2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 14. června 1900
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
přodplácí ne
v Praze v ztninistrn
za měsíe.
čtrrt let
n 4rojí čonán lo
n nk lnta
s ě .. . 9 K oo
n . Poštoní
na čtrrt lela.
drojí zkeii
ne
nrri ni
Praha
5
article
parlamentní komise klubu svobodomyslných lidových poslanců českých na radě říšské
6
article
Jeho Excellence pan ministerský předeeda
dr. 8l. Körber apostrofoval ve schůzi dne6.
června 1900 poslaneckou sněmovnu a mezi
jiným vzpomněl také osnov jazykových zákonů,
jež právě před měsícem podal. Učinil při této
příležitosti řadu výroků — obzvláště výroky, že
zásadným základům těchto osnov nebylo odpo-
rováno — z nichž vyplývá, že se Jeho Excel
lence velice a zajisté povážlivě klame o přijet
a posudku jeho osnov. To přimělo nás k ná-
sledujícímu kritickému objasnění zmíněných
osnov.
Ať se mluví kdekoli a jakkoli o sestaven
předpisů na úpravu jazykové otázky v Čechách
a na Moravě, nesmí se nikdy pustiti se zřetel
že této úpravě vymezeny jiso
pevné hranice zákony, jich ž nelz
v odpor bráti, a že tedy nelze v
vzduchoprázdné prostoře sestrojovati jakékol
libovolné nové konstrukce.
Především platí formální rovnoprávnost
rovnocennost obou jazyků, českého a něm
ckého, v království českém od roku 1627.
markrabství moravském od roku 1628; oba ja-
zyky jsou uznány řadou zákonů za řeči v zem
obvyklé, a, což je nad to, za řeči zemské,
§ 19. státního základního zákona o všeob
ných právech státních občanů, uznává tut
rovnoprávnost jazyků v zemi obvyklých v úřad
i v životě veřejném.
Körber
Čechy
Morava
7
article
Vyplývá-li již z této, »stálou mocí zákona
stanovené rovnoprávnosti obou jazyků jakožic
jazyků zemských stejná platnost a stejná přl
pustnost obou jazyků v celé zemi, sesilují
ještě více následující praktické zásady, ktere
od dávna na základě positivní zákonné normy
daly formálnímu principu rovnoprávnosti posi
tivní věcný obsah.
Je to zásada, že v celé zemi lze u úřad
písemná i ústní podání bezpodmínečně činiti
jedné, jakož i ve druhé řeči
že se se stranou (obviněným) v její řeč
jedná, že výpovědi strany, svědků atd. se bez
podminečně zapisují v řeči výpovědi,a
že vyřízení se vydává bezpodmínečně v ja
zyce podání.
A právě na těchto zásadách, uznaných
soudním řádem ze dne 1. května 1781, dekre-
tem nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 1803.
č. 1192, nejvyšším kabinetním listem ze dn
8. května 1818 a nařízeními potom vyšlými
schivala nejen Badenovo jazykové naříze
z r. 1897 a Gautschovo jazykové nařízen
z r. 1898, nýbrž ještě pronikavěji jazykové n
řízení Stremayrovo — po zrušení obo
posléze řečených nyní opět platné — z r. 1880.
a k těmto zásadám má také zplna zřetel § 19.
státních základních zákonů, týkající se rovno-
právnosti jazyků v zemi obvyklých.
Badenův
Gautschův
9
article
Co tedy nejprvé a obzvláště osnovy jazy
kového zákona pro království české se týče.
