ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3b58be70-70b7-11dc-9466-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 38, person 38, org 2, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIII
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 30. dubna 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 118.
4 masthead
Na rannt n odpol. Histy předplácí se v Praze v aduninislrati a miěsl na čtvrt leta s dvojí čonáškou ře na čtvrt leta . . ve fllinlkách skn
Praha
5 masthead
na měsle . reštost na tvrt let. . . . s dvojí zásllkou
6 masthead
ko ke!
7 masthead
na rrěste
8 masthead
vrt l . . . 1 k so
9 title
Dnešní číslo pro Frahu fe o 10 stranáci.
10 article Tři programy.
Tři programy. Zdejší německá „Politik“ připravila svému čtenářstvu programové hody, uveřejnivši skorem současně tři články z oboru vyšší po- litiky, jejichž namnoze protichůdný obsah předpokládá ovšem velmi zdravý žaludek. Všecky tři články zabývají se poměry uherskými, ale jen jediný činí tak s opravdovým zřením ke spo- lečným zájmům, kdežto ostatní dva náležejí do oboru katastrofálního, při čemž jeden jest pro katastrofální postup zahraničný, druhý pro kata- strofální postup vnitřní. Nevěnovali bychom těmto zvláštním kvě tům publicistiky bližší pozornosti, kdyby ně- mecky psaná „Politik“ nesloužila namnoze bližší i vzdálenější cizině za pramen informaci o názorech českých, což by v tomto případě mohlo způsobiti sice veliká nedoroz- umění ohledně národa našeho, ale velmi málo b mu prospělo. Máme tu na mysli článek ze dne 25. dubn t. r. „Společný zájem Uher a Čechu dále články ze dne 29. dubna „Z Uher Vnější a vnitřní politika“ a téhož dne uveřejněný „Návrh na ozdravění“ Jana hraběte z Harrachů.
Čech Jan hrabě Uhry Harrach
11 article
Podáme z nich stručný obsah. Ve článku „Společný zájem Uher a Čech“ upozorňuje se na to, že Uhrům a Čechům nejvíce záleží na budoucnosti monarchie. „Ve zmatcích poměrů uhersko-rakouských,“ praví se tam, „mělo by se v jednotlivých národech a zemích vyhledati to, co jest jim společné pro stát; mělo by se vy- hledati, kterým národům a zemím nejvíce záleží na trvání a budoucnosti monarchie,“ V tomto ohledu není nijaké pochybnosti, že na trvánía budoucnosti státu Uhry a Čechy — Maďařia Čechové mají zájem největší.“ Vzpomenuv pak chybné politiky hr. Andrássye a podporování Němeů dospívá pisatel ku přesvědčení, že obrov- ský zápas obranný Čechů proti Němcům ukázal Maďarům, že jim nelze dále protežovati Němee — a že této protekce zanechali. „Musiloť se státi Maďarům zřejmým, že přibývající agitací vše- německou v této polovině soustátí se nepro- spivá Uhrám a že Maďaři jsou všeněme- ckým hnutím v největší míře ohroženi.“ Na to vzpomíná autor na pokusy dra. Riegra, sblížitise s Tiszou, kteréžto pokusy, jak známo, selhaly.
