Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY

2. června 1909. Císlo 150.

stiti možno i upisovatele souktomé. Tento po- stup, že by nová banka s počátku byla bankou vytvořenou bankami slovanskými, byl by také po té stránce vhodným, že soukromý kapitál byl by přivzat k účasti nové bance teprve tehdy, až by výsledky její byly zřejmy a až by takto skuteč- ností rozplašeny byly obavy, které namnoze prosperitě takovéhoto ústavu byly šířeny. e M. P. Fedorov přeje si, aby předem pro- vedena byla debata o obchodním oddělení slo vanské banky, s čímž projeven souhlas. Pol Hribar nemá obav, že by nová banka byla konkurentem dosavadních. Jest možno zřít u západních Slovanů, jak si nové peněžní ústa- vy nalezly nové obory pracovní. Němci po stránce hospodářské mohou nám býti příkladem. Upravili si přímo vzorně svoji organisaci ban- kovní v říši a postavily ji do služeb myšlenky německé expanse a hospodářské hegemonie. Nutno jíti touto cestou. Idea slovanské banky jest ideou mobilisace pracovních sil na hospo- dářském povznesení Slovanstva. Stačí však na- vrhovaný kapitál? Snad pro počátek bude ho dosti, záhy ale nedostačí, poněvadž úkoly banky jsou veliky. Přál by si kapitálu aspoň 50 mil. K, anebo aspoň pro počátek 20 mil. K. Sídlo banky budiž v Petrohradě nebo Moskvě, protože svo- bodně může pracovati jen ve slovanském státu, kdo nebudou kladeny jí překážky. Posl. Di- rich má za to, že nová banka má býti stře- diskem slovanských ústavů peněžních. Proto by se doporučovalo, zříditi buď svaz bank slovan ských, anebo měl by některý ústav ruský zříditi

si pro počátek filiálku v Rakousku a český v Ru- sku. Dr. Preiss uvádí ze svého pražského re- ferátu, že návrh, aby byla banka v Praze pro po- čátek, vyšel ze strany ruské. Řed. vilenské ban- ky Montvile vyslovuje se pro to, aby banka byla zprostředkovatelem mezi slovanskými ban kami a proto jest dobře, že zatím nejsou při- puštěni jednotlivci jako akcionáři. M. P. Fedo- rov uvádí, že v Moskvě pracuje se na návrhu banky pro upravení úvěrů komunálních. Uvádi na to zevrubná data statistická o vzájemném ob- chodu Ruska s Rakouskem a slovanskými státy a uvádí, že k ovládnutí těchto styků kapitál navrhovaný nestačí. Žádá bank s větším kapitá- lem. Člen státní kontroly Vasiljev (z Moskvy) přeje si rovněž, aby banka měla více kapitálu. Snad bylo by toho možno dosíci spojením se k tomu účelu slovanských bank, které by daly kapitál k disposici. A dále: nutno na Rusi obrá- titi zření k reorganisaci a úpravě úvěru drob- ného a takto probouzeti pracovní vůli i energii národa ruského. Kdyby slovanská banka i tomu se věnovala, vykonala by pro Rus dílo ohromné. Člen dumy Stachovič poukazuje na potřebu slo- vanské banky pro jižní Slovany, Kraso vský poukazuje na potřebu, aby ruské cenné papíry nalezly trh za hranicemi. Komunální úvěr nutno upraviti. Dnes umístění půjčky některého města za hranicemi jest podmíněno tím, že dodávky na stavby drah městských atd. svěří se firmám země, umístivší obligace toho kterého města. Jest nutno začíti. Bývalý ministr Feodorov: Netřeba se obávati, že kapitál není veliký. Pra- cuje se pro budoueno; i v Německu vše vzniklo z malých počátků. Bude-li banka prospívati, na- lezne se i francouzský i anglický kapitál, který rád usnadní jí plnění úkolů ve velikém rozsahu.

