1
masthead
Ročník XXXXIII
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 30. dubna 1903.
Praha
4
masthead
Na rannt n odpol. Histy
předplácí se
v Praze v aduninislrati
a miěsl
na čtvrt leta
s dvojí čonáškou
ře
na čtvrt leta . .
ve fllinlkách
skn
Praha
5
masthead
na měsle . reštost
na tvrt let. . . .
s dvojí zásllkou
8
masthead
vrt l . . . 1 k so
9
title
Dnešní číslo pro Frahu fe o 10 stranáci.
10
article
Tři programy.
Tři programy.
Zdejší německá „Politik“ připravila
svému čtenářstvu programové hody, uveřejnivši
skorem současně tři články z oboru vyšší po-
litiky, jejichž namnoze protichůdný obsah
předpokládá ovšem velmi zdravý žaludek. Všecky
tři články zabývají se poměry uherskými, ale
jen jediný činí tak s opravdovým zřením ke spo-
lečným zájmům, kdežto ostatní dva náležejí do
oboru katastrofálního, při čemž jeden jest pro
katastrofální postup zahraničný, druhý pro kata-
strofální postup vnitřní.
Nevěnovali bychom těmto zvláštním kvě
tům publicistiky bližší pozornosti, kdyby ně-
mecky psaná „Politik“ nesloužila namnoze
bližší i vzdálenější cizině za pramen informaci
o názorech českých, což by v tomto
případě mohlo způsobiti sice veliká nedoroz-
umění ohledně národa našeho, ale velmi málo b
mu prospělo.
Máme tu na mysli článek ze dne 25. dubn
t. r. „Společný zájem Uher a Čechu
dále články ze dne 29. dubna „Z Uher
Vnější a vnitřní politika“ a téhož dne
uveřejněný „Návrh na ozdravění“ Jana
hraběte z Harrachů.
Čech
Jan hrabě
Uhry
Harrach
11
article
Podáme z nich stručný obsah. Ve článku
„Společný zájem Uher a Čech“ upozorňuje se
na to, že Uhrům a Čechům nejvíce záleží na
budoucnosti monarchie. „Ve zmatcích poměrů
uhersko-rakouských,“ praví se tam, „mělo by se
v jednotlivých národech a zemích vyhledati to,
co jest jim společné pro stát; mělo by se vy-
hledati, kterým národům a zemím nejvíce záleží
na trvání a budoucnosti monarchie,“ V tomto
ohledu není nijaké pochybnosti, že na trvánía
budoucnosti státu Uhry a Čechy — Maďařia
Čechové mají zájem největší.“ Vzpomenuv pak
chybné politiky hr. Andrássye a podporování
Němeů dospívá pisatel ku přesvědčení, že obrov-
ský zápas obranný Čechů proti Němcům ukázal
Maďarům, že jim nelze dále protežovati Němee
— a že této protekce zanechali. „Musiloť se státi
Maďarům zřejmým, že přibývající agitací vše-
německou v této polovině soustátí se nepro-
spivá Uhrám a že Maďaři jsou všeněme-
ckým hnutím v největší míře ohroženi.“ Na to
vzpomíná autor na pokusy dra. Riegra, sblížitise
s Tiszou, kteréžto pokusy, jak známo, selhaly.
Čo
Uher
Čecho
Andrássy
Něme
Němec
Maďar
Riegr
Tisza
Uhry
12
article
Od té doby uplynulo mnoho let; všeněmecké
hnuti učinilo obrovské pokroky, vrhá své vlny
i daleko do Uher, a nynější politikové maďaršt
přiznávají: že Uhry a Čechy mají na zachování
monarchie společný zájem. Vzájemné dohodč
překáží dosud národnostní otázka v Uhrách;
vzdají-li se tu Maďaři svého šovinismu, „dalo
by se s nimi mluviti.“ Ostatně prý není
tak těžko řešiti národnostní otázku uherskou,
ježto dobrá vůle mezi Maďary a národnostmi jes
„nejen v zájmu Uher, ale i celé monarchie.
Po tomto dosti slíbném úvodu dalo se očeká
vati, že „Politik“ setrvá ve snaze, zjednati smi
ření a sblížení, což je zajisté moderním prostřed
kem politickým. Ale chyba lávky.