Čo Uher Čecho Andrássy Něme Němec Maďar Riegr Tisza Uhry
12 article
Od té doby uplynulo mnoho let; všeněmecké hnuti učinilo obrovské pokroky, vrhá své vlny i daleko do Uher, a nynější politikové maďaršt přiznávají: že Uhry a Čechy mají na zachování monarchie společný zájem. Vzájemné dohodč překáží dosud národnostní otázka v Uhrách; vzdají-li se tu Maďaři svého šovinismu, „dalo by se s nimi mluviti.“ Ostatně prý není tak těžko řešiti národnostní otázku uherskou, ježto dobrá vůle mezi Maďary a národnostmi jes „nejen v zájmu Uher, ale i celé monarchie. Po tomto dosti slíbném úvodu dalo se očeká vati, že „Politik“ setrvá ve snaze, zjednati smi ření a sblížení, což je zajisté moderním prostřed kem politickým. Ale chyba lávky. Již nejbližší číslo této uherské symfonie „Vnější a vnitřní politika“ míří zcela jinam Poslyšme! Vykládá se tam, že v uherských kruziel nelámou si příliš hlavu nadcházejícím stavem ex-lex (mimozákonným), že se asi nalezne ně- jaké východisko, a vládní listy prý ukazují na záplétky na Balkáně, kteréž by ná mohly překvapiti v krisi ústavní. Také autor článku by si přál, aby konečn vzalo za své státoprávní cvikýř- ství, v němž se nalézají Bosna a Hercegovina, vzpomíná, jak svého času se postupovalo při připojení Haliče a Bukoviny, ale netrvalo prý to tehdy tak dlouho, jako s Bosnou a Hercegovinou. Dále posuzuje nepříznivě poli- tiku zachování posavadního stavu (status quo) za to doufá, že silná vnější politika by účinkovala i na vnitřní zmatkya přispěla by k vyjasnění situace Proto si přeje, aby východní otázka, nyní opět zahájená, v tom smyslu byla vyřízena, aby
Čecho Maďar Uhry Balkán Bosna a Hercegovina Halič Bukovina Bosna Hercegovina
13 article
posice a vážnost monarchie vyšla z balkánské krise sesílena. „Je-li silna na venekn opřena o živly konservativní, nemusí se lekati vnitřních komplikací.“ Pisatel sice vydává všeck teto za názory uherské, ale přece jen z opatrnost dodává: „veřejně se o tom nemluví ani ve sněmu, ani v časopisectvu.“ — Tento článek tedy již o smiřovací a sblížo vací politice ani nemuká, za to tím horlivěji s zabývá Balkánem. Ale tu se mu přihodilo několi nedopatření. Předně zapomíná, že nynější balkánská po- litíka našeho soustátí spočívá na dohodě s Ru- ském z r. 1897, že jest to politika mírumilovná, politika „status quo“, politika oprav v Turecku — a změna její v politiku „silnou na venek“ by znamenala: rozejíti se s Ruskem, opustiti do- hedu z r. 1897 a pustiti se do politiky balkán- ských dobrodružství Také není pravda, že o této politice se an ve sněmu, ani v časopisech uherských nepíše Právě naopak, skoro všichni opposiční řečníe maďarští, ba i Slovák Veselovský, při rozpravě o branné předloze ohražovali se proti „silné pelitice ve zmatcích balkánských“, a domáhaj so vývoje dobrou vnitřní politikou. Když Hoitsy nedávno uveřejnil svou studi o veliký řeh Uhrách, bylo mu z opposič ních kruhů i vytýkáno, že napomáhá — vídeň- ským plánům ohledně Balkánu. A na konec jsme si nechali program třetí, aě časově objevil se v „Politice“ o několik hodin dříve, než návrh „na silnou vnější politiku“, již prý domněle si přejí — Maďaři.
Slovák Veselovský Hoitsa Maďar Balkán Turecko Rusko Uhry
14 article
„Návrh na ozdravění“, učiněný Ja- nem hrabětem z Harrachů, nazvati bychom mohli návrhem na silnou politiku v po- měru obou polovin soustátí. Návrh zdá se nám býti stejně katastrofální, jako návrh druhý, jen že směr katastrofy nešel by na venek, ale do vnitř. Stařičkému členu panské sněmovny sželelo se „nebezpečných následků nezhojitelné ne- moci naší monarchie — dualismu; strašná krise v Uhrách počíná působiti rozkladně na celý organism, energická operace neni pro bu- doucnost skutečně vyloučena. Slavná naše ar- máda nemůže, nesmí býti rozštěpena ve dví. dvojhlavý orel a národní hymna nesmějí zmizeti a býti obětovány jiným odznakům. Maďarská ar- máda dle vzoru z r. 1848 poskytla by obraz říše uvnitř se rozdírajíci; nemocný by se musil vzdáti léčení. Bije hodina jedenáctá, vzhůru ku práci, dokud je čas. Prozatím navrhuje p. hrabě Harrach, aby se zřídila liga vlastenců, aby se stavila hráz bujnosti jedné strany v Uhrách a „liga vlastenců pěstujž celkové vlaste- nectví a podporujž společnou vysokou akci ježseobmezínato, udržefi rakouskou jed- notnou armádu.“ Liga tato prý by mohla se ujati i v kruzích národů uherských. Propustili jsme jaksi mimochodem uvedeně vedlejší myšlénky, abychom nerušil hlavní ideu návrhu hraběte Harracha. Vedlejší ony myšlénky týkají se toho, že by i zástupci krá- lonství českého mohli žádati, aby také český lev dostal podíl při koncesích, jichž by se mohle dostati Uhrám, a aby se dostalo každému národ- nímu kmeni stejných práv.