Ale schopnost k životu a práci nutno dokázati. Podává obšírný rozbor ruského bankovnictvía hospodářských potřeb Ruska. Kalinkov ličí historii snah o získání ruského kapitálu pro Bul- harsko. Hribar resumuje výsledky debaty a když byl referent dr. Preiss připojil stručný do- slov schválen v zásadě návrh pražský, usneseno, aby především zařízena byla banka obchodní i s menším třeba kapitálem, dále aby i jednotliv- ci byli připuštěni jako akcionáři a konečně zvo- lena komise, sestávající z pánů M. P. Fedorova (předseda), M. M. Fedorova, Krasovského, Mont- vilea, Swiečinského, Luchanova, Dražkoviče, Hribara a dra. Preisse k jednání s ruskými ban- kami. Dru. Preissovi dána plná moc ku prove- dení prací potřebných a poděkováno mu za sou- hlasu všeobecného za jeho práci. Myšlenka Banky zapustila tedy pevné ko- řeny a dílo zvolna zraje. Nevadi, že z malých počátků — u nás, v celém našem životě nebylo jinak a nebude ani jinak ve vývoji Slovanstva. Jak správně řekl M. P. Fedorov, naleznou-li se lidé, myšlenkou proniknutí a pracovití do úpadu dílo půjde v před a vzroste. Večer byli členové delegace slovansk hosty petrohradských účastníků pražských kon- ferenci. Při intimní hostině předsedal předse da dumy Chomjakov, který pronesl i prvý pří- pitek. Na hostině — děl — sešli se naši Pra- žané, kteří v Praze stali se jinými lidmi Pije na zdravi slovanské, drahé Prahy. Krasov- ský připil upřímnou a hlučně aklamovanou zdravici Kramářovi, jehož dílem jest, že Rusové i Poláci tak intensivně hledají cestu ke sblížení. Volodimirov čte pozdravný telegram sta- rosty dra. Groše, který vzbudil srdečné nadšení.

Telegram ihned zodpověděn. Hr. Olizar (Po- lák) připil choti dra. K. Kramáře, Bobrinský sděluje telegram slovanského dobročinného spol- ku bulharského, prof. Bechtěrev pije na zdraví jižním Slovanům. Dr. Kramúř děkuje za to, co řečeno krásného o Praze. Praha ne- zapomene loňských konferenci, protože se zde sešli Slované všichni v lásce. Od té chvile mno- hé přišlo, co nás rozbíjelo, ale přetrvali jsme to. A v tom záruka pro budoueno. Nebude Slovan- ství bez rovnosti a vzájemné lásky. Snad by bylo hojně důvodů k pessimismu — ale stačí, když účastníci konferencí, věrni myšlence pražské re- soluce, budou pro ni pracovati dále. Vergun pěje Srbům o Bosně a Hercegovině a přeje si, by Bosna byla zemí, kde svobodně může se roz- vinouti národ srbský, Tresič děkuje Bechtě- revu, Dürich poukazuje k významu zeměděl- ství v obrození českého národa a pije silnému rozvoji ruského zemědělstva, které jest budoucností Ruska. Dr. Kramář sděluje ještě, že slovanská komise pražská vydá z fondu, který založili v Praze Rusové a Poláci, knihuo současném Slovanstvu, která vyjde počátkem příštího roku a bude prvým dílem sou- borným ovšem Slovanstvu. Na podkladu tohoto spisu vydána bude populární brežura. Sdělení toto přijato hlučným potleskem. Za hlučné vese- losti odevzdal potom gen. Volodimirov Hriba rovi nákladně provedenou vestu náhradou za tu, kterou mu dle zpráv listů roztrhali ve vídeňském parlamentu Němci (zpráva tato nebyla však správna). Hribar ve vtipně řeči děkuje a přeje si, aby aspoň výstava a banka vyšly z našich porad.

Po obedě odebrali se slovanští delegáti ao schůze spolku „Zrno“, který si obral za úkol povznášeti zemědělství ruské. Vysílá za hranice ruské zemědělce, opatřuje jim knihy odborné, udržuje kočovné učitele a p. Kéž práce jeho bude požehnáním pro Rus. Předseda red. Sto- lypin srdečně uvítal hosty slovanské, načež tajemník spolku podal zprávu o jeho činnosti do- savadní. Posl. Dürich v delší řeči referuje o snahách českého zemědělstva, které si i poli- tiekou organisaci utvořilo. Vývody jeho vzbu- dily velikou pozornost. V přátelské debntě se- trvali účastníci dlouho do noci. Budí se porozumění pro hospodářskou práci na Rusi, koho by tento fakt nenaplňoval největší radostí? Petrohrad, 26. května.

