2
masthead
V Praze, v úterý dne 24. října 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
přod plácí se-
v Praze v administraei
na měsí
ns čtvrt leta
s dvojí donáčkeu
na měat
nan lta. . . : 7 K 6oh
re úlialkéck
. 2 K n0o
na měsis
Pošteu:
na měsíe. . . . . .
ke
na čtvrt lela
s dvojí zísilkos
ra měsíe . . . .
na rt ita . . . K ei
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 10 stranác .
Praha
6
article
Památná audience.
Památná audience.
V Uhrách zle, v Cislajtanii ještě hůř. Tal
lze lapidárně stručně poznamenat dnešní poli-
tický stav rozdvojené monarchie habsburské.
Ani z daleka nebylo mezi Norskem a Svéd-
skem nahromaděno tolik rozporův a tolik ne-
vraživostí, co jich dnes mezi Uhrami a Vídní
zde v Cislajtanii vypadá to pak teprv přeutěšeně.
Zmatek je zde tak dokonalý, nejpalčivější otáz-
ky politické jako národní, tak gordicky za-
uzleny, ale nikde ani stínu nějakého Alexandra
Makedonského, který by jej šťastně roztal. Že
jím není v Uhrách ani mladý Kristofíy, an
starý Fejérváry, o tom je už celý svět
předem přesvědčen, prvé ještě, než vyjdou oba
ti „Tataři“ (jak je košutovec Zoltan Lengyel
nazval) se svým c. k. demokratickým progra-
mem — kortešovat.
Ale ještě méně jest jím najisto J. Excel-
lence, cislajtanský předseda ministerský baron
Gautsch, jehož celá starost záleží v tom, aby
udržel zde neudržitelný status quo.
totiž dualism, centralism, konser-
vatism, byrokratism, německý šo-
vinism a terrorism: slovem, všechny ty
potvorné „ismy“, které dusí většinu slovan-
ských národův této osudné kletbě propadající
říše. Ano, kletba zlého činu: staré to křivdy,
lži a nevděčné nespravedlnosti vůči věrným slo-
vanským národům, vydaným dualismem z roku
1867 bezcitně a věrolomně na pospas he-
gemonii Maďarův a Němeův — vy-
mstívá se dnes neúprosnou krutosti starověkého
fata na této nešťastné monarchii, zaslepujíc na-
pořád oči její zodpovědných kormidelníkůva
správcův před pravdou a jedinou vysvobozující
myšlenkou.
Alexandr makedonský
Tatar
Zoltan Lengyel
Gautsch
Maďarův
Němův
Uhry
Tal
Norsko
Vídeň
Excel
7
article
Jest tomu dnes právě 35 let, co
stál před trůnem tehda čtyřicetiletého mocnáře
rakouského muž šlechetný a bystroduchý, Ně-
mec spravedlivý, cizinec, a hle, ten v památné
své rozmluvě s panovníkem, bystře odkryl ne-
moc, kterou Rakousko stůně a poradil lék, který
jedině je může uzdravit. Mužem tím byl státník
Albert Schaffle.
Ano, bylo to dne 24. října 1870, když
tehdejší ministr hr. Potocki přivedl dra.
Schäffla prvně ku panovníkovi, zasmušenému
již tehda — tři léta po dualismu, neblahými
starostmi a obavami o budoucnost říše. Nuže.
jest za dnešní situace nadmiru zajíma vo
čísti zprávu o památném tom slyšení, jak ji ve
své knize „Z mého života“ podal Schäffie sám.
I doufáme prokázati nejen věci naší, ale věci
celé říše službu podstatnou, připomeneme-li
právě v nynější době kritické staré ty rady ne-
podjatého hlubokého myslitele, které s rovnou
upřímností jako neohroženosti projevil na-
pjatě naslouchajícímu císaři . ..
Schaffle
Potocki
Schäffie
Rakousko
8
article
„Přiznal jsem se“ — píše Schäfíle (v 1
svazku, str. 200), „býti přesvědčeným pří-
vržencem „nutné“ státní jednoty, zejmena ve
věcech vojska, obchodu a novodobého práva
národohospodářského. Každýkoliv nt-
rrat ke starému stavovskému státu
jako k byrokratickému absolutis-
mu, prohlásil jsem za nemožný. Napotom
vyslovil jsem se pro všestranné, pocti-
vé usmíření se se všemi národy a vy-
znáními náboženskými, povolením úpln
rovneprávnosti. Nepoknytě dovodil jsem
zlioubnost a nepřirozenost syrtému, který
utlačuje a práv zbavuje většinu
obyvatelstva prostředkem parlamentní
nadvlády menšiny národní a třídní.
