ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 41757c30-6752-11dc-81d8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 14 celkem · entity: person 46, place 26, org 8, work 10
1 masthead
Románová příloha
2 masthead
„Národnich Listů“ k číslu 9. ze dne 10. ledna 1900.
3 title
Různé zprávy.
4 article
= Boykotovaní angličtí obchodníci. Časo- pis »Rossija« oznamuje z Moskvy: Všichni zdejší obchodníci stěžují si na nebývalé chabé obchody. I před samými vánočními svátky, kdy jindy panoval obchod tak čilý, jest v krámech skorem prázdno. Nej- větší pustota však panuje ve skladech anglického zboží. Jest to přirozený účinek nynější války mezi Anglií a Transvaalem. Sympatie pro Bury jsou zde tak mocné, že moskevské obyvatelstvo se anglickým krámům přímo vyhýbá. Faktum to jsem osobně zji- stil. Jak vidíte, dovede každý dáti přiměřený výraz svým sympatiím a antipatiím. Ruch v Petrohradě směřuje k tomu, vysílati na bojiště zdravotní sbory, kdežto v Moskvě řídí se podle ruského přísloví, »být ne dubem, ale rublem« a přestali kupovat v angli- ckých krámech. Který prostředek je účinnější, neho- dlám rozhodovat a spokojuji se toliko konstatová- ním fakta. = Vzpomínka na Petöfiho. Při výroční schůzi společnosti Petöfiovy vypravoval předseda Moric Jókaj o posledním svém setkání s Petöfim.
Petöfi Jókaj Moskva Anglie Transvaal Bura Petrohrad Petöfiův
5 article
Bylo to po dobytí Budína maďarskými povstalci dne 21. května 1849. Jókaj procházel se s Pavlem Ny- arym pešťskými ulicemi, jež poskytovaly truchlivý pohled. Střechy domů proražené bombami, vytrhaná dlažba, Dunajská třída neschůdná, hrdá řada paláců vyhořelá. Na jednom nároží nalepen obrovský plakat s ohromnými červenými literami, obklopený zvědavým davem. Bylo to nařízení předsedy ministerstva Barto- loměje Szemere, provolání ke všem vlastencům, aby vzhledem ke hrozícímu vpádu Rusů, na odvrácení nebezpečí — tři dny se postili, pilně se modlilia zúčastnili se procesí. Pavel Nyary zamručel, smutně potřásaje hlavou: »Cítím zápach umrlčiny Polsky.« V tom ozval se hlasitý smích, ohlédnuvše se, po- znali jsme Petöfiho. Vzezření jeho bylo velmi změněno, Vous jeho byl dávno neholen, měl pomačkaný bílý klobouk a blůzu z režného plátna, jakou dostával prostí vojáci. Široký límec košile byl přes ní pře- hrnut. Neměl ani odznaku vojenské hodnosti ani šavle: On však se neohlédnul, mručel toliko verš: »Fuimus Troes« atd. Na to se obrátil a kráčel dále.
