ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4838bba0-661b-11dc-a823-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 41, person 56, org 5, work 7
1 masthead
Ročník XXXXl.
2 masthead
V Praze, v patek dne 16. srpna 190I.
Praha
3 masthead
Číslo 225.
4 article
Na ranní a odpol. Histy O přilohami Naučný Obzor“ ve středu a „Literární Hlidka v pátek) předplkef se: Praze v zdministrael s měsí- Běivt leta . . . . 6 R — » dvojí donáškeu a měsíe Btvt lets . ! . : 7 K 50 ve silsjkácb 2 K soh na nělale . Pošton: nrrel. o . 3ke s dvají zlailkou nčlvrt lět . 5 11 Kic0 h na měsle
Hista Praha
5 article Dřív sněm či říšská rada?
Dřív sněm či říšská rada? Léto schyluje se ke konci a s ním i po litické prázdniny. Již, již zaletají k nám před zvěsti příštích událostí a ve chmurách budoucnosti jeví se jasnější rysy toho, co v nedlouhě době nadejde. Císař povolává rádce své do svého letního sídla v Išlu a z horských zátiší vracejí se z jedné strany representanti vlády, ze druhé zástupci růz- ných polítických stran ku práci. A nedočkavá fama, jež nevyčkává do- konaných fakt, zanesla již do světa politi- ckého zprávu o tom, že změněn má byti politický repertoir, tak jak byl ujednán, že nemá býti již svolánsněm kráfovství českého, aby výkonal celou řadu nutných prací, jejichž provedení káže tomuto zákonodárnému sboru ne pouze prospěch země, nýbrž i jeho Sněmovní volby v Čechách mají býti totiž vykonány již v měsíci září, aniž by před tím došlo k chystanému závěrečnému zasedání. Po vykonaných volbách má sejíti se říšská rada a snad po té teprve sněmy. Kdyby skutečně takto měl býti zařízen postup politické práce pro zbývající konec tohoto roku, nebylo by to ničím jiným, než opětným dokladem onoho hluboce zakořeně- ného odporu, jejž vídeňské vlády dávno již chovají oproti sněmu našemu. Je ku podivu jak i ten okleštěný a na svých právech a ve své kompetenci sešněrovaný český sněm ruší vídeňské politické kruhy a jak je nepohodlný pánům, kteří by jej rádi degradovali na pouhy parlamentní stroj ku povolování zemskéh rozpočtu a k vyřizování oněch nepolitických věcí, jež Schmerling a po něm fámosní strůjci ústavy z roku 1867 ponechali našim zemským parlamentům.
Schmerling Išlu Čechy
6 article
Nějen že každé zasedání sněmovní heve- rem musí býti ve Vídní vymaháno, nejen že před každým zasedáním třicetkrát se cituje zemský maršálek do Vídně, aby tam svatým slibem se zavázal, že nedopustí, aby sněm jakýmkoli způsobem výbočil ze všední práce, ale průběhem zemského sněmování jeví se ve všech krocích vlády ono nervosní rozechvění, které jedině hledati dlužno v oné trapné nejistotě, co asi stane se na sněmu králov- ství českého. Tato nechuť oproti sněmu dokumentuje se také v směšně krátké době, jež se mu z pravidla k zasedání vyměří a v onom ne- pochopitelném odporu poskytnouti mu pří- ležitost, aby vyřídil pohodlně a důkladné celou řadu věcí, na jejichž perfektován s dychtivostí čeká ne snad pouze české obyvatelstvo této země, nýbrž celé královstvi vůbec. Však i pan místodržitel jeví po každé strašný neklid v době sněmovní a není věru příjemnějšího dne pro něho, než je ten, kdy do paláce na Sněmovní náměstí nese dekret. kterým sněm království českého se uzavírá Je to zajímavý úkaz, že i ten náš ny- nější sněm, který s oným, jaký je cílem našich politických snah, nic nemá společ- ného, cenlralistické svědomí vídeňských vlád a jejich orgánů tak znepokojuje. A čím dá se to vysvětliti? Jedině tím, že sněm náš, byť i neby sněmem království českého s kompetencí která mu po právu a zákonu, na základě právoplatných smluv přísluší, nepřestal cítiti, že přes všechno to přece jest jen on dědicem starých sněmů našich, sněmův českého státu. Jen tím vysvětliti se dá, proč sněm
Vídeň
7 article