Již nejbližší číslo této uherské symfonie
„Vnější a vnitřní politika“ míří zcela jinam
Poslyšme!
Vykládá se tam, že v uherských kruziel
nelámou si příliš hlavu nadcházejícím stavem
ex-lex (mimozákonným), že se asi nalezne ně-
jaké východisko, a vládní listy prý ukazují na
záplétky na Balkáně, kteréž by ná
mohly překvapiti v krisi ústavní.
Také autor článku by si přál, aby konečn
vzalo za své státoprávní cvikýř-
ství, v němž se nalézají Bosna a
Hercegovina, vzpomíná, jak svého času se
postupovalo při připojení Haliče a Bukoviny, ale
netrvalo prý to tehdy tak dlouho, jako s Bosnou
a Hercegovinou. Dále posuzuje nepříznivě poli-
tiku zachování posavadního stavu (status quo)
za to doufá, že silná vnější politika by
účinkovala i na vnitřní zmatkya
přispěla by k vyjasnění situace
Proto si přeje, aby východní otázka, nyní
opět zahájená, v tom smyslu byla vyřízena, aby
Čecho
Maďar
Uhry
Balkán
Bosna a Hercegovina
Halič
Bukovina
Bosna
Hercegovina
13
article
posice a vážnost monarchie vyšla z balkánské
krise sesílena. „Je-li silna na venekn
opřena o živly konservativní, nemusí se lekati
vnitřních komplikací.“ Pisatel sice vydává všeck
teto za názory uherské, ale přece jen z opatrnost
dodává: „veřejně se o tom nemluví ani ve
sněmu, ani v časopisectvu.“ —
Tento článek tedy již o smiřovací a sblížo
vací politice ani nemuká, za to tím horlivěji s
zabývá Balkánem. Ale tu se mu přihodilo několi
nedopatření.
Předně zapomíná, že nynější balkánská po-
litíka našeho soustátí spočívá na dohodě s Ru-
ském z r. 1897, že jest to politika mírumilovná,
politika „status quo“, politika oprav v Turecku
— a změna její v politiku „silnou na venek“ by
znamenala: rozejíti se s Ruskem, opustiti do-
hedu z r. 1897 a pustiti se do politiky balkán-
ských dobrodružství
Také není pravda, že o této politice se an
ve sněmu, ani v časopisech uherských nepíše
Právě naopak, skoro všichni opposiční řečníe
maďarští, ba i Slovák Veselovský, při rozpravě
o branné předloze ohražovali se proti „silné
pelitice ve zmatcích balkánských“, a domáhaj
so vývoje dobrou vnitřní politikou.
Když Hoitsy nedávno uveřejnil svou studi
o veliký řeh Uhrách, bylo mu z opposič
ních kruhů i vytýkáno, že napomáhá — vídeň-
ským plánům ohledně Balkánu.
A na konec jsme si nechali program třetí, aě
časově objevil se v „Politice“ o několik hodin
dříve, než návrh „na silnou vnější politiku“, již
prý domněle si přejí — Maďaři.
Slovák
Veselovský
Hoitsa
Maďar
Balkán
Turecko
Rusko
Uhry
14
article
„Návrh na ozdravění“, učiněný Ja-
nem hrabětem z Harrachů, nazvati bychom
mohli návrhem na silnou politiku v po-
měru obou polovin soustátí. Návrh zdá se nám
býti stejně katastrofální, jako návrh druhý, jen že
směr katastrofy nešel by na venek, ale do vnitř.
Stařičkému členu panské sněmovny sželelo se
„nebezpečných následků nezhojitelné ne-
moci naší monarchie — dualismu; strašná
krise v Uhrách počíná působiti rozkladně na
celý organism, energická operace neni pro bu-
doucnost skutečně vyloučena. Slavná naše ar-
máda nemůže, nesmí býti rozštěpena ve dví.
dvojhlavý orel a národní hymna nesmějí zmizeti
a býti obětovány jiným odznakům. Maďarská ar-
máda dle vzoru z r. 1848 poskytla by obraz
říše uvnitř se rozdírajíci; nemocný by se musil
vzdáti léčení. Bije hodina jedenáctá, vzhůru ku
práci, dokud je čas. Prozatím navrhuje p. hrabě
Harrach, aby se zřídila liga vlastenců, aby
se stavila hráz bujnosti jedné strany v Uhrách
a „liga vlastenců pěstujž celkové vlaste-
nectví a podporujž společnou vysokou akci
ježseobmezínato, udržefi rakouskou jed-
notnou armádu.“ Liga tato prý by mohla se ujati
i v kruzích národů uherských.
