1
article
novy bude prý ministerstvem defini-
tivním a při jeho sestavení bude prý hleděno
především k tomu, aby ministerské ressorty, jež
pro vnitřní politiku této poloviny říše důležity
jsou, obsazeny byly vvššími úřad-
níky, kteří poměry v Čechách a na
Moravě dobře znají, v česko-něme-
ckých sporných věcech zkušeno-
sti mají a pro jejich řešení již
také přípravné práce konali.
Dle toho bude tedy hlavním úkolem nové
úřadnické vlády, aby provedla jakési, třebas je-
nom částečné vyřízení české otáz-
ky a přededevším jakýsi, třebas jenom před-
chozí smír mezi Čechy a Němi vyří-
zením jazykové otázky nějakým, třebas jenom
zatímným čili provisorním zákonem.
Co se týče portefenillu pro záležito-
sti haličské, není prý vyloučena možnost
že bude nabídnut některému členu polského
klubu na říšské radě, tedy osobnosti parla-
mentní a že polský klub nie proti tomu nena-
mítne, aby obmyšlený člen jeho krajinské mini-
sterstvo pro Halič přijal.
Jak už v čele listu oznámeno, jede císař
dnes na hony do Štyrska a po jeho návratu
stane prý se rozhodnutí. »Vzdálenější přípravy«
pro novou situaci již prý se konají.
Čechy
Morava
Halič
Štyrsko
2
article
Konec starého anebo začátek no-
vého století?
Konec starého anebo začátek no-
vého století?
Jako před sto lety byla, jest i nyní tato
otázka sporna, avšak nikoli proto, že by v ě
sama nebyla s dostatek jasna, nýbrž z dů-
vodů, abychom tak řekli, psychologiekých.
Každé dítě ví, že 99 není stovka a že musí
býti jedno sto plné než může začíti druhé. Ale
počet a logika všude nerozhodují, jak ihned
uvidíme.
V německé říši začalo nové století.
Tak usnesla se totiž spolková rada a (v Prusku
aspoň) oslavily školy již před vánocemi konec
devatenáctého století. Na rozkaz císaře Viléma
oslavilo pak den 1. ledna všechno vojsko ně-
mecké jakožto počátek nového století. Když
oísař řekne, že začíná nové století, je všechno
rozhodnuto. Totiž v Německu.
Všechen křesťansko- katoli cký
svět slaví však od 24. prosince do příštích
vánoc jubilejní rok a tento jubilejní rok
musí se (v církvi) považovati za konec století.
Začátek nového století oslaví katolická církev
teprv dne 1. ledna 1901.
Ale navzdor tomu pozdravily milliony lidí
již počátek nového století a mínění, že sluší
r. 1900 považovati za první rok dvacátého sae-
kula, má i ve veřejném tisku obrance.
Tito tvrdí především, že narození Kristovo
nespadá do prvního roku našeho letopočtu.
Vilém
Kristův
Německo
Vánoce jubilejní rok
3
article
U holiče přál mně pomocník, ba i ten kluk
co mně namaže někdy místo brady nos, osmělii
si podat vkusnou navštívenku, na níž umělými
písmeny se skvělo »Veselý rok Vám přeje Emi-
lian Kobylka, raseur«
Zůstal jsem oběma poctivě dlužen, aspoň
si mně budou více vážit.
Jdu pěšký ani vozy elektrické dráhy se mně
nechce, přáli by mně i tam »Nový rok«.
Už jsem šťastně doma, v chodbě vrazil
jsem do dvou pánů, ve stříbře lemovaných plá-
štích. Nadávali na nějakého špinku.
