-
kající se samého autova, jeho poměrů, názorů, minu-
lých bolů a přítomných nadějí. „Moje mince“ je z těch
osobních nejvýznamnější. Sebevědomě mužné, ale
pravdivé slovo „jsem pregéř poctivý“. Reflexi není
mnoho. Pěkná je v básni „Obraz“: Každý umělec
i duch je stupeň lidstva k metám hvězdným. Mohut
nější je Velké kolo, reflexe sociologická. — Z básní
o moři samém nevyniká žádná, ale jsou v menšině
Antonín
Láska
20
article
Vbk
a sympatický dojem knihy tím netrpí.
* Karel Rožek: Zbylečný život. Román.
Nákl. časopisu „Srdce“ v Žamberku. 1902. Cena 2 K
Otakar Záleský byl muž tělesně znelvořený. Ne
doufal proto ve štěstí manželské, ač po něm toužil.
Pokládal se za ubohého a vyloučeného ze všelikých
radostí, tím spíše, že byl jen chudým chemikem v to-
várně. A byla zase jiná duše podobných nálad, Anna.
učitelka, která také žila, myslila lak totiž, bezradost-
ným životem odstrčených. I řekla si v jeho přítom-
nosti: „Což není i ten můj život zbylečným? Vycho-
vávám děti, ano, ale jen pro výživu. Učitelům je jinak
ti mají při tom rodinu. U mne by to bylo nemrav-
ností, míti rodinu a pohoršením společnosti.“ Pojala
ji touha prchnouti z těch samot a jíti v náruč muže.
Rožek
Záleský
Anna
Žamberk
Vycho
21
article
Nemá-li milovaného, půjde k nemilovanému jako
dobrovolná obět. Stalo se. Ale hrůza důsledků se
dostavila. Protivil se jí život intimně manželskýs
mužem fysicky ubohým a když se přemohla, trápila
se theoriemi o dědičnosti a strachem před smutným
životem dětí mrzáků. Z toho dostala se i do rozporu
s vírou v Boha a byla zcela nešťastna. Zemře při
porodu a hle, děcko je zcela zdravé. Nešťastná matka
se sama předčasně zahubila jedem. Vyznala před
smrtí, že ji „zničily theorie a myšlenky oněch vel-
kých lidí“ atd. V románě se mnoho ideologisuje
theoretisuje. A vyvstaly místo jedné ideje hlavní dvě:
problém soužití s manželem, vzbuzujícím fysický
odpor a problém boje mezi virou náboženskou a vírou
v učené theorie. Láska mateřská se při tom ani ne-
připočílává. Problém první není rozřešen, jenom l-
čení jeho skončeno, ježto nastal brzy druhý. Tu je
těžký úkol psycholozický, jehož provedení ani potě-
šili ani umění prospěti nemůže, není-li založeno na
hluboké znalosti skulečného dění duševníhoa
na prostředcích lakové dění skutečné a poznané
zobraziti tak, jakoby skutečné bylo. Ať autor sku-
tečnost poznal nebo nepoznal, zde o lo jde, říci, žee
měl vymítiti všelikou stopu umělé mašinerie psy-
chologické, kde to hřmotí a vrže, kde nepracuje sama
duše, ale kde autor jako při experimentu duši rozkládá,
vykládá, poučuje ald.
Láska
22
article
Poslední třetina díla vyniká značně nad druhou
a zvláště nad první, a vyníká i vůbec, a to pravdi-
vostí líčení pathologického a poeličností i silou cito-
vou. Ten konec zachraňuje knihu, a byl by zachrá-
něn i román bezodkladnou opravou: celý začátek
je zhola zbytečný, nudně povídavý, a co nejhoršího.
plný strašlivých chyb stilistických (str. 10 až 21).
Pak už je stále lépe, jakoby se byl autor do českého
ducha zapomenutého zase vepsal. Jen tu a tam leccos
vázne. Na př. touha po založení m. touha založiti
si, nechutný germanism „činit námahu“ m. namáhati
Vbk.
