2
masthead
V Praze, v patek dne 16. srpna 190I.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
O přilohami Naučný Obzor“ ve
středu a „Literární Hlidka
v pátek) předplkef se:
Praze v zdministrael
s měsí-
Běivt leta . . . . 6 R —
» dvojí donáškeu
a měsíe
Btvt lets . ! . : 7 K 50
ve silsjkácb 2 K soh
na nělale .
Pošton:
nrrel. o .
3ke
s dvají zlailkou
nčlvrt lět . 5 11 Kic0 h
na měsle
Hista
Praha
5
article
Dřív sněm či říšská rada?
Dřív sněm či říšská rada?
Léto schyluje se ke konci a s ním i po
litické prázdniny. Již, již zaletají k nám před
zvěsti příštích událostí a ve chmurách
budoucnosti jeví se jasnější rysy toho, co
v nedlouhě době nadejde. Císař povolává
rádce své do svého letního sídla v Išlu a
z horských zátiší vracejí se z jedné strany
representanti vlády, ze druhé zástupci růz-
ných polítických stran ku práci.
A nedočkavá fama, jež nevyčkává do-
konaných fakt, zanesla již do světa politi-
ckého zprávu o tom, že změněn má byti
politický repertoir, tak jak byl ujednán, že
nemá býti již svolánsněm kráfovství českého,
aby výkonal celou řadu nutných prací,
jejichž provedení káže tomuto zákonodárnému
sboru ne pouze prospěch země, nýbrž i jeho
Sněmovní volby v Čechách mají býti
totiž vykonány již v měsíci září, aniž by
před tím došlo k chystanému závěrečnému
zasedání.
Po vykonaných volbách má sejíti se
říšská rada a snad po té teprve sněmy.
Kdyby skutečně takto měl býti zařízen
postup politické práce pro zbývající konec
tohoto roku, nebylo by to ničím jiným, než
opětným dokladem onoho hluboce zakořeně-
ného odporu, jejž vídeňské vlády dávno již
chovají oproti sněmu našemu. Je ku podivu
jak i ten okleštěný a na svých právech a ve
své kompetenci sešněrovaný český sněm ruší
vídeňské politické kruhy a jak je nepohodlný
pánům, kteří by jej rádi degradovali na pouhy
parlamentní stroj ku povolování zemskéh
rozpočtu a k vyřizování oněch nepolitických
věcí, jež Schmerling a po něm fámosní
strůjci ústavy z roku 1867 ponechali našim
zemským parlamentům.
Schmerling
Išlu
Čechy
6
article
Nějen že každé zasedání sněmovní heve-
rem musí býti ve Vídní vymaháno, nejen že
před každým zasedáním třicetkrát se cituje
zemský maršálek do Vídně, aby tam svatým
slibem se zavázal, že nedopustí, aby sněm
jakýmkoli způsobem výbočil ze všední práce,
ale průběhem zemského sněmování jeví se ve
všech krocích vlády ono nervosní rozechvění,
které jedině hledati dlužno v oné trapné
nejistotě, co asi stane se na sněmu králov-
ství českého.
Tato nechuť oproti sněmu dokumentuje
se také v směšně krátké době, jež se mu
z pravidla k zasedání vyměří a v onom ne-
pochopitelném odporu poskytnouti mu pří-
ležitost, aby vyřídil pohodlně a důkladné
celou řadu věcí, na jejichž perfektován
s dychtivostí čeká ne snad pouze české
obyvatelstvo této země, nýbrž celé královstvi
vůbec.
Však i pan místodržitel jeví po každé
strašný neklid v době sněmovní a není věru
příjemnějšího dne pro něho, než je ten, kdy
do paláce na Sněmovní náměstí nese dekret.
kterým sněm království českého se uzavírá
Je to zajímavý úkaz, že i ten náš ny-
nější sněm, který s oným, jaký je cílem
našich politických snah, nic nemá společ-
ného, cenlralistické svědomí vídeňských vlád
a jejich orgánů tak znepokojuje.
A čím dá se to vysvětliti?
Jedině tím, že sněm náš, byť i neby
sněmem království českého s kompetencí
která mu po právu a zákonu, na základě
právoplatných smluv přísluší, nepřestal cítiti,
že přes všechno to přece jest jen on dědicem
starých sněmů našich, sněmův českého státu.