čest. v takové míře rozrušuje pány, jejichž poli- tika vždy jen k tomu se nesla a dosud nese. aby sněm nevybočil valně z mezí širšího okresního zastupitelstva. Jsou si toho vědomi, že ve sněmu českém, třeba že pod dusivým poklopem centralisace, žije dosud duše če- ského státune t nolscasia mlns V tom to vězí, proč ve Vídni tak děsně neradi svolávají český sněm a proč i tenkráte má býti mu učiněn dříve konec, než jak bylo smluveno. Obávají se, že v tomto posled- ním zasedání propukne tlumený hněv zá- stupců lidu na vlády vídeňské, jak s ním zacházely a že jako tak často již, vyšlehne opětně z české sněmovny plamen, který pohltí plány, jež ve svém optimismu vídeňské vlády nepřestávají kouti proti nám. Jsme přesvědčeni, že jedině to příčinou, proč má nastati změna v pořadu, dávno již ustano- veném a co do podstaty věci přirozeném Však varovali bychom vládu před tímto experimentem. I sněm příští dovede se velmi energicky zeptati vlády, proč že guillotina, aby nenáviděnému pražskému parlamentnímu sboru konec učinila, sjela tak předčasně? A ne pouze sněm, všechen český lid unisono s hukotem burácejícího hromu inter- pellovati bude vládu, proč že povrhla usnesením zemského sněmu stran přímlých voleb v obeích veníkov- ských a proč proti vůli sněmu i lidu ignorovala sněmovní usnesení a vnutila tomuto království na šest let zá- konodárný sbor jiný, nez jak s přál a na jakém se byl bezvadno u formou zákonnou usnesl. va Neboť že by již v září mohly býti vy- konány volby na základě nového volebního řádu, při pověstné loudavosti administrativ- ního apparátu rakouského, nikdo neuvěří.
Vídeň
8 article
Naopak: opatření vládní, o němž se mluví a jímž má býti patrně vyhověno jistýmá vli- vům, které těžce nesou dosavadní svou bez- významnost, ne jinak se bude vykládati než v ten smysl, že volby byly vypsány tak na kvap proto, aby usnesená volební reforma provedena nebyla. Jednání takové by ale bylo též velmi nešťastným praeludiem k činnosti parlamentu vídeňského. Zmínili jsme se onehdy na jiném místě o nezbytném řešení palčivých otázek národ- nostních, na kteréž v nastávajícím zasedání dojíti musí. Tisk našich odpůrcův, povšimnuv si našeho hlasu, v obvyklém nesprávném na- zírání na poměry u nás, frivolně nazval pro- hlášení naše — volební muzikou, která prý nikomu již neimponuje- Nemilujeme zbytečných tirád, zejmena ne takových, o nichž je pochybnost, že by pevné rozhodnutí a skutek krýti mohla pro- nesená slova, však v tomto ohledu vídeňský tisk počíná si až příliš optimisticky, domní- vá-li se, že tak zvaný krajní odpor z naš strany definitivně již je odbyt a uložen k mrtvým. Tak se věci nemají. Nejsme zvyklí tam, kde jde o osud ná- roda našeho, provozovati frašky. [Dovedeme oceniti každé slovo a ostatně minula jižu nás doba, kdy možno bylo lapati lid náš v osidla prázdných frásí. Nehrozíme, ale varu- jeme. Také nám není rozkoší pustiti se v boj. v kterémž dle přirozeného stavu věci i vítěz utrpí bolestných ztrát. A nikdy bychoms nechopili prostředků krajních, kdyby nám toho nekázala železná nezbyťnost. Víme velmi dobře, že ve velkolepém zápasu o statky národní, nejsou koncerty
9 article
bubínkové a píšťalové prostředkem vybojo- vati právo a slávu. Možno jich užíti snads úspěchem jednou, dvakrát, ale zbraní všední v politickém oruží státi se nemohou. Však víme a věděti nepřuštaneme, že to, co stalo se dne 17. října 1899a co rozjitřilo do krvava každé české srdce bez výjimky, nedá se tak snadno od- činiti, ani ne úplnou restitucí ve dřívější nlaro stav. To, co tehdy se stalo, bylo co do kru- tosti a bezohlednosti opatření tak neslýchané a nepochopitelné, že nikdo žasnouti nesmí, jestli na obranu svou použije národ náš jeho zástupci rovněž zbraně výjimečné překazí funkci tak zvaného ústavně parlament- ního aparátu. Při tom nebude zoufalství a resignace náším vodítkem, nýbrž výpočet a na něm založené přesvědčení, že proti naší vůli nor- mální státní život v této říši je nemožný.