23
article
* Kara Ben Jehuda: Chudé ozeni. Smě
žalu, humoru, satiry a ironie. Šaškova Morav. bib
89. 1902. Za 1 K.
Označení knihy „směs žalu, humoru“ atd. už sa
mo nabádá ke čtení. Konečně tedy přece ještě literát
který má jiné věci na starosti, než lásky bol, svou
vlastní osobičku a pouhou zábavu.
Autor chce zvláště dobro a pravdu, totiž dobrc
poučením rozumu a dojmutím cilu. Forma jest mu
právě jen prostředkem, proto je tak stručný a úsečný.
Nechce mleti na prázdno. Pozoruje zevní svět, zvláště
přírodu, abstrahuje a nalézá hojné vztahy mezi zjevy
jejími a životem lidským. Tak pracuje jako bajkář
Anebo pozoruje život, rozjímá o něm a nalézá pro své
objevené pravdy vhodnou formu ve skutečnosti. Tu
pracuje jako parabolista, nebo rozjímavý pocta. Život
a lidi miluje, nalézá i v maličkostech tolik významu
a proto je i humoristou.
Jsou tu stručně označené životní pravdy, někdy
bolně elegické (když se hlásí mládí a láska o své prá-
vo, nemáme kdy; v stáří je voláme, ale pozdě. Pyšné
květy radostí záhy zhynou, chudobky jen člověku
jsou věrny; jindy klidně rozumové (jako k úrodě žita
je potřebí větru, lak i ko zdaru lidské činnosti je bouře
a pod
ben Jehuda
Šaškův Morava
24
article
a pohybu třeba), jindy trpce ironické (konec přesyce-
nosti života je provaz) nebo satirické (novým prou-
dům se kapři vyhýbají, tak i hnilobně a líně duše
lidské). Místy vystupuje v popředí živel poetický
(Vyčkávání, Tři struny), jindy více allegorie poučná
(Mythus, Smrt na cestách). Nejsilněji působí jak prav-
dou tak citem autor tam, kde ukazuje obrázek prostě
ze živola vzalý. Tak jímá v oddíle I. nejvíce jemno-
citné „Odpustte!“ a drastický „Vpád vzduchu a svě-
tla“. Četné humoresky jsou vesměs dobré, při většině
až líto, že jsou tak příliš krátké. Některé satiry jsou
slabé j. Návštěva u Mecenáše.
Autor je i dobrý stylista. Líčí a vypravuje pout
vě, řečí příjemnou a správnou, což je dnes také skoro
už vzácností. To „Chudé osení“ je tedy literatuře
vítáno.
Vbk
* Frant. B. Hamáček: Vzpoura a zma
Román. Jindř. Steinhauser, Praha—Žižkov. 1902.
Za K 1.20.
„Román člověka nového století“ praví titul mno-
hoslibně. Oba dva díly jen na 118 maličkých stránek
To je příliš stručné na román takového obsahu, A
vskutku to ani román není. Napřed kus denníku, v
němž se vyličují dojmy z cest, a ta partie jedině má
jakousi cenu a zajímavost, neboť je patrno, že jeto
skutečný denník skutečného člověka, jimž jest nej-
spíše aulor sám. Z tohoto skutečného člověka zbude
pro vlastní povídku jen málo. Vymyšlený hrdinaje
loutka, kterou autor vystrojil, aby na ní demonstroval
své theorie.
František
B Hamáček
Jindřichův
Steinhauser
Odpustte
Praha
Žižkov
25
article
Tento „hrdina“, jak jej autor sám stále jmenuje,
nezajímá tolik, jako sám autor, vlastně jeho theorie.
Pravi, že četl Spinozu, Schoppenhauera, Nietzsche.
Tolstoje atd., t. j. nahromadil v hlavě čtením spoustu
médních filosolif, jež filosoficky nepojal, nýbrž jen
obecně sociálně, jich nahromaděnou energií pak by
podnícen k činnému vystoupení literárně-apoštol-
skému.
