V Praze, ve čtvrtek dne 29. listopadu.

K číslu 330. Číslo v Praze za 28 a na venkově za 3e

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v adminiseraci na mněsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou na měsíc 3 K 20b s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ Zajištěný slovinský mandát. Z Vídně. 29. listopadu. Potěšitelnou zprávu oznamuje »Vaterland«. Sděluje totiž, že mandát za venkovské obce celovecké, který v minulých třech letech držel Slovinec P. Einspiele r, první slovinský zástupce celé třetiny obyvatelstva korutanského, je zajištěn pro nového kandi- dáta stavitele varhan Grafenenauera, zemského poslance. List podotýká, že tím věc katolická ve jmenované korunní zemije zabezpečena. Že také slovinská, na tom »Va- terlandu« nezáleží. Ukáže-li se zpráva »Vaterlandu« pra- vdivou, bude tím jenom zachována država slovinská, které bylo r. 1897 dobyto. Před r. 1897 byly poměry v Korutansku takové jako jsou v Úhrách: 100.000 lidu slovan- ského bylo bez zastoupení. e Zallinger nekandiduje. Z Vídně, 29. listopadu. Ž Inšpruku se oznamuje, že švakr bar. Dipaula Zallinger, vzdal se definitivně kandi- datury. Mandát obchodní komory liberecké. Z Vídně, 29. listopadu. Z Liberce telegrafují: zemskému poslanci dru. Urba- novi z Prahy zadán bude jeden z obou mandátů obchodní komory liberecké. Kandidatura polského ministra- krajana. Ze Lvova, 29. listopadu. Ministr dr Pientak dostaví se dne 6. prosince na schůzi zdejších voličů, by podal zprávu o své činnosti parlamentní a ucházel se na novo o mandát.

Má nastoupiti trest. Z Krakova, 29. listopadu. Dosavadní poslanec Daszyňski byl vyzván, aby do 8 dní, t. j. nejděle do 3. prosince nastoupil trest třínedělního vězení. Požádal za nové odročení. Aféra lvovské techniky. Ze Lvova, 29. listopadu. Aféra zdejší techniky je definitivně rozhod- nuta: 105 studentům vyslovena děkanstvím důtka, 57 posluchačům pohrozeno relegováním, budou-li se demonstrace proti rektorovi opakovati. Rozhodnutí to způsobilo mezi studentstvem velké roze- chvění. Na sobotu svolána je velká schůze stu- dentů, pro kterou připraven je návrh, aby byla vyslána deputace k mini- stru vyučování. Marná pomoc. Z Vídně, 29. listopadu. »Arbeiterzei- tung« oznamuje z Tachova: president pan- ské sněmovny kníže Windischgrätz pro volbu volitelů, resp. pro užší volbu, která dopadla na prospěch sociálních demo- kratů, vydal heslo, že má býti hlasováno pro kandidáta Schönererova Hancka. Po- kynu toho bylo také poslechnuto. Čeští les- níci, všichni aktivní i ve výslužbě žijící kní- žecí úřadníci, sluhové atd. spěchali k voleb- nímu osudí. Radikální volitelé zůstali však v menšině 420 hlasy, sociální demokraté zvítězili 474 hlasy.

Telegrafické zprávy. Z Paříže, 28. listopadu. (C.-B.) Pre sident Krüger měl dnes dopoledne porady s drem. Leydsem a členy burské komisea odebral se o polednách do umělecké školy. aby si prohlédl návrh pomníku pro plukov- níka Villeboise Mareuila. Vůz presidentův provázen byl oddílem jízdné republikánské gardy. Lid dělal po celou cestu Krügrovi ovace. V umělecké škole oslovil presidenta předseda výboru pro zbudování pomníku plukovníkovi Villeboisu-Marseuilovi, načež Krüger poděkoval a plukovníka jakož i ostat- ních v Transvaalu padlých Francouzů chvalně vzpomenul. Posléz projevil Krüger díky fran- couzským časopisům, jež prý také na pro- spěch Burů bojovaly. Na to odejel president Krüger přes bulvar sv. Michala do Panthe- onu, vykonal tam obchůzku a vrátil se pak do hotelu. Také na této zpáteční cestě byl Krüger hlučně pozdravován. Z Madridu, 28. listopadu. (C.-B. Ohledně konvence s vlastníky zahraničního dluhu oznamují časopisy, že bude sněmovně předložen příslušný návrh zákona.