Propustili jsme jaksi mimochodem
uvedeně vedlejší myšlénky, abychom nerušil
hlavní ideu návrhu hraběte Harracha. Vedlejší
ony myšlénky týkají se toho, že by i zástupci krá-
lonství českého mohli žádati, aby také český
lev dostal podíl při koncesích, jichž by se mohle
dostati Uhrám, a aby se dostalo každému národ-
nímu kmeni stejných práv.
Harrach
Harrach
Uhry
Bija
panská sněmovna
15
article
Jest patrno, že starorakouský ideál pan
hraběte má na mysli především dvojhlavého cen
tralistického orla, a německou jednotnou ar-
mádu.
Na stejná práva národních kmenů nebylo
nikdy místa ani v centralismu či jednotě, jak se
dí v návrhu, ani v dualismu. Proto národní kme-
nové budou asi žádati, aby pan hrabě Harrach
v tomto směru se vyjádříl určitěji.
Co pak se týče hlavního návrhu samého
vynikla podstata jeho sama sebou vedle obou
druhých programů.
My Čechové po vítězství německé obstrukee
ve Vídni, po porušení našeho rovného práva ja-
zykového, po přikázání všech našich národníeh
potřeb před nejvyšší tribunál německých stran-
níků; po ústupu exekutivy před německou men-
šinou, po ústrcích, jichž se dostává našim če-
ským menšinám ve vlastním domově a po nedo-
statku ochrany české práce za hranicemi — čím
dále tím pozorněji budeme zkoumati každý po
kus, jak dopomoci tomuto německému r oz
machu k vítězství ještě pronika-
vějším ul
I my Čechové již přesytili se vzletnými pro-
slovy a stáváme se střízlivými, vypočítavými
chladnými politiky. Tím spíše jest toho třeba
vůči návalu programů tak zajímavých, jako se
sešly v „Politice“ ve věcech — uherskýchl
Harrach
Čecho
Vídeň
16
article
Posl. dr. Pacák a dr. Kramář o sjezdě
důvěrnickém.
Z Vídně, 29. dubna.
Položili jsme oběma poslancům těm otázku
jaký máte dojem a soud o výsledcích sjezdu
našich důvěrníkův ? Odpověděli takto:
Posl. dr. Bedřich Pacák:
Ptáte se mne, jaký na mě udělal dojem
sjezd důvěrníků naší strany? — Sledoval jsem
celý průběh sjezdu velmí bedlivě a mohu tudíž
zcela upřímně říci, že dojem ten na mě nebyl
jednotný, nýbrž že dojem ten byl dělený
Z jednoho hlediště byl dobrý, z druhého
méně dobrý.
Jsem přes třicet let neb snad více členen
strany svobodomyslně; nenáležel jsem nikdy
žádné jiné politické straně, prodělal jsem sní
dobré i zlé, ano mnohou velmi zlou chvíli jsem
v řadách jejich přetrpěl. — Ale nepamatuju se
dosud, že bych byl kdy s tak tesklivým napnu-
tím pohlížel k rozhodnutí jako tenkráte.
Ne snad proto, zvílězí-li menšina nek
většina, poněvadž to i ono vílězství zna-
menalo rozt žku; ale proto, z da-li strana
co taková se celkově uhájí a udrží.
Neb nepamatuji za dobu (rvání té strany, že
by zevnítř samé strany vedeny byly
proti samým základům strany tak ostré rány jako
tentokráte.
Bohu díky — všecky rány odraženy, nezví-
tězila ani menšina ani vělšína. Rozumným
kompromissem výkonného výboru
strany ujednán nový základa
strana svobodomyslná jakotaková
vyšla z boje nejen zachovájna ale
také sesílena, k malé sice radost
domácích i cizích nepřátel, ale za
to k upřímné radosti věrných
přátel strlaný samé, jichž — jak jsme
viděli na sjezdě — vzdor popírání nepřátel je
ještě velmi slušný hlouček.