Harrach Harrach Uhry Bija panská sněmovna
15 article
Jest patrno, že starorakouský ideál pan hraběte má na mysli především dvojhlavého cen tralistického orla, a německou jednotnou ar- mádu. Na stejná práva národních kmenů nebylo nikdy místa ani v centralismu či jednotě, jak se dí v návrhu, ani v dualismu. Proto národní kme- nové budou asi žádati, aby pan hrabě Harrach v tomto směru se vyjádříl určitěji. Co pak se týče hlavního návrhu samého vynikla podstata jeho sama sebou vedle obou druhých programů. My Čechové po vítězství německé obstrukee ve Vídni, po porušení našeho rovného práva ja- zykového, po přikázání všech našich národníeh potřeb před nejvyšší tribunál německých stran- níků; po ústupu exekutivy před německou men- šinou, po ústrcích, jichž se dostává našim če- ským menšinám ve vlastním domově a po nedo- statku ochrany české práce za hranicemi — čím dále tím pozorněji budeme zkoumati každý po kus, jak dopomoci tomuto německému r oz machu k vítězství ještě pronika- vějším ul I my Čechové již přesytili se vzletnými pro- slovy a stáváme se střízlivými, vypočítavými chladnými politiky. Tím spíše jest toho třeba vůči návalu programů tak zajímavých, jako se sešly v „Politice“ ve věcech — uherskýchl
Harrach Čecho Vídeň
16 article
Posl. dr. Pacák a dr. Kramář o sjezdě důvěrnickém. Z Vídně, 29. dubna. Položili jsme oběma poslancům těm otázku jaký máte dojem a soud o výsledcích sjezdu našich důvěrníkův ? Odpověděli takto: Posl. dr. Bedřich Pacák: Ptáte se mne, jaký na mě udělal dojem sjezd důvěrníků naší strany? — Sledoval jsem celý průběh sjezdu velmí bedlivě a mohu tudíž zcela upřímně říci, že dojem ten na mě nebyl jednotný, nýbrž že dojem ten byl dělený Z jednoho hlediště byl dobrý, z druhého méně dobrý. Jsem přes třicet let neb snad více členen strany svobodomyslně; nenáležel jsem nikdy žádné jiné politické straně, prodělal jsem sní dobré i zlé, ano mnohou velmi zlou chvíli jsem v řadách jejich přetrpěl. — Ale nepamatuju se dosud, že bych byl kdy s tak tesklivým napnu- tím pohlížel k rozhodnutí jako tenkráte. Ne snad proto, zvílězí-li menšina nek většina, poněvadž to i ono vílězství zna- menalo rozt žku; ale proto, z da-li strana co taková se celkově uhájí a udrží. Neb nepamatuji za dobu (rvání té strany, že by zevnítř samé strany vedeny byly proti samým základům strany tak ostré rány jako tentokráte. Bohu díky — všecky rány odraženy, nezví- tězila ani menšina ani vělšína. Rozumným kompromissem výkonného výboru strany ujednán nový základa strana svobodomyslná jakotaková vyšla z boje nejen zachovájna ale také sesílena, k malé sice radost domácích i cizích nepřátel, ale za to k upřímné radosti věrných přátel strlaný samé, jichž — jak jsme viděli na sjezdě — vzdor popírání nepřátel je ještě velmi slušný hlouček.