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 15. srpna. (Sehválen zemský zákon.) Zákon o dodatečné sub- venci na úpravu řeky Výrovky a spojené s tlm meliorační práce, přijatý sněmem království če- ského, nabyl nejvyšším rozhodnutím ze dne 5. srpna t. r. císařského schválení. V Praze, 15. srpna. (Ještě jedn rozmluva s drem. Engle m.) Horlivý do- pisovatel »Petrohr. Větomosti«, jenž si vyžádal rozmluvu s celou řadou pražských politiků, zajel si schválně do Karlových Varů, aby vy- slechl také mínění dra. Engla o věcech, jež ho zajímaly. Z rozmluvy, ktérá se tyto dni obje- vila v petrohradském listě, bereme onu část, v níž se dr. Engel vyslovuje o bu- doucnosti českého národ a. Na thema toto přišel dopisovalelovou otázkou, jak smýšli o politické akci dra. Rimlera, snažícího se o spolek frankosmaďarsko- slovanský. Dr. Engel prohlásil, že my Čechové nemáme práva stavěti na základě pouhých slov politika tak málo známého, žjakýmo se jeví dr. Rimler, který nemá nijaké moci, ani vlivu. »A vůbec tvrdím a nepřestanu tvrditi — po- kračoval dr. Engel — že my Čechové máme ještě příliš mnoho národní práne vi ůzkých hra- nicích Čech, abychom směli pomýšleti o poli- tických dobrodružstvích a jakési vynikající úloze v politice světové. Naše doba jest doba reálné politiky a jejím základem jest pouze egoi s m.
če ský Engel Čecho Rimler doktor Čo Praha Karlová Vary český národ Engl m
11 article
Proto, rozmýšlímli o budonenosti, která oče- kává nás Čechy, stavím se nejméně na stano- visko zájmů pouze českých. Ptám se pouze Jest výhodno pro Rusko, aby se jeho hranice s Německem zdvojnásobila ? Pak se ptám: Jes výhodno pro Francii, aby místo 50 millionů ne- náviděných od ní Němců bylo jich 70 ml- lionů? Konečně se tážu ještě: Jest výhodno pro Anglii, aby Néěmecko rozšířilo své konti- nentální hranice, což by mělo ihned v zápět rozmnožení také námořní síly německé? Od pověď na všechny tyto otázky jest pouze jedna Nikoli, není výhodno, a do té doby, dokud pro evropské velmoci jest nevýhodno rozšíření Ně- mecka na účet zemí rakouských, jsem úplně klidný vzhledem kosudu našeh českého národa...« V Praze, 15. srpna. (Německý mi- nistrkrajan.) »Pester Lloyd« uveřejňuje mínění jakéhosi německého vůdce, »stejně prý váženého na levici i u vlády«, o tom, je-li možno a prospěšno zříditi v Rakousku německé krajanské ministerstvo, o němž, jak již s dů- statek známo, názory i mezi Němci značněse
Čecho Němec Néěmecko Rusko Německo Francie Anglie Praha Rakousko Pester Lloyd
12 article
rozcházejí. »Tentokrát — praví zmíněný »vůdce« — domáhají se německého ministra krajana nejvíce radikálové, kteři však současně mezi Němci rozsévají nesvár, zamítají všeoběcně dosud uznávané zásady pro vyrovnání v Če- chách (roznměj »dělení«) a při tom odmítají hlavní státní nezbytností, jako rozpočet, uherské vyrovnání atd. Co však si má německý ministr- krajan počíti v kabinetě, jemuž má dle vůle Všeněmců všechno odpírati? Má býti pouhým dozorčím orgánem, jinak však nebýti na pro- spěch ani Němcům ani vládě? Takové už Němei měli v kabinetě Taaffově (hr. Kuenburga) Thunově (dra. Baernreithra), ale oba tito ně- mečtí ministři-krajané v brzku odstoupili. Ně- mecký ministr krajan musel by plniti positivní úkol, jeho vstup do kabinetu musel by zname- nati další sblizení Němeů s drem. Körbrem
