1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k číslu 9. ze dne 10. ledna 1900.
4
article
= Boykotovaní angličtí obchodníci. Časo-
pis »Rossija« oznamuje z Moskvy: Všichni zdejší
obchodníci stěžují si na nebývalé chabé obchody.
I před samými vánočními svátky, kdy jindy panoval
obchod tak čilý, jest v krámech skorem prázdno. Nej-
větší pustota však panuje ve skladech anglického
zboží. Jest to přirozený účinek nynější války mezi
Anglií a Transvaalem. Sympatie pro Bury jsou zde
tak mocné, že moskevské obyvatelstvo se anglickým
krámům přímo vyhýbá. Faktum to jsem osobně zji-
stil. Jak vidíte, dovede každý dáti přiměřený výraz
svým sympatiím a antipatiím. Ruch v Petrohradě
směřuje k tomu, vysílati na bojiště zdravotní sbory,
kdežto v Moskvě řídí se podle ruského přísloví, »být
ne dubem, ale rublem« a přestali kupovat v angli-
ckých krámech. Který prostředek je účinnější, neho-
dlám rozhodovat a spokojuji se toliko konstatová-
ním fakta.
= Vzpomínka na Petöfiho. Při výroční
schůzi společnosti Petöfiovy vypravoval předseda
Moric Jókaj o posledním svém setkání s Petöfim.
Petöfi
Jókaj
Moskva
Anglie
Transvaal
Bura
Petrohrad
Petöfiův
5
article
Bylo to po dobytí Budína maďarskými povstalci dne
21. května 1849. Jókaj procházel se s Pavlem Ny-
arym pešťskými ulicemi, jež poskytovaly truchlivý
pohled. Střechy domů proražené bombami, vytrhaná
dlažba, Dunajská třída neschůdná, hrdá řada paláců
vyhořelá. Na jednom nároží nalepen obrovský plakat
s ohromnými červenými literami, obklopený zvědavým
davem. Bylo to nařízení předsedy ministerstva Barto-
loměje Szemere, provolání ke všem vlastencům, aby
vzhledem ke hrozícímu vpádu Rusů, na odvrácení
nebezpečí — tři dny se postili, pilně se modlilia
zúčastnili se procesí. Pavel Nyary zamručel, smutně
potřásaje hlavou: »Cítím zápach umrlčiny Polsky.«
V tom ozval se hlasitý smích, ohlédnuvše se, po-
znali jsme Petöfiho. Vzezření jeho bylo velmi změněno,
Vous jeho byl dávno neholen, měl pomačkaný bílý
klobouk a blůzu z režného plátna, jakou dostával
prostí vojáci. Široký límec košile byl přes ní pře-
hrnut. Neměl ani odznaku vojenské hodnosti ani
šavle: On však se neohlédnul, mručel toliko verš:
»Fuimus Troes« atd. Na to se obrátil a kráčel dále.
Pavel
Rus
Pavel Nyara
Petöfi
Troes
Budín
Polsko
ministerstvo Barta
6
article
Nyary vypravoval mu, proč sem Petöfi přišel. Nabídl
uherské vládě maďarskou marseillku »Elöre«, aby
byla tištěna ve 100.000 exemplářích a rozdělena mezi
honvédy. Žádal 10.000 zlatých. Kdyby byl býval
Nyary tehdáž ještě ministrem, byl by jistě dal uher-
skému Tyrteu peníze a Petöfi byl by byval pro bu-
doucnost zachráněn. Byl by mohl se svou Juliía
svým Zoltánem uprchnouti do ciziny a zářiti dále.