Toto panství menšiny jest ve skutečnosti pan-
stvím velkokapitálu za pomoci doktri
nárního liberalismu úřadnictva, advokátův, lite
rátův a professorův německých. — Pak jsem
poprosil, abycn směl ihned bod za bodem uká-
zati na cesty, jakými by se jíti mělo i abych
započal s otázkou zřízení spravedlivého
zastoupení lidu ve sněmech zem-
ských a v radě říšské... Jakožto žádouci
eíl označii jsem oč.stu Schmerlingo-
vých voleb. řádů od výsad udělených velko-
statku, převahou liberálnímu neb židovskému
odstranění umělého ohraničení voleb-
ních okresův a rozšíření volebního práva na
obyvatelstvo střeorích, malých
9
article
stavů občanských, jakož i na dělni-
ctvo... Při čemž jsem neopomenul vyjádřiti
své osobní přesvědčení, že všeobecné hlasovací
právo nezastavi se před hranicemi Uher a Ra-
kouska, nýbrž v nejblíže přištím pokolení již
neodolatelně si prorazí dráhu, aniž to bude ke
škodě Rakeuska, nýbrž naopak k jeho pro-
spěchu... Císař s rostoucím napjetím po-
slouchal, avšak nepromluvil slova. Na to jsem
přešel k otázce školské a jazykové. Ne-
tajil jsem císaři, že by se mi nejvíce zamlou-
valy všeobecné záruky, na způsob, jako
jsou obsaženy ve 4. státním základním zákoně
ústavy prosincové. Avšak česká ooposice, že
sotva svolí, aby zákonodárství o tomto
předmětu bylo zůstaveno radě říšské; pročež
by se doporučovalo vznésti věc v poslední m-
stanci na cislajtanskou státní radu, a kdyby
to nešlo, podržeti dotčené základní zákony jako
společný zákon pro země mimočeskéa
vtěliti je do jejich zemských zřízení... Ne-
odkladnými jsou toliko národnostní
zákony pro Čechy a pro Moravu;
ostatním zemím buďtež vyhrazeny, pak-li po
nich zatouží... Císař přisvědčoval, ale pro-
nesl se důrazně, že koncesemi, Čechům
udělenými, nesmi býti dotčeno
uherské vyrovnání z r. 1867. „Sou-
hlastl jsem,“ pokračuj: Schäffle, „a vyzván
císařem, abych projevil své mínění o Mada-
rech, učinil jsem tak v tento smysl:
Čecho
Uhry
Čechy
Morava
10
article
„Nebezpečí převahy Uher, jež
způsobilo vyrovnání z roku 1867, nedá se sice
popříti, a zvláště jest se za nedlouho obávati
útisku ostatních národností uher-
ských ke škodě vojenské zdatno st
armády rakouské, za nátlaku (maďarského)
na korunu. Leč toto nebezpečí nedá se od-
vrátit otřásáním vyrovnání uherského, nerci no-
vými pokusy poněmčovacími v zemích koruny
uherské. Proti nepopíratelnému nebezpečí uher
ské převahy nespomůže žádná reakce, žádný
návrat ke starému, nýbrž jedině utvo-
ření nových protiváh. A nejdůle-
žitějším protizávažím jeví se mi být
— sjednání míru mezi všemi ná-
rody této poloviny říše, totiž: úpl ná,
skutečná, jakož i ústavní rovno-
právnost pod záštitou Vašeho Veličenstva,
jakožto císaře a zeměpána všech korunníe
zemí. Tento všeobecný mír záv i s
však na vyrovnání mezi Némei
Čechy. Češi budou pak ze všech cislajtan-
ských národů nejméně podlehati politické pří-
tažlivosti z venči, nýbrž pocítí opět se svým
otcem Palackým, že by se Rakousko musito vy
tvořit, kdyby ho nebylo. Pak budou Češ
s Němci tvořiti zde tak pevný bod, jako
Madaři za Litavou. ..
