napoleondorům), nejsou zákonnými platidlya nemusí tedy býti přijímány vůbec. Tou dobou máme tedy dvojí platidla všechny závazky musí býti plněny v korunách; ve všech veřejných a notářských listinách musí býti obnosy udávány v měně korunové; avšak v soukromém jednání počítá se a bude se ještě dlouho počítati na zlaté a krejcary. Zde osvěd čuje velikou sílu zvyk. Vždyť počítá se i v Ně mecku ještě namnoze na stříbrné groše a vy- měřuje čeledi mzda na tolary, ačkoli je tam marková měna již od 25 let zavedena. Od počátku roku máme tedy malou čítac a platební drobnou jednotku, o polovinu menší. než dříve. Dříve říkávalo se, že je velká pla- tební jednotka příčinou větší drahoty u nás, než jaká panuje na př. v Německu a že ceny věcí pro živobytí nejvíce potřebných klesnou, jakmile tato jednotka bude zmenšena. Teď máme malou jednotku, která se rovná skoro marce a pfeniku nebo franku a centimu, a přece nenastalo žádné snížení cen; naopak jest se co báti, aby po příkladu státu také výrebci a obchodníci neza- okrouhlovali ceny směrem nahoru, čili dle prostého příkladu, aby na místo dvoukrejcaro vých housek nenastaly housky pětihaléřové, jak máme už místo dvoukrejcarových korrespondenč- ních lísíků lístky pětíhaléřové.

Krejcar rakouské měny zmizel, ale na jeho místo nastoupil zase krejcar, jemuž se říká dvou haléř. Haléř se v lidu neujal, poněvadž sez něj nic nedostává a neujme se, dokud bude vedl něho dvouhaléř jakožto obecně praktická a dle cen skutečně nějmenší potřebná mince. Ani mostné kteréž jest zvláštností města Prahy jakožto pra- men obecních příjmů, nesníženo za osobu na haléř, ačkoli je to poplatek z ulice, z prosté možností chůze a tudiž naprostý nesmysl — jak má se tedy ujati haléř v obchodě, kdese za něj má něco dostat! Pro velké obecenstvo neplyne tedy z celé té slavné valutové úpravy zisk pražádný, spíše naopak. Od zavedení korunové měny klesá cena našich peněz ustavičně a není docela bezpod statna obava, že haléř z oběhu docel výmizí, čili že do něho vůbec ani nevnikne, jako je na př. centime (santim) neviditelnou téměř neznámou mincí v Paříži, kde je sku- tečnou nejmenší praktickou mincí pěticentime čili sous. Aby zaokrouhlovací snaha obchodu nestoupalá vzhůru, jest nutno, aby stát i obe- censtvo haléři ke cti a platnosti dopomáhalya s ním jinak zacházely, než se zacházelo s půl- krejcarem čili trojníkem. Avšak na to není, chceme-li upřímně mluvit, žádné naděje a proto nezískalo a nezíská velké obecenstvo z nové korunové měny pranic.

Denní zprávy. ěe K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „,Křesťan“, str. 77—80. — Těžký porod. Zdá se, že tak snadno, jak se mnozi lehkověrní politikové domnívali, s novou vládou, jež má páně Wittkův kabinet vystřídati, to nepůjde. Některé listy již před týdnem representovaly velectěnému publiku nové mínisterstvo, zatím neví se dnes ještě, kdo mu státi bude v čele, zdali pan Körber či pan Gautsch. Tvrdí se ovšem, že to je lhostejno, program obou že je otožný; kdyby tomu tak bylo, nezodpovědénou by zůstala otázka, z ja- kých důvodů tedy to otálení? Vždyť jde tu přece o věc důležitosti takové, že jakékoliv osobní ohledy ustoupiti musejí stranou. Aneb jest přece jen nějakého rozdíle mezi panem drem. Körbrem jako chefem kabinetu a panem bar. Gautschem? Zdá se aspoň. Ministerské kombinace prozatím tedy umlknou — ovšem jenom potud, pokud týče se tak zv. ministrů ressortních. Za to tím více v popředí pronikne otázka tak zv. minístrů krajanských. K ministru polskému mají přistoupiti, jak známo, ještě dva český a německý. Proti německému čásť Němců v nadutosti své se ohražuje — Němce prý v je- jich privilejích chrániti musí a zájmy jejich za- stávati celá vláda a každý ministr, nemají tedy zapetřebí nějského extra-plnomoeníka v kabi- netě. Jiná ale část německých státníků naproti tomu sinstitucí německého ministra-krajana souhlasí. Nemůže prý býti nijak na škodu, zasedneli vedle ostatních o ministrů Němců do ministerstva ještě jedeni zi cel a z v l á štn Němec. Zajisté velmi rozumná kombi- nace. Prozatím to ovšem nemá býti poslanec, nýbrž kdosi, jenž stojí mimo representaci lidovou a jenž pro úřad ten již vyhlídnut. Pokud se týče ministra českého, nechče prý pan Körber