Němec Taaffův Thunův
13 article
Úkol jeho byl by dvojí: hájiti celistvost něme- ckých zájmů v zákonodárství i správě a vedle toho získati pro rozřešení velikých státních úkolů, jako jest uherské vyrovnání a obehodní smlouvy součinnost německých stran. Něco ta- kového však se od nynějších německých stran očekávati nedá a proto jest také marno povolá- vati do kabinetu zvláštního ministra pro Němce.- Z Lublaně, 13. srpna. (Z dvořilo s Vlachů na Přímoří.) Několik chorvat- ských a slovinských abiturientů podniklo výlet na kvarnerské ostrovy. Dne 7 t. m. zavítali také na ostrov Čres a večer se procházeli mě- stem. Je zvykem, že se v městech na přímhoři večer i na ulicích zpívá. V Čresu zpívali Vla- chové, zazpívali si i chorvatští a slovinšti stu- dující; ale špatně pochodili. Když šli kolem domu starostova, vylil tento a jeho žena na stu- dující několik konví vody. Zároveň poslal stráž- níka, aby studujícím zapověděl zpívati. Druhého dne, když se slovanští hosté chystali k odjezdu, shromáždilo se u přístavu množství Vlachů, kteři nadávkami a hulákáním ukazovali překva- peným hostům, jak jevlaská kultura povznesena nad slovanskou.
Němec Vlach Lublaň Aires
14 article
Z Nového Sadu, 13. srpna. (Ve věe srbské cirkevni autonomie) Deva- desát vážených Srbů v Velik. Bečkereku a okole uveřejnilo v »Zastavě« provolání k voličům do srbského národně-církevního kongresu, aby zů- častnili se voličské schůze, svolané na 19. srpna do Vel. Bečkereku. Na schůzi má se pojednat o samosprávných poměrech uherských Srbů a dáti podnět k žádosti, aby se vláda postarala o brzké svolání církevního sněmu, jenž se nese- šel už po tři leta, ač množství důležitých otá zek jak náboženských, tak skolních čeká sveko vyřízení. R. Ze Zábřeba, 12. srpna. (»Národn dům« ve Vrbniku). Z Přimotí příchází opětně potěšující zpráva o novém úspěchu chorvatské koncentrace na Kvarneru. Městečko Vrbnik na ostrově Krku otevřelo totiž dne 4. t. m. svůj »Hrvatski Dom«, na který mohlo se sbírati jen s největšími obtížemi: Pětlet Chorvatě če- kali jen na povolení stavby. Slavnost otevření byla velice povznášející. Do Vrbniku zavítali hosté ze tří stran: Istrie vyslala 25 účastníkův a mezi nimi značný počet Čechů a Polákův z Opatie. Seň poslal 300, Rěka s okolím 320 předních svých měšťanův. Chor- vatské přímoří zvláštní rěcké territorium a »cis- lajtánská« Istrie sešli se ve Vrbniku k oslavě práce: »Hrvatski Dom« má totiž oddělení pro divadlo, čítárnu a knihovnu. Má tedy nepoměrne větší význam než Starčevičův dům v Záhřebě
Deva Srba Krek Istria Čecho Polákův Seň Rěk Starčevičův Vela Zábřeba Vrbnik Záhřeb Zastava Hrvatski Dom Národn dům Pětlet Chorvata če
15 article
V drobném prodejit ranní číslo o robě . . . pdpole . . nažh ve slialkžch za vsnkově- ranní čislo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . Bb Inseráty plati se hetevě sapřel. Přežrlscení a inserty přijímá edvlnl- strscs v Mlaranský elici č. a Tam racházeií se těl redakee tiskárna a pzpediee . Náredeich Listě“ Rukopanyí se no vzseni