Má ideu, že svět nezahyne kosmickým mecha-
nismem, ale zkázyplnými prostředky lidskými. Když
totiž všecko lidstvo víra opustí, vzbouří se davy pra-
covní proti bohatým a mocným, zapálí jejich alumi-
niové a skleněné paláce, ale když ohrožení dostoup
vrchu, vyhodí měšťanosta světového veleměsta všecko
do povětří, a účinek té třaskaviny XX. století, dirant-
molu, bude takový, že se rozpadne země a vesmír
sám se shroutí. Aby se lo nestalo, je třeba, aby lidě
věřili. Ale nikoli všickni, jen ti jistí, nebezpeční
churaví ve své slabosti. Neboť takoví když nevěři
tedy snadno zoufají, a pak je zle. Ale druhý druh
lidí titáni, ti si mohou nevěřit, jim je vlastně nevěr
jen nutností, neboť nevěra je vzpoura, a co je titán
beze vzpoury? Ale nové je, že tito titání si mají ne-
chat svou vzpouru a svou nevěru pro sebe jen a ne-
kazit jiných lidl.
To hlásat a příkladem varovat, přichází auton
„Vzpoury a zmaru“. Úmysl má, zdá se opravdu.
zcela vážný a vůli nejlepší, a to je důved, že o knize
jeho vážně rozprávíme.
Spinoza
Schoppenhauer
Nietzsche
Tolstoj
26
article
Titána nevěrce zobrazil v Jiřím Zemanu, patrně
„člověku nového stoleti“. S tímto hrdinou se přihodil
autoru omyl. Kletba té prapodivné zásady, kterou
vyslovuje z počátku, že totiž staví své dílo jedině na
myšlence, a nijak neuznává formu za hlavní věc. Ale
brzy potom si sám vyznává, že vyobrazil Jiřího Ze-
mana „plasticky“. Omyly a nedorozumění všude.
Hlavní omyl je, že ten hrdina, jenž má být veliký
duchem, a jenž na konec mluví pathosem a posou
jako Zarathustra, je prasměšný človíček, velmi často
protivný chlap. Domnívá se o sobě, že „bral lidem
víru“, a zatím ho dělníci, když jim kázal o říši „Krá-
sy, umění a vědy“, vyhodili, němečtí sedláci jen v opi-
losti ho vyslechli, a nezbyla mu kořist, než jedno
děvče, a to bylo hloupě. Žalostná kariéra titánskáo
Kdyby byl chtěl autor titánství karrikaturou udělat
směšným a směšností tou nemožným, nebylo šťast-
nější cesty, než tu, kterou zvolil.
Nechtěl, ale přece tak učinil. Tím svou nešťast-
nou ideu a lheorii také šťastně odpravil. Requiescatí
Jiného nezasloužila. Tím nechí i skončena tato první
autorova doba dobrodružného ideologisování. „Den-
nik“ a mnohá místa náladových popisů v knižce svěd-
čí o možném pokroku literárním. Pereat Gustavus
titánský snílek, nascatur Conradusl
Vbk.
Titán
Zeman
Jiří z
Pereat Gustavus
Conradusl Vbk
27
article
Z českých listá.
28
article
* »Český časopis historický«, jenž
přes svou obsažnost a cennost byl nucen ke zna-
čným obělem hmotným, jen aby se udržel, počíná
svůj devátý ročník ve znamení literatury. Vedle No-
votného kritiky Bachmannových »Dějin českýche
přináší první číslo podrobnou studii o zajímavé ka
pitole »z velmi řídkých styků česko-ruskýche
neb chceme-li »husitsko pravoslavných«, totiž o po
bytu br. Jana Rokyty u cara Ivana Hroz
ného«, kterou napsal J. Bidlo. Mimo to F. Táborský
má obšírnější článek »Počátky novočeské poesie za
vlivu klassicismu«. Navazuje na předešlý článek téhož
titulu, jenž jednal o vlastenecké působnosti Scli ön-
feldově v druhé polovině 18. věku a sbrnuje — aby-
chom nezabíhali příliš do podrobností zajímavéh
článku — výsledek své práce tím, že podal nový
důkaz pro kontinuítu ve vývoji novočeské literatury
že osvěluje případněji a určitěji postavu nedoceně-
ného buditele Schönfelda, hnutí obnovné již z roku
1775 a jeho liferární výsledky.
