1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v pátek 4. dubna 1913.
Praha
4
article
Ha rannlavečerní llety
předplácí se
V Praze v administracii
na čtvrt lsta . . . . č R —
s dvoji donáškou
ěsle. . . . .
na čtvrt leta ! . . . 7 R elh
ve fliálkách
na měste . . . . . 2 K 90a
Poštonr
měslo, . . .
Bk čtvrt letá : . . . 9 R on
s dvojí zásílkou
na měslo,
aí: .. :kB
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
R elh
R on
5
article
Míní to Němci s učitelstvem
upřímně?!
Míní to Němci s učitelstvem
upřímně?!
Česko-německé jednání o dělnost sně-
mu král. Českého bylo odročeno, jak zná-
mo, na 11. dubna za tím účelem, abyo
podmínkách českými zástupci na společné
konferenci dne 1. t. m. sdělených mohli se
vyjádřiti jak nejvyšší maršálek, tak velko-
statek, zvláště pak aby mohl býti vyslech-
nut odborný referát správce finančního
resortu zemského dra. Úrbana. Jsme pře-
svědčeni o tom, že velkostatkáři bez roz-
dílu národnosti nemohou zaujati jiné sta-
novisko, než jaké zaujali poslanci češtía
jsme přesvědčeni dále o tom, že bude-li dr.
Urban při příští poradě vypovídati jako fi-
nanční odborník a nikoli jako německý
stranník, musí také jeho referát vyznítiv
ten smysl, že bez zemského rozpočtu a
indemníty nelze provádětí reformu učitel-
ských platů.
Je zajisté úplně nemyslitelno, aby pro
zvýšení učitelských platů o 24 miliony K
byla zjednána úhrada, ale zůstal nehraže-
ný deficit na platy v dosavadní výši, ne-
boť prostý počet ukazuje, že výlohy škol-
ské obnášejí dosud okrouhle 50 mil., kdež-
to 55procentní přirážka berními úřady in-
kasovaná a na učitelských gážích vypláce-
ná, obnáší pouze 44 mil., takže již dnes
schodek na dosavadních platech obnáší
7 mil. korun.
Že by mohl finanční odborník, jakým
dr. Urban je, hájiti nemožný, finančně
technicky komický návrh svých sou-
druhů, aniž by se vydával v nebezpečí, že
poškodí svou pověst odbornickou, nemůže-
me vůbec uvěřiti.
Němec
doktor
Urban
6
article
Pánové na německé straně tváří se sí-
ce tak, jakoby jim skutečně šlo o úpravy
učítelských platů, avšak celá taktika ně-
mecká, kterou zahájili nejprve na říšské
radě tím, že vytasili se s návrhem Pachero-
vým na státní příspěvek zemím na úpravu
učitelských platů, ukazuje, že se Němcům
o nic jiného nejedná, nežli aby svému u-
čitelstvu naházeli písek do očí.
Návrh Pacherův putoval z jednoho vý-
boru do druhého a konečně při hlasování
ve výboru finančním byl slavnostně o-
puštěn od samotných Němců. Při údělech
postupováno podobně. Pro úděly sice
Němci hlasovali, ale ve výboru uznali, že
není možno vázati tyto úděly určitým
předpisem, že jich země mají použití jenom
k úpravě učitelských platů a svorně s o-
statními poslanci zamítli Němci sociálně-
demokratický návrh, směřující k přeměně
údělů na účelovou dotaci.
Na říšské radě tedy zřejmě uznávali.
že nelze země vázati, jakým způsobem
údělů mají používati, kdežto nyní při jedná-
ní o provedení úpravy platů navrhují
denní pořádek, který by značil, že se urči-
té dávky povolují jenom na krytí obnosu.
