1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 26. dubna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předp lácí so-
vPraze v sáminie
aměse
ne čterti leta
drojí don ssl
a nbe
nki
vo flislkác
na niěl
za nřck. Pošteui
na čtvrt leta
s drojí zisllka
n:2K
5
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 25. dubna. 8. hod
20 niin. večer. (Zvláštní zpráva »Nár. Listů«.)
Dnes večer rozšířena tu byla po-
věsť, že na generála Kuropat-
kina spáchán byl attentát. Dle
informací v kruzích dvorních po-
věsť tato spočívá na pravdě potud,
že jistý Japonec, převlečený za-Ko-
rejce, vrhnuv se před Kuropat-
kinem na kolena a podávaje mu
na oko jakousi prosbu, chtěl gene-
rála bodnout dýkou. Úmysl tento
byl mu však zmařen a útočník v čas
stržen nazpět a odzbrojen. Kuro-
patkin nebyl prý vůbec ani za-
sažen.
Z Petrohradu, 25. dubna. 9. hod.
15 min. (Zvl. telegram »Nár. Listů«.) Místo-
držitel Alexějev po jmenování
Skrydlova velitelem loďstva
portarturského podal demissi. Po-
věsti zde rozšířené uvádějí, že ná-
stupcem Skrydlova jmenován byl
Krueger, nčený theoretik,
Z Londýna, 25. dubna. (C.-B.) Ja-
ponské vyslanectvo dostalo depeši
od genzanského konsula, jenž ozna-
muje, že dvě ruské minonosky při-
pluly dnes do genzanského přistavu
a potopily malý japonský parník
»Eojomaru« o 600 tunách a potom
odpluly.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Japonec
Kura
Krueger
Petrohrad
ko
Londýn
Kuropat
6
article
Po rozvaze — mějtež odvahu!
Po rozvaze — mějtež odvahu!
»Bylo politicky moudré a věci české pro-
spěšné, že poslanci naši po úradě s ostatním
slovanskými stranami (Jihoslovaňy, Rusy i Poláky)
nepokusili se o zmaření voleb do delegace ná
silnou obstrukc1?« Touto olázkou za-
bavuje se dnes horlivě česká veřejnost. Nen
pochybnosti, že by si byl veškeren národ náš,
vozhořčený tolikerým příkořim, jakým jej vláda
Körbrova napořád týrá, od srdce přál, aby byl
za příležitosti těchto voleb poslanci naši zasadili
ejstemu Körbrovu citelnou ránu a ze způrsobito
tudíž v hojných kruzích vlasteneckých trpký po-
cit, když zvěděli, že se poselstvo naše vyhnulo
bitvě a volby delegační s protestem proti nezá-
konnému počinání si předsedy sněmovního, se
neúčastnilo. Tato abstinence roztrpčené opposiční
mysli velké části národa nestači: ona toužila po
rázném, úsilovném zmaru celé volby. Znajíce
toto obecné, ostře opposiční rozpoložení myslí
v národě, potměšilí škůdci a Jidá-
šové ovšem hned si přivstávají, aby způsobem
přímo lotrovským a ve vzdělaném světě neslý.