(Pův. dopis »Nár. Listů «.) B. Z pražského přípravného slovanského sjezdu nejeden dobrý podnět v životě zapustil kořeny. Naši slovanští hosté mnohé zřeli, mno- hému naučili se ze seznání našeho života. Tím byly Čechy překvapením. Čekali zemi co do kultury lidu podobnou východu slovanskému nalezli probuzený a dobře na svě hroudě hospo- dařící národ. To, co nám ještě před nedlouhým časem bylo vytýkáno jako znamení, že jsme úplně podlehli německé kultute, chápali naši hosté již úplně jinak. Přesvědčení, že Slovanstvo celé plným životem rozvine své schopnostia síly jen tehdy, vzkvete-li mohutná kultura na jeho širých víastech, kultura, která vnikne i do zapadlé chaty a probudí národní cítění v hru- dích, které dosud mu uzavřeny, toto přesvěd- čení ovládá dnešní slovanské pracovníky ruské. Dnes není nám více vytýkáno, že učili jsme se mnohému od Západu a v boji proti Němectvu přijali nejednu jeho zbraň: chápe se i zde, že nebylo by správno uzavírati se vlivu idejí po- kroku a kultury, jak u jiných národů se roz vily, že pouze o to jde, aby tyto vlivy každý národ u sebe zpracoval. Rusko potřebuje sil- ného probuzení národního — kultura jest jeho nejnutnějším předpokladem, A to se zde chápe všady: nejen mezi našemi přáteli. Z poznání zajisté vznikne práce. Nesluší zapominati, že nelze dnem změniti situace národů a že Rusko čeká přes všechny krásné řeči v dumě svých pracovníků lidových. Inieligence ruská jen zvolns chápe toto své poslání.

Není pochyby, že idea sokolská po- volána valnou měrou k získání inteligence pro tuto práci. Idea sokolská jest ideou demokrati- ckou, ideou tělesného i duševního posíleníši- rokých vrstev národa. Proto nutno srdečně uví- tati, že původní český Sokol petrohradský stal se Sokolem ruským, osnovným bodem dalšího vnikání ideje sokolské mezi Rusy. Přijal kroj český a český program práce. Člen hosud. dumy Gižický, náš milý host za dob pražských kon- ferencí, stal se jeho předsedou, mezi jeho členy jsou gen. Volodimirov (jak mu skvěle sluší so- kolský kroj !), hr. Bobrinský, Lvov atd. Byl jsme pozváni na cvičení Sokola tohoto. A byli jsme radostně překvapeni, Místnosti Sokola, které kdysi byly velké v poméru k členstvu, jsou dnes nedostatečny a k Sokolu blásí se stále hojně nových členů z řad ruské mládeže. V tom jest veliký a slibný pokrok. Delegáti slovanští do- stavili se vesměs s drem. Scheinerem v čele.

Uvítáni při vstupu svém seřaděnými a ve cvi- čebném šatu oděnými Sokoly, jakož i četným obecenstvem, novou sokolskou písní ruskou, jejíz slova napsal dr. Vergun a hudbu složil náš rodák Hlaváč. Starosta Gižický srdečnými slovy vítal dra. Scheinera a vyslovil pevné přesvěd- čení, že idea sokolská zapustí na Rusi pevné kořeny. A nadšenými slovy vzpomínal Sokol pražského i své cesty po Čechách. Dr. Scheine odpovídal mu krásnými slovy. Ukázal na demo- kratický podklad Sokola, na jeho práci v lidu. Touto praci i národové slovanšti budou ještě více sblíženi, idsa vnikne v lid a vzájemnost slovanská pronikne massy. Pro Rusko má Sokol veliký význam a připadne mu mezi mládeží ru- skou veliká role. Po svém proslovu, přijatém nadšenými slovy, vyzvedli ruští evičenci dra. Scheinera na ramena a obnesli ho kolem cvi- čební dvorany za neutuchajícího potlesku. . . Na to provedli evičenci prostná cvičení, jichž přesnost a zladěnost budila všestrannou pozor nost. Dlouho ještě prodleli delegáti v kruhu Sokolů.