Válka jihoafrická. Z Kimberleye. 28. listopadu. (C.-B.) Časo pis »Diamond Fields Advertiser« pojednává o ro-

Předplacení a iuseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

stoucím nepřátelství mezi Holanďany a Angli- čany v Kapské kolonii a praví: Loyální kolo- nisté podrobí se, ačkoli si válečného práva ne- přejí, ochotně každému opatření, jehož stav země vyžaduje, avšak oni nepřejí si žádné sla- bosti, žádného kolísání, žádného kompromisu. Installace rektora na c. k. české universitě Karlo-Ferdinandově. Dnes o 11. hodině dopoledne konala se ve velké universitní aule installační slavnost nového rektora magnifica p. prof. dra. Josefa Stupe- ckého. Odstupující rektor p. prof. dr. Jan Gebauer promluvil při tom o poměrecha záležitostech university v roce minulém. Pravil: Velectěné shromáždění! Sešli jsme se k slavnostnímu nastolení rektora nově zvoleného i vítám nejuctivěji vznešené a milé hosty, kteří k slavnosti naší v hojném počtu za- vítali. Prve než nástupci svému slavnostně odevzdám úřad rektorský a jeho odznaky, mám — podle cti- hodného zvyku, u nás zachovávaného — podati stru- čný přehled, kterak naše vysoké učení prospívalo v studijním roce minulém.

Rok ten byl v celku klidný. Jenom v říjnu a listopadu byly některé dni nepokojné; dlužno však konstatovati, že nepokoje ty byly podněcovány vli- vem cizím, že se jich zúčastnila jenom malá část studentstva našeho a že po krátkém trvání úplně přestaly. V témže studijním roce byli na naší universitě 134 učitelé a to na fakultě theologické 11, mezi nimi: 6 professorů řádných, 2 professoři mimo- řádní a 1 docent, 2 adjunkti; na fakultě práv- nícké 20, mezi nimi: 12 professorů řádných, 2 mi- mořádní, 5 soukromých a 1 honorovaný docent ; na fakultě lékařské 43, mezi nimi: 15 professorů řádných, 10 prof. mimoř., z nich jeden s titulem a charakterem prof. řádného a 18 soukromých docentů, mezi nimi 4 s titulem mimoř. professorů; na fakultě filosofické 60, mezi nimi 27 professorů řád- ných, 8 professorů mimořádných, 1 supplující a 24 soukromých docentů, z nichž 1 s titulem mimoř. professora. Kromě toho působilo na fakultě lékařské 32 assi- stentů (z nichž bylo 5 soukromých docentů) a 14 de- monstratorů, na fakultě filosofické pak 12 assistentů (mezi nimi 3 soukromí docenti) Dvě velice žalostné ztráty utrpěla univer- sita naše v tomto roce úmrtím. Zemřel MUDr. Jan Mitvalský, soukromý docent očního lékařství a MUD . Frant. Michl, mimoř. professor chirurgie. Oba vynikali jako důkladní odborníci a budiž oběmu nehynoucí památka. Změna, která na universitě naší rovněž jako na jiných rakouských nastala, týká se studujících ženských. Vynesením ministerstva kultu a vyu-