Posl
doktor
Pacák
Kramář
Vídeň
17
article
Ale při tomto sjezdu ke všeobecné radosti
se zjevilo, že nepravdivá byla jaká-
koli tvrzení, že strana svobodo-
myslná, resp. jeji zástupeové upu
stili od programu straný a že na
nedorozumění zakládala se tvrze
ní, že strana ta upustila od svéh
boje za práva svého národa a protí
centralismu a že utonula v pohodl
ném oportunismu. V tom zjednáno jasno
a to byl dojem dobrý, který jsem si ze
sjezdu odnesl.
Divím se tomu však velice, že vládní listy
a vídeňské listy zvláště snaží se z celého prů-
běhu sjezdu a jeho usnešení pro politiku pana
ministerského předsedy tlouci kapitál. Činí tk
neprávem. Mohu tolik říci, že celý tenor sjezdu
důvěrníků vyzněl velmi ostře proti politice mini-
sterského předsedy dra. Körbra, že vyzněl jako
varovný hlas lidu proti důvěřování této vládě
a že hlas lidu zde ne ojediněle, ale ve velké
většině volal po ostřejším a ostrém postupu.
Ačkoli mám za to, že poslanců
v jich jednání taktickém musí být
ponechána úplná volnost v postup
taktickém a rozhodně bych se v ze-
přel a byl se vzepřel každému man-
dátu imperativnímu; nicméně ne-
znám poslaneckého sdružení, jez
by neslyšelo tak závažného hlasu.
jakým jesthlas sboru důvěrníků
Jsem přesvědčen, že sjezd bude míti a má dobrý
účinek a v tom ohledu byl dojem sjezdu na
mne rozhodně dobrý. Vláda a kruhy
vídeňské nemohou pro sebe z usnešení sjezdu
čerpat žádné posily.
Posily pro sebe čerpati může klub posla
necký, poněvadž sjezd rozpoznal, ž e k l uk
strana svoboda
18
article
svým rozhodnutím o prvním čte n
předloh vyrovnávacích neučinil
nižádný obrat programový, nýbrž
toliko taktický; že vyhradil si
pro výbor i druhé čtení úplnou
volnost a že jí využije v obou smě-
rech, jak toho vyžadovati bud
zájem národa, zajisté ale ne na
prospěch našich nepřátel i vlády
— Vládní i vídeňské kruhy tedy velmi se mýli
jestli usnešení sboru důvěrníků jakýmkoliv způ-
sobem na svůj prospěch vykládajl.
Měně dobrý dojem odnesl jsems
z mnohých řečí sjezdu. Ne snad že by mně
bylo vadilo, že sem tam na náš klub i jednot
livé poslance ostře bylo útočeno. — To nikoliv
To vysvětluje se již účelem sjezdu. — Ale mně
vadilo, že z mnohých řečí jsem viděl, že na
mnoze řečníci o postupu poslanců nebyly správně
zpraveni, že panovalo mnohé nepochopení a ne
dorozumění. A v tom jsem viděl, že jednal
žurnalisticky, jednak poslanci samými voličové
o všech fásích politického postupu nebyli zpra-
vováni a že tím nedorozumění i nepochopen
povstalo.
19
article
Neboť viděl jsem na druhé straně u řeč
níků, kteří o pravém stavu věcí byli zpravení
velmi pěkné porozumění pro postup zdravého
lidského rozumu a uznání, že poslancům nemo
hou se vázat ruce nějakým imperativním man
dátem.-
Ale při první jsem si musil sáhnout n
prsa a říci: »Pater peceavi«. To jsme, bo
hužel, my zavinili, že jsme nevstu
povali více ve styk se svými vo-
liči a v tom okamžiku jsem cítil
že zavinění naše jest v té příčině
že jsme na schůzích voličů sve
kroky a cesty obšírně nevyjasňo-
vali a neodůvodňovali. A v té ch vil
jsem si slíbil pracovat k to mu, b
poselstvo české co nejvíce schůz
voličských pořádalo. Bylo jasno
že nedorozumění a bouře nynějš
také vznikly jen z takové nedosta-
tečné informace voličstva, a když
jsem řeči důvěrníků slyšel, tu te-
prve jsem pochopil — co se mně zdálo
dříve nepochopitelným — že jen neporoz
uměním věci a abych tak řekl také
mnohými ne úplně jasně a otevřeně
pronesenými výroky zmatek one
nas tlal.
