2
masthead
V Praze, v pátek dne 12. října 1900
Praha
4
article
Na ranní a odpol. tisty
předplácí sun
v Praze v administřa
aa měsle . . . . ..
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvejí donáškou
na měsl
arrt lsta!. . 7 K o
ve nliskách: 9 K so
na měsíe .
Poštou:
s dvoji zásilkee
na měsí
:.ke
Praha
5
article
„Bez rajchsrátu —
český sněm!
„Bez rajchsrátu —
český sněm!
r n
Kdyby ještě bylo zapotřebí nových do-
kladův o tom, s jakou vražednou záští po
hlížejí německo-centralističtí od-
půrci práv naší vlasti na život a vý
znam sněmu království českého
s jakou ďábelskou chutí by jej stlačili na
pouhý stín, ba vyhladili nejraději vůbec s po
vrchu zemského a nechť by tím veškerému
obyvatelstvu země české ublížili, co nejkrutěji
— včerejší jich pohoršlivý vy
stup ve výboru zemském a dopro
vázející jej cynická pochvala v porušenén
tisku německém, zůstanou lapidárním toho
svědectvím pro věky
Od počátku »ústavního života« v Cisla
tanii byly sněmy zemské a především nej
větší z nich: sněm království českého, všen
německo centralistickým vládám trnem v očích
Byli to praví pastorkové, jimž vykazováno
vždy poslední místo, jimž ubíráno právo za
právem, pro něž nebylo nikdy ohledův, ni
kdy času.
Proti fomuto centralistickému týrání pro
testujeme bezmála již čtyřicet let, s ním jes
nám zápoliti také dnes. čvozs
Že potřebuje centralisací zbědovaná země
česká rychlého svolání sněmu českého pro
léčbu svých povážlivě chorých
financí jakož i pro vyřízení čet-
ných a nejnaléhavějších potřeb
všeho obyvatelstva jako chleba
a soli, toho žádný slušný Němec upříti ne-
dovede. Doposud vždy zněla výmluva, že
není na sněmování zemské času, poněvadž
zasedá nebo bude co nejdříve zasedati víden-
ský rajchsrát,ab ivono
Nyní ale není a do února příštího rok
nebude žádného zasedání vídeňského rajchs
rátu a proto by byla věru nyní nejpříležitější
doba, svolat bez odkladu český sněm a do
přát mu času do vánoc, aby vyřídil rozpoče
zemský a vše, čeho blaho země potřebuj
a žáda.
Němec
Vánoce
6
article
Blol
Proto také ve středové schůzi výboru
zemského zcela správně navrhl dr. Škarda,
aby povolaný tento výkonný orgán sněmu
našeho vyzval formálně vládu Körbrovu, by
ještě letošního podzimu v zájmu strádající
země a v zájmu pořádku ve finančním její
hospodářství svolala český sněm. Ale
nastojte: tento návrh, kázaný nejnut
nější potřebou země, tento návrh
jejž by měl všechen německý lid
stejně vítat jako lid český, poněvadž jedná
se o přikázání zisku z říšské daně lihove
zemi, tedy o úlevu břemen všeho
obyvatelstva: tento vlastenecký návrh
náš vrazil nenadále na prudký odpor o bou
německých členů zemského výboru, dra.
Urbana a prof. Werunského. Pánové
nechtějí mít letos český sněm ! Ne a ne-
A proč? Nechtěli s mizernou svou
barvou ihned ven a proto předstíral
nejprvé farisejsky, že prý »politické po-
měry rozpuštěním říšské rady a vy psá-
ním voleb říšských skrývají
sobě nebezpečí, že bude zmařeno
každé věcné a klidné vyřizování sněmovních
úkolův, a proto ať prý se počká se svolá-
ním sněmu až po ukončení voleb říšských«.
