V Praze, v sobotu dne 6. května.

K číslu 123.

Na »Národní Listve ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NAR

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h

BSlY Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Z parlamentu.

Z Vídně, 6. května. V poslanecké sněmovně stane se dnes pokus skonco- vati povšechné rokování o celním tarifu. Pak nastane trojdenní prázdeň. Roz- vrh podrobné debaty o celním tarifu na 7 částí jest již proveden. Účastenství pro podrobné rokování jest tak skrovné, že v pre- sidiu doufají, že bude lze v pátek 12. května sněmovnu odročit. Není ještě rozhodnuto, zdali se to stane formálně vlastnoručním listem císa- řovým, svědčícím ministerskému předsedovi a v neúřadní části »Wiener Zeitungu« uve- řejněném, či bez všech formálností. První schůze poslanecké sněmovny po kampani zem- ského sněmu jest projektována na 4. červen. Výklad posledního německého projevu. Z Vídně, 6. května. O stanovisku Němců z království českého pronáší se jeden z jejich vůdců ve »Fremden- blattu« takto: »Odstavec projevu našeho. že boj německého lidu v Čechách také nadále je oprávněn a že jest příkazem povinnosti setrvati při dosavadním po- stupu, vzbudil mínění, že se ohlašuje včerejším projevem pokračování německé ob- strukce na českém sněmu. O taktice německých poslanců na sněmu tom rozhoduje jen a jedině plenární schůze posl a nců německých v Praze.

Protože obstrukce německá nebyla usne- sena snad teprve následkem známého rozhod- nutí správního soudu, protože dále boj Němců v Čechách o jazyk v zemi obvyklý je mno- hem starší, než usnesení prováděti ob- strukci — tento boj datuje se od jazykových výnosů Stremayrových — jest patrno, že vče- rejší projev, který se týká rozhodnutí správního a říšského soudu, nemůže býti žádný m způsobem nějakým usnesení m, budou-li Němci v Praze obstruovat čili nie. Mělo býti především projeveno, že směšování obou pojmů »jazyk v zemi obvyklý« a »jazyk zemský« bude Němci potíráno vždycky. Pojmem »jazyk v zemi obvyklý«, kterého se užívá v paragrafech zákona, námi potíraných, má býti výlučně míněn onen jazyk, který jest obvyklým v příslušném obvodě. Směšováním pojmů »jazyka v zemi obvyklého« a »jazyka zemského« mohlo by se naposledy do- spěti k tomu, že by bylo dovoleno skoro ve všech zemských jazycích, kterými se v Rakou- sku mluví, učiniti v Čechách podání (!) Proti takovému výkladu namiřen je protest Němců v první řadě. Zhoršení situace pro za- sedání sněmu českého nemůže te- dy býti ve včerejším projevu ni- kterak spatřováno. Plenární schůze ně- meckých poslanců v Praze bude musit vzítiv úvahu také situaci v Uhrách. Nesmí býti zapomínáno, že obstrukce Němců na sněmu zemském měla by ovšem v zápětí obstrukci Če- chů na radě říšské. Čím však by byla obnova obstrukce na říšské radě pro Rakousko, je kaž- dému politikovi patrno. Právě předvčerejší řeč ministra obchodu nebude moci po té stránce zůstati nepovšimnutou. Plenární schůze něme- ckých poslanců tedy bude míti velký dosah.

Bude se musit zabývati vážnými gravaminy ně- meckého lidu, bude musit stanoviti, z dal tato gravamina sprošťují Němee povinnosti vůči celé monarchii. Podobá se, že tento projev »Fremden- blattu« pochází od posl. Baernreithra. »N. Fr. Presse« svou úvahu o včerej- ších projevech německých poslanců končí slovy »Co žádají Němci v příčině jazyka svých obcí bylo Čechy opětně na vyrovnacích konferencích uznáno za spravedlivé. Nechtějí-li Němci zřek- nouti se nároku, aby bylo také u zákoněno. co jest faktickou potřebou (?) a co jako taková fakticky platí všude — v armádě, ve správě, v parlamentě — totiž: vlastnost němčiny býti zá- roveň nepostrádatelným jazykem státním, domá- hají se splnění nároku toho prostředky zákonnými a neubližují tím právu žádné národnosti. V tom nedají si Němci brániti žád- ným odporem. Kdyby se tím zasedání sněmu českého skutečně ohrožovalo, Němci by neměl ani zodpovědnost, ani by neměli příčinu, nej- více toho litovati.«