Bachmannův
Rokyta
Ivan
J Bidlo
Táborský
Schönfeld
29
article
* »Živa« má pozoruhodný článek o »Fedrování
vědy«. Je v něm stručná, ale význačná chara kteri-
stika vědecké práce universit německých, anglických
amerických a několik upřímných slov, které správně
ovětlují podivnou ochotu vlády k vědeckým potře
bám rakouských universit. O universitách amerických
praví redaktor, že ty millionové nadace, jimiž se
denní zprávy novin hemží, nejsou vždy na prospěch
skutečné vědy. Ukazuje na neúctu ku práci vědecké.
na převahu extense a popularisace vědy nad sku-
tečně vědeckou prací v Americe. Česká universita,
jejíž professoři nalézají v cizině uznání, nejen že
nemá takových millionových darů — ale čtěte
*... úřad nam vykláda své zásluhy, že dal prorazili
zeď a spojil dva pokojíky v jeden špatný sál, my
nemůžeme vymoci slušnou sborovnu, ani osvěllení
příměřené po chodbách a dvorech Klementina, jes
to veliká afféra dostat Auerovy hořáky do sálu, cot
teprve tisíc korun na nezbytné potřeby toho kterého
ústavu...« Patrno, že nadbytkem peněz nehrozí
naší universitě na vědeckosti žádná újma.
Živa
Auerův
Amerika
Český univerzita
Klementinum
30
article
*V »Českém Lidu« otiskuje redaktorČ
Zíbrt Národní písně sebrané od Jana Jeníka
z Bratřic na sklonku XVIII. věku — pro studium lidové
písně české materiál jistě cenný. Ostatně hojně lite-
rárního materiálu i ukázka z moravských pověsti
F. Bartoše.
* »Česká Mysl« otiskuje řeč prof. Hostin-
ského »Za prof. drem. J. Durdíkem«, pronesenou na
slavnostní schůzi Filosofické jednoty. Jest litovati,
že přednáška, neoznamovaná nijakou, u nás dnes
tak obvyklou reklamou, netěšila se té pozornosti
širšího obecenstva, jaké zasluhovala. Durdík po
mnoho let vedl u nás v literatuře i umění vál né
slovo, a dnes po smrti jeho je na čase, uvážiti ob-
jektivně jeho vliv a význam. Přednáška Hostinského,
stručná a případná, vyhovuje úkolu tomu dokonale
a otisk její z »České Mysli« zasluhoval by roz-
šiření!
Čtenář.
Zíbrt
Jan Jeník
F Bartoš
doktor
J Durdík
Durdík
Bratřice
Český mysl
31
article
* V »Časopise pro veřejné zčravotnicivi« čteme
v úvaze »Kopaná« pozoruhodná slova hygienika:
»Musíme všemi možnými prostředky omezovati cho-
robnou vášeň mládeže při »kopané« a snažiti se
působit k tomu, aby pěstování této hry jako sportu
bylo zabráněno a dospělejší mládež aby pěstovala
kopanou jen vedle jiných her jako hru hybnou.«
Ze slovanekých listů.
* Feministický svět ruský vzrušila nedávno stat
pí. Cebrikové »Hc ce econ
0p0ai BOcaranin«.
Spisovatelka dovozuje, že nynější vychování ženy
ve škole i v rodině je pochybené. Argumenty jej
nejsou zcela nové, ale seskupení není nezajímavo-
Dělí ženy na čtyři typy, k jakým domácí i školské
vychování důsledně vede. Prvním typem jsou ženy
něžné, milující, jež mohou zbožňovati každého muže
není-li zrovna mrzákem. Hezký, hodný muž musí
podle nich míti následující vlastnosti: nesmí být
opiicem, zhýřilcem, hráčem, žárlivcem, slovem nesmí
míti jediného nedostatku, překážejícího pohodlía
klidu ženy. Jsou při tom i kladné požadavky: prosto-
srdečnost a poctivost, aspoň tolik, aby před veřej-
ností byl pokoj. Vzdělání je vedlejší, jen když ne-
ukazují na hloupost prstem... Druhým typem jsou
ženy praktické: něžnosti a oddanosti bys u nich
marně hledal, ale sňatek jest jejich kariérou. Třet
typ představují blouznilky, romantické hlavinky, my-
slící, že život jest věčný svátek a nekonečné opako-
vání něžných scén z románů. A konečně čtvrtý typ
— dámy nemající úzkého kodexu mravního, který
uznavají typy předešlé. Muž je pro ně firmou, aby
skrývaly svojí rozmařilost, děti jsou jim břemenem.