kdy by pro zahájení říšské rady opět na
ně nemohlo dojíti. — Důvod ten byl ovšem
chatrný, že ho nemohli dlouho hájiti : vždyí
říšské volby v Čechách počínají teprv až
3. lednem r. 1901, jest do nich tedy čtvrt
roku času a ten by právě sněmu českému
byl drahocenným ku vyřizení hospodářských
potřeb obyvatelstva a země. Hnáni do úz-
kých, počali tedy oba německo-pokrokářšt
výtečníci rozvazovat a ukazovat své krásné
duše: »Říšská rada jest důleži-
tější, než český sněm« — spustil pan
dr. Werunský — »a nemohla-li on
vyříditi státní rozpočet Cislaj-
tanie, nepotřebuje také český
sněm vyřídit v čas rozpočet zem-
ský. Dokud nebude vyřízen roz
Körbrův
doktor
profesor
Werunski
Werunský
Urbano
Čechy
7
article
počet státní, dotud nehodláme
se my Němci zasazovat o svolán
sněmu českého pro vyřízení roz
počtu zemského.« —
Možno-li ještě drzeji vyjádřil se druhý
výtečník německý dr. Úrban: Však prý
je tím český sněm jen sám vinen, nemá-l
opatřeny finance zemské v čas. Překračuje
prý stále svou ústavní právomoc tím, že
zanáší se činností politickou
Však prý se už stalo dvakráte (a sice r. 1879
a 1893), že byl zemský výbor zmocněn
eísařem k vybírání zemských přirážek. Ta-
kové císařské nařízení nechť prý se i nyní
vymahá; to bude lepší než ústavní projed
nání rozpočtu zemského sněmem samým-
neboť svolat český sněm v době, kdy říšská
rada je rozpuštěna, bylo by prý tolik, jako
všechnu politickou a parlamentní činnost
přeněsti z Vídně do Prahy! A jen to ne,
Antoníne! To by byla hrůza hrůzoucí
katastrofa všech katastrof! e
Zástupci českého národa ve výboru zem
ském, K. Adámek, dr. Edvard Grégr
dr. Herold ovšem nezůstali na tuto ně-
meckou provokaci českou odpověď dlužni.
Vyvrátili nevlasteneckou rabulistiku něme-
ckých centralistů na padrť. o Finanční hospo-
důřství země české nemůže přece trpěti
proto, odpovídal K. Adámek, že vídeňský
rajchsrát není vinou Němců ku práci způso-
bilým. Lží jest, že se za minulého zasedání
sněm český rozpočtém nezabýval. i oKo-
mise rozpočtová pracovala velice pilně a
pouze vinou vlády stalo se, že byl sněm
náhle odročen. Dr. Herold opět trefně ob-
nažil celou směšnost německého argumentu
připomenuv, že říšská rada byla, yděk ně-
mecké obstrukci, půl třetího roku ochromena
a ku- práci neschopna, sněm český všakž
byl za tu dobu několikráte svolán a tolikéz
beze vší závady zasedal tento náš sněm
v březnu r. 1897, zatím co konaly se v zem
volby do rady říšské.
Němec
doktor
Úrban
Antonín
K Adámek
Grégr
Herold
Vídeň
Praha
český národ
8
article
l Ostatně není pražádné spojitosti mez
cislajtanským parlamentem a sněmémě kra-
lovství českého od r 1873, co byl oloupen
o právo obesílati radu říšskou. Právo sněmu
opatřovat důležitosti a potřeby království če-
ského jest starší, nežli celá existence rajchs
rátu. Tento vznikl teprve ústavou prosin-
covou r. 1867, kdežto sněm český trvá již
od r. 1861. Dr. Edvard Grégr opět rázně
protestoval proti impertínenci německé, vy-
čílající, že sněm království českého zabýval
se politikou. Má k tomu veškeré právo, jako
sněm uherský, ano jest povinností jeho, aby
tak činil, jako jest povinností vlád víden-
ských, aby zastupitelstvu nejdůležitější zeme
dopřály ku vlastenecké činnosti náležitého
času. —
Konec a výsledek zajímavé potýčky
v zemském výboru byl, že pěti hlasy proti
dvěma německým usneseno vyzvati vládu
Körbrovu, aby vzhledem k tomu, že pro-
zalímní rozpočet zemský končí letošním říj-
nem, ihned svolala odročený sněm k další
práci.