Posl doktor Pacák Kramář Vídeň
17 article
Ale při tomto sjezdu ke všeobecné radosti se zjevilo, že nepravdivá byla jaká- koli tvrzení, že strana svobodo- myslná, resp. jeji zástupeové upu stili od programu straný a že na nedorozumění zakládala se tvrze ní, že strana ta upustila od svéh boje za práva svého národa a protí centralismu a že utonula v pohodl ném oportunismu. V tom zjednáno jasno a to byl dojem dobrý, který jsem si ze sjezdu odnesl. Divím se tomu však velice, že vládní listy a vídeňské listy zvláště snaží se z celého prů- běhu sjezdu a jeho usnešení pro politiku pana ministerského předsedy tlouci kapitál. Činí tk neprávem. Mohu tolik říci, že celý tenor sjezdu důvěrníků vyzněl velmi ostře proti politice mini- sterského předsedy dra. Körbra, že vyzněl jako varovný hlas lidu proti důvěřování této vládě a že hlas lidu zde ne ojediněle, ale ve velké většině volal po ostřejším a ostrém postupu. Ačkoli mám za to, že poslanců v jich jednání taktickém musí být ponechána úplná volnost v postup taktickém a rozhodně bych se v ze- přel a byl se vzepřel každému man- dátu imperativnímu; nicméně ne- znám poslaneckého sdružení, jez by neslyšelo tak závažného hlasu. jakým jesthlas sboru důvěrníků Jsem přesvědčen, že sjezd bude míti a má dobrý účinek a v tom ohledu byl dojem sjezdu na mne rozhodně dobrý. Vláda a kruhy vídeňské nemohou pro sebe z usnešení sjezdu čerpat žádné posily. Posily pro sebe čerpati může klub posla necký, poněvadž sjezd rozpoznal, ž e k l uk
strana svoboda
18 article
svým rozhodnutím o prvním čte n předloh vyrovnávacích neučinil nižádný obrat programový, nýbrž toliko taktický; že vyhradil si pro výbor i druhé čtení úplnou volnost a že jí využije v obou smě- rech, jak toho vyžadovati bud zájem národa, zajisté ale ne na prospěch našich nepřátel i vlády — Vládní i vídeňské kruhy tedy velmi se mýli jestli usnešení sboru důvěrníků jakýmkoliv způ- sobem na svůj prospěch vykládajl. Měně dobrý dojem odnesl jsems z mnohých řečí sjezdu. Ne snad že by mně bylo vadilo, že sem tam na náš klub i jednot livé poslance ostře bylo útočeno. — To nikoliv To vysvětluje se již účelem sjezdu. — Ale mně vadilo, že z mnohých řečí jsem viděl, že na mnoze řečníci o postupu poslanců nebyly správně zpraveni, že panovalo mnohé nepochopení a ne dorozumění. A v tom jsem viděl, že jednal žurnalisticky, jednak poslanci samými voličové o všech fásích politického postupu nebyli zpra- vováni a že tím nedorozumění i nepochopen povstalo.
19 article
Neboť viděl jsem na druhé straně u řeč níků, kteří o pravém stavu věcí byli zpravení velmi pěkné porozumění pro postup zdravého lidského rozumu a uznání, že poslancům nemo hou se vázat ruce nějakým imperativním man dátem.- Ale při první jsem si musil sáhnout n prsa a říci: »Pater peceavi«. To jsme, bo hužel, my zavinili, že jsme nevstu povali více ve styk se svými vo- liči a v tom okamžiku jsem cítil že zavinění naše jest v té příčině že jsme na schůzích voličů sve kroky a cesty obšírně nevyjasňo- vali a neodůvodňovali. A v té ch vil jsem si slíbil pracovat k to mu, b poselstvo české co nejvíce schůz voličských pořádalo. Bylo jasno že nedorozumění a bouře nynějš také vznikly jen z takové nedosta- tečné informace voličstva, a když jsem řeči důvěrníků slyšel, tu te- prve jsem pochopil — co se mně zdálo dříve nepochopitelným — že jen neporoz uměním věci a abych tak řekl také mnohými ne úplně jasně a otevřeně pronesenými výroky zmatek one nas tlal. Vidělť jsem, že všude tam, kde lidu ol vřeně a poclivé pravda se řekla, na sjezdě plné porozumění pro věc se jevilo. Méně dobrý dojem tudíž na mne činila nedostatečná informace a tu nemohl jsem nás úplně uznati viny prostými. Jedna však věc — zdá se mně — žes zplna osvědčila. Poslanci usnesli se, na sjezdu nemluvit aneb mluvit co nejméně a ponechati slovo důvěrníkům. A v tom lišil se zjezd velmi příznivě od schůze voličů.
