V Praze, v sobdtu dne 26. října.

K číslu 296. čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h

NARU

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Dr. Emanuel Engel zemřel!

Smutná, žalostná zvěsť hlásí se nám z Karlových Varů: dr. Emanuel Engel, pro- slulý národovec, lékař a politik český, po- slanec na sněmu království českého, bývalý člen poslanecké sněmovny říšské rady a předseda obou poslaneckých klubů dnes o 4. hodině ranní zemřel. Truchlivá tato zpráva nepůsobí sice žádného značného pře- kvapení, ježto dr. Engel již dlouho trpěl chorobou svrchovaně vážnou, ale proto přece dojala nás do hlubin duše a dojme zajisté mocně každého, kdož dra. Engla seznal z osobních styků aneb i jenom z jeho ve- řejné činnosti. Úmrtím dra. Emanuela Engla ztrácí ná- rodní strana svobodomyslná jednoho ze svých nejlepších mužů a národ český jednoho ze svých nejosvícenějších a nejšlechetnějších synů. Čím dr. Engel národní straně svobo- domyslné byl a čím také byl celému naše- mu národu, jeho osobní vlastnosti, jeho du- ševní a mravní hodnota, jeho snahy a cíle, jeho práce, úspěchy a zásluhy o českou věc nedají se vypsati na omezeném prostorua v kratké chvíli, jež nám nyní vybývají, to vše bude možno oceniti později, to vše bude vlastně s to oceniti teprve budoucnost!

Odchodem dra. Engla způsobena v řadách borců za právo a blaho českého národa me- zera, jež asi dlouho, dlouho nevyplněna zů- stane. Ztrátu, kteréž zánikem této skvěle zářící osobnosti a tohoto skvostného cha- rakteru doznáváme my Čechové všichni, na- hradí snad teprve doba pozdní — v tu chvíli zdá se nám, jakoby tato ztráta vůbec nena- hraditelna byla. Ona je tím větší a citelnější, čím více nám právě nyní jasných hlava silných, velkých mužů je potřebí. Umrtím dra. Em. Engla ztrácejí všichni, kdož s ním zároveň a společně na roli národa pracovali, soudruha nad míru čackého, vytrvalého, neunavného a věrného Úmrtím dra. Engla shasla na našem blan kytu hvězda, jež po všechen čas plála svi- tem jasným, ostrým a přece líbezným. Naše národní bojiště, jeviště našich snah a zápasů opouští proti své vůli bojov- ník velký a vzácný — kéž duch jeho stále dlí mezi námi!

odešel na dobro z tohoto života. Neúnavnýa horlivý spolupracovník našeho Julia Grégra, mír- nější, ale stejně neochvějný druh dra. Eduarda Grégra z dob »mladočeské čtyřky« na říšské radě, stal se jako poslanec jedním z nejohni- vějších a nejdůmyslnějších obhájců požadavků českého národa. Od té doby častěji a mohutněji zazníval zvonovitý hlas Englův v parlamentech vídeňském a pražském, když nastal úporný, mohutný zápas za rovné právo jazyka českého, na říšské radě zásluhou mladočeské družiny opět v néjpřed- nější řadu požadavků českých posunuté, zahá- jený památným Englovým návrhem na protoko- lování českých řečí v poslanecké sněmovně a jeho řečí při rokování o branné předloze v po- sledním období zasedání říšské rady před vše- obecnými volbami r. 1891. Přišly dny punktač- ních křečí sněmovních, v jichž záchvatech dochvěla se strana, která, podepsavši punktace, »přestala býti stranou národní«, podle výroku Englova v rozpočtové debatě sněmovního zase- dání v lednu r. 1891, kteréž skončilo prvním přesunutím těžiska sněmovního zastoupení če- ského na stranu mladočeskou přestoupením družiny Škardovy. Přiblížila se vrcholná doba prvního oddílu parlamentní činnosti dra. Engla novými volbami do říšské rady, kdy dr. Engel nejen důvěrou celého národa, nýbrž i veškeré »prazvláštní společnosti« postaven v čelo no- vého českého klubu říšské rady.

širokého rozhledu politického prozrazovaly ve- likou obratnost péra a břitkou duchaplnost. Co možno říci o něm jako o lékaři, vě- decky oceněném povolanými odborníky, ito vědí nejlépe tisícové nemocných, kteří uchýlivše se k němu o radu a léčení, našli v něm. lékaře svrchovaně pečlivého, zkušeného a přelaskavého. Data životní zesnulého dra. Eogla, jakkoliv život jeho byl tak přebohatý činy, jsou pro- stinká a skromná. Narodil se v Praze r. 1844, studoval gymnasium a fakultu lékařskou, načež stal se sekundářem ve všeobecné nemocnici později asistentem v české porodnici. Po delším pobytu v cizině stal se městským lékařem v Benešově a od roku 1892 trávil a posléz trvale se usadil jako lázeňský lékař v Karlo- vých Varech. Od r. 1883 byl zemským poslan- cem a od r. 1885 až do r. 1899 poslancem říšským. Poslední chvíle života dra. Engla. Dr. Engel asi od tři let počal vážně chu- ravěti. Ačkoliv jako lékaři bylo mu známo, že stav jeho vyžaduje svrchovaného šetření —— bylt stižen zákeřnou chorobou jaterní — nešetřil se nikterak a v žádném směru nepopřál si úlevy. Jak ke každému jinému byl nadmíru pečlivým a milosrdným, tak oproti sobě nejevil nejmen- šího milosrdenství.