Jen tím vysvětliti se dá, proč sněm
Vídeň
7
article
čest.
v takové míře rozrušuje pány, jejichž poli-
tika vždy jen k tomu se nesla a dosud nese.
aby sněm nevybočil valně z mezí širšího
okresního zastupitelstva. Jsou si toho
vědomi, že ve sněmu českém,
třeba že pod dusivým poklopem
centralisace, žije dosud duše če-
ského státune t nolscasia mlns
V tom to vězí, proč ve Vídni tak děsně
neradi svolávají český sněm a proč i tenkráte
má býti mu učiněn dříve konec, než jak bylo
smluveno. Obávají se, že v tomto posled-
ním zasedání propukne tlumený hněv zá-
stupců lidu na vlády vídeňské, jak s ním
zacházely a že jako tak často již, vyšlehne
opětně z české sněmovny plamen, který
pohltí plány, jež ve svém optimismu vídeňské
vlády nepřestávají kouti proti nám. Jsme
přesvědčeni, že jedině to příčinou, proč má
nastati změna v pořadu, dávno již ustano-
veném a co do podstaty věci přirozeném
Však varovali bychom vládu před tímto
experimentem. I sněm příští dovede se velmi
energicky zeptati vlády, proč že guillotina,
aby nenáviděnému pražskému parlamentnímu
sboru konec učinila, sjela tak předčasně?
A ne pouze sněm, všechen český lid
unisono s hukotem burácejícího hromu inter-
pellovati bude vládu, proč že povrhla
usnesením zemského sněmu stran
přímlých voleb v obeích veníkov-
ských a proč proti vůli sněmu i lidu
ignorovala sněmovní usnesení a vnutila
tomuto království na šest let zá-
konodárný sbor jiný, nez jak s
přál a na jakém se byl bezvadno u
formou zákonnou usnesl. va
Neboť že by již v září mohly býti vy-
konány volby na základě nového volebního
řádu, při pověstné loudavosti administrativ-
ního apparátu rakouského, nikdo neuvěří.
Vídeň
8
article
Naopak: opatření vládní, o němž se mluví
a jímž má býti patrně vyhověno jistýmá vli-
vům, které těžce nesou dosavadní svou bez-
významnost, ne jinak se bude vykládati než
v ten smysl, že volby byly vypsány tak na
kvap proto, aby usnesená volební
reforma provedena nebyla.
Jednání takové by ale bylo též velmi
nešťastným praeludiem k činnosti parlamentu
vídeňského.
Zmínili jsme se onehdy na jiném místě
o nezbytném řešení palčivých otázek národ-
nostních, na kteréž v nastávajícím zasedání
dojíti musí. Tisk našich odpůrcův, povšimnuv
si našeho hlasu, v obvyklém nesprávném na-
zírání na poměry u nás, frivolně nazval pro-
hlášení naše — volební muzikou, která prý
nikomu již neimponuje-
Nemilujeme zbytečných tirád, zejmena
ne takových, o nichž je pochybnost, že by
pevné rozhodnutí a skutek krýti mohla pro-
nesená slova, však v tomto ohledu vídeňský
tisk počíná si až příliš optimisticky, domní-
vá-li se, že tak zvaný krajní odpor z naš
strany definitivně již je odbyt a uložen
k mrtvým. Tak se věci nemají.
Nejsme zvyklí tam, kde jde o osud ná-
roda našeho, provozovati frašky. [Dovedeme
oceniti každé slovo a ostatně minula jižu
nás doba, kdy možno bylo lapati lid náš v
osidla prázdných frásí. Nehrozíme, ale varu-
jeme. Také nám není rozkoší pustiti se v boj.
v kterémž dle přirozeného stavu věci i vítěz
utrpí bolestných ztrát. A nikdy bychoms
nechopili prostředků krajních, kdyby nám
toho nekázala železná nezbyťnost.
Víme velmi dobře, že ve velkolepém
zápasu o statky národní, nejsou koncerty
9
article
bubínkové a píšťalové prostředkem vybojo-
vati právo a slávu. Možno jich užíti snads
úspěchem jednou, dvakrát, ale zbraní všední
v politickém oruží státi se nemohou.
Však víme a věděti nepřuštaneme, že
to, co stalo se dne 17. října 1899a
co rozjitřilo do krvava každé české srdce
bez výjimky, nedá se tak snadno od-
činiti, ani ne úplnou restitucí ve dřívější
nlaro
stav.
