1
masthead
Ročník XXXXVIIL
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek I. října 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listr
předplání sel
v Praze v sdmlnistrarl
a maěsíe
ns čtvrt leta . . . . 6 K —
s drojí čonáškoe
ntla . . . . 7 K no
ve Mlislkáck
na něsíc . . . . . . 2 K E0
Pošton:
n: . . : k o
s dvojí záini lkou
na plšsle
nr . . . K e
Praha
5
title
Dnešní číslo pra Prahu le o 10 stranácb.
Praha
6
article
Zůstaňme ostražiti a pevni!
Zůstaňme ostražiti a pevni!
Dva německé a dva české ministry
vyslal baron Beck do Čech, aby tu působil
v nynější krisi na prospěch politiky vládní
K nám Čechům poslal pp. Fiedlera a Prá
ška, — k Němcům Derschattu a Prada. Če-
ským ministrům vložil na srdce, aby mez
námi apoštolovali pro mírumilovnou ochotu
a povolnost vůčí Němcům, kteréžto úlohy se
také oba naši ministři sluzbovolně podjali
»Jsem ochoten,« pravil náš ministr krajan
p. Prášek ku zpravodaji »Zeitu«, »se svým
kolegou Fiedlerem svoji úlohu dále vésti
a působiti konejši v ě.«
Činili však stejně též němečti mini-
stři mezi svými sourodáky německými? Pan
Dersehatta objížděl krajiny severočeské.
a počínal si za své celé cesty jako nejhorli
vější německý nacionál. Ani slova konejši
vého nepronesl k rozpáleným těm štváčům
německým, když mu do očí lhali, jak prý
jsou Němci v Čechách námi tísnění, ohrožo-
vání a soužení, jak prý je chceme učiniti
úplně bezpravnými paroby atd. Naopak, od-
povídal takto mluvícím štváčům, jako zejména
posl. Bendlovi, že prý úplně sdílí jejich
stesky a cítí s nimi. Ba sliboval jim svou
pomoc a podporu v jejich požadavcích.
zejména co se týče zřízení dvou něme-
ckých () ředitelstev stát níc
drah pro severní Čechy.
Tak »konejšil« až do dne 28. t. m
kdy musil přerušiti svou zábavnou cestu
k vůli ministerské poradě — pan Derschatta
německé zuřivce v severních Čechách
A druhý vyslanec Beckův, německý minist
krajan pan Prade? Ten teprve nějak se
příčinil u stříkačky! Neminulo téměř dne.
aby nebyla přes ohradu jeho ministerských
rtů vyletěla jedovatá lež a křivda, způsobilá
aby roznítila Némce ještě ku větší zlosti
zášti proti nám.
Beck
Čecho
Fiedler
Němec
Derschatta
Prášek
Zeit
Dersehatt
Bendl
Derschatt
Beckův
Prade
Čechy
Prado
7
article
Dle něho jsme my ztýrali Němce v Ka
šperských Horách, dle něho my provoku
jeme Němce na českém sněmu: »V praž-
ském sněmu,« zavzdychal pokrytecky pan
Prade v den po zahájení německé ob
strukce, »nejde to dle přání.« (Němcůči
vlády?) »Vinu mají jedině a výhradně
Češi. Češi se z dřívějšího sněmování ni-
čemu nepřiučili a nechávají to
vždy dojíti k boji. Letos znovu tak
činí Ve všech oborech zemské správy vidí
se, že Češi chtějí míti boj. Pravím z příma
Tak to dále jíti nesmí! Chce-li se míru, musí
přestati všeliká provokace. My
Němci jsme ochotni k smíru, řekli a osvěd-
čili jsme to (!!) bezpočtukráte; ale proto, že
jsme mírumilovni, nedáme se od svý ch
protivníků národních tlačit ke
zdi. Chce-li se příměří, chce-li se míru,
pak musejí provokace přestat. « —
Divu-li, že po takovémto znamenitém »ko-
nejšení« němečtí obstrukčníci neustávají roz-
bíjet český sněm jako by to byla česká be-
seda v Kašperských Horách, Karlových Va-
rech nebo v Liberci ! —
»Parlamentní ministři,« poznamenala
včera »Neue Freie Presse«, »zachovávají až
dosud aspoň zdání jakés společne
politiky; avšak strany, kteréž zastu-
pují, jsou od sebe rozděleny smrtící záští.
