1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu II. ze dne 12. ledna 1900.
3
article
= Komu by bylo třeba školy žurnalistů.
Měsíčník »La Presse Internationale« v Paříži, jenž
jest jaksi zástupcem sdružení žurnalistů na celém
světě, přinesl ve svém prosincovém čísle článek o
zahájení školy žurnalistů, v domě učených společ-
ností v ulici Serpente. Ve zprávě se praví, že škola
zahájena byla dne 6. listopadu přednáškou pana
Tarde. Autor článečku, jako většina časopisů paříž-
ských, vyslovuje pochybnosti o praktickém užitku
této školy. Dále uvádí hlasy jednotlivých časopisů
pařížských o zahájení této školy, na předním místě
pak hlas »Matinu«, jehož zpravodaj kritisuje před-
nášku pana Tarde ze dne 6. listopadu a praví, že
se sešlo as 100 osob, mezi nimi 20 žen a jakýs
farář. Mezi obecenstvem bylo prý pramálo intelli-
geutních tváří, za to ale dosti zvědavých šosáků.
Pan Tarde, známý kriminalista, přednášel prý o všem
možném s četnými citáty z cizích autorů, ale v celé
té sociologicko-morální přednášce nebylo prý ničeho
o žurnalismu. Avšak v lednovém čísle přinesla »La
Presse Internationale« dopis pana G. Tardea, v němž
žádá za vysvětlení malého omylu. Připomíná, že dne
6. listopadu neměl zahajovací přednášku školy žur-
nalistů, jež zahájena teprve tři dny po té, že není
professorem na této škole, a že přednáška jeho,
kterou měl ve svobodné koleji sociálních věd, jejíž
místností užívá též škola žurnalistů, o filosofickém
thematu, neměla ničeho společného se žurnalistikou.
Tarde
Matin
G Tarde
Paříž
Le Presse
4
article
Jestliže někteří posluchači přišli, aby si vyslechli
přednášku o žurnalistice, a byli tím zklamáni, není
to vinou jeho. — Nečiníme si sice také valných
illusí o prospěchu školy pro žurnalisty, ale zde jest
věc, jež by mohla spadati do jejího oboru. Zpravo-
daj časopisu, jenž se ani řádně nepodívá, kdy budou
přednášky zahájeny, přijde na přednášku na místě
9. již dne 6. listopadu a referuje o obyčejné populární
přednášce jako o zahájení školy žurnalistů, měl by
věru ještě sám choditi do školy. Týká-li se to zpra-
vodaje »Matinu«, platí to měrou ještě větší o pisa-
teli článku v »La Presse Internationale«, jenž neměl
ani výmluvy přílišného kvapu, jako spolupracovník
denního listu, nýbrž měl alespoň 14 dní času, aby
se řádně o věci informoval.
Matin
Le Presse
5
article
= Doprava zmrzlých potravin stala se
nyní manipulací zcela obvyklou, ale právě v tomto
oboru lze zaznamenávati časté novinky. Nejnovějším
úspěchem snad jest zásilka zmrzlých úhořů z No-
vého Zélandu do Londýna. Podnikatelé tohoto ob-
chodu jsou jisti dobrým výdělkem, neboť na londýn-
ském trhu právě panuje nedostatek těchto oblíbených
rýb a úhoři ze země protinožců draho se platí.
Anglie odvděčuje se svým osadám podobnými zásil-
kami ne méně zvláštními, totíž vývozem včel, jež
na Novém Zélandě nalehavě žádají k oplodňování
jetele a jež ve stavu zimního spánku v chladicích
komorách dopravují se přes Tichý oceán a také
čmeláci, nejúčinnější oplodňovatelé jetele, dopravují
se tímto způsobem. Ostatně shledány při dopravě
živého dobytka z Ameriky do Evropy takové ne-
snáze, že nyní raději zasílá se každodenně po lodích
zmrzlé maso do Liverpoolu a jiných přístavů.
