Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXXXIlI

2

V Praze, v úterý dne 20. října 1903

Praha

3

Číslo 286.

4 article

Na ranní a odpol. Iisty předslaeí net v Praze v administraei na měsle aa čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškon sa měsl n atnt leta . . . . 7 K 60h ve alialkich sa měsíe . . . . . . 2 K 30 Teštou: Ba měsio . . . . . . sa čtvrt lela . . . . 9 K 60 s droji zásilkou na něníe sa čtvrt leta . . . . 11 K 40

Praha

5 article V den říjnového diplomu.

V den říjnového diplomu. Nevíme, vzpomenou-li si ustaraní a neuspo- kojení národové Rakousko-Uherska, že ročí se dnes jeden z historicky znamenitých a památ- ných dnův v novověkých dějinách této podivné říše: že tomu dnes 20. října 43 léta, co jsme v nevýslovém vzrušení myslí četli a radostně vílali proslulý manifest a neodvolatelný diplom císaře a krále Františka Josefa I. jako jitřenku nového lepšího života po hrozném desítiletí vlády tmy, jako nadějnou holubici, zvěstující konec poroby, konec povodně despotismu policejního a byrokratického, pod nímž od roku 1850 jsme trpěli. — A přece zrovna letos, zrovna za nynější veliké krise ústavní a státní, otřásající bytem této monarchie do základův, bylo by z míry užitečno rozhodujícím politickým kruhům a stát níkům, kdyby důkladně si zase jednou pročtli ten polozapomenutý diplom říjnový, uložený ve všech archivech zemských jako akt zá- vazný pro budoucí dědice trůnu habsburského, kdyby si uvědomili jeho ducha a zodpověděli si otázku: Nebylo-i osudným hříchem a bludem, že se politika videňských vlád tak neloyálně od- chýlila od ducha a intencí říjnového diplomu vzhledem k historickým právům neuherských království zemí na svézákonnost a samo- správu jejich, že po 43 létech ještě v ěro- lomně deptá nepopíratelné a nepromlčené státní právo zemí koruny česke jako čírou utopii a nepřístojnost, a negací tou uráží 6millionový národ náš do hlubin duše? —

RakouskoUhersko král František Josef I

6 article

Ano, dnes, kdy německo-centralistická zlost za shovivavého mlčení vlády vídeňské tak nepo krytě ukládá o tisíciletou jednotu tohoto králov ství a o zmar sněmu českého — zatím co ma darský Samson lomcuje sloupovím dualismu; — je pravá, tušíme, chvíle oživiti v paměti veřejné onen vysoce důležitý a nezrušitelný čin panu jícího mocnáře, onen manifest a diplom nejvyšší ze dne 20. října 1860, jehož hlavní momenty jsou tyto: I. Právo zákony dávati, měnit a rušiti vykonáváno bude na dále mocnářem a nástupci jeho jen za součinnosti zá konně shromážděných sněmův zem- ských, po případě (totiž vzhledem na záleži tosti všem zemím společně) za součinnosti rady říšské, do níž sněmové zemšti vysílají usta- novený počet poslancův.

Samson

7 article

Tyto záležitosti, týkající se práv, povinnost a zájmů všem zemím společných, kteréž na budoucně mají býti ústavně projed nány pospolitě říšskou radou z všech sněmův říše oboslanou, jsou zejmena Slanovení způsobu a řádu povinno st branné, zvyšování trvajících, jakož i zavá dění nových daní a poplatků, zkou mání a stanovení státních rozpočtů, zkou- šení výnosních výkazů finančních o hospodář ství státním, povolování státních půjček, prodej nebo zadlužení státního nemovitého majetku, dále zákonodárství celní a obchodní, o minefel a úvěru, konečně zásady o poštovnictvi, o tele- grafech a železnicích a cedulových bankách. III. Všechny ostatní záležito- stí zákonodárství, jež nebyly výše vytčeny, projednávány buďte ústavně v příslušných sněmech zemských, a sice v zemích náležejících ke koruně uherské ve smyslu její bývalých ústav, v ostatních zemích však dle jejich řádo zemských. Toliko stran oněch důležitostí, které nejsou sice celé říši společny, ale bývaly v zem l c neuherských po dlouhou řadu let společně vládou projednávány, vyhražuje si mocnář právo, dáti je projednat říšskou radou, obeslanou toliko od poslancův příslušných zemí ne uherských. Stavěl tedy diplom říjnový na prvn místo sněmy zemské jako zákonné a nejpovolanější representanty státoprávních osob ností království a zemi, jichž práv a rozdílností plně uznával, žádaje toliko uvésti je v souhlaa s požadavky moci nedílné říše, kteráž vítězně obstála až posud »na nerozborném právním zá kladě určité dědičné posloupnosti (pragmatick sankce) a na nedilnosti a nerozluči- telnosti svých různých součástek, uvedené v sonzvuk se svobodami a právy svrchu uvedených království a zem í«.