*) Nejvyšší rozhodnuti ze dne 23. března 1848
svědčící ministru svob. pánu Pillersdorflovi, praví
odstavci I.: »Ustanovení českého zemského řádu
II. o užívání českého jazyka jest tam, kde dosud ne
byla dokonale prováděna .... uvésti v úplnou po-
sobnost.e
Za několik dní po tom vydaný, mínistrem Pi
lersdorffem spolupodepsaný a ve sbírce provinciál-
ních zákonů č. 31.792 vyhlášený nejvyšší kabinetn
list ze dne 8. dubna 1848 výslovně stanoví, že má
jako zásada platiti úplné rovné postavení české řeč
s německou ve všech odvětvích státní správy a ve-
řejného života, a že na příště mají úřadníky jmen-
vány býti jen osoby znalé obou zemských jazyků
Na základě toho bylo s výslovným svolením c.k
ministerstva spravedlnosti ze dne 22. května 184
č. 721 min. spr. vydáno oběžným výnosem českého
appellačního soudu ze dne 30. května 1848 č. 953
následující, ve sbírce provinciálních zákonů v č. 119
vyblášené (a také do známé sbírky Kasererovy po-
jaté) nařízení: »Nástedkem nejvyššího rozkazu a dal-
šího ministeriálního svolení se nařizuje: jakož je
s jedné strany každému volno, všechna soudní po-
dání buď v německé nebo v české řeči podávati, tak
jsou se strany druhé všechny úřady povinny, proto-
koly o soudních aktech a ústních jednáních v oně
řečí zemské přijímati, stejně všechna vyřízení pí-
semních podání nebo soudních protokolů, jakož
všechny nálezy vydávati v té řeči, které je mocn
strana, jež písemné podání učinila, a pro ktero
usnesené výřízení nebo učiněný nález je určen, te
české straně po česku a německé po německu.
Pillersdorfl
Kasererův
10
article
Všechny dosavadní, tomuto nařízení odporující pře-
pisy a zvyklosti prohlašují se tímto na základě vy-
sokého zmocnění za zrušené.
Právoplatná zákonnost zmíněného kabinetního
listu ze dne 8. dubna 1848, na jehož základě tento
oběžný výnos vydán byl, jest, jak známo, rozhod-
nutím c. k. nejvyššího soudního dvora ze dne 13
prosince 1898 č. 14.934 jasně uznána. »Musí se p-
ukázati k tomu — praví se v tomto judikátě — že
nejvyšším kabinetním lístem ze dne 8. dubna 1848
u vyřízení petic občanů hlavního města Prahy bylo
vysloveno, že úplně stejné postavení řeči české s ně-
meckou ve všech odvětvích státní správy a veřej-
ného vyučování má platiti jako zásada .... Poně
vadž míněné nejvyšší ustanovení ve smy sl
tehdejšího státního práva jeví se býti
zákonem ažádným pozdějším zákonem
zrušeno nebylo... musí se trvati na tom, že
strany při všech soudech v korunní zemi české jsou
oprávněny uživati právě tak německé, jako feči
české . ..
Praha
11
article
NAR
NAR
tvrdí se v ní ovšem — jak z motivů lze vy.
rozuměti — že jest se přidržovati rovnopráv-
nosti obou zomských jazyků a to — opět dle
motivů — jazykové rovnoprávnosti dle principu
territoriálního, jinými slovy »jednojazyčné rov-
noprávnosti«. Touto t. zv. jednojazyčnou for-
mulí rovnoprávnosti obou zemských jazvků se
obecně rozumí to, že pro zevní úřadní styk
oba jazyky v celé zemi stejnoměrně jsou pří-
pustny, kdežto řeč vnitřní služby má se řídii
dle »všeobecně obvyklého jazyka« úřadního
okrosu.
Jest tody v následujícím prokázati, zdal
a kterak osnova, vycházejíc sama ze svéh
principu, t. zv. jednojazyčné rovnoprávnosti
rovné právo obou zemských jazyků v celé zemi
provádí čili nic.
A) Co se týče ustanovení o »úřadní řeči
v zevním služebním styku«, tu je .
1. na první pohled patrno, že zákonně
stanovenou povahu obou jazyků jako řečí zem-
ských a bezpodmínečnou přípustnost obou j
zyků u úřadů celého království pl opí r a j í.