trpělivost, aby odkopnutý ministerský před- seda mohl chovati se tak nestoudněl« Hr. Štěpán Tisza večer poslal Pozsgayovi dva svědky a tento navzájem jemu. Souboj považuje se za neodvratný. Demonstrace proti biskupu Nakičovi. Ze Záhřeba, 6. května. Proti biskupu split- skému Nakičovi, který zde několik dní dlel, uspořádali studenti demonstraci. Pískali a vo- lali: »Pereat Nakič!« »Vivat glagolica !« »Pe- reat latinica !«

Telegrafické zprávy. Anglické námořní manévry odloženy. Z Londýna, 5. května. (C.-B.) O odročem letošních manévrů anglického loďstva se úřad- ně oznamuje: Byl dán rozkaz velké manévry námořní, chystané na počátek příštího měsíce, odložiti, poněvadž by mohly způsobiti nedo- rozumění, kdyby byly v této době zamýšle- ným způsobem provedeny. Kdyby však nebyly provedeny v plném rozsahu, nepoučily by v té míře, jak se má státi. Oznámení to týká se pa- trně zamýšlených manévrů po celé zemi, jak byly opovězeny dne 10. prosince minulého roku. Všechny lodi měly míti za to, že vypukla válka a měly si pospíšiti k loďstvům, k nimž náležejí. Při tom měli jednati všichni velitelé dle vlast- ního popudu a neobraceti se s pokyny na ad- miralitu. Z Balkánu. Z Bělehradu, 6. května. (C.-B.) (Z úřadního pramene srbského.) Sofijské zprávy, že se obje- vili v okolí skopijském srbští důstojníci, kteří verbovali Makedonce za účelem utvoření tlup, jsou nepravdivy. Žádný srbský důstojník vůbec hranice turecké nepřekročil. Z Bělehradu, 5. května. (C.-B.) Úřadní list uveřejňuje královský úkaz, jímž se demisse předsedy ministerstva dra. Nena- doviče, podaná před 14 dny, přijím á. Jeho nástupce nebyl dosud jmenován.

Sensační souboj. Z Pešti, 6. května. Hr. Štěpán Tisza vy- zval poslance Pozsgaye na souboj. Tento volal na chefa propuštěné vlády při včerejší jeho řeči: »Náleží k tomu věru maďarská dobytč

Události na Rusi. K nynějším poměrům na Rusi. Ministr Witte vyslovil se k zástupci vi- lenského »Severozápadního Slova«, že nepodá dobrovolně demissi v nynější těžké době, kdyby

FEUILLETON. Letní odpoledne. Idylla. Napsala Hana Sechovcová. Slunce vysílale nejžhavější paprsky na vy- prahlou půdu. Vítr, jenž se chvílemi přes pole hnal, zvedal sloupy prachu na silnici a roz- hazoval jej po polích, na kterých se právě pilně pracovalo. Byl červenec. — Skřivan nad poli zpíval o závod. Cvrček cvrlikal svou jednotvár- nou píseň a z blízké louky šířila se vůně sena. Na silnici v prachu batolil se klučina a dvouletý, s vlásky jako zlato a s očima jako nebe Vzal hrst prachu do buclatých červených ruček, vyhodil jej do větru a s výskotem pohlížel na unášený prach a pranic nedbal, že ve chvílích bezvětří sype se mu všechen prach na hlavu. Po chvíli jej hra s prachem omrzela a klučík po- malu batolil se do vyschlého, travou porostléh příkopu a škrábal se po kamenité, řídce travou porostlé stráni na pole, kde několik žen vázalc pokosené a oschlé obilí. Vyškrábav se nahoru. sedl na travnatou mez a trhal uschlou trávu. cpal ji do malinkých úst a pobručuje si, opět ji vyplivoval. Uviděv nedaleko červenati se hvo- zdík, utrhl jej a kolébajícím krokem, výskaje si, kráčel k ženě, která usedši na kámen, dávala pít děcku, které přineslo děvče ze dvora za matkou, když žádným prostředkem nebylo s to je ukonejšiti. Vyhrnuvši si šátek s čela, utírala si matka zástěrou pot s osmahlých tváří a klidně pohlížela na pijící děcko.

