Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 286. ze dne 16, října 1907.

Sportovní věstník. Athletika a sportovní hry. *e A. C. Sparta pořádá příští neděli dopo- ledne závody o přebornictví klubu, při nichž ně- kterým rekordům hrozí vážné nebezpečenství. Závodů se zúčastní mimo jiné staří osvědčení borci: Vyskočil. Souček, Cornísh, Jašek a j. Závody se konají za zá- štity Č. A. A. U.; pro povzbuzení zájmu o athle- tiku jest vstup k nim volný. Závody vykazují 9 čísel. 2* Porážku v Kolíně vysvětlují Vršovice odchodem obou backů, středn. záložníka a levého křídla, na vojnu. Náhradníci jsou dosud slabí pro těžké zápasy jako byl nedělní. Porážka od A. F. K. Kolína (7:0) jest největší, kterou dosud V. utrpěly. ** S. K. Praha- VII. v. A. F. K. Union (Žiž- kov) 3:1 (0:1). Union s 3 náhradníky, v druhé pul s 10 muži ** R. Rajcevič, vítěz pražské konkurence, poražen byl v Mnichově od Randolfiho za 17 min. 47 vt. prolomením mostu. e S. K. Slavia. Dnes schůze v kavárně »u Karla IV.« ** Sbor českých soudců koná dnes o 1/28. hod. več. schůzi v kavárně Riviera, kamž i Č. S. F. přenesl zpět své schůze. ** Z Ceského výboru pro olympické hry. Ve včerejší schůzi výboru projevil zástupce České obce sokolské dr. Jindř. Vaníček souhlas Č. O. S. s podnětem výboru, aby byly učiněny kroky k se- stavení odborně jury pro gymnastiku při hráchr. 1908. Usneseno dopsati národům na gymnastice inte- resovaným, které se hodlají súčastniti her olympi- ckých v Londýně, aby se připojily k akci Českého výboru. — Vypracováno provolání, které bude v nej- bližší době publikováno. — Panu V. Rudlovi se po- dařilo získati od p. D. Laubera v Pešti diapositivy z her v Athenách, čímž jest proponovaný skioptický večer zabezpečen.

** Pavel Pons dlí už delší dobu v Jižní Americe, kde sklízí úspěchy sportovní : finanční. Oznámil, že se záhy vrátí do Paříže a současně vy- zval všechny zápasníky s libovolným vkladem. V- zvání jest pařížskému manageru Dubonnetovi vítanou záminkou k ohlášení »mistrovství světa«, které začne už 1. listopadu. ** Z Kladna, 13. října. S. K. Kladno v. Č. A. F. K. Vinohrady 3 : 1 (2 : O). Soudce p. Zdrůbek. Hosté až ke konci hry se rozehrávají. — S. K. Kladno I. b. v. S. K. Smíchov I. b. 2 : 6 (1 : 1). Soudce p. Zdrůbek. Ostré tempo, jemuž Kladno padlo ke konci hry za obět. ** 24 haléře byly vyplaceny onehdy jednomu z pražských mužstev jako 20procentní podíl na vý- těžku ze zápasu. ** Český Marathon. V karlínské Čechii se uvažuje o projektu uspořádati příštího roku na trati Karlín—Brandýs n. L. a zpět závod v běhu s cílem na hřišti klubu. Plán velmi pěkný, za jehož usku- tečnění se vřele přimlouváme. — Karlínská Čechie hodlá v příští sezoně věnovati zvýšenou pozornost athietice a mimo jiné pořádati i mezinárodní závody. ** K zápasu Slavi a—Sparta. Číselný výsledek není dosti jemným vyjádřením poměru sil dvou mužstev. Přítel našeho listu p. Z. G. pro přesnější obraz nedělního zápasu Slavie se Spartou sestavil přehledu, kolik ran která strana vypálila; zahrnuty nejsou rány na branku, které dány ze scrumagí při nichž nebylo možno střelce zjistiti V prvé polovině pálil na branku Sparty Bělka v min. 10, 15., 18, 23., 25., 34. úhrnem6 Košek » 10., 16. (třikrát) 18. Jenny » 11., 24., 35. 24., 38. Kotouč , Jahn V druhé polovině pálil na branku Bělka v min. 13, 30., 31., 33., 43. Košek . 6., 7., 13., 16., 30. Jenny , 2., 36. Kotouč ,

Patík

33., 38. 28. min. odráží břevno

Všem kdož pěstnji sporí

úhrnem 16 Celkem tudíž vystřeleny na bránu Sparty 33 rány, nečítajíc svrchu zmíněných »anonymních«.