Pouze strany, jež nejso u zastoupeny
advokátem nebo notářem, smějí píse m ná
podání u úřadů v jednojazvěných územích
podávati také druhým zemským jazykem a jen
v tomto případě je přípustno vyřízení takových
podání v jazyce podání. Tím je každému, kdo
zástupce má nebo míti musí, uživání vlastního
jazyka při jinojazyčných úřadech v zemi vskutku
z a pověděno. Ježto pak nové soudní zá-
kony hojnou měrou stanoví nutnost advokáta
(zvláště pro řízení při krajských soudech), stává
se řečeným ustanovením § 3 výlučnost jednoho
jazyka zemského z jinojazyčných úradů v zemi
tím pronikavější. Jako české straně a jejím
advokátům bude zabráněno u jednojazyčně ně-
meckých úřadů činiti česká podání, tak nemá
býti žádné německé straně a jejímu advokátovi
dovoleno, by činil německá podání u úradů
jednojazvěně českých.
Nara
12
article
Stejně ostře, ne-li ještě ostřeji, obmezuje
§ 4. připustnost jedné řeči zemské při úřadech
jiného jazykového území v řízení ústní m.
Jen osoby, které příslůšného úřadního jazyk
nejsou z nalé, smějí se jednání, jež musi
se veskrze vésti v řeči úřadní, účastniti svým
jazykem a to skrze úřadníka jazykově způso-
bilého. Tento úřadník má být prostředníkem
jeho prostřednictvím sezná rozhodující úřa
výpovědi, vyjádření a vše, co přednese dotyčná
osoba; jeho prostřednictvím dostanou se pro-
hlášení a výpovědi svědků a znalců úřadní řeči
neznalých do protokolu (který nutno věsti
v řeči úřadní) a pouze po uznání tohoto úřad-
níka mohou jinojazyčné výpovědi, »na jejichž
slovném znění« — opětně dle uznání tohoto
úřadníka — »záleží«, ve »zvláštním sepisu«,
který tvoří přílohu protokolu, býti »listinně za-
loženy«. A to platí dle § 4. v řízení civilním
a dle § 6. také v řízení trestním vůči jino
jazyčnému obviněnému.
Pouze strany, které za prvé úřadní řč
nejsou znalé a za druhé advokátem nebo no-
tářem nejsou zastoupeny, obdrží ve svém jazyku
vyhotovená rozhodnutí, usnesení nebo opatření,
jež se stala na základě jednání, kteréhos
řečené strany zúčastnily.
Tímto způsobem tedy popírá o s nov
zákonně stanovenou povahu českě
a německé řeči jako jazyků zem-
ských, a s ní nepodmíněnou pří-
pustnost obou řečí u úřadů celéh
království. Oba národové byli by
tímto způsobem u státních úřa d
země vydáni četným protivenstvím
a útiskům.
13
article
2. V tomto popírání spočívá nejen z jazy-
kově právního, nýbrž zrovna tak z procesuálníh
stanoviska závada. Bezprostřední ústn
řízení v civilních i trestních záležilostech jes
dle vyložených právě ustanovení §8 4., 5.,6
naprosto nemysli tel no.
3. Namítá-li se, že ustanoveními §§ 2. až
6. »rovné« právo přece se zachovává, poněvadz
tato ustanovení vzájemně (reciprokčně), t. j. pr
jazyk český a české území rovně jako pro jazyk
německý a německé území platí: proti tomu
jest především namitnouti, že — ať je tomu
jakkoli — jimi má býti ode dávna trvající
rovné právo dotčeno, a pak, že to, co je
nespravedlivo a protiprávno, reci-
procitou pouze ještě se nestáv
správným a spravedlivým; vždyť by
potom také ustanovení, že platiti má v českém
území německá, v německém řeč česká jako
jazyk úřadní, mohlo hájeno býti z titulu rovno-
právnosti. Než, nehledé k tomu, existovala by
také reciprocita osnovy jenom na papíře, poně
vadž tlak z ústředních míst volnost osnovy
(S§ 3., 4. 27. a j.), jakož i její ustanoven
o vnitřní služební řeči, pak donucovací ustano-
vení o německých státních zkouškách v Praze
a snaha, jazyk český pokud jen možno z úřado
v území německém odstraniti, německý všal
v území českém vydatně zakořeniti, přispějí nei-
o otázce jazykové.
