Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 330. ze dne 29. listopadu 1900.

Různé zprávy. = Historie o uprchlém tygrovi. Z Lon- dýna se oznamuje následující šprýmovná historka: Zpráva o útěku tygra ze zvěřince blíže Knightonu udržovala obyvatelstvo horního Radnorshiru mezi Builthem a Llandrydodem po čtrnáct dnů v ohrom- ném rozčilení. Vypravováno, že tygr uprchl z kočovného zvěřince a použil nejrozsáhlejší měrou své ne- zvyklé volnosti, takže bylo nutno zavříti školy Onehdy ve čtvrtek bylo zvíře viděno as míli od Wallsu. Několik mužů, ozbrojených puškami na ko- roptve a vidlemi, vydalo se stíhat jej, ale na štěstí se s tygrem nesetkali. V noci potom objevila se šelma mezi stádem ovcí, čítajícím 130 kusů, rozsápala 24 ovce, sežrala je a roztrhala několik ovčáckých psů. Dále usmrtil tygr jednoho koně, jednoho osla, tele, osm koz, dvanáct kachen a 53 kuřata. Lovci z okolí se sestoupili a uspořádali lov, ale se šelmou se ne- setkali. Školy v okolí byly vesměs zavřeny, obydlí zatarasena a všude postaveny pasti. Poštovní po- slíčkové odepřeli konati službu skrze Wye Valley. Setnina pěchoty byla vyslána, aby šelmu lapila. Krotitel na dotaz jakéhos žurnalisty prohlásil, že »jeho tygr jest nejmírnější z celého zvěřince a sko- rem ostýchavý«. Až dosud nedošla ještě nijaká zpráva, že by byl býval tygr chycen anebo usmrcen.

Tyto a ještě hroznější podrobnosti bylo lze minulého týdne čístí ve všech londýnských listech a každo- denně docházely nové zprávy. Nejrůznější lovecké výpravy byly podniknuty, ale bez úspěchu. Konečně však předce bylo nápadno, že vlastně nikdo sám neviděl, co bylo vypravováno, nýbrž že to vždycky slyšel od jiných. Počalo se pochybovat o existenci tygra a vskutku ponenáhlu vyšlo na jevo, že tygra všechny jeho hrozné činy byly pouhým přeludem. Konečně také zjištěno, kterak tato podivná historie povstala. Před osmi lety uprchl kdysi v oné končině z malého zvěřince lev, jenž však nezpů sobil nija- kých škod, nýbrž dal se klidně opět chytit. Od oné doby používali učitelové onoho uprchlého lva jako zastrašujícího prostředku, by přiměli žáky, aby za temných, podzimních večerů šli přímo domů a ne- toulali se. Tak vypravoval před čtrnácti dny učitel školy blíže Ebrewdu dětem, aby se netoulaly, sice že je chytí tygr. Děti, jimž tato historie byla napro- sto nová, běžely nanejvýš postrašeny domů a vy- pravovaly o tygru, jehož prý všude viděly za křovím a skalisky. Historie rozšířila se rychlostí bleskua za chvíli nebylo nijaké obce v okolí, kde by se ne- byl zjevil tygr nějakému strašpytlovi, a lidé, nadaní fantasií zvláště bujnou, vypravovali pak ještě o jeho hanebnostech. K tomu ke všemu nebylo toho času v celém Radnorshiru nijakého zvěřince, ale přes tý- den udržovala tato lichá pověsť veškeré obyvateistvo v nejvyšším rozčilení, až konečně zase se vrátila rozvaha a klidným pátráním zjištěn pravý stav věcí.

= K obnovení procesu proti vrahům barona Notarbartola oznamují se ještě následu- jící podrobnosti. Vyšetřováním proti poslanci Palizzo- lovi nebylo dosud zjištěno mnohem více, než již před tím bylo známo. Snad by dokonce bylo bývalo vyšetřování proti bývalému poslanci zastaveno pro nedostatek důkazů, kdyby po všem, co se událo, ne- byl by se musil soud obávat, že tím ještě více vzro- ste nedůvěra vůči soudnictví. Usneseno tedy, aby podána byla obžaloba a Palizzolo bude obviněn ne- jen jako původce zavraždění Notarbartola, nýbrž též zavraždění statkáře Miceliho, o němž i v procese milánském byla učiněna zmínka, a několikanásob- ného zpronevěření peněz banky. Jako vrah Notar- bartolův obviněn jest dozorce panství Giuseppe Fon- tana, obviněný již v procesu milánském. Jest to známý člen maffie, jenž již několikráte byl ve vy- šetřování, ale musil býti propuštěn, poněvadž podal důkaz, že v době vraždy meškal v Tunisu. Nyní však mají úřady v rukou důkaz, že ono alibi bylo paděláno, což již dávno předpokládáno. Fontana byl zatčen 13. prosince minulého roku, když byl bohatý šlechtic, kníže Mirto, jenž jej na svém panství skrý- val, přinucen vyhrůžkou, že sám bude zatčen, aby jej vydal. Palizzolo jest obviněn, že věděl o cestě Fontanově, jež se udála teprve po vraždě, do Tunisu a že jej penězi podporoval. Čtyry jiné oso by jsou rovněž obviněny, že přispěly k opatření padělaného důkazu alibi, pět jiných, jež byly svědky v milán- ském procese, z křivé přísahy. Proces také tentokráte nebude proveden v Palermu aneb na Sicilii, poně- vadž naprosto nelze předpokládat, že by porota mo- hla býti nepředpojata a nedala se zastrašiti maffií.