To, co tehdy se stalo, bylo co do kru-
tosti a bezohlednosti opatření tak neslýchané
a nepochopitelné, že nikdo žasnouti nesmí,
jestli na obranu svou použije národ náš
jeho zástupci rovněž zbraně výjimečné
překazí funkci tak zvaného ústavně parlament-
ního aparátu.
Při tom nebude zoufalství a resignace
náším vodítkem, nýbrž výpočet a na něm
založené přesvědčení, že proti naší vůli nor-
mální státní život v této říši je nemožný.
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 15. srpna. (Sehválen
zemský zákon.) Zákon o dodatečné sub-
venci na úpravu řeky Výrovky a spojené s tlm
meliorační práce, přijatý sněmem království če-
ského, nabyl nejvyšším rozhodnutím ze dne
5. srpna t. r. císařského schválení.
V Praze, 15. srpna. (Ještě jedn
rozmluva s drem. Engle m.) Horlivý do-
pisovatel »Petrohr. Větomosti«, jenž si vyžádal
rozmluvu s celou řadou pražských politiků,
zajel si schválně do Karlových Varů, aby vy-
slechl také mínění dra. Engla o věcech, jež ho
zajímaly. Z rozmluvy, ktérá se tyto dni obje-
vila v petrohradském listě, bereme onu část,
v níž se dr. Engel vyslovuje o bu-
doucnosti českého národ a.
Na thema toto přišel dopisovalelovou
otázkou, jak smýšli o politické akci dra.
Rimlera, snažícího se o spolek frankosmaďarsko-
slovanský. Dr. Engel prohlásil, že my Čechové
nemáme práva stavěti na základě pouhých slov
politika tak málo známého, žjakýmo se jeví dr.
Rimler, který nemá nijaké moci, ani vlivu.
»A vůbec tvrdím a nepřestanu tvrditi — po-
kračoval dr. Engel — že my Čechové máme
ještě příliš mnoho národní práne vi ůzkých hra-
nicích Čech, abychom směli pomýšleti o poli-
tických dobrodružstvích a jakési vynikající úloze
v politice světové. Naše doba jest doba reálné
politiky a jejím základem jest pouze egoi s m.
če ský
Engel
Čecho
Rimler
doktor
Čo
Praha
Karlová Vary
český národ
Engl m
11
article
Proto, rozmýšlímli o budonenosti, která oče-
kává nás Čechy, stavím se nejméně na stano-
visko zájmů pouze českých. Ptám se pouze
Jest výhodno pro Rusko, aby se jeho hranice
s Německem zdvojnásobila ? Pak se ptám: Jes
výhodno pro Francii, aby místo 50 millionů ne-
náviděných od ní Němců bylo jich 70 ml-
lionů? Konečně se tážu ještě: Jest výhodno
pro Anglii, aby Néěmecko rozšířilo své konti-
nentální hranice, což by mělo ihned v zápět
rozmnožení také námořní síly německé? Od
pověď na všechny tyto otázky jest pouze jedna
Nikoli, není výhodno, a do té doby, dokud pro
evropské velmoci jest nevýhodno rozšíření Ně-
mecka na účet zemí rakouských, jsem úplně
klidný vzhledem kosudu našeh
českého národa...«
V Praze, 15. srpna. (Německý mi-
nistrkrajan.) »Pester Lloyd« uveřejňuje
mínění jakéhosi německého vůdce, »stejně prý
váženého na levici i u vlády«, o tom, je-li
možno a prospěšno zříditi v Rakousku německé
krajanské ministerstvo, o němž, jak již s dů-
statek známo, názory i mezi Němci značněse
Čecho
Němec
Néěmecko
Rusko
Německo
Francie
Anglie
Praha
Rakousko
Pester Lloyd
12
article
rozcházejí. »Tentokrát — praví zmíněný »vůdce«
— domáhají se německého ministra krajana
nejvíce radikálové, kteři však současně
mezi Němci rozsévají nesvár, zamítají všeoběcně
dosud uznávané zásady pro vyrovnání v Če-
chách (roznměj »dělení«) a při tom odmítají
hlavní státní nezbytností, jako rozpočet, uherské
vyrovnání atd. Co však si má německý ministr-
krajan počíti v kabinetě, jemuž má dle vůle
Všeněmců všechno odpírati? Má býti pouhým
dozorčím orgánem, jinak však nebýti na pro-