My však se tážeme: zachovávají němečt
parlamentní ministří i jen t
zdání společné politiky »střední linie«.
kterou ministerský předseda Beck před své-
tem narýsoval? Jak jsme prokázali, ani jich
nenapadá. Jsou daleci všeho ducha šetrnosti
a úcty k dobrému právu národa našeho
jsou naplnění zloduchem téže zpupné křiv
dící nevraživosti proti všemu, což našeho
českého a slovanského, jaká sálá nám vstříc
eire
Němec
Prade
Čech
Beck
kašperský hora
Karlová Virginie
Liberec
Neue Frei Presse
8
article
z tábora zuřivců německých a tisku jejich
Jako předchůdce Pradův Peschka v nestře-
žené chvíli se prořekl, doufají v naše udo-
lání, přejí si ho a pracují k němu slovem
i skutkem kde a jak jen mohou, zřejmě
i tajně, za kulisami, v tisku, na táborech
lidu i na bojištích parlamentních.
A slyšelo se kdy, že by ostatní ně
mečtí ministři v kabinetu Beckově,
pp. Bienerth, Ebenhoch, Marchet
Klein, Gessmann byli méně německo-
nacionálními než pánové Prade a Der-
schatta? Od většiny takto složeného kabi-
netu čeho mohou Slované a čeho můžeme
zejmena my Čechové v našem těžkém
sporu s Němci doufat a očekávat? Byt
měl ministerský předseda bar. Beck opravdu
sám o sobě nejlepší vůli, zjednat mezi námi
a Němci našimi ne-li mír, aspoň jakés takés
příměří — s takovým kabinetem německým,
jaký si pořídil a jaký udržeti hledí, nedo
sáhne svého cíle v Čechách ani po dobrém,
ani po zlém.
Neboť Němcům zdejším přirozeně pouhým
pohledem na tu svou rozhodující německou
přesilu v ministerské radě rostou hřebínky
troufalosti a zpupnosti vůči nám den ke
dni; oni vědí, že mohou se všeho od-
vážiti proti sněmu českému jako
proti českým menšinám, ja ko
proti platným zákonům říšským
i zemským na úkor náš, aniž by toho
odpykali i jen újmou, nad tož ztrátou svých
privilegií, své praepotence. Proč by vesele
a trvale nemařili činnost sněmu českého
v naději, že nás tím donutí ke ko-
nečněmu uznání německého uza-
vřeného území, kdyžtě ve smýšlen
většiny německých ministrů i v po-
savadních skutcích kabinetu Beckova mohou
spatřovati tolik příznivých znamení a mo-
mentů pro brzké uskutečnění svého »velkého
snu«?
Pradův Peschek
Bienerth
Ebenhoch
Prade
Slovan
Čecho
Němec
Beck
Beckov
Čechy
Marchet Klein
SF
9
article
To systematické odstraňo
vání českých úřadníkův všech odborův
státní správy z poněmčeného úze mí
to přijetí německého hesla, že »Němec pouze
jen Němcem má býti souzen a spravováne
— to slibování německých ředitelstev a ně
meckých krajských soudů, to chystané roz
dělení krajův dle národností — jak to vše
nemá Němcům dodávati naděje, že potře-
bují jen co nejrázněji si zahulákat ve sněmu
českém »Wacht am Rhein«, že potřebují jen
vytrvat, rozhodně chtít a bude jim vše dáno
»Jen rázně žádejte o německá ředitel
stva státních drah a dostanete jel-
pobádal před několika dny Němce zdejší pan
ministr Derschatta . ..
Nuže a po všem tom přichází pan mi
nisterský předseda bar. Beck s plánem.
abychom »dle vzoru meravského zřídili při
sněmu stalý vyrovnací výbor, slo-
žený z pola z Němců, z pola z nás Čechův.
i doplněný ještě odborníky mimosněmovními.
který by za stálého vlivu a do
zoru vlády připravoval smiřo
vačky česko-německé! »Timeo Da-
naos et dona ferentes !« musí býti naší od-
povědí na tento návrh vlády, jež nedovedla
si svými skutky naprosto získati důvěry na
šeho národa. Nic nás nemůže mýliti, pakliže
dnešní »Neue Freie Presse« vyličuje plán
ten jako dar přinášený nám českým
a utonomistům na újmu právomoci
rady říšské a míní, že tím bar. Beck
upouští od svého zámyslu předložiti říšské
radě jazykový zákon pro Čechy.
Toho se nikde ve vládním tisku posud
nedočítáme. Avšak i kdyby tomu tak bylo.
nezlákal by nás za nynějších doličených po-
měrů přízrak onoho stalého vyrovnacího vý-
boru ke kroku nepředloženému. Spíše se
obáváme, že jest nám tu co činiti opět jen
s neupřímně míněným prostředečkem z nouze.
