ale poněvadž není možná, aby každá frakce levice svého ministra dostala a aby všichni mluvkové těchto frakcí ministry se stali, chtějí ti a ty, kteří a které naději mají a nechtějí ostatní, kteří si nadějí dělat nemohou. V ostychavé mluvě novinářských informae zní tento pravý stav asi takto: V parlamentních kruzích německých nezatajují si, že by měl německý parlamentář (poslanec), jakožto pro- středník mezi vládou a německými stranami po- stavení velmi těžké a trapné, a neposlanec že by zase měl přiliš malý vliv na poslanecké kluby. Avšak přes to všechno, kdyby koruna na povolání takovéhoto ministra zvláštní váhu kladla, neodporovali by tomu — rozuměj: po- slanci německé strany pokrokové, kteří jsou naději. Jiná část poslanců (nepochybně němečtí nacionálové) soudí, že by bylo výhodnější, kdyby v příštím ministerstvu žádného zvláštního německého důvěrníka nebylo, nýbrž kdyby od- borná ministerstva obsazena byla muži, kteř by smýšlením svým a svojí objektivností sami poskytovali záruky, že nebude vládnuto proti Němcům. do Jak vidno, stanovisko také hezké. Odporu jící strana praví: »Nač zvláštního důvěrníka ministerstvu? Ať se obsadí ministerská křesla tak, aby všichni ministři byli ně me- ekými důvěrníky!« Zajistě! Avšak ně- mecko-pokroková strana soudí: Ovšem, ovšem ať jsou všichni ministři — až snad na pol ského ministr-krajana — jaksi německými dů- věrníky, ale krom toho může se zcela dobře do ministerstva vyslati někdo z naší družiny jakožto zvláštní, mimořádný důvěrník, . . . z čehož plyne nad slunce jasněji, že je německo-pokro- ková strana přece jenom »státničtější«. On by opatřila ministerským křeslem o jednoho Němce více a vyhověla by při tom vůli a přání rozhodujících kruhů.

Formální pozvání ke konferenci předsedů německých klubů ještě vydáno nebylo a není ho asi aní potřebí, neboť dovídáme se z orgánů různých stran na levicí, ze jsou všichni před sedové klubů již ve Vídni přítomni a že ma tedy stále čas i příležitost o všech běžných věcech nenuceně spolu rozmhlouvat. Předsednictvo německé strany po- krokově vydálo o své včerejší poradě zprávu, ve kteréž se prohlašuje proti tomu, aby někdo z poslanců německých do mini sterstva vstoupil (protože tam všichni »předáci« nemohou), ale nenamítá nic proti tomu, aby nějaký jiný stranník, mimo kruhy poslanecké. jakožto důvěrník Němců v úřad německého ministra-krajana se uvázal, rozumí se, že beze všeho spolupůsobení německých klubů, aby od slunce. Rukavie Burové neznají, či vlastně nenosí. Bur narodil se na osamělé farmě nebo mezi jízdou na velikém, šesti či osmi voly ta- ženém voze, a vyrostl v hejně bratří a sester jako pravé dítě přírody. Jsou arci také i zde již výminky, zejmena blíže u měst, ale tyto výminky potvrzuji jenom pravidlo. Číst, psát a počítat naučí se Burče jenom tolik, co mu za šest nebo osm neděl vpraviti dovede koču- jící učitel, jemuž Burově posměšně říkají Rondlooper, což asi tolik znamená, jako tulák. Začátek »školského« vyučování mladého Bura závisí na okolnosti, kdy kočující učitel se ob- jeví. Tito kočující učitelové znají se zpravidl v různých oborech a stávají se nezřídka z svého pobytu na farmě sekretáři, rádci a po- mocníky pro všechno.