Vidělť jsem, že všude tam, kde lidu ol
vřeně a poclivé pravda se řekla, na sjezdě plné
porozumění pro věc se jevilo.
Méně dobrý dojem tudíž na mne
činila nedostatečná informace a tu nemohl jsem
nás úplně uznati viny prostými.
Jedna však věc — zdá se mně — žes
zplna osvědčila. Poslanci usnesli se, na sjezdu
nemluvit aneb mluvit co nejméně a ponechati
slovo důvěrníkům. A v tom lišil se zjezd velmi
příznivě od schůze voličů.
20
article
Jak namnoze je monolog poslance; voličové
co nejméně se plají a tím celá schůze nabývá
rázu jednostrannosti. Na sjezdu důvěrníků mlu-
vili zástupcové všech stavů a poslancové dobře
sobě mohli učiniti dojem o smýšlení lidu, byo
i sem tam zarážel nedostatek pravé informace.
O tom jsem už promluvil. — Celkem můžeme
býti s výsledkem sjezdu spokojení — účinek
jeho bude dobrý doma i ve Vídni.
Mám ale za to, že bychom neměli přestat
na tom, pořádati sjezd jednou za několik let.
To nestačí. — Vím, že to není možné pořádati
každoročně sjezdy zemské. Přimlouval bych se
prolo za to, abychom do naší organisace pojaly
sjezdy krajské a výkonné výbory
krajské, jež by byly členem mezi okresní orga
nisací a zemskou. Tyto krajské sjezdy
mohly by svolány býti buď každý rok neb každý
druhý rok neb v krajích střídavě. Do nich po-
voláni by byli důvěrnici z celého kraje, poslanci
téhož kraje a mužové strany v kraji tom pů-
sobicí, a na těchto sjezdech by nejen mohly
příjiti k rozhovoru a usnášení všeobecné politické
poměry, ale i poměry strany krajové i okresní,
kteréžto sjezdy pořádány by byly kraj. výkonným
V drobném prodejit
ranní čí-lo o sobě .
.. . . za zh
odpolední
Ve šllalkách na venkorši
ranní čhsla. . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserát
platí se hotové napřed
Předplacení a inserty přijíná sdmini-
strace v Marianské ulikci č. a
Tam nackázají se též redakce
Uiskárna a expedicn „Národnich Listu-
Rakoplsy so novracsjí.
Vídeň
21
article
výborem. Tento, jsa na místě, lépe by věděl, kde
se co nedostává, kde třeba pomoci, pořádal by
schůze okresní, kde by to bylo nutné, a tím
doplňoval celkovou organisaci zemskou. Byl by
tím jaksi pomocným sborem zemského sboru
důvěrnického. Tato organisace osvědčuje se také
u jiných stran. Prolo pokusme se také my o ni
a decentralisujme také my svoji
organisaci.
22
article
Posl. dr. Kramář
Posl
doktor
Kramář
23
article
Sjezd důvěrníků má pro rozvoj politických
věcí v Čechách především ten veliký význam,
že představitelé strany svobodomyslné pevně
jsou odhodlání zachovati jednotnou organisaci
politickou národa českého a zameziti všecko
drobení na frakce a frakcičky. To byla, smím-i
tak říci, psychologická niť jednání. Přes to, že
veliká většina sboru byla pro nejrozhodnější
postup proti vládě, neslyšel nikdo ani jediného
slova proti t. zv. vedení strany — naopak! —
a na druhé straně hlavní zástupce opposice
proti rozhodnutí klubu byl přijat shromážděním
jinak, než dalo se podle nálady sjezdu oče-
kávati.
Při veškeré rozhodnosti politické je vážné
veřejné míněni české, které repraesentováno bylo
skoro 500 důvěrníky, jednomyslné proti každému
porušení kázně a discipliny, ať děje se se strany
umírněné nebo radikální.
To je opravdu světlý a radostný dojemz
sjezdu.
Rovněž nelze podceňovati moudrou rozvahu
sjezdu, který s největší rozhodností odmi
určovati taktiku klubu poslaneckého. Všecky
pokusy v tomto smyslu učiněně nenalezly nija-
kého souhlasu.