Cebriková
Hc
32
article
Těmto typům žen odpovídají i typy matek. Ženy
prvního typu bývají matkami s opičí láskou k dětem.
Jsou to matky samice. Potřebují jen, aby dítě bylo
živo, zdrávo... Ženy druhého typu vychovávají děti
s praktického stanoviska a jejich kariéra je zárukou
pohodli matčina. Nikdo nedovede tak výmluvně mlu-
viti o povinnosti dělí, jako tyto matky. Jsou vykoři-
sťovatelkami dětí svých právě tak, jako svých mužů,
bratři, přibuzných Zeny třetího typu unášejí se ideá-
lem matky, věnující dětem život, jest to útěcha, při-
cházející po zklamání v lásce a v manželství. Z po-
čátku vrhají se ohnivě učiti se všemu, co se jim zdá
potřebným, ale zápal brzo chladne, neboť těžký
zápas se skutečností není pro romantické blou-
znilky... Pro ženy čtvrtého typu jsou děti, pokud
jsou zábavnými a rozlomilými caparty — prostřed-
kem koketovati mateřskou láskou, ale když dorůstají,
stávají se nepohodlnými, schovavají se do odlehlých
pokojů, neboť jsou živým svědectvím matčiných let. ..
33
article
Kolik dívek, táže se spisovatelka dále, provda se
proto, že cítí povolání pro život rodinný, že v po-
vinnostech rodinných vidi cíl svého života? Všední
človiček osobní štěstí klade na první místo, užitek,
jaký může přiněsti, je pro něho vedlejší. A dosavadní
ženské vychování nečiní ničeho, aby toto štěstía
tento užilek šly ruku v ruce.
* P. Lugakovskij podjal se záslužné práce —
seznámiti s ruskými překlady v literatuře polské.
První sešit jeho publikace věnován jej Gogolovi.
První polský překlad z Gogola objevil se v r. 1843
v »Jutrzence«, nadšeného slavolila a přítele našich
tehdejších buditelů, Dubrowského. »Mrtvé duše«,
»Taras Bulba« a »Revisor« přeloženy byly poprvé
rovněž před r. 1850. R. 1865 objevil se v »Klosech
nepodepsaný plagiát Gogolových »Starosvětských po-
měščíků« s názvem »Matžeňstwo starej daty«. Ostatně
stejná věc stala se okolo roku 1855 s Gogolovými
»Mrtvými dušemi« — v Anglii. Polský plagiátor se
hájil, že práce jeho je původní, ale má jen podob-
nou látku; látky té užili prý ostatně také jiní rustí
spisovatelé, jako Gončarov a Grigorovič. Knižka
oplývá hojnými zprávami.
Slavjanin.
Lugakovskij
Gogol
Dubrowski
Bulba
Klose
Gogolův
Gončarov
Grigorovič
Knižek
Gogolův
Anglie
Matžeňstwo
35
article
* »Časopis Moravského Musea zemského«. Vy-
dává Morávská Musejní Společnost. Redas toři proí.
Frt. Rypáček a dr. Fr. Šujan. Ročník III. v
Brně, 1903.
*»Sborník české společnosti zeměvědné«, redi-
govaný drem. Jinarichem Metelkou, ukončil pravě
svůj VIII. ročník. Obšírnějším článkem botanicko-
geografickým »Údoli vltavské mezi kamýkem a Zví-
kovem« od Karla Domína. Nakladem »České spo-
lečnosti zeměvědné«.