o jaký budou zvýšeny učitelské platy. Kdy-
by dávky vynesly více, musil by podle ná-
zorů německých navrhovatelů zemský vý-
bor přebytečné peníze uložit do spořitelny
Němec
Pacherův
7
article
na 3.5 proc. a čekat, až jednou sněm se
sejde, peníze uvolní a dovolí, aby se jich
mohlo použíti k jinému účelu. Kdyby
Němci skutečně chtěli provésti úpravu u-
čitelských platů, kdyby uznávali, že tato
předloha je tak velké důležitosti, že musí
býti propuštěna z obstrukce, pak jim na-
stává povinnost, dáti také potřebné pro-
středky k tomu, aby celý schodek zem-
ského rozpočtu byl kryt. Je přece úplně
nemožno, aby výdaje zemské zvýšeny by-
ly o 24 milionů v době, kdy země má 33
mil. schodku, při tom aby pak o celý tento
schodek postaráno nebylo. Finanční odbor-
ník p. dr. Urban musí přece potvrdit svým
kolegům, že zemský rozpočet
tvoří celek a že musí končit
návrhem, jakým způsobem má
býti tento schodek krytl Že ne-
může být vůbec konečný návrh v rozpočtu
stylisován tak, aby část schodku zůstala
nekryta ani výnosem přirážek ani výnosem
dávek a údělů, ani eventuálně výnosem
výpůjček. Co by si měl zemský výbor
takovémto případě s nekrytým schodkem
počíti, kdyby chtěl sněmem usnesené vý-
daje v plném rozsahu provést?
Němec
doktor
Urban
8
article
Takové budžetování nemůže se při-
pustit na celém světě a myslíme, že ani
dr. Urban jako přísedící zemského výboru
nemohl převzíti zodpovědnost, aby po-
ukazoval výdaje, nemaje postaráno o ú-
hradu. To, co Němci chtějí od zemského
výboru, od jeho českých a velkostatkář-
ských členů, přesahuje opravdu
veškeré meze. Žádají přímo, aby se
většina zemského výboru poklonila před
německou obstrukcí, aby vzala na sebe
úkol, prováděti nouzové hospodaření zem-
ské dál, aniž by měla německá obstrukce
tolik slušnosti, k dělání dalších nezalože-
ných dluhů přímo zemský výbor navádějíc
aby mu dala indemnitu za dosavadní sprá-
vu zemských financí a za uzavření nutných,
nezaložených zápůjček. A je zajisté k to-
mu potřebí veliké trpělivosti na straně
české, podporované ovšem také tím, že
na české straně důležitost úpravy platů
učitelských se uznává, aby čeští poslanci
setrvávali v dalším jednání o podminkách
hospodářského zasedání.
Urban
Němec
úhrad
9
article
Klid, se kterým na české straně při-
jaty, byly všechny německé strašákyo
konci finanční způsobilosti království Če-
ského, o vládním komisaři, musí přece
Němcům ukázat, že úplně marně speku-
lují na to, že zastavení jejich ob-
strukce s české strany čímkol
bude vykupováno. Jistě by nebylo
žádnou hanbou pro Němce, kdyby důležité
otázky úpravy učitelských platů, potřebné
ku povznesení národního školství v zemí.
použili k tomu, aby zastavili obstrukci a
dali zemi to, co jí potřebí k dalšímu vedení
zemských záležitostí. Mohli by tak učiniti
tím spíše, že všechny permanentní komise
sněmovní po celou dobu pracovaly velmi
pilně, a že my Čechové všude jsme ukazo-
vali, že věcně jednati chceme a jednámeo
požadavcích německých a že ochotní jsme
na základě spravedlivém pracovati k na-
rovnání mezi oběma národy. Není-li ovšem
pro Němce otázka učitelských platů tak
důležitou, jak učitelstvu namlouvají, je-l
celé toto jednání opět jenom jednímz
oněch manévrů, kterým se má učitelstvo
německé ukolébati, pak ovšem schůze na
den 11. t. m, odřočená nemůže přinésti
žádných positivních výsledků.
Němec
Čecho
10
title
Válka na Balkáně.
Balkán
11
article
O Skader.
O Skader.
Kc. Z Podgorice, 3. dubna. Operace
kolem Skadru postupují s velikou prudkostí.
Je všeobecný názor, že celá skaderská po-
sádka jest zachvácena přímo zoufalstvím
věří se již, že nadchází poslední den ska-
derské pevnosti. Veškeré zprávy potvrzují
tento dojem. Včera za tiché pohody letěl
poručik Stankovič s polící na Busadu aero-
planem agnoskovat situaci obleženého města.
Let trval více než pěl hodiny a turecké
střely jeho létňdlu nijak neublížily. Když
poručík Stinkovič bez úrazu přistál, vzlétl
ruský aviatil Kirštaln. Letěl rovněž zcela
bezvadně.
Skadr
Stankovič
Stinkovič
Podgorica
Busad aero
12
article
Přerušené operace u Skadru.
