Dne 2. dubna 1902.

KATOLIOK

Číslo 90. Strana 3.

slechnuvše Všeněmce volati. »Heíl und Hoch Hohenzollerům«, křičí na poplach: »My se Všeněmci nemáme! To by byla krásná ostuda!« »Hlasy ze Siona« jsou poctivy dosti, že tu pravou příčinu doznávají. A za to je tlačí »Národní Listy« ke svému srdci — podle starého přísloví, že vrána ke vráně sedá, při čemž jim ze dna srdce opět vytryskla jejich stará proti Římu zášť. My jsme jim předložili otázku, čím by byla Praha bez Říma? Na to orgán lžisvobodomyslnosti v čísle včerejším nakreslil obraz Prahy bez Říma, jenž by svou překypu- jící fantasií čest činil — Barnumovi. Obraz ten stojí za podívanou. »Nár. Listy« samy doznávají, že k obrazu tomu je zapotřebí ještě něco věštího nadání kněžny Libuše. Jazyk český — věští »N. L.« — byl by prý čítán k jazykům světovým. V každém případě byl by býval pánem ve vlasti výhradným a Čechové nebyli by nuceni hrdlovati se o rovné právo ve vlasti své s jazykem těch, jež první do knížectví českého uvedl Řím oklikou přes Řezno za účelem zlomení a rozbití pravé české církve křesťanské Cy- rillovy a Methodějovy, Nebylo by prý došlo k roku 1057 — (vyhnání slovanských mnichů), nebylo by zlaté bully z r. 1187, nebylo by velikého vpádu mnišstva v 13. a 14. století. Za to by byl snad (l) mistr Jan Hus dokonal své veliké reformační dílo na církvi Kristově a poslání Slovanstva v historii

Evropy by snad () již dávno bylo vykonáno. To prý jsou ovšem hypothesy, podobné zajímavé záhadě, co by se bylo asi stalo, kdyby se nebylo podařilo špa- nělským Filipům udolati Maury. Bohudík prý nepo- dařilo se Římu udolati nás Čechy, ani nezkrocenou sílu a chuť života v nás, ale jenom proto, abychom byli zachováni k dalším jeho dobrodiním. Bylo by zbytečno uváděti dvoustoletou noc našeho národa, když se Římu podařilo u nás shasniti světlo a kdy se zdálo, že rubáš v Římě dotýkaný už nikdy ne- svlečeme. Ale stačí z nejnovější doby uvésti zmařené píkle německo římské o roztržení království českého, neboť nebýti Říma, neměli bychom patrně také nej lahodnějšího jeho výkvětu v osobě nad míru důstoj- ného příštího chebského arcibiskupa Frinda, jenž v neuskutečněných touhách po německém západo- českém biskupství měl svého předchůdce v osobě Hynka Pluha z Rabštejna, málo před květem Jana Husi atd. atd. Pravdu mají »Kat. Llsty«: kulturní dějiny národa českého mluví i kameny Prahy, jichž řeč prozatím skončila o Římu u emauzského kláštera, založeného »na udržení slovanských obřadů v Praze«, jak se o to tak pohnutlivě stará páter Albána různí jiní mniši a kněží, kteří káží vyznavačům evan- gelia »Pr. Tagblattova« v kostelích pražských poněmecku. Takovýmito ošuntělými vtipy zakončují »Nár. Lsty« svou polemíku. Musili konečně i biskup Frind a P.

Albán býti vyvedeni na doklad, jakým nepřítelem národa českého je Řím. Ano, i »Tagblatt« byl jim k tomu dobrý dost. Místo dovolávání se věštího ducha kněžny Libuše, měly »Nár. Llsty« o mnoho blíže Otce vlasti Karla IV. na doklad, co měla Praha a říše česká děkovati Římu. Kam by byla reformace Husova dospěla — bez jeho upálení — toho zářivý doklad poskytlo po 100 letech Německo, jehož kní- žata vydala se vesměs na loupení statků církve. Jako ovocem reformace Husovy byla husitská válka, tak zase ovocem reformace Luthrovy byla válka třicetl- letá, o čemž »Nár. Listy« mohou se dočísti u ne- stranných dějepisců. O postupu Husovy refor- mace brzy po jeho upálení podává doklad Palacký ve smyslu tom, že dílo Husovo rozpadalo se v různé sekty, jež se vzájemně potíraly a kteréž dílo o sto let později bylo od protestantismu pohlceno. Tu lze směle říci, že Luther pohltil Husu. Ostatně nám neběží o ospravedlnění Říma ve všem, nám ale zdá se býti svrchovaně frivolním, Řím neustále pro- hlašovati za největšího nepřítele nás Čechů, a to v době, kdy nám bez Říma obejíti se nelze. »Ná- rodní Listy« stále si hrají na orgán mladočeské strany a při tom přes tu chvíli urážejí její spojence, především naši katol. konservativní šlechtu, katolické