spěch ani Němcům ani vládě? Takové už Němei
měli v kabinetě Taaffově (hr. Kuenburga)
Thunově (dra. Baernreithra), ale oba tito ně-
mečtí ministři-krajané v brzku odstoupili. Ně-
mecký ministr krajan musel by plniti positivní
úkol, jeho vstup do kabinetu musel by zname-
nati další sblizení Němeů s drem. Körbrem
Němec
Taaffův
Thunův
13
article
Úkol jeho byl by dvojí: hájiti celistvost něme-
ckých zájmů v zákonodárství i správě a vedle
toho získati pro rozřešení velikých státních
úkolů, jako jest uherské vyrovnání a obehodní
smlouvy součinnost německých stran. Něco ta-
kového však se od nynějších německých stran
očekávati nedá a proto jest také marno povolá-
vati do kabinetu zvláštního ministra pro Němce.-
Z Lublaně, 13. srpna. (Z dvořilo s
Vlachů na Přímoří.) Několik chorvat-
ských a slovinských abiturientů podniklo výlet
na kvarnerské ostrovy. Dne 7 t. m. zavítali
také na ostrov Čres a večer se procházeli mě-
stem. Je zvykem, že se v městech na přímhoři
večer i na ulicích zpívá. V Čresu zpívali Vla-
chové, zazpívali si i chorvatští a slovinšti stu-
dující; ale špatně pochodili. Když šli kolem
domu starostova, vylil tento a jeho žena na stu-
dující několik konví vody. Zároveň poslal stráž-
níka, aby studujícím zapověděl zpívati. Druhého
dne, když se slovanští hosté chystali k odjezdu,
shromáždilo se u přístavu množství Vlachů,
kteři nadávkami a hulákáním ukazovali překva-
peným hostům, jak jevlaská kultura povznesena
nad slovanskou.
Němec
Vlach
Lublaň
Aires
14
article
Z Nového Sadu, 13. srpna. (Ve věe
srbské cirkevni autonomie) Deva-
desát vážených Srbů v Velik. Bečkereku a okole
uveřejnilo v »Zastavě« provolání k voličům do
srbského národně-církevního kongresu, aby zů-
častnili se voličské schůze, svolané na 19. srpna
do Vel. Bečkereku. Na schůzi má se pojednat
o samosprávných poměrech uherských Srbů a
dáti podnět k žádosti, aby se vláda postarala o
brzké svolání církevního sněmu, jenž se nese-
šel už po tři leta, ač množství důležitých otá
zek jak náboženských, tak skolních čeká sveko
vyřízení.
R. Ze Zábřeba, 12. srpna. (»Národn
dům« ve Vrbniku). Z Přimotí příchází opětně
potěšující zpráva o novém úspěchu chorvatské
koncentrace na Kvarneru. Městečko Vrbnik na
ostrově Krku otevřelo totiž dne 4. t. m. svůj
»Hrvatski Dom«, na který mohlo se sbírati jen
s největšími obtížemi: Pětlet Chorvatě če-
kali jen na povolení stavby. Slavnost
otevření byla velice povznášející. Do Vrbniku
zavítali hosté ze tří stran: Istrie vyslala 25
účastníkův a mezi nimi značný počet Čechů
a Polákův z Opatie. Seň poslal 300, Rěka
s okolím 320 předních svých měšťanův. Chor-
vatské přímoří zvláštní rěcké territorium a »cis-
lajtánská« Istrie sešli se ve Vrbniku k oslavě
práce: »Hrvatski Dom« má totiž oddělení pro
divadlo, čítárnu a knihovnu. Má tedy nepoměrne
větší význam než Starčevičův dům v Záhřebě
Deva
Srba
Krek
Istria
Čecho
Polákův
Seň
Rěk
Starčevičův
Vela
Zábřeba
Vrbnik
Záhřeb
Zastava
Hrvatski Dom
Národn dům
Pětlet Chorvata če
15
article
V drobném prodejit
ranní číslo o robě . . .
pdpole
. . nažh
ve slialkžch za vsnkově-
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . Bb
Inseráty
plati se hetevě sapřel.
Přežrlscení a inserty přijímá edvlnl-
strscs v Mlaranský elici č. a
Tam racházeií se těl redakee
tiskárna a pzpediee . Náredeich Listě“
Rukopanyí se no vzseni
16
article
Politické zprávy zahraničné,
Politické zprávy zahraničné,
V Praze, 15. srpna.
Zatykač na generála Alexandra
v F. Ritticha.