Část jich potom odjela do hosud. dumy. kam pozvání předsedou jejím Chomjakovem. Taurický dvorec Potemkinův změněn v lidovou sněmovnu. Jeho stavitel toho zajisté ani ve snu se nenadál. Adaptace provedena velmi účelně. Zasedací slň dumy nemá stísněnosti některých jiných parlamentů a volného místa za předsed- nictvem užito velmi účelně. Skvělými přímo jsou kuloáry, k nimž použito velkolepé sloupové gulerie paláce. Zařízení síní pro komise, kance- láře předsedy a náměstka předsedy dumya ostatních jest velmi vkusné a možno říci vzorné. Duma právě byla v debatě o otázce volné pro- pagace náboženství a nám poštěstilo se slyšeti krásnou řeč Maklakova a odpověď Puriškěviče. Ale bude mi prominuto, že o dojmech v dumě ruské promluvím jindy. Návštěva v ní zaslu- huje větší pozornosti. Ale co překvapuje v ní, jest neobyčejné množství duchovních ve všech možných kaftanech a kutnách. Elementem po- kroku arci tito hlasatelé lásky Kristovy nejsou. Po půlnoci odjeli jsme z dumy, kde dostalo se nám milé a veliké pozornosti. Před návštěvou v Sokole pozváni byli z Čechů dr. Kramář, dr. Schéiner, dr. Preiss, posl. Klofáč, z Poláků hr. Olizar, ze Slovineů Iv. Hribar, z Chorvatů Tresič-Pavičič, ze Srbů Dražkovič a z Bulharů Luckanov na oběd k red. Stolypinu. Přítomen byl i ministerský předseda Stolypin, krásný muž výrazného obli- čeje, předseda dumy Chomjakov, roztomilý spo- lečník a přesvědčený slavjanofil, člen dumy Miljutin. Mluveno a debatováno o různých otáz- kách kulturního a hospodářského snažení Slo- vanstva se týkajících, zvláště o bance a vý- stavce. Ministerský předseda Stolypin zvláště o tyto se zajímal a dlouho o nich s referentem slovanských porad mluvil. hob amjdlt

Politické zprávy domáci. V Praze, 31. Května. (Hledání spo- jeneů.) Rakouští Němci jsou přesvědčeni, že oni jsou nyní v Rakousku rozhodujícím živlem a že Rakousko, má-li dostáti svým povinnostem ke spojenci z německé říše, musí v prvé řadě hověti požadavkům jejich. Jen nešťastný rakou- ský parlament, v němž nemají sami většiny, kalí jejich spokojenost a nutí je, ohlížeti se po spojencích. V božíhodových číslech vídeňských listů je několik statí, v nichž Němei hledají spo- jence. V „N. W. Tagbl.“ dr. Sylvester vy- kládá své názory na německou politiku. Němei, rozumí se, musejí býti bezpodmínečně věrni troj- spolkové politice. Trojspolková politika musí se státi podkladem celé vnitřní politiky rakouské. Rakoušti Němci museji tedy podporovati také všechny snahy o sesílení rakouské armády a vá- lečného lodstva. Rozpočty se nesměji povolo- vati té neb oné vládě, nýbrž státu; proto budcu i letos naléhati na včasné vyřízení rozpočtu. Ale. mají-li Němci s úspěchem prováděti takovou po- litiku, dodává dr. Sylvester, museji se ohled- nouti po spojencích. Proto budou prý nuceni v ledačems býti povolnými, což mohou klidně učiniti, poněvadž z povolnosti budou sami také míti zisk. Spojence budou hledati, kde se vůbec získati dají. Určítých spojenců dr. Sylvester ne- jmenuje, ale poznamenává, že rozvoj neněme- ckých národů, vzniklý z vyššího vzdělání a de- mokratisování Rakouska, nutní Němce k sebe- obraně. Dokud tento rozvoj zůstane v „přiroze- ných mezich“, a nebude poškozovati německé zájmy, Němci nebudou proti němu činiti námi- tek. Ale dále nazpět zatlačovati se nedají a při- drží se při tom moderní válečné taktiky: ne- vstoupí do otevřeného boje s nepřítelem, nýbrž budou bojovati z úkrytu.

Jiný vynikající, nle nejmenovaný němacký politik praví v témž listě už přímo, že za spo- jence bychom se nejlépe hodili ny Čechové. Ale opatrný Němec staví otázku tak, jako by se po spojencích nesháněli Němci, nýbrž my Čechové. Nacházíme se prý nyní v bezůtěšné situaci, z níž se nevyprostíme pouhou negací, Proto prý se z českého tábora ozývají opět smířlivé hlasy. Také Němci nejsou pro bezkonečný boj a byli by ochotní vyjednávati. Bar. Bienerth bude kaž dý pokus o smír všemožně podporovati. Jestliže letní kampaň parlamentní skončí příznivě (roz. pro vládu!), užije se všech prostředků, aby se po případě v českém sněmě mohlo jednatio vhodný způsob dohody a učiniti usnesení. Toho by si prý nejvíce přál sám bar. Bienerlh. Na stejnou píšťalku píská i „Zeit“ v úvodní stati. Vychází z předpokladu, že letošní slovan- ská konference v Petrohradě pobřbila naše slo- vanské illuse. Slované rakoušti pozbyli konečné víry ve svého ruského strýčka a nezbude jim. než obrátiti se opět ke svému otcovskému státu rakouskému. Čechové však nemohou se v Ha- kousku cítiti doma a býti spokojeni, dokud se národně nevyrovnají s Němci. A jaké krásné následky by prý měla česko-německá dohoja Naše ústavní svobody, naše parlamentní práva to vše stalo se by se trvalou, živou pravdou če- sko-německým dorozuměním. Vnější situace na- pominá k takovému dílu, vnitřní situace je mu přízniva. Podaří-li se, pak nn pohrbených ilusích českého národa vzkvete nejbohatši národnía státní jaro.

