ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3e222d50-7128-11dc-ac36-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 52, person 40, org 3, work 3
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 26. dubna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 116.
4 article
Na ranní a odpol. list předp lácí so- vPraze v sáminie aměse ne čterti leta drojí don ssl a nbe nki vo flislkác na niěl za nřck. Pošteui na čtvrt leta s drojí zisllka n:2K
5 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 25. dubna. 8. hod 20 niin. večer. (Zvláštní zpráva »Nár. Listů«.) Dnes večer rozšířena tu byla po- věsť, že na generála Kuropat- kina spáchán byl attentát. Dle informací v kruzích dvorních po- věsť tato spočívá na pravdě potud, že jistý Japonec, převlečený za-Ko- rejce, vrhnuv se před Kuropat- kinem na kolena a podávaje mu na oko jakousi prosbu, chtěl gene- rála bodnout dýkou. Úmysl tento byl mu však zmařen a útočník v čas stržen nazpět a odzbrojen. Kuro- patkin nebyl prý vůbec ani za- sažen. Z Petrohradu, 25. dubna. 9. hod. 15 min. (Zvl. telegram »Nár. Listů«.) Místo- držitel Alexějev po jmenování Skrydlova velitelem loďstva portarturského podal demissi. Po- věsti zde rozšířené uvádějí, že ná- stupcem Skrydlova jmenován byl Krueger, nčený theoretik, Z Londýna, 25. dubna. (C.-B.) Ja- ponské vyslanectvo dostalo depeši od genzanského konsula, jenž ozna- muje, že dvě ruské minonosky při- pluly dnes do genzanského přistavu a potopily malý japonský parník »Eojomaru« o 600 tunách a potom odpluly. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Japonec Kura Krueger Petrohrad ko Londýn Kuropat
6 article Po rozvaze — mějtež odvahu!
Po rozvaze — mějtež odvahu! »Bylo politicky moudré a věci české pro- spěšné, že poslanci naši po úradě s ostatním slovanskými stranami (Jihoslovaňy, Rusy i Poláky) nepokusili se o zmaření voleb do delegace ná silnou obstrukc1?« Touto olázkou za- bavuje se dnes horlivě česká veřejnost. Nen pochybnosti, že by si byl veškeren národ náš, vozhořčený tolikerým příkořim, jakým jej vláda Körbrova napořád týrá, od srdce přál, aby byl za příležitosti těchto voleb poslanci naši zasadili ejstemu Körbrovu citelnou ránu a ze způrsobito tudíž v hojných kruzích vlasteneckých trpký po- cit, když zvěděli, že se poselstvo naše vyhnulo bitvě a volby delegační s protestem proti nezá- konnému počinání si předsedy sněmovního, se neúčastnilo. Tato abstinence roztrpčené opposiční mysli velké části národa nestači: ona toužila po rázném, úsilovném zmaru celé volby. Znajíce toto obecné, ostře opposiční rozpoložení myslí v národě, potměšilí škůdci a Jidá- šové ovšem hned si přivstávají, aby způsobem přímo lotrovským a ve vzdělaném světě neslý. chaným rozeštvali lid proti poslancům národním a celé národní straně svobodomyslné do zášt přímo bratrovražedné. Tak zejmena pověstné sociálně demokratické »Právo Lidu« ze dne 24. dubna. Pověsme jeho paličský článek níže:
Polák Körbrův
7 article
»Kdo umožnil brutální poruše n jednactho řádu, svolání mimo- řádné schůze a provedení deleg ač- ních voleb? To byl klub poslanců mlado- českých !« Tímto bezedným nesmyslem. štvanice po- číná, a to za výslovným slechetným úmyslem, aby všickni čeští, lidé neomeškali »posílat na každého mladočeského poslance ráno, v poledne i večer nejméně tislc hromů«. Vůdcům mlado- českým pak, jimž spílá »kreténů«, »slabomysl- ných zbabělcův« a »cikánských koňských han- dlířů« — nejraději by orgán sociálních demokratů na potkání na ulici »plval v tvář«. Mohlo by se myslit, že je na tom dosti. Ale nikoliv;
8 article