Podrážděni touto svou porážkou v na-
šem výboru zemském, nyní teprv šlechetní
němečtí pouštějí v tisku svém plnou vůli své
zlosti a zášti proti sněmu našemu. Orgán
ústavácké šlechty »Neues Wiener Tagblatte
přímo zuřivě terrorisuje vládu Körbrovu.
aby nedbala přání většiny obyvatelstva, ani
nejnalehavější potřeby země české, nýbrž
po zvůli a schválu německých vlastiškůdců
sněm český nesvolala: » Vláda, — křičí doslova,
»která snaží se o brzké znovuzjednání ústav-
ních poměrů v říši a zemi, vláda ta nemůže
svolati sněmu českého, pokud zno vu
nepracuje sněmovna poslanecká
parlamentu říšského. Říše ne-
může pokulhávati za zemí. Vláda
nemůže svoláním sněmu českého schválit
mladočejský volební program,
požadující federaci, ona nesmí vzbudit
zdání, jakoby českému státní mu
právu dávala přednost před ůstavou.
Či chce se Mladočechům za jich obstrukci
doktor
Grégr
Körbrův
Neue Wiener
10
article
učinit milodar předlohou o dani lihové? Pro
11
article
Němce jest pouze jedině heslo: »Bez rajchs-
rátu — žádného sněmu zemského!« Jsme
povděčni žvavosti vídeňského »N. W. Tag
blattu«, že tak vyhranil a přibrousil otázku
ss jo
mezi námi, Němci a vládoul
Ano, jsme také svrchovaně zvědavi
kterak se vláda Körbrova rozhodne?
Za týden bude tomu 40 let, co vydal
panující mocnář základní, nezruš
telný a neodvolatelný zákon říš
ský, diplom to ze dne 20. října, jehož člá-
nek I. zní: »Právo zákony dávati, je měniti
a rušiti vykonáváno bude Námi
Našimi následníky toliko za sou-
činnosti zákonně shromážděných
sněmů zemských, po případě rady říšské.
k níž sněmové zemští mají Námi ustanoveny
počet členů vyslati.«
Pět let na to — dne 12. prosince 1865
— vykládal smysl tohoto základního neod
volatelného zákona tehdejší místodržitel český
hr Lažanský jmenem vlády J. V. pře
plným sněmem českým doslova takto: »Tě
žisíko ústavnosti rakouské, pra
men, z něhož prýští veškerle
život ůstavní, půda, z níž vyrůstá
ústava, jsou sněmy zemské ..«
o v »Zákonnými zastupitelstvy míněni jsou
zástůpci zemí ve sněmech zemskýchl a pojem
legálního zastoupení spočívá ve s ně me c
zemských.« —
odo Tak druhdy rozuměli veřejné m
a ústavnímu právu Rakouska
loyální rádci koruny. A dnes že
by mohl rádce koruny dr. Körber dopraco
vati to až na stanovisko oněch Urbanůa
Werunských a jejich »Tagblattu« a s nim
volati: »Bez říšské rady žádn
český sněme? Šestimillionový národ český
jmenem trpící vlasti žádá nalehavě a snažně
za neprodlené svolání svého zastupitelstva
zemského, aby potřeby vlasti mohlý býti dle
zákona v čas opatřeny. Nezřízený vzdor
schvál nevlastenecký se tomu vzpírá: nuže
jak dopadne rozhodnutí vlády?
Němec
N W
doktor
Körber
Rakousko
12
article
Politické zprávý domácí.
Politické zprávý domácí.
V Praze, 11. října. (Polští so ci al
stě) si pospíšili a uveřejníli již svou kandi-
dátní listinu k přištím volbám. Kandidují ve Sle
sku v těšínské páté kurii opětně Cingra.