Poláky a do jisté míry i katolické Němce. Ve chvíli, kdy na říšské radě opět objevila se pravice, aby ve pro- spěch Slovanů rozhodla otázku celjskou, dají se » N. L.« do skuhrání: Největšími nepřátely Čechů jsou Němci a — Řím. Věru, geniální to politika listu, jehož tři redaktoři jsou zástupci českého lidu. Dnes více jak šest millionů Čechů hlásí se svým náboženstvím k Římu a »Nár. Listy« nepřestávají svou utkvělou myšlénkou naproti Římu opakovati z lásky k hrstce českých protestantů, kteří převalnou většinou mlado- českým poslancům hlasy odpírají. Každému rozum- nému čtenáři bylo směšné to nadbíhání »Národ- ních Listů« »Hlasům ze Siona« za to že ráčily blahosklonně vyjádřiti se, že v této chvíli — když Všeněmci řvou Hell a Hoch Hohenzollerům, nebylo by radno za heslem »Pryč od Říma!« jíti, pravíme nyní, když vrabci to se střech štěbetají, že heslo »Pryč od

Říma!« znamená »Pryč od Rakouska!« Ovšem, »Nár. Listy« ve své nenávisti k Římu mezi českými listy nejsou osamoceny, mohouť se honositi, že dů- stojné společníky mají v »Právu Lidu«, »Záři«, »Čer- vánkách«, »Rašpli« a pod. * Křesťanství národních dělníků. Naše přesvědčení bylo a jest, že národní dělníci v nábo- ženském ohledu nejsou o níc lepší sociálních demo- kratů, ba že jsou spíše ještě horší, poněvadž své protináboženské stanovisko halí do »roušky národ- nosti«. Ve svatém týdnu odhalili opět tito oslavovatelé Husovi svou tvář. Na Veliký pátek přinesla »Česká Demokracie« úvahu velikonoční, v níž jeví se nábo- ženské stanovisko národních dělníků v celé své na- hotě. Zmíněný list píše následovně: »Neboť na Kal- varii neumřel násilnou smrtí jen zakladatel určitého náboženství, kterého legenda obestřela nymbem božství — — —. Dále není potřebí cítovati. Již z uvedených slov vychází zcela zřetelně na jevo, že národní dělníci za pohádku nějakou pro- hlašují božství Kristovo. Snad si ale nejsou ani s do- statek vědomi, jaké důsledky z takovéto zásady nutně vyplývají. Nebyl-li Kristus synem Božím, pak není celé učení křesťanské ničím jiným, než naukou pod- vodníka, ježto Kristus Pán veřejně vyznal, že Synem

Božím jest. Hlavní orgán národních dělníků však jej má pouze za syna tesaře Josefa a jeho božství na- zývá legendou. Co jest to jiného, než úplné zapření zásad křesťanských? A přece mají tito lidé ještě tolik drzosti, aby se vyhlašovali za stoupence zásad čistého evangelia, ač přece samo evangelium proti nim samotným mluví Uvedená slova ať si jen naši čte- náři dobře zapamatují, a jakmile přijde k nim hla- satel tohoto nového evangelia, ať strhnou škrabošku »čistého« evangelia s jeho tváře a povědí mu, že ten, kdo báchorkou nazývá božství Kristovo, drzý podvod páše, jestli se ještě zásad křesťanských dovo- lává. Oč otevřenější jest tu boj sociálních demokratů proti křesťanství; ti se tím aspoň netají, že učením křesťanským dávno již opovrhli, kdežto národní děl- níci hledí chytat hejly tím, že sice před sebou mají štít křesťanství, ale ve skutečnosti dávno již jemu se odcizili. * Ze socialistického eldoráda. Marseille jest francouzské město, které potkalo a jinými městy francouzskými ten osud, že se dostalo pod socialisti- ckou správu. Výsledek léto správy jest obžalo ba pro úplatnost, vnesená na sociálně- demokratické členy obecního zastu- pitelstva: Royera, Bertranda, Ferari, Alberta Lassa. Tak daleko dopracovali to socialisté tam, kde mají správu v rukou. Na dnešní společnosti nenalézají vlásek poctivý, ale když se sami dostanou ku vládě, kradou jako straky. blažená ty společnosti, jíž budou jednou vládnouti socialní demokraté!