»Žádné slovo není dost paličské a žádný výran dost vražedný« — míni »Právo Lidu« i volá »celý český svět do revoluce, aby vedoucí mladočeské straně byl jednou zlámán vaz« — až posléze už jen řičí a zuří: »Zabit ten po slední zbytek autority, pokud ho u nás mlado češství dosud má... Vraždit na potkán až do jeho úplného zničení.« — A že této šlechetné duši sociálně-demokra- tické stejně do noty bude orgán realistů, kdož by po známé jeho minulosti ještě se podivil. — Jinak ovšem posuzuje se taktika poselstva našeho v časopisectvu národním a vlaste- neckém, byť i jiné straně oddaném. Tak n příklad praví »Politik« ve včerejším úvodním článku svém: »Bylo možno volby delegační zmařit A kdyby byly bývaly zmařeny, byto by to mělo za následek pád kabinetu? A byť i Körber byl proto padl, byla by následovala změna systemu vládního? O těchto otázkách musilo býti po- slancům českým dřív úplně jasno, nežli mohli v záležitosti tak kritické vážiti rozhodnutí. Byli-i by se jakožto praporečníci národa českého roz- hodli pro obstrukci, aniž byli by měli jistoty dokonalého vítězství, byl by z nezdaru uvalili na sebe těžkou odpověd- nost. Našim nepřátelům byl by býval zjednán laciný triumf a naši přátelé, kteři se k nám ku poctivému spolubojovnictví naklonili, byli by nás opět opustili. Vážná politická strana nesmí jen k vůli populárnímu dojmu hráti hazard. Chtěli-li radikálové, kteří netvoří hlavní stranu národa, na svou pěst odvážiti se pokusu smělého, ne- mohl jim v tom nikdo brániti, poněvadž po- rážka stihla pouze je a nikoliv celý národ.
Körber
9 article
Neváháme zde veřejně vysloviti, že M l a do- češi jednali správně, když propu- stili volby delegační . . .« Prudkost radikálů nemohla při tak složitém výkonu volebním, jakým jsou volby do delegaci (dle zemí) dosíci vytouženého úspěchu a tento by nebyl býval dosažitelným bez nejkraj- nějšího násilí ani sebe větším napjelím sil a sebe větším sborem bojovníkův. Radiká- lové vydrželi to půl druhé hodiny; avšak byt to i byli bývali vydrželi pět a šest hodin a po dvě nebo po tři schůze, na konec by přec jen nebyli výkon voleb zmařili.« — Stejně soudí o případě »Hlas Národa« píše doslova : Bylo ovšem možno užiti přímého brachiál ního násilí, odvážiti se násilných zasažení stolu praesidia, odvážiti se násilného přerušení volebního aktu — ale to by bylo jen tehdy mělo smysl, kdyby skupina obstrukčníků mohla počitati na přímou podporu; za daných poměn bylo tu však všeho všudy asi 60 poslanců če ských a proti nim 214 ostalních přitomných. Nehledíme li k tomu, že brachiálního násili by se nanejvýše dopustiti mohla skupina, ktera nečiní nároků, aby pokládána byla za vážnou a politických alliancí schopnou, která nemu uvažovati, že její pověst jest ctí a po- věstí národa, musíme si položiti otázku, jaký by byl následek, kdyby se i zoufalý pokus zmařiti volby do deleg ace podařil? Schůze by byla přerušena a v příšt schůzi byla by zajisté již učiněna taková opa- tření, aby všeliké brachiální násili bylo naprosto nemožno. Vážný politik nemůže hazardovati s posledním argumentem.«
10 article
My již úsudek svůj projevili, ale nemám za zbytečné dodati k němu ještě něco upřím- ných slov. Nechť jest mezi rozvážnými lidmi nade všechnu pochybnosť, že bylo při ne- spravedlivě skrovném počtu zá- stupců českého národa v parla- mentě vídeňském holou nemož- nosti zmařiti volby delegační, jakmile předseda parlamentu proti zákonu v mimořádné schůzi nepřipustil žádných našich pilných návrhů, žád- ných interpellací a posléze ani žádných již ná vrhův odročovacích — však chyba po našem soudu stala se v tom, že poselstvo naše zavčas otevřeně a upřímně národu neřeklo: »Delegač- ních voleb nelze nám zmařit ani klidnou, ani násilnou obstrukcí, a proto na tomto poli do marného boje se nepustíme, tak jako nikdy ani maďarští, ani němečtí obstrukčníci netroufali si voleb do delegací obstruovati.« V takovémto včasném vysvětlení věcne nemožnosti se strany poselstva českého nebylo by bývalo věru nic pokořujícího pro če- skou věc. I nejsilnější válčící strána může se zajisté se ctí vyhnouti bojí, když nevidí se ji k němu chvíle nebo bojišté přiležitými. Byl to rozhodně nepravý stud, jenž bránil delegaci české ať vůči nepřátelům, ať vůči vlastnímu lidu promluviti zde v čas od srdce.