Výskající klučina doběhl zatím k matcea dával jí přivoněti. „Voní, mamko, voní,“ křičel radostně, nedbaje toho, že děcko na klíně matčině sebou vrtělc a broukalo. Vida se pohybo- vati bratříčka ustal v radostném výskotu a při- krývaje si boubelatá ústa ručkou, usmíval se roztomile a zároveň čtverácky, ukazoval kvě- tinkou na vrnící děcko. Potom uklidniv se, sedi si matce na cíp sukně a položil hlavičku na matčinu nohu. Byl unaven a chtělo se mu spát. Neusnul, ale zvedl se a protíraje si ospalá očka, pravil matce, pokojně naň pohlížejícía „Maminko, mám žízeň, chci pít. Matka poslala děvče pro čerstvou vodu, po- líbila děcko, které ještě ve spánku několikráte zavzlykalo, na čelo a přikryla šátkem hlav jeho před sluncem. „Mamko, pusu chci,“ pravil klučík, vida matku děcko líbati a cítě se zkrácena. Matka políbila také hocha na čelo. Podavší pak spící děcko děvčeti, jež vodu bylo přineslo. přidržela džbánek s vodou hochovi k ústům a če- kala, až se napije. Pak políbila znovu hocha zvednuvši se, chystala se ku práci. „Chci spát, mamko,“ řekl hoch a matk vzala hocha usínajícího v náruč a nesla jej přes potůček opodál se vinoucí na louku z části po- kosenou, kde té doby muž její pracoval; položila jej do vonící trávy a nahrnula mezi něj a slunce kupu trávy tak, že nemohlo slunce na hocha svítit a přikryla holé, buclaté ručky zástěrou, aby byly chráněny před obtížným hmyzem. Pak vrátila se ke své práci.

Stáhla si šátek hlouběji do očí a vězala pilně obilí. Mladší vazačky prozpěvovaly si xe- sele, ale starší jenom chvílemi několik slov pro- nášely. Žhoucím vzduchem nesly se zpěv skři- vánků, cvrlikání cvrčků a občas i krákání vran, letících jako mrak přes pole. Slunce zvolna se chýlilo ke sklonu. Do dvora sváželi čeledinové úrodu ze sousedních polí. Na západě utvořila se modrošedá, zlatema stříbrem vroubená hradba, za kterou červená koule sluneční zvolna zapadala. Začalo se šeřit. Zhavým vzduchem přelétl chladný vánek večerní a pohrával tiše listím stromů, jež silnici vroubily. Na poli přestávalo se pracovat. Klučina, spánkem zrůžovělý, dosud o světě nic nevěděl. Otec vzal jej opatrně do náručí a dávaje pozor, aby neklopýtl, kráčel volným krokem k ženě. A oba usmívajíce se vraceli se z celodenní klo- poty k domovu. Doma uložili hošíka na lůžko. Žena začala chystat večeři, muž pak usedl na práh a zapálil si dýmku. Klidný večer snášel se nad krajinou. Netopýři lehkým letem rejdili vzduchem, z blíz- kého stavení zazníval zpěv a ze sousední zahrady prudký smích děvčat, jež se tam bavila. Po ve- čeři usedla matka s mužem na práh, vzala na klín děcko a usmívajíc se, hleděla do modrých jeho oček. Hladila jeho vlásky a dítě špulilo ústa, usmívalo se na matku a hrálo si malounkýma ručkama s cípem šátku. Muž spokojeně pokuřoval a při pohledu na družku svou těšil se témuž štěstí, jež cítila ona. Přejel si osmahlou, trochu vrásčitou tvář tvrdou dlaní, schýlil čelo své nad čelem ženiným a vtiskl polibek štěstí na její ústa. Měsíc na východě vycházel a na toto klidné, prosté štěstí usmívaly se s nebe milliony hvězd.