Periodikum ALTO Viewer

1

Románová příloha

2

„Národních Listů“ k číslu 123. ze dne 6. května 1905.

3

Různé zprávy.

4 article

= Tragédie dvou chudých sester. Případ ne- smírně tragický odehrál se před několika dny v pru- ském Nixdorfu. Nevlastní sestry Rozalie Lieseckáa Marie Gruschova, čítající 42 a 34 roky, obývaly tam chudobnou světničku. Živily se výtěžkem ze šití prádla. Již po delší dobu vedlo se jim velmi špatně. Upadly obě do nemoci, výdělek byl nepatrným jakkoliv nasazovaly ku práci i noci, přece ani nevy- získaly na to, aby mohly uhájiti živobytí. Následkem toho zůstávaly dlužny i činži a vypůjčovaly si po nepatrných obnosech od sousedů. Konečně vzrostly jejich dluhy na obnos 30 marek a jeden z věřitelů podal na ně žalobu, po níž vymohl si exekuci. Peč- livé ženy staraly se plným úsilím, aby hotovost 30 marek sehnaly, ale marně a tak naplňoval je kvapící den dražby hrůzou a strachem... Ústanoveného dne vešel do příbytku sester soudní vykonavatel a ubohé pohlížely na něho jako smyslů zbavené, když jim počal pečetiti veškeré předměty, jež byly předmětem nejkrásnějších upomínek na uprchlé doby mládí .. Když pak se vykonavatel vzdálil, stichly na chvíli obě sestry a jen mlčky stíraly si s očí proudy vře- lých slzi. Potom začaly prudce přecházeti světníčkou a pronášely při tom zmatené, naprosto nesrozumi- telné řečí... Zděšení sousedé vniknuvše do bytu shledávali, že se nešťastné sestry minuly rozumem a že se obou zmocnilo náhlé šílenství... Do cha- loupky přivolán byl krajský lékař, jenž potvrdil, že sestry zšílely. Byly dopraveny do ústavu choromysl- ných v Berlíně.

Liesecká Gruschův Peč Berlín

5 article

= Milliardáře starovšku vypočítával nedávno „Gaulois“, ač nešťastnou náhodou opomenul uvésti důvody, na nichž zakládá svou zkušenost. Dle jeho statistiky byl prvým milliardářem král Salamoun jenž prý vládl jměním 20 milliard. Deset milliard obdržel prý darem od svého otce ke vzbudování chrá- mu. Krösus byl prý pánem 10 milliard; na chrám delí- ský věnoval prý 100 millionů. Alexandr Veliký by prý majitelem čtyř milliard. Ptolomeus Filadeifus měh prý šest milliard, Augustus, nejbohatší císař římský. věnoval prý přes 50 millionů ke stavbám. Jmění Lu- kullovo páčilo pry se na 3 milliardy.

Augustus

6 article

= Hra v karly a pruský dvůr. U pruského dvo ra pěstuje se hra v karty velmi náruživě, avšak jak do věci prý zasvěcené listy uvádějí, hraje prý se tam o sázky zcela nepatrné. Čísař Vilém II. pěstuje prý s velikou oblibou »skat« o čtvrt fenyku a počíná prý si v kroužku vyvolených velmi občansky. Jak zná- mo, pěstována byla u berlínského dvora hra v karty již od pradávných časů a z doby Bedřicha Viléma IV. vypravuje se o tom tato historka: V letech padesá- tých byl jednou za doby zasedání panské sněmovny pozván ke dvorní tabuli hrabě Konrád Dyhrn, majo- rátní pán z Řeševic a Schönavy a po hostině za- sedlo panstvo v herně k wistu. Hrabě byl sice váž- ným politikem, ale za to v karbanu se pranic nevy- znal. Kromě toho padaly mu onoho večera tak špatné karty, že stále prohrával. Jakožto nováček, jenž s ob- vyklostmi dvorními nebyl obeznámen a pakv domnění, že mu hotovost, již u sebe měl, nestačí na krytí ztrát, podrobil v duchu kasovní hotovost dů- kladné revisi a dospěl ku přesvědčení, že bude první jeho vystoupení u dvorní hostiny provázeno nesma- zatelnou blamáží. Hra se chýlila ke konci a nesnáze hraběte každou vteřinou vzrůstaly. V tom přišla zá- chrana: Kterýsi jeho důvěrný přítel ubíral se právě kolem stolu... Hrabě vyskočil ze sedadla, dal se s přítelem do řeči a svěřil se mu se svými obavami