Praha
15
article
vydatnější měrou k tomu, že by by! v če-
ském území německý jazyk v zev-
ním služebním styku nesměr ně
více připoustěn, favorisován
vnucován, vlee než by se jaz
český při úřadech území něme-
ckého nohl uplatniti
4. Hledě k jazykové způsobilosti úřadníků.
žádá se v § 27. jen znalost řeči úřadní, al
nikterak obou jazy ků zemských.
Zdánlivě reciproční rovné postavení úrad-
níků při českých a německých. úřadech vzhle
dem na jazykovou způsobilost neznamená v praxi
nic jiného, nežli že úřadníkům v t ak
zvaném německém j azy kovém
území netřeba se vykázati zna-
lostí jazvka českého, kdežto ú řad
níci v českých okresích dokona-
lou znalost jazyka německéh
o svojiti si musejí, ježto soudcovské
politické zkoosky, jakož i oslatní odborné zkoušky
pro jednotlivá odvětví správy dosud buď j en
německy neb o běma jazy ky skládati
se musejí, r protože dále setrvání na nejširším
objemu nětpocké řeči služební (88 18., 19., 22.
23., 28. a 29.) také v úřadech českých p řed-
pokládá znalost německého ja-
zyka u všech asi úřadníků. To může
miti za následek, že působnost j ino
jazyčných úřadníků extra sta
tum nastane vlastně jen při n
meckých úřadech pro české strany
nikoli však při českých úřadec
pro strany němeciké. Tím byl by
jen Čech, nikoli věak Němec olou-
pen o bezprostřední úslní s tyk
s úřadom, a jen Pro Čecha bylo
by prostředkování tohoto styku
překládajícím úřadníkem extra
statum.
Čo
Němec
Čecho
16
article
5. Jednotné úřady zemské, které dosu
byly ztělesněním nedílnosti země a jednotnosti
její správy, mají dle tendence zákona rozpad-
nouti se v jazyková oddělení, a již nyní dělí se
vrchní zemský soud dle § 25. nejen v samo-
statná oddělení s territoriálně vymezenou pů-
sobností pro příslušná jazyková území, nýbrž
zároveň s límto roztržením ve dvě, resp. ve tr
oddělení tvoří se dokonce vlastní osobní status
pro soudní úřadnictvo a sluhy jednotlivýeh
jazykových území. Tímto opatřením činí se
první začátky k povážlivému od-
dělení správy, ne-li dokonce k
rozluce ve zvláštní územi zem ě.
6. Nehledě ke všemu ostatnímu, dlužno od-
mítnouti několikerou neurčitost ustanoven
osnovy. Má-li jazyková norma přivo-
diti pořádek a klid v jazy kovém
sporu, což přece je vroucně touženým cílem
všech vlastenců, musí jasně a určitě
zníti a nikoli dokořán otevírat
dvéře libovůli, ať již prote ke
nebo útisku. Proč má býti zůstaveno úřadu.
»považuje-li potřebným«, vyhotoviti překlad jino-
jazyčného podání nebo ne? (8 3.) Kdy jest po-
kládati stranu za znalou úřadního jazyka, kdy
za »neznalou«? (88 4., 5. a 6.) Jaká postavení
má vlastně úřadník, resp. konceptní úřadník.
o němž mluví § 4.? Proč má tento úřadník dle
svého uznání jedině býti oprávněn, jinojazyčná
prohlášení dáti přijati do přílohy protokolu? Co
znamenají vlastně častá ustanovení, že »má zů-
stati při stávajíeích předpisech«? (§8 19., 23.
26.) Proč a kterak má býti možno (motivy § 26.)
že by při dvovjazyčných úřadech byli ustáno-
vováni také v Klníci, kteři oba zemské jazyky
n e ovládají?