Ale ministerstvo učenců nemělo smysl pro význam
poety. Báseň nebyla tištěna a Petöfi dostal odbytné
500 zl.... V museu uspořádána slavnostní hostina
na počest generala Alexandra Nagyho, jenž byl na
pochodu městem. Každý občan, jenž zaplatil dva
zlaté, měl přístup, vojáci byli hosty. Stál jsem před
počátkem hostiny opřen o sloup musea. Tu přistou-
pil ke mně mlčky Petöfi. Zůstali jsme němi i když
přišel generál Nagy. Nikdo nevolal »Eljén!« Při ho-
stině seděli jsme naproti sobě, oba zamlklí. Ještě
před rokem byl on slavným básníkem, já slavným
řečníkem. Dnes byli jsme pouzí bezvýznamní civi-
listé. Vše, co bylo našim duším drahé, rozpadalo se
v prach. Vlast, svoboda, národ, sláva, poesie, celý
svět Nebylo více budoucnosti. Nastaly přípitky
Petöfi
Alexandr Nagy
Nagy
Eljén
zlatý
7
article
Zmocnil se mne hnus a v tomto nevýslovně trpkém
pocitu povstal jsem, chopil se sklenice a pronesl pří-
pitek: »Připíjím oněm hrdinům, kteří ještě během
boje za svobodu padnou!« Hrobové ticho následo-
valo na tato slova. Nikdo nechopil se sklenice. To-
liko Petöfi chopil se sklenice, přiťukl si se mnoua
pravil: »Díky, kamaráde, žes mi připil.« — Čtyři
neděle po té nalezal se Petöfi mezi těmi, jimž platil
můj přípitek ... Tato slova ostře charakterisují ny-
nějšího Jókaje, prázdného frásistu, jemuž nadšení a
idealy jsou dávno prázdným zvukem. Jakže, nad-
šený pěvec svobody Petöfi byl by uprchl z vlasti,
když šlo o boj za svobodu, aby zachránil svou —
slávu? A že slova ta nesetkala se s odporem, že
byla přijata s nadšeným potleskem, to nejlépe cha-
rakterisuje nynější maďarskou společnost.
= Královský metař. Právoplatný král z Ka-
bindy, v Africe, jest nyní pod prostým jmenem Ja-
mes Jackson podomkem v jakés budově pro obchodní
pisárny v Chicagu. Svou vlast opustil před 25 roky
co 15letý hošík, aby seznal svět. Přišel nejprve do
Anglie a před 12 roky přibyl do Ameriky. Před ne-
dávnem žádal královnu Viktorii a portugalského krále
Carlosa, aby jej v jeho práva opět dosadili, což prý
tak si alespoň myslí, bude vyžadovati jedné, neb
nejvýše dvou válečných lodí. Kabinda přináleží nyní
k svobodnému státu Kongo a leží mezi územím Por-
tugalska a Francie.
Petöfi
Jackson
Ka
Afrika
Chicago
Anglie
Amerika
Kongo
Francie
Viktoria
8
article
= O vazbách knih. Jest známo, že britské
museum dává vázati svoje knihy toliko ve čtveré
barvě. Vzhledem k tomu doporučuje odborný list
pro knihový průmysl následující návrh pro nazna-
čení obsahu knih barvou vazby. Temně hnědá: En-
cyklopaedie, literární historie, bibliografie, sborníky. —
Světle hnědá: Matematika, technické vědy, obchodní
vědy. — Temně modrá: Orientalia, staré jazyky.
Světle modrá: Novější řeči, jazykozpyt. — Temně
rudá: Historie. — Cihlově červená: Žeměpis, cesto-
pisy.— Růžová: Krásná literatura. — Žlutá: Umění,
hudba. — Temně zelená: Přírodní vědy. — Světle
zelená: Zemědělství a lesnictví. — Oranžová: Lé-
kařství. — Světle šedá: Filosofie, paedagogika. —
Tmavo šedá: Státní a právní vědy. — Černá: Theo-
logie. — Se stanoviska praktického jest to zajisté
velmi výhodné, avšak se stanoviska bibliofilů seto
valně nezamlouvá.