= Šťastný ostrov. Z New Yorku se ozna-
muje: Na ostrově Guam v Tichém oceánu vyvíjejí
se pod prvním vojenským guvernérem americkým,
kapitánem Learym, zcela patriarchální poměry. Pan
Leary
vý Zéland
Londýn
Anglie
Nový Zéland
Amerika
Evropa
Liverpool
New York
Guam
6
article
guvernér spozoroval brzy po svém příchodu s ne-
volí, že obyvatelé ostrova mají nechuť ku každé
přílišné činnosti. Nenapadlo jim sbírati poklady, jež
sžírají moli a rez, a provozovali orbu a chov do-
bytka jen v takových rozměrech, aby se právě uži-
vili. To nevyžadovalo nijakého přílišného namahání,
neboť úrodná půda ostrova a mírné podnebí zbavuje
člověka nutnosti, jísti svůj chléb v potu tváře. Gu-
vernérovi se nelíbilo, že obyvatelé ostrova většinu
svého času trávili ve sladké zahálce a nařídil, že
každý obyvatel musí chovati jednoho vepře, dvanáct
slepic a právě tolik kachen. Mimo to pak musí
vzdělávati určitou výměru půdy. Na toto nařízení
následovalo záhy jiné, jež upravilo vzájemný poměr
obou pohlaví. Za španělského panství bylo tu jen
několik párků manželsky oddaných, poněvadž kněží
žádali za svatební obřad poplatky, jež většina oby-
vatelů nemohla zaplatit. Guvernér Leary zavedl
sňatky civilní, bezplatné a povinné. Poněvadž pak
jest muž prozíravý, postaral se také o to, aby ti,
jimž se manželský stav nelíbí, mohli býti osvobo-
zeni rozvodem. »Výsledky jsou neobyčejně uspoko-
jivé,« praví kapitán Leary ve své zprávě, »nebot
sňatky a rozvody staly se nanejvýš populárními...«
= O zajímavé adoptaci přináší zprávu »In-
dépendance Roumaine«. Před soud v Ilfově dostavili
se těchto dnů kníže Gr. M. Sturdza s chotí, aby ado-
ptovali děvčátko Olgu Bogovu. Jeden ze synů knížete
Michal Sturdza před nějakou dobou zastřelil svoji
milenku Giselu Bogovu, načež se sám usmrtil. Malá
Olga jest dcerou Gisely Bogovy.
Lear
Ilfův
M Sturdza
Bogův
Sturdza
Olga
Ina
7
article
= Žaponsko na světové výstavě. »Žapon-
ská vláda je odhodlána, súčastniti se pařížské vý-
stavy a bude co do množství pavillonů a výstavních
objektů důstojně zastoupena«, tak zněl asi před
dvěma lety telegram z Tokia správě výstavní svěd-
čící. Z počátku povolený obnos 881.475 jenů (asi
2,200.000 franků) zvýšen za krátko na 3,042.000
franků; organisace žaponských oddělení odevzdána
do rukou žaponského umělce pana Tadamasa Hajaši,
žijícího as od desíti let v Paříži, který na to veškeré
vystavitele navštívil a za pomoci svého sekretáře
Saita, tajemníka žaponského vyslanectva Adatcí prů-
pravnou výstavku v Tokiu zahájil. Domácí výstavka
byla jaksi generální zkouškou pařížské exposice, při
níž asi 5000 účastníků obstálo a všem požadavkům
vyhovělo. Rozmanitost žaponské části, která nejen
na poli Martově, ale i pod Trocadérem a na espla-
nádě Invalidů své stánky rozbije, je věru úžasnáa
svědčí o nepopíratelně velikém pokroku, který se
v malém, ale neumorně pilném Žaponsku jeví. Dle
sestaveného právě zvláštního katalogu budou zastou-
peny žaponský domácí průmysl, výroba nábytku.
hedbávnictví a polní hospodářství v XII., XV. a XIII.
skupině. Generální správa obchodu připravila pro
výstavu zvláštní, velmi zajímavý úřadní spis o ža-
ponských poměrech; správa dolů a zemědělství se
zahradnictvím pošle memorandum a na tisíce ob-
jektů. Žaponské umění, hlavně malířství, bude za-
stoupeno školami obou směrů: čistě domácíhoa
žaponsko-evropského. Co do staveb žaponských, bude
hlavní pavillon v zahradě pod Trocadéřem umístěn
palác v starožaponském slohu, kolkolem sady a fon-
tánami obklopen, miniatura hradu z Kudy (zlatá
pevnost) který podnes v provincii Kara se nalezá.
V přízemí budou sbírky starožaponských umělců,v
prvém a druhém poschodí vyhraženo místo správě
o kale kof aon
Tadamasa Hajaši
Martův
Trocadér
Tokio
Paříž
Saito
zahradit pod Trocadéř
Kara
hrad z Kuda
8
article
národní výchovy, anthropologické společnostia
hvězdárně v Tokiu, dále správě ostrova Formosy.
