by vzbudil v Rusku živý rozruch, poněvadž spolek francouzsko-ruský kotví hlavně v silné a pevné organisaci francouzské armády. Při- jetí zmíněného zákona mělo by v následek že Rusko smlouvu spojeneckou vypoví. Ru- ský ministr zahraničních záležitostí učinil prý už v té příčině u francouzské vlády opětně zdvořilé a přátetské sice, ale důtklivé roz- klady. I president Loubet byl prý upozor něn na důsledky zamýšlené ministrem vojen ství osnovy zákona. Tentokráte, dodává list mohl by nastati vážnější obrat a bez odporu nastalé ochladnutí ve stycích obou vlád mohlo by snadno věsti k rozluce. Z Paříže, 6. prosince. (C.-B.) Finanční ministr podal rozpočtové a finanční komisi zprávu, dle níž náležejí klášterním řádům nemovité statky v rozloze asi 49.000 ha a v ceně více než jedné milliardy. Dvě třetiny těchto statků náležejí úřadně neuznaným klášterním řádům. Z Lisabonu, 6. prosince. (C.- B.) Por- tugalská vláda odňala panu Pottov v Laurenco Marquezu exequatur generálního konsula Nizozemska.

Krüger v Evropě. Z Utrechtu, 6. prosince. (C.-B.) Při vjezdu vlaku, v němž se nalezal president Krüger, shromážděno bylo na nádraží a kolem něho nesčetné množství lidu. Lid tla- čil se tak prudce k presidentovu vozu, že zástupcové úřadů jenom stěží si proklestili cestu. Všechny universitní spolky dostavily se s prapory. Presidenta Krügra uvítali purk- mistr a rektor university. Krüger odpověděl, že nenalezá slov, jimiž by poděkoval za tak vroucí uvítání. dZ Haagu, 6. prosince. (C.-B.) Zelez- niční nasep byl až daleko za obvod města na obou stranách obsazen hustými davy lidu s nizozemskými a transvaalskými spra- pory. Vlak presidenta Krügra byl při vjezdu do města vítán nadšenými a bouř- livými pozdravy. O 3. hod. 35 min. přibyl vlak do nádraží. Přítomni byli zástupcové úřadů a členové obou sněmovem,o jakoži četné spolky. Ježto Krüger »na zapřenou« cestuje, nedostavil se na nádraží žádný zá- stupce dvora. Sbor pěvců zapěl 72. žalm. Purkmistr uvítal Krügra jmenem hlavního města a předseda jihoafrického spolkuv Haagu pozdravil jej jmenem nizozemského národa. Na to byl president Krüger slavným průvodem uveden do hotelu »des Indes«.

Boje v Čině. Z Washingtonu, 6. prosince. (C.-Bo) »Reuterova kane.« oznamuje: Veškeré americké vojsko, vyjímaje jedině stráž vyslanectva,« opu- stilo už Čínu a odebralo se na Filipiny.

Prodaná škola. Píše se nám: »U Pánaboha a ve Hro- bech jest všecko možno«, jest nejnovější pří- sloví, často i zdejšími novinami užívané. Skvost- ným a makavým dokladem o pravdivosti tohoto přísloví jsou osudy české školy ve Hrobech. Škola ta, již v r. 1889 přičiněním zvláště občanů v Nových Verneřicích založená, umístěna byla dosud v najatých místnostech, v soukro- mém domě p. Veimanna z Podbořan. Jest čtyř- třídní s pobočkou při druhé třídě a má skoro 300 dětí. Místnosti školní byly nedostatečné, 5 m. široké, 7—8 m. dlouhé a 3 m. 20 cm. vysoké. Úřadně uznány způsobilými pro 52a 55 dětí. Co činili rodičové, aby pro své dítky vy- mohli na obci nové a prostorné místnosti místo dusnýcl, temných a nevhodných místností těchto? Žádali — a podépisovali žádosti. Co činila okr. školní rada v Duchcově, aby nedostatkům těm odpomohla? Uznávala komisionálně místnosti se za nevhodné. vdA čo učinila veleslavná c. k. zemská školn rada v Praze? laonka Nařizovala opatření nových místhostí. Obec školní však nechala rodiče žádati, c. k. okresní školní radu komise konati velesl. c. k. zemskou školní radu nařizovatí, a stavěla; ne však českou — nýbrž budovu pro německou školu. A teď zůstala česká škola kde byla, německá se přestěhovala do nového pa- láce, pak vydány pohlední lístky s obrazem nové školy a konečně stará budova německé školy zůstala prázdnáeeleog i Aby snad tam Češi nechtěli, nastěhoval se do ní purkmistrovský úřad, městská opatrovna a ostatní síně školní jsou prázdné a zamčené.