Bedřich Vilém Dyhrn Hrabě panská sněmovna Čísař Vilém II

7 article

Potom opět zasedl ke hracímu stolku a v »zábavě« pokračoval... Ža několik minut přistoupil k němu opět jeho intimní přítel a podal mu nepozorovaně sáček, naplněný zlatými louisdory ... Když bra skon- čila a následovalo vespolné účtování, konstatováno. že hrabě ztratil 300 pointů ... »Hrabě z Dyhrnů, vyzníval povel hostitelových úst, »vaše prohra ob- náší 12 a půl stříbrných grošů...« A když hrabě, vzpamatovav se z překvapení, plnil svou platební povinnost, poznamenala královna: »Lehkomyslný hrabě, proč jste si nedal lepší pozor, abyste tolik ne- prohrál ? = Lupič se žesti prsty. Jednou z nejhledaněj- ších osobností dnešní doby v Paříži jest lupič, jenž má na pravé ruce šest prstů. Tomuto zvláštnímu daru přírody může býti drzé chlapisko také povděčno za to, že se při poslední své návštěvě bytu kterési modistky spasiti mohlo útěkem. Modistka vrátila se právě domů, kdy byl nezvaný host v »plné práci- s přehlížením její pokladny. Zaslechnuv pak, že se otevřely dvéře ve chvíli, kdy se toho nejméně na- dál, vběhl vetřelec do kuchyně a resolutní obyvatelka bytu postřehnuvši situaci, zamkla jej tam. Ptáček byl chycen. Na to zavolala modistka policejní stráž a zamčené dvéře kuchyně zabarikádovala nářa- dím. Lupič snažil se veškerým úsilím dvéře vypáčiti a skutečně také podařilo se mu přerazit zámek.

Hrabě Paříž

8 article

Když pak dvéře alespoň částečně se uvolnily av nich objevila se šestiprstá jeho pravice, ulekla se to- hoto zjevu modistka tak, že s výkřikem ustoupila na několik kroků v pozadí. Zloděj však přeskočil bari- kádu a rozehnal se proti bezbranné dámě, již uho- dil do prsou, načež prchl hlavním východem před- síně na schodiště a zmizel. Těžce zraněná majitelka bytu byla dopravena do nemocnice, kdež udala, že jí lupič odcizil za 3600 franků státních úpisů a 500 franků na hotovosti. Má se za to, že bude brzy do- paden, neboť lupič, kterýž by měl šest prstů na pravé ruce, jest nejen v Paříži, ale i na celém ostat- ním světě vzácnou specialitou. = Sebevražda Američanky v Charlottenburgu. Na svém loži, vyzdobeném květinami, hlavu a prsa majíc obloženy růžemi, nalezena byla v prvých dnech tohoto měsíce 30letá paní Markéta Hoffmanová, roz vedená choť amerického malíře, mrtva ve svém bytě v Charlottenburgu. Po dva dny byla všeobecně po- strádána. Z počátku mělo se za to, že někam odjela.

Američanka Hoffmanová Paříž Charlottenburg

9 article

Jakmile však začal z její bytu na venek pronikati odér po svítiplynu, vznikly divné předtuchy v sou- sedství, až konečně vypáčeny byly dvéře a zjištěno. že Američanka skončila sebevraždou. Dále konstato- váno, že svou posluhovačku poslala na několik dní kamsi na venek, aby sebevražedný plán provésti mohla zcela nerušeně. Paní Hoffmanová, jež měla ve zvyku plnýma rukama rozhazovati peníze, přišla po- slední dobou o přízeň svého kavalírského milencea upadla do dluhů. Věřitelé a soudní sluhové začali si podávati kliku u dveří jejího bytu a když konečně za- klepala na ni bída a nouze, odhodlala se paní Hoff- manová učiniti rázem všemu konec. Otec její byl maďarským plukovníkem. Hoffmanová přišla v dět- ských létech do Nového Yorku, kdež se seznámila s malířem Hoffmanem, jehož chotí později se stala, avšak opět brzy se s hímn dala rozvést. Na to zdrko- vala se po delší dobu v Paříži, ve Vídni a v Lon- dýně, načež se přede dvěma roky usídlila v Char- lottenburgu.