holý nemož
11 article
Nemáli pak chybu tu odpykati poselstvo a strana naše otřesem důvěry v národě, jak by si nepřátelé a vrahové naši přáli, jest nezbytně nutno, aby na dále taísto všeho diplomatisování uhodila na dráhu přímé, rozhodné a nesmířitelné opposiční politi ky české, která se nedá ani Poláky, ani jinými přáteli zvábiti na pochybné, postranní pěšinky, jakýchkoliv smiřovacích konferencí, jakýchkoliv kompromissův, jakýchkoliv sanací parlamentu a nebezpečných oprav jednacího jeho řádu, ale která vytrvá neohroženě a sta- tečně s mečem obstrukce a pro- nikavé opposice v parlamentě i mimo něj — až dostane se náro d našemu poctivého splnění je h dobrého práka Za takými — ale jen za takými — předbojní k chceme radostně státi do boje posledního de se co děj a nepochybujeme, že bude s nám veškerý vlastenecký, neporušený národ náš
Polák
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 25. dubna. (Neutěšené vy- hlídky.) Přese všechno úsilí předáků polského kola, aby se mezi spornými stranami na říšské radě zjednal jakýsi modus vivendi, nemají už ani Poláci naděje, že se podaří odstraniti panujíeí zmatky a upraviti parlament do normálných ko- lejí. „Gaz. Narod.“ konstatuje s politováním. že články německých novin a řeči německýeh předáků působí bezděky dojem, že ani dr. Kör- ber, ani Němci uzdravení parlamentu vůbec si nepřejí. Neurvalost na straně německé činl
Polák Kör Němec Praha Gaza
13 article
zhola nemožným, aby se na smír pohlíželo vážně na straně české. „Postači — píše lvovský list — jenom si přečísti, co žádá hlavní nyní orgán dra. Körbra, „N. Fr. Pr.“, kdykoli se s české strany ozve nějaký hlas o nutnosti dalšt obstrukce. Ať prý dr. Körber, jenž stojí pevně nahoru i dolů a jenž parlamentu nepotřebuje až do podzimu (?), prostě rozdrtí českou ob- strukci! Jemu národního smíru není třeba. A to- též přání k dru. Körbrovi projevil posl. Sylvester. Vydáno tedy heslo — dovozuje dále „Gaz. Narod.“ — že Čechy nutno vyhladověti, což znamená, jak ministr dr. Pietak vyložil v pol- ském kole, že současně musejí hladověti i jiné korunní země, zejmena také Halič, dokud ne- bude v parlamentě vyřízen rozpočet a státní po- kladny se nenaplní. Němci si řekli, že jim se vede dobře, dr. Körber stojí nahoru pevněa proto absolutismus je jim nad ústavu. Za tako- vých poměrů vskutku jest těžko míti naději brzké uzdravení nynějších nemožných poměrů.“
doktor Körber Sylvester Pietak Němec Francie Čechy Halič
14 article
Ze Lvova, 22. dubna. (Doplňovací volby sněmovní.) V červnu, tedy tři čtvrti roku po složení mandátů ruských poslanců halič- ského sněmu budou se konati doplňovací volby v ruských okresech východní Haliče. Uprázdněno jest mandátů deset; v devíti okresích budou patrně zvoleni opět tíž poslanci, kteří je zastu- povali do podzima loňského roku. Pochybnou jest toliko volba ředitele Barviňského v okrese brodském, poněvadž se proti němu vyslovili ne- jen voličové strany staroruské, nýbrž odříkají mu pomoc i tamní Poláci, jichž hlasy při přede- šlých volbách rozhodly jeho zvoleni. „Galičanin“ píše, že řed. Barviňský byl při posledních říš- ských volbách zvolen pouze na žádost hr. Golu- chowského, který si přál míti v rakouské říšské radě takového „ruténského“ poslance, který by byl s to zdvihnouti tam svého hlasu proti Rusku, položiti váhu na samostatnost maloruského ná- roda a předněsti žalobu na křivdy, jež tento zvláštní národ trpí od Rusů v Rusku. Jiná jest ctázka, bude-li hr. Goluchowskému záležeti n tem, aby Barviňský byl též členem zemského sněmu haličského.