chaným rozeštvali lid proti poslancům národním
a celé národní straně svobodomyslné do zášt
přímo bratrovražedné. Tak zejmena pověstné
sociálně demokratické »Právo Lidu« ze dne
24. dubna. Pověsme jeho paličský článek níže:
Polák
Körbrův
7
article
»Kdo umožnil brutální poruše n
jednactho řádu, svolání mimo-
řádné schůze a provedení deleg ač-
ních voleb? To byl klub poslanců mlado-
českých !«
Tímto bezedným nesmyslem. štvanice po-
číná, a to za výslovným slechetným úmyslem,
aby všickni čeští, lidé neomeškali »posílat na
každého mladočeského poslance ráno, v poledne
i večer nejméně tislc hromů«. Vůdcům mlado-
českým pak, jimž spílá »kreténů«, »slabomysl-
ných zbabělcův« a »cikánských koňských han-
dlířů« — nejraději by orgán sociálních demokratů
na potkání na ulici »plval v tvář«. Mohlo by
se myslit, že je na tom dosti. Ale nikoliv;
8
article
»Žádné slovo není dost paličské a žádný výran
dost vražedný« — míni »Právo Lidu« i volá
»celý český svět do revoluce, aby vedoucí
mladočeské straně byl jednou zlámán vaz« —
až posléze už jen řičí a zuří: »Zabit ten po
slední zbytek autority, pokud ho u nás mlado
češství dosud má... Vraždit na potkán
až do jeho úplného zničení.« —
A že této šlechetné duši sociálně-demokra-
tické stejně do noty bude orgán realistů, kdož
by po známé jeho minulosti ještě se podivil. —
Jinak ovšem posuzuje se taktika poselstva
našeho v časopisectvu národním a vlaste-
neckém, byť i jiné straně oddaném. Tak n
příklad praví »Politik« ve včerejším úvodním
článku svém:
»Bylo možno volby delegační zmařit
A kdyby byly bývaly zmařeny, byto by to mělo
za následek pád kabinetu? A byť i Körber byl
proto padl, byla by následovala změna systemu
vládního? O těchto otázkách musilo býti po-
slancům českým dřív úplně jasno, nežli mohli
v záležitosti tak kritické vážiti rozhodnutí. Byli-i
by se jakožto praporečníci národa českého roz-
hodli pro obstrukci, aniž byli by měli
jistoty dokonalého vítězství, byl
by z nezdaru uvalili na sebe těžkou odpověd-
nost. Našim nepřátelům byl by býval zjednán
laciný triumf a naši přátelé, kteři se k nám ku
poctivému spolubojovnictví naklonili, byli by nás
opět opustili. Vážná politická strana nesmí jen
k vůli populárnímu dojmu hráti hazard. Chtěli-li
radikálové, kteří netvoří hlavní stranu národa,
na svou pěst odvážiti se pokusu smělého, ne-
mohl jim v tom nikdo brániti, poněvadž po-
rážka stihla pouze je a nikoliv celý národ.
Körber
9
article
Neváháme zde veřejně vysloviti, že M l a do-
češi jednali správně, když propu-
stili volby delegační . . .«
Prudkost radikálů nemohla při tak složitém
výkonu volebním, jakým jsou volby do delegaci
(dle zemí) dosíci vytouženého úspěchu a tento
by nebyl býval dosažitelným bez nejkraj-
nějšího násilí ani sebe větším napjelím
sil a sebe větším sborem bojovníkův. Radiká-
lové vydrželi to půl druhé hodiny; avšak byt
to i byli bývali vydrželi pět a šest hodin a po
dvě nebo po tři schůze, na konec by přec jen
nebyli výkon voleb zmařili.« —
Stejně soudí o případě »Hlas Národa«
píše doslova :
Bylo ovšem možno užiti přímého brachiál
ního násilí, odvážiti se násilných zasažení
stolu praesidia, odvážiti se násilného přerušení
volebního aktu — ale to by bylo jen tehdy
mělo smysl, kdyby skupina obstrukčníků mohla
počitati na přímou podporu; za daných poměn
bylo tu však všeho všudy asi 60 poslanců če
ských a proti nim 214 ostalních přitomných.
Nehledíme li k tomu, že brachiálního násili by
se nanejvýše dopustiti mohla skupina, ktera
nečiní nároků, aby pokládána byla za vážnou
a politických alliancí schopnou, která nemu
uvažovati, že její pověst jest ctí a po-
věstí národa, musíme si položiti
otázku, jaký by byl následek, kdyby
se i zoufalý pokus zmařiti volby do deleg ace
podařil? Schůze by byla přerušena a v příšt
schůzi byla by zajisté již učiněna taková opa-
tření, aby všeliké brachiální násili bylo naprosto
nemožno. Vážný politik nemůže hazardovati
s posledním argumentem.«
10
article
My již úsudek svůj projevili, ale nemám
za zbytečné dodati k němu ještě něco upřím-
ných slov. Nechť jest mezi rozvážnými lidmi
nade všechnu pochybnosť, že bylo při ne-
spravedlivě skrovném počtu zá-
stupců českého národa v parla-
mentě vídeňském holou nemož-
nosti zmařiti volby delegační, jakmile předseda
parlamentu proti zákonu v mimořádné schůzi
nepřipustil žádných našich pilných návrhů, žád-
ných interpellací a posléze ani žádných již ná
vrhův odročovacích — však chyba po našem
soudu stala se v tom, že poselstvo naše zavčas
otevřeně a upřímně národu neřeklo: »Delegač-
ních voleb nelze nám zmařit ani klidnou, ani
násilnou obstrukcí, a proto na tomto poli do
marného boje se nepustíme, tak jako nikdy ani
maďarští, ani němečtí obstrukčníci netroufali si
voleb do delegací obstruovati.«
V takovémto včasném vysvětlení věcne
nemožnosti se strany poselstva českého
nebylo by bývalo věru nic pokořujícího pro če-
skou věc. I nejsilnější válčící strána může se
zajisté se ctí vyhnouti bojí, když nevidí se ji
k němu chvíle nebo bojišté přiležitými. Byl to
rozhodně nepravý stud, jenž bránil delegaci
české ať vůči nepřátelům, ať vůči vlastnímu lidu
promluviti zde v čas od srdce.