Dcery používají, dobrovolně nebo z donu- cení, učitelovy přítomnosti na osamělé farmě více, než synové a to zcela důvodně, nebo jim připadá později obužný úkol, psáti rodinné dopisy. Když se starší Bur na úřadní listinu vlastnoručně podepsatí musí, nastává veliká. těžká a slavná ceremonie, při níž musí byt v domě ticho jako v kostele. Psavost tedy sla- bou stránkou Burů není. Avšak jinak vystupuje a počíná si Bu jako člověk, který si je své ceny a své svo- body úplně vědom. I nejchudší Bur má přístup ke stolu presidenta Krugera (který se píše Kruger a nikoli Krüger). Pojem hodnostní třídové různosti není u Burů ještě docela vy- vinut. Burové řikají, že mezi voly vyrostli, což značí, že je chov dobytka jejich specialitoua hlavní prací života. Jinak vedou si a pracují Burové na odlehlých od sebe farmách jak skuteční Robinsonové. tyto nebyly oproti nové vládě ani dost málo vázány. Co nejrozhodněji však prohlašuje se klub německé strany pokrokové proti požadavku če- ských a velkostatkářských důvěrníků, a by místo říšské rady, jejíž zasedání zase k ničemu nepovede, svolány byly zemské sněmy a to hned po skon- čeném jednání delegací. Jenom žádné zemské sněmy! je heslem všech německých centralistů. Než sněmy, raději obstrukcí k naprosté neplod- nosti odsouzenou říšskou radu. A vlády rakouské, jedna po druhé, neznají také nic jiného, než svolávat a pak ovšem zase odročovat nebo uza- vírat ten svůj drahý — rajchsrát.

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 85—88. — Těžká volba. »Prager Tagblatt« ocit se ve velikých rozpacích. Jako kandidáti pro hodnost německého ministra-krajana jmenují se totiž prof. Czyhlarz a prof. dr. Knoll, již oba působí té doby na vídeňské universitě, však známi jsou velmi dobře pro svou národně- politickou činnost, kterou vyvinuli své doby v Praze jako předáci Němců. Jakkoli se vě- decká kvalifikace dra. Knolla nijak nedá rovnati s vědeckým významem Czyhlarzovým, měl by »Prager Tagblatt« nejraději v mini- sterstvu oba. Pokud víme my, byl prof. dr. Czyhlarz vždy největším a nejbezohlednějším odpůrcem nejen politického i národního, nýbrž i vědeckého snažení národa našeho. Kde mohl vlivem svým působiti, tam dojista jej na- sadil proti nám, proti českým vysokým školám a proti osvětovému aparátu českému vůbec. To je jeden z mužů »smíření«. Druhý je známý kočující kazatel po Německu. Bylť první, který putoval po Sasku a po Němečku a tam před- nášel, jinými slovy, štval Němce v říši proti nám a proti rakouským vládám, které ve všem tak Němcům nenaddržovaly, jako činili Schmerling Hasner a Auersperg. Tak vypadá druhý něme cký »smiřovatel«. Bude-li některý z těchto dvou povolán do kabinetu, potom skončí smiřovac akce »dobře«.

— Z Mnichova Hradiště. Zvláštní způ- sob »úřadního jednání« s obecními starosty za- vádí c. k. okresní hejtmanství v Mnich. Hradišti. jemuž přes všecku námahu nemůže se podařiti zdolati odpor obeeních starostův, kteří již od 9. listopadu 1899 kromě povinností zákonných nekonaji vládě žádné jiné služby ani službičky Jmenovaný úřad rozeslal obecním starostům za- stupitelských okresů mnichovo-hradištskéhoa bělského »obsílku« čís. 122 tohoto obsahu: »Pan N. N., t. č. starosta v . . . . se vyzývá. aby se 10. ledna 1900 rázem o 11. hodině do- poledne za příčinou úřadního jednání u níže- psaného osobně dostavil a tento obesílací list s sebou přinesl. V Mnich. Hradišti, dne 5. ledna.