Krásně! Ale která pak naše iluse byla v Pe- trohradě pohrbena? V Praze, 1. června. (Uherská kri se. Ve středu začnou ve Vídni opět audience uher- ských státníků. Panovníkem budou přijati dr. We- kerie, později Košut, hr. Andrássy a snad i hr. Zichy za stranu lidovou, aby podali návrhy na rozřešení krise. Ze svátečních listů pešťských stojí za zmín- ku jen nový program strany neodvislosti, jak prý by se měla krise rozřešiti. Dle sděleni, jež posl. Holló učinil v klubé strany neodvislosti Košut hodlá předložiti panovníku následujíeí program: 1. Strana neodvislosti je ochotna od- ročiti bankovní otázku na rok. 2. Do roka uzá- koní se všeobecné, rovné a tajné volební právo. 3. Rozhodnutí o sporných otázkách ponechá se novému parlamentu, budou-li dány záruky, že bude respektována vůle většiny nového parla- mentu, vysloví-li se pro samostatnou uherskou banku. Strana neodvislosti v novém parlamentě sestavila by pak program, který by zabezpečil nejen klidný rozvoj Uher, ale byl by také po- silou celé říše a dynastie. Krátkým odkladem bankovní otázky strana neodvislosti nevzdává se svého stanoviska, nýbrž chce jen panovníku poskytnouti možnost, přesvědčiti se, že bankovní samostatnost neuznává za nutnou jen nynější většina uherského sněmu, nýbrž že také většina příšttho parlamentu bude trvati na hospodářské rozluce s Rakouskem.

Politické zprávy zahraničné.

Generálgubernátor Skalon. V posledních měsících vedl se prudký bo mezi varšavským generálgubernátorem Skalonem a předsedou ministerstva Stolypinem. Boj skončií nyní úplným vítězstvím Skalonovým. Vítězství jeho týká se nejprve otázky zru- šení pevností v království polském. Vláda pod- porovala návrh ministerstva vojenství, aby pev- nosti tyto byly zrušeny a obranná linie aby pře- nesena byla na řeku Bug. Skalon v pamětném spise, podaném carovi, vyložil historii téchto opevnění, uvedl, že za Alexandra III. byly na ně vydány ohromné sumy a že celá síť želez- ných drah je přizpůsobena systemu opevnění Polsku, tak že by po zrušení polských pevností i tato siť musila býti změněna. To vše by vy- žadovalo opět obrovských sum. Navrhovanou ministerstvem změnou jednoho jediného by s podle Skalona dosáhlo: že by zrušeno a zni- čeno bylo vše, co bylo určeno k stralegické obraně Polska a že by tato země byla vydána v šanc každému nepřiteli, který by přišel. Car rozhodl, aby tato otázka byla znovu studována. Co se týče senátorské revise, i tu zvítězil Skalon. Ukázal na to, že senátor z Petrohradu nedovede náležitě revisi v Polsku provésti, ne- znaje místných podmínek. Proti revisi Skalon zásadě ničeho nemá, ale dovozuje, že revise musí se díti v dorozumění s ním. V otázce cholmské Skalon ničeho nemá proti tomu, aby z ruských okresů gubernií sed- lecké a lublínské utvořena byla nová gubernie, cholmská ale je proti odtržení této gubernie od Polska. Útvořením zvláštn ruské gubernie a ponecháním při královstn polském bude podle Skalona vyhověn oběma stranám, neboť vláda musí dověsti chránit ruskou národnost i v rámci polském.