holý nemož
11
article
Nemáli pak chybu tu odpykati poselstvo
a strana naše otřesem důvěry v národě, jak by
si nepřátelé a vrahové naši přáli, jest nezbytně
nutno, aby na dále taísto všeho diplomatisování
uhodila na dráhu přímé, rozhodné
a nesmířitelné opposiční politi ky
české, která se nedá ani Poláky, ani jinými
přáteli zvábiti na pochybné, postranní pěšinky,
jakýchkoliv smiřovacích konferencí, jakýchkoliv
kompromissův, jakýchkoliv sanací parlamentu
a nebezpečných oprav jednacího jeho řádu,
ale která vytrvá neohroženě a sta-
tečně s mečem obstrukce a pro-
nikavé opposice v parlamentě
i mimo něj — až dostane se náro d
našemu poctivého splnění je h
dobrého práka Za takými — ale
jen za takými — předbojní k
chceme radostně státi do boje posledního de
se co děj a nepochybujeme, že bude s nám
veškerý vlastenecký, neporušený národ náš
Polák
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 25. dubna. (Neutěšené vy-
hlídky.) Přese všechno úsilí předáků polského
kola, aby se mezi spornými stranami na říšské
radě zjednal jakýsi modus vivendi, nemají už ani
Poláci naděje, že se podaří odstraniti panujíeí
zmatky a upraviti parlament do normálných ko-
lejí. „Gaz. Narod.“ konstatuje s politováním.
že články německých novin a řeči německýeh
předáků působí bezděky dojem, že ani dr. Kör-
ber, ani Němci uzdravení parlamentu vůbec si
nepřejí. Neurvalost na straně německé činl
Polák
Kör
Němec
Praha
Gaza
13
article
zhola nemožným, aby se na smír pohlíželo
vážně na straně české. „Postači — píše lvovský
list — jenom si přečísti, co žádá hlavní nyní
orgán dra. Körbra, „N. Fr. Pr.“, kdykoli se
s české strany ozve nějaký hlas o nutnosti dalšt
obstrukce. Ať prý dr. Körber, jenž stojí pevně
nahoru i dolů a jenž parlamentu nepotřebuje
až do podzimu (?), prostě rozdrtí českou ob-
strukci! Jemu národního smíru není třeba. A to-
též přání k dru. Körbrovi projevil posl. Sylvester.
Vydáno tedy heslo — dovozuje dále „Gaz.
Narod.“ — že Čechy nutno vyhladověti, což
znamená, jak ministr dr. Pietak vyložil v pol-
ském kole, že současně musejí hladověti i jiné
korunní země, zejmena také Halič, dokud ne-
bude v parlamentě vyřízen rozpočet a státní po-
kladny se nenaplní. Němci si řekli, že jim se
vede dobře, dr. Körber stojí nahoru pevněa
proto absolutismus je jim nad ústavu. Za tako-
vých poměrů vskutku jest těžko míti naději
brzké uzdravení nynějších nemožných poměrů.“
doktor
Körber
Sylvester
Pietak
Němec
Francie
Čechy
Halič
14
article
Ze Lvova, 22. dubna. (Doplňovací
volby sněmovní.) V červnu, tedy tři čtvrti
roku po složení mandátů ruských poslanců halič-
ského sněmu budou se konati doplňovací volby
v ruských okresech východní Haliče. Uprázdněno
jest mandátů deset; v devíti okresích budou
patrně zvoleni opět tíž poslanci, kteří je zastu-
povali do podzima loňského roku. Pochybnou
jest toliko volba ředitele Barviňského v okrese
brodském, poněvadž se proti němu vyslovili ne-
jen voličové strany staroruské, nýbrž odříkají
mu pomoc i tamní Poláci, jichž hlasy při přede-
šlých volbách rozhodly jeho zvoleni. „Galičanin“
píše, že řed. Barviňský byl při posledních říš-
ských volbách zvolen pouze na žádost hr. Golu-
chowského, který si přál míti v rakouské říšské
radě takového „ruténského“ poslance, který by
byl s to zdvihnouti tam svého hlasu proti Rusku,
položiti váhu na samostatnost maloruského ná-
roda a předněsti žalobu na křivdy, jež tento
zvláštní národ trpí od Rusů v Rusku. Jiná jest
ctázka, bude-li hr. Goluchowskému záležeti n
tem, aby Barviňský byl též členem zemského
sněmu haličského.