Zachraňte Slezsko! Hrozivé mraky stahují se nad ubohým Slezskem — úzkostlivě volají »No- viny těšínské«. Rozčeřené vlny národnostního boje zaplavují širé slezské kraje, spojují se v příval, který dovedně řízen prozíravou moci nepřátelskou — vše drtí! Českou řeč vytlačují nepřátelé z kostela i ze školy, ba i ten český Otčenáš a staro- bylý křesťanský pozdrav vytrhují z hr- délek nevinných dětí. Záchrana Slezska jediné jest možna na podkladě národního uvědomění lidu — jest potřebí škol a v první řadě národní školy v Rych- valdě, kde nedostává se asi 8—10.000 kor. na stavbu. Kdo můžeš, tedy přispěj ! * Císař Josef II. o souboji. Vlastnoruční llst císaře Josefa II. z r. 1771 zní: »Pane generále! Hraběte K. a setníka W. dejte neprodleně zavřítl. Hrabě jest mladík příliš ohnivý, naplněn z domova klamnými názory o cti. Nechci a neztrpím souboje v mé armádě, opovrhují názory těch, kteří souboj ob- hajují. Mám-li důstojníky, kteří před nepřítelem osvěd- čují chladnokrevnost a odvahu, vážím si jich. Jsou-li však mezi nimi, kteří by vše obětovali pro vlastní pomstichtivost, pak bych jimi pchrdal. Takový dů- stojník není o nic lepší, než nějaký římský gladiator. Surovost, jakou je souboj, jest hodna dob Tamerlana e Bajazeta a nehodí se nikterak pro nás.« * Z domácnosti Všeněmců. Dajčnacionální listy přinášejí zprávu, že z tábora všeněmeckých po- slanců mimo Wolfa-Seldla jest ještě jeden poslanec, zapleten do podobné aféry jako Wolf. Pěkná to spo- lečnost. Jméno poslance toho se však neudává.

* Sjezd národní rady dolnorakouských Čechů konati se bude dne 11. května. Na celoden- ním tomto sjezdu podány budou referáty o vykonané práci, návrh na změnu organisačního řádu a prove- deny budou volby do širšího výboru. * Indiánská němčina. Že české dítě v ně- mecké škole jenom se na duchu zmrzačí, že svou ma- teřskou řeč jenom zanedbá a němčině se nenaučí, o tom svědčí následovní ukázka: »Vitkowitz . . . Ge- ehrter Frau. Ich gebe Ihnen zu Bekant, das Ihnen Schicke alne Haus Liste zum Ausfülle und Tahn so Fort af die Polizei nach Witkowitz/ zu Schiken. Jede Partel Hat Bekomen alne Liste das Hablch Schon

Uebergeben. Mahn Zetl Fon Schtelner ist gakomen fon 159 Kr. 20 hl Waser. Manzetl das Habrich Schon Ales Bezahl. M(N)ur kaln Schtafer. Buch. Ha- blch Nicht. Gehabt. Mit Grus Josef M. II. Vit- kovic . . . Geehrter Frau Ich gebe Ihnen zu Be- kant, das ich geld fon zins Nachgeschickt Habe und Schtauer Bezahl Habe 58 fl. 50 1/4 Jahr. Diese Wasser Laltung in Hause ist in die Arbeit. Und ich danke Fülemals Für das Geschenk Was Mihr ge- schickt Haben. Ich Hete mich Schon Frihr benkt, aber Wahrich 3 Wochen Krank. Mit Gruss Achtungs- voll Josef M. * Dobrá myšlénka. V »Reichspostu« učini některý dopisovatel návrh, aby ve Vídni o svatém týdnu učinili členové katolických spolků stráž u vchodů katolických kostelů a bděli nad tím, aby všelijací ne- povolaní rušitelé pobožnosti věřících byli z kostela odstraněni. Podotýkáme, že také židé o dlouhém dnu úzkostlivě střeží vchody každé synagogy. Úmrtí. V pondělí, dne 31. března zemřela zde pí. Barbora Kašpárková roz. Dragounova, matka dp. Antonína Kašpárka, kaplana u sv. Vojtěcha a ka- techety na přípravce měst. vyšší dívčí školy. Pohřeb koná se dnes, ve středu odpoledne o 4. hod. z chrámu Páně sv. Vojtěcha na hřbitov v Olšanech. Zesnulá byla vzornou ženou a v pravdě matkou pečlivou. R. I. p. — V Karlových Varech zemřel v pondělí zakladatel známého tamějšího hotelového podniku Julius Pupp.