20 article
Jak namnoze je monolog poslance; voličové co nejméně se plají a tím celá schůze nabývá rázu jednostrannosti. Na sjezdu důvěrníků mlu- vili zástupcové všech stavů a poslancové dobře sobě mohli učiniti dojem o smýšlení lidu, byo i sem tam zarážel nedostatek pravé informace. O tom jsem už promluvil. — Celkem můžeme býti s výsledkem sjezdu spokojení — účinek jeho bude dobrý doma i ve Vídni. Mám ale za to, že bychom neměli přestat na tom, pořádati sjezd jednou za několik let. To nestačí. — Vím, že to není možné pořádati každoročně sjezdy zemské. Přimlouval bych se prolo za to, abychom do naší organisace pojaly sjezdy krajské a výkonné výbory krajské, jež by byly členem mezi okresní orga nisací a zemskou. Tyto krajské sjezdy mohly by svolány býti buď každý rok neb každý druhý rok neb v krajích střídavě. Do nich po- voláni by byli důvěrnici z celého kraje, poslanci téhož kraje a mužové strany v kraji tom pů- sobicí, a na těchto sjezdech by nejen mohly příjiti k rozhovoru a usnášení všeobecné politické poměry, ale i poměry strany krajové i okresní, kteréžto sjezdy pořádány by byly kraj. výkonným V drobném prodejit ranní čí-lo o sobě . .. . . za zh odpolední Ve šllalkách na venkorši ranní čhsla. . . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inserát platí se hotové napřed Předplacení a inserty přijíná sdmini- strace v Marianské ulikci č. a Tam nackázají se též redakce Uiskárna a expedicn „Národnich Listu- Rakoplsy so novracsjí.
Vídeň
21 article
výborem. Tento, jsa na místě, lépe by věděl, kde se co nedostává, kde třeba pomoci, pořádal by schůze okresní, kde by to bylo nutné, a tím doplňoval celkovou organisaci zemskou. Byl by tím jaksi pomocným sborem zemského sboru důvěrnického. Tato organisace osvědčuje se také u jiných stran. Prolo pokusme se také my o ni a decentralisujme také my svoji organisaci.
22 article
Posl. dr. Kramář
Posl doktor Kramář
23 article
Sjezd důvěrníků má pro rozvoj politických věcí v Čechách především ten veliký význam, že představitelé strany svobodomyslné pevně jsou odhodlání zachovati jednotnou organisaci politickou národa českého a zameziti všecko drobení na frakce a frakcičky. To byla, smím-i tak říci, psychologická niť jednání. Přes to, že veliká většina sboru byla pro nejrozhodnější postup proti vládě, neslyšel nikdo ani jediného slova proti t. zv. vedení strany — naopak! — a na druhé straně hlavní zástupce opposice proti rozhodnutí klubu byl přijat shromážděním jinak, než dalo se podle nálady sjezdu oče- kávati. Při veškeré rozhodnosti politické je vážné veřejné míněni české, které repraesentováno bylo skoro 500 důvěrníky, jednomyslné proti každému porušení kázně a discipliny, ať děje se se strany umírněné nebo radikální. To je opravdu světlý a radostný dojemz sjezdu. Rovněž nelze podceňovati moudrou rozvahu sjezdu, který s největší rozhodností odmi určovati taktiku klubu poslaneckého. Všecky pokusy v tomto smyslu učiněně nenalezly nija- kého souhlasu. Klub poslanců může býti tedy se sjezdem v tom smyslu spokojen, že sjezd schválil jeho taktiku, ovšem tak, jak se o ní klub opravdu usnesl a ne jak byla mylně ve veřejnosti ličena se strany radikální. Klub nikdy se neusnesl. vzdáti se pro další projednávání rakousko-uher- ského vyrovnání jakéhokoli taktického prostředku. tedy i nejostřejšího, a jen nedorozuměním, úmy- slným nebo neúmyslným, mohlo povstati do- mnění, že klub obstrukce se navždy vzdal.
