V Praze, ve čtvrtek dne 6. prosince.

K číslu 337. Čisle v Praze za 25 a na venkově za 3u

Na »Národní Listy. ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci

NARUDN na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkon

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Proti českému sněmu. Z Vídně, 6. prosince. Tábor levice ne- ustává v roli katana, ochotného zardousiti každé politické slovo na sněmě království českého. Dnes »demokratický orgán« — tak se nazývá »Neues Wiener Tagblatt« — zase apostrofuje ministerského předsedu dra. Körbra, aby počal proti Čechům persekuci administrativní, ke které mu radil ve své poslední řeči jihlav- ské dr. Gross, a kdyby na sněmě králov- ství českého se mluvilo něco proti vládě nebo Němcům — což je totéž — nepříjemného. aby sněm uzavřel nebo rozpustil A taková chasa se ještě jmenuje »pokro kovou !« »Oesterreichische Volkszei tung« baví své čtenáře vypravovánímo dalekosáhlých plánech, které prý má prine Bedřich Schwarzenberg. Pracuje prý kvítězství agrár- níků v království českém,*) aby v čele jejich skupiny co nejčetnější veše do klubu českého a tam nabyl moci a pře- vahy. Princ Bedřich Schwarzenber chce prý takovým způsobem provésti re- konstrukci pravice a svým styky, které má do kruhů nejvyšších. vzbuzuje tam přesvědčení, že jedině vláda pravice je oprávněna. Kdyby byla obnovena. nezačala by prý drážditi Němee zjevně. Horších následků pro Rakousko míti by nemohla nežli je stav nynější.

Sociální demokrat Daszyňski žádal za milost. Z Krakova, 6. prosince. Sociálně- demokratický »Naprzód« konstatuje naproti výtkám, proneseným v »Czase«, že kandidát poslanectví Daszyňski podal žádost za milost kabinetní kanceláři, tato že ji opatřila t. zv. signaturou a to jedině že je příčinou *) Tak soudí se namnoze i jinde, mimo Vídeň

proč mu bylo povoleno nastoupiti trest vě- zení později. Německé sbírky na agitaci »Pryč od Říma«. Z Berlina, 6. prosince. Na stížnost »Evangelické jednoty« zrušily některé státy duryňské, vyjímaje knížectví reusské, zákaz sbírek pro ruch církevně-nábo- ženský, provozovaný v Rakousku za he- sla: »Pryč od Říma !« Krüger v Evropě. Z Berlína, 6. prosince. K redaktoru »Localanzeigeru« vyslovil se vyslanec trans- vaalský dr. Leyds: »Krüger se odhodlal jeti do Berlína sám. Nikdo naň ne- působil, dokonce nikdo ve Francii My se podrobíme. Je čirou kombinací, že chceme učiniti pokus, dosíci slyšeníu císaře Viléma. Dokonce nezoufáme. Jeden brusselský list sděluje o presi- dentu Krügrovi, že pravil: vše je ztraceno. To není pravda. President Krüger těchto slov neužil. Budeme pokračovati v boji. Buďte přesvědčeni, že v Africe tak smýšlejí všichni. Skutečnost to dokáže.« Z Brusselu, 6. prosince. V rozmluvě s Krügrem pravil hrabě Tschirsky presidentovi, že císař Vilém lituje, že Krü- ger, nežli se vydati chtěl na cestu do Ber- lína, neučinil tam obvykly do- ta z. Byl by si ušetřil zklamání. Císař Vilém prý rád později přijme Krügra, dovolí-li tomu poměry. Avšak návštěva presidentova nesmí býti nijak politické povahy, ježto veškera in- tervence Německem je naprosto vyloučena. Z Berlína, 6. prosince. Množí se ohlášky, že na říšském sněmu učiněn bude dotaz ve příčině Krügra. Hodlají jej podati agrárníci a strana všeněmecká.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 6. prosince. (C.-B.) »Wienel Zeitung« oznamuje: Císař udělil tajem- níkovi okresního zastupitelstva v České Ska- lici, Matyáši Hanušovi, zlatý záslužný kříž s korunou.

