Ročník II. (xl.)

V Praze, dne 20. února 1902.

Číslo 4.

ZENSKY

LIST

Redakce, administrace a expedice nalézá se Praha II., Myslíkova ulice číslo 1959. Peněžní zásilky, jakož i veškerou korespondenci zasílati nutno jedině na adresu: Svěcený Antonín, Praha II. Myslíkova ulice č. 1959. — Složní lístek poštovní spořitelny číslo 854.151. — Dopisy nevy- placené se nepřijímají, nepodepsané se odkládají. — Reklamace se nezalepují a nefrankují. — Majitel: Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické. — Předplatné: Na rok 2 K 8 h, na půl roku 1 K4 h. Do Německa a ostatních států o poštovné více. — Jednotlivá čísla v drobném prodeji 8 h. Stížnosti zasílány buďtež na adresu: Dr. F. Soukup, Praha II. 1959.

Není všecko zlato, co se třpytí. Stáváme se ve dnešním světě často svědky zjevů, nad kterými — dle lidového rčení — až zůstává rozum stát. Nemyslící lidé se před podivnými případy v životě zastaví, pokývnou snad hlavou a prohodí: „Hm, to už je tak na světě. Bylo to za starodávna a bude to zas. To už nepředě- láme.“ Ale kdo si navykl přemýšleti o všem, co se kolem něho děje, ať již dobréhoči špatného, mluví jinak. Pozná, že jsou tu mnohé věci, které se dají zlepšit a mnohé zlořády, nebo nešvary, které se dají od- stranit. Proto nepotřese pouze hlavou nad nějakou hloupostí či špatností, které je svědkem, ale všemi silami, celou svou po- ctivou vůlí a veškerými prostředky usiluje o poražení takových model. Vidíme dnes na příklad v životě jed- notlivců i společnosti všude plno pokry- tectví, lži a přetvářky. Vidíme, že v kru- zích bohaté společnosti zcela klidně a hrdě se pohybují lidé nejpodlejší, jejichž bídná a nesvědomitá povaha je dobře známa všem, kdož se jim klaní a dvoří. Vidíme, že nej- dutější hlupáci chodí po světě s šíjí hrdě vypjatou, s hrudí ověšenou odznaky zásluh, ač se o jejich omezenosti vypráví za zády celé kroniky. A ještě jiné podobné nesmysle a zvrácenosti, které by zmizely tím dnem, jímž by vstoupila mezi lidstvo otevřenost a upřímnost.

Jedné podobné chyby společenského ži- vota chceme se dnes povšimnouti. Týká se ženy a jejího postavení ve spo- lečnosti. Je to nesmyslné a uvědo- mělou ženu urážející — klanění se a lichocení „něžnému“, „slabému“ a kdož ví ještě jakému pohlaví. — — Celkově zaujímá dnes žena ve společ- nosti místo tvora opovrženého, bez práva na svobodu a obranu, ale s celou řadou nesčetných povinností. Nejen, že záko ny jí upírají mnohé, čeho mužové plnou mě- rou požívají, ale i hradby hloupých předsudků ji odhání tam, kde by chtěla a mohla uplatnit svoje schopnosti, ukojit své touhy po životě a jeho krásných strán- kách. Žena je dosud považována za nižší bytost než muž, za tvora, který má jen poslouchat a trpět. Ale jako všecku svou hanbu, tak i toto ponižování ženy a barbar- ské nazírání na ni, přikrývá dnešní společnost blysknavým pozlátkem, zevnějším leskem, pod nímž se má ztratit všechna odpornost jejího počínání. Ta žena, která je často na jedné straně bez- volnou otrokyní, bývá na straně druhé ku zakrytí všech křivd celým společenským uspořádáním a zvyky jí stále činěných stavěna na trůn bohyně, kde ji pak její vlastní porobitelé otrocky uctívají, klaní se jí, hotovi po- slechnouti jediného pokynu. Vidíme to na zábavách, plesech a v soukromých stycích žen s muži. Často až ku smě- šnému panáčkování dochází při ta- kovém uctívání ženy, které je vlastně novým řetězem urážekjíčiněných. Uvědomělá žena cítí, že takové ponižování se před ní, lživá úcta a padělané dobro- volné otroctví je pouhou škraboškou, která má zakrýti zrakům světa vše to, co se na ženě páše. A kdyby byly tyto nesmyslné obřadnosti upřimně a opravdově myšleny, ne- snesla by je sebevědomá a svobo- domyslná žena, protože by se pří- čily zásadám v šeobecné rovnosti.

Vychází každou druhou středu s datem následujícího dne.