o rozšíření kompetence jeho ani slyšet. Má prý býti jenom jakýmsi českým kontrolorem v mini- sterské radě, zrovna tak, jako ministr německý a úplně bez agendy. Nevíme, co na tom pravdy a zda-li se ve smyslu tom již oproti vůdcům českým vyslovil. Dle našeho soudu bychom se za takového ministra poděkovali, kdyby nám snad měl býti připočtěn na účet našich příštích »vymožeností«. — Národ náš a vojsko. Nechť se pan komisař Malý ve státním zastupitelstvu ne- rozčiluje, ani nám nenapadá rozebírati tuto otázku, tu ponecháme prostě poslancům, kteří v parla- mentech mohou svobodně říci, co my bez kon- fiskace otisknouti nemůžeme, v jakém poměru nale- zá se přičiněním jistých známých pánů rakousko- uherská armáda k našemu národu. Chtěli jsme pouze čtenářstvu svému nalehavě doporu- čiti řeči delegační a k tomu prostě a bez po- známky uvésti následující fakta: Vojenské ka- pely mají, jak známo, zapovězeno hráti v českých koncertech české národní písně, Hráti německé ná- rodní písně, maďarské, polské, zapovězeno nemají. Naopak z nařízení ministerstva války byly pro tyto pluky komponovány zvláštní pochody na motivy z písní onoho národa, z něhož pluk se doplňuje. Kapely uherských pluků slováckých, rumunských i srbských na pochodu bez mála nic jiného nehrají než maďarské nápěvy. — V létě uspořádala společnost říšských Němců v jistém lázeňském městě slavnost založení ně- mecké říše, pro kterouž angažovala rakouskou hudební kapelu s výslovnou žádostí, že hráti musí německosacionální písně, jako »Die Wacht am Rhein«, »Ich bin ein Preusse«, »Was ist des Deutschen Vaterland« atd. Když plukovník zdráhal se přání tomu vyhověti, obrátili se po- řadatelé na německé velevyslanectvo a plukov- ník obdržel rozkaz, přání pruské společnosti vy- hověti- or

— O pařížské výstavě. Císař navštívil těehto dnů vídeňské průmyslové museum, kde vyloženy byly plány cislajtánského oddělení na letošní pařížské světové výstavě a mimo to prácežákův na vídeňské průmyslové škole. Císaře provázel při této příležitosti generální komisař pro světovou výstavu dvorní rada Exner. Když na konec projevil spokojenost nad tím, co viděl, dodal pan Exner dle zpráv vídeňských listů, že vynasnaží se o to, aby tento stát representován byl na světové výstavě jako jednotné, celé Rakousko a ni- koli jako výstava jednotlivých království a zemí. Pan rada Exner při- slíbil prostě to, v čem většina národův i vět- šina jejich zástupcův, kteří povolili úvěr na zmíněnou výstavu, naprosto nesouhlasí. Jinými slovy: pan dvorní rada prohřešil se na svém mandátě i na pravdě, poněvadž žádného »jednotného, celého Rakouska« není, nemůže býti tedy »jednotné, celé Rakousko« také na výstavě representováno. Známe jen dualistickou rakousko-uherskou monarchii a ta by si vypro síla, aspoň pokud se týče uherské její části, aby ji pan Exner v Paříži zastupoval, a potom známe »království a země na říšské radě zastoupené«. A osmělil-li se apo- strofovati cisaře v ten smysl, že nebüde to vý.

