V Praze, ve středu dne 10. ledna.

K číslu 9. Číslo v Praze za 29 a na venkově za 3t

Na »Národní Lisfye ranní a odpolední předplácí se. V Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Příští ministři spravedlnosti a orby. Z Vídně, 10. ledna. Oznámili jsme včera, že pomýšlí se na povolání místo držitele moravského, bar. Spens- Bo- dena, do nastávajícího kabinetu. Nechť se jmenuje Gautschův či Körberův, dodáváme dnes, že bar. Spens je ustanoven pře- vzíti portefeuille minister- stva spravedlnosti. Jak známo, byl bar. Spens odborným chefem při jme- novaném ressortu, než byl poslán na Moravu a stal se též místodržitelem jedině z toho důvodu, že hr. Schönborn, ministr sprave- dlnosti, chtěl se tehdá sprostiti nepohodl- ného sobě kontrolora německo liberálního. Za to stal se bar. Spens chefem politické správy, v korunní zemi ze tří čtvrtin české a vládní »Fremdenblatt« dal mu na cestu poučení, že je povinností jeho, udržeti na Moravě državu německou, zejmena v městech. V pondělním listě jsme oznámili, že ministr orby hledá se mezi presidenty zemského sněmu v jisté zemi německo-alp ské. Připojujeme dnes, že je to dolno rakouský maršálek hr. Gudenus, který náleží konservativnímu křídlu dolno rakouského velkostatku. li Z rakouské delegace. Z Vídně, 10. ledna. Dnes o 10. hod, ranní sejde se opět plenum rakouské delegace. Dodělá se napřed rozprava o řádném rozpočtu vojenském. Promluví posl. Sokolowski a Funke. Tento hodlá patrně pokračovati v roli dobrovolného ad- vokáta armádní správy proti Čechům, kterou konal včera také posl. dr. Götz. Pak ujme se slova ministr Krieg hammer.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 10. ledna. (C.-B.) Správce ministerstva obchodu jmenoval ve srozumění s ministerstvem kultu a vyučování sochaře Bohuslava Schnircha v Praze členem odboru výtvarného rakouského oddělení na světové výstavě pařížské r. 1900. Správce ministerstva orby propůjčil místo kancelisty u revírního báňského úřadu ve Slaném pensionovanému četnickému zá- vodčímu Antonínu Metákovi ve Stříbře. Ain-Salah. Z Paříže, 8. ledna. (C.-B.) V dnešní ministerské radě bylo usneseno od obsazení Ain-Salahu neupusti ti. Pátrání po Andréovi. Ze Štokholmu, 9. ledna. (C.-B.) An- thropologická společnost se usnesla, aby švédské lodi, jež na jaře odplují na Špic- berky, odebraly se do země krále Karlaa konaly šetření ve příčině bóje Andréovy, jež tam byla nalezena. Válka jiho-africká. Z Londýna, 9. ledna. (C.-B.) Reute- rova kancelář oznamuje z Ronsburgu ze dne 5. t. m.: Na obchůzce nedaleko Colesbergu byl sir John Milbank, člen dolní sně- movny lehce zraněn na noze.

Neviditelné zlato, neviditelný haléř Již řadu dní panuje v celé rakousko-uher- ské říši tak zvaná korunová měna. Od 1. ledna 1900 stala se obecně povinnou a zejmena státní úřady nepočítají už jinak. Následkem toho za- vedly také peněžní ústavy, velké veřejné pod- niky obchodní a průmyslové a většinou snad i soukromé závody živnostenské účtování dle korun. Koruna opanovala a s korunou zavlád haléř. Na místo éry krejcarové nastoupila éra haléřová. Avšak Rakousko je říše přepodivných

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

kapriol a odporů: máme zlatou měnu (místo bývalé stříbrné), ale zlata nikdo nikde nevidí; počítáme na haléře, ale haléřů žádných v oběhu Náš milý, starý krejcar je navždy ten tam! Prodělal tolik změn co do tvaru a vze- zření, prodélal tolik též proměn své ceny a kupní síly, aby pak ustoupil minci téže veliko- sti a ceny, ale označené dvojkou. Zmizelz oběhu, jako už před ním zmizely starý dvacet- ník, staré grošáky a dvougrošáky (onen s cifrou 15 a tento s číslem 30, ježto platívaly kdysi patnáct a třicet vídeňských, později 3 a 6 krej- carů vídeňské měny čili šajnů), šestáky, jež platily šest krejcarů stříbra čili konvenční mince, rovných desíti krejcarům novým čili rakouské měny, čtyráky, desetníky, čtvrtzlatníky a půl- krejcary. Zmizely jeden po druhém a s posledním zmizela i měna zlatková čili zlatníková. Zlatý se svým počtem zmizel, ale peněz nové měny ještě není. Z toho vzniká veliký zmatek. Obecně má se počítat na koruny a haléře, ale stříbrný zlatník je dosud hlavní kovovou mincí a všechny papírové peníze zní ještě na zlatky, státovky (pětky a padesátky) i bankovky (de- sítky, stovky a tisícovky). Jsou také zla té mince po 10 a 20 korunách, ale ty jsou vy- strčeny v ozdobných mističkách na odiv jenom ve výkladních skřiních směnárníků. Za trvání nové »zlaté« měny mají neob- mezenou platební sílu jenom zlaté mince stříbrné zlatníky, kdežto ostatní, »drobnée mince jenom do jisté míry přijímány býti musí, pětikoruny (až budou) jenom do obnosu 250 korun, koruny do obnosu 50 korun, niklové mince do obnosu 10 korun a bronzové jenom do obnosu jedné koruny. Papírové peníze musí býti také přijímány do jakéhokoli obnosu. Staré obchodní rakouské mince, dukáty, maria- terezianské tolary, jakož i zlaté čtyř- a osmi-