Takový byl stav věci a byl by v idyllické pro- stotě trval dále. Jen jednou vyrušilo se obecní zastupitelstvo z klidu a to bylo při poslední komisi dne 7. listopadu 1899. Tenkráte po- volaní orgánové příliš krčili nosy nad mizerií v umístění české školy a v účastnících komise snad hnul se přece cit lidskosti při pohledu, jak ubíjí se stud v dětech — - — I stalo se cosi nepochopitelného. Obec doznala nedostatečnost umístění české školy a protokolárně se zavázala, že do 1. září 1900 — opakujeme slovy jeden tisíc devět set — novou budovu pro českou školu vystaví. Účastníci komise protokol skončili a podepsali i s panem komisařem c. k. okresního hejtman- ství a zástupci c. k. okresní školní rady a celé školní obce. Kdybychom však dnes, tedy čtyři měsíce po určené lhůtě chtěli školu zmíněnou a slíbenou viděti, musili bychom si pozvati ne- božtika Diogena, aby ji hledal s lucernou. Ob- čané hrobští staví, pravda, ale — protestantský nb15) kostel. Cerným písmem v dějinách obce zazna- menán bude konec měsíce listopadu r. 1900. Osud tomu chtěl, že dosavadní majitel domu, v němž česká škola byla umístěna, nenalezl v domě tom více zalíbení a prodal ho zdejšímu obchodníku, panu Korbovi. Prvním činem toho bylo, že školu dnem 1. ledna 1901 vypověděl. A může nastati ta slavná událost, že toho dne bude škola vystěhována na ulici. Dal výpověd i soudně. se

I doufali čeští rodičové, že obec rozpomene se na svůj slib o stavbě školy, c. k. okresní školní rada v Duchcově na své komise, c. k. zemská školní rada na svá nařízení a — žá- dali zase. V obšírném pamětním listě žádali obec o dvojí: předně, aby do 1. záři 1901 vystavěla novou českou školu a zafdruhé, aby třídy české školy zatím v době stavby, v době od 1. ledna do 1. září 1901 umístila ve staré budově ně- mecké školy, která jak dříve uvedeno, jest polo- prázdná a má aspoň prostorné místnosti. Dovo- zovali k bodu 1., že obec dle nařízení c. k. zem. šk. rady jest povinna školu stavěti, že obec zajisté obdrží na stavbu zemskou subvenci, že v několika létech bude míti školu zaplacenu, jelikož odpadne placení 600—700 zl. nájmu a dovolávali se protokolárního závazku obce ze dne 7. listopadu 1899. K bodu druhému stran zatímného umístění udávali, že ve staré německé škole jsou míst- nosti prázdné, že jsou tam pobočky německé školy, které by měly místa v kreslirně a tělo- cvičně nové budovy německé školy, že obecní úřad a spořitelna městská do budovy školní obce nepatří, že pro obecní úřad i pro spoři- telnu snáze najdou se místnosti, než pro školu

Ale tento požadavek má pro Němce svůj háček. Mají totiž zemskou školní radou i zem- skýmo výborem povolenou měšťanskou školua na tu čekají ony prázdné místnosti. Dnem 1. ledna 1901 má měšťanská škola se otevříti — proto tam nemohou dáti českou školu. I jinou příčinu mají. Budova ta stojí na náměstí a nemohou dopustiti, aby z ní po kerndeutsch městě rozléhal se český zpěv. Správní soud v případu měšťanských škol na Vinohradech a v Duchcově byl náhledu, že obecné školy jsou školy nutné a měšťanské pak jen školami luxusními. Z toho soudili zdejší Čechové, že snad zprvu má se obec starati o místnosti pro školy nutné — obecně, a pak teprve pro měšťanské. Ale obec školní jest jiného náhledu a nechce prý přivoliti k umí- stění české školy ve staré budově německé on7o1 fioce smi sb školy. V posledních dnech se zdálo, že nahlížejí sami nutnost stavby školy, než to však jim nevadí, aby přece nevyhledávali nějaký barák ve Hrobech, kam by škola se umístiti dala.

Zvláště prý mají vyhlédnutý poslední dům v Rybničné ulici, který má býti v dražbě prodán. Školní třídy byly by jen 4 m. 70 cm. široké a 3 m. vysoké, do tříd byla by jen tři okna, schody jsou tam úzké a dvůr skoro žádný. To znamená, že po nezpůsobilé budově přišla by jestě horší. Ať se hlásí pražští Němci, kde mají své školy v místnostech o podobných rozměrech. Teď však k jádru věci. Musilo by vše tak býti, jak skutečně jest? Nemůže zemská školní rada dodati důrazu svému nařízení z r. 1896, které obec již 4 roky bez povšimnuti ležeti ne- chává? Stará se někdo u zemské školní rady, zdali nařízení její se plní? Čas kvapí a do 1. ledna musí býti roz- hodnuto, kam se školou. Česká místní školní rada navrhla obci stavbu školy a žádá, aby zatím tři třídy české školy umístěny byly v bu- dově staré německé školy, čímž pro otevření měšťanské školy také jedna místnost zbude. My rodičové příliš ve vyplnění tohoto zbožného přání po dobrém nevěříme, a proto zase —— žádáme. Okresní školní rada nejspíše si zase od- bude komisi a c. k. zemská školní rada zase jednou stavbu školy nařídí. A naše děti půjdou nejspíše zase do nějaké staré barabiny. Poslední obranou naší jest tento článeka prosíme pány členy c. k. zemské školní rady, jakož i předsednictvo její, aby si vyžádali důkladné a brzké informace o stavu školy naší a vli- vem svým donutili obec hrobskou k opatření vhodných místností. atd.