Kalendář Národních Listi

na rok 1903,

jenž obsahuje v části kalendářní rady a pokyny ze všech oborů sportu v každém měsíci a zajímavé poje- dnání o sportu. Cena K 1.60, pro abonenty „Národ. Listů“ 1 K a poštovné. Dostati lze ve všech knihkupectvích. Sparta provedla útoků střelou končících cel- kem 13 a to v první polovině v min. 3., 11., 28.. 30. a 32 (= 5); v druhé půli v min. 3., 15., 17. 22., 23., 34., 37. a 40 (= 8). Rohů docílila Slavia 7; v první polovině v min. 9., 12., 15., 30.. 39. a 40 (= 6), v druhé jednoho v 19. minutě. Sparta jednoho. Na večírku, kterého se zúčastnila A. C. Spart tříčlennou deputací, pravil starosta Slavie Kruliš: »Dnešní zápas jest výslednicí kompromisu mezi Spartou a Slavií. Nejsme zde proto, abychom se potírali. Minulost naše budiž postrachem těm, kteří po nás přijdou. Česká vlast jest dosti širokou, aby snesla více klubů, aby snesla Slavii a Spartu. Ná- hodou a různými okolnostmi stalo se, že hráli jsme dnes nerozhodně. Na hřišti buďmež soupeři, po hř buďmež přáteli. Stojíce o samotě nejsme silnými, ale jsouce sloučeni, tvoříme onu jednotku, které jest potřeba, abychom dobře obstáli.« Přítomen byl též p. K. Wüst z Berlína, jenž vlastně způsobil ono hnutí v Berlínském svazu mí- čových spolků, jehož konečným výsledkem bylo zru- šení »českého boykotu« na sjezdu D. F. B. v Kasselu.

úhrnem 17 úhrnem

Ve svém proslovu se dotkl trvajícího boykotu na Č. S. F.: »Devět let jsem přítelem Slavie a doufám, že přátelství naše i na dále potrvá. Pojímám sport zcela jinak než moji kolegové v říši, pokládám sport za internationální v pravém smyslu slova. Měl jsem obzvláště mnoho příležitosti hájiti barvy Slavie v Německu. Byl to někdy těžký úkol, při němž na mě zle často dotírali; mé pře- svědčení mi nikdo nevezme. Není možno, aby boykot byl považován za rozumnou zbraň. Kdo je sports- manem, zůstane jím, kdo jím ale není, ten jím též nikdy v životě více nebude. Jsem přesvědčen, že zru- šení boykotu vyjde z Berlína, tak jako dříve. Přeji si, aby Čechové jako ostatní národové dělali ve všem pokroky, interesuji se o ně, o Slavii a zůstávám vaším přítelem«. Automobilism. ** Pro udržování silnic. Francouzský ministr veřejných prací Barthou dal podnět, aby roku 1908 byl konán kongres, jenž se bude zabývati otázkou udržování silnic, které utrpěly automobilní dopravou, a přizpůsobením silnic zvýšeným potřebám této dopravy. ** Výstavy. V listopadu otevře po šesté své brány výstava v londýnské Olympii, v níž zadáno už 150 standů firmám anglickým, francouzským, ně- meckým, belgickým, italským, americkým. — Tu- rinský salon se koná od 8. ledna do 2. únoraa sleduje výstavu berlínskou. * Automobilní silnice v Německu. Z Berlíha oznamují, že ve vojenských kruzích se uvažuje o vystavění automobilní silnice z Frank- furtu do Berlína nebo z Kolína n. R. do Berlína.

** Grand Prix franc, automobilního klubu bude jet buď 20. června nebo 5. července. Od pří- štího roku — jak známo — už jest mezinárodně závazný princip přijatý konferencí v Ostende: »Mo- tory čtyřválcové mobou míti nanejvýš 155 mm. vrtá- ní, šestiválcové přiměřeně menší. Vůz bez vody, benzinu, nářadí a náhradních dílců strojových a pneu- matik musí míti nejméně 1100 kg., v čemž jest za- hrnuta i váha oleje v motoru.« ** Pout automobilní drožky. Mist Jehlička nám podává další zprávy o pouti svého Ve- loxu. Z Vídně jel na Mikulov, Brno, Jihlavu, Něm. Brod, Chotěboř, Čáslav, Chrudim, Pardubice, Krá- lové Hradec, Josefov, Českou Lípu, Kolín, Něm. Brod, Humpolec, Pelhřimov. V Kamenici n. L., odkud nám píše, postihla cestovatele první „panne“; defekt pneu- matiky. Podle taxametru urazil „Jehla“ 1486 km. **Automobil v Turecku. „B. T.“ píše: Dlouho už se namáhají v Turecku interesované kru- hy zjednati automobilu přístup do Turecka. Před tu- reckou hranicí musili automobilisté dosud obracet, neboť dovoz automobilů do sultánovy říše byl zaká- zán. Teprve před měsícem asi byla práce přátel auto- mobilu korunována zdarem a sultánovým iradem jim otevřeny hranice. Ale svoboda tato jest okleštěna ustanovením, že automobily nesmějí jezditi v mě- stech a vesnicích! V ulicích Pery se objevil v zápětí po vydání iradé už první automobil, kterým vykonal cestu z Paříže do Cařihradu Francouz Homolle. Vý- kon zajisté úctyhodný, neboť Balkán a silnice v Tu- recku jsou ke všemu způsobilejší než k jízdě auto- mobilem. Přes to urazil podnikavý Francouz cestu v denních „pochodech“ po 300 km. Turecké poměry výborně ilustruje to, že turecká vláda sama učinila 536 —

