Románová příloha

„Národních Listů“ k čislu 337. ze dne 6. prosince 1900.

Různé zprávy. = Lupiči ve Španělsku. Z Madridu se ozna- muje: V obci Los Hinojosos v provincii Cuenca pro- veden těchto dnů banditský kousek, jenž připomíná nejbujnější rozkvět lupičské romantiky. Do hostince této obce přibyli dva jezdci, jak se zdálo, bohatý pán a jeho sluha. Domnělý pán, jenž měl četné prsteny s drahokamy, dovedl se různými pozornostmi hostin- skému a jeho manželce tak zalichotit, že učinili vše. aby elegantnímu kavalíru a jeho průvodčímu učinili pobyt co možná příjemný. Milý kavalír pozval oba manžele, jejich známé a osoby přítomné v hostinci k hojné večeři. Častoval mužské doutníky a vínema ženské různými pamlsky, jež měl s sebou. V noci. když vše spalo, odemknul milý kavalír se svým prů- vodčím domovní vrata a vpustil šest lupičů, ozbroje- ných revolvery a dýkami. Veškeří obyvatelé domu a ostatní hosté byli vytrženi ze svých postelí, spoutáni. povaleni na zem a ucpána jim ústa. Když všichni byli bezbranní, prohledali lupiči dům a sebrali vše, co nalezli cenného. Hostinskému a jeho ženě vyhro žovali smrtí, aby na nich vynutili vyznání, kde mají svoje hotové peníze. Sebrali jim celou hotovost 11.000 peset, načež hostinec opustili. Ke svým obětem však byli ještě tak milosrdní, že je pokryli vlněnými hou- němi, poněvadž se již chvěli zimou.

= O Vesuvu. Z Neapole se oznamuje: So- pečné činnosti Vesuvu v posledních dnech opět při- bývá. Explose kráteru následují na sebe častějia mnohdy bez přerušení. Avšak slabé podzemní ra- choty, jež v posledních dnech byly slyšeny, se více neobjevily. Za noci stává se divadlo vždy krásnější a nádhernější. Na vrcholi velkého, prostředního ku- žele zaplane chvílemi v krátkých přestávkách jakoby oheň obrovské hranice. Požár září svou záplavou do temna noci anebo vrhá na mraky nad vrcholem ku- žele rudou záři. Kužel sám se vždy více přiostřuje, takže hořejší profil sopky se značně změnil. Většt prudkost explosí kráteru dodává vulkanickému kamení rozsáhlejší dráhy letu, takže některé z nich dopadaly do konce až ku pásu hořejší stanice lanové dráhya valily se pak po příkrých stráních kužele do údolí. V kráteru zvedá se kopeček, jenž se poprvé objevil po prudkém výbuchu sopky v květnu t. r., vždy více. Z otvoru jeho řinou se po explosích skvoucí pruhy žhavé lávy. Kameny metá sopka do výše ne- celých 100 metrů nad úroveň kráteru. Četní turisté stoupají k vrcholu sopky, aby pozorovali její činnost, ačkoli věc stává se nyní čím dál tím více nebez- pečnou.

= Vodní nádržka praskla. Na střeše to- vární budovy firmy Unger Bros. v Newarku praskla vodní nádržka, ve které se nalezalo asi 10.000 ga- lonů vody a následkem toho byly všecky místnosti v budově zatopeny. Zřízenci firmy byli úplně pro- močeni a stroje porouchány. Zásoby zboží v ceně 250.000 doll. byly vodou částečně poškozeny. Když se byli zřízenci převlékli, pokračovali ihned v další práci. Úhrnná škoda nemohla býti dosud odhadnuta a firma nebyla pro podobnou nehodu pojištěna. = Opět španělští »pokladníci«. Z Madridu se oznamuje: Opět sedli dva nebozí, ale nikoliv po- litování hodní hejlevé na vějíčku španělským šejdí- řům s poklady. Tentokráte jde o jakéhos Rakušáka a o jakéhos Francouze, kteří zaslali 5000 a 4000 fr. načež se odebrali osobně do Španělska pro milliony.

