2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 14. listopadu.
Praha
4
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
spřil. („Nančný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poston;
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
Praha
6
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
7
article
LSII
LSII
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulíci,
číslo 3.
a expedice.
8
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 14. listopadu. Poslane-
cká sněmovna dodělá dnes pilný návrh
posl. prof. Romančuka, který žádá vyšetření
nesprávností při posledních volbách na ha-
ličský sněm. Není ještě jisto, zda-li zahajena
bude rozprava o pilných návrzích dra. Er
lera a soudr., dra. Eisenkolba a soudruhů,
kterým se žádá, aby zřizování klášterů bylo
možno jen na základě zákona a konečně o ná-
vrhu sociálního demokrata posl. Schuhmeiera
v příčině zrušení paragrafů trestního zákona,
jednajících o rušení náboženství. Presidium
zamýšlí konati o všech těchto návrzích roz-
pravu společnou. Dlužno však vyčkati, zda-li
navrhovatelé na ni přistoupí.
Dva momenty jsou, kterými se prodlu-
žuje resp. odstavuje ustavičně vyřízení těchto
návrhů, jednak biskupská konference právě
zasedající, jednak zřetel ministerského před-
sedy na katolickou stranu lidovou.
Kdy konati se bude schůze nejblíže
příští, není ještě rozhodnuto, možná, že
v pondělí odpoledne, možná však, že teprve
v úterý.
profesor
Romančuk
Schuhmeier
Vídeň
9
article
Klubem katolického centra předložen
jest tento protest: »Slavností millenia města
Brixenu zúčastnila se také deputace, vedená
posl. dr. Luegrem, který v přípitku svém
pravil: Sv. Otec ptal se mne jednou, jaký
jest rozdíl mezi katolickou stranou lidovou
a stranou křesťanskosociální (antisemitskou).
Odvětil jsem mu: »Katolická strana lidová
dělá, co chtějí ministrové, naše strana do-
máhá se toho, aby ministrové dělali, co
chceme my.« Vzhledem na tyto výroky vy-
slovuje klub katolického centra všemi hlasy
jednomyslně svoje rozhořčení nad výroky.
které nejen se neshodují se skutečností,
nýbrž jsou velikou měrou podezřívavéa
urážlivé. Strana katolická vždycky pokládala
za jediný svůj cíl zastupovati náboženskéa
hospodářské zájmy svého voličstva a podpo-
ruje vládu jen tenkráte, je-li to účelné vzhle
dem na okolnosti pro tyto zájmy. Jest k po
litování, že v době, ve které jest třeba spo
jení všech sil k obraně náboženství a státu
dějí se takové útoky, které jsou způsobilé.
aby vznikly z nich sváry a byli rozdvojeni,
kdo snaží se býti spojeni.«
doktor
Luegr
Brixen
katolický centr
10
article
Z Vídně, 14. listopadu. Stejně jako v
Z Vídně, 14. listopadu. Stejně jako v
Olomouci chystají také v Brně Němci v ne-
děli projev proti moravské univer-
sitě. Do hlavního města moravského svo-
lávají schůzi, na které promluviti hodlá posl.
d'Elvert, o české technice v Brně. Jak vidno,
c. k. vrchní zemský rada moravský stal se
již úplně panošem váženého p. Schönerera.
Z Pešti, 14. listopadu. Kromě strany
pokrokové a Ugronovy a kromě strany li-
dové (klerikální) podávají zvláštní osnovu
adresní také poslanci, kteří zvoleni jsou
na základě programu slova nských ná-
rodností. Tato adresa však bude odeslána
jen 4 poslanci. Posl. Pavlovič, který byl též
zvolen na základě programu slovanských
národů, vyloží své stanovisko ve zvláštní
řeči.
Elvert
Posl
Pavlovič
Vídeň
Olomouc
Brno
Pešť
11
article
Z Bělehradu, 14. listopadu. Ve skup-
štině odpovídal ministr financí Vujič na do-
taz v příčině zpronevěření státních
peněz kabinetem Vladana Dor-
děviče. Bylo zjištěno, že vydáno bylo
128000 fr. disposičního fondu ministerstva
zahraničních záležitostí za domácí zábavy,
za soukromé hostiny, na předplacení loží do
divadel, na cesty do lázní a také úhradní
suma 18.000 fr., kterou zpronevěřil bratr
jednoho ministra ze státní pokladny. Ministr-
president zároveň zjistil, že staly se kabine-
tem Dorděvičovým defraudace peněz, věnova-
ných na kulturní a národní účely srbského
národa. Ve smyslu ústavy měl však býti po-
hnán kabinet Dorděvičův ke zodpovědnosti
již nejbližší skupštinou. Protože se tak ne-
stalo, není trestní stíhání možno. Zbývá to-
liko materiální zodpovědnost obvyklým po-
řadem soudním. Kromě toho má skupština
právo vyslati komisi a podati sněmu zprávu.