Polák
Gola
Rus
Goluchowský
Barviňský
Lvov
Halič
Rusko
15
article
Z Lublaně, 22. dubna. (Slovi n š ti na
na státní dráze.) Ve schůzi obecních star-
ších města Lublaně upozornil dr. Triller, že
správa rakouské státní dráhy ponenáhlu odstra-
ňuje slovinštinu po celé trati od Trbíže do
Lublaně, zejmena všechna slovinská návěští ve
vagonech. Sbor obecních starších usnosl s
podati proti takovému jednání, jímž se porušují
práva veliké většiny obyvatelstva kráňského,
stížnost železničnímu ministerstvu i ředitelstvu
státních dráh v Běláku.
Z Lublaně, 22. dubna. („K ur si ste
u štyrských soudů.) Nemine týdne, aby
některý německý soudní úřadník, dosazený do
čístě slovinského jižního Štyrska na základě vy-
svědčení, že navštěvoval „slovinský kurs“, ne-
provedl hloupost, která by ho u každého jiného
soudu učinila nemožným, která se však Němei
v jižním Štyrsku vždy velkomyslně promine.
Lublaň
Trbíž
Bělák
Štyrsko
16
article
Nový toho doklad, jenž se svým významem ne-
vyrovná sice ostoudné pro rakouské soudnictví
afféře Bratušově, ale přece jest pro totéž soud-
nietví charakteristický, máme tentokrát z Celje.
Šlo o klobásy, jež se nacházely kdesi v uscho-
vání, ale zmizely. Žalovaný se hájil tím, že mu
klobásy sežraly potkani (slovinsky podgane).
Soudce zapsal však do zápisníku, že klobásy
sežraly mozečky (možgane). Jsme však přesvěd-
čeni, ze i tento moudrý kursovec bude Slovinee
souditi dále.
v arobném prodeji
annj člo v sobě . . . pa s k
vipole nsí
ve allalkách na vonkovát
ranní čel.
rpoladn
1nsera ce
piati se ho k ově zapřcd.
plieeni a Jnseity přijíná dimnini-
strace v Marianské ulici č. 3.
vn acházejí se též ro dlakce,
tiskárna a ezpedíce .Národnich Listů“.
Iukepásy so nevraceji
Celje
17
article
Ze Záhřeba, 22. dubna. (Nové č aso-
pisy.) Chorvatští klerikálové, vedeni záhřeb-
ským arcibiskupem Posilovičem, rozhodli se za-
ložiti zvláštní vydavatelské družstvo a nový chor-
vatský denník, jenž má sloužiti výhradně zá-
jmům klerikálním. Ačkoliv biskup Štrossmajer
a jeho světící biskup Voršak se vyslovili proti
zakládání nového denníku, který může způsobiti
další rozkol mezi Chorvaty, klerikálové setrvali
na svém úmyslu, poněvadž časopis „Obzor“,
ačkoli dobře katolický, nestojí už výhradne ve
službách chorvatského duchovenstva a hájívái
takové zájmy chorvatského národa, které nemají
nic společného s věcí katolickou. Vydavatelský
fond byl z původních 100.000 K zvýšen na-
200.000 K a 1. května počne vycházeti nový
denník „Hrvatsko“, jehož vrchním redaktorem
bude prý bývalý řecko-katolický farář v Mitro-
vici, Max Relič, meškající nyní v Americe. Hlav-
ním spolupracovníkem bude prý dr. Harambašič,
býv. redaktor „Hrvatské“. — Mladí pokrokovci
z chorvatské opposice začali 17. dubna vydávati
v Záhřebě nový týdenník „Pokret“, jenž vy-
chází vždy v neděli ráno, kdežto ostatní listy
chorvatské vydávají se večer a v neděli žádný
list nevychází. Redaktorem „Pokretu“ jest dr.