Američanka Hoffmanová Hoff Hoffman Nový York Paříž Vídeň Lon Chara

10 article

Žebrota v Londýně. Před několika dny zatčen byl v Londýné jakýs Cecil Brown-Smith, jenž po celou řadu let žebral v ulicích a tvářil se býti chro- mým. Jak se prokázalo, vynášela mu žebrota denně čistých 6 liber šterl., čili 144 K. Příjmy tyto zabez- pečovaly jemu i jeho rodině bezstarostné žití, které zcela klidně a rozmařile trávil v jednom z londýn- ských předměstí. Zatčení švindléřského žebráka pro- vedeno bylo na zakročení londýnského spolku pro zamezení pouliční žebroty. Při líčení, jež s Brown- Smithem pro přestupek podvodu bylo konáno, uvedl tajemník označeného spolku sir Emil Buchenau ně- kolik zajímavých dat, týkajících se londýnských že- bráků. Spolek pro zamezení žebroty jest informován o 75.000 žebrácích, z nichž ani jediný nezasluhuje soucitu veřejnosti. Všichni tito lidé, z nichž 1600 osob bývá pravidelně za rok policif zatýkáno pro krádeže, nebo jiné delikty proti majetku, provozují žebrotu řemeslně. Za dobu svého 80letého trvání se- bral spolek celkem 232.700 prosebných žádostí, jež zasílány byly místním žebráctvem soukromým oso- bám. Polovice žádosti těch podána byla osobami, jež i sebe menší pomoci a podpory nezasluhují, čtvrtinu proseb podali švindléři — a čtvrtinu opravdoví chu- dácí, kteří však pro případ, že by jim poskytnuto bylo nějakého zaměstnání, se peněžní podpory předem zříkali.

Cecil Brown Smith Brown Buchenau Londýn

11 article Zemřelí v Praze.

Zemřelí v Praze. Dne 29. dubna 1905: Micka Jaroslav, prakti- kant, 16 roků, 820—I. Havlínová Marie, manželka krejčího, 29 roků, 879—I. Popel Ludvík, pekař, 94 roky, 39—II. Ševčík Josef, c. k. poštovní výpravčí, 45 roků, 530—II. Zweigová Veronika, vdova po ob- chodníku, 84 roky, 205—III. Cinotti Silvius, hudebník, 27 roků, 11—V. Patka Jan, zahradník, 86 roků, 1—VII. — U Alžbětinek: Sádlová Veronika, vdova po dělníku, 49 roků. — U Milosrdných sester: Koranda František, mlynář, 69 roků. Misařova Albína, služka, 21 rok. — U Milosrdných bratří: No- votný Antonín, tkadlec, 38 roků. — V židov s ké nemocnici: Stránský Vilém, sklepník, 36 roků. — Ve všeobecně nemocnici: Brožek František, kočí, 28 roků. Dne 30. dubna 1905: Burggrafová Anna, ma- jitelka domu, 86 roků, 855—II. Pěkná Božena, sou- kromnice, 23 roky, 900—II. Růžička Bohumil, syn brusiče kovů, 3 měs., 1841—II. Solárová Marie, man- želka krejčího, 53 roky, 583—III. Dr. Filip Stern, lékař, 59 roků, 489—VIII. — U Milosrdných bratří: Tulach Karel, rukavičkář, 31 rok. — V městském chudobinci: Brettschneider František, býv. do- movník, 66 roků. — Ve všeobecné nemoc- nici: Knabl Josef, pianista, 51 rok. Štípek Karel, c. k. poštovní expedient, 43 roky. Tůma Antonín, děl- ník, 28 roků. Dne 1. května 1905: Lüftnerová Pavlína, vdova po majiteli domu, 70 roků, 461—I. Bečvářová Františka, obchodnice, 68 roků, 775—I. Lorenc Frant., soukromník, 50 roků, 110—II. Šimek František, býv. obchodník, 84 roky, 1045—II. Felbalová Marie, ho- spodyně, 51 rok, 265—III. Milčanovská Antonie, dcera dělníka, 18 roků, 652—VII. — U Milo srd n ých — 288 —