jež jim byly slíbeny. Lakotný Rakušák prodal svůj stateček ve Steinbergu u Vídně, aby mohl zaslati žá- danou zálohu a opatřiti si peníze na cestu. Když se mu na konsulátu v San Sebastianu dostalo náleží- tého vysvětlení, dal se do usedavého pláče. Mani- pulace šejdířů provedena byla způsobem vůbec zná- mým, jenže tentokráte nešlo o plukovníka, jenž byl zakopal vojenskou pokladnu, nýbrž o bankéře, jenž pro zabití sedí v žaláři. Mezi jeho věcmi soudně za- bavenými nalezá prý se vak s dvojím dnem, v jehož tajné přihrádce nalezá se chek na 1,800.000 peset. Po zaslání 4000 franků, ve druhém případě 5000 fr. měly býti věci vydány. Pak bylo toliko třeba dát si chek vyplatit. Polovice sumy určena byla pro dobro- dince, druhá polovice pro nešťastnou dceru vězňovu, již měl dobrodinec vzíti k sobě a dáti jí slušné vy- chování. — Po tolikerých zprávách časopisů o těchto podvodech věku již nelze litovati hlupáky, kteří s ještě dají podobným způsobem napálit. = Zajímavé archaeologické nálezy. Z Me- xika se oznamuje: Zcela nahodile učiněny zde ne- obyčejně důležité a zajímavé archaeologické nálezv. jež značně přispějí k rozšíření našich známosti o životě starých Azteků. Při kopání, jež se provád od několika neděl na Calle de las Escalerillas ke kladení rour vodovodu atd., nalezli těchto dnů děl- níci staré zdivo. Poněvadž je známo, že tato třída. jakož i nynější kathedrála nalezají se v obvodu velkého chrámu azteckého boha války Hucilepochtla, konáno kopání způsobem co nejopatrnějším a pod dozorem odborníků, při čemž učiněno velké množství nálezů. Nejprve nalezeny dvě sochy boha větrů

Ihekatla. Jedna z těchto model pomalována jest pestře, černě, červeně a žlutě. Ačkoli po mnohá sto- letí ležely ve vlhké půdě, byly barvy i tvary sochy znamenitě zachovány. Obě sochy zdobeny jsou vše- likými ciselovanými ozdobami z ryzího zlata. Dále na- lezeny čtyři zlaté náušnice a skřínka se šperky, jež nále- žela chrámu boha větrů. Dále několik loží, amulety ze zeleného kamene, sekery z pazourku, drobné kamenné sošky bohů, podivná maska ze železitého pyritu, jiná z dioritu, několik obrovských nožů, mnoho pestře pomalovaných hlíněných nádob, jakož sošky bohů z kamene a cementu, jež vesměs byly pomalovány. Generální inspektor pomníků a staro- žitností v Mexiku, seňor Batrez, oznamuje, že na Calle de las Escalerillas nalezeny byly již dva ze 78 chrámů, jež, jak vypravuje Sahabua, obklopovalv hlavní chrám. První z těchto kaplí náležela bohyni smrti, Toojanique. Tam nalezeno množství jemného hlíněného nádobí a odznaků. Druhá jest kaple boba větrů Ihekatla, kdež nalezeno veliké množství sym- bolů, jež tomuto bohu obětovány. Mezi dalšími ná- lezy jest veliký počet kamenných soch, mezi nimiž i socha, podobná známé soše nazvané »Indio Tristě«, pro nápadně nevlídný výraz tváře. Druhá socha před- stavuje boha pětí květin, Makuil Kochitla. Mimo různé, drobné urny a obrázky nalezen též značný počet lebek, většinou dětských, o nichž se předpokládá, že náležely dětem, obětovaným bohům. Lebky měly vy- říznuté otvory a jevily uprostřed zcela zřetelné zářezy. Mořských lastur leželo vedle nich velké množství. Zemřelí v Praze. Dne 30. listopadu 1900: Lettlová Alžběta vdova po staviteli, 61 rok, 80—I. Bernhart Hugo,

zubní technik, 72 roky, 622—II. Kárník Alois, učitel, 37 roků, 473—III. Chladová Karolina, manž. malíře pokojů, 39 roků, 6—III. Doležal Josef, krejčovský pomocník, 28 roků. 153—V. Brumlík Leopold, ob- chodník, 51 rok, 968—II. Veselá Josefa, vdova po mlynáři, 73 roky, 489—III. — Ve všeobecné nemocnici: Vilímová. Marie, hospodyně, 56r. Kantůrek Josef, obchodník, 66 roků. Bergmannová Pavlina, manželka kováře, 27 roků. — Ú milo- srdných sester: Fiala František, sklenářský pomocník, 17 roků. Rosenkranz Josef, nádenník, 78 roků. Dne 1. pros. 1900. Hrubá Marie, vdova po obuv. 75 r.,20-VI. Jedlička Václ., zedník, 39 r., 1805-II. Kočí Ant., řeznický, 54 r., 306 III. Freundová Anna, vdova po kupci, 91 rok, 922-I. Eichler Miloslav, úřadník tov., 20 roků, 322-I. Dvořákova Marie, dcera pou- zdraře, 5 měs., 121-VI. P. Křídlo Moric Jan, kaplan, 37 roků, 28-III. Ve všeobecné nemocnici: Haspeklová Anna, dělnice, 61 rok. Koštálová Terezie, manželka tesaře, 48 roků. Urbanová Anna, nadennice, 68 roků. U milosrdných sester: Slavíčková Josefa, vdova po bednáři, 60 roků. Horák Václav, písař, 31 rok. Cihlář František, bývalý kočí, 82 roky.

Záclony a koberee přikrývky postelní a stolní, levněji než ve všech sen- sačních výprodejí ch.