Němec
Beck
Čechův
Timeo
Čechy
Neue Frei Presse
Wacht be Rhein
10
article
na nějž přistoupiti znamenalo by pro nás
jen opět spáliti si prsty pro jiného.
11
title
Sněm království českého.
12
article
(Prvního zasedaní schůze 8.)
(Prvního zasedaní schůze 8.)
V Praze, 30. zářl.
Neobyčejná pozornost a zcela mimořádný
zájem jak politiků, tak občanstva, připoután by
ko dnošní sehůzi. Ze zpráv časopiseckých zvě-
dělo se již ráno, že vláda se pokusila o činnos
prostřednickou jednak mezi poslanci českými.
jednak mezi poslanci německými — osobním
zakročením národních ministrů. Prostřednictv
to osvědčovalo se dosuo na říšské radě znamme-
nitě, ale průběh dnešní schůze sněmu dokázal,
že sněmu zemskému a poslancům zemským je
vláda vídeňská živlem cizím. Do Prahy věru
vliv její nesahá. Chtěla-li vláda dosíci u poslan
ců českých nějakého ústupku, zklamala se;
čeští poslanci — všichni svorně, ať kterékoli
straně náležejí — vyhlásili heslo: vytrvat
jsou mu věrni. Zamítli také jakékoli pokus
smiřovací a při tom oddalovací. Kdyby pak vl-
da, zklamána ve svých nadějích, rozhodla o sně-
mu ve smyslu německém, t. j. proti sněmu a
proti jeho dalšímu zasedání, pak není pochyby.
že pro oba české ministry nastane cbvíle roz-
hodnutí, takového rozhodnutí, k němuž mini-
stru Práškovi úvodní slovo pověděl agárn
sjezd. Chvíle je příliš vážná, aby neodvislou
úvahu a zásadní rozhodnutí mohly do pozadi
zatlnčovati vídeňsko-parlamentní výhrůžky, třeb
do popředí strkaly — — bývalého ministerského
předsedu dra. Körbra! Tak asi soudí vůdčí kruhy
lidových stran českých, když uznaly, že vládn
proposice, důvěrně jim sděloné, nejsou způso-
bilé, by k vůli nim změněno bylo dřívější usne-
sení svazu českých stran. Ke změně takové nen
skutečné příčiny. Mimo to poslanci češti dobře
vědi, že právě nynější jich postup voličstv
schvaluje na celé čáře.
Prášek
doktor
Körbr
Praha
svaz český stran
13
article
Tím je zároveň vysvětlen český postupv
dnešním sezení sněmu, opět vyplněném něme-
ckou obstrukční štvanicí.
Jako je německá obstrukce bezdůvodna
bezpodstatna, tak je němocké jednání nedůsle
né. Ústy dra. Pergelta prohlásilí Němci dnešní
sezení za protiprávní a proto neplatné; je tedy
nelogické, že se zúčastnili jednání svými pro-
testy a návrhy, tedy ve smyslu positivním. Coz
se stalo — v obstruköních meziaktích.
Předseda českého klubu agrárního, posl
Švehla, měl dnes panenskou řeč. Promluvilj
jakožto ohlášku odvety, na německý profest. Ne
smlčel Němcům hlavní jejich hřichy, nýbrž b
do nich bezohledně.
Páteční „Wacht am Rhein“ vyvolala dnes
ostrý protest nejen lidových poslanců českých
nýbrž i konservativních velkostatkářů, dřívějším
maršálkom knížetem Jiřím Lobkovicem sepsnn
a podaný — a konečně také ústaváckých lordů
Nejen to: i pověstný dr. Schreiner uznal nut
ným, pokusiti se o smazání německé demon
strace; nejmakavější to důkaz, kterak Něme
uznali, že prušáckou demonstrací provedli hru
bou politickou chybu. Patrně mají spojení s kru
hy, o nichž se řiká, že jsou „nahoře“, poslechl
jich a promluviti pak bylo německým agrární
kům.
Němec
Švehla
Lobkovic
Schreiner
Wacht be Rhein
14
article
Jestliže Němci někoho na sněmě nenávidí
je to předseda klubu svobodomyslných poslanet
českých, dr. Škarda. Když promluvil, řeřave
uhlí sypaje na rozpálené blavy německé, vyřitil
se naň všichni němečii bouřliváci — ale marně
Dr. Škarda s největším důrazem jim řekl, e
jim chtěl povědět; rovněž později dr. Podlipný.