I Havlínová Marie I Popel Ludvík Ševčík Josef Veronika Cinotti V Patka Jan Misařův Albín Antonín Božena Solárová doktor Stern Tulach Štípek Karel Tůma Lüftnerová Pavlín I Bečvářová František I Lorenc Šimek Praha Mick Jaroslav U Alžbětinka Burggrafová Anno Felbalová Marie Milčanovský Antonia Mila Koranda František Stránský Vilém Brožek František Růžička Bohumil Brettschneider František Knablishing Josef

12 article

sKam? — — »Mohli bychom jíti odtud. Mohli bychom na příklad plovati pospolu přés moře. Za mořem — — »Nedostal jsem se nikdy na moře — —e »Tam jsou hory vysoké a osamělé, v nichž bychom se zdáli býti i my malými lidmi. Tam jsou odlehlá i opu- štěná údolí, tam jsou skrytá jezera a sněhem opásané hornatiny, na kteréž noha člověka ještě nikdy nevstoupila. Tam — — — »Abychom však dospěli až tam, musili bychom si den jako den vybojovati cestu milliony a milliony lidí.« »Jest to však jediná naděje naše! V této přeplněné zemi není žádné pevnosti, žádného útulku. Kde jest mezi tímto množstvím místo pro nás? Ti, kdož jsou malí, mo- hou se ukrýti navzájem před sebou, ale kdež se máme ukrýti my? Nemáme místa, kdež bychom mohli jísti, ni místa, kde bychom se mohli k spánku uložiti. Kdybychom uprchli, sledovali by oni dnem i nocí stopu naši!« Redwoodovi namanula se myšlenka jakás. »Místo jedno takové bylo by přece,« pravil sa do- konce na tomto ostrově.«. »Kdež?« »Jest to místo, kteréž onde bratří moji si zaří- dili ... Nejmilejší! Snil jsem, zapomněl jsem! Dny ml- nuly a já nečinil nic, než že jsem čekal na opětné setkání s tebou . .. Musím však nyní jíti k nim a vyprávěti jim o tobě a o všem, co se nad námi vznáší. Chtějí-li nám pomoci, mohou nám — pomoci. Potom mohli bychom skutečně doufati. Nevím, jak silav iejich okopy, ale Cos- sar je zajisté silnými učinil. Jič i před tím vším —— dříve než ty jsi ke mně přišla — rodilo se zlo.

Redwood

13 article

»Přine jest plešatý, ovšem ale ne zcela holohlavý a jeho nos a jeho obličej jsou mile růžové, kulaté a ma- ličké; vous jeho jest nejšviháčtěji do špičky přistřižen. »Tvářil se několikráte, jakoby byl mužem citu nechal zablýsknouti i oči svoje. A věz, že jest blízkým pří- telem zdejší královské rodiny; mne zval svou »milou mla- distvou dámou« a jevil od počátku úplnou účast pro osud můj. »Moje milá dámo,« říkával, . .. jak víte . . . ne- smite...« a tak opakoval několikráte a potom dodal: »Máte povinnost svou.« »Nenahlížím .. .« »Říkal mi vážné věci ...« »Nemíníš přece,« děl Redwood náble, obrátiv se přímo k dívce, »že na tom, co mluvil, něco jest ?« »Zajisté, jest něco na tom přece !« odtušíla prin- cezna. »Míníš tedy . ..« »Miním, aniž jsem určitě to zjistila již, že jsme šlapali nejsvětější pojmy malých lidí ... My, královského rodu, jsme zvláštní vrstvou pro sebe. Jsme zbožňova- nými zajatci, hříčkami pro průvody a jiné veřejné oká- zalosti. Platíme za zbožňování ztrátou — nejzákladnějších svobod svých. A tak i já měla jsem se provdati za onoho prince ... Avšak ty neviš níčeho o něm. Nu, pravý to trpasličí prine ... Na něm nezáleží... Zdá se však, že by tento sňatek můj byl posílil svazky mezi mou zemi a nějakou jinou zemí. Ano i tato země zdejší měla míti prý z toho — prospěch. (Pomysli jen ! Sesiliti svazky mezi nimi!« »A nyní ?« „Zápas s obry“.

Redwood