Klub poslanců může býti tedy se sjezdem
v tom smyslu spokojen, že sjezd schválil jeho
taktiku, ovšem tak, jak se o ní klub opravdu
usnesl a ne jak byla mylně ve veřejnosti ličena
se strany radikální. Klub nikdy se neusnesl.
vzdáti se pro další projednávání rakousko-uher-
ského vyrovnání jakéhokoli taktického prostředku.
tedy i nejostřejšího, a jen nedorozuměním, úmy-
slným nebo neúmyslným, mohlo povstati do-
mnění, že klub obstrukce se navždy vzdal.
Čechy
24
article
K tomu nebylo příčiny a většině klubu ani ne-
napadlo usnesení takové učiniti. Mluvil-li jsem
na příklad já v Táboře o zlomené páteři, pak
chtěl jsem tím přece jenom říci, že se po vol-
bách obstrukce z eruptivního projevu nevůle
rozhořčení stala taktickým prostředkem — v par-
lamentě obvyklým — a že tudíž z taktických
důvodů a ne z důvodu principiálního radika-
lismu, musí býti posuzováno vypuštění prvního
čtení vyrovnacích předloh z obstrukce a že tu-
díž není potřeba k vůli tomu bouřiti veřejné
mínění v Čechách a rozsévati nedůvěru proti
českému poselstvu. Sjezd nikoho nesoudil a ne-
odsuzoval a správně postavil se tudíž na stano-
visko, že jedná se o otázku taktickou a ne
zradu programu a národa, jak si to různí pá-
nové přáli a představovali.
Že vyzněl sjezd v rozhodnou, jednohlasnou
manifestaci proti vládnímu systému a k pevné,
neúsťupné politice, musí býti každému v. Če-
chách uspokojením a přímo komická je snah
listů německých a vládních, vyličovati věc jako
vítězství politiky opportunistické a zachránění
rakousko-uherského vyrovnání.
Tábor
Čechy
25
article
Zvítězila ne politika opportunistická, nýbrž
rozhodná a rozumná, a jak se při tom povede
vládě i rakousko-uherskému vyrovnání, to ukáže
budoucnost. Na sjezdu právem se žalovalo na
to, že jsme příliš často mluvili napřed o tom.
co chceme dělati. Mnohdy mělo to určité, takti-
cké příčiny, kterým se u nás nemohlo rozuměti.
poněvadž nemohli jsme je urbi et orbi objasňo-
vati, abychom nezmařili jich účinek, ale často
snad zbytečně jsme také ohlašovali svůj postup
k vůli veřejnému mínění v Čechách, a jsme nyní
opravdu rádi, že náš sbor důvěrníků tak nepo-
krytě řekl, že toho nežádá a že nám v otázkách
taktických ponechává úplně volnou ruku. Ne-
budu tedy o budouenosti ničeho mluviti.
Vedle dojmů radostných ovšem byly také
dojmy méně příjemné. Štvaním, soustavně pro-
vozovaným ze stran radikálních, nízkým tonem
Čechy
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 29. dubna.
Onehdy dostal jsem se na cestě z Vídni
do Prahy do coupé, v němž seděly již tři osoby.
Cestující, z nichž jeden náramně se nadouval
tím, že zastupuje největší klenotnickou firmuve
Pforzheimu, kdežto druzí dva hádali se o to,
kdo že větších zjednává si zásluh o lidstvo,
zda ten jenž prodává margarin, či ten, který je
oblažuje falšovaným vínem. Obrátili se konečně
na mne, abych je rozsoudil, však byl jsem
nucen, odmitnoutí v tomto případě úkol. Pari-
sův, řekl jsem jim prostě, že lidybych já měl
v rukou spravedlnost v tomto státě, dal bych
je zavřít oba.
Jezdím ostatně nejraději sám. Ne snad
proto, že jsem misantropem, ale z té příčiny, že
za jistých okolností mohou býti lidé člověku
velmi nebezpečni. Mohu to dokázati z vlastní
zkušenosti své, neboť třikráte již ocitl jsemse
nepozornosti druhých v nebezpečí života. Jed-
nou byl by mne zabil tlumok sousedův, jenž
spadl mi na hlavu. Na štěstí ale naplněn byl
kradeným peřim; takže na místě před soud
boží byl jsem jako svědek citován k okresnímu
soudu pro Staré i Nové město. Po druhé byl
by mne jeden cestující málem otrávil salámem,
jejž mi nabídl ke snídaní a po třetí chtěl mne
probodnout jistý lajtnant proto, že jsem mu
dovoliti nechtěl v coupě pro nekuřáky dýmat
cigaretty. Však minulý pátek — měl jsem před
zebou sjezd důvěrníkův — bylo mi úzko a ne-
volno a proto odhodlal sem se vyhledati spo
lečnost. Přiučil jsem se ledačemus a mnohé
co mi bylo dosud nevysvětlitelno, zdálo se mi
býti pojednou jasným.