Čech
Palacká
Němec
Uhry
Čechy
Rakousko
11
article
„Bude-li v rakouských a českých ko-
runních zemich spravedlnost znovu
zřízena: pak budou musit i Maďaři přestat v
utlačování Slovákův, Srbův, Chorvatův, Sasí-
kův i Rumunův, rovněž jako Poláci budou mu-
sit spravedlivěji si počínati vůči Rusínům, ač
nechtějí-li, aby při prvním nezadržitelném při-
boji všeobecného hlasovacího práva smělá kar-
tová budova jejich přemoci se shroutila. Těž-
ník celé monarchne nebude pak spočívati
v Pešti, nýbrž mocnář stane se ústředním
bodem moci mezi všemi čtyřmi, nebo pěti
skupinami zemí. — Rakousko bude
pak v nitru i na venek nezdolně silným a bude
moci plně vykonat své poslání na Východě
aniž by vzniklo nebezpečí, že uvrženo bude ve
spor s Německem nebo Ruskem, nebo oběma
ostatními sousedními státy. Vše by tedy —
vůči Uhrám, Německu, Italii i Rusku záviselo
na zdaru vyrovnání mezi Čechy a
Němci...“ „Ačkoliv jsem tentc výklad stát-
ní dynamiky rakouské přednášel s největší
vřelosti“ — končí Sehäffle, „císař nepronesl se
positivně. Když byla otázka české koruno-
vace, jakož i českého dvor. kanceláře pří-
zni vě, otázka opětného uznání státního práva
českého však záporně vyřízena, propustil mne
císař s díky a blahovůlí ...
Za nedlouho potom byl dr. Schäffle jme-
nován členem ministerstva Hohenwartova, ktere
mělo provésti vyrovnání s národem českým.
Maďar
Slovákův
Srbův
Chorvatův
Sasit
Rumunův
Rusín
Němec
Schäffle
Hohenwartův
Pešť
Rakousko
Německo
Rusko
Uhry
Čechy
12
article
Avšak zuřivý odpor německých levičákův, ži-
vený Sasíkem Beustem a podepřený Maďarem
Andrássem, neméně než vlivy s a s kéh o
berlinského dvora zmařily dokonané
již vyrovnání české a v Rakousku opčt
vítězoslavila německo-centrali-
stická teakce nad národem naším a všemi
Slovany rakouskými. Odlud nové, permanentni
boje a nepokoje, které trvají s rostoucí kratosti
se strany německých hegemonův po dnešní den
až přivedly Rakousko do té krise povážlivé, do
těch zmatkův zoufalých, z nichž nelze najíti té-
méř již východu po dobrém. Onen Sehäffle,
jak viděti, nebyl žádný radikál, nýbrž člověk
konservativní, žádný Táborita, nýbrž Němec od
kosti, avšak on jako muž spravedlivý a bystrý
státník již před 35 léty správně rozpoznal ko-
řen zla v nespravedlivosti a křivdé, Slovanům
zdejším čměné a spatřoval jediný lék a jedinou
spásu — v poctivé, skutečně prováděné
rovnoprávnosti a spravedlnosti vůči nám
Čechům. Spravedlivým vyrovná-
ním českým na základě rovnosti, chtěl
neutralisovat nebezpečné následky křivého
vyrovnání uherského. Svézákonné a sa-
mosprávně země koruny české se za-
jištěnou rovností obou jejich národův měly býti
klidnou protiváhou proti praeponderanci Uher.
Němci však zuřivě se tomu opřeli a Vídeň nás
obětovala . .
Beust
Maďar
Andráss
Němec
Čecho
Rakousko
Uhry
Vídeň
13
article
Otevření university v Bělehradě
(Pdvodní dopis.)
Otevření university v Bělehradě
(Pdvodní dopis.)
Dne 15. října 1905 bílý Bělehrad byl svěd-
kem velikého kulturního svátku nejen králov-
ství srbského, nýbrž i celého Srbstva.
Ve veliké budově, kterou r. 1863 srbsk
vlastenec Miša Anastasijevič věnoval „své
vlasti“ a v níž dotud přebývala vysoká škola
bělehradská, shromáždili se dne 15. října 1905
představitelé srbské a slovanské intelligence,
aby z úst samého krále vyslechli prohlášení, že
otevřena jest srbská universita v Bělehradě,
kterou národní skupštína srbská v lednu 1905
zvláštním zákonem odhlasovala a zřídila.
Nejvyšší jediné kulturní středisko srbského
národa, rozděleného v tolika říších, zajisté pro-
spěje měrou nemalou nejen k velikému dílu na
poli kulturním, nýbrž i bude míti pro srbský
národ emineniní význam politický.