Klník
17
article
B. Co se týče úřadního jazyka pro vnitřn
služební řeč a úřadní dopisování, jest podotknouti
1. Vlastní služební jazy k—v nej-
užším smyslu slova (styk úřadníků s úřadem.
styk úřadů mezi sebou v záležitostech, jež ne-
jsou úřadním jednáním [§ 19., 1.1) — v o s n ov
vůbec není upraven; § 19., 1. mluv
jen o úřadních jednáních, mezi něž sotva ná-
ležejí žádosti za povýšení, přeložení, dovolenou.
za výslužbu úřadníků, záležitosti vdovské a sirotči
záležitosti umísťovací, stavební a pod. Ale jedno
ustanovení, věcí osobních se týkající, výslovně
se děje a to na prospěch ja zyka ne-
meckého (§ 19. poslední odstavec a motivy
str. 24., týkající se jazyka kvalifikačních tabel
státních úřadniků). Z toho lze souditi a v prar
by se nejvydatnějším způsobem usuzovalo, z
zde rovné právo jazyka českéh
uznáno neni
2. V oboru vnitřní řeči úřadní je
jazyku německému jestě mnohem více místa
platnosti propůjčeno, nežli v Gautschově výnosu
a také v haličském jazykovém nařízení, z roku
1869 pocházejícím. Jako věci nové připojuje
v této příčině Körbrova osnova všechny vše-
obecně a způsobem, který se dá rozšířiti, uve-
dené věci na konci § 19., a to všecky seznamy.
výkazy a záznamy, jež vedou politické úřady
v záležitostech ozbrojené moci; zprávy, dobrá
zdání, jednací a statistické výkazy, určené pro
Gautschův
18
article
ústrední úřady; záležitosti státní policie a kval
Gkační tabely státních úřadníko.
Působí zvláštním dojmem, když vzhledem
k česky vedeným kvalifikačním tabelám se prav
(motivy str. 24), že by mohly v z ni k n o ut
potíže, »které se překladem ne-
dají úplně odstranlti«; ale v trest-
ním řízení, kde se jedná o svobodu
a život a kde jde o každou výpově
a každé slovo obviněného a svědku
tam těchto rozpaků a vrtochů ne
nalezámo.
Shrneme-lí příslušná ustanovení osnovy
o vnitřním služebním styku, poznáváme, že
v jednojazyčných českých okresích
se propůjčuje jazyku německému
nadpráví jediné úřadní a slu že bn
řeči a to:
a) jako jazyku seznamů, výkazů a záznamo.
které politické úřady vedou v záležitostech
ozbrojené moci (§ 19.),
b) jako jazyku zpráv, dobrých zdání.
jednacích a statistických výkazů, určených
k podání úřadu ústřednímu
c) jako jazyku pro všechny záležitosti
státní policie,
d) pro kvalifikační tabely státních úra
e) jako služebnímu a úřadnímu jazyku pr
všechny pokladny a úřady, jež s penězi za-
cházejí, a to při vedení pokladních denníků
pokladních výkazů a všech ostatních pokladníck
pomůcek, jichž ústřední orgány použivají k vy
konávání kontroly a k sestavování občasných
průkazů (§ 26);
1) jakožto úřadnímu a služebnímu jazyku
pro veškeré záležitosti, týkajíeí se dopravy
vozby, ve vnitřní službě a manipulaci v obor
poštovním a telegrafním (§ 26).
19
article
g) jakožto jazyku vnitřní služby erárních
průmyslových podniků, bezprostředně podříze
ných ústřední správě, jakož i pro vzájemn
styk příslušných orgánů a úřadů mezi sebou
(§ 26., odstavec 2.);
h) jakožto jazyk pro styk českých úřado
s úřady mimo zemi, také s úřady moravským
1) jakožto úřadnímu jazyku pro styk če-
ských úřadů s vojenskými úřady a četnictvem
k) jako služebnímu a úřadnímu jazyku
všech úřadů a míst, podřízených ministerstv
železnie (§ 28.)