»Mužíčku, bylí zde nějací páni od »Bon
d' funebres« a ptali se po tobě, vítá mě ženu-
ška. »Dala jsem jim pětník.« »Co pak chtěli
zde od pohřebního ústavu, Boženko, snads
nedověděli, že chci umřít.«. — »I ne, ptali se
po slavnem a slovutném spisovateli, který na-
psal o nich rozkošnou povídku »Když nás na
Olšany povezou«, odpovídá žena.
zpomínám si nyní na onu malou skizzu,
v které jsem líčil pocity nešťastně zamilovaného,
právě v tom okamžiku, když jej vezou na hřbi-
tov. Vícekrát to neudělám a vůbec přestanu
Vlasy se mně ježí jako strniště, vidím
duchu všechny ty konduktory dráh, havíře.
opilé vozky, nemilosrdné lesníky atd., o nichž
jsem za dobu své literární činnosti napsal po-
vídky.
Bože, aby tak nyní přišli a přáli mně
Šťastný a veselý Nový rok. — To je hrozné.
Zavírám se v pokoji na dva západy
ženě přikazuji, aby řekla, že jsem šel sám
po známých redakcích fechtem přát k »Novému
roku«.
Snad budou míti se mnou soucit co spolu-
Frant. B. Hamáček.
psát.
kollegou
Mužíček
Boženka
František
B Hamáček
lian Kobylka
Olšany
4
article
nýbrž asi do 5., ba nejspíše prý do 7. roku
před ním. Když římský opat Dionysius, na-
zvaný Malým, naše čítání let na roku narození
Krista Pána založil, zmýlil se o několik let
následkem toho nalezáme prý se vlastně již ně-
kolik let ve dvacátém století, i když by celé
století dopočítati se musilo.
Dále namítají, že koncem roku 1900
snad skutečně zrovna devatenáct set let
uplyne od začátku našeho letopočtu, ale jenom
snad, neboť přesnost tohoto čísla musila prý
by se teprv dokázat vzhledem k tomu, že ka-
lendář několikráte byl opraven a že začátek
roku v různých zemích všelijak byl posunován
nebo přesunován. Krom toho namítají ještě, že
astronomové čili vědečtí hvězdáři našeho čítání
let používati nemohou, nýbrž že počítají v duchu
s rokem číslo O, zmenšujíce číslo roku před
počátkem našeho letopočtu o 1, tak že 9 sku-
tečných let astronomicky celé desítiletí
dává a hvězdáři tedy oprávněni jsou počítati
dnem 1. ledna 1900 začátek nového století.
Avšak naše občanské, politické a prostě
počtářské čítání let nemá s astronomickou ana-
lysou nic společného a naše věcné, reální sčítání
neklade nikdy 9 za 10.
Jiná věc je ovšem zvyk, cit a psy-
chologický názor. Jsou zachovány listy
slavných můžů a vědců, kteří roku 1800 po-
čátek nového století slavili, mezi nimi i »kníže
počtářů«, veliký mathematik Karel Bedřich
Gausz, kterýž tehda asi teprve 23 leta čítal,
ale přece již autorem byl slavné kritické disser-
tace »Disquisitiones arithmeticae«. Mužové tito,
čítajíce rok 1800 za počátek devatenáctého
století, řídili se prostě zitem. Zrak
i cit lidský čítají s desítkami jako s okrou-
hlými, uzavřenými čísly, měříce jimi krátký
běh života a nekonečný proud světových
dějin: 10, 20, 30 let života, 100, 200, 300
let dějin ...
Dionysius
Malá
Krist
Karel
Bedřich
Gausz
5
article
Číslo 1900, nová číselná stovka, budí
v člověku zcela jiné city, než 1901, to je
jasno samo sebou. Změna v čísle na místě
stovkovém má pro cit člověka zvláštní význam.
Zrak a cit, vidouce číslo 1800, vzpírají se
překládati události jaksi nazpět za tuto cifru;
na příklad: Moltke narodil se dne 26. října
1800 a nikomu zajisté nenapadlo říci, že se
veliký stratég a »tichý myslitel« německý na-
rodil v »předešlém« nebo v 18. století.