Pavel Rus Pavel Nyara Petöfi Troes Budín Polsko ministerstvo Barta
6 article
Nyary vypravoval mu, proč sem Petöfi přišel. Nabídl uherské vládě maďarskou marseillku »Elöre«, aby byla tištěna ve 100.000 exemplářích a rozdělena mezi honvédy. Žádal 10.000 zlatých. Kdyby byl býval Nyary tehdáž ještě ministrem, byl by jistě dal uher- skému Tyrteu peníze a Petöfi byl by byval pro bu- doucnost zachráněn. Byl by mohl se svou Juliía svým Zoltánem uprchnouti do ciziny a zářiti dále. Ale ministerstvo učenců nemělo smysl pro význam poety. Báseň nebyla tištěna a Petöfi dostal odbytné 500 zl.... V museu uspořádána slavnostní hostina na počest generala Alexandra Nagyho, jenž byl na pochodu městem. Každý občan, jenž zaplatil dva zlaté, měl přístup, vojáci byli hosty. Stál jsem před počátkem hostiny opřen o sloup musea. Tu přistou- pil ke mně mlčky Petöfi. Zůstali jsme němi i když přišel generál Nagy. Nikdo nevolal »Eljén!« Při ho- stině seděli jsme naproti sobě, oba zamlklí. Ještě před rokem byl on slavným básníkem, já slavným řečníkem. Dnes byli jsme pouzí bezvýznamní civi- listé. Vše, co bylo našim duším drahé, rozpadalo se v prach. Vlast, svoboda, národ, sláva, poesie, celý svět Nebylo více budoucnosti. Nastaly přípitky
Petöfi Alexandr Nagy Nagy Eljén zlatý
7 article
Zmocnil se mne hnus a v tomto nevýslovně trpkém pocitu povstal jsem, chopil se sklenice a pronesl pří- pitek: »Připíjím oněm hrdinům, kteří ještě během boje za svobodu padnou!« Hrobové ticho následo- valo na tato slova. Nikdo nechopil se sklenice. To- liko Petöfi chopil se sklenice, přiťukl si se mnoua pravil: »Díky, kamaráde, žes mi připil.« — Čtyři neděle po té nalezal se Petöfi mezi těmi, jimž platil můj přípitek ... Tato slova ostře charakterisují ny- nějšího Jókaje, prázdného frásistu, jemuž nadšení a idealy jsou dávno prázdným zvukem. Jakže, nad- šený pěvec svobody Petöfi byl by uprchl z vlasti, když šlo o boj za svobodu, aby zachránil svou — slávu? A že slova ta nesetkala se s odporem, že byla přijata s nadšeným potleskem, to nejlépe cha- rakterisuje nynější maďarskou společnost. = Královský metař. Právoplatný král z Ka- bindy, v Africe, jest nyní pod prostým jmenem Ja- mes Jackson podomkem v jakés budově pro obchodní pisárny v Chicagu. Svou vlast opustil před 25 roky co 15letý hošík, aby seznal svět. Přišel nejprve do Anglie a před 12 roky přibyl do Ameriky. Před ne- dávnem žádal královnu Viktorii a portugalského krále Carlosa, aby jej v jeho práva opět dosadili, což prý tak si alespoň myslí, bude vyžadovati jedné, neb nejvýše dvou válečných lodí. Kabinda přináleží nyní k svobodnému státu Kongo a leží mezi územím Por- tugalska a Francie.
Petöfi Jackson Ka Afrika Chicago Anglie Amerika Kongo Francie Viktoria
8 article
= O vazbách knih. Jest známo, že britské museum dává vázati svoje knihy toliko ve čtveré barvě. Vzhledem k tomu doporučuje odborný list pro knihový průmysl následující návrh pro nazna- čení obsahu knih barvou vazby. Temně hnědá: En- cyklopaedie, literární historie, bibliografie, sborníky. — Světle hnědá: Matematika, technické vědy, obchodní vědy. — Temně modrá: Orientalia, staré jazyky. Světle modrá: Novější řeči, jazykozpyt. — Temně rudá: Historie. — Cihlově červená: Žeměpis, cesto- pisy.— Růžová: Krásná literatura. — Žlutá: Umění, hudba. — Temně zelená: Přírodní vědy. — Světle zelená: Zemědělství a lesnictví. — Oranžová: Lé- kařství. — Světle šedá: Filosofie, paedagogika. — Tmavo šedá: Státní a právní vědy. — Černá: Theo- logie. — Se stanoviska praktického jest to zajisté velmi výhodné, avšak se stanoviska bibliofilů seto valně nezamlouvá.