V sadech na Poli Martově, v Elysejských polícha
na esplanádě Invalidů budou roztroušeny žaponské
čajovny, divadla atd. Provedení staveb svěřeno pp.
Petitgrandovi a Regnierovi, pařížským architektům.
= Žaloba z onoho světa. »Saratovskij Dnev-
ník« uveřejňuje následující udání z onoho světa, za
jehož správnost se zaručuje: »Já, Akulina Mantějeva,
vdova ohňostrůjce 17. baterie, nalezám se již po 10
let na onom světě. Poněvadž však přes to předsta-
vený obce Čerkesy vybírá moji pensi na základě pa-
dělaných listin, uvádím to na vědomí finančnímu
úřadu saratovskému. Chtěla jsem se podepsat, ale ne-
mohu, neboť moje duše nemá rukou.
= Výbuch třaskavých plynů. Z Browns-
villu, Pa., se oznamuje: V uhelném dolu Baznell,
4 míle odtud, udál se výbuch třaskavých plynů.
Martův
Mantějev
Čerkes
Tokio
Formosa
Brown
Saratovskij Dnev
Baznell
9
article
Panují obavy, že z horníků, kteří hluboko pod zemí
pracovali, se ani jediný nezachránil. Dle různých
zpráv odhaduje se počet nešťastných horníků na 60
až 75; všichni jsou na dně dolu pohřbeni v tro-
skách. Na místo neštěstí bylo odesláno několik lé-
kařů. Plačící a naříkající manželky, dítky a ostatní
příbuzní zasypaných horníků kupí se kolem vchodu
do dolů a s napjetím čekají bližší zprávy o svých
milých. Ochranné mužstvo činí vše možné, aby přes
trosky vniklo do dolů a dostalo se k zasypaným
horníkům. Dle toho, jak se věci mají, jsou všichni
nebožáci již mrtvi.
= Sama se obžalovala. K polic. soudu
v Essex Marketu v New-Yorku přišla 19letá paní
Wünschnerová a zcela naivně žádala soudce Zellera
o zatykač na jejího prvního manžela, který prý ji
neustále pronásleduje a nenechá ji na pokoji. Soudce
byl nemálo překvapen, když na důtklivé další otázky
Wünschnerová vypravovala, že jsou oba její manže-
lové dosud na živu a že od prvního manžela není
vůbec rozvedena. Wünschnerová, která se sama
z bigamie obžalovala, byla ihned zatčena a pod zá-
rukou 1000 doll. ponechána ve vyšetřovací vazbě.
Její oba manželové budou předvoláni k soudu.
Wünschnerová
Zeller
Essex
NewYork
10
article
Zemřelí v Praze.
Dne 6. ledna 1900: Kopecký Josef, stavitel,
49 roků, 1355—II. Hanzlíkova Marie, dcera truhláře,
51/2 roku, 1176—II. Hofmeierová Anna, soukromnice,
42 roky, 1772—II. Weissova Milada, dcera kamen-
níka, 2 měsíce, 110—IV. Horák Jaroslav, syn řez-
níka, 8 měsíců, 542—II. Beerová Marie, soukromnice,
82 roky. — Ve všeob. nemocnici: Volf Josef,
horník, 41 rok. Keřka František, hudebník, 57 roků.
Benáková Josefa, manželka mlynářského pomocníka,
67 roků. Hlasová Marie, posluhovačka, 59 roků. —
U milosrdných sester: Dandová Františka,
manželka truhláře, 32 roky.
Dne 7. ledna 1900: Mannsfeld Josef, syn vý-
čepníka, 31/2 měsíce, 1130—II. Hruška Vojtěch, syn
kočího, 23/4 roku, 207—V. Runčíková Anna, vdova
po c. k. vrch. kontroloru, 86 roků, 525—II. Schuste
Antonín, kamnář, 48 roků, 476—II. — Ve vše-
obecné nemocnici: Hojerova Tekla, dělnice,
17 roků. Janeček Antonín, dělník, 15 roků. — U
milosrdných sester: Burešova Marie, man-
želka dělníka, 45 roků. — V josefovské ne-
mocnici: Boháčová Marie, služka, 43 roky. —
V dětské nemocnici: Šafářova Marie, 4 1/9 r.
kr
Kopecká
Hanzlíkův
Marie
Anna
Weissův
Milada
Horák
Jaroslav
Beerová
Volf
Keřka
Josef
Hruška
V Runčíková
Antonín
Janeček
Praha
Mannsfeld
Dandová František
Hojerův Tekla
Burešův Marie
Boháčová Marie
Šafářův Marie
11
article
jich více, než se může očekávati v nejčistším povolání
na světě.