Proto také slavný den otevření první srb-
ské university v Bělehradě pozdraven byl ra-
dostnou odezvou colého slovanského světaa
k zahájení university dosfavili se do Bělehradu
i zástupci ostatních slovanských národů, při-
nášejíce pozdrav od slovanských universit a
slov. spolků. (Česká universita v Pra-
ze zastoupena nebyla.)
—Krásný podzimní don rozbřeskl se na
Bělehradem. Na domech ve městě vyvěšeny
prapory, před universitou již od rána panuje
čilý ruch a hloučky studentů vždy víc a více
vzrůstají.
K 9. hodině, kdy slavnost počíti měla, sjí
žděli se pozvaní hosté, kteří naplnili velikou
dvoranu university, bohatě ozdobenou. Obrazy
kapetána Mišina, Dositija, Daničiča, Pančiča
i Vuka Karadžiča ozdobeny zelení a dekoro-
vány srbským národním vyšíváním.
Na nízkém výstupku, v čele sálu upro-
střed postavena křesla pro krále a následníke
trůnu. Na pravo v řadě seděli mitropolit Dimi
trije a vladykové Nikanor, Sava a Sergije i čle
nové vlády. S levé strany zaujali místa členové
diplomatického sboru.
Mišo Anastasijevič
Mišin
Dositija
Daničiča
Pančiča
Karadžiča
Nikanor
Bělehrad
Sava
univerzita dosfavit
Český univerzita
14
article
Pod tribunou, na první řadě křesel vidíme
hosty slovanské, ke slavnosti zavítavší: rektora
chorvatské university záhřebské Ant. Ha ince,
zástupce sofijské university dra. A. Todo-
rova, zástupce Matice slovinské v Lublani
Ant. Trstenjaka, vyslance Slovanského
klubu v Praze dra. Vratislava Černého
a ředitele ústavu Sávy Tekelije z Pešti Ste va
Popoviče. Ostatní prostory dvorany vyplnili
členové národní skupštiny, professoři university
i bývalé vysoké školy, spisovatelé, umělci, stát-
níci a studenti. V sousední síni na pravo roze-
stavili se členové zpěváckého družstva Obilič.
Rázem 9. hod. s levé strany vstoupil do
dvorany král Petr I. s následníkem trůnu a ve-
liko“ družinou svojí, civilní i vojenskou, po-
zdraven zpěvem Obiliče „Dobro nam došo“ od
St. Binického. Když ztichla poslední slova
písně, povstal král a krátkým proslovem do-
tknuv se památky zakladatelů vysoké školy.
A Todo
Černý
Tekelij
Popovič
Lublaň
Praha
Pešť
St . Binický
chorvatský univerzita záhřebský Anta
národní skupština
15
article
předehůdkyně university a přeje kulturnímu
rozvíjení se srbského národa zdaru, prohlásil,
že otevřena jest universita.
Hromové „Živio!“ provázelo poslední slo-
va králova, načež když dozpívána píseň „Před
srbskou universitou“, zvlášť ke slav-
nosti komponovaná, předseda miníster-
stva i ministr osvěty Ljuba Stoja-
novič pozdravil se strany vlády srbské zří-
zení university a svoji řeč dokončil slovy: „Já
pohlížím na universitu jako na srdce organismu.
Je-li krev, kterou ona vylévá do všech cév.
zdráva, budou i části těla zdrávy, a pokrok i ži-
vot nový ucítí i sodlák na salaši i boháč ve
svém paláci.
Potom ujal se slova rektor vniversity, bý
valý ministr Sima Lozonič, vylíčil delší
řečí historii vysoké školy, z níž universita byla
zřízena, od počátku, kdy založena, r. 1808
ministrem Karaďorďovým, slavným Dositeljem,
kdy přetvořena r. 1838 v lyceum a r. 1863 ve
velikou školu s právnickou, filosofickou a tech-
nickou fakultou a zakončuje svůj výklad přá-
ním, aby nová universita se svými 50 profes-
sory a 700 posluchačí rozvíjela se a prospívala
na slávu jména a národa srbského.