Cihlův Černá Theo státní a právní věda
9 article
= Falešná princezna. Z Říma se oznamuje; As před dvěma lety vstoupila do kláštera bosých Dominikánek v Bologni jeptiška pod jmenem Tere- sina Doda Masseiova spolu s 32letou miss Beatricí Noel-Morganovou z Boulogne-sur-Mer. Teresina, uza- vřela důvěrné přátelství s Angelinou Benedettiovou, neteří bohatého obchodníka, jež byla v klášteře na vychování a svěřila se jí, že jest princezna Alžběta Sofie bavorská, jež, aby unikla nabídkám svého bra- trovce, dědice rakouského trůnu, vstoupila do klá- štera. Přeje prý si vstoupiti sama v čelo vychováva- cího ústavu pro křesťanské dívky, že však dosud ne- může disponovat s jměním, jež jí její císařské pří- buzenstvo zadržuje. Signor Benedetti uvěřil této bi- storii a poskytl jí peníze na založení vychovávacího ústavu. Najala si byt na via Gregoriana na Monte Pinciu v Římě a záhy svěřeno jí několik dívek z do- brých rodin na vychování. Měla příležitost zahájiti styky s váženými rodinami a dovedla se chovati tak, že nebylo proti ní nijakého podezření. Svým přátelům předčítala často domnělé dopisy arcivévody
Noel Morganův Benedettiová Alžběta Sofie Benedetti Řím Bologna Ter Boulogne Teresina cí ústav pro křesťanský dívka Mont Pincio
10 article
Františka Ferdinanda, psané dobrou italštinoua plné vroucí lásky, v nichž ji zapřísahal, aby opu- stila klášter. Náklad na ústav uhražoval signor Be- nedetti, jsa pevně přesvědčen, že služby jeho nále- žitě budou odměněny. V říjnu m. r. měla ve svém ústavě 24 dívky. mezi nimi i dcery vysokých vlád- ních úřadníků. Tu však počaly vznikati pochybnosti a pomocí rakouského velevyslanectva a bavorského vyslance zjištěno, že to šejdířka. Avšak přes to její římští přátelé nechtěli tomu uvěřiti, až konečně ho- landská baronka Scheynsová pod rukou uvázala se v to, vysvětliti tajemství a pobízela domnělou prin- ceznu, aby se odebrala do Vídně, by se pokusila o smír se svými císařskými příbuznými. Tu vyšlo na jevo, že Teresina Doda Masseiova jest dcera jakéhos obchodníka ze Skadru. Přes to přese všecko nechtěla poslechnouti rady, aby rozpustila svůj ústav a opu- stila Řím, takže konečně podána žaloba pro podvod a domnělá princezna těchto dnů zatčena. Zdá se, že spáchala již před tím podobné podvody ve Vídni, Terstu a Bologni. Několikráte již bohatí její příbuzní v Terstu dobrovolně za ni zaplatili. Řeholní slib složila r. 1894 v klášteře Servitů v Bologni před kardinálem arcibiskupem Snempou, jenž byl domně- lou princeznu vzal pod svoji ochranu.
František Ferdinand Scheynsová Snempa Vídeň Řím Terst Bologna Teresina Doda
11 article
Zemřelí v Praze. Dne 3. ledna 1900: Zimová Aloisie, man- želka řeznického pomocníka, 27 roků, 660—VII. Kellnerová Ludmila, vdova po kováři, 64 roky, 107—III. Malířova Blažena, dcera typografa, 16 dnů, 1790—II. Hanušova Julie, 19 roků, 417—II. Tau- belesová Regina, vdova po knihkupci, 71 r., 398—I. Mozrová Kateřina, manželka dělníka, 55 r., 62—VII. Humhalova Marie, dcera čalouníka, 4 roky, 712—VII. Ve všeobecné nemocnici: Miňovská Magdalena, mlékařka 25 roků. Doskočilova Marie, 8 roků. Dne 4. ledna 1900: Jícha Vojtěch, obuvník, 58 roků, 499—I. Feuchtingerová Anna, soukromnice, 75 roků, 1596—II. Schwertassková Karolína, vdova po okresním soudci, 72 roky, 241—II. Radouň Nor- bert, dělník, 62 roky, 536—III. Holasová Marie, man- želka c. k. ohňostrůjce na odp., 80 roků, 450—III. Samuelová Anna, majitelka domu, 69 roků, 146—IV. Valta František, syn kupce, 11/2 měsíce, 23—III. Pe- chanová Karla, manželka rukavičkářského pomocníka, 23 roky, 290—I. — Ve všeobecné nemoc- nici: Jílková Rozalie, 62 roky. Vocetková Josefa, nádennice, 37 roků. Šťovíčková Barbora, 77 roků. Há- lová Josefa, manželka dělníka, 39 roků. — U milo- srdných sester: Milfortová Nepomucena, vdova po kamenníku, 64 roky. — U milosrdných bratří: Holub Jan, nádenník, 29 roků. Kondelík Jan, jirchářský pomocník, 79 roků. — V josefov- ské nemocnici: Tauchmannova Anna, posluho- vačka, 61 rok. Svobodová Josefa, manželka náden- níka, 49 roků. Našim novým pánům předplatitelům dovolujeme si připomenouti, že každý z nich může zdlarmna obdr- žeti dosud vydané stránky právě vycházejícího románu.