Praha
Vídeň
Pforzheim
Pari
27
article
Toť se vi, že zábava se pohybovala v mezíc
pevně označených denními zprávami vídeňských
listů. Hlavním předmětem hovoru byl arcibiskup
Kohn. Všichni tři opouštěli právě Moravu. Před-
stavme si tedy, co všechno důkladný commis-
voyageur nesebere, když tak dlouho putuje tam
od jednoho městečka do druhého a navštív
tak aspoň deset besedních klepáren v týdnu.
Jeden z nich dokazoval a uváděl tvrzen
své s takovou určitostí, jakoby sám byl při tom
spolupůsobil, že je totiž arcibiskup olomoucký
jako bývalý žid dosud hlavním sloupem »Alliance
israélite« a že nezamýšlí nic jiného, než jedná-
ním svým katolickou církev zničit. Ví prý to
z úst lidí velmi spolehlivých, od těch, kteři
jej viděli nejednou vstupovati ve Vídni v Leopol-
dově do domu, kde prý se konají schůze tuhoto
světového spolku či vlastně jeho rakouského
odboru. Ostatně prý je známo v Olomouei
i v Kroměříži, že arcibiskup Kohn slaví židovské
svátky, že jí macesy a ceremonář nejednou prý
jej překvapil, když domnívaje se, že je nepo
zorován, modlil se »ze řemínků«.
Druhý měl za to, že je Kohn svobodným
zednářem a že mu bylo to, co dělá, uloženo.
Nebyl by ani prvním ani posledním frankmazonem
ve vysokém kleru. Vždyť byli i papežové svo-
bodnými zednáři, proč by nemohl býti »bratreme
léž pan Kohn? Dává prý si na všechno malovat
a na všechno vyšívat krokvici, výmluvný to
doklad, že hlásí se k tém, jejichž hlavním
cilem je křesťanství zlomit a vyhladit.
Kohn
Morava
Vídeň
Leopol
Kroměříž
28
article
»Mýlite se, pánové,« vmísil se do rozpravy
třetí. »Tak se věci nemají. Znáte, pánové, hi-
storii templářů? Řád založený ve středověku
jako jiný za tím účelem, aby dobyl Jerusaléma
a zemi zaslibenou vrátil světu křesťanskému
Templáři však dostali se na scestí. P'řišedše
ve styk s lidmi zlými, dali se svěsti a odřek
nuvše se křesťanství stali se pohany, již nahra-
dili boha zvláštní stvůrou, kterou nazvali »ba-
fometem«, jejž vzývali, k němuž se modlilia
jemuž prokazovali pocty, jaké přísluší jedině
vládci nebes. Byvše pronásledováni, rozprehl
se na všechny strany a do všech zeml. Také
na Moravu se jich dostala část, jak tomu na-
svědčuje známá Šeborova opera. A tam udržel
se prý dosud. Naopak množi prý se a čím dál
tím více maji tam adeptů. A Kohn je prý vele-
knězem templářů na Moravě. Tím dá se vy-
světliti všechno.«
Trnul jsem a tázal se zejmena třetiho ze
společnosti, do níž jsem se dostal, má-li všechno
to z dobrého pramene? Zvedl dva prsty jako
by ku přisaze a pravil: »Pane, pravím vám
že bych na všechno to mohl umříti. Vždye
přece vidíte, že nejsem mluvka. « A zastydě
jsem se, že dal jsem pochybnosti vzklíčiti
v duši své. Cestující s vínem a mluvka!
Ctilel »bafometu« tedy. Tím ovšem dá se
vysvětliti leccos.