16 article Politické zprávy zahraničné,
Politické zprávy zahraničné, V Praze, 15. srpna. Zatykač na generála Alexandra v F. Ritticha. »Arbeiterzeitung« uveřejňuje plné znění »dů- věrného zatykače«, jejž zdejší c. k. místodrži- telství vydalo na ruského gen. Ritticha, pro jeho poslání k českému národu, zaslané po všesokol- ském sletu »Národním Listům«. »Důvěrný zatykač« byl oznámen všem okres- ním hejtmanům, jimž ukládá, kdyby se generál Rittich znová objevil na rakouské půdě, aby jej vyzvali, aby ze beze dlení odebral za rakouské hranice. Za důvod se udává, že generál Ritlich vede »drzou a běztaktnou řeč« proti rakousko- uherskému mocnářství. List gen. Ritticha zajisté každému Čechu utkvěl v paměti a ví, že v něm vůbec nebylo orakousko uherském mocnářství řeči. Je tedy obvinění, že ruský generál vedl proti rakousko- uherskému mocnářství řeč »drzou a beztaktnou«, vymyšlené a bezdůvodné. Snad ale c. k. vláda chtěla použiti vítané příležitosti, aby osvědčila, že city a styky rusko-české střeže dosud týmž nepřátelským okem, jako do r. 1897, kdy mezi Rakouském a Ruskem uzavřena byla dohoda. »Důvěrný zatykač« na gen. Ritticha jest illustrací, která ostřeji všech novin a knih Rusům osvětli naše položení v Rakousku a skutečný poměr Rakouska k Rusku.
Rittich Arbeiterzeitung Ritlich Čech Rus Praha Rusko Rakousko
17 article
Ve prospěch mohamedánů v Bosně a Hercegovině. »Dubrovník« uveřejňuje v německém origi- nále a srbském překladě přípis bosenské vlády všem predstojníkům (okresním hejtmanům) v oku- povaných zemích, kterým se jim dává pokyn, aby bez potřeby neznepokojovali nespokojence mohamedánského vyznání a vůbec v osobných stycích aby jim vycházeli nejvýš laskavě vstříc. Za důvod se udává, že mohamedáni v prosinci 1900 vstoupili ve vyjednávání s Kallayem a tím osvědčili, že rakousko-uherskou vládu nad sebou uznávají. My myslíme, že skutečnou pohautkou k to- muto obratu ve prospěch mohamedánů je staré pravidlo »divide et impera«. Pan Kallay obával se pásledků sbratření Srbů pravoslavných s mo- hamedánskými a proto učinil pokus, aby je od sebe Odtrhl.
Kallay Srba Boseň a Hercegovina Dubrovník
18 article
Poznaňský Polák o Rusku. Berlinský dopisovatel »Nov. Vremeni«, N. Sibirjak, zajel si schválně do Poznaně, aby se tam na místě přesvědčil o nynějším smýšlení Poláků k Rusku. Jeho dopisy potvrzují odjinud již známý fakt, že názory Poláků pod vládou pruskou na Rusko a ruský národ se v posledních letech zhačně změníly na prospěch smíru mezi oběma rozva- děnými národy slovanskými. Zvláště zajímavy jsou v tomto vzhledě některé výroky 86letého kmeta Maximiliána Jackovského, jenž býval statkářem na Volyni, bojoval za neodvi- slost Polska, trpěl profo, pak se usadil v Po- znaňsku, kde zorganisoval polské rolnictvo, za- ložil množství rolnických spolků, majících nyní na 10.000 členů, kteří vesměs uznávají Jackov- ského za svého vůdce a jeho pokyny, rady, ba i rozkazy pokládají za svalé. Syn Jackovského také se účastnil povstání r. 1863 a byl zabit v boji za svobodu Polsky. Tento stařičký vla- stenec polský rozhovořil se s N. Sibirjakem Rusku a pravil mimo jiné: »Já jsem se již dávno smířil, t. j. počal jsem klidněji přemýšleti a cítiti, a sám nevím, jak se stalo, že mne Rusko stále více zajímá. Snad proto, že nemnám rád Němců a v Rusku