Hrom
Stoja
Sim
Karaďorďův
16
article
Dalším článkem slavnostního programu
bylo vyslechnutí vyslanců cizích, dostavivších
se ke slavnosti. Nejprve za hlučného ohlasu
přečten pozdravný telogram černohor-
ského knížete Nikoly, jenž zní-
„Dlouhá doba času uplynula od obodskéti
skárny až do dnešního šťastného dne, kdy ote-
vírá se první srbská universita. Neslýchané
strasti a věkovitý boj našeho národa za svobodu
zadržely ho v jeho kulturním vývoji. Avšak
mladě, kvetoucí Srbsko pod vládou ského
moudrého panovníka, J. V. krále Petra I., po
uživši vzácné příležilosti míru, staví nejvyšší
chrám osvěty. Blahopřejí Srbsku a celému
Srbstvu k dnešní slavnosti a nejsrdečněji po
zdravuji všechny věhlasné i učené hlavy Srb
ska, děkuje jim za součinnost při stvoření
tohoto chrámu ke cti a slávě mladého našeho
srbského pokolení. Ať žije král! Až žíje Srbsko
Nechť šťastně vzkvétá první srbská uníver
sita!
Nikola
Petro I
Srb
Srbsko
17
article
Na řečnické tribuně pak vystřídali se po
zdravy zástupců universit a akademií a korpo
rací, vyslaných ke slavnosti
Ministr zahraničních záležitostí Jovan Žu
jevič jako sekretář Srbské akademie nauk, po
zdravil jměner Akademie, dn. Antopín
Haine, rektor záhřebské university, jménem
této, prof. dr. A. Todorov jménem sofijské
university, baron Tumango jménem turin-
ské university, dr. Vratislav Černý jmé-
nem Slovanského klubu v Praze, dr. Ant.
Trstenjak za Slovinskou Matici v Lublani
a Steva Popovič z Pešti za Srby uherské.
Všechny řeči přijaty byly bouřlivým provoláním
slávy.
Slavnost zakončil sbor družstva Obiliče
písní studentskou „Vivat academia“, „Vivant
profesores“.
Po slavnosti účastníci odebrali se ku po
mníku Pančičovu na Velkém tržišti a Da
ničičovu na Kalemeydanu, kde položeny
vénce a kde promluvili pp. professoři Sava Uro-
ševič a Bogdan Popovič o významu obou
oslavenců.
Večer pořádala universita v sále Kolarcovy
zadužbiny veliký banket, na němž účasť bral-
krom cizicl hostí, státníci, učenci, spisovatelé
umělci a studenti nové university.
Následujícího dne pak vyslanci, z ciziny
ke slavnosti zavítavší, byli přijati ve slyšen
králem Petrem I.
ža
profesor
doktor
A Todorov
Tumango
Černá
Antonín
Popovič
Srba
Pančičův
Petro I
Praha
Lublaň
Pešť
Sava Uro
Antopíny Hain
záhřebský univerzita
Kolarcův
18
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
Z Pešti, 20. října. (Rumuni prot
koalici). Rumunští národnostní poslanci roze-
slali starostům obci svých volebních okresů pro-
volání, v němž je vyzývají, aby nedbali hesla,
vydaného koalicí, nýbrž platili dobrovolně státní
daně a také odvodem povinné mladíky vyzvali.
aby se dobrovolně přihlásili k odvodu. Koalice
svým odporem proti koruně má prý na mysli
pouze prospěch národnosti madarské; Ru-
muní nemají příčiny koalici v těchto snahách
podporovati; naopak placením daní a dobrovol
V drobném prodejt:
ranní číslo o sobě . . . sa
odpolední
. . . . ne zb
Ve slialkách na venkove
ranní číalo. . . ..
odpolední . . . . . . . . 3b
Inseráty
plati se hotově napřed.
Přodplacení a inserty příjímá adminl-
strace v Marinnské ulici č. 3.
Tam nacházejí ss též redakce.
tiskárna a ezpelice „ Názedních Listá“.
Rukopisy se novracnji.
Rumun
Pešť
Marinnský ulice
Názedne Listat
19
article
nou službou vojenskou vykonávají svou povin-
nost ke králi a k svému národu
Ze Lvova, 23. října. (Manifestace ve
prospěch všeobecného volebníh
práva.) Po přikladu Pešti, Prahy a Brna uspo-
řádali i zdejší sociální demokraté manifestaci va
prospěch všeobecného, rovného volebního práva.
Účastníci manifestace počali se o 9. hod. dopol.
shromažďovati ve svých spolkových mistnostech
a odlud se vydali na pochod ke sněmovně.
Přání, aby se dopoledne nepracovalo a obchody
byly uzavřeny, bylo vyhověno jen částečně. Pře
sněmovnou demonstranti vyvolali svůj požadavek
všeobecného volebního práva, načež se zvláštní
depulace odebrala k zemskému maršálkovi hr.