v Haliči pak oznámili sedm kandidatur v páte
kurii, dva ve venkovských obcích a čtýři ve mě-
stech. Kandidátní listinu podepsali společně » pol
ská strana socialistickav a »rusko ukrajinská
sociální demokracie«. Vůdce polských socialistů
Ignác Dašinský, kandiduje opětně v páte
kurii za město Krakov. Místo Kozakieviče, jenž
zastupoval minule pátou kurii lvovskou, ustano
ven však za kandidáta Josef Hude c, ředilel
nemocenské pokladny lvovské, jdoucí přesně v
šlépějích Dašinského, kdežto Kozakřevič byl starý
marxista a s Dašinským se v leckterých bodee
rozcházel. Mimo tyto dva kandidují socialisté
ještě ve všeobecných kuriích vadovické, novo
sandecké, tarnovské, jaroslavské a přemyšlské
v této poslední Malorusa dra. Mikuláše Hanke
viče, redaklora ve Lvově, majícího značný vliv
na massy lidové. Ve venkovských obeích kan
didují dva Malorusové: dr. Roman Jarosevič
lékař ve Vídni, jenž zasedal již v minulém parla
mentě, byv volen ruskými radikály a Petr No
vakovský, sedlák z Torek. V kurii městské kan
didují socialisté ve Lvově (architekta Moklov
ského), pak v Sači, Přemyšli a v Kolomyji
Cingr
Dašinský
Kozakievič
Hud
Kozakřevič
Hanke
Jarosevič
Petr
Praha
Halič
Krakov
Lvov
Vídeň
Sač
Přemyšl
Kolomýt
13
article
Budou to ovšem jen kandidáti sčítací. e
Z Lublaně, 9. října. (Ná v ště v a
Terstu.) V neděli přibylo do Lublaně zvlášt
ním vlakem 316 Slovinců z Torstu, prohlád-
nout si prvou slovinskou uměleckou výstavu
poslechnout v lublaňském městském divadle
chorvatskou operu »Zrinski.« Terstská výprava,
vedená prof. Mandičem a pí. Ponikvarovou, byla
v Lublani uvítána veškerou uvědomělou slovin-
skou společností a byla po celý den předmětem
zvláštní pozornosti. Čelné slovinské spolky uví
ttaly návštěvníky hned na nádraží, kde je jme
nem města pozdravil starosta Iv. Hribar, pro-
jeviv potěšení nad tím, že Tersťané jsou první,
kdo přichvátali prohlédnout si výsledky slovin
Slovinec
Torst
Mandič
Ponikvarová
Iva
Hribar
Tersťaný
Lublaň
Terst
chorvatský oprat
Zrinski
14
article
ského výtvarného umění a přosvědčit se o po
kroku slovinské hudby. V Národním domě
kde je umístěna též výstava, uspořádán pro
hosty buffet, jejž obstaraly lublaňské dámy. P
divadle shromáždila se celá společnost opět
Národním domě, kde pronesena řada nadšených
přípitků pro solidárnost slovinskou
národní dům
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 11. října.
Rusové o Číně a v Číně.
»HoBoe Bpena« nesouhlasí s návrbem De-
cassčovým, aby zakázáno bylo dovážeti do Číny
zbraně, aby vyslanectvům dána byla dostatečná
vojenská ochrana a aby obsazena byla silnice
z Taku do Pekina. V nesouhlase s timto ná-
vrhem ruský list se shoduje s odpovědí vlády
wáshingtonské. Dodává: zabránění dovozu zbran
do Číny nemělo by na ten čas žádného významu
protože Čína evroplskými zbraněm
dostatečně je zásobena. Druhá část
návrhu také nemá účelu, protože císarská sto
lice není v Pekině, nýbrž v Singanfu. Ruský list
ale nesouhlasí ani s ameriekým návrhem, aby
císař byl přiváben do Pekina a aby mu spojenei
slibili vojenskou ochranu proti boxerům. Kdyby
se panovník dal chrániti od cizinců proti vlast
ňímu národu, to by mohlo nejkratší cestou vést
k jeho sésazení a k novým bouřím. »V každém
připadě jisto je pouze to, že s pojle né vl el-
mociporád ještě dalle ko j stou vzdá-
leny počátku koncei v číniske
o vázce. Prozíravost hr. Walderseea osvědčil
se v tom, že si přivezli s sebou celý pohodlný
skládací dům k přezimování. Ostátní vojevůdcové
následují jeho příklad.«olz ě o ,odlo
Položení v Čině »Honoe BpeMia« líčí po-
chmurnými barvami. V jižních o b l as t ech
číníských přese všecky úkazy místo
králů povstání se vzmáhá a pravi
delná vojska zjevně sympatisují s povstalci.
Úřady čínské nestačují ke zdolání vzpoury.
Tlupy povatalců a loupežníků potloukají se p
zemi a řádí beztrestně. Zvláště json Evropanům
nebezpečny tajné spolky, jichž řada pořád roste.