Polák N Sibirjak Jackovský Němec Rusko Poznaň Volyň Polsko
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Mezi jízdou. ve (Z Varšavy do Censtochovy.) Vzpomínka P. Papáčk a. Přijel jsem do Varšavy z Petrohradu. Dávná stolice mazovských knižat, od r. 1596 residence králů polských, jež před 100 lety měla sotva 100.000 obyvatelů, čítá dnes přes 600.000 duší. Přes umělý ruský nátěr jest Varšava město polské. Polština ozývá se v krámě, v hostinci. na tramwayových vozech. A kdyby nebylo úřadně poručeno označovati firmy polsky i rusky, by by asi i zevnějšek ulic úplně polský. Pobyl jsem ve Varšavě dva dny. Bylo m jaksi teskno. Všude vidlš, že jsi v městě pod- maněněho lidu. Nejedna památka vypráv o marných bojích Poláků za ztracenou, bohužel. namnoze vlastní vinou, svobodu a samostalnost. Pohled s mostu na Pragu vyvolává v duš vzpomínku na hrozné dny 3. a 4. listopadu roku 1794, kdy Suvorov stanul před branami kdy na hradbách Pragy klesli v obraně »ojezyeny« (otčiny) Jakob Jasiúski, Pavel Gra- bowski, Tadeus Korsak a jiní a jiní, kdy v po tocich tekla krev ulicemi Pragy, kdy Visla barvila se drahou tou šťávou, prolévanou v bratrovražedném boji . . A dodnes stoji proti sobě dva nejpočetnější národově slovanští na žalost bratři a radost nepřátel. Zdaž zapomenou kdy staré vzájemné křivdy, již nespáchali vlastně sami, nýbrž mocní tohoto světa, zdaž podají si někdy ruce k smíru? . . Před odjezdem navštívil jsem Královské lázně (Lazienki królewskie), krásný park to s palácem, vystavěný v druhé polovici předešlého století za Stanislava Augusta na místě, kde bývaly kdysi lázně a požději zvěřinec královský.
P Papáčk Suvorov Jasiúski Pavel Gr Korsak Visla Augusta Varšava Petrohrad Censtochův Praga
20 article
Mile okřeješ tu, procházeje se pěknými alejemi, podiviš se mohutným pomerančovníkům a svého druhu prý jedinému v Evropě stromu kafro- vému. Jako zvláštností povšimneš si letního diva- dělka. Na ostrůvku v rybníce zbudovány umělé rozvaliny na způsob prý zřícenin Pal- míry. V nich upravuje se jeviště, kdežto amí theatrální hlediště pro více než 1000 diváků, ne hořejší římse sochami šestnáeti dramatickýeh spisovatelů řeckých, římských a francouzskýeh zdobené, zřízeno jest na protějším břehu, takž asi 3 metry široký proud vody obě části o sebe odděluje. Od roku 1817 jsou Lazienky majetkem carů ruských, kteří, přijedou-li do Varšavy, obyčejně tu obývají. ena ilne Na další jízdu hodlal jsem se vydati od- poledním rychlikem, jenž dojede do Čenstochovy po sedmé hodině večer. Prohlédnuv si ješt uměleckou výstavu, tehdy ve Varšavě pořádanou, přišel jsem do svého holelu dosti pozdě. Než jsem poobědval a vyrovnal účet, minula hodná chvilka. Ptám se číšníka, jak dlouho třeba jeti k nádraží. »8—10 minut«, zněla odpověd.