8 article

»V zájmu Naší dynastie a Našich poddaných — pravilo se v diplomu výslovně — jest Naší povinností panovniči, hájiti mocné postavení r kouského mocnářství a propůjčiti jejímu bezpečí záruky jasných a pevných poměru právních, jakož i svorné součinno- sti, kteréžto záruky mohou však poskytovat pouze taková zřízení a takové poměry právní, jež stejně odpovídají dějinné mu právnímu vědomí a trvající roz manitosti Našich království a zemí jako nedílnému a nerozlučné mu svazku silnému.« Poctivě vykládán, mohl se diplom říjnový státi nejen znakem obnoveného ústavního života, ale i pomnikem znovu uznaných navrácených státních práv královstv a zemí, obnovitelem jejich své- zakonností a samosprávy dávné na moderních demokratických základech za rovnosti všech občanův před zákonem a rovnoprávnost národní všech národův. Není pochybnosti, že takto svobodou svou uspokojení, v bytu svém neohrožení národové byli by ochotně dali říši, což její jest, spojivše se ve spolkově, federativní monarchii ku podob- námu pevnému svazu státnímu, jakým jest dne sousedni federativní říše německá. A zatím — cože učinili němečíí hegemoni svými Schmer- lingy, Giskry, Herbsty, Beusty, Auerspergy Lassery a Körbry z této říše? Jak vypadá bi lance jejich 43leté německo centralistické pol- tiky dnes ? 1 Jsou v koneích se svou moudrostí a trnou před zejtřkem plni nejistoty a obav nejvážnějších.

Giskr Herbst Beust Auersperg Lassera Körbry

9 article Obstrukce česká a německá.

Obstrukce česká a německá. V geometrii rozeznáváme mezi tvary po- dobnými a shodnými. Rozdíl ten sluší činiti též v jiných disciplinách, abychom, myslíce, ne- dospěli k úsudku klamnému, ne li nesprávnému. Co je dnes v politice této říše aktuálním Nic jiného než obstrukce. Obstrukce tu, ob- strukce tam. A jsou prý to obstrukce stejné, stejně oprávněné, jde prý tu o německou od- vetu za české příkoří. Skutečně? Je pravda, ž Němci na Sněmovním náměstí nečiní nic jiného, než co činili čeští poslanci na radě říšské? Tvrdíme, že nemůže býti většího rozdílu mezi taktikou, v níž zalibilo se Němeům a mez obstrukci, do níž vehnáni jsme byli my. Důkaz tvrzení našeho není nikferak obtížný. Naše obstrukce nebyla, jak známo, nikterak »ditětem okamžiku«, nýbrž uvažováno on dlouho a přemýšleno, má-li vůbec býti podnik- nuta. Věděli jsme velmi dobře, oč jde, znali jsme povahu a duševní podstatu těch, s nimiž od věků jsme odsouzeni vésti boj. Jaká byl situace u nás? Po nekonečných bojích, útra- pách, jež snášeti musily u nás celé generace, po divém vlnobití politických proudů konečni