Na základě této zprávy může se potom ko-
nati řízení civilní.
O vyjádření ministrově byla zahájena
debatta, ve které jednání členů kabinetu
Dorděvičova prohlášeno sprostým zločinem
a skandálem, který musí býti skupštinou
pranýřován. Přijata jednohlasně resoluce, ve
které se konstatuje, že kabinet Dorděvičův
zneužíval postavení svého při správě peněz,
svěřených sobě k národním účelům. Skup-
ština lituje, že takových skutků se mohla
Vujič
Vladan Dora
Dorděvičův
Bělehrad
12
article
dopustiti vláda srbská a dosazuje 3 člennou
komisi, která konati bude šetření a podá
sněmu zprávu a návrh, jak mají býti vinníci
stiháni.
13
article
Telegrafcké zprávy.
Telegrafcké zprávy.
Z Pešti, 13. listopadu. (C.-B.) Před-
seda ministerstva Koloman Szell vrátil se
z Vídně.
Z Terstu, 13. listopadu. (C.-B.) Chét
generálního štábu polní zbrojmistr svob. pán
Beck přibyl sem dopoledne a vstoupil na
císařskou loď »Pelikán«.
Zbytečné i marné starosti!
Problém odstranění národnostního nesváru
v našich vlastech věru jako věčné předivo, stále
se někde v Čechách anebo na Moravě tká na
něm, sotva že někde je upuštěno, už se na-
skytnou znova české ruce, kteréž je chopí a
dále snují, nejmarnější — jak se už snad ne-
zvratně ukázalo — z osnov veřejného našeho
života. A právě, když nám Němci nejjasnější a
nejnedvojsmyslnější podávají důkazy, že s nimi
o míru řečí není a býti nemůže, kdy českým
lebkám prokazují nejhojnější měrou toho mom-
sennovského »dobrodiní«, vždycky někde na-
strčena ukazuje se česká ruka s nabídkou míru
tak dlouho, dokud nepřiletí surový německý kyj
a důkladnou ranou neodpoví! Zažili jsme to
letos vydatně na Moravě, kdež hunským vpá-
dem do Litovle musilo býti důvěřivým našim
bratřím dokázáno, co jsme jim déle než
půl leta hlásali, že národnostní smír na
Moravě není ničím jiným než chromným
bulíkem, který českému nosu prašpatně sluší.
Sotva že usnesením lidového výkonného
výboru nastoupena z vyrovnacího výboru cesta,
Čechům ukazovaná 12.000 klacky německých
kulturníků, začaly zníti šalmaje míru s jiné
strany politického skupení českého na Moravě.
List moravských agrárníků počal přetřásati
znovu fantastickou myšlenku národnostní samo-
správy, národnostního dualismu v zemích ko-
runy české, nepřijatelnou českému programu,
kdyby byla možna a uskutečnitelna, už profo,
že se zakládá na rozdělení historického tvaru
českých zemí a na principu obětování našich
menšin v německém území a že všechny snahy
přiměti Němce k přijetí »samostatných úřadů
Szell
Beck
Němec
Čecho
Pešť
Vídeň
Terst
Čechy
Morava
Litovel
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Mrtvý život.
Napsal Jan Novák.
S hlavou do předu nachýlenou, s očima
vypoulenýma sedával na kůru starobylého ko-
stela. Ve staré, trouchnivějící stolici vídal jsem
jeho neustále se kolébající tělo se zády shrbe-
nými a rukama nervosně pohrávajícíma. Každo-
denně shromažďovali se kolem něho chovane
souvisícího s. chrámem ústavu, jimž on do zpěvu
předříkával. A kterak předříkával! Hlasem sice
drsným, neuhlazeným, ale přec tak hluboko do
dna duše sáhajícím. Písně, které již dávno
dávno dozněly na kůrech i nejzapadlejších hor-
ských kostelíků, žily dosud ve svěží jeho pa
měti. Každý den jiná a jiná a všechny tak
pěkné.