Cihlův
Černá
Theo
státní a právní věda
9
article
= Falešná princezna. Z Říma se oznamuje;
As před dvěma lety vstoupila do kláštera bosých
Dominikánek v Bologni jeptiška pod jmenem Tere-
sina Doda Masseiova spolu s 32letou miss Beatricí
Noel-Morganovou z Boulogne-sur-Mer. Teresina, uza-
vřela důvěrné přátelství s Angelinou Benedettiovou,
neteří bohatého obchodníka, jež byla v klášteře na
vychování a svěřila se jí, že jest princezna Alžběta
Sofie bavorská, jež, aby unikla nabídkám svého bra-
trovce, dědice rakouského trůnu, vstoupila do klá-
štera. Přeje prý si vstoupiti sama v čelo vychováva-
cího ústavu pro křesťanské dívky, že však dosud ne-
může disponovat s jměním, jež jí její císařské pří-
buzenstvo zadržuje. Signor Benedetti uvěřil této bi-
storii a poskytl jí peníze na založení vychovávacího
ústavu. Najala si byt na via Gregoriana na Monte
Pinciu v Římě a záhy svěřeno jí několik dívek z do-
brých rodin na vychování. Měla příležitost zahájiti
styky s váženými rodinami a dovedla se chovati
tak, že nebylo proti ní nijakého podezření. Svým
přátelům předčítala často domnělé dopisy arcivévody
Noel
Morganův
Benedettiová
Alžběta
Sofie
Benedetti
Řím
Bologna
Ter
Boulogne
Teresina
cí ústav pro křesťanský dívka
Mont Pincio
10
article
Františka Ferdinanda, psané dobrou italštinoua
plné vroucí lásky, v nichž ji zapřísahal, aby opu-
stila klášter. Náklad na ústav uhražoval signor Be-
nedetti, jsa pevně přesvědčen, že služby jeho nále-
žitě budou odměněny. V říjnu m. r. měla ve svém
ústavě 24 dívky. mezi nimi i dcery vysokých vlád-
ních úřadníků. Tu však počaly vznikati pochybnosti
a pomocí rakouského velevyslanectva a bavorského
vyslance zjištěno, že to šejdířka. Avšak přes to její
římští přátelé nechtěli tomu uvěřiti, až konečně ho-
landská baronka Scheynsová pod rukou uvázala se
v to, vysvětliti tajemství a pobízela domnělou prin-
ceznu, aby se odebrala do Vídně, by se pokusila o
smír se svými císařskými příbuznými. Tu vyšlo na
jevo, že Teresina Doda Masseiova jest dcera jakéhos
obchodníka ze Skadru. Přes to přese všecko nechtěla
poslechnouti rady, aby rozpustila svůj ústav a opu-
stila Řím, takže konečně podána žaloba pro podvod
a domnělá princezna těchto dnů zatčena. Zdá se,
že spáchala již před tím podobné podvody ve Vídni,
Terstu a Bologni. Několikráte již bohatí její příbuzní
v Terstu dobrovolně za ni zaplatili. Řeholní slib
složila r. 1894 v klášteře Servitů v Bologni před
kardinálem arcibiskupem Snempou, jenž byl domně-
lou princeznu vzal pod svoji ochranu.
František Ferdinand
Scheynsová
Snempa
Vídeň
Řím
Terst
Bologna
Teresina Doda
11
article
Zemřelí v Praze.
Dne 3. ledna 1900: Zimová Aloisie, man-
želka řeznického pomocníka, 27 roků, 660—VII.
Kellnerová Ludmila, vdova po kováři, 64 roky,
107—III. Malířova Blažena, dcera typografa, 16 dnů,
1790—II. Hanušova Julie, 19 roků, 417—II. Tau-
belesová Regina, vdova po knihkupci, 71 r., 398—I.
Mozrová Kateřina, manželka dělníka, 55 r., 62—VII.
Humhalova Marie, dcera čalouníka, 4 roky, 712—VII.
Ve všeobecné nemocnici: Miňovská
Magdalena, mlékařka 25 roků. Doskočilova Marie,
8 roků.
Dne 4. ledna 1900: Jícha Vojtěch, obuvník,
58 roků, 499—I. Feuchtingerová Anna, soukromnice,
75 roků, 1596—II. Schwertassková Karolína, vdova
po okresním soudci, 72 roky, 241—II. Radouň Nor-
bert, dělník, 62 roky, 536—III. Holasová Marie, man-
želka c. k. ohňostrůjce na odp., 80 roků, 450—III.
Samuelová Anna, majitelka domu, 69 roků, 146—IV.
Valta František, syn kupce, 11/2 měsíce, 23—III. Pe-
chanová Karla, manželka rukavičkářského pomocníka,
23 roky, 290—I. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Jílková Rozalie, 62 roky. Vocetková Josefa,
nádennice, 37 roků. Šťovíčková Barbora, 77 roků. Há-
lová Josefa, manželka dělníka, 39 roků. — U milo-
srdných sester: Milfortová Nepomucena, vdova
po kamenníku, 64 roky. — U milosrdných
bratří: Holub Jan, nádenník, 29 roků. Kondelík
Jan, jirchářský pomocník, 79 roků. — V josefov-
ské nemocnici: Tauchmannova Anna, posluho-
vačka, 61 rok. Svobodová Josefa, manželka náden-
níka, 49 roků.