»Arbeiterzeitung« uveřejňuje plné znění »dů-
věrného zatykače«, jejž zdejší c. k. místodrži-
telství vydalo na ruského gen. Ritticha, pro jeho
poslání k českému národu, zaslané po všesokol-
ském sletu »Národním Listům«.
»Důvěrný zatykač« byl oznámen všem okres-
ním hejtmanům, jimž ukládá, kdyby se generál
Rittich znová objevil na rakouské půdě, aby jej
vyzvali, aby ze beze dlení odebral za rakouské
hranice. Za důvod se udává, že generál Ritlich
vede »drzou a běztaktnou řeč« proti rakousko-
uherskému mocnářství.
List gen. Ritticha zajisté každému Čechu
utkvěl v paměti a ví, že v něm vůbec nebylo
orakousko uherském mocnářství řeči. Je tedy
obvinění, že ruský generál vedl proti rakousko-
uherskému mocnářství řeč »drzou a beztaktnou«,
vymyšlené a bezdůvodné. Snad ale c. k. vláda
chtěla použiti vítané příležitosti, aby osvědčila,
že city a styky rusko-české střeže dosud týmž
nepřátelským okem, jako do r. 1897, kdy mezi
Rakouském a Ruskem uzavřena byla dohoda.
»Důvěrný zatykač« na gen. Ritticha jest
illustrací, která ostřeji všech novin a knih Rusům
osvětli naše položení v Rakousku a skutečný
poměr Rakouska k Rusku.
Rittich
Arbeiterzeitung
Ritlich
Čech
Rus
Praha
Rusko
Rakousko
17
article
Ve prospěch mohamedánů v Bosně
a Hercegovině.
»Dubrovník« uveřejňuje v německém origi-
nále a srbském překladě přípis bosenské vlády
všem predstojníkům (okresním hejtmanům) v oku-
povaných zemích, kterým se jim dává pokyn,
aby bez potřeby neznepokojovali nespokojence
mohamedánského vyznání a vůbec v osobných
stycích aby jim vycházeli nejvýš laskavě vstříc.
Za důvod se udává, že mohamedáni v prosinci
1900 vstoupili ve vyjednávání s Kallayem a tím
osvědčili, že rakousko-uherskou vládu nad sebou
uznávají.
My myslíme, že skutečnou pohautkou k to-
muto obratu ve prospěch mohamedánů je staré
pravidlo »divide et impera«. Pan Kallay obával
se pásledků sbratření Srbů pravoslavných s mo-
hamedánskými a proto učinil pokus, aby je od
sebe Odtrhl.
Kallay
Srba
Boseň a Hercegovina
Dubrovník
18
article
Poznaňský Polák o Rusku. Berlinský
dopisovatel »Nov. Vremeni«, N. Sibirjak, zajel
si schválně do Poznaně, aby se tam na místě
přesvědčil o nynějším smýšlení Poláků k Rusku.
Jeho dopisy potvrzují odjinud již známý fakt,
že názory Poláků pod vládou pruskou na Rusko
a ruský národ se v posledních letech zhačně
změníly na prospěch smíru mezi oběma rozva-
děnými národy slovanskými. Zvláště zajímavy
jsou v tomto vzhledě některé výroky 86letého
kmeta Maximiliána Jackovského, jenž
býval statkářem na Volyni, bojoval za neodvi-
slost Polska, trpěl profo, pak se usadil v Po-
znaňsku, kde zorganisoval polské rolnictvo, za-
ložil množství rolnických spolků, majících nyní
na 10.000 členů, kteří vesměs uznávají Jackov-
ského za svého vůdce a jeho pokyny, rady, ba
i rozkazy pokládají za svalé. Syn Jackovského
také se účastnil povstání r. 1863 a byl zabit
v boji za svobodu Polsky. Tento stařičký vla-
stenec polský rozhovořil se s N. Sibirjakem
Rusku a pravil mimo jiné:
»Já jsem se již dávno smířil, t. j. počal
jsem klidněji přemýšleti a cítiti, a sám nevím,
jak se stalo, že mne Rusko stále více zajímá.
Snad proto, že nemnám rád Němců a v Rusku
Polák
N Sibirjak
Jackovský
Němec
Rusko
Poznaň
Volyň
Polsko
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Mezi jízdou.
ve
(Z Varšavy do Censtochovy.)
Vzpomínka P. Papáčk a.