Schůze sice vyplnéna byla německou ob
strukcí, ale přece se debatovalo: německým
protesty a českými odvelami. Za nich a vůbeo
ostatně projevovala se německá obstrukce nejen
bouřlivě, ale po většině zároveň — — sprostě
Tento úpadek jak parlamentarismu, tak nej
skrovnější společenské slušnosti padlá výhradné
na kulturu těch německých hlav, které si čeští
Němci poslali do sněmu. Úzkostlivost maršál-
kova, někdy až povážlivá, v takovém ovzdus
vyzněla úplně na prázdno.
Schůze byla mimo několik vybraných chvi
lek hlučná a bouřlivá, ob čas výstředně řvavá.
skončila také za řevu německých hlassů a z
zvuků píšťalek a trubek, německými plicemi
rozdutých — k větší slávě veliké Gernmanie, ai
též ko větší ostudě jejich v dějinách vzděla
nosti na prahu dvacátého věku.
Přímo strašlivé scény sběhly se před schůz
— na chodbách ke galeriin. Všem žadatelům
o vstup na ně nedostalo se lístků; část jich
vnikla pak na ralerii násilím, vypáčivši dvéře.
zahražené železným zábradlím a hájené šest
sluhy. V takových případech jednací řád sně
movní ukládá poslaneům-pořadatelům, aby za-
kročili. Tento naprosto nevděčný úkol měl posl
dr. Pinkas, jsa pořadatelem. Zhostil se ho sku-
tečně demokraticky, ač bezvýsledně. Nikdos
však nebyl vědom vážnosti obav, aby se na ga-
lerii nepřihodilo — — děsné neštěstí.
Němec
doktor
Podlipná
Pinkas
15
article
U vládního stolu: místodržílel hr. Couden
hove a mistodvžitelský radaa Kosina. — Peti
odevzdáno bylo 329. — Spisů došlo 43.
Nejvyšší maršálek zomský zahájil schůzi o 1
hod. 30 min.
Sdělení předsednictva.
Nejvyšlí maršálek zemský sdělil výsledek vo
leb, provedených dne 22. září do komisí a vyzval
komise, aby se ustavily
Německý prolest proti právoplatnosti schůze.
Posl. dr Pernelt přihlásil se ke slovu, aby oblá
sil protest proti tomu, že dnešní schůze sněmu byl
svolána ve schůzi dne 25. září večer konané, proti
níž dr. Pergelt hned na jejím počátku ohlásil protes
a také písemně jej podal nejv. zem. maršálkovi
V důsledku toho nemohou Němci také dnešní schůzi
svolanou v neplatném sození sněmu, považovati z
právoplatnou a právně závaznou. Z těchto důvod
prohlašují Němci dnešní schůzi za právně neplatnou
a ohražují se proti ní nejrozhodněji, konstatujíce, že
všechno, co se ve dnešní schůzi již stalo a co se
ještě stane, má na sobě skvrnu neplatnosti, jest uráv-
ně neplatné a pro Němce neexistuje. Dr. Pergelt ohl-
sil, že v příští schůzi podá tento protest písemně
(Živá pochvala u Němců.)
(Odpor u českých poslanců. Hlasy: Ohó! Oho
Kosina
Peťa
Posl
Pernelt
Pergelt
Němec
doktor
17
article
Posl. Švehla: Slavný sněme! Zajisté nebyl nikd
svolán sněm náš s takovým očekáváním a s Ukový
mí nadějemi, jako tentokráte. Široké vrstvy lidu, kt
ré dosud nedošly svého zastoupení, volají, aby jed
nou stalo se jim po právu. Veliké otázky kullurní
rovněž jako hospodářské, nutí nás, abychom všichni
kteří v tomto sněmu převzali jsme povinnosti záko
nodárné, pracovali co nejvíce k uskutečnění těchl
velkých, důlezitých problémů. (Tak jest! Výborněl
A věru není možno než lehkomyšlností nazvati t
když někdo maří vykonávání velikých a důležitýc
úkelů sněmu. Pánově! Právě v posledních dnec
jsmu svědky podobné lehkovážnosti ... (Výborně !)
Hlasy: To je slahý výraz! Uličnictvíl
Posl. Švehla: ... kdy zahráváno bylo nejenom
s právomocí tohoto sněmu, ale i dolknuto se našich
nejdražších citů, našeho právního přesvědčení
Posl. Sojka: Komedií
Posl. Svehla: Obstrukce byla ve sněmu způso
bona naprosto bez příčiny. (Tak jest! Výborně!—
Boullivý odpor u Němců)
Hlasy na německých lavicích: Ohol
Hlasy českých poslanců: Uličnickým způs
beml
Posl
Švehla
Uličnictvíl Posl
Sojka
Boullivý
Němec
18
article
Posl. Švehla: Abych pouká zal, že jistě bezpří
kladným způsobem obstrukce byla způsobena, uved
jen, že otázka uktuárů řešena byla cestou legální
naprosto tak, jak předpísuje jednací řád.