MUDr. Engel dávno před tím, než přijal poprvé z rukou voličstva benešovské městské skupiny svůj první zemský mandát, věnoval své vynikající síly duševní ideám národní strany svobodomyslné a její organisaci. Dlouholetou činností svou v řadách prostých bojovníků, nej- horoucnějších, ale i nejodhodlanějších, projevi svoji zdatnost ve výkonných službách národa a svoji schopnost, octnouti se v popředí celé Národní strana svobodomyslná děkuje dru. Englovi jako prvnímu předsedovi svého klubu na radě říšské za jeho vzornou a hloubkou svou v pravdě náruživou obětavost, kterou v těž- kých a vítězných zápasech proti punktacím, jeho spolubojovníci ze strastných a velikých dob pře- vratu, počínajícího rozpuštěním říšské rady r. 1887 — připomenou si dojista dnes. kdy

Od té doby vídeňské vedení spočívalo na robustních ramenech tohoto skalopevného muže, který ve všem svém jednání připomínal a také vždy připomíná křemen nezbrusitelný i křišťál průzračný, svým politickým karakterem i soukro- mou povahou. Jeho působení od r. 1891 jest otevřenou knihou posledních patnáctiletí politi- ckých dějin národa českého, k jehož stránkám, od dra. Engla popsaným, přičiní příští doba ještě mnohý komentář. Povždy však čestný v každém pomyslu, povždy svědectví toho, co klasicky na- zýváno »kalokagatheií«, kterýmžto slovem roz- umi se souhrn dobrých i krásných vlastností ce- lého muže. Takových mužů valem ubývá a dr. Engel byl jedním z nemnohých.

Zásluhy dra. Engla o českou menšinu v Karlových Varech jsou velikými. Jako dr. Pařík na Třebenicku, tak on zde žijící Čechy probudil a shromáždil k pospolitému životua s nesmírnou obětavostí, nešetře vlastního jmění a zdraví, zbudoval jim středisko »Českou be- sedu«. Jejímu udržování a rozkvětu vénoval pak veškeré své úsilí a již vážně nemocen šel ještě dále: zřídil pro české děti loňského roku sou- kromou školu, ve které sám byl učitelem. Z jakých protivenství a odporu se tak stalo, velmi dobře je známo; ale nebylo překážky, které by se byl statečný dr. Engel lekal. S neméně obětavou chotí svou aranžoval schůzky Čechů, přednášel jim a do všech vrstev českých pronikal, získávaje je pro ideu národní. Ve stavu těžce chorobném podnikl ještě loňské zimy cestu do Falknova a zde třem tisícům shromážděných českých horníků přednášel. Vedle své politické činnosti, vedle svého lékařského povolání a práce menšinové však i jinak ještě byl činným, pracuje žurnalisticky pro svůj list »Hlasy od Blaníka«. Jeho úvodní články vedle

Možno o něm říci, že oproti sobě byl zcela nešetrným. Rad jiných kolegů lékařů nedbala se stoickým klidem přijímal svoji chorobu jako následek předcházejícího přepínání sil tělesných i duševních. Nebyly malými! Je známo o něm, že jako říšský poslanec a současně lázeňský lékař trávil celé noci ve vlacích mezi Vídní a Karlovými Vary a do úmoru účastnil se všech schůzí a byl jedním z prvních, který na nich ujímal se slova.

Jako lékař bezpočtukráte za noc chvátal k lůžku nemocného, stejně obětavě k nejchud- šímu jako k nejbohatšímu. Veliká tato námaha musila nezbytně vyvrcholiti v zlomení organismu tak tuhého, jako byl Englův. Tak dostavila se choroba jaterní, která průběhem doby zničila silnou tělesnou jeho konstituci. Byl to nepřiro- zený zápas, který dr. Engel s chorobou svojí vedl, a stačí uvésti jen jako charakteristické faktum, že dr. Engel za posledních let bezpočtu- kráte podrobil se bolestné operaci s myslí tak lehkou, jakoby se jednalo o zcela nepatrný vý- kon. Do poslední chvíle neulehl, ač sil jeho kvapem ubývalo a přátelé zřetelně četli na tváři jeho, že dnové života jeho jsou sečteny. Ještě včera, tedy ve stavu již svrchovaně kriti- ckém, vydal se na obvyklou svoji procházku po Karlových Varech, ač nesmírně seslaben. Přišed domů, neulehl, ale zasedl ku pracovnímu stolku. V noci dostavila se nevolnost a posléze ke čtvrté hodině ranní vypustil dr. Engel šlechetnou svoji duši, zemřev ochrnutím srdce v náručí oddané své choti. Z Vídně, 26. října. Ministr dr. Pacák dr. Fořt zaslali vdově po dru. Eng lo vi soustrastný projev.