Přijel jsem do Varšavy z Petrohradu.
Dávná stolice mazovských knižat, od r. 1596
residence králů polských, jež před 100 lety
měla sotva 100.000 obyvatelů, čítá dnes přes
600.000 duší.
Přes umělý ruský nátěr jest Varšava město
polské. Polština ozývá se v krámě, v hostinci.
na tramwayových vozech. A kdyby nebylo úřadně
poručeno označovati firmy polsky i rusky, by
by asi i zevnějšek ulic úplně polský.
Pobyl jsem ve Varšavě dva dny. Bylo m
jaksi teskno. Všude vidlš, že jsi v městě pod-
maněněho lidu. Nejedna památka vypráv
o marných bojích Poláků za ztracenou, bohužel.
namnoze vlastní vinou, svobodu a samostalnost.
Pohled s mostu na Pragu vyvolává v duš
vzpomínku na hrozné dny 3. a 4. listopadu
roku 1794, kdy Suvorov stanul před branami
kdy na hradbách Pragy klesli v obraně
»ojezyeny« (otčiny) Jakob Jasiúski, Pavel Gra-
bowski, Tadeus Korsak a jiní a jiní, kdy v po
tocich tekla krev ulicemi Pragy, kdy Visla
barvila se drahou tou šťávou, prolévanou
v bratrovražedném boji . .
A dodnes stoji proti sobě dva nejpočetnější
národově slovanští na žalost bratři a radost
nepřátel. Zdaž zapomenou kdy staré vzájemné
křivdy, již nespáchali vlastně sami, nýbrž mocní
tohoto světa, zdaž podají si někdy ruce
k smíru? . .
Před odjezdem navštívil jsem Královské
lázně (Lazienki królewskie), krásný park to
s palácem, vystavěný v druhé polovici předešlého
století za Stanislava Augusta na místě, kde
bývaly kdysi lázně a požději zvěřinec královský.
P Papáčk
Suvorov
Jasiúski
Pavel Gr
Korsak
Visla
Augusta
Varšava
Petrohrad
Censtochův
Praga
20
article
Mile okřeješ tu, procházeje se pěknými alejemi,
podiviš se mohutným pomerančovníkům a svého
druhu prý jedinému v Evropě stromu kafro-
vému. Jako zvláštností povšimneš si letního diva-
dělka. Na ostrůvku v rybníce zbudovány
umělé rozvaliny na způsob prý zřícenin Pal-
míry. V nich upravuje se jeviště, kdežto amí
theatrální hlediště pro více než 1000 diváků, ne
hořejší římse sochami šestnáeti dramatickýeh
spisovatelů řeckých, římských a francouzskýeh
zdobené, zřízeno jest na protějším břehu, takž
asi 3 metry široký proud vody obě části o
sebe odděluje. Od roku 1817 jsou Lazienky
majetkem carů ruských, kteří, přijedou-li do
Varšavy, obyčejně tu obývají. ena ilne
Na další jízdu hodlal jsem se vydati od-
poledním rychlikem, jenž dojede do Čenstochovy
po sedmé hodině večer. Prohlédnuv si ješt
uměleckou výstavu, tehdy ve Varšavě pořádanou,
přišel jsem do svého holelu dosti pozdě. Než
jsem poobědval a vyrovnal účet, minula hodná
chvilka. Ptám se číšníka, jak dlouho třeba jeti
k nádraží. »8—10 minut«, zněla odpověd.
Evropa
Varšava
21
article
Pohlednu na hodinky a vyskočím jako pružina.
Vždyť zbývá mi sotva čtvré hodiny. Rychle dopi
jsem »Oryginalne piwo pilzeňskie (Lager° Bier au
der Ersten Pils. Act.- Bräuerei)«, jehož wylaczny
sklad má Romuald Lenartowicz — stála malá
láhev 40 kop. *) — a vedl do kočárku, jeja
byl zatím portýr zavolal.
Jedeme. »Dorazíme-li pak ještě k víden-
skému rychliku?« křičím na izvoščíka.
»Kolik je hodin?« ptá se izvoščík. Řek
jsem. »Postarám se«, odpovidá izvoščík a po-
bízí koniky. Zaplatil jsem mu, abych pak ne-
musil se zdržovati a slibuji ještě »na čaje, při-
jedeme-li v čas. Slib působí. Kočárek poskakuje
po dlažbě, strážník hrozl izvoščíku, »baryn«
ve voziku čeká, že každou chvili vyletí i se
svými ranci. Ale tu již nádraží. Zdaleka kývá
lzvoščík na nosiče.