Rus
BpeMius
Evropan
Praha
Čína
HoBoe Bpen
16
article
Agenti tajných spolků rozešli se po celé jižní
Čině a výmluvnosti i hrozbami verbují pro ně
nové členy. Obyvatelstvo soustavně se pobuřuje
zprávami o porážkách Evropanů. Obli-
bené v Číně loutkové divadlo také je výborným
prostředkem protievropské propagandy. Situnce
je tak vážná, že Evropané šanchajští a kantunšt
jen přítomnosti evropských dělových lodí mohou
děkovati, že dosud nebyli pobiti. Čínská vojsk
mají nejen zbraně, nýbrž i výcvik evropský.
Evropští instruktoři, hlavně Němei
jsou dosud při nich a povedou je, do-
jde-li na to, do bitev s vojsky evropskými.
Ohled na potřeby vlastního obyvatelstva
nutí Rusko, aby ve svých akcích vojenských
omezovalo se na nejnutnější míru a aby všude
slovem i skutkem osvědčovalo, že mu jde jen
o obnovení míru a pořádku. Rusové v při
morskě Sibiří touži, aby se k nim
zase vrátili pracoviti Číňané. Cen
dělnické ruky od vystěhování Číňanů veliee
stoupla. Ruské úřady dělají všechno možné, aby
Číňany přivábily na ruské území, ale daříse
jim to pomalu. Někteří Čiňané se vrátili, ale
jsou nesměli a nedůvěřiví. Bojí se, že Rusové
se přetvářejí a stanou se bezohlednými jak
Němci, až budou mít hodně mnoho Činanů po-
Mukden, hlavní město Mandžurie, ne-
dávno růským vojském obsazený, čínsky nazývá
se »Šenkin«, což znamená »kvetouci město«.
Evropan
Rus
Číňan
Němec
Čína
Rusko
Sibiř
Mukden
Mandžurie
17
article
Založen byl okolo r. 918 a byl dlouho hlavním
městem Činy. Později ustoupil Pekinu. Jako
Pekin má zvláštní administraci, císarský palác
a archiv, chrámý nebes a země a zvláštní cí
sarský sehrám předků« čili Tajmjao. Do roku
1796 všichni činští císařové považovali za svou
povinnost aspoň jednou v životě navštíviti Muk
den a v chrámě jmenovaném přinésti svým
předkům oběti. Teprve císař Cja-Cin, panovavš
od r. 1796—1820, od tohoto obyčeje upustil.
Odtud význam Mukdenu jako posvátného místa
poklesl. Majestátné budovy zpustly, ano i velko-
hromadě.
lepá silnice z Mukdenu, ostíněná krásným stromo
Muk
Peking
Cin
Mukden
18
article
drobném prodeji
ranní číslo o sobě . . . ma s
pdpoledni
. . . . za zh
Ve flialkách na vezkově
ranní číslo. . . . . . . . 10
sdpolední . . . . . . .
Insern t
plati se hofově nspřed.
Předplaceni s inssrty přijímal admlni
strace v Marianské ulici č. a
Tan nachánejí se těž rršakee
tiskárna a szpedics „Náodmach Listu“
Rukopisy se suvrace
19
article
řadím a dlážděná tesaným kamenem, zůstává ne-
opravena.
Město je obehnáno hradbami 35 stop vy-
sokými a 18 širokými. Obyvatelstva je přes
250.000, většina mandžurského. Město je stře-
diskem živého obchodu a průmyslu
Mukden leží na čínské východní dráze a je
telegrafem spojen s ruským Chabarovskem. Ob
sazení Mukdenu Rusové potřebovali k ochraně
dráhy. Toho dosáhli a jiného účelu ani vý-
znamu ten fakt nemá
nr
avoVolební boj v Anglii.