Red.

LSIí Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Z Vídně, 6. prosince. (C.-B.) Za pří- činou slavnostního odhalení obrovského čest- ného daru pro presidenta Krügra konala se včera v Žofijských sálech velká sla v- nost na počest Burů. Velká dvorana byla vyzdobena rakouskými a burskými pra- pory. Četné spolky se slavnosti zúčastnily. Burská hymna, již kapela zahrála, uvítána bouřlivým potleskem. Člen městské rady ví- deňské Mavreder měl slavnostní řeč, ve kteréž mimo jiné pravil: »President Krüger přišel do Evropy, aby tu hledal svému ná- rodu pomoc; brána císařského zámku v Ber- líně zůstane mu uzavřena, táž brána, do níž hrdě vjel Cecil Rhodes...« Řečník projevil politování nad tím, že Krüger ani ve Vídni úřadně uvítán a přijat nebude a ukončil řeč svou přáním, aby Burům nedošly vytrvalost a síla. Po dalších několika přednáškách od- halen čestný dar, jenž pozůstává z obrovské kasetty se dvěma prapory v barvách státu oranžského a transvaalského, načež schůze ukončena odesláním pozdravného telegramu Krügrovi.

Z Říma, 5. prosince. (C.-B.) Ze sně- movny poslanců. Při vykonané dnes volbě komise pro osnovu zákona o politi- ckých opatřeních zvoleno velkou většinou všech deset ministerských kandidátů. Oppo- sice má tedy jenom pět míst, jež pro men- šinu byla vyhrazena. Z Worcestru (v kapské kolonii jiho- africké), 5. prosince. (C.-B.) Majitel novin »Woraester (Advertiser«, Dejong, zatčen byl, ježto prý se dopustil trestného, pobuřu- jícího utrhání uveřejněním článku ze dne 24. listopadu, v němž anglické vojáky ob- viňoval, že páchali hanebné násilnosti. Z Tangeru, 5. prosince. (C.-B.) Z Mar- rakešu oznamuje se ze dne 23. listopadu, že se německému vyslanci svob. pánu z Met- zingenů podařilo u dvora sultánova uspo- kojivě vyříditi tři nejpodstatnější německé reklamace. Jedná se o potrestání vrahů ně- meckého obchodního agenta El-Mekki, o za- dostučinění za oloupení a zajetí chráněnce kupce Dannenberga a o potrestání a ná-

FEUILLETON. Na svatého Mikuláše. Od Popelky Billianové.

Prostranná kuchyně, dvě postele podél stěny podle dveří skříň, vedle okna veliký kufr a nac ním věšáky na šaty, uprostřed kuchyně stůl blíže kamen druhý. Kolem stolu děti — dvě, tři, čtyři — šest. sedm a kočka. Emil, Pepa, Jeník, Toník, Ma- řenka, Rézinka a Vašíček a mezi nimi maminka. širší nežli delší, dobromyslná, řehonivá ma minka. A kluci jako rejthaři — na ty se mus »s hrůzou« — tož maminka na ně pustí »hrůzu«, kluci jen oči vyvalují a mamink honem do pokoje, tam se do peřin vyřehtáa zas nabéře tvář do hrůzy, když se mezi ně vrací. Maminka jen pouští hrůzu, ale tatínek, když přijde domů z pivovaru, dělá »pořádnost« při které Jeník, Emil, Pepa atd. před »náhlý soud« přicházejí střídavě, nebo také společně všichni najednou, když nějakou čertovinu někde provedli. Je o svatém Mikuláši. Děti jsou již po v čeři a nějak z míry. A jakž by také ne, každý rok jim naděloval svatý Mikuláš do punčoch za okno a letos prý přijde sám, jak maminka po- »Tak, děti, honem honem, ať je se stolu sklizeno, rozložte si tam pěkně učení, aby svatý Mikuláš viděl, co a jak — — Rézinko, Ma- vídá. řenko, vy půjdete opláknout nádobí,« rozkazuje maminka.