Stanisl. Badenovi a přednesla mu jazykem
polským a ruským přání, aby bylo v Haliči za-
vedeno všeobecné, rovné a přimé vo-
lební právo. Zemský maršálek odvětil, že
sám není kompetentní, aby určil, jaké stano-
visko má k tomuto požadavku zaujati sněm.
Postupné, skutečným poměrům země odpovída-
jící a násilného převratu se vystříhající rozší-
ření volebního práva bylo by ovšem odůvod-
něno i oprávněno, spolupůsobení zástupců všech
vrstev obyvatelstva, tedy i dělnické třídy na
sněmu bylo by pro blaho země žádoucí, poně-
vadž by se takovým způsobem difference, i když
by se neodstranily zeela, přece zmírnily a opravil
by se nesprávný názor o záměrech nynějšího
sněmu. Avšak při těchto snahách nutno se varo-
vati každého nátlaku a terrorismu.
Baden
Lvov
Pešť
Praha
Brno
Halič
20
article
Deputace odebrala se pak k místodržiteli
hr. Potockému. Mistodržitel odvětil depu-
taci, že vyhoví jejímu přání a předloží podanou
mu pelici ústřední vládě. Usnesení o změné
zemského volebního řádu spadá v pravomoc
sněmu; vláda může tu rozhodovati teprve
v druhé řadě. Společenský organismus jest ži-
voucí organismus, s jehož změnami dají se
uvésti v souhlas také změny v oprávněnosti vo-
lební. Mistodržitel uznal při této příležitosti dů-
stojný ráz manifestace a vzorný při
ní pořádek. Deputace sdělila výsledek rozhovorů
s maršálkem a místodržitelem čekajícím řadám
dělníků, načež se tito klidně rozešli. Tím mani-
festace lvovská skončena v 11 hod. dopoledne.
Z Inšpruku, 23. října. (Za všeobecné
volební právo.) Včera konaly se tu dvě
sehůze sociálních demokratů ve prospěch vše-
obecného volebního práva. Resoluce, domáhající
se všeobecného, rovného a přímého
volebního práva, příjata jednomyslně. Zároven
usneseno, že v úterý uspořádá se manifestační
průvod dělnictva k budově sněmovní a podá se
petice, žádající všeobecné volební právo. Ježto
se prohlašuje, že vlašští poslanci hodlají ob-
strukci zmařiti dělnost zemského sněmu tyrol-
ského, usneseno požádati vlašské dělníky, aby
na své poslance působili tak, aby obstrukcí ne-
zmařili projednání všeobeeného volebního práva.
Z Oseku, 23. října. (Bánovy cest y.)
Bán hr. Pejačevič cestuje nyní po východní
Slavonii. Deputaci, která ho uvítala v Kamenici,
oznámil, že vláda připravila již ohlášenou osnovu
zákona o škole interkonfessionálné a předložila
ji panovníku za účelem předběžné sankce. Pro-
hlášení toto přijato s potěšením na vědomí,
poněvadž školy interkonfessionálné dávno již se
domáhají poslanci srbští.
Potocki
Pejačevič
Mistodržitel
Inšpruk
Osek
Slavonie
21
article
Za všeobecné volební právo.
Z Lublaně, 22. října. (Původní zpráva).
Ve velké dvorané »Městského domu« zdejšího,
jejž k tomu účelu župan Hribar ochotně pro-
půjčil, konala se dnes veliká veřejná schůze ve
prospěch zavedení všeobecného rovného hlasova-
cího práva, svolaná slovinským křesťansko-soci-
álním dělnickým spolkem, jíž se účastnilo pře
800 osob. Řišský poslanec dr. Šusterši
prohlásil, že slovinská národní katolická strana
vždy rázně bude hájiti všeobecného rovného
hlasovacího práva. Řizně kritisuje jednání dra.
Ebenhocha, na říšské radě, jehož známý
pilný návrh překazil a znemožnil dvoutřetino-
vou většinu pro všeobecné a rovné právo hlaso-
vací. Řečník pojednává o krisi v Uhrách a praví:
Panovník svolil uberské vládě, aby podala návrh
na zavedení všeobecného a rovného práva hla-
sovacího. Co král uherský povolí Uhrům, to
císař rakouský také této poloviné říše neodepře,
Hribar
doktor
Šusterš
Lublaň
Uhry
národní katolický strana
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 18. řijna
H. (Nezvedení básníci.) » .. hovořil
jsme o poměrech na dvoře egyptském, o Mussetovi
kterého madame miluje jako básníka a nenávidí
jako člověka . . .«
Zadumal jsem se nad témito řádky z den
níku známého horlitele pro styky česko-francouz-
ské, ličicího dojatě svou návštěvu u velké dámy
pařižské.