Unionisté utrpěli citelnou porážku tím, že
v jižníl čtvrti dublInské byl poražen
dosavadní jich poslanec Horace Plunke,
ministr orby,nad nímž zvít ělzil irský
nacionalist a Moolney. Výsledky vo-
lební, pokud do dneška rána známy byly, uká-
zaly, že některé úspěchy oliberálův dosavadní
ztráty jich, až na 2 mandáty ještě ztracené,
vyvážily. Vyčkejme ovšem dalších výsledkův,
neboť té chvilé bylo ještě 110 mandátů nezá-
dáno. Ovšem také dle onoho výsledku dnešního
jest napořád ještě pan Chamberlain vítězem
Právem ale píše tu jeden list doslovně : »Doufati
lze prozatím jen, že anglický lid přece jen
jednou na sebe sama si vzpomene, a v případě
tom klesne Joe Chamberlain zrovna tak hlu-
boko, jako stál vysoko před tím. Zločiny, které
Chamberlain v jižní Africe spáchal, j sou
právě tak i zločinem na vlastním
jeho národě, jehož jmeno pro věčné časy po-
kálel . ..«
Rus
Horace Plunke
Chamberlain
Chabarovsk
Anglie
jižní Afrika
20
article
Joe Chamberlaina charakterisuje ostatně
tato příhoda: Německá divadelní společnost, jež
přišla do Londýna, chtěla sehráti i »Přišery«
od Ibsena. Než představení bylo zakázáno panem
Chamberlainem, consorem a zároveň ministrem
osad. »XIX. Siěcle« praví: »Pan Chamberlain
nemiluje žijících, když byl sel po tak drahnou
dobu smrt na úpatí hor transsvaalských a oranž-
ských, kde kosti nesčetných mrtvol se bělají
v jasu slunečním. On nemiluje strašidel a nedá
jim, aby přiblížily. Šťastnějším jsa Macbetha,
má pau Chamberlain ve svých rukou moc za-
brániti stínu Bancově, aby se usadil po boku
jeho. Věru, šťastný to člověk . . .«
Další »reformy« dreyfusardské
vlády.
Tentokráte na poli policejním, na němž
ovšem si již pan Waldeck-Rousseau zjednal
hojně vavřínů. Jeho policejní prefekt pro
Paríž, pan Lěpine, vydal policejním komisařům
a úřadnikům tento rozkaz: »Všecky osoby, jež
na veřejných mistech pronesou urážlivá zvolání
proti předsedovi republiky, musí býti n
místě zátčeny a přímo do vazby
odvedeny.« Pan Millerand, jenž tolikrát
psával s patra o »policejním státě« ruském,
sedí nadál v tomto ministerstvu francouzském
jež zkusilo už všech prostředků persekučních
proti odpůreům a také proti dělníkům, sed
v něm nadál, jako by se ani nechumelilo.
Dlužno při příležitosti té opraviti tiskovou chybu
ve včerejším telegramu pařížském, kdež na míste
»socialistický Gaulois« má ovšem státi »nacio-
nalistický Gaulois«, jak ostatně všeobecn
známo jest.
Chamberlain
Ibsen
Macbeth
Bancův
Waldeck
Rousseau
Paríž
Lěpine
Millerand
Londýn
21
article
Volební ruch.
Volební ruch.
nne
22
article
Z Karlína. Vzhledem k předchozímu jedno-
myslnému usnesení se všech politických spolků,
jakož i městské rady, sezval starosta města pan
Adolf Lokay na den 9. řijna t. r. schůzi zá-
stupců veškerých společenstev a vůbec zájmo-
vých korporací a spolků, za účelem úrady o
kandidátu řišského poslanectví za město Karlín.
Při schůzi té prohlásili se všichni řečníci
pro shodný postup při volbě kandidáta, kterážto
shoda jeví se za dnešní vážné situace, kdy vše
proti nám se obrací, taktickým kategorickým
příkazem v celkovém zájmu národním, jemuž
dlužno podříditi individuální interes jak osoby,
tak frakce i strany.
V plné jednomyslnosti usneseno přítomným
zástupci korporačními opětně kandidovati pana
dra. Jo sefa Kai zla za město Karlln.
Lokay
Karlín
Karlln
23
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Číňan a jeho mrtvi.
Z prvků Konfuciovy morálky a jejích základ-
ních vět o všeobecném bratrství vybudoval
Číňané složitou stavbu svého kultu mrtvých
s určitým právem pohřebním, jako částí práva
veřejného. Úzké vztahy mezi členy rodiny, obce
a oné veliké rodiny, kterou my zoveme ná
rodem, vlastí a kterou Číňané nazývají po svém
způsobu »zemí a vodou«, nejen že nepomíjejí
smrtí hlavy rodiny, nýbrž naopak ulužují se,
nabývajíce povahy náboženské. V tomto názoru
o stálé souvislosti členů rodiny, ať živých at
mrtvých — a dále ovšem souvislosti členů obce
a příslušníků národa — je zajímavý zjev ja-
kýchsi kollektivních duší rodiny, obce, státu
opřený dogmatem jejich praeexistence a ne-
smrtelnosti a v něm také možno s jistotou hle-
dali příčinu ne bezvýznamnou oné pověstné.
u Evropana výsměch budicí strnulosti a lpění
na starých řádech, oné konservativnosti, pro niž
nemají kulturní dějiny lidstva druhého příkladu.