Našim novým pánům
předplatitelům dovolujeme si
připomenouti, že každý z nich
může zdlarmna obdr-
žeti dosud vydané stránky
právě vycházejícího románu.
Aloisie
Kellnerová
Regina
Humhalův
Marie
Doskočilův
Feuchtingerová
Anna
Holasová
Valta
Karel
Josef
Šťovíčková
Jan
Kondelík
Svobodová
Praha
Mozrová Kateřina
Schwertassková Karolínum
Malířův Blažena
Hanušův Julie
Miňovská Magdaléna
Marie
Jícha Vojtěch
Jílková Rozalie
Milfortová Nepomucen
Tauchmannův Anno
12
article
Bylo již ráno, když ples skončil a dešť se zmírnil,
ačkoliv posud hřímalo. Muži doprovázeli dívky zpět do
nemocnice, a Glory a Drake seděli spolu v pěkné
drožce.
»Tak vy vždy zapomínáte na onu věc, ano?«
»Na jakou věc?« tázala se.
»Nu, nic, vy víte !«
Nasadila si svůj sváteční čepec, avšak on přece
viděl lesk jejích zlatých vlasů.
»Dejte mně tu růži,« pravil; »onu bílou, již jste
si dala do vlasů.«
»To nic není,« odpověděla.
»Tedy mi ji dejte. Schovám si ji navždy.«
»Ach, jak líbezné od vás! A jak rozmilá ručka
Avšak ne, dovolte, vezmu si ji sám.«
Ovinul jí ruku kol ramenou, položil jí ruku pod
bradu, pozvedl jí hlavu a políbil jí na rty.
»Drahoušku !« šeptal.
Tu se okamžitě probudila ze světa divů a zázraků,
a opojení večera ji opustilo. Nepromluvila; hlava jí skle-
sla; cítila, jak jí tváře planou a zastřela si obličej ru-
kama. Bylo to náhlé vědomí urážky, skoro pohany. Drake
jednal s ní lehce a ona sama zasloužila důtku.
»Odpusťte mi, Glory !« říkal chvějícím se, namaha-
vým hlasem. »Již se to nikdy nestane — nikdy, jakože
je bůh nade mnou!«
Svítalo, a poslední kapky dešťové šplýchaly na vlhké,
prázdné chodníky. Velké město spalo a vzdálené hřmění
valilo se pryč od něho.
Glor
Drake
Nasadil
Glor
14
article
»Vy jste, tuším, nebyl příliš odvážným tehdy, po-
kud se pamatuji,« pravila.
»Nebyl jsem,« řekl. »Jaký pošetilý hlupáček jsem
asi byl!«
Smáli se opět. Neudržela ruku tiše a on skoro cítil
její loket s důlky.
»Pamatujete se na onoho pána, který nás zachrá-
nil,« pravila.
»Vy míníte onoho štíhlého smědého mladíka, který
vás objímal a líbal v yachtě ?«
»Učinil to?«
»Vy tedy zapomínáte na takové věci?«
»To bylo velmi líbezné od něho. Avšak on vstoupil
nyní do církve a je kaplanem v naší nemocnici.«
»Jaký je to směšně romantický svět, na mou věru !«
»Ano, je to jako báseň, vidte?« odpověděla.
Lord Robert přišel, aby představil Draka Polly (jež
nevypadala nejlíbezněji), a požádal Glory o příští tanec.
»Vy jste znala mého přítele Draka již dříve ?«
pravil lord Robert.
»Znala jsem ho hned, když byl malým hochem,-
pravila Glory.
A tu spustil chvalozpěvy na svého přítele — jak
skvěle prošel v Oxfordu, a že je teď soukromým tajem-
níkem u ministra vnitra, a za nedlouho vstoupí do veřej-
ného života; jak umí malovati a hráti, mohl by si zl-
skati pověst jako hudebník; jak chodí do nejlepších domů
a jest úřadníkem prvé třídy; jak krátce má zaslíbenou
zemi před sebou a právě slaví předvečer vstoupení v ní.
»Kromě toho, myslím, víte že je bohat — nesmírně
bohat?« pravil lord Robert.
Křestan.
Robert
Polly
Oxford