(Pečeť.) C. k. okr. hejtman: Wunsch.« Vy- zvání to rozesláno poštou starostům s neobvy- klou poznámkou, že poštovné od nich má býti vybráno. Starostové obou jmenovaných okresů po- radivše se důvěrně sepsali následující prohlášení Sl. c. k. okresnímu hejtmanství v Mnic h. Hra- dišti. Podepsaní obecní starostové obeslaní na dnešek k c. k. okres. hejtmanství nedostavují se tam z následujících příčin: Předně nevědí o se jedná a nemohou tudíž uvážiti, jsou-li k po- chůzce takové po zákonu povinni čili nic a kdyby to snad i byla povinná záležitost úřadní, nemohli se na ni řádně připraviti a jednání bylo by tak jako tak bezvýsledné, I kdyby to byla záležitost soukromá, musí obeslaný z dů- vodu právě uvedeného býti uvědoměn o účelu obeslání. Dále a to hlavně pro neslušný způsob »obsílky« a k tomu ještě nefrankované. Jedná-li se, jak v obsílce podotčeno, o jednání úřadní, pak měli jsme býti slušně a zdvořile pozván a nikoliv jako soukromníci o besláni. A jedná-li se o záležitost úřadní, pak dopis měl býti za- slán a na adrese označen jako dopis úřadní a porta prostý, bez ohledu na to, zní-li adresa na obecní úřad anebo na jméno starostovo, anebo měl býti frankován. Způsob, jakým jsme na dnešek »obesláni« prohřešuje se proti pra- vidlům slušnosti tím více, jelikož obecní staro- stové nejsou osobně podřízeni panu c. k. okr hejtmahovi, tak jako ani obecní úřad není pod řízen politickému úřadu v té míře, jako tento svému nadřízenému zemskému úřadu. Pan c.k okresní hejtman není oprávněn nám vydávati rozkazy a nařizení v té formě, v jaké je povinen přijímati je sám s hůry. Jsme muž

samostatní a neodvislí a proto stojíme na tom, abychom o vše, čeho od nás politický r úřad žádá, byli slušně a zdvořile požádáni respekt. k tomu pozváni. Jinak odmítneme každý »roz- kaz« jako neoprávněný jakož i dopisy nefran- kované, které vůbec nepříjmeme. Pokud však budeme pozváni do úřadovny e. k. okr. hejt- manství a uznáme na vyhovění, vyhražujemesi likvidovati hotové výlohy; pro dnešek likvidujeme pouze poštovné 10 h, dotýčně při poště mnich. hradišské 6 hal. »které jsme za »obsílku« čís. 122. zaplatiti byli nuceni. V mnichově hradišti, dne 10. ledna 1900. Následují podpisy 21 sta- rostů obcí okr. mnichovo-hradišťského a 10 starostů okresu bělského.

— Také ovoce rakouského centr- lismu. Jednota professorů a učitelů škol země- dělských v král. českém jest v elairingovém spojení s c. k. poštovní spořitelnou. Tato po- ukázala dne 29. prosince pro Živnostenskou banku obnos 270 zl. 65 kr. ku uložení na běžný účet. Když potvrzení dlouho nedocházelo, byl gobnos u Živnostenské banky urgován i došla následující odpověď: »Dne 30. m. m. obdrželi jsme výkaz c. k. poštovní spořitelny ve Vídni, v němž nám píše k dobru 270 zl. 65 kr. ohledně »král. českém v Roky- canech«. Jelikož nám bylo udání toto úplně nesrozumitelným, tázali jsme se obratem pošty dotýčného úřadu po správném znění zasílatele, odpověď však nás do dnes nedošla. Ne- víme, máme-lí tuto indolenci zařadit na účet naprosté ledabylosti c. k. poštovní spořitelny ku všem českým podáním anebo mezi ovoce zkost- natělého ohlupujícího centralismu tohoto ústavu, který slouží možně účelům germanisačním, jen ne potřebám svých zákazníků. Myslíme, že če- ským účastníkům nezbude, než vypověděti spo- jení ústavu, který při vší své nedbalosti ještě houževnatě lpí na centralismu a němčině. Po- ukazy peněžní, které jsou hotovou persifláží če- ských textů, ani uváděti nechceme, nechtice čtenáře týrati výkvětem směšnosti, vypučelým na podehnívajícím pni státního centralismu.