Dle jazykové zvyklosti začíná
tedy nové století změnou v číslici saekula, v
cifřé věku čili století a dle tohoto tlaku citua
citového zvyku nalezá se člověčenstvo, jakmile
začalo psáti 1900, nikoli v letech 18**, nýbrž
za nimi už, nikoli ve století devatenáctém,
nýbrž ve dvacátém. Zcela přírozeno: 98 let
čítalo se od roku 1801 století devatenáeté,
tedy století o jednušku vyšší, než se
píše, a když se konečně číslice věková změ-
nila, nemá se ihned počítat nebo říkat o jed-
nušku více, nemá se říkat 20té století, když se
píše 1900, nýbrž ještě a to celý rok, století
19té1
To jsou, abychom tak řekli, bolestiči
trampoty každého přechodního roku z jednoho
století do druhého a věc není obtížná proto, že
ji člověk vůbec asi jednou jenom za celý život
prodělává.
Němci mají krom toho všeho ještě zvláštní
důvody, považovati rok 1900 za počátek no-
vého věku: dnem 1. ledna 1900 nabyl platno-
sti nový občanský zákon pro všechny země ně-
meckého císařství, a to je v právním životě
Němců převrat obrovský. Oním dnem dovršena
jednota německých zemí a federalismus jejich
dostoupil své ideální a zároveň kritické výše
Corpus juris a Code Napoleon patří už dějinám
Německa, německá říše má svůj německy se-
psaný občanský zákon, arci o 88 let později, než
Rakousko.
Moltke
Němec
Německo
Rakousko
Code Napoleon
6
article
Proto následkem usnesení spolkové rady
a z rozkazu císaře Víléma k armádě slaví Němci
v říši — zároveň s Francouzy, kteří na oslavu
počátku nového století světovou výstavu uspo-
řádali — začátek nového, 20tého století.
Avšak lidé přísného počtu a přesného rozumu
nemohou uznati 99 za 100 a cítí se teprv jak ná-
leží na konci století, fin de sicle. Opatření ka-
tolické církve, kteráž celý zahájený rok slaví
jakožto jubilejní rok přechodní, je nejsprávnější.
Každým způsobem je to rok slavnostní
zvláštní: cit nechce ho uznati za rok stolet
»minulého« a rozum nemůže ho považovati z
rok století nového, a proto jest nejlépe, staviti
jej dle možnosti jakožto rok jubilejní, kt rýž je
zcela jistě stým rokem od poslední o jubilej-
ního roku 1800.
Denní zyravy.
K dnešnímu číslu přiložen jest po-
kračování románu anglického pisovatele
Halla Caina „Křesťan“, str. §— 60.
— Afféra ze Žofínského ostpva. Obe-
censtvo donutilo tedy vojenskou lpelu, jež
hrála o Sylvestru na ostrově Žofínktém, tuto
místnost opustiti. Příčinou je differſce, která
dosud byla z pravidla příčinou všed neshod
mezi českým publikem a vojenskými udebními
sbory. Obecenstvo pohlíží na hrajíl vojáky
zrovna tak, jako na hudebníky bčanské
a žádá na nich výkony, jimž onl vázáni
jsouce vojenskými předpisy, vyhovti ne-
mohou. Z toho vznikají bouřné rýstupy.
jichž konec bývá, že obecenstvo i kape opustí
síň a vojákům že dostane se rozkazu,v míst-
nosti takové nadále nehráti. Tak byl v ne-
děli i na Žofině. Obecenstvo žádalo »pj Slo-
vané« a vojenská kapela ji hráti nsměla.