Německo francouzské sblížení. »Daily Graphic« zabývá se řečí známého idealisty a propagátora shody německo-francouz- ské barona d'Estournellesa de Con- stanta, jenž při nedávném banketu obchodní komory britské v Paříži pravil, že »entente cor- diale« Francie a Anglie na jedné strane a na druhé straně s Německem bude vrcholem záruky evropského míru. Londýnský list není překvapen touto idenu — píše: »Proč by nemohlo být odstraněno německo- francouzské odcizení, jako bylo odstraněno anglické a ruské? Generace Francouzů, kteř bojovali r. 1870, skoro zmizela. Nynější od- cizení je ješté prázdným holdem dějinám nezasluhuje, aby ohrožovalo mír a působilo pře- pjuté zbrojení.« Toto minění počíná převládati ve Francii a řeč barona d'E sto ur nelle s je důkazem, že je snaha nastoupiti prakti- ckou politiku. Měla by se doporučiti tat taktika anglickým němeožroutům, kteři tak po- šetile spekuluji a přijetím nebo s nem ož- nos1i némeckofraneou zského sm- ření.

one ve

Italské rozbouření proli Rakousku. (Výpady předsedy sněmovního.) Podle některých římských zpráv konati s budou na podzim diplomatické schůzky troj- spolkových státníků, jimiž má býti odstraněno roztrpčení mezi Italií a Rakouskem; po případě má býti zahájeno již nyní jednání o obnovení trojspolku. Barzila hodlá v té věci ve sněmovně interpelovati. Mezitím se pokračuje v demon- stracích protirakouských. V Římě utvořen výbor, který chce věnovati Francii drahocenný dar u příležitosti 50let. výročí bitvy solferinské, v níž Francouzové pomáhali Italům vyhrávati nad Rakušany. Také Prusku má býti věnován dar za jeho pomoc Italii v r. 1866. Vážnějším zjevem jest, že i sám předseda sně- movní Marcosa měl tyto dny na jednom banketu ohnivou řeč, v níž připomněl »slavná vitězství, jež vedlo k osvobození od cizovlády« a žádal za silné ozbrojení vlasti, »aby nemusila opět snášeti jho cizince, kterýž bdl na hrani- eich«. Za takých projevů předních činitelů země zdá se, že půda ke zmíněnému vyjednávání podzimnímu bude podivné připravena. Franko anglo-italská smlouva o Habeši. Ač uzavřena již před dvěma lety, byla smlouva ta teprve teď podepsána, Zaručuje se v ni zachování državy tří států těchto na po- mezí habešském i vlivu jejich v Habeši v me- zích dosavadních. Také udilení výhod pro osad- níky, obehod a t. d. smí se díti jen ve shodě se všemi třemi státy těmi a za podminek stej ných pro poddané všech zemí těch.

Protivojenské rejdy mezi záložníky francouzskými. Do řad francouzské armády stále povážlivěj vniká agitace protivlastenecká a protivojenská Případ podobného řádění oznamuje se z ovičiště u Avonu, kde byl prapor ro ztrhán pošplněn. Úřadně ličí se událost ta jak bezvýznamná. Ale není to maličkosti, že prapor byl odtržen od žerdí a hozen na zem. Učiníl to prý záložníci 95. pluku, aby projevili svou nespokojenost se stravou, Podle některých prý jde jen o uličnický kousek a dokonce se to svádí na kramáře, kteři pobarvili prapor ze zlosti, že důstojnictvo nutí vojáky, aby kupo- vali raději v kantiné nežli u kramářů. Neozna muje se žádný případ insubordinace. O aféře důstojníka Marisa Duponta není dosud vyšetřeno nic rozhodujícího. »Matin« uveřejňuje o afére Dupontově historku, jež je velmi zábavná, objeví-li se pravdivou, Námorní komise ptala se Duponta, zdali jeden z jeho nejbližsích příbuzných nemá akcie velké s po- lečnosti zůčastněné na dodávkách pro námořnictvo. Společnost zove se »Sociěté Mettallurgigne de P'Ariěge« a příbuzný je prý tchánem Dupontovým. Objevilo se však že tento muž nemá nijakého zájmu na společ- nosti, ale naproti tomu že jeden z akcionárů společnosti je president námořní ko- mise bývalý ministr posl. Delcas sěl