Čechy
24 article
K tomu nebylo příčiny a většině klubu ani ne- napadlo usnesení takové učiniti. Mluvil-li jsem na příklad já v Táboře o zlomené páteři, pak chtěl jsem tím přece jenom říci, že se po vol- bách obstrukce z eruptivního projevu nevůle rozhořčení stala taktickým prostředkem — v par- lamentě obvyklým — a že tudíž z taktických důvodů a ne z důvodu principiálního radika- lismu, musí býti posuzováno vypuštění prvního čtení vyrovnacích předloh z obstrukce a že tu- díž není potřeba k vůli tomu bouřiti veřejné mínění v Čechách a rozsévati nedůvěru proti českému poselstvu. Sjezd nikoho nesoudil a ne- odsuzoval a správně postavil se tudíž na stano- visko, že jedná se o otázku taktickou a ne zradu programu a národa, jak si to různí pá- nové přáli a představovali. Že vyzněl sjezd v rozhodnou, jednohlasnou manifestaci proti vládnímu systému a k pevné, neúsťupné politice, musí býti každému v. Če- chách uspokojením a přímo komická je snah listů německých a vládních, vyličovati věc jako vítězství politiky opportunistické a zachránění rakousko-uherského vyrovnání.
Tábor Čechy
25 article
Zvítězila ne politika opportunistická, nýbrž rozhodná a rozumná, a jak se při tom povede vládě i rakousko-uherskému vyrovnání, to ukáže budoucnost. Na sjezdu právem se žalovalo na to, že jsme příliš často mluvili napřed o tom. co chceme dělati. Mnohdy mělo to určité, takti- cké příčiny, kterým se u nás nemohlo rozuměti. poněvadž nemohli jsme je urbi et orbi objasňo- vati, abychom nezmařili jich účinek, ale často snad zbytečně jsme také ohlašovali svůj postup k vůli veřejnému mínění v Čechách, a jsme nyní opravdu rádi, že náš sbor důvěrníků tak nepo- krytě řekl, že toho nežádá a že nám v otázkách taktických ponechává úplně volnou ruku. Ne- budu tedy o budouenosti ničeho mluviti. Vedle dojmů radostných ovšem byly také dojmy méně příjemné. Štvaním, soustavně pro- vozovaným ze stran radikálních, nízkým tonem
Čechy
26 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. V Praze, 29. dubna. Onehdy dostal jsem se na cestě z Vídni do Prahy do coupé, v němž seděly již tři osoby. Cestující, z nichž jeden náramně se nadouval tím, že zastupuje největší klenotnickou firmuve Pforzheimu, kdežto druzí dva hádali se o to, kdo že větších zjednává si zásluh o lidstvo, zda ten jenž prodává margarin, či ten, který je oblažuje falšovaným vínem. Obrátili se konečně na mne, abych je rozsoudil, však byl jsem nucen, odmitnoutí v tomto případě úkol. Pari- sův, řekl jsem jim prostě, že lidybych já měl v rukou spravedlnost v tomto státě, dal bych je zavřít oba. Jezdím ostatně nejraději sám. Ne snad proto, že jsem misantropem, ale z té příčiny, že za jistých okolností mohou býti lidé člověku velmi nebezpečni. Mohu to dokázati z vlastní zkušenosti své, neboť třikráte již ocitl jsemse nepozornosti druhých v nebezpečí života. Jed- nou byl by mne zabil tlumok sousedův, jenž spadl mi na hlavu. Na štěstí ale naplněn byl kradeným peřim; takže na místě před soud boží byl jsem jako svědek citován k okresnímu soudu pro Staré i Nové město. Po druhé byl by mne jeden cestující málem otrávil salámem, jejž mi nabídl ke snídaní a po třetí chtěl mne probodnout jistý lajtnant proto, že jsem mu dovoliti nechtěl v coupě pro nekuřáky dýmat cigaretty. Však minulý pátek — měl jsem před zebou sjezd důvěrníkův — bylo mi úzko a ne- volno a proto odhodlal sem se vyhledati spo lečnost. Přiučil jsem se ledačemus a mnohé co mi bylo dosud nevysvětlitelno, zdálo se mi býti pojednou jasným.