Milan Heimrl, spolupracovník „Obzora
Posilovič
Chorvat
Relič
Harambašič
doktor
Heimrl
Záhřeb
Amerika
18
title
Politické zprávy zahraničné.
19
article
V Praze, 25. dubna.
Praha
20
article
Rozličné nabídky Rusku.
Německo snaží se stůj co stůj připoutat
k sobě Rusko prokázáním nějaké službičky. Na
ruské straně nikdo na německé nabidky ne-
odpovídal, až onehdy »Novoje Vremja« hodilo
jim stěblo, kterého se chytili. »Rus« konstatuje,
že »Kölnische Zeitung« a »Zeit« zůmyslně pře-
kroutily smysl jejich slov a v jisté větě přeho-
dily slova »Německo« a »Rusko«, aby mobly
říci, že i »Rus« uznává, »dass sich mit
Deulschland ein Geschäft machen liesse« (» že
se dá s Německem uzavřít obchod«).
Ruska
Rusko
Německo
Rus
Kölnische Zeitung
Novoj Vremja
21
article
»Proč zkrucovat a falšovati text našeho
článku?« táže se »Rus« a pokračuje: » Nám
se zdá, že Německo rádo by nám prodalo, nebo
spíše na čas půjčilo své přátelství ne za laci-
nou, nýbrž za velmi drahou cenu. Německo
ovšem bude hotovo naslibovati nám mnoho za
to, aby nás zdrželo od pokušení následovati
přiklad Francie v dohodě s Anglií. Německo
naslíbuje nám velmi mnoho, abychom nesplnili
těchto očekávání a spolu s tím co možná se
oddálili od Francie. Ale až mezi námi a Francil
nastane ochlazení a dvojspolek, tento základ
nynějšího mezinárodního položení, bude zkom-
promitován, potom Německo obráti se k nám
zády a bude hledati u svých dosavadních pro-
tivníků spojence proti nám. My pak budeme
docela isolováni i v malých věcech. Za to pěkné
děkujeme. Nezapomínejme, že Německo za
Bismarka prohlásilo s nebývalým dosud cynis-
mem kult čistého zisku jako nejvyšší zásadu
své politiky. Télo zásadě zůstane věrno i nyní.
Nás bude vykořisťovati beze všeho ostychua
my bychom velmi prohloupili, kdybychom se
chovali k německému koketování důvěřivě. V po-
slední době, bez ohledu na válku na Dálném
Východě, náš poměr k Německu slibuje výhru.
Máme li s Německem hráti, nesmíme se vázati
ničím pro budoucnosť a hloděti si svých vlast-
ních prospěchů. Budeme-li tak jednati, Němci
pojmou jen úctu k nám.
Bismark
Němec
Rus
Německo
Francie
Anglie
dálný východ
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Heller.
V době absolutismu.
(První návštěva Prahy. — Sklamání a smír. —
Vypravování o tehdejší Praze. — Hradbya
brány. — Život na hradbách.)
Roku 1854, tedy — jak jsem již napo-
věděl — uviděl jsem na počátku měsíce září
poprve Prahu. To byla pro devítiletého hoch
událost veliká! Proto utkvěla mi ta zajímavá
cesta v paměti jasně do nejmenších takřka po
drobnosti, kterých zde arci výpravovati neho-
dlám, ježto by sotva asi čtenáře zajímaly. By
jsem svrchovaně zvědav, jak asi ta Praha vy-
padá, o níž jsem tolik čítal a tolik vypravovati
slýchal, a ježto jsem v mladistvé fantasti mnoh
velkého, skvělého a krásného očekával, byl
jsem velmi sklamán. Mně se Praha na ponejprv
rozhodně nelibila.