Němec

10 article

dospěli jsme k pomérně malému úspěchu. Byla vydána jazyková nařízení. Domnívali jsme se. to že je první stupeň ke splnění našich poža davků dalších, leč co se stalo? Sotva že nařl zení bylo publikováno, bouře všeněmeckého vzteku zaburácela a parlament stal se jevištěn událostí, jakéž nebyly zaznamenány ve — sně movních dějinách celého světa. A obrátila se snad vůle a energie repre sentanta moci v této říši proti těm, kteří ji po škozovali a ničili a dobré jméno její hanobili Nikoli! Stal se pravý opak. Rozhodnutím vlády jazyková nařízení tak, jak původně byla vydána opět odvolána a nahražena jinými, zbudovanými na základě zcela jiném a sice na takovém. k némuž byli Němci nakloněni, který jim hověl A nová nařízení nezaved! polský, ale německý ministr. Tak nám bylo odměněno. Ve svém do- bráctví jsme si i to dali libit. Však i prol těmto druhým nařízením, sepsaným zcela v ji ném duchu, ne na základě národnostních terro torií, nýbrž na základě individušlní znalost jazykové, zvedl se odpor tak uličnický, že genius vzdělanosti zarděl se studem a že dobri upřímní Němci národnosti své po tom, co v oněei dnech se dělo, veřejně se odříkali. Však vyhráli i tuto kampaň, přes to,že nejhanebnějším způsobem všude veřejně proná šeli se o této říši, věštíce jí v době nejbližš smutný konec, přes to, že dotýkali se i osob jež v této říši požívaly hned od počátku vý lučně pocly.

Němec

11 article

Jazyková nařízení Gautschova byla rovně odvolána a k hanbě a potupě českého jména zaveden opět dřivější, jazyk náš ponižujíe stav, proti němuž jsme tak dlouho bojovali Však ani tu ještě neodhodlali se zástupci naš k obstrukci, jakkoli bylo postavení jejich v ná rodě zoufalé. Vyčkávali a důvěřovali ve slove panovníkovo, že co nejdříve a definitivně vyří zena bude u nás jazyková otázka na základě práva a spravedlnosti. Po dlouhé době sešly se známé konferenee a co se stalo? Němci předložili nám návrhy tak ponižující, tak infámní, že jsme ve spra- vedlivé indignaci hodili jim je k nohoum. A což vláda, ta smířlivá, nepředpojatá vláda? Před ložila nám ještě horší, ještě urážlivější a pr tom obsahem nicotnější ! — A čeští poslanci čekali zase, jakkoli již všechen lid hrozivě se obracel k Vidni a zapřísahal je, aby nevěřili nespláceli zrádu důvěrou. — Leč i tento po- slední pokus skončil zklamáním. Vyšlo na jevo. že vláda se zavázala neučiniti na prospěch náš a našeho práva ničeho, k čemu by Němci ne- svolili. Když z toho byl dr. Körber usvědčen a když se ukázalo, že vláda Němcům pomáhá rušiti v ohledu jazykovém i zákonné předpisy staré, protrhávati mezi jiným nařízení Stre mayerovo ohledně zevního jazyka úřadního, tu teprve v hněvu nejkrajnějším a z okolností, jež každý jiný obrat ve prospěch náš zásadně vylučovaly odhodlali se poslanci naši k tomu co mělo státi se už dřível —

Gautschův Němec Körber

12 article

Němci však? Jaká pak jest historie něme cké obstrukce? Odhodlali se k ní v Prazea pouhého vzteku, že zatarasena jim cesta prová děti ve Vídni svou. Z pudu nejnižšiho, z pudu. jakým je ovládán nemravný, spustlý mizera, v němž dávno již zhasla poslední jiskřička vědomí právního naproti tomu, kdo se mu cestu postavil, aby chránil před ním svůj ma- jetek. Mluvte, pane Eppingře, a označte bez vy- táček určitě a jasně, čím by bylo poškozeno vaše právo, kdyby bylo zůstalo v českém vnitřním úřadování při jazyku českém ? Kdyby byla v Brně zřízena česká universita.? Nedove- dete toho. Již několikráte jiní i vy jste se o t pokusil, ale jazyk pokaždé vám při tom zdře věněl. Mluvte, stateční mužové, moudří i šlechetní kteří proto ubijíte sněmování české, že nedo vedete se povznésti k názoru, že skutečně-li jste čím se chlubíle, což ale pravdou není, zakla dately této říše a jedinými jejími přátely, je předn vaší povinností, spravedlnosti k nám urovnati dráhu ve vídeňském parlamentu k aktivnému postupu Takový je rozdíl mezi českou a německou ob strukcí. Obstrukce naše není k německé an podobnou, tím měně s ní shodnou.