To má ten větroplach Musset ze svého flámov-
ského života. Děvčata, grisetky mu nosi kytičky
na hřbitov Pěre-Lachaise pod tu slavnou a skor-
moucenou smuteční vrbu, kterou mu vsadili dl
jeho přání na hrob, ale ve ctihodných salonech
mu dosud neprominuli jeho špatnou pověst. Jest
štěstí, že žil v Paříži. Tam jsou přece jen trochu
shovivavější a dovedou v čas přimhouřiti oko ...
to s biblickým břevnem... U nás by se poeta
s takovou »konduitou« snad nedostal ani k ma-
gistrátu.
Bohužel, pověst básníků bývá často ne-
kalá. Když takový poeta se zmůže vůbec na
nějakou pověst, nestojí nikdy za mnoho. Pro
sím vás, jen uvažte: Byron a Poě byli pijáei
a zhýralci nejhoršího druhu, Shelley žil pohan-
sky v divokém manželství, Chatenubriand psa
sice lépe a křesťanštěji nežli Casanova, ale ne-
žil o mnoho lépe, d'Annunzio dělá ostudu pořád
a Oskar Wilde ... no, hanba povidat! Jsou sice
Musset
Byron
Po
Shelley
Casanova
Wild
Praha
Paříž
PěreLachaise
23
article
básníci zcela zachovalí, mající nejlepší pověst
na př. Alois Škampa nebo Antonín Klášterský ..
ale ..
Alfred de Musset byl skutečně v té čisté
společnosti jedním z nejpovedenějších hochů.
Nedivím se velké dámě pařížské pranic. Byl to
záletník, dandy, piják, zkrátka »mauvais sujet«.
A ty jeho historie s George Sandovou a he-
rečkou Rachelkou a jiné méně básnické a méně
umělecké avantury! Není divu, že skonči
bídně jako omrzelý starý mládenec, opuštěně
věsící hlavu nad sklenkou absinthu v zákout
kavárny Rěgence. Bůh je mocný a spravedlivý
nejen v mravokárných povidkách Krištofa
Schmida. Všichni ti básničtí Don Juanové a Fal-
staffové nalezli spravedlivou odplatu za svůj
rouhavý a nezvedený živol. Poě umřel v zuření
deliria tremens, Shelley se utopil při bouři na-
moři a prostořeký nevěrec Heine deset let se
svíjel zasažený progressivní paralysou, Oscar
Wilde zahynul v bídě, Baudelaire sešílela
d'Annunzio se chce po druhé oženit.
R. 1897, tedy ještě před rozvířením afféry
»milenců benátských«, vyvolané knihami Maurra-
sovými a Mariétonovými o poměru Alfreda
Musseta s Georgee Sandovou, napsal jsem Slád-
kovi do »Lumíra« článek o slavných milen
cích, který byl plaidoyerem pro básníka nejhorš-
pověsti.
Vykonal jsem tehdy pouť ke hrobu autora
»Nocí« na hřbitově Pěre Lachaise a vylíči
jsem ji s náležitou básnickou cituplností.
Škampa
Klášterský
Musset
Sandův
Krištof Schmid
Juanová
Shelley
Hein
Wild
Baudelaire
Georgee Sandův
Lumír
Rěgence
Maurra
Pěre Lachaise
24
article
»Byl jsem skoro sám v tiché, rozlehlét
»Byl jsem skoro sám v tiché, rozlehlét
zahradě mrtvých, kam jsem vykonal zbožnou
pouť k hrobu. Balzaca a Musseta. A z toho
místa, odkud Balzacův Rastignac hrozí Paříži,
vyzývá ji na souboj o existenci a slávu, viděl
jsem jeden z nejnádhernějších západů slunce,
vznešené hody barev, z nichž pyšně jásal purpur-
nyl snivý zážeh fialový, touhou se chvěla oranž
s předzvěstí noci se plížila blankytná zeleň ..