Výbor učitelských federací v Praze skončil včera svoje třídenní zasedání. Rozestoupil se v pět sekcí pracovních, jež připravovaly řád látku pro příští kongres obecného školství v Paříz r. 1910. V první sekci, jež pracovala o řádě kon- gresním, zasedali: Cambier a Courrěge s Francie, Cnudde z Belgie, Hole z Anglie, Mo- ravec a Obst z Prahy. V sekci druhé, jejím úkolem bylo projednati statistické poměry školstv v jednotlivých státech a z toho vyplývající otázky školní povinnosti a její půsohivosti, byli: Syk e a Steer z Anglie a Miehe z Německa. Ve třet sekci, jež projednávala úkol a cíl vědeckých prvků ve škole obecné, methodu a osnovu, byli: sl. Mag- ni z Italie, pí. Fouriaux z Francie, Fritsche ze Švýcar. Do čtvrté sekce, jíž uloženo připraviti zprávu o průpravném vzdělání učitelstva a osob, ve- řejně školství spravujicích, byli zvoleni: předseda Rossignoll z Belgie, Adam z Lucemburska, Mo- ravec z Čech a Sveters z Holandu. Konečně pro otázku pokračovacího vzdělání ustanovena sekce pátá, v níž zasedali Vandervos z Holandu Pentscheff z Bulharska a Skarvig z Dánska Plenárním schůzím předsedali Rossignoll, před- seda výboru federací a říd. uč. Jos. Smr tka, místo- předseda Zem. ústř. spolku jednot učit. v Čechách Nejzivější a nejzajímavější bylo jednání o otázce průpravného vzdělání učitelstva a dozorčích orginů Ulkaly se tu nejrozmanitější názory. Českým dele- gátům podařilo se, že svorný požadavek všech orga- nisací českého učitelstva byl v zásadě přijat a tal stane se resolučním podkladem jednání na kongresu puřížském. Česká organisace uspořádala v neděli milým bo- stům skvělou hostinu v salonu hotelu Grafova. Čest ný předseda Jos. Smrtka v připitku zdůrazňova pocit radosti ze spojitosti učitelstva různých národí pod heslem sbratření ve snaze o pokrok a připil n

V Praze, 1. června.

zdar mezinärodnímu výtioru učltelskýel federací. Uč. F. V. Moravec oceňoval význam společných schůzí učitelstva různých národů, vězící v tom, že ze vzájemného poznání vzniká láska a odstraňují se předsudky a nedorozumění. Připil vůdci belgi- ekého učitelstva Rossignollovi. Ten pak ve svém přípitku proslovil krásnou, obšírnou řeč o významu spojení kulturních pracovníků všech národů ve služ- bůch pokroku. Připil veliké myšlence duševního i so- ciálního povznesení učitelstva, jehož přítomným úko- lem je usilovati o své zhodnocení a zrovnoprávnění s ostatní inteligenci. Prázdně po schůzích využili hostě ku prohlidce Prahy. Navštívili, vedení uč. B. Skálou, králov- ský hrad, učitelskou záložnu a banku „Prahu“, kde uvítání byli řed. Rušínem, představení v Národ- ním divadle, hospodářskou výstavu a radnici, kde je v zastoupení nepřítomného p. starosty dra. Groše a jménem rady měsíské přivítal a velmi instruktivní výklad podal p. mag. rada z Čenkova. Také na- vštívili školu karlínskou, kde je prováděl p. řed.

Mojžíš a některé školy pražské za vůdcovslví uě, p. A. Obsta Závěrečnou schůzi zakončil president Ros- signoll poděkováním čes. učitelstvu, zvláště ml- stopř. Jos. Smrtkovi. Projevil mnoho uznání a výraz nadšení a obdivu Praze. Když ještě zástupce Iran- couzského učitelstva Cambier zval druhy do Paříže, ukončeno rokování vřelým doslovem čestného před- sedy Smrtky, který děkoval hostům, že přišli mezi české kolegy, aby tu projednali otázky vysoce důležité. Přál sjezdu pařížskému zdaru! Cizi účastníci byli všichní bez rozdílu nadšení laskavým přijetím a unesení krásou Prahy. Nelajili se podivenn, jak možno v cizině psáti proti Praze se zřejmou animositou. Ujistili české kolegy, že tiskem i slovem se přičiní, aby ve svých domovech napra- vili falešné mínění o Praze a našem národě. Vděčíme upřímně Zem. ústřednímu spolku učit., že postaral se, aby schůze učit. federací konána byla v Praze a poskytl veliké řadě předních zástupců učitelstva jiných národů příležilost, aby nabyli správných ná- zorů o našem národě, našich snahách a našem po- kroku. Učitelstvo české vykonalo tak z á- služný čin, neboť získalo nám přízniv- cůmezi těmi, kdo mají rozhodující vliv na smýšlení a názory mládeže, právě mezi nčiteli jimých nároldů.