Polák Gola Rus Goluchowský Barviňský Lvov Halič Rusko
15 article
Z Lublaně, 22. dubna. (Slovi n š ti na na státní dráze.) Ve schůzi obecních star- ších města Lublaně upozornil dr. Triller, že správa rakouské státní dráhy ponenáhlu odstra- ňuje slovinštinu po celé trati od Trbíže do Lublaně, zejmena všechna slovinská návěští ve vagonech. Sbor obecních starších usnosl s podati proti takovému jednání, jímž se porušují práva veliké většiny obyvatelstva kráňského, stížnost železničnímu ministerstvu i ředitelstvu státních dráh v Běláku. Z Lublaně, 22. dubna. („K ur si ste u štyrských soudů.) Nemine týdne, aby některý německý soudní úřadník, dosazený do čístě slovinského jižního Štyrska na základě vy- svědčení, že navštěvoval „slovinský kurs“, ne- provedl hloupost, která by ho u každého jiného soudu učinila nemožným, která se však Němei v jižním Štyrsku vždy velkomyslně promine.
Lublaň Trbíž Bělák Štyrsko
16 article
Nový toho doklad, jenž se svým významem ne- vyrovná sice ostoudné pro rakouské soudnictví afféře Bratušově, ale přece jest pro totéž soud- nietví charakteristický, máme tentokrát z Celje. Šlo o klobásy, jež se nacházely kdesi v uscho- vání, ale zmizely. Žalovaný se hájil tím, že mu klobásy sežraly potkani (slovinsky podgane). Soudce zapsal však do zápisníku, že klobásy sežraly mozečky (možgane). Jsme však přesvěd- čeni, ze i tento moudrý kursovec bude Slovinee souditi dále. v arobném prodeji annj člo v sobě . . . pa s k vipole nsí ve allalkách na vonkovát ranní čel. rpoladn 1nsera ce piati se ho k ově zapřcd. plieeni a Jnseity přijíná dimnini- strace v Marianské ulici č. 3. vn acházejí se též ro dlakce, tiskárna a ezpedíce .Národnich Listů“. Iukepásy so nevraceji
Celje
17 article
Ze Záhřeba, 22. dubna. (Nové č aso- pisy.) Chorvatští klerikálové, vedeni záhřeb- ským arcibiskupem Posilovičem, rozhodli se za- ložiti zvláštní vydavatelské družstvo a nový chor- vatský denník, jenž má sloužiti výhradně zá- jmům klerikálním. Ačkoliv biskup Štrossmajer a jeho světící biskup Voršak se vyslovili proti zakládání nového denníku, který může způsobiti další rozkol mezi Chorvaty, klerikálové setrvali na svém úmyslu, poněvadž časopis „Obzor“, ačkoli dobře katolický, nestojí už výhradne ve službách chorvatského duchovenstva a hájívái takové zájmy chorvatského národa, které nemají nic společného s věcí katolickou. Vydavatelský fond byl z původních 100.000 K zvýšen na- 200.000 K a 1. května počne vycházeti nový denník „Hrvatsko“, jehož vrchním redaktorem bude prý bývalý řecko-katolický farář v Mitro- vici, Max Relič, meškající nyní v Americe. Hlav- ním spolupracovníkem bude prý dr. Harambašič, býv. redaktor „Hrvatské“. — Mladí pokrokovci z chorvatské opposice začali 17. dubna vydávati v Záhřebě nový týdenník „Pokret“, jenž vy- chází vždy v neděli ráno, kdežto ostatní listy chorvatské vydávají se večer a v neděli žádný list nevychází. Redaktorem „Pokretu“ jest dr. Milan Heimrl, spolupracovník „Obzora
Posilovič Chorvat Relič Harambašič doktor Heimrl Záhřeb Amerika
18 title
Politické zprávy zahraničné.