musí býti zůstaveno — osudu. Střecha spočívá pak jenom na stěnách z nepálených cihel stává se při trvalých deštích tak těžkou, že jí zdi, také zdola promočené, unésti s to nejsou. Takovýmto způsobem sřicuje a rozpadává se- rok co rok na tisíce domů, přiv čemž arci mnoho lidí o život přichází aneb těžká poranění si odnáší. Ostatně ani užívání dřevěných podpěr neposkytuje v jižní Číně žádné bezpečnosti proti řícení se střech, ježto zde termiti (bíli mravenci) všechno dřevo — kromě dubového — nápadají. Tito nepřátelé dřeva zažírají se zdola do kolů a vydouvají je rychle, tak že domnělé opory střechy při sebe menším zatížení již se shru- cují. Avšak navzdor tomu nemůže se státi při dřevěných oporách tak překvapující sřícení domu, jako bez nich, ježto se postupující zkáza opor dá sledovat. Číňané chovají všechnui svoji o minulost v neobmezené úctě a z toho dalo by se soudit, že také trosky svých budov před úplným roz- padnutím chrání. Dobrá vůle v tom ohledu asi neschází, avšak užíváním špatného stavebního materiálu, kteréž je tu zlem už z dávnýcho dob zděděným, vysvětluje se okolnost, že v čínské říši není žádných starých budov, ba ani žádných starých sřícenin. Celkem, až na skrovně výjimky, trvají čínské domy jenom několik málo desíti- letí. Jakmile budova upadat či rozpadávat se začala, pokračuje zkáza její velmi rychle, nebot nestojí zpravidla Číňanům za to, aby ji pracně nebo nákladně opravovali. Ani císařské budovy netvoří tu výjimky, také ony propadají rychlé zkáze. Jest to zřejmě viděti v Pekině, Již při první obchůzee i kolem zdi, jež cí- sařskou část města obmyká, zpozoruje cizinec, že se cihly v ní ustavičně musí obnovovat. Je- diné domy, jež dojem jtrvanlivosti činí, jsou alb el e vogbos ddanb otií su sai st

půjčovny. Tyto staví se obyčejně z kvádrů, jež v horách se otesávají a pak namáhavě a s vel- kým nákladem od místa k místu dopravují. Ale úhlednými tyto domy nejsou, neboť jejich okna vypa dají jako střílný v pevnostních hradbách dodávají budovám jakéhosi ponure bizarního vze- zření. S opravdovou zálibou a skutečným potě- šením spočívá oko cizineovo na pagodách čili chrámech čínských. Tyto jsou ponejvíce velmi staré a tvoří pozoruhodnou výjimku z obecného pravidla. Architektura Číňanů nasvědčuje, že jim byl stan modelem při budování prvních domů. Od paláců až k chatrči, u vysokých, o sobě stojících chrámů i obydelných domů sou- kromých, všude nalezáme týž, na stan upomí- nající motiv: vzhůru ohnutou, prostými sloupy nešenou střechu. Když Čingis-chán do Číny vnikl, strhali prý nebo vybourali jeho vojíní u domů za- braných měst všechny čtyři zdi až na nutné opory čili sloupy pro střechu, čímž původní čínské pří- bytky proměnili ve stany pro sebe a svoje koň- stvo. Hlavní příčinou, že Číňané při tomto pro- stinkém motivu po všechny věky setrvali, jest jejich naprostá střízlivost, prostá všelikého vzletu, všeliké fantasie. Kdyby se přenesly do Číny skvostné vzory klassické architektury he- lenské, Číňané dovedli by je snad napodobit ale na tom by jistě přestali. Avšak originální, zcela zvláštní a vkusné výkony vlastní archi- tektury podávají Číňané ve svých drobných pa- villonech, zahradních domcích, glorietech, umě- lých jeskyních atď. Tyto milé stavitelské drob- nůstky zdobí všechny téměř »čínské obrázky«, jež Evropanům od dětství na oči přicházejí tvoří ve spolku s vyobrazením starobylých pa- god jakousi základní představu o vzezření čín- ských měst a příbytků, představu ovšem docela mylnou. ob dioža