Evropa Varšava
21 article
Pohlednu na hodinky a vyskočím jako pružina. Vždyť zbývá mi sotva čtvré hodiny. Rychle dopi jsem »Oryginalne piwo pilzeňskie (Lager° Bier au der Ersten Pils. Act.- Bräuerei)«, jehož wylaczny sklad má Romuald Lenartowicz — stála malá láhev 40 kop. *) — a vedl do kočárku, jeja byl zatím portýr zavolal. Jedeme. »Dorazíme-li pak ještě k víden- skému rychliku?« křičím na izvoščíka. »Kolik je hodin?« ptá se izvoščík. Řek jsem. »Postarám se«, odpovidá izvoščík a po- bízí koniky. Zaplatil jsem mu, abych pak ne- musil se zdržovati a slibuji ještě »na čaje, při- jedeme-li v čas. Slib působí. Kočárek poskakuje po dlažbě, strážník hrozl izvoščíku, »baryn« ve voziku čeká, že každou chvili vyletí i se svými ranci. Ale tu již nádraží. Zdaleka kývá lzvoščík na nosiče. »Neodjel ještě vídeňský rychlík ?« ptám se nosiče, sestupuje s vozu. »Kdeže, jistě více než půl hodiny času,« odpovídá nosič, zatím co doručuji izvoščikovi slíbené zpropitné a nabízi se koupiti listek. Toho ovšem nebylo třeba, ježto jsem měl tehdy v
Lenartowicz Kočárek Lager ° Bier
22 article
**) mílostpán. dané (bylo to o nižně-novgorodské výstavě) listky okružní. Vyptav se, kterou třídou jedu a kde si přeji seděti, odešel nosíč do čekárny. Prohližím svůj orloj. Jest mi divné, co se mu stalo. Skoro o čtyřicet minut běží napřed. Nedůvěřuje nosiči otázal jsem se portýra, v kolik že hodin jede rýchlík. O 1 hod. 22 minuty, odpovídá. »Toť již tedy musí býti svrchovaný čas,« já na to, dívaje se na hodinky. »Nikoli, půl hodiny ještě času,« prav portýr a dodává: »My se řídíme varšavským časem.« Záhada byla vysvětlena. Domníval jsem se, že z Petrohradu až ke hranicím rakouským jest v platnosti čas petrohradský. Neřídil jsemsi tudíž ve Varšavé hodinek. Zatím však odjez vlaku udán byl dle času místního. A tak šly moje hodinky o 36 minut napřed; ležíť Petro- hrad asi o devět stupňů dále k východu než Varšava.
Petro Petrohrad Varšava
23 article
Konečně ozve se »vtarój zvonók« (druhé zvonění); vyjdu na perron, kde stojí vlak. Mů nosič z daleka kývá mi z okna vozu. Zavazadla již uložil a sedadlo, podle přání měho vybrané zatím sám »zaňal« (obsadil). Četní jiní nosiči přinášeji spoustu ručních kufřiků, baliků, nevy- hnutelných »korsinek« (košíků na čajník a vik tuálie) a jiných zavazadel. Honem obkládám svým zavazadlem ještě jedno místo, obávaje se aby příliš mnoho cestujících sem se nenahrnulo Obava však byla zbytečna. Do oddělení vstou pily jen dvě dámy a malé, hezounké, asi čtyř leté děvčátko. Hovoří polsky. Z řeči poznáváme že příchozí jsou matka, dcera a vnučka] Děv čátko hned si mne probliží. Mluvím na ně če sky. Je na rozpacích. Obě dámy ukládají zava zadla, starší pak nakazuje cosi člověku, stojí címu vedle vozu, patrně sluhovi. Konečně vyjedeme z nádraží. Oddělení naše zavírá se zvláštními dveřmi, jež vedou na po stranní chodbu. Okna i dvéře jsou otevřeny Děvčátko chvilku neposedí. I z kupě si vyběhne Ve vedlejším oddělení našlo si známé. Chodl je navštěvovat. Matka sice stále lvolá »Vandušo Vandušo!«, ale Vanduša není, jak se zdá zvyklá příliš poslouchati Obě dámy jsou zabrány v důležitou roz právku: mluví o modách a pomlouvají známé Průvodce vlaku přerušil na chvilku rozprávku Už minuli jsme známé z r. 1884 schůzí tr císařů Skierniewice. Vanduša dostala chuť na koláč: Babička s ochotou vyhovuje a vnučka s plnými ústy jde se pochlubit svým novým známým. Když dlouho se nevrací, napadne matku, aby se poohlédla po dítěti. Rychle vstane a vyhlédne dveřmi coupé.