Praha Vídeň Pforzheim Pari
27 article
Toť se vi, že zábava se pohybovala v mezíc pevně označených denními zprávami vídeňských listů. Hlavním předmětem hovoru byl arcibiskup Kohn. Všichni tři opouštěli právě Moravu. Před- stavme si tedy, co všechno důkladný commis- voyageur nesebere, když tak dlouho putuje tam od jednoho městečka do druhého a navštív tak aspoň deset besedních klepáren v týdnu. Jeden z nich dokazoval a uváděl tvrzen své s takovou určitostí, jakoby sám byl při tom spolupůsobil, že je totiž arcibiskup olomoucký jako bývalý žid dosud hlavním sloupem »Alliance israélite« a že nezamýšlí nic jiného, než jedná- ním svým katolickou církev zničit. Ví prý to z úst lidí velmi spolehlivých, od těch, kteři jej viděli nejednou vstupovati ve Vídni v Leopol- dově do domu, kde prý se konají schůze tuhoto světového spolku či vlastně jeho rakouského odboru. Ostatně prý je známo v Olomouei i v Kroměříži, že arcibiskup Kohn slaví židovské svátky, že jí macesy a ceremonář nejednou prý jej překvapil, když domnívaje se, že je nepo zorován, modlil se »ze řemínků«. Druhý měl za to, že je Kohn svobodným zednářem a že mu bylo to, co dělá, uloženo. Nebyl by ani prvním ani posledním frankmazonem ve vysokém kleru. Vždyť byli i papežové svo- bodnými zednáři, proč by nemohl býti »bratreme léž pan Kohn? Dává prý si na všechno malovat a na všechno vyšívat krokvici, výmluvný to doklad, že hlásí se k tém, jejichž hlavním cilem je křesťanství zlomit a vyhladit.
Kohn Morava Vídeň Leopol Kroměříž
28 article
»Mýlite se, pánové,« vmísil se do rozpravy třetí. »Tak se věci nemají. Znáte, pánové, hi- storii templářů? Řád založený ve středověku jako jiný za tím účelem, aby dobyl Jerusaléma a zemi zaslibenou vrátil světu křesťanskému Templáři však dostali se na scestí. P'řišedše ve styk s lidmi zlými, dali se svěsti a odřek nuvše se křesťanství stali se pohany, již nahra- dili boha zvláštní stvůrou, kterou nazvali »ba- fometem«, jejž vzývali, k němuž se modlilia jemuž prokazovali pocty, jaké přísluší jedině vládci nebes. Byvše pronásledováni, rozprehl se na všechny strany a do všech zeml. Také na Moravu se jich dostala část, jak tomu na- svědčuje známá Šeborova opera. A tam udržel se prý dosud. Naopak množi prý se a čím dál tím více maji tam adeptů. A Kohn je prý vele- knězem templářů na Moravě. Tím dá se vy- světliti všechno.« Trnul jsem a tázal se zejmena třetiho ze společnosti, do níž jsem se dostal, má-li všechno to z dobrého pramene? Zvedl dva prsty jako by ku přisaze a pravil: »Pane, pravím vám že bych na všechno to mohl umříti. Vždye přece vidíte, že nejsem mluvka. « A zastydě jsem se, že dal jsem pochybnosti vzklíčiti v duši své. Cestující s vínem a mluvka! Ctilel »bafometu« tedy. Tím ovšem dá se vysvětliti leccos. »A domniváte se, pane, že má dr. Theo dor Kohn dobrý rozum? Zdá se mi, jako by neměl v lebce všechno v pořádku.s »No, dobrá,« zašeptal jsem a při tom jsem si vzpomněl, co by mohl pro svůj národ učiniti muž s jedním millionem a dvěma sty tisíci kor
Šeborův Kohn Theo Jeruzalém Morava