»Neodjel ještě vídeňský rychlík ?« ptám se
nosiče, sestupuje s vozu.
»Kdeže, jistě více než půl hodiny času,«
odpovídá nosič, zatím co doručuji izvoščikovi
slíbené zpropitné a nabízi se koupiti listek. Toho
ovšem nebylo třeba, ježto jsem měl tehdy v
Lenartowicz
Kočárek
Lager ° Bier
22
article
**) mílostpán.
dané (bylo to o nižně-novgorodské výstavě) listky
okružní.
Vyptav se, kterou třídou jedu a kde si přeji
seděti, odešel nosíč do čekárny. Prohližím svůj
orloj. Jest mi divné, co se mu stalo. Skoro
o čtyřicet minut běží napřed. Nedůvěřuje nosiči
otázal jsem se portýra, v kolik že hodin jede
rýchlík. O 1 hod. 22 minuty, odpovídá.
»Toť již tedy musí býti svrchovaný čas,«
já na to, dívaje se na hodinky.
»Nikoli, půl hodiny ještě času,« prav
portýr a dodává: »My se řídíme varšavským
časem.«
Záhada byla vysvětlena. Domníval jsem se,
že z Petrohradu až ke hranicím rakouským jest
v platnosti čas petrohradský. Neřídil jsemsi
tudíž ve Varšavé hodinek. Zatím však odjez
vlaku udán byl dle času místního. A tak šly
moje hodinky o 36 minut napřed; ležíť Petro-
hrad asi o devět stupňů dále k východu než
Varšava.
Petro
Petrohrad
Varšava
23
article
Konečně ozve se »vtarój zvonók« (druhé
zvonění); vyjdu na perron, kde stojí vlak. Mů
nosič z daleka kývá mi z okna vozu. Zavazadla
již uložil a sedadlo, podle přání měho vybrané
zatím sám »zaňal« (obsadil). Četní jiní nosiči
přinášeji spoustu ručních kufřiků, baliků, nevy-
hnutelných »korsinek« (košíků na čajník a vik
tuálie) a jiných zavazadel. Honem obkládám
svým zavazadlem ještě jedno místo, obávaje se
aby příliš mnoho cestujících sem se nenahrnulo
Obava však byla zbytečna. Do oddělení vstou
pily jen dvě dámy a malé, hezounké, asi čtyř
leté děvčátko. Hovoří polsky. Z řeči poznáváme
že příchozí jsou matka, dcera a vnučka] Děv
čátko hned si mne probliží. Mluvím na ně če
sky. Je na rozpacích. Obě dámy ukládají zava
zadla, starší pak nakazuje cosi člověku, stojí
címu vedle vozu, patrně sluhovi.
Konečně vyjedeme z nádraží. Oddělení naše
zavírá se zvláštními dveřmi, jež vedou na po
stranní chodbu. Okna i dvéře jsou otevřeny
Děvčátko chvilku neposedí. I z kupě si vyběhne
Ve vedlejším oddělení našlo si známé. Chodl je
navštěvovat. Matka sice stále lvolá »Vandušo
Vandušo!«, ale Vanduša není, jak se zdá
zvyklá příliš poslouchati
Obě dámy jsou zabrány v důležitou roz
právku: mluví o modách a pomlouvají známé
Průvodce vlaku přerušil na chvilku rozprávku
Už minuli jsme známé z r. 1884 schůzí tr
císařů Skierniewice. Vanduša dostala chuť na
koláč: Babička s ochotou vyhovuje a vnučka
s plnými ústy jde se pochlubit svým novým
známým. Když dlouho se nevrací, napadne
matku, aby se poohlédla po dítěti. Rychle vstane
a vyhlédne dveřmi coupé.
Vandušo
Skierniewice
24
article
Sotva však se ohledne, zavrávorá, chytís
dvéří a klesá na zad. Šťastně jsem ji zachytil
a volám na starou paní; ta však hledie otevře-
ným oknem, neslyší. Položil jsem omdlelou
s těží na sedadlo, upozornil starou paní, jež
vidíe dceru nehybnou, div sama rovněž ne-
omdlela, vyňal z cestovní lěkárny lahvičku
se čpavkem a podávám babičce, aby omdlelé
dala čichnouti a spěchám ven, hledat příčinu
náhlého leknutí. Dvéře na plošinu byly otevřeny.
matka nevidouc dítěte, domnívala se patrně, že
spadlo pod kola vozů. Rychle nahlédnu do ve-
dlejšího coupé, tam Vanduša dojídá, sedlic na
klíně jakési staré paní, svůj koláč. V krátkost
povídám, co se stalo; vše spěchá do našeho
oddělení.