19 article
V Praze, 25. dubna.
Praha
20 article
Rozličné nabídky Rusku. Německo snaží se stůj co stůj připoutat k sobě Rusko prokázáním nějaké službičky. Na ruské straně nikdo na německé nabidky ne- odpovídal, až onehdy »Novoje Vremja« hodilo jim stěblo, kterého se chytili. »Rus« konstatuje, že »Kölnische Zeitung« a »Zeit« zůmyslně pře- kroutily smysl jejich slov a v jisté větě přeho- dily slova »Německo« a »Rusko«, aby mobly říci, že i »Rus« uznává, »dass sich mit Deulschland ein Geschäft machen liesse« (» že se dá s Německem uzavřít obchod«).
Ruska Rusko Německo Rus Kölnische Zeitung Novoj Vremja
21 article
»Proč zkrucovat a falšovati text našeho článku?« táže se »Rus« a pokračuje: » Nám se zdá, že Německo rádo by nám prodalo, nebo spíše na čas půjčilo své přátelství ne za laci- nou, nýbrž za velmi drahou cenu. Německo ovšem bude hotovo naslibovati nám mnoho za to, aby nás zdrželo od pokušení následovati přiklad Francie v dohodě s Anglií. Německo naslíbuje nám velmi mnoho, abychom nesplnili těchto očekávání a spolu s tím co možná se oddálili od Francie. Ale až mezi námi a Francil nastane ochlazení a dvojspolek, tento základ nynějšího mezinárodního položení, bude zkom- promitován, potom Německo obráti se k nám zády a bude hledati u svých dosavadních pro- tivníků spojence proti nám. My pak budeme docela isolováni i v malých věcech. Za to pěkné děkujeme. Nezapomínejme, že Německo za Bismarka prohlásilo s nebývalým dosud cynis- mem kult čistého zisku jako nejvyšší zásadu své politiky. Télo zásadě zůstane věrno i nyní. Nás bude vykořisťovati beze všeho ostychua my bychom velmi prohloupili, kdybychom se chovali k německému koketování důvěřivě. V po- slední době, bez ohledu na válku na Dálném Východě, náš poměr k Německu slibuje výhru. Máme li s Německem hráti, nesmíme se vázati ničím pro budoucnosť a hloděti si svých vlast- ních prospěchů. Budeme-li tak jednati, Němci pojmou jen úctu k nám.
Bismark Němec Rus Německo Francie Anglie dálný východ
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá Heller. V době absolutismu. (První návštěva Prahy. — Sklamání a smír. — Vypravování o tehdejší Praze. — Hradbya brány. — Život na hradbách.) Roku 1854, tedy — jak jsem již napo- věděl — uviděl jsem na počátku měsíce září poprve Prahu. To byla pro devítiletého hoch událost veliká! Proto utkvěla mi ta zajímavá cesta v paměti jasně do nejmenších takřka po drobnosti, kterých zde arci výpravovati neho- dlám, ježto by sotva asi čtenáře zajímaly. By jsem svrchovaně zvědav, jak asi ta Praha vy- padá, o níž jsem tolik čítal a tolik vypravovati slýchal, a ježto jsem v mladistvé fantasti mnoh velkého, skvělého a krásného očekával, byl jsem velmi sklamán. Mně se Praha na ponejprv rozhodně nelibila.