Heller
Praha
Hradbya brát
23
article
Od staršího bratra slýchal jsem, že jsou
v Praze domy skoro veskrze takové, jakoj
vlašimský zámek, že jsou tam velkolepé kostely
a nádherné paláce se zahradami a stinnými
parky, krásné kamenné kašny s vysoko stříka-
jielmi vodomety, ulice hladkými kameny dláž
děné, stále metené a večer bohatě osvětlené.
lidé stále svátečně odění a tak dále. Očekával
jsem tedy cosi jasného, zářného, skvělého
zalím uvítalo mne od Krče počinajíc děsně
rostlinstva prosté okoli pražské, obstupující ho-
lými vrohy jakési, mně nepochopitelné moř
hnědého, liného, či vlastně zcela nehybného
kouře, z něhož na severozápadní straně ve
velké výši věž s kostelem a nějaká nad míru
táhlá budova nejasně pronikaly; na silnici zá-
stupy zaprášených a umazaných dělníků, psy
lažené mlékařské vozíky, tu a tam nějaký vůz
se smelím nebo hadry a hnojem . . . potom
Pankrác s jedinou řadou chudobných domečků,
dále pak pošmourné hradby a tři nevlídné vy-
šehradské brány, tehdejší špinavý Vyšehrad se
svými neúhlednými baráky a chatrná, táhlé
návsi podobná Vyšehradská třída. Teprve pohled
na věže kostela sv. Jana na Skalce a protější
svatý . Jan
Praha
Krč
Pankrác
24
article
kostel emauzský mne trochu vzrušily, ale do-
jem ten zkazila mi zase hanebná, neobyčejně
příkrá silnice od Trojické ulice vzhůru na Slo-
vany, po kteréž se náš téměř prázdný vozík
namáhavě do výše drápal. Pro tento u nás na
venkově pověstný kopec jezdili všichni ovesnáři
a »husáci« našeho kraje raději velkou oklikou,
přes Michle a Nusle, Žitnou branou do Prahy.
Když jsme se dostali na vrch, k dětské
nemocnici, rozletěl se můj trpce sklamaný zrak
po obrovském »Dobytčím trhu«. To nebyl ny-
nější nádherný park, to bylo rozsáhlé prostran-
ství, v jehož středu jakési ohavné boudy stály,
obstoupené ušlapanými trávníčky s obrubou
rozeuchaného roští, tu a tam nějaký záhonek
s praobyčejným kvitím, v prachu nebo písku
hejna psů a umouněných dětí a nade vším ten
těžký, pro venkovského kluka dusivý vzduch,
plný dýmu z kamenného uhlí . . . Dlažba byl
tak hrozná, že bych si byl několikráte jazyk
překousl, jak se náš rychle jedoucí vozík drko-
tal a házel. Matka držela mne úzkostlivě, abych
z vozu nevyletěl a sama chytala se také křečo-
vitě vozové obruby. Na štěstí neměli jsme da-
leko do zájezdního hostince a brzo stanuli jsme
»u Helmů«. To býval jednopatrový dům s širo-
kým průjezdem a rozsáhlým dvorem, vždy
plným venkovských povozů, rozházeného sena,
utrousené slámy a bezděčně se množícího
hnoje.
Michl
Nusl
Praha
Helm
25
article
Tato část Vodičkovy ulice naplnila mneči
rým odporem: ty neforemné, vesměs temně šedě.
zrovna černě vypadající domy na té i oné straně
ulice dolehly jako noční můry na moji mysl
na moji k zemi sraženou obraznost. Můj vkus
liboval si tehda v barvách jasných, veselých,
jiskrných, a zde ta protivná, ponurá, čoudem
páchnoucí šedovina, ty temné díry do domů
těžkými okovanými vraty ... »Maminko, jeďme
zase pryč! Zde je šeredno, prosím tě, jeďme
zase ven!« žádal jsem důtklivě matku, pocítiv
ku Praze jakousi nevýslovnou ošklivost. Když
pak mi matka namítla, že už je hnedle večera
že musíme tu přece přenocovat, prosil jsem,
abychom přece jeli nazpět a přenocovali »na
zelené lišce«. Ale matka prohlásila takovýto
útěk z Prahy za nemožný a já byl jsem velmi
nešťasten. Aby mne se stavem věcí poněkud
usmířila, zavodla mne matka do jídelny uzenář
Praga
Vodičkův ulice
Praha
26
article
Starého naproti »Helmovům«, kterýžto závod
Starého naproti »Helmovům«, kterýžto závod
tehda a ještě dlouho potom velmi byl rozhlášen.
