37. číslo

ŽENSKÝ LIST.

Strana 7.

* Klerikální sjezd a ženská otázka. Od minulé soboty uo úterka měli v Praze sjezd „českoslovanstí katolici“. Byla to parada, které účastniti se sice ti- sice kleriká ního lidu z temných krajů Čech a z Mo- ravy, ale která nebyla lidovou. Na tribuně pyšnil se arcioiskup, biskupové a šlechta, v prvnich řadách seděli ve velkém sále žofinském prelati, řeholníci a kneží, šlechtické ženské seděly na galerii. T. síce uboného lidu tvořily parádu. Sjezd zahájil hrapě Schönb rn, předseda českých klerikálu, arcibiskup baron Seroensky, vůdce klerikálů, dával celému s ezdu pozehnani. Sjezd ukázal, že celá klerikalní strana mnami lid pro zájmy vysokého ducho- venstva a šlechty. Na tomto sjezdu přednášely také tři řečnice o ženské otázce. Nebudeme síře probí- 1a i, co tu bylo ře eno před arcibiskupem, biskupy, prelaty a dámami slechtickými. Jen tato věta stojí za uvedení, kterou řekla na sjezdu ve své řeci učitelka Rozsypalová. Pravila doslovně: „Žena katolická je skromná a nedrala by se na zápasiště veřejné, ale pokrokář- ské vlivy ji k tomu nuti“. V té větě jest obsažen důvod, proč klerikálové také vábí do svých s olků ženy, ač dle učení církevního žena vždy mela trpet a mlcet. Klerikálové nechali by také na věky ženu v poropé a mlčelivosti, nebyli by ji byli ani do svých spolků přijali — činí-li to, činí to jen proto, že pokrokáři a hlavně sociální demokraté vřele ujali se žen a chtěli je povznést a že nastala obava, aby klerikálové nepozbyli své hlavní opory.

Z toho pramene vyplynulo, že i klerikálové začali mluvit o ženské otázce, oni odvěcí nepřátelé uvě- domění žen. Mohou však ženy jim věřit, že je do- vedou k správnému cíli, když jen z nutnosti začali k nim mluvit falešnou řečí? Klerikálové jsou a budou, ať jakkoli naučí se pískat dle doby, v níž žijí, vždy urputnými nepřáteli pokroku a také povznesení žen.

* Nový úžasný případ, jak umějí jeptišky vy- chovávat. V Ottakringu ve Vídni způsobilo tyto dny vzrušení mezi dělnictvem a vším pokrokovým lidm bezpříkladné ztýrání dítěte jeptiškou v mateř- ské klerikální školce. V dívčí opatrovně „U svatého Karla“ stloukla jeptiška jménem Zentala malinkou dcerušku dělnice Bauerové pro malichernou příčinu. Zavlékl a ji do tmavé komory a tam ji zbila tak, že na těle ubohého dítěte nebylo místečka zdravého. Dítě bylo poseto modrými a krvavými pruhy na těle. Matka zavedla ztýrané dítko neprodleně k lékařia udala věc soudu. Nebohá Pavla byla už delší dobu předmětem jeptiščiny necitelnosti. Byla ve škole poličkována, postřikována — prý ze žertu ( ) lysolem, a jedenkráte, když zvrátila jídlo, při- nutila ji jeptiška Zentala, aby zvrácenou potravu opět snědla!! Očekává se, že v důsledku soudního vysetřování bude učiněna přítrž nelidskému řádění jeptišek, které mateřské lásky k dětem neznají. Případ tento musí býti přísně vyšetřen a vinice exemplárně s plnou přísností zákona potrestána. * Hrdinná telefonistka. V Trinidadu v Kolo- radu, které povodní téměř celé bylo zničeno, za- chránila se velká část obyvatelstva jen hrdinstvím přednostky telefonní stanice, paní Burkeové. Tato žena, když ji došla telefonická zpráva o blížícím se

RZNÉ ZPRÁVY nebezpečí, telefonovala do každého domu a radila k okamžitému útěku. Tím však nedostalo se jí času, aby sama uprchla. Její mrtvola nalezena byla ve vzdálenosti 20 km. od stanice. Na hlavě měla telefonní kukli se sluchátky. * Zbožnost kněží při poutích. Olomoucký „Pozor“ oznamuje: V sobotu šli zbožní poutníci od Přerova na sv. Kopeček. Za procesím jel v ko- čaře kněz. Jakmite přijeli k osadé, tu zbožní pout- níci se seradili, kněz slezl z kočáru, a když byl oblečen, tu nrdě vstoupil mezi své ovečky a jako nějaký bůh kráčel přes osadu, pozoruje, zdali každý smekne a uctivě se klaní jeho velebnosti. Sotva zašli za poslední stavení, bylo po slávě. Kněz složil posvátné roucho a usadil se pohodlně do kočáru a jel k nejbližší osadě, kde se týž zjev opakoval. Je viděti, jak naši kněží váží si a cti poutě Celé toto jednání má za účel ukázati lidu, že má choditi na poutě a zanášeti těžce na dřený groš do věčně prázdných pokladen různých bohatých klášterů.

Stařena zemřela hladem. Z Jihlavy se ozna- movalo přei někonka dny: Zcela všední, v kře- sťanské společnosti obvyklý oprázek... Štará, ku práci neschopná žena M. Magarinsová z Dřevěných Mlýnů u Jihlavy nalezena byla minulý týden neda- leko od obce ve stavu strašně zuboženém. Přijeli dva muži s vozíkem a odvezli ji do obecní útulny. Chtěla cestou jíst. Jediné a posledni tak tragické slovo její bylo: „Hlad!“ Cestou zemřela. Na téže káře zavezli ji na hřbitov, kde byla jako zvířecí zdechlina zahrabána, nikým nepovšimnuta .. . Celý svůj život se dřela na jiné, jako miliony dělníků jiných, aby v stáří v největší bídě zahynula hladem. A v obecní radě Dřevěných Mlýnů boháč nad bo- háče, křesťan nad křesťana a staří, v práci sešedi- vělí dělníci a stařenky v té samé obci zmírají hlady v hnijící špíně. Slavná obecní rada holzmühlská s továrníkem p. Budišovským mořila nervosně své mozkovice, jak překaziti našim soudruhům stavění dělnických domků na holzmühlském pozemku, ale o obecní hospodářství a zaopatření chudých, kteří se z továrny Budišovského nejvíce rekrutuji, necht se stará milosrdná příroda. Ale, což slova! Ta jsou zde slabým argumentem! Sem patři něco jiného!

Dopisy. Kukleny. V té nejzastrčenější, nejmenší země- dělské vísce začíná v mysli našich děvčat svítat. Poznávají, že před jejich zraky odehrává se velký zápas dvou světů, boj pokroku proti reakci, pozná- vají, že životní podmínkou proletariátu jest, by zápas onen dobojován byl vítězně pro dělnictvo. V důsledcích toho vidíme, že naše vědomější děv- čata vstupují do organisace, by súčastnila se také onoho obrozujícího boje společenského v řadách proletariátu, aby plnila své důležité poslání spole- čenské. Důležitý úkol vložen jest na bedra naší dívce, ona má připravovati se na doby, kdy vy- chovatelkou bude naší příští generace, ona vycho- vávati má dítky pro společnost novou, pro společ- nost socialistickou, ona má býti podporou a útěchou svému druhu v době, kdy v těžkém existenčním zápase klesá, ona má mu býti rádkyní a učitelkou.