Němec Eppingra Vídeň Brno

13 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 19. října. (Uherská krise. Devítičlenný výbor liberální strany ukončil v ne děli za přítomnosti ministra Lad. Lukacs svou práci, t. j. upravil a definitivně zredigoval vojenský program liberální strany. Text pro gramu se zatím tají, ale tvrdí se o něm, že vy hovi jednak koruně, jednak uspokojí také oppo- sici na tolik, aby mohla upustiti od obstrukce povolila projednání nutných státních věcí v pan lamentě. S tímto nově upraveným programem liberální strany, který prý ve středu bude dán do veřejnosti, přijel dnes dr. Lukacs v průvodu hr. Khuena-Ilédervára do Vídně, aby jej před- ložil panovníkovi. Vyhoví-li program i ve Vídni. bude předložen plenární schůzi klubovní ke echválení a současně bude asi jmenována nová vláda. Kandidátem ministerského předsednictva jmenuje se stále ještě Ladislav Luka cs. V neděli odpoledne navštívil dra. Lukacse opposiční poslanec Polonyi, aby se infor moval o výsledcích porad devitičlenného výboru.

doktor Lukacs Luka Polonyi Praha Vídeň

14 article

Při té přiležitosti posl. Polonyi upozornil Lu- kacse, že musí býti připraven na houževnatý od- por opposice, nebudou-li ve vojenský program liberální strany pojaty dva opposiční požadavky. totiž, aby uherská vojenská učiliště byla pod- řízena ministerstvu honvédů a aby se nálezy vojenských soudů v Uhrách vynášely jménem královým a ne císařovým. V Praze, 19. října. (Výtržnost lvov- ských ukrajinských akademiků.) Sprostá urážka, způsobená několika ukrajino- filskými posluchači rektoru lvovské university

Polonyi Lu Uhry Praha

15 article

P. Fijalkovi, pobouřila veškero haličské veřejné mínění polské a zanechala po sobě tísnivý dojen také v politických kruzích ruských. Polská mlá- dež v prvém návalu rozhořčenosti chtěla za urážku, způsobenou rektorovi, učiniti veške- ru ruskou akademickou mládež vůbec zodpověd nou a také v sobotu žádného ruského posluchače do budovy universitní nevpustila. Rozvážné pol- ské listy upozornily ji však ihned, že uličnictv „ukrajmců“ nemůže padati na účet všech Rusů poněvadž veliká část ruských posluchačů smý šlení staroruského s „ukrajinci“ vůbec nesou hlasí a jich jednání přímo odsuzuje. Lvovský orgán ruské strany „Galičanin“ nazývá výtrž nost „hrubou demonstrací“, ale zároveň podo tyká, že nebyla věci neočekávanou, nýbrž jes logickým důsledkem hnutí ukrajinofilského. v němž největší díl viny mají Poláci sami. „Gali čanin“ píše v té věci: „Po nesčetných podob- ných, byť ne tak hrubých demonstracích „ukra- jinských“ gymnasistů, „ukrajinských“ akade- miků, spolčených časem se socialisty a židy, de monstrace na lvovské universitě proti rektorov nejeví se překvapením, nýbrž jen logickým dů sledkem známého směru při vychování jedné části haličsko-ruské mládeže, která si dává jméno „ukrajinská“ mládež. Hrabata Kazimír a Stai slav Badenové a bývalý místopředseda zemské školní rady dr. Bobřinský, kteří podporovali onen směr, mohou si gratulovati nyní k úspěchu, kte rého najisto neočekávali, když v Haliči tvořil „ukrajinskou“ národnost, vychovávali si „spo

P Fijalk Rus Polák Baden doktor Bobřinský Halič

16 article

V drobném prodejít ranní číslo o sobě . . . za g o dpeledni za 2h Ve flialkách na venkov ranní čnlo. . . . . . sk vdi polední- Inserát plati ze hotově napře Přodplecení a inserty přijímá sdmini strace v Marianské ulici č. s. Tam nacházejí so též redakee tiskárna n expedice „Národních Listě“ Rakopisy ze nevracsjí.