27
article
Následující den začal slunným jitrem a tu
Následující den začal slunným jitrem a tu
se mi již Praha lépe libila. Hořejší část Vodi-
čkovy ulice pozoroval jsem z prvního patra
domu, na jehož místě nyní stojí dům »U ry-
tířů« ve Školské ulici (tehda jedné ze tři ulie
Řeznických). Na místech, kde nyní stojí vyšší
dívčí škola a za ní školy obecné a měšťanské,
rozkládala se tehda velká zahrada restaurace
»u Bílých« a přes tuto zahradu bylo z řeče-
ného domu vidět hořejší polovici Vodičkovy
ulice v plném jasu zářijového ranního slunce se
vším již tehda šumným životem — v tomto
osvětlení nezdály se mi domy již tak černými
pouliční ruch té končiny začal mne zajímat. Ze-
jmena líbilo se mi jakožto překvapující zjev ře-
zání a štípání dříví na ulici, před domem, kde
složeno bylo a do něhož se rozsekané odnášelo.
Tehda stávaly na nárožích velkých ulic praž-
ských sbory drvoštěpů s pilami a sekyrami
domácnosti nebo závody, jež sáhové dřívív
Podskalí si byly objednaly, přicházely je na-
jímat. Kdo dříví skládal, směl si část jizdní
dráhy a chodníku tak zabrati, jako se dosu
zabírá část ulice při skládání ledu. Něco tako-
vého jsem před tim ještě neviděl a nebyl bych
v Praze také očekával, ale věc se mi líbila.
Praha
školský ulice
Vodičkův ulice
28
article
Když pak jsem z dáli i z blízka uviděl Hrad
čany a přední pražské kostely, byl jsem jižs
Prahou docela smířen. Největší a nejlahodnějšl
dojem ze všech pražských budov učinil na mne
kostel sv. Mikuláše na Malé straně, zejmena
jeho vnitřek a tento dojem utkvěl ve mně na-
prosto, takže dosud sv.mikulášský kostel malo-
stranský za nejskvostnější stavitelskou památku
naší královské Prahy považuji . . . Po několika-
denním pobytu odjel jsem s matkou zase do-
mů a opouštěl jsem Prahu rád, navzdor všemu
velkému a novému, jež jsem zde byl uviděl;
ale venku začal jsem zase na Prahu vzpominat
a když pak jsem po dvou letech, odbyv sí za-
tím čtvrtou třidu na německé c. k. hlavní škole
v Jihlavě, do Prahy na studie poslán byl, jel
jsem už rád a těšil jsem se na pobyt zde.
Byv po vykonané přijímací zkoušce přijat
na staroměstské čili akademické gyminasium, stal
jsem se jaksi už řádným obyvatelem Prahy
a začal jsem její život a zvláštnosti stu-
dovati sice nesoustavně, bez všelikého návodu,
Mikuláš
Praha
Jihlava
29
article
ale za to — jako zvědavý, všetečný kluk —
velmi horlivě a důkladně. V tomto studiu jsem
pak rok za rokem pokračoval a jsem tedy s t
čtenšřstvu o tehdejší Praze leceos vypravovat.
Praha byla za onoho času obehnána pev
nostními hradbami, jejichž zbytky dosud vidět
lze na Vyšehradě, na Letné (tak zvaný XIX
bastion) a u Bruské brány směrem k Dejvicům.
(Záhy po ukončení 30leté války nařídil císai
Ferdinand III., aby na místě bývalých věžatýel
zdí, jež Nové město a Malou stranu obmykaly.
vystavěny byly kolem do kola hradby nového
způsobu, ale toto dílo dokonáno teprv za jeho
vnuka, císaře Karla VI. Při tom proměněn
Vyšehrad v citadellu.) Podél těchto hradeb vi-
ně ly se na zevní jich straně kolkolem hluboké
a široké hradební příkopy, jež na slunných stra-
nách, tedy od Poříčské brány až ke Slepé bráně
na svém dně posázeny byly morušovými stromy.
Ovoce těchto stromů prodávalo se v pozdním
létě na Ovocném trhu a na místě samém, v pří-
kopech. Odtud brali také první pražští pěstitele
bource hedvábníka potravu (morušové listí) pr
svoje housenky.
Vstup nebo vjezd do Prahy byl možný to-
liko branami, jichž bylo osm: Vyšehradská.