Co mne se týče, snažil jsem provéstí svůj úkol,
dohlížeti na Glory, ale nemohu vám říci, jak dlouho
budu s to pokračovati ve své úloze. Nebuďte překvapeni,
budu-li nucen vzdáti se jí. Víte, že jsem nespokojen se
svým okolím a čekám pouze na nařízení a vedení oblačného
ohnivého sloupu. Bůh jediný ví, jak se hne, ale bůh mne
povede. Nevýstupuji více, než mohu prospěti a učiním-li
tak, jsem pokořován a připadám si pošetilým. Život v Lon-
dýně byl mi velkým, trapným překvapením. Domníval jsem
se, že vím vše o něm, ale ve skutečnosti jsem nevěděl
nic až do nynějška. Jeho ukrutnost, jeho lesť a zrada je
hrozná. Londýn je Jidáš, jenž zrazuje polibkem mladé,
nadějné, nevinné. Nicméně pomáhá člověku poznati sebe
sama a to jest lepší, než ležeti zaobalen v bavlnce.
Sdělte můj nejsrdečnější pozdrav všem glenfabským —
mou lásku otci též, je-li nějaký prostředek, jak muji
sděliti.«
Psaní dopisu trvalo mu dlouho, a když dopsal,
vyšel do průjezdu, aby jej dal na poštu. Zde uviděl, že
se blíží bouře a rozhodl se, že počká až přejde. Kráčel
do knihovny, vybral si knihu a vrátil se do svého po-
koje. Byla to kniha sv. Jana Zlatoústého o kněžstvía
předmět mu byl příbuzný, avšak neudržel své pozornosti
na tištěných řádkách. Myslil na Otce Superiora z malého
bratrství v Bishopsgatu a pak na Glory a opět a opět na
Glory. Nechť činil cokoliv, nemohl si pomoci, myslil
jen na ni.
Bouře rachotila mu nad hlavou, a když vyšel do-
průjezdu o dvě hodiny později, posud naprosto neustá-
vala. Stál v otevřených dveřích a pozoroval ji. Klikaté
sv
Jidáš
svatý . Jan
Lon
Londýn
12
article
právě jako sv. Filip a sv. František z Assisi zařídili nej-
přísnější »moderní« pravidla v bezbožném a k sobě
shovívavém století, aby ukázali, že mohou potlačiti každé
vnuknutí těla jako jiskru pekelného ohně.
A tu pozvedl svůj provaz, ukázal na uzle na jeho
konci a řekl, že to jsou — symboly tří pout, jimiž jest
vázán — tří slibů, jež učinil: slib poslušnosti, protože
jest řečeno: »Ten, kdo slyší vás, Mne slyší«; a slib
čistoty, protože jest naší povinností, abychom chránili své
oči a uši a jazyky ode všech nezřízeností.
»Avšak zákonná láska rodinná a příbuzenská,«
pravil Jan, »což ta ?«
»Přeměníme ji v cosi duchovního,« řekl Otec.
»Všechna lidská láska musí býti založena na lásce k bohu,
má-li býti pevná a pravdivá a příčina tolika pochybení
v přirozeném přátelství jest, že láska k bytosti není zalo-
žena na lásce k Stvořiteli.«
»Avšak láska, — řekněme matky a syna — bratra
a sestry 3
»Ach, my jsme povznešeni nad obyčejné, poměry
životní, nikdo nemůže požadovati naší lásky týmž způ-
sobem jako Kristus. Člověku je zápasiti se dvěma druhy
nepřátel. — s jedněma uvnitř a s jedněma z venčí; a žádné
pokušení není lstivější než to, jež přichází jmenem našich
nejsvětějších náklonností. Avšak meč duševní musí odhá-
něti pokušitele. V každém z nás je Jidáš a zradí nás po-
libkem, může-li.
Prsa Janova se těžce zvedala. Jedva mohl zatajiti
své pobouření; avšak Otec vstal, chystaje se k odchodu.
o »Jest osm hodin a já musím býti zpět k večerním
službám,« pravil. A tu se smál a dodal: »My nikdy ne-
Křestan.qj s
lbvvzoq 22
Filip
František
Jan
Assisi
Janov