* »Slovenské Pohlady. Časopis zábavno-poučný.
Redaktor a vydavatel Josef Škultéty. Roč. XXIIl.
V Turč. Sv. Martině, 1903.
* »Sborník Musealnej Slovenskej zpolečnostie.
Ročn. VII., sv. II. V Ture. Sv. Martině, 190z. Ná-
kladem vlastním.
* Vácslav Bělinský: »Z dob minnlýcha
přítomných«. Dvě črty ku programu katolické mo-
derny. V Olomouci. Nákladem Kramíry a Procházky.
r. 1902.
* »Rusko-Český Slovník«. Sestavil Vladisl. Škor-
pil. V Praze. Ses. 1. Nakladem J. Outy
* »Stará a nová výměra pozemků«. Sestavil Jan
Horňanský, uč. z Pečkova. Premie časopisu
»Milotický Hospodář« v Miloticích u Hranie.
* »Dějiny Umění Národa Českého«. Napsal Ferd.
J. Lehner. S iliostracemi a barvotisky. V Praze,
1902. Nákladem »Uniee.
* Boženy Němcové »Babička«. Jubilejní
ozdobné vydáni. Nákladem »Unie« v Praze, 1902.
* »Lidové rozpravy lékařské« č. 1. Dra. VI. Sla-
víka: »O náhlé smrti, její příčinách a
ochraně«, Seš. 2. Dra. L. Čecha: »Poučen
o tyfu bříšním«, V Praze, 1903. Nákladem
vlastním.
Rypáček
doktor
František
Šujan
Jinarich Metelka
Domín
Škultéty
Bělinský
Kramíra
Procházka
Jan horňanský
Pečkův
J Lehner
Němcová
L Čecho
Brno
svazek . Martin
Olomouc
Rusko
Praha
Milotice
Český spo
slovenský Pohlady
svatý . II
36
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Z kanceláře Národního divadla. Dnes j-
první pohostinska hra proslulé pěvkyně vlašské slč.
Alice Cucini v Meyerbeerově opeře »Prorok«,
v níž zpívá velikou partii Fides. Umělkyně zpívala
včera na zkoušce k dnešnímu představení a vzbudila
opravdový úžas svým překrásným, obsáhlým a ve
všech polohách vyrovnaným hlasem, jejž ovládá
nevídanou mistrností, takže každé pohostinské vy-
stoupení této veliké pěvkyně bude obecenstvu Národ-
ního divadla skutečným svátkem. Ostatní hlavní role
mají slč. Bobkova a pp. Figar. Krössing, Viktorin,
Pollert, Šír a Polák. Dnešní představení, jež řídí
kapelník pan Anger, je mimo předplacení. Slč. Alice
Cucini vystoupí podruhé pozejtří v neděli večer ve
Verdiově opeře »Aida« jako Amneris. Zároveň s ní
zpívati bude pohostinsku partii Rhadama člen c. k.
dvorni opery ve Vídni pan Olakar Mařák. Také toto
představení bude mimo předplacení a vydávati se
budou k němu zaznamenaná místa již zejtra o
8. hod. ranní. Na pondělí určena jest jediná po-
hostinská hra c. k. komorního pěvce Frana Na-
vala, jenž zpívati bude titulní partii Massenetovy
opery »Werther«. Přihlášky k tomuto předslavení,
jež bude rovněž mimo předplacení, přijímá denní
pokladna divadelní. Zejtra opakuje se poprvé Ernstova
komedie »Spravedlnost«. Na neděli odpoledne
určena je Shakespearova tragedie »Romeo
Julie«, jejíž představení počne již o půl 3. hod.
odpol. K provozování v Národním divadle přijato
bylo čtyřaktové drama »Červ« od Karla Rožka.
Cucini
Bobkův
Figar
Krössing
Viktorin
Pollert
Šír
Polák
Anger
Aida
Amneris
Olakar Mařák
Fran
Massenetův
Werther
Ernstův
Shakespearův
Rožek
Vídeň
národní divadlo
Meyerbeerův opera
Verdiov opera
Romeo Julie
37
article
+ Lidové divadlo »Urania« v VII. čásli Prahy.