* Z rady král. hl. města Prahy. Ve schůzl dne 1. dubna t. r. projednány byly mimo jiné tyto záležitosti: Panu Fr. Červenkovi povolena stavba tří- patrového domu na staveništi č. k. 523-1 v Praze-VII. — Vyhověno 208 žádostem za přiznání práva domov- ského ve smyslu zákona z r. 1896, 77 žádostí téhož způsobu bylo zamítnuto. — Schváleny čáry stavební pp. L. Harwigovi a K. Novákovi pro staveniště v ulíci Svobodově na Král. Vyšehradě. — Vzato na vědomí sdělení správy opatroven v Libni, že konfe- rence sv. Vincence jest ochotna za povolenou sub- venci stravovati dítky opatroven libeňských až do konce školního roku. — V měsíci březnu hlásilo se v ústavu pro bezplatné sprostředkování služby a práce v oddělení mužském 805 dělníků (503 z Prahy a 302 z venkova), práci obdrželi 503 dělníci (307 z Prahy a 196 z venkova). V oddělení ženském hlá- silo se 435 služebných (267 z Prahy a 168 z ven- kova) a obdrželo práci 174 služebných (112 z Prahy a 62 z venkova). — Pí. L. Ortová vzdala městské radě díky za projevy soustrasti a za pocty zesnulému manželi jejímu, panu obec. st. J. Ortovi při pobřbu prokázané. — Přednesen návrh instrukce pro řiditele kůrů při patronátních chrámech pražských; pan měst. rada dr. Holubovský podal opodstatněné návrhy na změny vypracované instrukce, a byla proto vrácena komisi patronátní k nové úvaze. Rovněž o návrhu instrukce pro kostelníky bude po návrzích pánů měst. radních dra. Holubovského a Jirouska komisí patro- nátní znovu uvažováno. — Pan měst. rada Havlíček navrhl, aby se sborem ostrostřeleckým bylo znovu je- dnáno o postoupení užívacího práva ostrova Stře- leckého.

Slavnostní sehůzi na oslavu 25letého ponti- fikátu Jeho Svatosti Lva XIII. pořádá Katol. -národní vzdělav. beseda pro Karlín a okolí v neděli, dne 6. dubna o 5. hod. odpol. ve dvoraně »U města Petro- hradu« v Karlíně. Pořad: Sbor. Přednese odbor Žiž- kovské Jednoty Cyrillské. Proslov. Napsal dp. J. Š. Baar. Řeč o životě a působení Jeho Svatosti. Papež- ská hymna. Dědictví Svatojanské v Praze vydalo v těchto dnech podílem na rok 1902 knihu: »Po- mněnky z českých krajů«, práce Frnt. Wildmanna, faráře v Sudoměřicích. Kniha, již upravil Thdr. Jan Fr. Zítek, ozdobena podobiznou zvěčnělého faráře Wildmanna a 13 vyobrazeními různých obrazů P. Marle, na př. Klatovské, Bechyňské, Kájovské, Klo- kotské, Jindřichohradecké atd. Údové Dědictví mo- hou se o podíl svůj přihlásiti a to v Čechách v knih- kupectví B. Stýbla v Praze, údové z arcidiecése olo- moucké v knihkupectví Ed. Hölzla v Olomouci, údové z diecése brněnské v knihkupectví K. Winikera v Brně. Vklad do Dědictví je 20 kor. jednou pro vždy, za něž úd nabývá práva doživotně dostávati podíl kaž- dého roku. Vklad za rod, obec, knihovnu a pod. je 40 kor. jednou pro vždy. Novým údům přenechají se 4 svazky »Církve vítězné« (dílo o 3012 str. se 107 obrázky) za doplatek pouze 8 kor. * Lidové přednášky české university. Dnes ve středu bude přednášeti v sále Svatováclavské záložny p. doc. dr. L. Haškovec: »O spánku přiro- zeném, chorobném a umělém«. Zápisného jest 1 K pro všech šest přednášek jednoho kursu (pro děl- nictvo 50 hal.). Za šatnu se neplatí. Zapisovati se bude hodinu před přednáškou ve Svatováclavské záložně. Konvikt v MI. Boleslavi. Ku dostavbě téhož přispěli: P. T. Karel Kopal, beneficiát v Lysé n. K. 10 kor.; P. Adolf Wagner, kněz řádu Prem. ze Strahova, farář v Úhonicích 20 kor.; Dr. Joseí