Přerušené operace u Skadru.
Z Koforu, 3. dubna. Operace u Skadru
a na Tarsboši byly zalím přerušeny, poně-
vadž ztráty v posledních bojích byly ne-
obyčejně veliké a vojsko je nyní zaměstnáno
pohřbíváním mrtvých a dopravou raněných.
Protirakouská nálada v Srbsku.
Slk. Z Bělehradu, 3. dubna. (Zvl. telg.
»N. L.«). Zdejší diplomatické kruhy netají
se, že námořní demonstrace efektu se-
lhala. Nejednotnost velmocí v posuzování
balkánských věcí ukázala se v ostrém světle.
Rakousko je mravně osamoceno, lhostejnost
Německa je zjevna. Tyto okolnosti povzbu-
zují podráždění nejširších vrstev proti Ra-
kousku a o obchodněpolitických
výhodách nesmí býtí promlu-
veno. Žádá se zavedení diferen-
čních cel.
Skadr
Srbsko
Bělehrad
Rakousko
Německo
Skadr
13
article
Arbitrační soud.
Arbitrační soud.
Sl-k. Z Bělehradu, 3. dubna. (Zvl. telg-
»N. L.«) Arbitrační soud, který má rozhod-
nouti o sporných otázkách mezi balkánskými
spojenci, dle sdělení mně učiněného, má za-
sedati v Petrohradě za oso bního
předsednictví carova. Tak bylo
smlouvou při zahájení války ustanoveno.
Z Bělehradn, 3, bna. (K. k.). Vůdee
národní strany Stojan Rybarac podal ve
skupštině ku předsedovi ministerstva dotaz,
žádaje za vysvětlení, je-li mezi spojenými
balkánskými státy spolková smlouva, je-li ji
stanoveno rozdělení dobytých území mezi
spojence a zdaž turecké území srbskou
armádou obsazené zůstane Srbsku. Ministr
vojenství se v dotaze nacionalisty vyzývá,
aby skupštině oznámil, kolik bylo srbského
vojska, které za velení generála Stepanoviče
zúčastnilo se obležení Drinopole a kterých
tureckých tvrzí dobylo při ztečení pevnosti
Rybarac
Stepanovič
Bělehrad
Petrohrad
Drinopol
14
article
Velevyslanecká konference.
Velevyslanecká konference.
M. Z Kolína n. R., 3. dubna. (Zvl. tel.
»Nár. Listů«.) Dle berlínské depeše »Köln.
Ztgu.« bude konati se již nejbližší dni
opět společná velevýslanecká konference.
Včera měli někteří velevyslanci soukromé
rozmluvy s ministrem Greyem.
Z Londýna, 3. dubna. (K. k.) Velevy-
slancí sejdou se opět zejtra dopoledne.
Anglické noviny o námořní demonstrací proti
Černé Hoře.
Z Londýna, 3. dubna. Zdejší tisk vyslo-
vuje jednomyslně názor, že váhání velmocí
při inscenování námořní demonstrace proti
Černé Hoře dokazuje, že nejsou vzájemně
jednotny. Demonstrace je proto buď opo-
žděná nebo bezúčelná. »Daily Tele-
graphy míní, že Rakousko-Uhersko váhá
napadnouti Černou Horu ze souše. Z toho
o všem dovozuje, že Rakousko-
Uhersko má snad úmysl zahájiti
přímé vyjednávání pro případ
že by Skader padl a nabídnouti
Černé Hoře jako náhradu město
Medvu. Účel by byl jasný. Rakousko
chce, aby Černá Hora byla mu
spřáteleným státem a s Albán-
skem tvořila protiváhu proti
Srbsku. Při energičtějším postupu musí
se Rakousko obávati, že Černá Hora zapudí
krále Mikuláše a spojí se se Srbskem.
Köln
Grey
Velev
Černá
Mikuláš
Kolín
Londýn
Rakousko
Uhersko
Medva
Albán
Srbsko
Černá Hora
Daily Tela
15
article
Velmoci a Černá Hora.
Velevyslanci v Londýně se sice dohodli v zá-
sadě o námořní demonstraci proti Černé Hoře, ale
veřejné mínění evropské není lím nikterak nadšeno.