»Ale, mami, já bych raději chtěl, aby m svatý Mikuláš naložil zas do punčochy,« vyjed- nává Jeník, soukaje v ruce maminčinu bílou punčochu, kterou hodlal na své jmeno za okno nastražit. Měl Jenik i ostatní malou radost z ohlášené nebeské návštěvy, tak bezděčně zpy toval přes tu chvíli svědomí své, kde co pro- vedl, co ještě »pořádností« tatínkovou není sma záno a leccos nacházel a ostatní také. »To víš, svatý Mikuláš si dá poroučet o vás, udělá po svém,« odbývá Jeníka matka. Rézinka s Mařenkou myjí nádobí, Rézince roste nádobí ve dřezu a Mařence hrnky v ru- kou, tož Emil jim šel pomoci, »aby to tu ně- jak pořádně vypadalo, až ten svatý Mikuláš při jede, takhle by ty »žáby« neumyly nádobí an do soudného dne«. Najednou zaduní na zápraží kroky, zadrnčí zvonek a s ním zároveň chřestí řetěz — Emi — klacek jako slonbidlo, zbledne jako plena, utěrák od nádobí drží v jedné, hrnec ve druhé ruce a stojí jako solný sloup, Mařenka s Ré- zinkou nechaly dřez dřezem a šup pod postel, Jeník za kufr, Toník za skříň a maminka alou do pokoje a tam se do peřin řehtala, až jí z očí slzy lítaly. Uklidnila se trochu a jde zas do kuchyně a v tom již svatý Mikuláš otvírá dvéře, za ním anděl se zvoncem a čert se řetězem, anděl zvoní jako na poplach a Emilovi se zdá, že zrovna takový hlas má zvonek u kupce ve vsi. Ne- beská návštěva vešla a rozhlíží se kolkolem. Emil stojí jako Lotova žena, maminka už je zas v pokoji a děti všechny pryč. Emil rozhledne se kuchyní, odloží hrnee. flákne hadrem a tak mu připadá, aby vlastné udělal svatému Mikuláši policajta a šťastné ob- čánky pozemské, kteři obdarováni být mají, aby na světlo boží přivedl.

Jde za skříň, vytáhne Toníka, Toník šup pod postel jako střela, sotva že ještě tak tak čert metlou ho přetáhnout mohl. Emil zas tahá Jeníka ze zákufru a Pepa zatím zas už je za skříní — najednou se svatý Mikuláš obrátí a jakoby to zde nejlíp znal, jde za dvéře a přináší smeták, který tam na hřebíku visel a podává jej čertovi, který hned se dovtípil a jal se děti ze spod postelí vyme- tati, strašlivě při tom řetězem řinče. Nejdřív objevila se kučeravá hlavička bělo- vlasé Mařenky, která vyklouzla ze spod postele jako rybka a mžikem klečíc modlí se: »Otče náš, jenž jsi — svatá Maria — páté nezabi- ješe — — za ní Rézinka zrovna tak, Jeník dělá přes tu chvíli kříže, Pepa něco mele do dlaní a pošilhává po čertově metle, maminka už zas letí do pokoje a svatý Mikuláš nějak pořád utírá si nos a anděl přestal zvonit, vytáhl tabatěrku a hlučně šňupe — — Emilovi přichází, že zrovna takhle šňupe jejich strýček. A že by se do nej- delší smrti děti takhle nepomodlily, tož Emil šťouchne loktem Pepu a flákne Jeníka: »Jak se patří!« a spustí jako v choru řeholník: »Otče náš — jenž jsi —« a děti za ním. Děti se domodlily, svatý Mikuláš jim na- dělil, čert při tom pořád mával metlou — — svatý Mikuláš podíval se do písanek a zrovna na Jeníkovu čtverku, jakoby o ní věděl, za- hrozil zle prstem a Emilovi připadalo, že si svatý Mikuláš vypůjčil tatínkovy zelené »štu- clíky«. Nebeská návštěva odešla — — Kdo z nás starších ještě rád si na ni nevzpomíná?