17 article

jence proti Rusku“ a vyhlazovali „moskalofil- stvo“. K témuž úspěchu může si gratulovati také polský tisk, jenž podporoval rozvoj „ukrajino- filstva“ proto, že se mu jevilo opakem ruské ná- rodní myšlénky. Všichni tito živlové rozsévali v Haliči „ukrajinský“ vítr a proto jest přirozeno, že začínaji nyní sklízeti „ukrajinskou“ bouři.“ „Galičanin“ vyslovuje diky orgánu ukrajin skému „Dilu“, že výtržnosti na universitě na- zývá výhradnou zásluhou mládeže ukrajinofil- ské. „Ruská mládež — píše dále — neméně vlastenecká, než ukrajinofilové a neméně hor- livě se snažící o národní práva na lvovské uni- versitě, nemohla a nemůže se jako mládež kul- turní domáhati svých práv divokou a hrubou de- monstraci, jež hanobí chrám nauky, uráží jeho představitele a snižuje samy demonstranty na stupeň nekulturných skandalistů.

Rusko Halič Dila

18 article

Studentská demonstrace přišla nevhod i ru- ským poslancům na sněmě Ivovském. Ruský klub hodlal se letos všemi silami zasaditi o pří- znivě sněmovní votum ve prospěch ruského gymnasia ve Stanislavově, ale po univer- sitním skandálu nabyl přesvědčení, že tato jeho akce jest pro letošek zmařena. Proto i velká část ruských „ukrajinofilských“ poslaneů od- suzuje co nejrozhodněji nerozvážnost mládeže. Z Pešti, 18. října. (Odsouzení Ru- muni.) Když aradský rumunský biskup přibyl před krátkou dobou do osady Velkého Sv. Miku- láše, byl tamními osadníky uvítán slavnostn branou, vyzdobenou rumunskými národními pra- pory. Za to podána na celou řadu občanů ža- loba pro zemězradu a tyto dni odsouzeni farái Terenc Opreanu, kněz Jiři Popovič, advokát dr- Nestor Opreanu a 13 sedláků, každý na dva dni do vězení a 100 K pokuty. Tím se Maďaři po- mstili zároveň na faráři T. Opreanovi, že v ne- dávné schůzi torontálského stoličného výboru zmařil resoluci ve prospěch maďarského vojen- ského velení.

Mika Popovič Maďar T Oprean Stanislavův Pešť

19 article Politické zprávy zahraničně. V Praze, 19. fíjna.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 19. fíjna. Poznaň městem německým Z Poltavy v jižním Rusku nám oznamují Poltavský městský starosta poslal také městu Poznani, jako jiným velkým a větším městům slovanským, pozvání ke slavnosti Kotljarevského- Načež obdržel z Poznaně přípis, jenž zní v pře- kladě: Od prvého purkmistra. Za Vaše laskavé pozvání ke slavnosti odhalení pomníku Kotlja- revského nejuctivěji děkuji, avšak vyhověti mu nemohu pro velikou vzdálenosť mezi Poznaní Poltavou. Při tom dovoluji si v největší úctě podetknouti, že město Poznaň přináleží pru- skému státu, že jeho správa je ryze německá a tudiž nemůže býti počítáno k údům kmenu slovanského. Tu to máme, co Němeům postačuje, aby prohlásili slovanskou državu za němeskou: ná- silně svrhnou správu slovanskou a dosadí ně- meckou, a věc jest v očích jejich odbyta. Coje pod německým lakem, toho pro ně není. Tak také Praha bývala německou. Rusko-japonský poměr. Seznámili jsme čtenáře s hlasy novin ja- ponských, z nichž některé vedou si opatrně, jiné výbojně a vyzývavě. Na ruské straně pozo- rujeme dosud chladnou rozvahu a klid. »Novoje Vremja« odpovídá do Japonska, že Rusku jde o zachování status quo na asijském východě, v čemž je zahrnula nezávislost a nedotknutelnost Korey i Číny. Rusku nenapadá překážetí rozvi zahraničného obchodu a průmyslu v severn Číně a na Korei, naopak uznává, že je třeba, aby se tam obchod i průmysl široko rozvinuly,