Největší odpor projevuje se ovšem ve veřejnosti
ruské, ale ani neodvislý tisk italský tuto akci ne-
schvaluje, anglický tisk pak se ohražuje proti vý-
kladu německých a rakouských listů, které ve vy-
slání anglických lodí ke Korfu spatřovaly odklon
Anglie od trojdohody, a „Daily Telegraph naopak
vykládá, že Anglie tím chtěla ukázati, že trojdo-
hoda je na stráži a nechtěla nechat Rakousko jed-
nati samotné pod zámiinkou, že má mandát Evropy.
Velmi rozhodně píší protí nátlaku na Černou Horu
listy francouzské a sice téměř jednomyslně.
„Temps“ praví v úvodním článku: Velmoci se
ujaly otázky albánské a dohodly se o severních a
východních hranicích nového knížectví. To je velmi
hezké. Ale následuje z toho, že by měly právo.
když válka trvá a není ani míru, ani příměři, aby
zapovídaly válčícím stranám pokračovati v nepřá-
telství až k určenému bodu? To je otázka, kterou
se své strany nemůžeme zodpověděti než záporně
a proto jsme zaznamenali se zadostučiněním, že
jeden z vynikajících členů sněmovny Guernier
který je zároveň znamenitým právníkem, zaslal
vládě interpelaci ve smyslu předchozích úvah. Lon-
dýnská konference má veškerý zájem, aby neroz-
množovala lniciativy, proti kterým se někdy udá-
losti vysloví. Z různých bodů, které stanovila,
mnohé jsou dnes už jen vzpomínkámi, aniž jí to
lze ostatně míti za zlé. At jde o hranice bulharsko-
turecké, o válečnou náhradu nebo o Albanii, vý-
sledek změnil koncepce diplomacie a proto auto-
rita řešení, kterou chce vnutiti, se poněkud zmen-
šila. —
Korf
Černá Hora
Londýn
Černá hoře
Anglie
Rakousko
Evropa
Lon
Albánie
16
article
Ve skutečností námořní dembnstrace prpti
Černé Hoře bude postrádati pevnosti. Jedni půjdou
neradi, druzí naleznou záminku, nejítí tam vůbee
a Černohorci budou pozorovati tuto nepřítomnost
více, než účastenství. Je tedy zbytečno býti přiliš
horlivým. Mohlo by to dokonce býti škodlivo.
V „Petit Journalu“ uveřejňuje André Chéra-
dam prudký článek proti zakročení velmocí v
otázce Skadru, v němž dovozuje zejména, že Anglie
svým překvapujícím postupem pracuje do rukou
Némecku, přes to, že anglická vláda dne 21. října
1912 slavnostně prohlásila přisnou neutralitua
dne 9. listopadu ministerský předseda Asquith
prohlásil na banketu u lord-majora: „Vítězové ne-
mají býti zbaveni ovoce vítězství, které tak draho
vykoupili!“ Také Francie musí připustiti dříve,
než bude příliš pozdě, že nemůže popříti své slo-
vo. Text oficiálního prohlášení, uveřejněného 23.
října 1912 v „Journal officiel de la République
francaise“, praví „Vláda republiky prohl ašuje a
oznamuje všem, koho se týče, že se rozhodla za-
chovati přísnou neutralitu ve válce, která vypukla
mezi císařstvím otomanským s jedné strany a krá-
lovstvími Bulharskem, Řeckem, Černou Horoua
Srbskem s deuhé strany.“ A dále dodává autori
V drobném prodejlt
ranní číslo o sobě . . za 8p
večernl
. . za l k
Ve fliálkách nn venkovší
ranní čislo . . . . . . . le
večerní .
. . . . . . 5h
lnaerátv
platí sa hotově napřed.
Předplnceni a insorty přijimá
ádmínistrace v Marianské ul.,
Tam nácházojí se táž
redakce, tlakárna a ekpodice
„Národních Llstá“
Rukopisy se nevracell
V Petit
Chér
Asquith
République
Anglie
Francie
Bulharsko
Řecko
Srbsko
národní Llstat
17
article
Nejpřesnější mezinárodní právo oprávňuje formál-
ně Černou Horu, jejíž státní suverenita je nedotče-
na, nedbati příkazů rakousko-německých. Za těchto
okolností, chce-li Rakousko jednati násilím, je-
tudiž nutno, aby tak učinilo na své risiko a ne-
bezpečí. V žádném případě není možno dáti mu
evropský mandát. To by bylo pro vlády v Lon-
dýně. Petrohradě a Paříži formálním porušením
slíbené neutrality, to by znamenalo pracovati pro
pangermanismus a klásti překážku velkolepé epo-
peji balkánské, která ve skutečnosti je ohromným
vitězstvím západní clvílisace nad nevyléčitelnou
nelečností tureckou.