Již počaly se klásti stiny do cypřišů a smuteč-
ních vrb hřbitova, když na zpáteční cestě jsem
stanul ještě jednou u hrobu Alfreda de Mus-
seta. Zdálo se mi, že se loučím se svým mlá-
dím u místa věčného odpočinku velkého básníka
mládí a lásky. Prvotní obdiv a zápal pro pěvce
»Rolly« ochabl později, když rozevřely se přede
mnou jiné brány do chrámu umění, ale vděčná
láska ostala, tak jako drahocenná relikvie let
uprchlých. V upomínkách vrací se Musset jako
nejdražší host minulosti:
... mon áme immortelle
reviendra prěs de toi comme une soeur fiděle.s
A s celou naivností svého poetického fan
faronství představoval jsem si úchvatnost be-
nátské idylly velkého poety a slavné romancierky
»Láska dvou geniů, spojení dvou uměleckých
duší... a v pozadí této čarovné idylly nádherná
dekorace odumřelého města lagun . . «
Nebylo to špatně inscenováno, pravda ! Be-
nátky od té doby, co přestaly býti jevištěm
pyšné slávy renaissanční a melanebolicky ošu-
měly. slouží za útulek milenců. tvoří efektní
Balzac
Musset
Balzacův
Alfréd jít Musa
Roll
Paříž
25
article
finale únosů a cizoložných románů. Zajímavý
nelegitimní párek, štihlý, ubledlý, plavovlasý ji-
noch a mladá brunetka s ohnivýma, černýmu
očima, kteří r. 1834 se ubytovali v botelu Da-
nieli na nábřeží dei Schiavoni, zahájili erotické
tažení zamilovaných párků do čarovného města
na Adrii. A tak z tragedií Shakespearovýcha
básní Byronových a Mussetových dostaly se
Benátky do psychologických, modních románů
Paul Bourgeta a Marcela Prévosta.
Básnieká idylla slavného párku skončila
jako naturalistický román po boceacciovské epi-
sodě žáruplné romancierky objímající se s krás-
ným doktorem Pagellou za paravantem, v pokoji
kde ležel nemocný Musset.
Alfred de Musset byl oklamán milovanou
ženou, což se stává častěji básníkům s dobrou
i špatnou pověstí.
Musset žil podle názoru lidí přísných a pu-
ritánských mravů velmi nepříkladně, tak ž
ještě po své smrti je nenáviděn osobami etihod-
ných a ctnostných zásad.
Takový je již osud velkých básníků. Pouze
špatní básnící vynikají dobrou pověstí.
Je to nebezpečný paradox. Na štěstí pouze
paradox. Básníci si sami libují v této pose
světáků, záletníků, buřičů, frejířů a brajghistů.
Mají strach ze všednosti a šosáctví. A proto
s touže okázalostí často lživou a theatrální,
s jakou vystavuje šosácký farizejec své etnostné
pokrytectví, holedbají se umělci svými hříchy
nevázanostmi. Je to pokrytectví obrácené na
ruby. Snobismus a tartufferie hřichu.
Dei Schiavon
Adrie
Byronův
Mussetův
Bourget
Marcel Prévosta
Pagella
Musset
Benátky
26
article
Takový poeta chce ohromit svět svými vý-
střednostmi. A každý se nespokoji tak nevinným
prostředkem jako jsou dlouhé vlasy a fialové
kravatty.
Geniální básník »Květů zla« Baudelaire
liboval si v silnějších efektech. Často, v ka-
várně, začal k velikému zděšení vedle sedicích
řádných měšťáků vypravovati s elegantní leda-
bylosti:
»Když jsem předloní zastřelil svého
strýce . . .«
Nebo z čista jasna při vypravování vzpo-
mínek z exotických cest se otázal s úsměvem
labužníka:
»Nejedli jste mozeček z hotentotského ne-
mluvněte ? Znamenité!«
Tací poeti na sebe říkají často nejhorší
věci. Jsou příliš upřímni. Zahajují svou zpově
jako hr. Tolstoj: hýřil jsem, bouřil jsem, pi,
cizoložil, karbanil .
Ale nevěřte jim vždy!
Zdá se, že se někdy chlubí . ..
Velká dáma pařížská nenávidí Musseta,
ale jako žena vzdělaná, umělecky cítici, je jeho
nadšenou čtenářkou.
Kdyby žila v jeho době, snad by ho ne-
pustila přes práh svého salonu.
All right! Pravé básníky čte v tichua
samotě svého budoaru . . . a ty druhé přijímá
ve svém salonu,
Květa
Baudelaire
Musset
all right