Denní zprávy. — »Ústř. Matice o 74 000 K předsližena!- Za předsednictví posl. dra. Grosze konal německý Schulversin 29. valnou hromadu dne 31. května v Bílsku slezském. V zahajovací řeči velebil dr. Grosz vzrůst Schulvereinu a obětavost Němnů, »násilnostmi slovanskými v Lublani, Praze, Su- šici, Králové Dvoře zvýšenou« a děkoval básníku Petru Roseggerovi za podnět k dvoumilionovému fondu pro stavbu německých škol na jazykových hranicích. Podle školní zprávy místopředsedy dra. Wotavy vzrůst Schulvereinu projevil se i velkým počtem nových škol a opatroven na celém jazykovém pomezí v Rakousku zřizených. Se školami, jež budou počátkem příštího škol- ního roku otevřeny, bude počet všech škol o b- nášeti dvakrát tolik, co r. 1905. Za minulý rok zřízeno nejméně 11 něm. škol a 16 něm. opatroven, 9 budov nově postaveno anebo zakoupeno. Celkem v 849 případech zakročeno pomocí peněžitou. Podporovaných opatroven jest 101, vlastních 57, vlastních skolních budov jest 65. V českých zemích ztraceny loňského roku Němectvu dvě obce, jedna na Budějovicku a druhá na Jihlavsku. Na jižním a západním jazykovém pomezí v Čechách zřízeny čtyři nové schulvereinské školy, obzvláště silně rozmnoženy dětské opatrovny minulým rokem v severočeském průmyslovém a báňském území. Největšího ná- kladu vyžadovalo letos Slezsko, kdež zřízeny 8 školy a 4 opatrovny v ostravsko-karvinském ob- vodu. Zvlášť příznivě daří se německý postup v okoll Opavy. Podle finanční zprávy obnášely řádné přijmy Schuivereinu za r. 1908 806.894 K 70 hal. proti 628.880 K roku 1907, tedy o 170.000 K více. K tomu přistupuje dar Rohrmannův v obnosu 300 000 K pro Vých.

Slezsko a příspěvky zakl. členů. K 8778.99, takže úhrnný příjem Schulvereinu za r. 1908 činil K 1,115.673 69, také výdaj stoupl ze 452.671 na 674.845 K, o 222.000 K, schodek obnáší 13.000 K. »Ústřední Matice předstižena o 74.000 K; příjmy, počet členů a skupin za čtyři lela zdvojnásoben, milion korun jakožto řádný roční příjem bude letos nepochybně dosažen!« jásá zpráva tajemníka Schulvereinu F. Nowotného. »To jsou tři okolnosti, způsobilé vnuknouti pro- tivníkům úctu před obětavosti ně- meckého lidu, a přátelům přinésti radostné zadostučinění. Vice než tisle schůzí konáno o poslední valně hromady, 467 míst. odborů, o 299 více než roku loňského nově zřízeno, takže počet činných odborů obnáší 1572. Četné nové letáky vydány, takže spolupracovníkům po ruce jest nyní 142 různých agitačních spisů, 2700 nových sběracích pokladniček uvedeno v činnost a vyneslo veliký obnos, v Jablonei v několika měsících sebráno 5000 K, v Liberci jediná pokladnička za 5 měsíců vynesla 1200 K.

Zlatky a krejeary jsou v našem boji nacionál- ním palbou ručnic, dvoutisícové přl- spěvky Roseggerova základu budou naši mi pancéřníky, našimi »dreadnougty«, kteréž nám umožní, abychom mocenské po- stavení v této říši uchovali. Rosegger bystrým zrakem postřehl mezeru, zející v naší obranné organisaci. Viděl, kterak sedláci, řemesl- níci, učitelé, úřadníci, zkrátka celý střední stav, ano i dělníci se snaží, své nacionální po- vinnosti vyhověti, viděl však také, že německá šlechta rodová, duševní a peněžní, kteráž má býti německému lidu vůdcem a vzorem, ještě na mnoze stranou se vzdaluje. Získati tuto vy- nikající část národa schulvereinské práci, bylo účelem jeho podnětu. A snad v málo dnech dožijeme se obdivuhodného divadla, že se před našimi zraky sostoupí šlechta srdce, společen- ství ušlechtilých, obětavých německých mužů žen, kteréž svůj původ děkovati bude stejné jako šlechta rodová boji, nacionálnímu boji. Také německý národ v řlši, který měl pro Italy pohromou stižené devět milionů kor. nemůže se vyhnouti sbírce, kterál má za účel zmírniti nacionální nouzi soukmen- ných bratrů v Rakousku, a tak zdaří se kul turní dílo, kteréž jakožto největší vy kon nacionální sily naši doby slou žiti bude žijíelmu pokolení ke cti, pokolenín