(Viz poslední zprávy.)
Černá Hora
Rakousko
Lon
Petrohrad
Paříž
18
article
Posl. dr. Rašín
Posl. dr. Rašín
o malém finančním plánu a politické
situaci.
Místní organisace národní strany svobodo-
myslné ve Vršovicích svolala na středu dne 2. t. m.
večer do restauračních místností býv. budovy
Občanské záložny plenární schůzí svého členstva.
na kterou pozvala člena finančního výboru posla-
necké sněmovny p. poslance dra. Rašína, aby
promluvil k němu o posledních událo-
stech politických, o malém finančním
plánu a jeho poměru k obchodníctvu.
Zájem na vývodech posl. dra. Rašín a, které
trvaly přes 2 hodiny a byly ve všech směrech
časové této otázky veskrze vystižné a všeobecně
poučné a objasnlly přítomným malý finanční plán
do nejmenších podrobností, byl všeobecný a pro-
jevoval se nejen nebývale četnou účastí, ale i ča-
stou pochvalou po celou dobu dlouhé jeho řeči a
vyvrcholil po srdečných dících předsedy a zástup-
ce majitelů domů v resoluci jednohlasně za de-
monstrativního potlesku schválené. Místnosti byly
posluchači, mezí nimiž byly také dámy, přeplněny.
Na schůzi dostavili se také členové spolku majite-
lů domů a obchodního gremia ve Vršovicích.
Schůzi zahájil před 8 hod. večerní místopřed-
seda místní organisace, náměstek starosty města
p. Malý srdečným uvítáním přítomných, zejména
p. posl. dra. Rašína a sděliv, že svou nepřítomnost
omluvili pp. dr. Herold, Wírth a Bohumil
Holeček, požádal p. posl. dra. Rašína, aby
vyložil nové předlohy a rozptýlil obavy leckde se.
objevujíci.
Posl
doktor
Rašín
Herold
Wírth
Holeček
Vršovice
organizace národní strana svoboda
spolek majite
19
article
Posl. dr. Rašín,
Posl
doktor
Rašín
20
article
pozdraven všeobecným hlučným potleskem, pra-
vil, že mluviti o daních, zejména o nových daních
a o zvýšení daní není nikdy populární a že je
zcela přirozeno, že t. zv. malý finanční plán vzbudil
mezi poplatnictvem mnoho zájmu. Úplně právěm,
neboť po r. 1896 byly usneseny vlastně jen dra
zákony, jimiž byly daně zvýšeny a lo v r. 1901
zvýšení kořaleční daně v 20 hal., r. 1902 daň
jízdních lístků. Prvá byla zavedenal ve prospěch
zemí a vynáší pro země 20 míl. korun, druhá pro
stát a je pro r. 1913 rozpočtena na 26 mil. korun.
Ostatní daňové reformy značily buď snížení daní,
nebo aspoň zmenšení jejich vzrůstu, takže se ocitl
stát v sítuaci, že daně reální v celku rostly ne-
patrně, poněvadž daň gruntovní jsouc kontingento-
vána a odepisována při živelních pohromách, vy-
náší vlastně stále méně, domovní daň třídní má
rovněž zpětnou tendenci, daň činžovní pak nepo-
roste tak, jako dříve, poněvadž úlevamí pro místa
lázeňská, zákonem o přestavbách, zákonem o od-
počítávání zvýšených přirážek jejt vzrůst značně
bude obmezen. Pokud jde o osobní daně, je vý-
dělková daň všeobecná kontingentována, daň pod-
niků k veřejnému účtování povinných svojí ci-
telnou výší (10%% z čistého zisku) vedla k zaražení
ve zřízování akciových společností a zřízo-
vání méně zdaněných společností s ručením ob-
22
article
Havlíčkovo náboženství.
Havlíčkovo náboženství.
Josef Durdík, jak povědomo, muž smý-
šlení mírného a střízlivého, nazval dobu od
války třicetileté do francouzské revoluce do-
bou „největšího úpadku národa českého“
dobou „bídy, temnoty a hrůzy“. „Ať pohled-
nem kamkoli“, stýská si náš historik filosofie.