Byl nalezenec. Osud mnoha a mnoha jiných.
Ale nade všechny zdál se šťastnějším. Narodi
se jako slepec. V životě svém nikdy nespatři
člověka matkou milovaného, matku milujícího.
jako je denně s bolestí vídávají ti, jimž stejného
s ním dostalo se osudu nalezence . ..
Kterak byl nad ně šťastnější!
Chápete to štěstí?
V nejútlejším věku dětském stal se cho
vancem jednoho z humanitních ústavů pražských
jehož ponuré, dlouhé chodby a rozsáhlé svět-
nice staly se mu vlastním světem. Zde našel
řadu lidí, jež zavál sem stejný osud, osud lid
zapomenutých . ..
Novák
Každo
15
article
A mezi nimi vyhledal si dva přátele. Spo-
jilo je navzájem to, co je světu odloučilo. Sle-
pota.
Neznali druh druha a přece se znali. Cí-
titi, že se milují, musí milovati . . . Přátelský
stisk ruky byl jim pohledem nejpřívětivějším.
Stýkali se po celé dny, celé roky, celé půlsto-
letí. Přátelství, nikdy neochabující, bylo jim ži-
votní nutností, ba životem samým.
S pocitem bolu a útrpnosti a jakési závisti
zároveň díval jsem se často na shrbené jich
postavy se šedivými hlavami, v důvěrném ho-
voru k sobě se schylujícími.
Byl-li jim ústav celým světem, stal jim kůr
sousedního chrámu užším domovem. Zde sešli
se každého dne nejdříve. Jeden zasedl za var-
hany, druhý dělal kalkanta a náš stařík předří-
kával. Hluboký jeho hlas, nesoucí se klenbou
chrámu vždy ze všech nejmocněji, připadal mi
pokaždé jako bolestná výčitka světu, jako stesk
zapomenutého života, jemuž nerozuměl nikdo
z dole stojících ani z ostatních zpěváků, jenž
zdál se platiti pouze bohu . ..
Po letech byla tato trojice rozmnožena
o člena nového. Byla to starší dívka, o polovinu
sice mladší než kterýkoli z nich, ale záhy i ona
stala se nerozlučnou jich společnicí, tvoříe
s nimi čtyřělennou kolonii — nevidomých.
A že měla pěkný hlas, stalo se, co se
státi musilo. Přijali ji mezi sebe i na kůru.
Kalkant nalezl se záhy v osobě jiného chovance,
a oni čtyři tvořili pěvecký kroužek, při čemž na
Kalkant
spo
16
article
jednoho z nich připadl úkol zpěváka a varhaníka
zároveň. Byli to zpěváci, kteří harmonii svého zpěvu
nehledali v kusu popsaného neb potištěného pa-
píru, ale v duši, cíticí duši, která jim všem byla
tak příbuznou ... A od těch dob nebylo
pohřbu nikoho z chovanců, jemuž by nezapěli
pohřební. Zpěv jejich poslouchal se jako bo-
lestná reminiscence za shaslým životem, tím ži-
votem, jehož ani sami neznali . ..
Náš stařík Vašek, jak všeobecně mu říkali,
zpíval ze všech nejpilněji. Stávalo se, ač zřídka,
že chyběl ten či onen, ale Vašek to nebyl ni-
kdy. Byl vždy první na místě.
»Tomu Vašek brzo zazpívá,« říkalo seo
každém, jehož dny zdály se býti sečteny.
A Vašek zazpíval, pokaždé zazpíval.
Stalo se však, že jednou přece chyběl . ..
Ostatní tři stáli již pohromadě, ale do zpěvu
jim nebylo. Stáli nehnutě vedle sebe s rukama
sepjatýma a s tváři tak nevýslovně bolestnou.
Bylo to tenkráte, když měli zpívat — Va-
škovi.
V prosté, žluté rakvi, obklopené řadou
svěc, se stříbrným křížem a dvěma anděly za
hlavou, spočívalo tělo jeho.
Duchovní ukončil své modlitby, rozezvučely
se zvony chrámu a rakev vynášeli z kostela.
Po zpěvu ani potuchy. Za to ozývalo se
chrámem tiché štkání, z kůru vycházející, a ne-
přestalo ani tehdy, když již tělo Vaškovo dávno
opustilo zdi ponurého ústavu.
Vašek
Vaškův
Virginie