— Čestné občanství. Zastupitelstvo obce Če- čovic u Nepomuku, uznávajíc velké zásluhy, jichž získal si správce místní školy, pan Jak. Anderler o vychování dítek, jakož i zásluhy jeho o zájmy oby- vatelstva, zvolilo jej 9. ledna 1900 čestným o b- č ane m. — Konfiskace. Včerejší číslo »Plzeňského Ob- zoru« bylo konfiskováno z rozkazu c. k. okresního hejtmanství pro feuilleton, »Ze staré Plzně«, v němž obsažena býla Smetanova bajka »Orel a holubice«, otištěná v časopise plzeňském »Posel ode Mže« dne 17. února 1849. Proti konfiskaci podány budou námitky.

— Nadějní jinoši na zlodějské výpravě. Do domu č. p. 261 na Malostranském náměstí vlou- dili se včera po 6. hodině večerní dva mladíci, sotva škole odrostlí, patrně za tím účelem, aby tam provedli krádež. Náhodou spatřila neznámé hosty domě tom bydlící Anna Davídková, která byla játa proti nim podezřením. Na její pokřik jeden mladík uprchl po schodech na ulici a záhy zmizel, druhý ve strachu spletl si cestu a běžel po scho- dech na půdu. Nebylo pochybnosti o tom, že mla- díci přišli krásti. Za chvíli shromáždili se všichni obyvatelé domu a usneseno za účelem jistějšího do- padení ptáčka v kleci požádati o intervenci policejní stráž. Vyslán tudíž posel do malostranské policejní strážnice pro posilu a za nedlouho již ubíral se do domu policejní inspěktor se šesti policisty. Celý dům byl skrz na skrz prohledán, ale mla- dik nebyl k nalezení. Kdosi tvrdil, že vyky- řem, vylezl z půdy na střechu, prohledána tedy i střecha, avšak bez výsledku. Ptáček přece ale ne- uletěl. O půl 10. hod. večerní byl v sousedním domě č. p. 264—III. zadržen pronásledovaný mladík. Týž podnikl nebezpečnou cestu po střeše domu na půdu a když sestupoval po schodech, byl chycen. V zatče- ném zjištěn 141/2 roku starý Jan Stučka, bydlící u své matky Marie Krčilové v čís. 179—V. Byly u něho nalezeny tři kliky mosazné ode dveří a zámek s klí- čem. Při podrobnější prohlídce domu č. p. 261 shle- dáno, že násilně byly vypáčeny dveře kuchyně pří- bytku učitelky francouzského jazyka Růženy Eyser- tové. Zda bylo z kuchyně něco odcizeno, nedalo se zjistiti, poněvadž učitelka ještě se domů nevrátila.

Stučka přiznal se, že do domu přišel krástí a udal, že soudruh jeho na této cestě jmenuje se Adolí Anger a bydlí v páté čtvrti. Dnes časně ráno byl Anger v Josefově vypátrán a zatčen. — Petrolej i s vozíkem odcizen. Obchodní sluha Rudolf Ejem přijel včera v podvečer do Divi- šovy ulice na Král. Vinohradech s ručním vozíkem firmy L. Křikava a s nákladem 20 velkých lahví a pěti plechových nádob s petrolejem. Mezi tím, co Ejem v obchodě vyřizoval objednávky, použil jeho nepřítomnosti neznámý pachatel a s vozíkem i ná- kladem ujel. O 10. hod. večer policejní hlídka na- lezla vozík v Závišově ulici v Nuslích a byla v něm pouze jedna prázdná konvice po petroleji. Vozík ode- vždán byl majiteli. Kdo petrolej odcizil, nebylo dosud vypatráno. — Uprchlík v nebezpečí zmrznutí. Krej- čovský učeň Jan Hrankey uprchl před několika dny z dílný svého mistra a byl policejními zřízenci stí- hán. Včera byl uprchlík vypátrán v bytě obuvníka Kuchaře v čís. 690 ve Veleslavínově ulici na Žiž- kově. Stav jeho jest velmi kormutlivý. Učeň potulo- val se po několik dnů v polích, kde trpěl tak vel-