Pozemský život Čiňana, více nežli člověk
kteréhokoli jiného plemene, připoután je k vlast
nietví jeho pozemku. Proto pohrbívá Číňan své
mrtvé na své vlastní půdě, nikde není společ
ných hřbitovů, velikých »měst mrtvých«. Po-
hřbívá se trojím způsobem: buď nasype mohyl
a v ní upraví hrob pro rakov zemřelého (fan)
buď nad rakví na zemi položenou nanese ná
brobní pahorek (trung), nebo konečně vykope
Číňan
Konfuciův
Evropan
24
article
jámu tak, jak se to děje u nás, v Eropě, uloží
do ní tělo mrtvé a zasype zemí (mo). Trestem
smrti hrozí se v čínských zákonech tomu, kdo
by pohřbil mrtvolu na cizím pozemku. Vlastník
pozemku, v němž lstivě mrtvý byl pohřben,
nesmi však o své újmě dáti jej vykopati, nýbrž
musí se dožadovati zvláštního svolení úřadův
jinak by jej stihl trest 80 ran holi; tomu, kdo
by vykopanou rakev pohodil, hrozí vyhnanství
kdo by dokonce ve své bezbožnosti rakev zničil
tak že by se objevily kosti nebo tělo mrtvého
má býti oběšen.
Ačkoli pohřbíváním mrtvých ubývá Číňanu
značně půdy vhodné k zemědělskému zpraco-
vání, nedal by se ani nejehudší Číňan pohnouti
aby vykopal ze země své mrtvé a tím zvětšil
vzdělávatelnou plochu svého pozemku. — Vlast-
nictví pozemku rodinného sice se třebas po le-
tech dělí, přechází do cizích rukou, ale ten ci-
zinec, který snad ani neví, čí je mrtvola po-
hřbená v půdě nabyté, každý rok za prvního
novoluní vyzdobuje i hrob neznámého z mravní
povinnosti spojené s vlastnictvím pozemkovým.
a domnívá se, že opuštěný děkuje mu z nad-
zemské říše a že půda jeho je posvátná.
Nalezne-li se v obvodu obce mrtvola ne
známého, nesmí býti učiněno žádné opatření
k jejímu pobřbení dříve, nežli dostalo se úřadům
obecním svolení úřadů vyšších. Přestoupení to
hoto zákazu stíhá čínský zákon těžkými tresty
tělesnými: účastníci pohřbu mají býti odsouzeni
vytrpěti 80 ran; bylo-li tělo mrtvého při tom
nějak porušeno, 100 rani bylo-li porušeno
Číňan
25
article
vhozeno do vody, 60 ran a rok žaláře. Přímí
pachatelé mají býti vypovězeni ze země.
Ti, kdo by zničili a odstranili mohylu nad
rakví svého přibuzného na svém pozemku, at
je k tomu vedlo cokoliv a ať se to stalo za
jakýchkoli okolností, mají býti sťati. Při cizíeh
rozlišuje zákon jednak pohinutky, jednak ná-
sledky činu trestného jako okolnosti přitěžující.
Kdyby cizí dopustili se toho bezbožného činu
na hrobě, který je na jejich pozemcích, a je-li
jim pohnutkou získati půdu pro setbu nebo
jinaké vzdělávání, mají býti trestáni 100 ranami.
Misto pak a předmět činu trestného mají být
uvedeny v předešlý stav jejich nákladem. Kdo
odstraňuje hrob z tohoto nebo z kteréhokol
jiného důvodu, vykopal by jej tak, že by se
rakev objevila, tomu má býti tresť zvýšen, ato
vedle 100 ran ukládá se mu veliká peněžitá po-
kuta; kdyby při tom rakev byla porušena t
mrtvé tělo se objevilo, má býti vynesen nad
pachatelem trest smrti provazem.