Vanduša, vidouc matku jakoby mrtvou
nejprve se zarazí, pak počne křičeti, jako by
na nože bral. Čpavek a pláč dítěte zatím vzkří-
sily omdlelou. Pohled na živoucí dítě rychlej
vzpamatoval. Objímá je, hladí a hned zase
kárá, plačíc při tom. Konečně se vše uklidnilo-
Dvéře na chodbičku jsme zavřeli a Vanduša
uložena ke spánku. Obě dámy pokračují v roz-
pravě. Však i jim došla niť hovoru, počaly
dřímati.
Vyhlížím z okna. Kraj poměrně jednotvárný
Po několikaminutové zastávce v Piotrkavě, již
moje spolucestovatelky šťastně přespaly — chtěly
sice koupiti si tam vařící vodu na čaj, já však
z čistého sobectví nechal jsem je spáti. Jestě
dvě hodiny a budeme v Čenstochově. Zabra
jsem se do čtení »Historie cudownego (zázrač
ného) obrazu najswietszej Marvi Panny na Jas
nej-Górze«, již napsal Kniedz (kněz) J. Osiecki.
Vanduša
Kniedz
J Osiecký
Piotrkava
wyborcza Marvi pannus
25
article
Zázračný obraz maloval prý sám sv. Lukáš
na cyprišové desce, jež bývala stolečkem v při-
bytku sv. Josefa a Panny Marie. Kněz J. Osiecki
má o tom podrobné zprávy. Škoda že nezaru-
čeně
Zná též celou historii obrazu až do roku
1382, kdy Vladislav kníže Opolský přivezl jej
do Čenstochovy. Mne zajímaly více zprávy z no-
vější doby. Čtu o nájezdu Husitů r. 1424, kteř
prý obraz na tři kusy rozbili a dvě jízvy, do-
dnes na tváři Panny Marie patrně, učinili, ale
pak zázrakem zastrašení, obraz na místě pozděj-
šího kosteličku sv. Barbory zanechali. Čtu, člu
a v tom ozve se rána, neočekávaně letí mi kniha
z ruky, cosi těžšího mne udeří a pištíe padá k
zemi — na které váli se převrácená korzinka
a celý její obsah: čajník, čaj, cukr, suchary,
koláče — roztomilá Vanduša.
Babička i matka protirají si oči, zatím, c
já zdvihám řvoucí děcko. Seká ručičkama i no-
žičkama; zlomeno není tedy nic! Konečně do-
víme se, že probudivši se, chtěla si vziti koláč
aby maminka nevěděla z košíku, že však sklouzla,
shodila korzinku a sama hupala . .
svatý . Lukáš
svatý . Josef a pannus Marie
J Osiecký
Vladislav kníže
Barbora
tvář pannus Marie
26
article
Slunce zatím již se schyluje k západu.
Brzy bude sedm hodin. Čenstochova nedaleko.
Chodbička po straně naplnila se cestujícími.
A tu již jeden ukazuje na rozlehlou skupinu
staveb na kopečku nevysokém se rozkládající.
z nichž vysoká věž k nebesům trči » Jasná Góra,
Jasná Góra«, vysvětlují mně spolucestovatelky.
Po některé chvíli zastaví vlak v nádraží čen-
stochovském. Poručil jsem se damám, rozloučil
s malou nezbedou a provázen nosičem spéchám
z nádraží.
Hejno židovských dohazovačů se na mne
vrhá. Po polsku, po rusku, po německu dopo-
ručují hotel, nabízejí se za průvodce, prodávají
hodinky a jiné trety i rezavý židák jidášského
obličeje zná jisté velmi hezké děvče, s nímž by
velmožného pána seznámil atd. Takové bylo
přivítání v nejslavnějším poutnickém městě pol-
ském. Zmizel jsem dotěravé čeládce v blizkěm
»Anglickém hotelu« (Hotel angielski), jenž byl
mi ve Varšavě doporučen.
Čenstochův
Ruska
Góra
polo
Varšava