Australští lupiči. Z Adelaidy se oznamuje; Oba černoši, Jimmy a Tom Governorové, kteří po čtyři měsíce prováděli svoje rejdy v Novém Jižním Walesu a v této době spáchali přes tucet vražd, ne- sčíslná vloupání a několikerá žhářství, jsou dosud na svobodě, ačkoli veškeré obyvatelstvo účastní se lovu na ně. Nyní snaží se stihatelé oba zločince obklíčit. Bylo vypočítáno, že oba černoši v posled- ních třech měsících urazili nejméně 2000 angl. mil pěšky. Jak nákladné jest toto stíhání pro vládu, v svítá nejlépe z výroku Mr. Gleea, tajemníka osad Nového Jižního Walesu, ve sněmovně poslanců v Syd- neyi. Týž udal, že nyní stíhá Governory 150 osob a každý z těchto mužů dostává přídavek 5 shillingů denně. Kromě toho způsobuje stíhání obou černochů ještě mnohé jiné výdaje, takže úhrnná suma nákladů na toto stíhání bude dosti značná. Nedaleko Leabys Creeku setkali se jakýs policista a černošský slídič po stopách, kteří v jakési chýži číhali na oba bratry, s Governory, kteří ihned střelili na policistu, jejž ra- nili do boku. Policista a jeho černý soudruh rovněž vystřelili a domnívají se, že ranili Jimmyho Gover- nora, poněvadž viděli, kterak na útěku kulhal. Střelbu slyšeli ostatní stihatelé, kteří rychle přikvapili, ale než přibyli na bojiště, byli oba bratři již opět ti tam. Onehdy v sobotu setkali se jakýs lovec klokanů a jakýs železniční zřízenec, skrytí v chýži, s Gover- nory a s obou stran stříleno. Jimmy klesl a volal na svého bratra, jenž nestřílel, aby mu pomohl. Ačkoli Jimmy zdál se býti těžce raněn, přece se po- dařilo oběma bratrům opět uniknout.

Zemřelí v Praze. Dne 22. listopadu 1900: Vočadlová Josefa, vdova po uzenáři, 88 roků, 482—II. Seemann Václav. hostinský, 30 roků, 237—III. Kalina Josef, dělník, 78 roků, 78—IV. Černých Marie, dcera obuvnického po- mocníka, 1 rok 2 měsíce, 100—I. Knížkova Jiřina. dcera zámečníka, 8 měsíců, 111—VII. Nejedlý Anto- nín, slévač, 42 roky, 247—VII. Katz Jindřich, sou- kromník, 841/2 roku, 205—II. Procházka Josef, krejčí 46 roků, 814—I. — Ve všeobecné nemoe- nici: Žibřid Jan, nádenník, 72 roky. Bárta Václay. obecní strážník, 41 rok. — V milosrdných bra tří: Matoušek Josef, kočí, 43 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. Ve čtvrtek 29. listopadu. 70. hra v předpl. 2. čtvrtka. Nově nastudováno: Alessandro Stradella. Opera o 3 dějstvích. Složil Bedřích Flotow. Začátek o 7. hod. Konec o 1/210. hod.

Švandovo divadio na Smichové. Ve čtvrtek 29. listopadu. Začátek o- 7. hod. Ve prospěch paní Marie Švestkové. Novinka. Po prvé. 27555 Na hladkých parketách. Veselohra o 4 jednáních. Napsal Thilo Trotha.