Kdo kopaje v zemi, náhodou vykopal b
kosti lídské, má je ihned zasypati zemí a na-
nésti nad nimi mohylu; kdo by tak neučinil.
má býti odsouzen ke 100 ranám. Kdyby vlastník
pozemku, dýmem chtěje vypuditi lišky neb
jinou škodnou zvěř, popálil nebo poškodil rakev.
má býti trestán 80 ranami a dvěma roky vězení
Zasáhl-li oheň při tom i kosti, je to okolnost
při vyměře trestu přitěžující a pachatel má byt
odsouzen ke 100 ranám a třem rokům vězení.
Činský zákonnik trestní má tedy podrobná
ustanovení o činech trestných, spáchaných na
hrobech, a tresty, kterými stihá bezbožná pro
26
article
vinění, jsou velice kruté. Ale vliv práva pohřeb
ního a názorů o mravních povinnostech člověk
k mrtvému jeví se i v právu soukromém v ně
kterých nám zcela nových institucích.
Význačným ustanovením práva rodinného
jest příkaz, aby všichni členové rodiny žili po
hromadě v jediné domácnosti, dokud hlava rodiny
je na živu, ať otec ať matka; samostatnou do
mácnost může si zříditi dítě jen s jejím svo
lením. Důvody tohoto ustanovení hledati sluš
jednak v zájmech hospodářských, jednak v zá
jmech rituálních, spočívajících ovšem na pod
kladě názorů o spojitosti a nedilnosti rodin.
Zájmy hospodářské jsou v první řadě snah
udržeti v nedilnosti rodinné pozemky, zabrániti
hospodářsky nezdravému rozkouskování půdy na
samostatná, ale živořící parcelová hospodářství
Mravním a náboženským požadavkem pak jest
aby při slavnostech na poctu mrtvých celá r
dina shromáždila se okolo svého rodinného obět
níka a zasedla po obětech k hodům, k nim
zváni jsou duchové zemřelých a při nichž ro
dinná kontinuita jeví se v konkrétním příkladě
mir panuje v tu dobu mezi všemi členy rodiny
a aspoň tehdy mají utichnouti různice, harmonie
rodinná má býti odleskem harmonie všehomíra.
27
article
Zvláštní fikcí právní prodlužuje se živo
Číňana, který je hlavou rodiny, na tři leta po
jeho smrti. Mrtvola bohalého Číňana, pečlivě
vybalsamovaná, nepohřbívá se hned pov ně-
kolika dnech, nýbrž zůstává v domě; chudý
Číňan po své smrti mnohem dřive je po-
hřbíván, neboť nezanechávaje jmění, nemůže
býti tak pečlivě opatřen a podléhá rychleji roz-
kladu — ale ať je bohatý pohřben teprve po
třech letech, nebo chudý dříve, po triletou dobu
smutku vše v domácnosti, kterou opustil, jde
jako dříve: je stále ještě pokládán za hlavu
rodiny, všecka práva jeho vykonávají se i na
dále jeho jmenem, domácnost vcházi v zá-
vazky, oběti i všecky jiné výkony dějí se, jako
by byl ještě na živu — zkrátka po celá tři
léta užívá se stále a ve všem fikce právní
o jeho životní existenci. S tímto zařízením
ovšem také souvisí ustanovení, které těžkými
tresty hrozí dětem a vnukům, kteří by se
v době tříletého smutku dělili o pozůstalostní
jmění otce nebo matky. Projednání dědické po-
zůstalosti odkládá se tu na dobu pozdější
zbavena je tedy Čina aspoň ve svých zákon-
nících odporných scén, jimiž tak bohat je »po-
kročilý« v mravnosti svět západní, jak se prou
příbuzní o dědietví nad mrtvolou, která ještě ani
neztuhla.
Z názorů a ustanovení domácího práv
čínského lze si vysvětlíti stálou tužbu Číňana
v cizině, aby tělo jeho pohřbeno bylo ve vlasti,
a nikoli v zemi, kde vykopávají své mrtvé
z hrobů, když došla doba, na kterou zakou-
peno bylo misto na hřbitově, mezí lidmi, kteří
bezbožně podnikají kopání na pohřebištích
ruší klid kosti, které tisíce let a sta let ležely
v klíně matky země. Z nich vysvětliti možno
i vysoký stupeň soudržnosti Číňanů v koloniích
mímo vlasť, mezi lidmi jiného plemene usedlých:
přimykají se k sobě nejtěsněji
B. š.
Číňan