Aloisie Kellnerová Regina Humhalův Marie Doskočilův Feuchtingerová Anna Holasová Valta Karel Josef Šťovíčková Jan Kondelík Svobodová Praha Mozrová Kateřina Schwertassková Karolínum Malířův Blažena Hanušův Julie Miňovská Magdaléna Marie Jícha Vojtěch Jílková Rozalie Milfortová Nepomucen Tauchmannův Anno
12 article
Bylo již ráno, když ples skončil a dešť se zmírnil, ačkoliv posud hřímalo. Muži doprovázeli dívky zpět do nemocnice, a Glory a Drake seděli spolu v pěkné drožce. »Tak vy vždy zapomínáte na onu věc, ano?« »Na jakou věc?« tázala se. »Nu, nic, vy víte !« Nasadila si svůj sváteční čepec, avšak on přece viděl lesk jejích zlatých vlasů. »Dejte mně tu růži,« pravil; »onu bílou, již jste si dala do vlasů.« »To nic není,« odpověděla. »Tedy mi ji dejte. Schovám si ji navždy.« »Ach, jak líbezné od vás! A jak rozmilá ručka Avšak ne, dovolte, vezmu si ji sám.« Ovinul jí ruku kol ramenou, položil jí ruku pod bradu, pozvedl jí hlavu a políbil jí na rty. »Drahoušku !« šeptal. Tu se okamžitě probudila ze světa divů a zázraků, a opojení večera ji opustilo. Nepromluvila; hlava jí skle- sla; cítila, jak jí tváře planou a zastřela si obličej ru- kama. Bylo to náhlé vědomí urážky, skoro pohany. Drake jednal s ní lehce a ona sama zasloužila důtku. »Odpusťte mi, Glory !« říkal chvějícím se, namaha- vým hlasem. »Již se to nikdy nestane — nikdy, jakože je bůh nade mnou!« Svítalo, a poslední kapky dešťové šplýchaly na vlhké, prázdné chodníky. Velké město spalo a vzdálené hřmění valilo se pryč od něho.
Glor Drake Nasadil Glor
14 article
»Vy jste, tuším, nebyl příliš odvážným tehdy, po- kud se pamatuji,« pravila. »Nebyl jsem,« řekl. »Jaký pošetilý hlupáček jsem asi byl!« Smáli se opět. Neudržela ruku tiše a on skoro cítil její loket s důlky. »Pamatujete se na onoho pána, který nás zachrá- nil,« pravila. »Vy míníte onoho štíhlého smědého mladíka, který vás objímal a líbal v yachtě ?« »Učinil to?« »Vy tedy zapomínáte na takové věci?« »To bylo velmi líbezné od něho. Avšak on vstoupil nyní do církve a je kaplanem v naší nemocnici.« »Jaký je to směšně romantický svět, na mou věru !« »Ano, je to jako báseň, vidte?« odpověděla. Lord Robert přišel, aby představil Draka Polly (jež nevypadala nejlíbezněji), a požádal Glory o příští tanec. »Vy jste znala mého přítele Draka již dříve ?« pravil lord Robert. »Znala jsem ho hned, když byl malým hochem,- pravila Glory. A tu spustil chvalozpěvy na svého přítele — jak skvěle prošel v Oxfordu, a že je teď soukromým tajem- níkem u ministra vnitra, a za nedlouho vstoupí do veřej- ného života; jak umí malovati a hráti, mohl by si zl- skati pověst jako hudebník; jak chodí do nejlepších domů a jest úřadníkem prvé třídy; jak krátce má zaslíbenou zemi před sebou a právě slaví předvečer vstoupení v ní. »Kromě toho, myslím, víte že je bohat — nesmírně bohat?« pravil lord Robert. Křestan.
Robert Polly Oxford