stava »těchto království a zemí«, kterou v Pa- říží arranžuje, pak dopustil se přehmatu, jaky si zástupci národa našeho tak zhola líbiti nedají. Bude vůbe na českém národě, aby v Pařiži na příslušných místech o to sle za- sadil, by vysvětlil, jak se to vlastně s páně Exnerovým oddělením má, aby se ukázalo, že to není výstava »království a zemí« našich, nýbrž výstava Vídně a jisté společnosti, jež navštěvuje tak zv. Lobmay rovy dýchánky, na něž ale dovoleno mi- lostivé poplatnictvu v královstvích a zemích připláceti. Jak bude za takých okolnost vypadati“ česiká práce vystavená ve Vídni a zví-li svět na výstavě této, že existujeme vůbec, je otázka, kterou bychom nejraději dali zodpověděti těm, již vysláni byli, aby v cen- trálním výboru a v ostatních odborech hájili zájmy české a pozeptali se jicí h, jak tam působili. Veřejnost česká o tom, co se v centrální komisi a v odborech po celou dobu kutilo, nezvěděla téměř pranic. — Tolik co do výstavy. Že ale dvorní rada Exner užil námi citovaných slov oproti císaři a že jich do- jista proto neužil, aby si jimi uškodil, je charakteristickou známkou pro posouzení situace.

— Z české domácnosti. Zajímavý do- klad, jak pěstuje se ru nás autonomie a jak občanská samostatnost umí se opírati byrokra- tické zvůli. Poslanec Josef Brdli k stěžoval si nk ecnadovvonak dusátánvib zal ot vnrnene v loňském sněmu v podané interpellaci velmi ostře na pelhřimovského školního inspektora p. Fišera. Co mu vytknul, k tomu podal do- klady a vyzval zároveň zemskou školní radu, aby zavedla ve všech věcech, jichž se byl dotkl, vyšetřování, on že dostaví se ať již jako svědek či jako obžalovaný. A jaký účinek měl dotaz posl. Brdlíka? Že v pokorné oddanosti oproti panu inspektorovi usneslo se sedm pánů z okresní školní rady pelhřimovské ztrestati pana Brdlíka za smělost tu tím způsobem, že odejdou, jakmile se týž do schůze dostaví.

Když se o tom posl. Brdlík dověděl, podal ihned proti soukromému tomuto a s úřadní povinností členův okresní školní rady nijak se nesrovnáva: jícímu usnesení ohražení, v němž prohlásil, že svou interpellací neurazil a také úmyslu neměl úraziti členy této korporace. Následek toho byl, že jeden z »uražených« podpis na usnesení odvolal a druhý že slibil tak učiniti. Na to posl. Bralík podrobil v měsíci květnu m. r. jednání zmíněného inspektora Fišera ostré kritice a opět žádal, aby o výtkách, jím přednesených, bylo zavedeno vyšetřování. Leč ve věci té ne- stalo se pranic. Zatím ale mandát členů okresní školní rady pelhřimovské vypršel a vypsány byly volby nové, při nichž posl. Brdlík od okresního zastupitelstva počáteckého do okresní školní rady opět byl vyslán. Tu konečně nadešel okamžik, dát pocítiti panu Brdlíkovi, co znamená útočiti na pány inspektory. Dostalo se mu totiž dne 12. listopadu m. r. sdělení, že volba jeho zemskou skolní radou nebly la schválena. Důvody udány nebyly. - Mohlo by se miti za to, že oněch pět členův, již pro- hlásili, že s panem Brdlíkem zasedati nebudou, ve svém chování budou pokračovati i v nově skonstituované okresní školní radě. Však náhodou tři z nich při nových volbách propadli, tak, že- byli by nemístnou a naproti soudruhu neomluvi- telnou opposici byli dělali z desíti pouze dva, a sice pan Petr z Počátek a pan Rosol z Pel- hřimova. Zemská školní rada tedy důvodu toho, že by snad společně s posl. Brdlíkem okresní