„tak žalostný obraz neukáže se nikde: od
Anglicka projdí Francouzskem a k menším
zemím jako švédsko, Hollandsko, Obce ital-
ské i Státy německé — takové spousty a si-
roby v každém ohledu, takové zmrzačenosti
ducha nezastaneš nikde jako u nás... My
byli zcela padli za kořist duchamornému prin-
cipu.-
Ale tou dobou, kdy u nás vítězil „ducha-
morný princip“, cizina postupně budovala
nový osvobozující názor světový. Poslední
dvě desítiletí ponurého věku sedmnáctého to
byla, kdy slavný Izák Newton svým zákonem
gravitačním objevil velkolepou pravidelnost
a harmonii všeho kosmického dění; kdy
„Newton novověké filosofie“, John Locke.
založil přesné pozorování smyslové a z roz-
umových důsledků jeho vyvodil veškeré bez-
pečné zkoumání; kdy francouzský exulant
hugenottský, Pierre Bayle, mnohostrannou,
horečnou činnosti slovesnou jal se bojovati
pro neomezená práva lidského rozumu a pro
jejich důsledek: svobodu svědomí, volnost
přesvědčení náboženského, snášelivost všech
věr a vyznání, a svým naučným slovníkem.
prvním na západě evropském, vychoval trojí
o o d.
Havlíčkův
Durdík
Newton
Locke
Bayle
23
article
generací.
A osvícenské století osmnácté převzalo
a dokonalo, co načal jeho předchůdce, Dlouhá
řada t. ř. deistů a moralistů nebo naturalistů
a svobodných myslitelů, kterou ukončuje Da-
vid Hume, základ Kantův, odcírkevnila, aby-
chom tak řekli, všechno myšlení, z metafysiky
křesťanské příjala toliko základ všech věr-
prapříčinu světa, Nejvyšší Bytost, a z ethiky
křesťanské mravnost a lidskost, která jim
tačila k poctě boží i ke spořádanému ústrojí
společenskému. Rozum a snášelivos
stalo se heslem nejobratnějšího a nejpopulár-
Hume
Kantův
24
article
nějšího hlasatele a šiřitele nauk deistických.
Voltaira, jenž jim od Paříže až po Petrohrad
zjednal právo domovské. Pathos i satíra
uchvacující výmluvnost i zničující vtip, logi-
cká přesnost i jasnost a duchaplná elegance
sloučily se v slohu tohoto mistra francouz-
ského slova a získaly mu hlavy korunované,
zákonodárce, salony i veřejné mínění.
Ze studia Bayla, Huma, Voltaira vyšel
náš Josef Dobrovský: nejen břitký, pronikavý.
vtipný, aforistický způsob psaní ukazuje k
těmto vzorům — také všechno jeho osvícen-
ství, kult rozumovosti, neohrožená láska ku
pravd, odpor k fanatismu a omezování v ja-
kékoli formě tam má své kořeny.
Voltaire
Hume
Dobrovská
Paříž
Petrohrad
studio Bayle
25
article
Myšlení deistické odchovalo také Josefa
Jungmanna. Nebyl to jen záchvat mladosti,
nýbrž je v tom suma názoru životního, hájí-li
stařec dvaasedmdesátiletý Voltaira slovy:
„Čím více jsem četl, tím více jsem se jeho
duchu, učenosti i mravným výborným zása-
dám obdivoval. Že by boha býti popíral, jest
pouhá lež: on jest čistý bohověrec... Nemá
sobě nikde rovného spisovatele. Kdo proti
jeho spisům bojuje, ten bojuje proti zdravé
filosofii, krásochuti a lidskému rozumu.
A dále opět: „Užívej každý svého rozumu.
toho božského daru, jejž toliko zaslepenci
zatracovati smějí.
A k zásadám naturalistů a moralistů věku
osmnáctého s plnou a celou opravdovostí své
nezdolné povahy se přidal i Karel Havlíček.
Příklad vzorného člověka, borovského vikáře
Brůžka, přivedl Havlíčka do kněžského semi-
náře, a příkrý rozpor mezi ideálem duchov-
niho, jak jej nosil v mysli, a mezl blízkou
denní zkušeností, záhy mladého muže opět
vrátil světu a národu.