zlatníky (kteréž se rovnají polovičním a celým

FEUILLETON. Z pobytu na Bledu. Sděluje Ludmila Prusíková. Popisovati krásu Bledu, tohoto skvostu Krajiny, čarovné jeho jezero půvabů nevšed ních, bylo by věru zbytečno, jeť tak znám, opě- ván a přec tak málo námi Čechy navštěvován Nesmíme se vymlouvati na dálku, jezdíme ještě dále a nejsme odměněni v poměru ku vzdálenosti a drahotě toho kterého místa, jak bychom si přáli. Ostatně hodlá správa státních dráh pro- vésti spojení výhodnější, než byla dosud a tak i touto okolností se snad pozvedne návštěva Bledu měrou žádoucí. Ani krátká návštěva Bledu na den, dva, nemůže nám býti rozhodující: teprve pobyt delší činí nám Bled drahým, neocenitelnýma působí kouzlem svým tak mocně, že vracíme se a vracíme rádi k jeho rozkošným břehům, ne- betyčným horám a nade vše krásnému Tri- glavu. A vedle vší té krásy co skytá nám Bled za zábavu? Cyklisté najdou v Bledu a v jeho okol terrain, jakého si jen přáti mohou, kolem sa- motného jezera možno pohodlně jezditi, za Lescem, kde jest nádraží bledské, sotva pů hodiny od Bledu samého, jsou silnice jako mlat, pro cyklisty jako stvořené. Možno jeti krásně až do Trbíže, Kran a t. d. Turisté mohou konati v okolí Bledu výlety tak vděčné, jako na Stol, Babí Zub, Triglav a t. d., mimo tyto výlety pro trainované turisty jest také plno výletů snadných.

I nejpohodlnější chodci mohou snadno su častniti se výletu do Radovny, ke skvostnému vodopádu (Rothwein Klamm). Kde v horkém dni se jde chladem líbez- ným skoro hodinu, aniž jati jsouce divuplnou krásou krajiny a laškovnou hrou šumícího proudu vod, znamenáte, že jste ušli hodinu cesty. A na konci té pouti čeká vás odměna podobě rozkošné restaurace, kteráž je majetkem rázného a upřímného vlastence slovinského, Žumra, majitele pily, mistra tesařského a tvůrce dřevěné galerie, jež nás vede kolem celého vo- dopádu, Zde možno dostati výbornou kávu, zname- nitý čaj a nade vše chutné čerstvé pstruhy, rozumí se samo sebou, že také pivo, víno a masitý nářez všeho druhu, za ceny na posici tu věru nízké. Káva a čaj jsou zde po 20 kr. a pstruzi kus také po 20 kr., víno čtvrt litru za 14 kr., nářez po 40 kr. porce. Restaurace tato jest vzorně čistá, uvnitř prostorná a venku na vol- ném prostranství sedí se v horkém dni tak pří- jemně!

Kolkolem překrásná scenerie hor a vzduch nad pomyšlení čistý a vonný. Výlet k Bělopečským jezerům jest rovněž tak snadný: dráha nás zaveze až skoro k nim. I tam, když jezerům těm snivým a poe- tickým věnovali jsme svůj obdiv a pokochali se jich krásou i půvaby, možno se dobře a lacino posilniti v malé letní restauraci, kde stojí stu- dený nářez toliko 30 kr., k němuž se dostane výborný chléb a znamenité víno, čtvrt litru za 15 kr. Pro každého navštěvovatele obligátní výlet k Bochyňskému jezeru vyžaduje vždy celého dne, a jest na bohatost dojmů, jež skýtá, věru laciný. Za příležitost na den pro dvě osoby plati se 5 zl. A cesta k tichému, zádumčivému tomuto jezeru, je tak divukrásná, že nevycházíme ani z nadšení; již sama ta cesta byla by výletem nadmíru vděčným. A což, když kyne nám blízko u cíle naší cesty velebný Triglav, když přijíždíme blíže k jeho úpatí, jaký to mocný, velikolepý dojem Jak velikolepá to krása!

Neznajíce poměry, připravujeme se na ho- stinec venkovský u jezera samotného a myslíme, že tolik krásy zasluhuje již, abychom se uskrov- nili v požadavcích svých a jeden den vzali za vděk, co poskytne nám hostinec na samotě. Ale jak jsme se podivili, když přijíždějíce k jezeru, spatřili jsme elegantní hotel, vše čisté a nád- herné, z venčí i uvnitř. Kdosi ze společnosti, poměrů znalý, vysvě- tluje nám, že majitelkami hotelu jsou dvě dámy z Vídně, jedna již provdaná, druhá dosud svobodná. Že meškaly delší dobu v Americe a dle tamějšího způsobu si tento hotel zřídily, ale nejen hotel, nýbrž i způsob, jak obsloužiti tu- risty, osvojily si elegantní ty dámy v praktické Americe. Sotva že jsme vystoupili z kočárů, bylo nás celkem osm, již objevilo se slušně oblečené děvče, uhlazených mravů a dotazovalo se nás (bylo to v 10 hodin dopoledne), přejeme-li si hned něco pojísti, než se vydáme na cestu ku pramenům Savice. Když pak jsme přisvědčili, objevil se před námi za chvíli prostřený stůl a na něm zname- nitá šunka s aspikem a výtečné víno. Šunka porce za 40 kr., víno čtvrtlitrová lahvička za 16 kr. Jakmile jsme se najedli, tázali se nás, pře- jeme-li si zamluviti oběd? Vybírali jsme si z jídelního lístku a děvče zapisovalo si vše ujišťujíc nás, že jakmile se budeme vraceti po jezeře, že se bude pro nás prostírati, což prý bude tak kolem hodiny třet.