Posl. Anýž: Za souhlasu dvou Němcůl
Posl. Maly: Opět rýpajil
Posl. Švohla: Ano, za souhlasu dvou německých
přisedicích a tento fakt nutno dokumentovati, aby
historicky jednou bylo zaznamenáno, jak lehkomy
slně, přímo frivolně šlape se právo. (Výborně! Hlluč
ný potlesk)
Posl. Maly: Vy jste frivolní, ne my
Posl. dr. Šubert (ku posl. Malému): Co vy dě
láte, je vždycky dobrél
Posl. Boh. Novák: Tohle ať slyší pan míslo
držitel!
Posl Sojka: Co tomu říká místodržilel?
Posl. Choc: Ten by nejradějí zpival s nimi!
Posl Boh. Novák: To je ta výchova vlády!
Posl. Švehla: Slavný sněme, zajisté nikdy ne-
bylo lakovým způsobem porušeno to, co ti páni sam
zbudovali, co sami vytvořili! Vidíme zvláštní i
vedlo dnes: my hájíme to, co vytvořili proti nám
oni, bez naší součinnosti. (Výborně! Hlučný potlesk.
Pánové, tam dospěli oni ve svých choutkách a my
Posl
Švehla
doktor
Šubert
Novák
Posl Sojka
Choc
Posl Boh
Malý
20
article
musíme v okamžiku tom konstatovati, že jen vý-
chovou se strany státu... (Tak jest! Tak jesti)
Posl. Novák: Zdde je místodržitel, ať to slyší!
Posl. Sojka: Počkáme, co tomu řekne on-
Nejv. maržálek zemský opřt zvoní a žádá o klid.
Posl. Strache: Nyní se prenáhlí! (Veselost
u Němců.)
Posl. Iro: Jen tak dále, pak nepolřebujeme dělati
žádnou obstrukci. (Trvalý hluk)
Najv. maršálek zemský zádá opět o klid.
Posl. Švehla: Jenom tímio způsobem je možno,
že porušeno je tak lehkomyslně a bezdůvodně právo.
jednací řád a zákony. Nikdo v celém státě našem ni-
kdy by toho nedovolil a dovoliti nesměl, poněvadž
by vláda už nalezla prostředky, aby nalezena byl
hůl na něj. (Výborně! Hlučný souhlas)
Nejvyšší maršálek zemský žádá řečníka, aby s
omezil na prohlášení odvety. Bouře odporu u če-
ských poslanců)
Hlasy: Glöcknora jste nenapomínal!
Posl. Sojka (obrácen k Němcům): Vaší lidé vám
nasekajt! Vaši lidé také si nedají dělati ze sebe blá-
zny! (Trvalý hluk.)
Posl. Iro: Jen ať mluví hodně dlouhol
Posl. Boh. Novák: Prušáci! Prušácil
Posl. Prunar: Mistodržitel mlčíl
Posl. Boh. Novák: Jen ať jdou do Berlínal
Posl. Švohla: Motivuji jen odvelu. Slavný sně-
mel Abych poukázal ještě dále na způsob 4ohot
jednání, stači uvčsti, jak si pánové počínali. Námě-
stek nejvyššího maršálka jde do Vídně žalovat na
tento sněm a žádat, aby byl rozpuštěn. (Hanba! A
se stydí!) Páncvé, stalo se někde, aby ten, který sli-
boval plnění jednacího řádu a zákonných uslanovení,
který sliboval, že hájiti bude pořádek, šel a hlednl
pomoc, aby ničil a mařil práci, na kterou miliony
lidí čekají? (Výborně! Ilučný potlesk.) Pánové, věru
nemám dosti slov, kterými bych kvalifikoval způso
jednáni, jakým Němci způsobili celou obstrukci.
Posl
Novák
Zdde
Sojka
Němec
Švehla
Prušák
Prušácil Posl
Vídeň
21
article
Hlasy: Teď z ní nemohou ven! Již by se jí rádi
vzdali!
Posl. Švehla: Ve skufečnosti se slydí ti pánové
za to. Považle si, že přisedící zem. výboru, který
tuto legální cevlu volil, běží do Vídně žalovat pro
soběl
Hlasy: Skandál! Skandál)
Posl. Švohla: Považto to divadlo, když posl.
Eppinger obstruuje proti Eppingrovi v zem. výboru
a to jest ironie. (Výborně! Výborně! Komedie jest tol
Posl. Švehla: Vidíme, že i lidé, kteří te musli
uznati, nemají dnes odvahy, ač ve svém nitru pře-
svědčeni jsou o této lehkomyslnosti, aby nalezli slo
proti furoru a teroru a dovedli říci slova rozhodná
a pravdivá. (Výborně! Výborně! Hlučný potlesk.)