J. Novák v Praze, Vodičkova ulice. Račtež si výkladce prohlédnouti.

Zlarma každému pánovi i dámě zašle cenník a pojednání pravých, bezpečných, zaručeně neškodných francouzských specialit droguerie Jos. Rottenhorna v Praze, Štěpánská ulice číslo 648—II. Novinka pro dámy, 1 krabice zl. 2.— 3434

Úvěrní ústav majitelů donů v království českém v Praze, ve Ferdinandově třídě čís. 24, v paláci hraběte Šlika, zírokuje vklady na knížky dle ujednání

Na venek složní lístky poštovní. 328—

v těchto kozích kožích neměl za lupiče! zvolal zkormou- ceně Beau-Pied. — Je to nehoda, na níž nemá nikdo z nás viny, ježto jste nebyli zpraveni o tom, že protichouani vy- táhnou do pole, odvětil Gudin. Ale jak daleko jste vy? — Slídíme po tuctu chouanů, poručíku, kterýmž to dělá potěšení, abychom se na smrt utrmáceli. Běháme sem a tam jako otrávené krysy; avšak neustálým skáká- ním přes přehrady a tyto ploty, kteréž ať hrom zatluče na tisíc sáhů, unavily se naše noby a my jsme odpočí- vali. Myslím, že lupiči jsou nyní asi v okolí onoho ba- ráku, z něhož vidíte vystupovat dým. — Dobře! zvolal Gudin. Vy druzí — pravil osmi vojákům a Beau-Piedovi — couvnete přes pole zpět na vrchy sv. Sulpicia a budete podporovat čáru létacích stráží, kterouž tam velitel zřídil. S námi zde nesmníte. zůstat, protože jste v uniformě. Tisíc kulí, chceme přijít s těmi psy ku konci! Gars je s nimi! Kamarádi vám povědí obšírněji vše, co vám nepravím já. Držte se v pravo- a nepozdravte také ranami z pušek druhých šest našich v kozích kožích, jež snad potkáte. Poznáte naše proti- chouany podle jich nákrčníků, jež jsou stočeny ve šňůru bez uzlu. Gudin zanechal oba své raněné pod jabloní a za- měřil k domu Galope-Chopinovu, na kterýž jej Beau-Pied právě upozornil a z něhož vystupující dým mu označoval cestu. — Zatím, co mladý důstojník uveden byl na stopu chouanů setkáním, jež bylo v této válce dosti častým, kteréž však mohlo se státi mnohem vražednějším, dosáhlo oddělení, jemuž velel Hulot, na své operační čáře bodu, kterýž ležel v rovné výši s místem, na něž. dospěl při svém postupu Gudin. Starý vojín smýkal se v čele svých

Hulot se obrátil a Corentin jej zpravil v okamžiku o událostech, jichž osnova, třeba byla zmotaná a nejasná, přece dovolovala vyníkati několika nitkám; Hulot, pře- kvapený bystrozrakem diplomata, chopil jej prudce za

— Tisíc hromů ! podivný občane, máš pravdu. Ti lupiči útoči tam dole jen na oko! Dvě kolonny, jež jsem poslal prohledat okolí mezi silnici do Antrainu a do Vitré, ještě se nevrátily; proto naleznem cestou posily, jež nám nebudou bezpochyby na škodu, neboť Gars není tak hloupý, aby se vydal v nebezpečí, aniž by měl s sebou své proklaté kulichy. — Gudine, pravil mladému Fougě- ranu, oznam honem kapitánu Lebrunovi, že není třeba, by na mne čekal; ať jen lupiče ve Florigny řádně zval- chuje. Vrať se pak co nejrychleji. Znáš postranní cesty; počkám na tebe, abych uspořádal honbu na cidevantaa pomstil se za vraždy v la Vivetire. — U sta hromů jak běží! dodal pak, vída, kterak Gudin odběhl a zmizel jako nějakým kouzlem. Gérard byl by měl toho hocha rád. Když se Gudin vrátil, shledal, že malá tlupa Hulo- tova se rozmnožila o několik vojínů, sebraných z různých stráží v městě. Velitel vyzval mladého Fougěrana, by si vybral dvanácte svých krajanů, kteříž by se nejlépe ho- dili k obtížnému úkolu protichouanů a nařídil mu, aby vytáhl branou sv. Linharta a aby táhl podél zadní části vrchů sv. Sulpicia, obrácené k údoli couěsnonskému, kde stála chatrě Galope-Chopina; on sám v čele zbývající tlupy vytáhl branou sv. Sulpicia, aby vystoupil na témě hor, kde dle svého výpočtu měl se setkati s mužstvem- Beau-Pieda, jehož hodlal použiti k sesílení řetězu stráží, postavených ku střežení skal mezi předměstím sv. Sulpicia a Nid-aux-Crocs. — Corentin jsa ubezpečen, že vydal choní.