životopiscové Havlíčkovi zevrubně při-
hlíželi také k této stránce jeho duševního
vývoje jako k thematu nad jiné zajímavému
a vděčnému. Nedávno pak veškery Havlíčko-
vy projevy náboženské znovu v přehledný
úhrn sestavil splsek v populární sbírce vy-
daný.“
Jungmann
bůh
Havlíček
Brůžek
26
article
Zdeněk Kobza: Karel Havlíček, jeho nábo-
ženský vývoj a reformní názory církevní. (. Chvi
lek“, které vede a vydává J. Pelcl, č. 86— 87.)
Praze 1912.
Kobza
Havlíček
J Pelcl
Praha
27
article
Kusy deníku Havlíčkova z r. 1841 uka-
zují nám zásadní převrat jeho nitra. Jde již
o pronikavý útok soustavného racionalisti-
ckého myšlení novověkého na theologickou
orthodoxíi, který se odehrává v mysli Havlí-
čkově. A orthodoxie nadobro podléhá.
O matčiných jmeninách dne 19. březn
řečeného roku alumnus Havlíček už nemůže
se modlit. „Cit pudil mne,“ píše sám, „modlit
se — rozum za dětinství to vyhlašoval. Může
modlitba tvá, ptal se, jakou změnu v oprav-
dovském světě způsobit? Nemodliš se jen pro
své uspokojení?... A ještě pobývaje v semi-
náři, Havlíček téhož roku 1841 napsal si svou
novou konfessi, již vnitřně nadobro se roze-
šel s církví, ke které vnější formou potud ná-
ležel. Věří v Boha, prapříčinu veškerenstva
ale odmítá všecko rozumování o jeho vlast-
nostech, poněvadž je marné. Věří v Krista.
ale jen jako v člověka, vznešeného učitele
mučedníka lidstva a lidství, jenž pouze obraz-
ně se nazýval synem božím. A věří, že duše
lidská je nesmrtelná. Mimo to však Havlíček
nedoufá v nic, več věřiti přikazuje církev
zejména zamítá nauku o odpuštění hříchů, po-
něvadž kdo se domnívá; že Bůh zatracujea
odměňuje jako lidé, ten prý božstvu se rohhá.
Vidíme, že v Havlíčkovi ujal se racionali-
stický deismus věku osmnáctého, vedle jiných,
radikálnějších soustav filosofických oživlý za
oposíce duchů mezi 1. 1830—1848. Jemu Ha-
vlíček do konce života zůstal věren.
Havlíčkův
Havlíček
Krist
28
article
Správně rozpoznává uvedená studie, že
„celé Havlíčkovo náboženství nesmí se hle-
dati v novinářských článcích nebo v Epišto-
lách Kutnohorských, určených pro široké
obecenstvo,“ nýbrž že „v epigrame ch
mluví nitro Havlíčkovo nejzřejměji“
Je to zajisté z epigramů 1843—1845 slo-
žených především známá skupina první, nade-
psaná „Církvi“, kde máme pohromadě takřka
všecka themata útočného oposičního libera-
lismu západoevropského let třicátých a čtyři-
cátých: potlačování rozumu jako domnělý po-
žadavek křesťanské pokory a božské auto-
rity: vysoké hodnosti církevní a nízká úro-
veň vzdělanostní, nelidové zřízení hierarchi-
cké, které na věřících zástupech zakládá
především svou hmotnou existenci; kněžský
celibát toliko na venek zachovávaný« ne-
apoštolský život řeholí mnišských: a zejména
polemika protijesuitská. To byly příznačné
motivy zcela v duchu doby předbřeznové,
motivy, abychom tak řekli, církevně politické
a ethické. Z oboru dogmatického Havlíček
má zde namířeno na nauku o eucharistii, pře-
podstatnění chleba a vína. Zvláštní útočnost
osobní pak projevují toliko epigramy proti
bývalému seminárnímu představenému Rosto-
vi, jenž ve verších vystupuje jako páler
Rožeň.
Vedle církve západní dostává se v epi-
gramech Havličkových pozornosti také církví
východní. Satira jejich míří proti pomůckám
policejním, kterými se udržuje pořádek při
slavnostních obřadech (Kozáci prý knutou
mrskají účastníky na památku biřmování), a
proti složité strůji rozličných ceremonií (četné
hluboké úklony pomáhají prý od haemorrhoid).