Dnes dává se poprvé Šmahova tříaktová komedie
»Zlato«, jež byla sice už davána v Národním divadie,
avšak autorem nově přepracována jest dnešním pro-
vedením skutečně novinkou. V hlavních úlohách
hrají dámy: slč. Bitermanova, Vejvodova a pp. Če-
kanský, Kovář. Počepický, Šípek. Začátek o 7. hod.
več. Po divadle jest dostatečný počet vozů elektrické
dráhy.
+ Z kanceláře smíchovského divadla. Dnes
jest první reprisa vynikajícího dramatu Marca Pragy
»Počestné dívky«. (Le vergini.)
+ Pišlěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech
Dnes hraje se jako lidové představení za poloviční
ceny »Královna a její milostník«, drama o 5 jedn.
od V. Huga. Zejtra je »Strýček ferina«. Připravuje
se pro příští neděli »Tajný kabinet,
Šmahův
Bitermanův
Vejvodův
Počepický
Šípek
Marc Praga
Král
Hug
Praha
lidový divadlo
smíchovský divadlo
Pišlěkovo lidový divadlo
38
article
Hudba.
Hudba.
+ Koncert spolku českých žurnalistů koná s
již zejtra v 7 hod. več. v Rudolfinu. V dopisu včera
došlém sděluje p. Naval, že místo Zajcovy serenády
zpívati bude arii »Un aura amorosa« z Mozartovy
opery »Cosi fan tutte«. Nejpřednějšími kritiky bylo
uznáno, že piega tato a arie v »Bílé paní« jsou nej-
skvostnějšími květy zářivého zpěvu slavného teno-
risty. Uchvátil-li Naval u nás dosud nejvíce svým
Wertherem, získá si zajisté ještě většího obdivu před-
nesem arie z opery Mozartovy, v jejímž mistrném
podání, plném kouzla a půvabu, dosud nikým nebyl
předstížen. Vzhledem k této změně v programu Na-
valově jest pořad koncertu následující: 1. Dr. Ant.
Dvořák: a) Valčík z A-dur, b) Valčík z Didur,
c) B. Smetana: Polka, II. věta ze smyčcového
kvartetta »Z mého živola« (smyčeové kvar-
teto); 2. Puccini: »Che gelida manira«, ari
z op. »Bohěme« (Fran Naval); 3. a) J. S. Bach:
Sarabanda pro violu d'amour solo, b) J. Suk: Adagio
z op. 12 s prův. klavíru (R. Reissig. u klavíru p.
K. Pospíšil); 4. Em. Chvála: Klavírní kvintetto
(rukopisná novinka), klavírní part hraje prof. K. Hofí-
meřster); 5. a) Risto Savin: »Javor in lipa«,
b) dr. Ant. Dvořák: »Když mne stará matka«,
c) Vl. Želeúski: Jankova dumka z op. »Janek«
(Fran Naval); 6. a) J. M. Leclalr: (1697)
Allegro, b) Ed. Lalo: Chants russes (R. Reissi g):
7. W. A. Mozart: »Un aura amorosa«, arie z opery
»Cosi fan tutte« (Fran Naval). Zbývající listky
v cenách 1—6 K mají ještě v prodeji pp.: F. A
Urbánek, B. Lantner a Mojmír Urbánek.
+ Ke koncertům pí. Gorlenko-Doliny v Če-
chách a na Moravé. Slovutná tato umělkyně ruská,
jež za svého loňského pobytu v Čechách a na Mo-
ravě stala se v pravém slova smyslu miláčkem našl
Zajcův
Mozartův
doktor
Antonín
Dvořák
Valčík
Puccini
Che
Bohout
Fran
Bach
J Suk
R Reissig
K Pospíšil
K Hofí
Savin
Jankův
Leclalr
R Reiss
Mozart
Urbánek
B Lantner
Gorlenko Dolina
Rudolfinum
Čechy
z Adur
Chant russes