Němec
Affér
Žofínský
Ob
Žofínktý
spolkový rada
anglický pisovatele Hall Cain
7
article
Z toho velký hluk, až na konec nezhlo nie
jiného kapele i obecenstvu, než vykonati »bcůg«
ze sálu. A přece by se výstupům těm padno
dalo vyvarovati. Páni hostinští a nájemci sá měli
by již jednou dospěti k názoru, že vojenské ipely,
právě proto, že jest povinností jejich přísě po
vojensku šetříti rozkazů jim daných a e při
nejlepší vůli nemohou dostáti tomu, čehdobe-
censtvo si přeje, ku koncertům lidovým s ne-
hodí. Dle své organisace je vojenská hidba
částí armády, jejíž předpisům, až na kapelíka,
každý člen musí se podrobiti. Kapelník, enž
v hudebním sboru pouze na smlouvu, olem
nemůže býti stíhán řádem a zákony vojenskmi,
může býti ale propuštěn a své existence ba-
ven, když se nepodrobí. Mimo to sluší vá-
žiti, že vojenská kapela je vydržovna
hlavně důstojnickým sborem pluku, v nlnž
působí a že tedy právem. důstojníků stanvit
pro hudbu pravidla. Těmi ovšem nemá pj-
menší povinnost říditi se obecenstvo, jež rovež
za koncert musí platiti, ze špatného tohop-
měru ale právě plynou neshody a příčinyk
bouřím, kterým snadno dalo by se uvarova,
kdyby, jak jsme již naznačili, najímali h-
stinští k výkonům koncertním ka pel.
civilní. Ze starých dob, z period
hudebního úpadku, kdy civilní kapela od
vážila se jen do některého pivovaru, přešli
a dosud nevymizelo domnění, že vojenská hudb
je lepší a elegantnější. Kdo ví, jak od zavedenl
všeobecné branné povinnosti vojenské kapely
na ceně poklesly a naproti tomu civilní stouply,
a sice tak, že dnes některým našim občanským
hudebním sborům žádná kapela vojenská se
nevyrovná, diviti se bude tomuto anachronismu,
který snad jedině tím by se vysvětliti dal,
že vojenská kapela živená z části státem,z
části důstojnickým sborem je zpravidla o něco
levnější, než stejně silná kapela občanská.
8
article
Zda-li to moudré a obchodnické vydávati se
k vůli takovéto bagatele v šanc výstupům s vel-
kou materiální škodou spojeným, jaký udál se
v neděli na Žofíně, ponecháváme na uváženou
dotyčným pánům restauratérům. Je to ale
smutné: celým národem zní heslo svůj k svému
— ale v praxi dělá každý, co se mu zlíbí.
A přece je to obecenstvo, které si své koncerty
platí a které dle našeho domnění má též právo
projevovati ohledně koncertního programu svá
přání a o určité piecy žádati. Nájemce ostrova
Žofínského nemá pražádné příčiny si stěžovati,
tím méně pak nalehati na obec, aby ze zá-
vazku ho propustila. Naopak, obecenstvo dalo
mu nejednou již na jevo, čeho si přeje a jeho
povinností je, obecenstvu vyhověti.
— Konfiskace »Národních Listů« v
r. 1899. Jaké pozornosti státního zastupitel-
ství list náš v uplynulém roce se těšil, poznati
lze z počtu konfiskací. Bylť zabaven celkem
22kráte. Zdejší německé časopisy zabaveny byly
za rok jednou, vídeňské hlavní denníky, vyjma
»Arb. Ztg.«, za celý rok minulý vůbec konfi-
skovány nebyly. Dne 3. ledna 1899 zaba-
veno bylo ranní číslo »Nár. Listů« pro zprávu,
vyňatou z petrohradského listu »Svět« o proti-
rakouské činnosti Schönererovců; dne 4.
ledna odpolední vydání pro zprávu, vyňatou
z petrohradského listu »Novosti«: »Ruské mí-
nění o věcech rakouských«; dne 18. února
odpolední vydání pro projev starostů obcí okresu
libochovického proti výnosu okresního hejtmana.
(Tato konfiskace provedena teprve dne 28.
února.) Dne 17. března ranní vydání pro
původní dopis ze Sarajeva: »Pravoslavná církev
pod Kallayem«. (Tiskový soud při líčení dne
12. dubna tuto konfiskaci z rušil.) Dne 20.
června odpolední vydání pro denní zprávu:
Kallay
Žofín
Sarajevo