FEUILLETON. Šťastný otec. Z »kostrbatých obrázků« Fr. Holuba. Tak měl děti rád! Kde jakého košiláče dopadl, už ho měl v náručí, mazlil se s ním, často i hubičku mu vlepil, ať byla třeba sebe usmolenější. Znal tu drobotinu celé osadya všecky děti znaly zase jeho. Jakmile se objevil na ulici, už to běželo za ním jako stádo. Ni- kdo ho jinak neviděl, než s hejnem dětí — jedno měl v náručí, dvě se ho držely za ruku, čtyři za šosy, takřka na paty se mu věšely. A on se vždy při tom tak blaženě usmí- val, jakoby ty děti všecky patřily jemu a on byl jejich milujícím a milovaným otcem. V ženských kruzích těšil se za to ovšem pověsti nejchvalnější. »Má děti rád — a cizí děti — jak pak teprv svoje vlastní! A ženu dojista bude mít také rád!« Vždyť se říká i o tom, kdo má jen kočku rád, ten že už bude mít zcela jistě také ženu rád. Ono to srovnání ženy s kočkou není sice příliš lichotivé, ale — mlčeti prý je zlato. Spě- chám ihned s ujištěním, abych neupadl v ne- milost, že to není ani můj snad špatný nápad ani nějaký nejapný vtip. Je to už taková pra nostika. Prosím — už pokračuji. Poněvadž byl u krásného pohlaví dobře zapsán. nebude se nikdo ze čtenářů ani příliš

divit, že ho nestálo mnoho práce a namáhání a — byl ženat. Oženit prý se dovede i člověk na pohled rozumný. Líbánky! Toť jediný světlý bod v periodě manželství a zároveň svůdná bludička obět Hymenových. Ale nic prý na světě netrvá věčně. Bylo dávno po líbánkách, starší dámy (nechci je běž ným názvem uraziti) čekaly už netrpělivě »ra- dostnou událost«, čekaly rok, dva, tři — pořád nadarmo! Brzy šel pak svorný hlas dědinou: »Což jsem to hned neříkala? Kdo má děti tuze rád, tomu Pánbůh právě žádných nedá!« Náš šťastný otec rodiny byl tedy bez ro- diny. Toužil a horoucně si přál, aby mohl po- celovati, polaskati svoje robátko, ale tužba jeho se nesplňovala. Trápilo ho to nevýslovně. Byl by putoval s Božetěchem třebas až do Říma, kdyby věděl, že to bude co platno; byl by si třeba ze sněhu udělal Sněhurku jako se- dlák Ivan v té pohádce — leč vroucí tužba jeho zůstávala stále nevyplněnou. Až jednou utekl se s bolestí svou do úto- čiště zarmoucených, do chrámu, kdež před obrazem Bohorodičky dlouho klečel a vroucně se modlil: »Matko milosrdenství, dáš-li mi syna nebo dceru, polovici statku svého dám chudýma účelům bohulibým . . . «

Nepochybuji ani dost málo, že laskavý čtenář četl už mnoho a krásných povídek, že už jich přečetl celou spoustu, kde nešťastníci utekli se na místo posvátné, do chrámu, s bo- lem svým. A prosím čtenáře, aby mi jmenoval jen jednu povídku, kde nešťastník ten vyslyšen nebyl. Čtenář už tedy ví napřed, aniž by k tomu příliš mnoho důvtipu vyplýtval, že náš nešťastný otec bez rodiny stal se šťastným otcem s ro- dinou. Vrána přinesla mu kluka — prosba jeho vřelá nevyzněla na prázdno — Matka boží ho vyslyšela. Jestli pak splnil slib svůj, nevím, také nám po tom zhola nic není. Nám postačí, že měli kluka. Kluk jako buk nebo jako tambor — jak chcete. Však také, když se dal do »muziky«, dovedl dělat rámus tambora hodný. Děsný koncert svůj provozoval od rána do večera a od večera do rána, bez variace, bez přestávky, bez omrzení. Chvíli s ním tančil po světnici šťastný otec, chvíli blažená matka. Chvíli s ním třepali, chvíli házeli, chvíli ho di- voce vozili v kočárku po světnici — nic platno. Kluk nezdara vedl svou dále. Vyjma dvojí kra- tičký spánek za celý den, provozoval svou tu- reckou muziku s vytrvalosti obdivuhodnoua neztenčenou. Zvláště noc miloval. Tu přezpíval vždy celou, napodobuje tak krále pěvců — slavika. Tatík vida už matku od zlotřilého synka bezmála umořenou, plížící se už jen jako stín, provozoval sám celé noci po světnici příšerné reje a divé tance se řvoucím svým »andě- líčkem« . ..