Slovutným i opatrným pánům sousedům i sousedkám slav- ných měst pražských služby své vzkazuji i požehnání prosím V Mstem. Že hody předešté vepřové, v krčmě mě ve čtvrtek minuley k místu přivedené a na grtnt Vám dobře tre- jily jsou, s libosti doslejchám. I chtěje V Mstem rozkož způsobiti, na tom jsem znostal, že svrchupsané hody vepřové se všemi podstatami již dotčenými V Mstmi schválenými od krmí masných i pečitých, o hustých i řidkých, od truňikův, item s muzikaři výbornými šprýmy a kejklemi velmi spůsobnými opakovati budem a to e již dnes ve čtvrtek před sv. Ondřejem, apoštolem Páně, čili. sn 29. Novembris. v domě šenkovním „U Pokorných“ v ulici Ječné, ná- roží Lipové. 27518

Eda řečený Schöbl, šenkéř.

ve Vodičkové ulici.

v předplacení 40 kr. orivři

nemožno, nabýti opět nevinnosti, kterouž mi každý beze vší příčiny upíral. Muž, který zneužil mé nezkušenosti, nemohl býti mým milencem a nechtěl býti mým manže- lem. V témdni, kdy jsem tuto hroznou zkušenost poznala, a v předvečer ustanoveného dne, kdy jsem měla být spo- jena s mužem, jehož jmeno jsem chtěla mít — byloťto jediné zadostučinění, jež mi mohl dáti — odejel do Ko- blence. Byla jsem s potupou vyhnána z malého domu, v němž mne maršál ubytoval a který mu nepatřil. — Až potud vypravovala jsem vám svatou pravdu, jako bych stála před bohem, avšak nyní nechtějte toho, by vám ne- šťastnice líčila útrapy, na něž upomínka je pohřbenav její paměti. Jednoho dne stala jsem se ženou Dantona. Po několika dnech však vyvrátila vichřice mohutný tento kmen, jejž obemkla pevně má ramena. Vidouc však, že jsem uvržena do nejtrpčí bídy, rozhodla jsem se tenkráte, že zemru. Nevím však, zda láska k životu a naděje, že neštěstí se unaví a že naleznu na dně této nekonečné propasti štěstí, jež přede mnou prchalo, byly bez vědomí mého mými rádci anebo byla-li jsem svedena domluvami mladíka z Vendůmu, který již ode dvou let ke mně při- lnul jako had ke stromu, domnívaje se bezpochyby, že svrchované neštěstí mě mu vydá na milost a nemilost: zkrátka, nevím, kterak jsem mohla za tři sta tisíc franků převzíti ohavné poslání, bych roznítila v neznámém muži lásku ke mně a pak jej vydala jeho nepřátelům. Spatřila jsem vás, pane, a poznala jsem vás ihned následkem onoho tušení, jež nás neklame nikdy; avšak bylo pro mne rozkoší pochybovati o tom, neboť čím více jsem vás milovala, tím hroznější byla pro mne skutečnost. Zachrá- nivší vás z rukou velitele Hulota, odpřisáhla jsem se své úlohy a umínila jsem si, že oklamu katany, místo abych

neodvažujíc se tázati, je-li to se strany její velitelky po- tměšilost či láska. Dík tichu a temně noci, nemoll mar- kýz pozorovati rozčilení slečny de Verneuil, jež neustále vzrůstalo, čím více se přibližovala k Fougěru. V slabém svítu večerního soumraku bylo viděti v dáli věž sv. Lin- harta. V okamžiku tom pravila Marie pro sebe: — Jdu na smrt. Při úpati prvého vrchu napadla oběma milencům stejná myšlenka: sestoupili s vozu a jakoby v upomínku na první své setkání vystupovali na návrší pěšky. Marie, zavěsivši svoji ruku na rámě markýzovo, děkovala po ně- kolika krocích úsměvom mladikovi, že respěktoval její mlčení; když pak dostoupili na témě planiny, odkud se otevíral pohled na Fougeres, probudila se náhle ze svěho snění. — Nechoďte dále, pravila; dnes by vás nezachrá- nila moje moc před modrými. Montauran dával na jevo jakési překvapení; usmávši se smutně, ukázala mu prstem na skalnatý balvan, jakoby mu kázala, by usedl, a zůstala před ním vzpřímena jako v melancholické ztrnulosti. Hluboké pohnutí, jež duši její rozdíralo, nedovolovalo jí více rozvíjeti ono umění koket- nosti, jimž dřive tak plýtvala. V okamžiku tomto byla by poklekla na žhoucí uhlí, aniž by čeho pocítila, jako mar- kýz nepocítil žáru žhavého uhlu, kterýž uchopil, chtěje dokázati sílu své vášně. Marie pohleděla na svého milence pohledem plným nevýslovného bolu a pravila pak tato strašlivá slova. Vše, z čeho jste mě podezříval, je pravda Markýzi uklouzl mimovolný posuněk. — Ach, vyslyšte mě, prosím, a nevyrušujte mne, pravila s rukama sepjatýma a pohnutým hlasem. Chouani. 305-