1) dokud jazyková otázka školních úřadů
v Čechách zemským zákonom není upravena
jako vnitřnímu jazyku služebnímu a jazyku pro
styk školských úřadů
m) a konečně dalo by se, jak podotčeno.
pro jazyk německý odvoditi také to nad práví
že ho má výlučně býti používáno jako služeb-
ního jazyka pro všechny záležitosti, jež nejsou
»úřadním jednáním« (§ 19. odstavec 1.), tedy
ve styku úřadníků s úřadem, úřadů mezi sebou
v záležitostech povýšení, přeložení, dovolené
přechodu do výslužby, v záležitostech vdovských.
sirotčích atd.
Čechy
20
article
Tak výsledek praxe byl by ten
že by obě dvě jazyková územ
v království českém nejen for-
málně, nýbrž i materiálně co d
jazykového práva ostře byla ohra
ničena: územi německé s výlučn
skorem německými, české s úpln
téměr utraguistickými úřady. Tal
v zemi, v níž teprve obnovené zřízení zemské
z r. 1627 připustilo jazyk německý jako rovno-
právný jazyk zemský.
Körbrova osnova »jazykovou rovnopráv-
nost« dle »territoriálního principu«, jemuž přeje
to jest »jednojazyčnou rovnoprávnost«, ne pro-
vádí. Körbrova jazy ková osno v
však zahrnuje v sobě zřejmé po-
rušení zákonně zdůvodněného
základními zákony státními za-
ručeného rovného práva českého
jazyka v celé zemi, nepropůjčujíc mu
zásadně rovné platnosti a oprávněnosti jako ja-
zyku německému, obmezujíe přípustnost jednoho
a druhého jazyka v tom kterém území způsobem
nepříslušným, se zákonnou povahou obou řečí
jako jazyků zemských se nesrovnávajícím,
mimo to vylučujíc přípustnost české řeči u úřadů
jednoho území měrou daleko větší nežlise
děje s řečí německou v úřadním styku územ
druhého.
Körbrův
Tal
22
article
Morava.
Morava.
S touto zemí zacházi se dle zcela jinýc
zásad, nežli s královstvím českým. Pro Čechy
má platiti charakterisovaná právě, tak zvaná
»jednojazyčná rovnoprávnost«, a motivy ji hájíce
poukazují na to, že v království českém
»jsou souvislá území, jichž obyvatelstvo se
téměř výlučně hlásí k jednomu nebo druhému
z obou obcovacích jazyků«, a že zde »právé
rozdělení působí pojivě«. Toto rozdělení, to jest
utvoření jazykových územi, snaží se osnov
v drobném prodeji
anní čílo o sobě . . . ne zh
sdpoledni ..
ve slalách na veskovs
nt čklo
peledn
Insera t
plati se kotova sapřea
Pelptscení a laserty pnijenk saninl-
strace v Mlasianské ulicí č.a.
Ten vehásejí se. těk radst
tiskárna a szpadice „Národnich Lista-
Bekopiny se ssvraeei
Morava
Čechy
Mlasianský ulice
Národnich List
23
article
pro království české pořiditi na základě, který
vyznačuje takto (motivy str. 16): »za jedno-
jazyčné uznává se území tehdy, jestliže jino-
jazyčná menšina obyvatelstva nedosahuje dva-
ceti ze sta. Tato hranice byla volena proto,
poněvadž jazyková menšina, pětinu obyvatelstva
přesahující, vystupuje v sociálním styku, jakot
ve zjevech denního života už tak, že území
nemá již známky jednojazyčnosti.«
Vůči těmto výkladům budiž tedy nejprve
prostě konstatováno, že v markrabství mo-
ravském ze 77 soudních okresů je 57 (pra-
víme: padesát sedm) takových, jež čítají
méně než 20 procent německého obyvatelstva,
12, které méně než 20 procent českého oby-
vatelstva mají, a 8, v nichž jinonárodní oby-
vatelstvo obnáší více než 20 procent; je tedy
dle rozdělovacího základu, pro Čechy přijatého.
v markrabství moravském 57 okresů českých,
12 okresů německých a 8 okresů sml
šených.