školní rada působiti nemohla, pro své rozhodnutí neměla, nýbrž docela jiné. Však smutným zjevem zůstane, když takové věci dítí se mohou se strany autonomních zástupců v době, kdy zá- stupcově lidu našeho zříkají se spolupůsobení s úřady zeměpanskými. U mnohých lidí je ovšem servilnost druhou přirozeností. Od tohoto pří- padu pelhřimovského každý Čech a slušný člověk s odporem se odvrátí. — Nadace pro českou universitu na Mo- ravě. Na uctění památky zemřelého MUDra. Fran- tiška Pokorného v Olomouci, rodem z Ivanovic na Moravě, o němž přinesly posmrtní vzpomínku » Nár. Listy« v odpoledním vydání v červnu r. 1898, slo- žili sourozenci jeho, totiž: Jan Vlad. Pokorný z Iva- novic, zemský poslanec na sněmu markrabství mo- ravského, Josef Pokorný, chemik v Elberfeldu, Fran- tiška Skácelová roz. Pokorná ve Chválkovicích, Marie Hanáková roz. Pokorná v Ivanovicích a Josefa Krej- čířová roz. Pokorná v Ivanovicích obnos 4000 korun rektorátu české university v Praze za účelem zalo- žení nadace pod jmenem »Nadáce MUDra. Františka Pokorného pro posluchače lékařství na české uni- versitě na Moravě«. Správu nadace té převzal rekto- rát české university Karlo-Ferdinandovy v Praze na tak dlouho, až bude zřízena na Moravě česká uni- versíta s učením lékařským. Nadace tato určena jest pro nemajetné studující lékařství na české universitě na Moravě, národnosti české, kteří s dobrým prospě- chem studují, a sice v první řadě pro nemajetné po- tomky sourozenců MUDra. Fr. Pokorného, pak v druhé řadě pro nemaj. potomky bratří a sester rodičů MUDra.

Františka Pokorného, a kdyby ani těch nebylo, pro nemajetné posluchače lékařství na české universitě na Moravě, české národnosti z Moravy, pak ze Slez- ska, na to z Uherského Slovenska a konečně iz Čech, kteří jsou vyznání křesťanského a s dobrým prospěchem studují. Nadace tato vejde v život pro jmenované posluchače české university na Moravě, jakmile jistina nadační dosáhne výše 6000 K. Kdyby česká fakulta lékařská na Moravě zřízena nebyla do 20 let, mají po uplynutí těchto 20 let nárok na na- daci tu míti nahoře jmenovaní studující lékařství, kteří studují na c. k. české universitě Karlo-Ferdi- nandově v Praze a to na tak dlouho, dokud na Mo- rávě česká universita zřízena nebude. — Stavba budovy pro paedagogium v Po- ličce. Konkurs na zadání této stavby bude koncem měsíce ledna t. r. veřejně vypsán. Plán, rozpočeti podmínky budou od 1. února t. r. k volnému nahléd- nutí vyloženy. Schůze předměstských hasičských velitelů svolána jest na čtvrtek 11. ledna t. r. večer do restaurantu Choděrova v Praze. Začátek o 8. hodině. — Zimní výlet do Vysokého n. Jiz. Ozná- mivše již stručně pořádání zimního výletu odborem K. Č. T. v Jilemnici do Vysokého n. Jiz., můžeme dnes k předběžné zprávě své dodati potěšitelnou zvěst, že v Krkonoších ustala již obleva, která hro- zila tento obmýšlený vděčný výlet znemožniti. V nocí na úterý napadlo opět tolik nového sněhu, že jím několikadenním silným táním porušená sanice opět značně se zlepšila. Nastalé ochlazení jest příznivou předzvěstí, že nedělní výlet na saních do Vysokého provázen bude žádoucím zdarem. Vzdálení účast-