»A domniváte se, pane, že má dr. Theo
dor Kohn dobrý rozum? Zdá se mi, jako by
neměl v lebce všechno v pořádku.s
»No, dobrá,« zašeptal jsem a při tom jsem
si vzpomněl, co by mohl pro svůj národ učiniti
muž s jedním millionem a dvěma sty tisíci kor
Šeborův
Kohn
Theo
Jeruzalém
Morava
29
article
namí přijmů, kdyby nebyl židem, nebo svobodným
zednářem nebo templářem, nýbrž věrným synem
svého národa? Co by učiniti mohl pro kulturn
povznesení českého lidu na Moravě svými pe-
nězi, svým postavením, svým leskem, svým
vlivem?
Jsem zvyklý dříve, než někoho odsoudím
sám mu dělat advokáta a proto jsem hájil dlouho
arcibiskupa Kohna.
Sám sebe jsem utvrzoval v tom, že obvi
ňuje se přes příliš, že se mu vytýkají hříchy
jichž se nedopustil, že odsuzuje se, aniž by by
slyšán.
Dokazoval jsem sám sobě, že proto a
proti sobě popudil nejdříve armádu svých úřad-
níků, že po bohopustém hospodářství zesnulého
kardinála Fürstenberga zavedl přísný pořádek.
Je přece známo, jak téžko se to přechází z
starého volného do nového přisného režimu.
Potom jsem prováděl důkaz, že kněží bouří se
proti němu z té přičiny, že dbá o to, aby vedli
živet korrektní, že nemiluje svobody, v níž si
duchovní na Moravě — nevím o tom z vlastní
zkušenosti praničeho, pouze z doslechu, který
možno že má svůj základ v pomluvě — libo-
vali za kardinála, jenž byl Kohnovým před-
chůdcem, však, žel, o jiném jsem se přesvědčil
Také jsem svaloval z počátku vinu na spe-
ciálně českou nectnost, jež tak ráda závidí
jež nešťastna je, zmohutní-li kdo z nás, ať již
mocí, či pozemským statkem. Je známo, že my
demokraté čeští máme se nejraději, dokud máme
kapsy prázdně. Běda tomu, komu z nás podaře
se nějakým způsobem se zmoci. Podezříváme
ho, pomlouváme a prohlašujeme za darebáka.
Kohn
Fürstenberg
Kohnův
Morava
30
article
a tak dlouho do něho ryjeme, tak dlouho proti
němu štveme, až ho vyštveme. Bez ohledu na
to, domohl li se toho, co má, plli, šetrností,
důmyslem či štěstím. Což je ostatně štěstí ně-
jakou přihanou? Je snad méně čestným ten,
kdo vyhrál hlavní los, než ten, kdo ho ne-
vyhrál ? —
Žel, že všechno tolo uvažování, všechny
důvody, jež uváděl jsem, přemitaje o chování
se dra. Kohna, na konec mi selhaly a že po
náležitém nestranném resumě, uklidiv se se svým
vyšetřeným maleriálem do síně poradní, nucen
jsem byl prohlásiti, že dr. Theodor Kohn, arci-
biskup olomúcký, přece je vinen.
Boli mne to, ale co prokázáno, stačí, aby
hořce zaplakal genius národa českého nad tím,
co v zemi sesterské se děje.
Ne, ne! Odvolávám to. Nechť do boudy s
schová fňukající genius, neumí-li nic lepšího.
Hádali se před volbou v Olomouci mezi sebou
kavalíři v klerice a poněvadž se nemohli srovnati,
vyšel z volby náhodou a na zlost obou se po-
tírajících stran — Kohn, kněz rodu nizkého, syn
chalupníka, z chudé chaty. A zajásali jsme, že
takový byl ten »třeli«, klerý kořistiv z bádky
jiných »dvou«, tak dobře pochodil.
Nevedl ho ale po cestě jedině správné ná-
roda genius, nýbrž, bůh ví, jaká se ho zmocnila
obluda. Karikatura bloudícího světem ducha, jenz
vtělil se v římské Caesary — tyrany! Máme ne-
štěstI. Člověk z nás a člověk takovýl
Věru, že tak brzo člověk občanského pů-
vodu arcibiskupem v Olomouci se nestane. Oto
se postarají ti, již zlostí soptili, když před lely
ze zápasu vyšel — Kohn.
Kohn
doktor
Věra
Ota
Olomouc
bůh vědět