»Chtěl jsem se na vás podívat . .. a potěšit vás. Po- važte si, čtyřicet rámů . .. Za tři dostal jsem již peníze, šest rublů! Nic si z toho, tetičko Kateřino, nedělej, že Máša bude doma, to nic nedělá, nemysli na to: snad dá bůh, že se budeme mít všichni lépe ...« »No a co má být? nerozumím tomu všemu, proč se raduješ?« otázala se Kateřina. »Počkej ... hned ... ach!« hrozně jsem se upa- chtil... utíkal jsem stále až ode dvora.« Kateřina zavedla jej k studni a přinutila ho, aby si sedl a sama též usedla. Máša zůstala před nimi stát, zaclánějíc si rukou oči před sluncem, které ozařovalo ob- veselivší se její tvář. »A co's doposud v městě dělal? Chtěl jsi s námi odtamtud jíti; do samého večera jsme na tě čekali; kam se's poděl? Nevím nic z toho, co povídáš,« pravila Kateřina. »Abys tedy věděla,« ujal se slova Iván, dávaje na jevo radost, která přecházela též zjevně na Mášu, hai Kateřině pohrával co chvíli úsměv na rtech: »to stalo se tak, že nikterak nebylo možno vám dát vědět.. . jak jsem vyšel od soudu, jak byl výslech se mnou u konce, měl jsem velkou radost a utíkal jsem rychle pryč . . .a právě u samých dveří stál policejní úřadník.« »Ty's,« povídá »truhlář?« On mne již dříve u soudu viděl, je takový přívětivý.. . A jak jsem mu řekl ano, jsem truhlář, pane — poručil mně, abych šel za ním. Přišli jsme k němu do bytu, vodil mne po všech komna- tách . . . Spatně se mu tam zavírala okna, tak některá chtěl poopraviti . . .«

Spatřivši Mášu, Kateřina, sedící nedaleko muže a krmíci nejmenší své děcko, široce rozevřela udivený zrak. Na první pohled uhodla, že s dcerou stalo se něco ne- obyčejného, jinak neobjevila by se doma všedního dne v takové době. Nedajíc Máše promluviti, poukázala jí na otce a významně pokynula očima na dvéře. Uzlík, ležící na prahu, přesvědčil Kateřinu, že v domněnkách svých se neklamala. Po celou dobu, co na- slouchala vysvětlení dceřině, tvář Kateřinina zachovala vý- raz tesklivého zadumání, zároveň však i jakéhosi klidua oddanosti. Nevyřkla ani jediného slova nespokojenosti a reptání proti osudu, který v tomto roce sesílal na ni jednu těžkou ránu za druhou; tím méně odhodlala se činiti výčitky

Kdyby i odchod z Panfilovky byla zavinila Máša- i tehdy, zdá se, vyslechla by ji klidně. Po nespravedli- vém podezřívání a bití — zkrátka, po výstupu s dcerou ve stodole Andrejově, Kateřina zacházela s ní mírněji než kdykoli jindy; chtěla tudíž jaksi napraviti dřívější zachá- zení své s dcerou; tato snaha neušla pozornosti děvčete; bylo to však zcela zbytečné, neboť dcera dávno již za- pomněla matčiných ran, nezaslouženého proklínání a po- dezřívání. Vůbec všecky poslední události s Filipem, nemoc mužova, vzpomínky na Péťu a celý řetěz trudných poměrů zviklaly energii, kterou dosud Kateřina vynikala. Zdála se o deset let starší. »Vidiš, čeho jsme se dočkali!« vypravila ze sebe, když dcera vyřídila jí slova Andrejova a Praskovjina, »nebýti dobrých lidí, nevěděli bychom, co počíti .. .« „Přestěhovalci.s