Vandušo Skierniewice
24 article
Sotva však se ohledne, zavrávorá, chytís dvéří a klesá na zad. Šťastně jsem ji zachytil a volám na starou paní; ta však hledie otevře- ným oknem, neslyší. Položil jsem omdlelou s těží na sedadlo, upozornil starou paní, jež vidíe dceru nehybnou, div sama rovněž ne- omdlela, vyňal z cestovní lěkárny lahvičku se čpavkem a podávám babičce, aby omdlelé dala čichnouti a spěchám ven, hledat příčinu náhlého leknutí. Dvéře na plošinu byly otevřeny. matka nevidouc dítěte, domnívala se patrně, že spadlo pod kola vozů. Rychle nahlédnu do ve- dlejšího coupé, tam Vanduša dojídá, sedlic na klíně jakési staré paní, svůj koláč. V krátkost povídám, co se stalo; vše spěchá do našeho oddělení. Vanduša, vidouc matku jakoby mrtvou nejprve se zarazí, pak počne křičeti, jako by na nože bral. Čpavek a pláč dítěte zatím vzkří- sily omdlelou. Pohled na živoucí dítě rychlej vzpamatoval. Objímá je, hladí a hned zase kárá, plačíc při tom. Konečně se vše uklidnilo- Dvéře na chodbičku jsme zavřeli a Vanduša uložena ke spánku. Obě dámy pokračují v roz- pravě. Však i jim došla niť hovoru, počaly dřímati. Vyhlížím z okna. Kraj poměrně jednotvárný Po několikaminutové zastávce v Piotrkavě, již moje spolucestovatelky šťastně přespaly — chtěly sice koupiti si tam vařící vodu na čaj, já však z čistého sobectví nechal jsem je spáti. Jestě dvě hodiny a budeme v Čenstochově. Zabra jsem se do čtení »Historie cudownego (zázrač ného) obrazu najswietszej Marvi Panny na Jas nej-Górze«, již napsal Kniedz (kněz) J. Osiecki.
Vanduša Kniedz J Osiecký Piotrkava wyborcza Marvi pannus
25 article
Zázračný obraz maloval prý sám sv. Lukáš na cyprišové desce, jež bývala stolečkem v při- bytku sv. Josefa a Panny Marie. Kněz J. Osiecki má o tom podrobné zprávy. Škoda že nezaru- čeně Zná též celou historii obrazu až do roku 1382, kdy Vladislav kníže Opolský přivezl jej do Čenstochovy. Mne zajímaly více zprávy z no- vější doby. Čtu o nájezdu Husitů r. 1424, kteř prý obraz na tři kusy rozbili a dvě jízvy, do- dnes na tváři Panny Marie patrně, učinili, ale pak zázrakem zastrašení, obraz na místě pozděj- šího kosteličku sv. Barbory zanechali. Čtu, člu a v tom ozve se rána, neočekávaně letí mi kniha z ruky, cosi těžšího mne udeří a pištíe padá k zemi — na které váli se převrácená korzinka a celý její obsah: čajník, čaj, cukr, suchary, koláče — roztomilá Vanduša. Babička i matka protirají si oči, zatím, c já zdvihám řvoucí děcko. Seká ručičkama i no- žičkama; zlomeno není tedy nic! Konečně do- víme se, že probudivši se, chtěla si vziti koláč aby maminka nevěděla z košíku, že však sklouzla, shodila korzinku a sama hupala . .
svatý . Lukáš svatý . Josef a pannus Marie J Osiecký Vladislav kníže Barbora tvář pannus Marie
26 article
Slunce zatím již se schyluje k západu. Brzy bude sedm hodin. Čenstochova nedaleko. Chodbička po straně naplnila se cestujícími. A tu již jeden ukazuje na rozlehlou skupinu staveb na kopečku nevysokém se rozkládající. z nichž vysoká věž k nebesům trči » Jasná Góra, Jasná Góra«, vysvětlují mně spolucestovatelky. Po některé chvíli zastaví vlak v nádraží čen- stochovském. Poručil jsem se damám, rozloučil s malou nezbedou a provázen nosičem spéchám z nádraží. Hejno židovských dohazovačů se na mne vrhá. Po polsku, po rusku, po německu dopo- ručují hotel, nabízejí se za průvodce, prodávají hodinky a jiné trety i rezavý židák jidášského obličeje zná jisté velmi hezké děvče, s nímž by velmožného pána seznámil atd. Takové bylo přivítání v nejslavnějším poutnickém městě pol- ském. Zmizel jsem dotěravé čeládce v blizkěm »Anglickém hotelu« (Hotel angielski), jenž byl mi ve Varšavě doporučen.
Čenstochův Ruska Góra polo Varšava