Jsou tedy také na Moravě souvislá jedno-
jazyčná území, a vláda uznává tuto skutečnost,
prohlašujíe (motivy pro Moravu str. 7), že
»není nepřízniva tomu, by v jednotlivých
územích země, kde se po získaných zkuše-
nostech objeví toho potřeba, přísluéné obce si
toho přejí a komunikační a dopravní poměry to
umožňují, zřizovala v zájmu vývoje jedno-
jazyčného úřadního styku co možná jednojazyčné
úřadní okrsky pro okresní a krajské soudy,
jakož pro politické úřady okresní.« (Srovne
s tím §§ 18. a 11)
Nehledíe ke všemu tomu, jme se vláda
tvrditi, že ethnografické poměry na Moravě » se.
od poměrů v Čschách naprosto různí«, a na
tomto tvrzení buduje pro Moravu docela různou
soustavu jazykového práva, tak zvanou dvoj-
jazvčno u »rovnoprávnost«.
Srovne
Čechy
Morava
24
article
Toto tvrzení je zcela ne-
správné a odporuje skutečným
poměrům. To dokazují již uvedené číslic
a pohled na elhnografickou mapu Moravy, což
obojí nezakrývá také skutečnost, že německ
jazykové území na Moravě jest nepoměrně
menší, nežli české, neboť tři čtvrtiny obyvatelstva
země jsou české a ponze jedna čtvrtina ně-
mecká.
Že by Morava byla po výtce dvojjazyčnou,
je legenda, právě tak jako roztrušování, že tam
obě národnosti hydlí silně promíchány; mal
promíchání pochází od židovského obyvatelstva,
které jazykově je utrakvistické.
Ze všeho, co bylo řečeno, nechceme snad
dospěti k závéru, že by si bylo také pro Mo
ravu přáti tak zvané jednojazyčné »rovnopráv
nosti«; naopak bylo by usuzovati, že považu
je-li se tak zvaná dvojjazyčná rovnoprávnost n
Moravě za možnou a takovou, kterou lze při-
voditi, mělo by totéž platiti taktéž pro králov-
ství české. Chceme však z řečeného dospěti
jen ke konstatování nepopíratelné skutečnosti,
že není docela žádných věcných
důvodů, aby s Moravou jednáno
bylo jazykově-právně jinak, nežli
s Čechami, a že — děje-li se tak přece —
způsobují to jiné motivy. Tak je n
bíledni, že Němci a s nimi v láda vý-
lučně dle vlastní politicko- ná-
rodní vhodnosti vyznávají tu jed-
nojazyčnou, tu dvojjazyčnou fo
muli »rovnoprávnosti«, a jednu
jako druhou mimo tovkonkretním
případé přizpůsobují k výhra d-
nímu svému prospěchu.
Němec
Morava
Čechy
25
article
V Čechách má býti utvořeno co možná
uzavřené a uzamčené německé jazykové území
na hranicích, na Moravě však uznává se ně-
mecké jazykové území přílis malým a proto
hledá se formule, která má zajistiti německému
jazyku také ve velkém českém území panství
a převahu.
A tak tedy navrhuje vláda s Němci: v Če-
chách onu tak zvanou jednojazyčnost, jak byla.
právě charakterisována, na Moravě opět tak
zvanou dvojjazyčnost, jež v § 12.
odpírá českému jazyku rovn
právo ve vnitřním služební
styku úplně, z části doko nce
ve vnitřním úřadování v zále-
žitosteeh stran.
Ale i s navrhovanou tak zvanou »dvoj-
jazyěností« moravských úřadů je — jak již
naznačeno — národnostní ohraničení okresů,
stanovené v § 18. (z části také v § 11.) v při-
krém, neobjasněném odporu; dvojjazyčnost
a ohraničení jsou neslučitel ny.
Noméně lehce lze rozřešiti rozpor, pochodíci
z následující otázky: má-li již osnova pro Mo-
ravu za podklad jazykovou smíšenost, pro
se pro celé markrabství ned-
držují aspoň ty předpisy, jež
stanoví osnova česká pro územ
jazykově smišená
Krok za krokem lze pozorovati, že se
osnova jednostranně přidržuje
předpisů německých požadavků:
Němec
Čechy
Morava