Heller Praha Hradbya brát
23 article
Od staršího bratra slýchal jsem, že jsou v Praze domy skoro veskrze takové, jakoj vlašimský zámek, že jsou tam velkolepé kostely a nádherné paláce se zahradami a stinnými parky, krásné kamenné kašny s vysoko stříka- jielmi vodomety, ulice hladkými kameny dláž děné, stále metené a večer bohatě osvětlené. lidé stále svátečně odění a tak dále. Očekával jsem tedy cosi jasného, zářného, skvělého zalím uvítalo mne od Krče počinajíc děsně rostlinstva prosté okoli pražské, obstupující ho- lými vrohy jakési, mně nepochopitelné moř hnědého, liného, či vlastně zcela nehybného kouře, z něhož na severozápadní straně ve velké výši věž s kostelem a nějaká nad míru táhlá budova nejasně pronikaly; na silnici zá- stupy zaprášených a umazaných dělníků, psy lažené mlékařské vozíky, tu a tam nějaký vůz se smelím nebo hadry a hnojem . . . potom Pankrác s jedinou řadou chudobných domečků, dále pak pošmourné hradby a tři nevlídné vy- šehradské brány, tehdejší špinavý Vyšehrad se svými neúhlednými baráky a chatrná, táhlé návsi podobná Vyšehradská třída. Teprve pohled na věže kostela sv. Jana na Skalce a protější
svatý . Jan Praha Krč Pankrác
24 article
kostel emauzský mne trochu vzrušily, ale do- jem ten zkazila mi zase hanebná, neobyčejně příkrá silnice od Trojické ulice vzhůru na Slo- vany, po kteréž se náš téměř prázdný vozík namáhavě do výše drápal. Pro tento u nás na venkově pověstný kopec jezdili všichni ovesnáři a »husáci« našeho kraje raději velkou oklikou, přes Michle a Nusle, Žitnou branou do Prahy. Když jsme se dostali na vrch, k dětské nemocnici, rozletěl se můj trpce sklamaný zrak po obrovském »Dobytčím trhu«. To nebyl ny- nější nádherný park, to bylo rozsáhlé prostran- ství, v jehož středu jakési ohavné boudy stály, obstoupené ušlapanými trávníčky s obrubou rozeuchaného roští, tu a tam nějaký záhonek s praobyčejným kvitím, v prachu nebo písku hejna psů a umouněných dětí a nade vším ten těžký, pro venkovského kluka dusivý vzduch, plný dýmu z kamenného uhlí . . . Dlažba byl tak hrozná, že bych si byl několikráte jazyk překousl, jak se náš rychle jedoucí vozík drko- tal a házel. Matka držela mne úzkostlivě, abych z vozu nevyletěl a sama chytala se také křečo- vitě vozové obruby. Na štěstí neměli jsme da- leko do zájezdního hostince a brzo stanuli jsme »u Helmů«. To býval jednopatrový dům s širo- kým průjezdem a rozsáhlým dvorem, vždy plným venkovských povozů, rozházeného sena, utrousené slámy a bezděčně se množícího hnoje.
Michl Nusl Praha Helm
25 article
Tato část Vodičkovy ulice naplnila mneči rým odporem: ty neforemné, vesměs temně šedě. zrovna černě vypadající domy na té i oné straně ulice dolehly jako noční můry na moji mysl na moji k zemi sraženou obraznost. Můj vkus liboval si tehda v barvách jasných, veselých, jiskrných, a zde ta protivná, ponurá, čoudem páchnoucí šedovina, ty temné díry do domů těžkými okovanými vraty ... »Maminko, jeďme zase pryč! Zde je šeredno, prosím tě, jeďme zase ven!« žádal jsem důtklivě matku, pocítiv ku Praze jakousi nevýslovnou ošklivost. Když pak mi matka namítla, že už je hnedle večera že musíme tu přece přenocovat, prosil jsem, abychom přece jeli nazpět a přenocovali »na zelené lišce«. Ale matka prohlásila takovýto útěk z Prahy za nemožný a já byl jsem velmi nešťasten. Aby mne se stavem věcí poněkud usmířila, zavodla mne matka do jídelny uzenář
Praga Vodičkův ulice Praha
26 article Starého naproti »Helmovům«, kterýžto závod
Starého naproti »Helmovům«, kterýžto závod tehda a ještě dlouho potom velmi byl rozhlášen.