29 article
namí přijmů, kdyby nebyl židem, nebo svobodným zednářem nebo templářem, nýbrž věrným synem svého národa? Co by učiniti mohl pro kulturn povznesení českého lidu na Moravě svými pe- nězi, svým postavením, svým leskem, svým vlivem? Jsem zvyklý dříve, než někoho odsoudím sám mu dělat advokáta a proto jsem hájil dlouho arcibiskupa Kohna. Sám sebe jsem utvrzoval v tom, že obvi ňuje se přes příliš, že se mu vytýkají hříchy jichž se nedopustil, že odsuzuje se, aniž by by slyšán. Dokazoval jsem sám sobě, že proto a proti sobě popudil nejdříve armádu svých úřad- níků, že po bohopustém hospodářství zesnulého kardinála Fürstenberga zavedl přísný pořádek. Je přece známo, jak téžko se to přechází z starého volného do nového přisného režimu. Potom jsem prováděl důkaz, že kněží bouří se proti němu z té přičiny, že dbá o to, aby vedli živet korrektní, že nemiluje svobody, v níž si duchovní na Moravě — nevím o tom z vlastní zkušenosti praničeho, pouze z doslechu, který možno že má svůj základ v pomluvě — libo- vali za kardinála, jenž byl Kohnovým před- chůdcem, však, žel, o jiném jsem se přesvědčil Také jsem svaloval z počátku vinu na spe- ciálně českou nectnost, jež tak ráda závidí jež nešťastna je, zmohutní-li kdo z nás, ať již mocí, či pozemským statkem. Je známo, že my demokraté čeští máme se nejraději, dokud máme kapsy prázdně. Běda tomu, komu z nás podaře se nějakým způsobem se zmoci. Podezříváme ho, pomlouváme a prohlašujeme za darebáka.
Kohn Fürstenberg Kohnův Morava
30 article
a tak dlouho do něho ryjeme, tak dlouho proti němu štveme, až ho vyštveme. Bez ohledu na to, domohl li se toho, co má, plli, šetrností, důmyslem či štěstím. Což je ostatně štěstí ně- jakou přihanou? Je snad méně čestným ten, kdo vyhrál hlavní los, než ten, kdo ho ne- vyhrál ? — Žel, že všechno tolo uvažování, všechny důvody, jež uváděl jsem, přemitaje o chování se dra. Kohna, na konec mi selhaly a že po náležitém nestranném resumě, uklidiv se se svým vyšetřeným maleriálem do síně poradní, nucen jsem byl prohlásiti, že dr. Theodor Kohn, arci- biskup olomúcký, přece je vinen. Boli mne to, ale co prokázáno, stačí, aby hořce zaplakal genius národa českého nad tím, co v zemi sesterské se děje. Ne, ne! Odvolávám to. Nechť do boudy s schová fňukající genius, neumí-li nic lepšího. Hádali se před volbou v Olomouci mezi sebou kavalíři v klerice a poněvadž se nemohli srovnati, vyšel z volby náhodou a na zlost obou se po- tírajících stran — Kohn, kněz rodu nizkého, syn chalupníka, z chudé chaty. A zajásali jsme, že takový byl ten »třeli«, klerý kořistiv z bádky jiných »dvou«, tak dobře pochodil. Nevedl ho ale po cestě jedině správné ná- roda genius, nýbrž, bůh ví, jaká se ho zmocnila obluda. Karikatura bloudícího světem ducha, jenz vtělil se v římské Caesary — tyrany! Máme ne- štěstI. Člověk z nás a člověk takovýl Věru, že tak brzo člověk občanského pů- vodu arcibiskupem v Olomouci se nestane. Oto se postarají ti, již zlostí soptili, když před lely ze zápasu vyšel — Kohn.
Kohn doktor Věra Ota Olomouc bůh vědět