Něme Praha Poznaň Poltava Rusko Japonsko Korea Čína Novoj Vremja

20 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Obrázek z francouzské školy- Za slunného srpnového jitra měli svižn holičové normandského pobřežního městečka St Valéry plné ruce práce: kromě cizinců, lázeň ských hostí, přicupaly toho dne do friseurských zreadelných salonků i děti. Hochům přistřiho- vali vlasy á la Bressant a vymývali hlavy silnými voňavkami, jakoby jim z nich vyhnati chtěl aspoň na rok všechny roupy; děvčátkům vlasy de vln kadeřili a čechrali. Nastal velký den. Pan starosta města sezval notability zvláštními po zvánkami, v jichž čele nalézal se znak městský pod cimbuřím hradním dva skotačící delfíni „Mám česť, pozvati vás k slavnostnímu rozdílen cen žákům obecných škol v sobotu dne 8. srpna o 91/4 hodině ranní ve velkém saloně Casina.

Valéry Casino

21 article

Račtež přijati“ atd. Mezitím pan školní inspektor předčítal si doma ještě naposled slavnostní řeč a sluhové, malí chasseuři, v krátkých, modrýeh kabátcích s mosaznými knoflíčky, připravovali v sále Casina na břehu moře jeviště a v hledišti řady židli pro hosty i školáčky. A děti se těšily Jako na Ježíškal Malé koketní jeviště, kde včera do noci př zádumčivém a nevyzpytném houkání mořských vln třepetaly se v lesku světel lustrů bezstarostně světácké písně dnešní i včerejší, gavrošské, snivé, mazlivé, hýřivé, veselé, plody to Mont- martru a pařížských café-koncertů, malé je viště Casina bylo dnes přetvořeno v jakousi váž- nou kathedru. Místo nalíčených zpěvaček, vábi- vých Siren kamenitých břehů Normandie, zasedl vážně v křeslech na jevišti městský maire (roz- šafný pán, důstojník veřejného vyučování), čle- nové rady municipální a generální, velitel ha- sičů a učitelský sbor, s panem školním inspekto- rem v čele. V hledišti, v předních řadách, usedli hosté a dobrodinci škol, za nimi rozložil se celý školní úl, celé mraveniště dětských hlaviček — tichý, drobný dav v napjatém očekávání. Na dvou stolcích na jevišti — kde nedopatřením

Normandie Casino Mont pařížský café

22 article

od včerejška ještě zůstaly nápisy: „Dětský ples třikrát týdně“. — „V pátek věneček“ (sauterie) — skvěly se stohy červených knih jiskřicích zlatem a kupy papírových, zelených věnečků s bí- lými květy. Prémie! Kapela lázeňského Casina zanotovala „Mar seillaisu“. „Marseillaisa“ jako šampaňské dosu vlije oheň do duší francouzských. Pravá sváteční a radostná nálada byla mžikem vyvolána. Na jevišti povstal zádumčivý školní inspektor pan Thouny (interessantní hlava daudetovská) ujal se slova; — Dámy a pánové! Rozdílení cen líbilo se vždycky dětem a rodinám i tázával jsem se často sama sebe, proč někteří jsou odpůrci této slavnosti. Dítky pracovaly po celých deset měsíců s píli začasté střídavou, avšak téměř vezdy chvály hodnou, některé vykonaly zkoušku at se zdarem. Proč tedy nezpůsobiti trochu radosti děten a nedodati jim posily? Proč nedopřáti rodinám. aby se radovaly vespolek, aby potleskem od- měnily žáky nejpilnější, slovem, aby uspořádaly projev bratrský? V některých ústavech — jako v Elsasko škole pařížské — pořádá se slavnost, ale neroz dílejí se ceny: ředitel prohlásí známky každého žáka a nic víc. Mám za to, že ve Svatém Valériu podobná slavnost obliby valné by nenalezla. Tu dotkl se pan inspektor výtek, jimiž útočí se na slavnosti cen, jež prý jen vzněcují pýchu, ješitnost a nenávist, podporující nad to u dítek též náklonnost k parádě a nicolným výdajům.