Havlíčkův
Kutnohorský
Havlíček
Havličkový
Kozák
Epišto
29
article
Tendence proticírkevní stala se Havlí-
čkoví druhou přirozeností. Sám vyznává přá-
telům, že nejvíce jeho epigramů „padá do
paruky sv. theologií dle staré známosti“, a
chce jimi dokázati, jak praví, že „nadarmo
v semináři chléb nejedl“.
Jaký smysl za takových okolností mají
„Epištoly Kutnohorské“ z r. 1851, kde Havlí-
ček nejsoustavněji se obírá zřízením církev-
ním a naukou náboženskou? Za jakým účelem
on, racionalistický deísta, dovolává se ideálů
prvokřesťanských, zásad doby husitské.
sjednocení národa v duchu katolictví t. ř. re-
formního? Proč mu tolik záleží na církevní
správě synodální, na odstranění duchoven-
ského bezženství, na záměně mrtvé latiny
obřadní za živý jazyk národní a na zjedno-
dušení kultu, na kněžské povinnosti doplně-
né úkolem učitelským atd? Co Havlíčkovi
bylo po útvaru, od něhož se vnitřně již dávno
odpoutal? Několik vlastních slov Havlíčko-
vých zdánlivý ten spor objasní.
„Mně zajisté,“ praví Havlíček, „svatá jes
víra upřímná každého člověka i v tom při-
padě, kde ji pokládati musím dle svého pře-
svědčení za pošetilou, neboť umím oceniti
ten pokoj duše, tu mnohou utěšenou chvíli.
kterých člověk nabývá pevným náboženským
přesvědčerým“... „Před Bohem jsou všechny
víry stejně pravdou“... „To, kterak člověk
opravdu a upřímně smýšlí o původu a účelu
Kutnohorský
Havlíček
jes
30
article
světa a o svých povinnostech, to jest jeho
náboženství.“ Tedy víra je věc citu a svě-
domí, vnitřního přesvědčení jednotlivcova, je
privatissimum, jehož předpisovati neb omezo-
vati nemá ani církev, ani společnost, ani stát.
A druhá stránka věci: „Kdo jednou,
pravi dále Havlíček, „svobodu a právo člo-
věčenstva postavil na svou korouhev za heslo.
kdo se dal do boje proti všeliké libovolnosti.
proti všelikému utiskování, ten nesmí snad
jenom v jistých věcech chtíti svobodu a prá-
vo, a v jiných dopouštěti libovůli a utisko-
vání: neboť jedna nepravda ze sebe rodí na
tisíce jiných a jedna libovůle zmaří na tisíce
práv. Tak také pravda, svoboda a právo v po-
litickém a národním životě neobstojí bez
pravdy, svobody a práva v náboženském ..
Ted
Havlíček
31
article
Církevní absolutismus jest poduška světské-
ho, jeden s druhým stojí, jeden s druhým kle-
sá, a kdo dovede otřásti sloupem libovůle
a absolucie církevní, zboří jistě i politickou.“
Jinými slovy: Havlíčkovo náboženství
vlastní stálo úplně mimo jeho reformní pro-
gram církevní, a tento program byl podstat-
nou částí obecného jeho programu
kulturního a národního. Lidovost.
demokratickost života občanského šla mu
ruku v ruce se zlidověním, zdemokratičtěním
řádů církevních. Jako učení „Kristovo již ve.
svém základu je lidumilovné, spravedlivé, li-
berální a protivující se vší neslušné nadvládě
a moci jedněch nad druhými,“ tak, podle pře-
svědčení Havlíčkova, pravému knězi „musí
jistě blaho svěřeného lidu na srdci ležeti,“a
pokládá-li „pravé vzdělávání lidu za povin-
nost svého povolání, musí nevyhnutelně i ob-
čanský pokrok na zřeteli míti.“ Pro
Havlíčka křesťanství mělo význam nikoli
metafysický, nýbrž ethický, mravní.
Je povědomo, že Karel Havlíček, i když
se s církví rozešel, do smrti zůstal pilným
čtenářem bible; bývala mu školou silného
proslovení, pramenem citového tepla. Ale
stejně věrně vytrval i při svém Voltairovi.
obhájcí světla rozumu, moudrosti lídské: po-
slední knížka Havlíčkova přinesla ukázky
z prósy tohoto „výtečného ducha, jenž svého
času hýbal celou Evropou“.
Havlíčkův
Kristův
Havlíček
Evropa