Dnešním úkolem sněmu není již nějaké dohodování
se slran, dnes ty veliké vrstvy a tisíce lidí, kteří nás
sem poslali, volají, a řikám, že bíje skoro hodina
dvanáctá a varuji tyto pány, aby nezahrávali si
trpělivostí lidu, aby nebyla napjata až do krajnosti.
Posl. Janovec: Doma vám dají vaši voličové
Posl. dr. Frengl: Již opčt hrozba! Tisíc proli
jednomu, to je hrdinský čin.
Posl. Strache: To je česká obstrukce
Posl. Posselt: To jest řeč, vypočítaná na vášeh
a nikoli na klidnou úvahu! To se jmenuje popicho-
vání.
Posl
Švehla
Eppingr
doktor
Frengl
Posselt
Vídeň
22
article
Nejvyští maržálek zemský zvoní a žádá o klid
Posl. Švehla: Slavný sněme! Snad všechno toto
konání a tato frivolita dala by se snésti, kdyby ne-
byla se bdehrála v tomto sněmnů scéna, která na plniti
musila každého příslušníka nejen národa našeho, al
každého poctivého obyvatele tohoto království nej-
hlubším a největším rozhořčením. (Výborně! Tak
jest!) Zde v tomto sněmu staroslavného království
sáhnuto bylo rukou drzou (Illas: Vražednou!) na
city naše vlaslenecké a byli jsme provokováni do
míry nejkrajnější. Slyšeli jsme zde zvuky písně těch,
kteří hledají svou vlast daleko odtud,. kteří nemají
nic společného s pevným státoprávním svazkem naší
koruny a našeho království. (Výborně!
Posl. Iro: Minite řeč ministra Práška ze dne
5. května 1900? On nám povi, co je loyalita
Posl. dr. Frengl: Vy jste velcí v přetvářce!
Posl. dr. Subrl: Však my si uděláme pořádekl
Posl. Sojka: Pane místodržiteli, račte nám něco
řici! Pan mislodržitel ať mluvíl
Posl. Švehla (pokračuje): Tyto vlarlizrádné de-
monstrace jenom po jedné stránce jsou pro nás dů-
ležily, že jedenkráte pánové s německé sirany a sic
bez rozdílu příslušnosti stran, od velkostatku až dol
ke Všeněmcům (Výborně!) ukázali své ledví. Dne
známe celé jich credo
Tito lidé nemají s námi nie společného a chtějí
z naší země udělati provincii hohenzollernskou. (Vý-
berně! Hlučný souhlas.) My vděčíme Jeho Jasnosti
že okamžitě a na místě nabyl dosti důrazných slov.
aby připomenul, že není možno, aby pod tím dojmem
zasedal sněm král. českého i jen jednu vteřinu. (Vý-
borně! Pollesk.)
Posl. Novák: Co pak tomu řekl míslodržitel
Posl. Sojka: Ten neříká nie
Posl. Švehla: Mlčeti k lomuto zločinu, bylo by
souhlasiti s ním a stavěti se do téže řady jako ti,
kteří takovým způsobem neurvalým se dotkli našeho
Švehla
Posl
Prášek
doktor
Frengl
Subrl
Sojka
Novák
24
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ V úterý k jubileu Lva Tolstého sehrána
v Národním divadle znovu vypravená »Vláda
tmy«. Drama je blízké jiné ruské hře, Pisem
ského »Hořkému osudu«, nedávno provedené.
Bezdéky srovnáváte obě díla . . Tolstoj jistě
znal hru svého předchůdce. Jestli se odhodla
spracovati příbuzný motiv, měl jistě své příčiny
Něco nutilo velkého umělce a myslitele svým
způsobem postavit a vyřídit théma. V obuu
hrách lidská bytost zjevuje se rozložena v dvo-
jici nejpřikřejších protiv své podstaty: živlu
nízkého zvířecího a vyššího idejného.
V »Hořkém osudu« mužík Ananij Jakovlev
dobrý člověk, spořádaný, záchvatem malomocné
žárlivosti provede hnusný čin. Zabije dítě své
ženy. Vyrval nemluvně z kolébky a rozdrtil mu
lebku o pelesť. Prchne do lesů a v rozkolu se
svým svědomím bloudí tam několik dnů. N
konec kajícně sám se vydává v moc úřadů.
Světská spravedlnost nemá už, co by na něm
soudila. Sám se odsoudil.