Thouna Mar Casino

23 article

Výtky vyvrátil zcela prostince: „Jeli výchova naše vážná, jak ve škole, tak v rodině, bude míti dítě jasný a přesný pojem o tak zvané ceně mravní, bude věděti, které vlastnosti tvoří pravou podstatu člověko dobrého i bude hleděti, aby denně vlastnosti těch používalo, totiž, bude vždy- cky odlišovati plevel od pšenice; jeho svědom vypěstované, jeho rozum vychovaný, jeho vůle ovládaná, ty budou vždy vítězně je chrániti pře útokem falešných ideí.“ Pak přešel p. inspektor k výtce vážnější — ke vnitřní ceně knih, které jsou určeny dítkám za odměnu neb za dar na po- vzbuzení píle. Domníval jsem se, že stesky na tak zvanou dětskou literaturu straší jen u nás — a ejhle, málem bych byl vykřikl údivem Táž výtka z úst francouzského paedagoga. Nie méně konstatoval pan inspektor, že výtka jeho. že se předkládají dětem spisy bezcenné, týká se spíše dob minulých — nyní, že prý nakla- datelé vydávají krásné spisy, sbírky knih věde- ckých, poučných i zábavných, jež mládeži vý- borně se hodí. „Nutno radost působiti dětem, pokračoval pan inspektor cituje velkého básník a nemenšího přítele dítek, Viktora Huga, „neboo příležitosti radostné nejsou tak časté ani u dětí. Nepřemýšlíme dosti o tom, že život školáků jest nejčastěji život tísnivý, tvrdý a nepůvabný dlužno stále poslouchati, stále býti hodným, učit se mnohým obtížným úkolům, konati povinnosti jichž užitečnost ne vždy bývá pochopována mimo to nezapomeňte, že v mnohých našich ústavech nedostává se pohodlí i budete, právě jako já, přesvědčeni, že děti nejsou vždy šťastny a že s radostí vítají konec školního roku!

Hug

24 article

Leč přece jistí lidé mohou zeela právem nevalnou náklonnost míti k rozdělování cen — učitelé a učitelky. Stěží lze si jen představiti, ja- kou práci představuje taková slavnost a mnozi lidé o tom ani nepřemýšlí: musily býti vybrány písemné práce asi na dvanáct různých themat. musilo se přečísti, zopraviti a známkami opatřii na sta kopií, známky musily býti sčítány, žáci seřaděni, každému musila býti přiřknuta cena náležitá. Toť práce obrovská! Leč to není vše- v některých chudobných obeích musí učitelé ob- cházeti dům k domu, sbírati příspěvky, aby mohli zakoupiti ceny. Přijdou-li k našim přáte- lům, jest dobře: jsou uvítáni laskavě; leč za- časté se zmýlí, zajdou k našim odpůrcům a tu zkouška jest tuhá: „Co chtějí na nás ti žebráe ze školy neznabožské?“ praví dobré duše. V ně- kterých krajinách i bídná nařknutí se rodí. „Sbí- rají sami pro sebe!“ řkou. Závěr můj jest ná- sledující: Od učitele žádá se mnoho věcí, jež nenáležejí v jeho obor. Znáte všichni pěkný výjev v „Lakomci“, kde Harpagon udílí pokyny Ja- kubu, sluhovi — Chcete hovořiti se svým kočím či se svým kuchařem? — táže se Jakub. — Především s kuchařem, — Dobrá, dí Jakub a objeví se v úbor kuchařském.

Jakub

25 article

— Připravíš nám dobrý oběd za málo pe něz... a scéna pokračuje, jak víte. Kdykoliv čtu tuto stránku z Molira, neubráním se vzpo mínce na učitele. Tento hodnosta stal se tako vým mistrem Jakubem ve službách demokracie Nestěžuje si, ale přátelé jeho nalézají, že vskutk trochu se zneužívá učitele. Konečně ještě ně- kteří lidé mají právo nemilovati příliš rozdílen cen: ti, kteří mají prosloviti slavnostní řeči. Za- jisté, že si vzpomínáte pěkné povídky Daudetovy. zvané: „Podprefekt na venku“? Tento hodnosta měl předsedati slavnosti a prosloviti řeč. Ubo- žák neměl ohnivou obrazotvornost — neboťji v jeho oboru není nevyhnutelně třeba. Započal řeč: „Pánové a drazí podřízení...“ leč ne- mohl živou mocí najíti nic jiného a správa byla pokořena v jeho osobě. Nuže, kdykoliv jsem po volán, abych předsedal slavnosti rozdílení cen. tísní mne jako můra vzpomínka na dobrého pre fekta i dím si v duchu: „Kdybys to tak proved jako on?“