27 article Následující den začal slunným jitrem a tu
Následující den začal slunným jitrem a tu se mi již Praha lépe libila. Hořejší část Vodi- čkovy ulice pozoroval jsem z prvního patra domu, na jehož místě nyní stojí dům »U ry- tířů« ve Školské ulici (tehda jedné ze tři ulie Řeznických). Na místech, kde nyní stojí vyšší dívčí škola a za ní školy obecné a měšťanské, rozkládala se tehda velká zahrada restaurace »u Bílých« a přes tuto zahradu bylo z řeče- ného domu vidět hořejší polovici Vodičkovy ulice v plném jasu zářijového ranního slunce se vším již tehda šumným životem — v tomto osvětlení nezdály se mi domy již tak černými pouliční ruch té končiny začal mne zajímat. Ze- jmena líbilo se mi jakožto překvapující zjev ře- zání a štípání dříví na ulici, před domem, kde složeno bylo a do něhož se rozsekané odnášelo. Tehda stávaly na nárožích velkých ulic praž- ských sbory drvoštěpů s pilami a sekyrami domácnosti nebo závody, jež sáhové dřívív Podskalí si byly objednaly, přicházely je na- jímat. Kdo dříví skládal, směl si část jizdní dráhy a chodníku tak zabrati, jako se dosu zabírá část ulice při skládání ledu. Něco tako- vého jsem před tim ještě neviděl a nebyl bych v Praze také očekával, ale věc se mi líbila.
Praha školský ulice Vodičkův ulice
28 article
Když pak jsem z dáli i z blízka uviděl Hrad čany a přední pražské kostely, byl jsem jižs Prahou docela smířen. Největší a nejlahodnějšl dojem ze všech pražských budov učinil na mne kostel sv. Mikuláše na Malé straně, zejmena jeho vnitřek a tento dojem utkvěl ve mně na- prosto, takže dosud sv.mikulášský kostel malo- stranský za nejskvostnější stavitelskou památku naší královské Prahy považuji . . . Po několika- denním pobytu odjel jsem s matkou zase do- mů a opouštěl jsem Prahu rád, navzdor všemu velkému a novému, jež jsem zde byl uviděl; ale venku začal jsem zase na Prahu vzpominat a když pak jsem po dvou letech, odbyv sí za- tím čtvrtou třidu na německé c. k. hlavní škole v Jihlavě, do Prahy na studie poslán byl, jel jsem už rád a těšil jsem se na pobyt zde. Byv po vykonané přijímací zkoušce přijat na staroměstské čili akademické gyminasium, stal jsem se jaksi už řádným obyvatelem Prahy a začal jsem její život a zvláštnosti stu- dovati sice nesoustavně, bez všelikého návodu,
Mikuláš Praha Jihlava
29 article
ale za to — jako zvědavý, všetečný kluk — velmi horlivě a důkladně. V tomto studiu jsem pak rok za rokem pokračoval a jsem tedy s t čtenšřstvu o tehdejší Praze leceos vypravovat. Praha byla za onoho času obehnána pev nostními hradbami, jejichž zbytky dosud vidět lze na Vyšehradě, na Letné (tak zvaný XIX bastion) a u Bruské brány směrem k Dejvicům. (Záhy po ukončení 30leté války nařídil císai Ferdinand III., aby na místě bývalých věžatýel zdí, jež Nové město a Malou stranu obmykaly. vystavěny byly kolem do kola hradby nového způsobu, ale toto dílo dokonáno teprv za jeho vnuka, císaře Karla VI. Při tom proměněn Vyšehrad v citadellu.) Podél těchto hradeb vi- ně ly se na zevní jich straně kolkolem hluboké a široké hradební příkopy, jež na slunných stra- nách, tedy od Poříčské brány až ke Slepé bráně na svém dně posázeny byly morušovými stromy. Ovoce těchto stromů prodávalo se v pozdním létě na Ovocném trhu a na místě samém, v pří- kopech. Odtud brali také první pražští pěstitele bource hedvábníka potravu (morušové listí) pr svoje housenky. Vstup nebo vjezd do Prahy byl možný to- liko branami, jichž bylo osm: Vyšehradská.