— Kde jsi se zdržoval celou dobu ? ptá
se soudce.
— V lese, na mýtinách jsem žil.
— A kdo pak ti donášel jídlo?
— Jaké pak už jídlo — kdo pak by mi
ho nosil ?... Ženská tamtudy šla na robotu,
tak jsem od ní pecen chleba koupil . . ..
— A proč jsi se vydal? Mohl jsi žítn
mýtině a živit se . ..
— Nešel jsem hledat života, milostpane
Na smrt jsem čekal, myslil jsem, že mne třebe
Tolstý
Tolstoj
Ananij Jakovlev
25
article
zvěř lesní roztrhá . . . před lidským soudem
možno utéci a skrýti se . . před božským —
není kam ...
V Pisemského hře jde všecko ráz na ráz
Jakovlev je infeligentní muž hlubokého citu
V okamžitém záchvatu, zaslepen vášní, poruši
řád světa. Záchvat minul, silná reskce se do
stavila. Cit pro právo a pravdu, na chvíli z
kalený, mocně volá po nápravě.
Ve »Vládě tmy« je postup složitější, po
malý a pracný. Nikita se vším okolím jsou
mravné bytosti nižšího stupně. Přikazy mravního
řádu, pojmy zla, dobra znají po písmeně z před
pisu zákona. Strach z lidí a následků ! Jediná
u nich závora pudů a choutek! Zlo není tu
zlem, dokud lidé o něm nevědl. A pojem vě-
domí, tajemného hlasu, teprv trapnými zkuše-
nostmí se ujasní.
Nikita má ženské tolik rád, tak se na ně
lepí a jsou jako cukr! Svedl nějaké děvče
odpudil je od sebe s lehkým srdcem. Je čeledi
a drží teď s hospodářovou ženou. Starého po-
mohl sprovodit se světa a s ženskou pomoe
sám se udělal pánem v domě. A ještě s ne-
vlastní deerkou má pletky. A všecko s lehkou
myslí a ještě s nějakou způsobnou průpovidkou
na jazyku a při sklence vodky. Nějakého svě-
domí pořád jako by nebylo.
— Říkají, hřích je, zaklínat se a lhát při
tom! To jsou samé hlouposti. Pouhé řeči
dost. To je náramně jednoduché ! . ..
A tak z neřesti do neřesti. Už se dal žen
skými navésti, aby svůj vlastní hřišný plod.
dítě své svěřenky, potají násilím odklidil. Pro-
vedl vše potichu, s rozvahou, za tmy, aby lidé
nevěděli. Ale pomalu již počíná pociťovat zmalek.
Vsecko se kolem tak zamotává, není kde klidné
Jakovlev
Nikita
26
article
postát, kam klidně se zahledět! Všude někdo
před kým třeba se skrývat. A druzí všickni
spoluvinni, všickni svádci, všiekni tak ehtivi
hnusni. Nikitovi začíná být úzko. Hnus ho po
jímá ze sama sebe.
— Co mi je? ... Co nikdy nezajím, nikdy
nezapiju, nikdy ve snu nezaspím, to je mi! ..
A nejlépe vzlt tady ten provaz a na trám po
věsil, smyčku udělat ..
Ale temný pud brání vykonat tu posledn
zbabělost. Byl vždy jen tak zmitán a určován
temnými pudy! Zbývá dříve něco učinit, něco
co dosud nikdy nedovedl, z čeho měl největš
stud! Třeba být statečným a zbavit se toho
strachu! Třeba obrátit na sebe pozornost všech,
kterých se dosud tolik bál a vyznat se jim ve-
řejně, povědět na sebe všecko, postavit se n
pranýř. Vykonat tu svrchovanou nutnost a ml
pak — pokoj. Drahý a svatý pokoj
A polřeba vnitřního pokoje, vyrovnanéh
řádu věci ! Jaký jiný má smysl hlas volajícího —
svědomí?
Když se přibližil vreholný okamžik, Nikil
před celou rodinou, před obeí shromážděno
bije hlavou kajicně o zem a skládá svou gen
rální zpověd.
Tu je styčný bod obou dramať lidskéh
svědomí.
Jakovlev v Hořkém osudu hledá jen v lese
smrt. Nemá co by skrýval. Provedl svůj zločin
přede všemi. Z litosti se odsoudil na smrt, chtě
by potichu odejít se světa. Mluví teprv, když
je úřadem tázán. Nikita žaluje na sebe tvár
v tvář lidem, proti kterým hřešil. Mluví dříve,
než soud o jeho činu zvěděl. Lidský soud.
prázdná formalita proti velikému mravnímu zá-
konu, který pořádá věci světa.