Jakub Daudetův Pánová

26 article

Tak rozmarně a nenuceně skončil pan in spektor a rozdílení cen počalo. Mladistvá uči telka předčítala důkladné seznamy vyznamena- ných dívek a přední občané a občanky věnčil- nakadeřené hlavinky zelenými a zlatými vínky libali dívenky na líce a podíleli je krásnými knihami. Započali s malými caparty, jimž mu- sili učitelé pomáhati, aby malé nožky slezly vy- scké stupně improvisované kathedry. Potom při- šli na řadu hoši: osmahlé, chudě odéné děti nuzných rybářů i naparáděné dítky zámožných sousedů. Když učitel vyvolal premianta, jenž byl obdržel cenu ze všech předmětů, zazněly fanfáry a potlesk — tyže fanfáry, jež vitají fran- couzského generála, kdýž objevi se před šikem při prohlídce pluku. A van hrdosti zachvěl obe- censtvem a premiant kráčel sebevědomě k je- višti, kde pan ředitel stál u stolků, pokrylých skvostnými svazky knih... Dověděli jsme se jako při generální zpovědi o každém žáku vše — vše jen dobré a pěkné. „Joseph Hlenry — pre- mier prix de geographie, premier prix de des- sin!“ „Emil Bourgeon — první cena za moř- ský rybolov, a první cena za tělocvik!“ „Marie

Joseph Hlenry jít geographie Bourgeon Marie

27 article

Picquartova — první cena za deklamaci a první cena za zpěv!“ „Anna Didierova — první cen za domácí hospodářství, počty, mluvnici psaní!“ Neubránili jsme se pohnutí při potlesku. jenž pozdravoval dítě mrzáčka neb hoch otrhánka rybářského z některé chaty při skal- ním útesu, jenž přes nouzi a bídu přece si od- nášel ceny .. Obřad neobmezil se na pouhé rozdání pre- mií, knih, darovaných městskou radou i jedno- tlivci, stříbrných medailli ministra války, spo- řitelních knížek a diplomů —při slavnosti této přednášeny též zpévy školní: vítání jara, vele- bení vlasti, truchleni nad opuštěnými ptáčky jiné plody paedagogické poesie, jež na celém světě jest stejně nepoetická. A v pausách hrála hudba válečné francouzské pochody, jež zazní- valy kdysi vítězně na březích Rýna — tomu je tak dávno, ach, tak dávno! Marš lothrinský!

Picquartův Didierův Marš Rýn

28 article

La Sambre et Meuse! Posluchačstvo na jevišti i hledišti při ohnivých zvucích podupává v taktu nohama, ano, počíná již i tlumeně prozpěvo- vati, že se domníváš, že za krátkc rozvlní se vše ze sálu ven a seřadí se v šiky a v šiky. Leč v mžiku opět ticho a klid... Rozdílejí se ještě ceny dobrým kamarádům a hodným kamarád- kám. Hlasují a rozhodují sami školáci. Pěkný zvyk! Lepší, než obyčej, dosazovati na kraje la- vie žáky dozorce, „ausery“, kteří zlomyslně žmoli tužku nad notýskem svým, pozorujíce každé volnější hnutí a vzkřiknutí svých druhů, aby je po pause oddechu udali učitelům. Mám v trapné upomínce z prvních tříd gymnasia tako- vého mračného a mstivého „dozorce“, jenž ty- ransky vládl nad námi, mstil se i blahosklonně zase odpouštěl za desetník, nebo za rohlik ... Ceny dobrým kamarádům u nás ve škole se neudilely. Dobří kamarádi byli u nás spíše tre- stáni. Ale, nač kaliti si mysl černými vzpomín- kami? Obřad chýli se po třech hodinách vesele ke konci, děti obdarované a ověnčené cupají ve- sele domů, matky i otcové mají radost, a odpo- ledne na pobřeží při odpadu moře bude hlučněji než včera. Jsou prázdniny. Dost možná, že jsem dnes zaslechl při rozdílení cen jméno příštího nesmrielníka neb dokonce presidenta republikyl Em. ryt. z Čenkova.

Le Sambre Meusa Čenkov