Ferdinand Karel VI Praha Vyšehrad Letná Dejvice
30 article
Žitná, Koňská, Nová, Poříčská, Bruská, Strahov- ská a Újezdská. Vyšehradská brána, jakožto brána pevnostní, vzrostla časem na tři dosud trvající brány a dostala tvar docela zvláštní. Ostatní brány byly všechny nízké a podobaly se krát- kým tunelům. Střední, vyklenutou dutinou pro- jížděly povozy, po obou pak stranách byly úzké passáže pro pěší lid, jak dosud vidno na Brusce. Nejvyšší a nejdelší z těchto osmi bran byla Koňská, jež uzavírala nahoře Koňský trh, ny- nější Václavské náměstí; ona měla tři do tu- pého úhlu lomené tunely, velký, na obou stra- nách pískovcovými kvádry obložený portála nahoře massivní kamenná zábradli. Tuto z foto- grafií a illustrací dostatečně známou podobu ob- držela Koňská brána r. 1832. S temene Koňské brány byl na Koňský trh malebný pohled, jako nyní s prvního patra musejní budovy. Ostatní brány byly neúhledné, ba lze říci šeredné, nie jiného než černé a tmavé, do hradeb jako vy vrtané díry. Dosavadní Bruska byla jednou hezčich a veselejšlch bran pražských; nejšered- nější byly Žitná, Nová, Poříčská a Újezdská. Roku 1858 zalarasena stará Poříčská brána, jež se nalezala při samém ústí ulice na Florenci a postavena dále na sever, v ose nynější jízdné dráhy elegantní vysoká brána románského slohu ve formě triumfálného oblouku se třemi prů- jezdy; později zazděna stará Újezdská brána, jež stála dále na levo od nynější jízdně dráhy a postavena na konci kasáren nová, lehká a štihlá kamenná brána podobného asi tvaru jako na Poříčí. Přede všemi branami stály (z venčl) domky pro vybírání potravní daně a mýta. Brány se veče o 10. hodině zavíraly a povozy s nákladem mu- sily nocovati venku. Pěším se postranní branky do 11. hodiny noční za poplatek otevíraly.
Žitná Strahov Václavský náměstí Florenc
31 article
Od Poříčské brány až ke Slepé bráně byly na hradbách úpravné, vzdušné, stromovím křovinami osázené procházky, jež zejmena v let- ních měsících pražským obyvatelstvem přehojně byly navštěvovány. Na této části hradeb byly až. do r. 1827 holé pastviny; touto dobou dal je - tehdejší purkrabí hrabě Karel Chotek upraviti na způsob boulevardů v jakési parkové promenády, jež ihned takovou přílažlivost osvědčily, že po- staveny záhy na bastionech mezi Novou a Kon- skou branou dvě prostorné kavárny, kdež letní dobou třikrát do téhodne vojenské hudby hrá- valy. Za těchto koncertů procházely se od Nové brány ke Koňské a dále ještě až k Žitné bráně sta, v neděli a ve svátek vždy tisíce vesele ho- vořícího lidu. U Nové brány stál na hradbách pomník [lev s českou korunou], postavený roku 1852 na památku vojáků, kteří v letech 1848 a 1849 v Uhrách a v Italii na bojištích padli. Promenády na hradbách jsou jednou z mých nejmilejších upomínek na bývalou Prahu. Veselý, radostný šum, v němž o koncertních dnech jaré proudy svátečně vystrojeného lidu od brány ke bráně proudily, any kvetoucí lípy rozkošnou vůní vzduch sitily a hřímavá vojenská hudba mysl mladého lidu jásotem plnila, byly mojí největší pochoutkou zejmena v parných měsících školního roku. Před kavárnami »Bohemif« a Weissovou, jež na dvou širokých, silně ven z hradeb vy- stupujíeích bastionech stály, byla pískem vysy- paná a květinovými záhony vroubená prostran- ství s lavicemi a sedátky pod stinnými stromy. Zde sedali za přihodné povětrnosti kavární hostá a kochali se mezi četbou nebo hovorem vyhlíd-
Chotek Veselá Weissův Uhry Italia Praha Kon