Nějaký ztízenec úřadu se sem nahodil
Nikita
Jakovlev
27
article
Novědomý panáček, který zná jen mechaniku
svého předpisu.
— Chopte se ho! Poslate pro slarostu
svědky! Musím hned protokol sepsat! . ..
Stařik z lidu zakřikuje nevědomce.
—Ty .. tento . .. s lesklými knofliky
počkej, chvilku, až . .. tento . . . až ont
všecko řekne sám .
Tak rozložena v Tolatého dramatu souhra
mravního řádu světa v samolně svoje prvky
Tak zmítána moci neujasněných pudů mrav
bytost podle zákona života se propracovává tem
notami ke světlu — svědomi
Kterak představit na jevišti mravní proce
úchvatný svou prostotou? Už změna ovzduš
klade překážky! Jak má mluvit ruský mužík
na české scéně, aby zůstal i mimo svůj kroj
opravdovým mužíkem, bytosti hlubokou při všt
své prostoté? Nesnáz se opakuje při každém
téměř ruském kusu, který si přibližíme. Překla
je pečlivý, ale pořízen je spisovnou češtinou.
Mužík a mluví spisovným jazykem! A přeee
nelze u nás jinak! Všechen pokus naznači
nějak »lidovost« řeči, byl by dvojnásob nucený
Mluvi tedy mužik spisovně a jedna nesrovnalos
plodí druhé. Už krátkodechý způsob výrazu.
řeč rozpadlá na samé drobty vět, nápovědí
nedopovědí, neustále přerývaných mezislovci
vycpávkami — v podřečí jistě barvitá zvlášt
nost! — zde unavuje svou strojeností a ruší
Pak jisté vulgárnosti, tak karakteristické pe
mluvu lidovou ! V ústech mužíka zní zcela při-
rozené a hladce, spisovně zopáčeny náhle vyrů
stají v podobu schválné hranatosti, nijak neza-
mýšlené, zbytečně vyplašující posluchače.
A kdyby rozpaků s ovzduším ani nebylo-
Kterak mluvit ty projevy nejprostsí přírody
aby slovo a jeviště bylo tak úchvalné, jak po
Mužík
28
article
sobilo úchvatně při pouhé četbě? Stačí- li pouhá
prostota výrazu? Nezpůsobí-li, že dojem ve hle-
dišti zcela zapadne? A kolikrát se přihodí, ž
zapadne! Nadešla scéna, na kterou jste byli
zvědavi. Trnuli jste při četbě. Čskáte, teď za-
trne celý dům! A zatím dům sotva se pohnul.
Málem docela chladný nezůstal ! Něco obvyklého
potlesku, zcela konvenčního, toť všechen ekvi-
valent doeileného dojmu!
Jen když zakypí vášně, když jazyk se po-
mate a slovo ustoupilo pouhému zkřeku a hrku,
zdálo se vám, že dojem plné životnosti proje
hledištěm! Tak bylo ve třetím obrazu ! Ob
ženy rozvášněny sápou se na sebe a Nikila,
zmožený vodkou, leda blaboli, aby je roztrel.
Náš čincherní soubor utkal se s oblížemi
úkolu ze všech sil. Pan Vojan vyzvedl správně
slabošství Nikitovy povahy, trpně malátně, ben
vlastního počinu vždy jen dotlačované vnějším
popudem jak na cestu hříchu, lak i k očist
mravní. Pokleslou Anisju hraje paní Laudová
velmi inteligentně, ale mužíkovou ženou necití
se do pravdy ani na chvili. Jak svoji Akulinu,
přihlouplé děvče, vyznač la několika výraznými
rysy paní Hübnerová, dovedele si. předslavili.
Stará Matrena pahl Danzerývé je typieká baba
jedu. Páně Hurtův nemocný hospodář Pelr, po-
malu k smrti dokašlávající, otec Akim pant
Řady, stařec málo výřečný, ale hlubokého el
tění, Mitrič páně Sedláčkův zaujal každý svou
chvilí. Po účinné scéně připadlo i damám Su-
chánkové a Rydlové. Pan Steinsberk vyplni
rázovitými detaily jak vnitřky mužické domác-
nosti, tak krajínářský prospekt ruské děrevni
Nebude jistě vinou našich činitelů představova-
cích, jest li Tolstého drama nezasáhne mocněj
do našeho pořadu, než důstojný jeho před
chůdce, Plsemského »Horký osud«.
Čskat
Vojan
Nikitův
Laudová
Akulina
Hübnerová
Hurtův
Pelr
Aki
Mitrič Sedláčkův
Rydl
Steinsberk
Tolstý