Ferdinand
Karel VI
Praha
Vyšehrad
Letná
Dejvice
30
article
Žitná, Koňská, Nová, Poříčská, Bruská, Strahov-
ská a Újezdská. Vyšehradská brána, jakožto brána
pevnostní, vzrostla časem na tři dosud trvající
brány a dostala tvar docela zvláštní. Ostatní
brány byly všechny nízké a podobaly se krát-
kým tunelům. Střední, vyklenutou dutinou pro-
jížděly povozy, po obou pak stranách byly úzké
passáže pro pěší lid, jak dosud vidno na Brusce.
Nejvyšší a nejdelší z těchto osmi bran byla
Koňská, jež uzavírala nahoře Koňský trh, ny-
nější Václavské náměstí; ona měla tři do tu-
pého úhlu lomené tunely, velký, na obou stra-
nách pískovcovými kvádry obložený portála
nahoře massivní kamenná zábradli. Tuto z foto-
grafií a illustrací dostatečně známou podobu ob-
držela Koňská brána r. 1832. S temene Koňské
brány byl na Koňský trh malebný pohled, jako
nyní s prvního patra musejní budovy. Ostatní
brány byly neúhledné, ba lze říci šeredné, nie
jiného než černé a tmavé, do hradeb jako vy
vrtané díry. Dosavadní Bruska byla jednou
hezčich a veselejšlch bran pražských; nejšered-
nější byly Žitná, Nová, Poříčská a Újezdská.
Roku 1858 zalarasena stará Poříčská brána, jež
se nalezala při samém ústí ulice na Florenci a
postavena dále na sever, v ose nynější jízdné
dráhy elegantní vysoká brána románského slohu
ve formě triumfálného oblouku se třemi prů-
jezdy; později zazděna stará Újezdská brána,
jež stála dále na levo od nynější jízdně dráhy
a postavena na konci kasáren nová, lehká a štihlá
kamenná brána podobného asi tvaru jako na
Poříčí. Přede všemi branami stály (z venčl) domky
pro vybírání potravní daně a mýta. Brány se veče
o 10. hodině zavíraly a povozy s nákladem mu-
sily nocovati venku. Pěším se postranní branky
do 11. hodiny noční za poplatek otevíraly.
Žitná
Strahov
Václavský náměstí
Florenc
31
article
Od Poříčské brány až ke Slepé bráně byly
na hradbách úpravné, vzdušné, stromovím
křovinami osázené procházky, jež zejmena v let-
ních měsících pražským obyvatelstvem přehojně
byly navštěvovány. Na této části hradeb byly až.
do r. 1827 holé pastviny; touto dobou dal je -
tehdejší purkrabí hrabě Karel Chotek upraviti na
způsob boulevardů v jakési parkové promenády,
jež ihned takovou přílažlivost osvědčily, že po-
staveny záhy na bastionech mezi Novou a Kon-
skou branou dvě prostorné kavárny, kdež letní
dobou třikrát do téhodne vojenské hudby hrá-
valy. Za těchto koncertů procházely se od Nové
brány ke Koňské a dále ještě až k Žitné bráně
sta, v neděli a ve svátek vždy tisíce vesele ho-
vořícího lidu. U Nové brány stál na hradbách
pomník [lev s českou korunou], postavený roku
1852 na památku vojáků, kteří v letech 1848
a 1849 v Uhrách a v Italii na bojištích padli.
Promenády na hradbách jsou jednou z mých
nejmilejších upomínek na bývalou Prahu. Veselý,
radostný šum, v němž o koncertních dnech jaré
proudy svátečně vystrojeného lidu od brány ke
bráně proudily, any kvetoucí lípy rozkošnou
vůní vzduch sitily a hřímavá vojenská hudba
mysl mladého lidu jásotem plnila, byly mojí
největší pochoutkou zejmena v parných měsících
školního roku.
Před kavárnami »Bohemif« a Weissovou,
jež na dvou širokých, silně ven z hradeb vy-
stupujíeích bastionech stály, byla pískem vysy-
paná a květinovými záhony vroubená prostran-
ství s lavicemi a sedátky pod stinnými stromy.
Zde sedali za přihodné povětrnosti kavární hostá
a kochali se mezi četbou nebo hovorem vyhlíd-
Chotek
Veselá
Weissův
Uhry
Italia
Praha
Kon