ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3b194da0-66b5-11dc-b6d1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 20, person 13, work 1
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 14. června 1900
Praha
3 masthead
Číslo 162.
4 article
Na ranní a odpol. list přodplácí ne v Praze v ztninistrn za měsíe. čtrrt let n 4rojí čonán lo n nk lnta s ě .. . 9 K oo n . Poštoní na čtrrt lela. drojí zkeii ne nrri ni
Praha
5 article
parlamentní komise klubu svobodomyslných lidových poslanců českých na radě říšské
6 article
Jeho Excellence pan ministerský předeeda dr. 8l. Körber apostrofoval ve schůzi dne6. června 1900 poslaneckou sněmovnu a mezi jiným vzpomněl také osnov jazykových zákonů, jež právě před měsícem podal. Učinil při této příležitosti řadu výroků — obzvláště výroky, že zásadným základům těchto osnov nebylo odpo- rováno — z nichž vyplývá, že se Jeho Excel lence velice a zajisté povážlivě klame o přijet a posudku jeho osnov. To přimělo nás k ná- sledujícímu kritickému objasnění zmíněných osnov. Ať se mluví kdekoli a jakkoli o sestaven předpisů na úpravu jazykové otázky v Čechách a na Moravě, nesmí se nikdy pustiti se zřetel že této úpravě vymezeny jiso pevné hranice zákony, jich ž nelz v odpor bráti, a že tedy nelze v vzduchoprázdné prostoře sestrojovati jakékol libovolné nové konstrukce. Především platí formální rovnoprávnost rovnocennost obou jazyků, českého a něm ckého, v království českém od roku 1627. markrabství moravském od roku 1628; oba ja- zyky jsou uznány řadou zákonů za řeči v zem obvyklé, a, což je nad to, za řeči zemské, § 19. státního základního zákona o všeob ných právech státních občanů, uznává tut rovnoprávnost jazyků v zemi obvyklých v úřad i v životě veřejném.
Körber Čechy Morava
7 article
Vyplývá-li již z této, »stálou mocí zákona stanovené rovnoprávnosti obou jazyků jakožic jazyků zemských stejná platnost a stejná přl pustnost obou jazyků v celé zemi, sesilují ještě více následující praktické zásady, ktere od dávna na základě positivní zákonné normy daly formálnímu principu rovnoprávnosti posi tivní věcný obsah. Je to zásada, že v celé zemi lze u úřad písemná i ústní podání bezpodmínečně činiti jedné, jakož i ve druhé řeči že se se stranou (obviněným) v její řeč jedná, že výpovědi strany, svědků atd. se bez podminečně zapisují v řeči výpovědi,a že vyřízení se vydává bezpodmínečně v ja zyce podání. A právě na těchto zásadách, uznaných soudním řádem ze dne 1. května 1781, dekre- tem nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 1803. č. 1192, nejvyšším kabinetním listem ze dn 8. května 1818 a nařízeními potom vyšlými schivala nejen Badenovo jazykové naříze z r. 1897 a Gautschovo jazykové nařízen z r. 1898, nýbrž ještě pronikavěji jazykové n řízení Stremayrovo — po zrušení obo posléze řečených nyní opět platné — z r. 1880. a k těmto zásadám má také zplna zřetel § 19. státních základních zákonů, týkající se rovno- právnosti jazyků v zemi obvyklých.
Badenův Gautschův
9 article
Co tedy nejprvé a obzvláště osnovy jazy kového zákona pro království české se týče. *) Nejvyšší rozhodnuti ze dne 23. března 1848 svědčící ministru svob. pánu Pillersdorflovi, praví odstavci I.: »Ustanovení českého zemského řádu II. o užívání českého jazyka jest tam, kde dosud ne byla dokonale prováděna .... uvésti v úplnou po- sobnost.e Za několik dní po tom vydaný, mínistrem Pi lersdorffem spolupodepsaný a ve sbírce provinciál- ních zákonů č. 31.792 vyhlášený nejvyšší kabinetn list ze dne 8. dubna 1848 výslovně stanoví, že má jako zásada platiti úplné rovné postavení české řeč s německou ve všech odvětvích státní správy a ve- řejného života, a že na příště mají úřadníky jmen- vány býti jen osoby znalé obou zemských jazyků Na základě toho bylo s výslovným svolením c.k ministerstva spravedlnosti ze dne 22. května 184 č. 721 min. spr. vydáno oběžným výnosem českého appellačního soudu ze dne 30. května 1848 č. 953 následující, ve sbírce provinciálních zákonů v č. 119 vyblášené (a také do známé sbírky Kasererovy po- jaté) nařízení: »Nástedkem nejvyššího rozkazu a dal- šího ministeriálního svolení se nařizuje: jakož je s jedné strany každému volno, všechna soudní po- dání buď v německé nebo v české řeči podávati, tak jsou se strany druhé všechny úřady povinny, proto- koly o soudních aktech a ústních jednáních v oně řečí zemské přijímati, stejně všechna vyřízení pí- semních podání nebo soudních protokolů, jakož všechny nálezy vydávati v té řeči, které je mocn strana, jež písemné podání učinila, a pro ktero usnesené výřízení nebo učiněný nález je určen, te české straně po česku a německé po německu.
Pillersdorfl Kasererův
10 article
Všechny dosavadní, tomuto nařízení odporující pře- pisy a zvyklosti prohlašují se tímto na základě vy- sokého zmocnění za zrušené. Právoplatná zákonnost zmíněného kabinetního listu ze dne 8. dubna 1848, na jehož základě tento oběžný výnos vydán byl, jest, jak známo, rozhod- nutím c. k. nejvyššího soudního dvora ze dne 13 prosince 1898 č. 14.934 jasně uznána. »Musí se p- ukázati k tomu — praví se v tomto judikátě — že nejvyšším kabinetním lístem ze dne 8. dubna 1848 u vyřízení petic občanů hlavního města Prahy bylo vysloveno, že úplně stejné postavení řeči české s ně- meckou ve všech odvětvích státní správy a veřej- ného vyučování má platiti jako zásada .... Poně vadž míněné nejvyšší ustanovení ve smy sl tehdejšího státního práva jeví se býti zákonem ažádným pozdějším zákonem zrušeno nebylo... musí se trvati na tom, že strany při všech soudech v korunní zemi české jsou oprávněny uživati právě tak německé, jako feči české . ..
Praha
11 article NAR
NAR tvrdí se v ní ovšem — jak z motivů lze vy. rozuměti — že jest se přidržovati rovnopráv- nosti obou zomských jazyků a to — opět dle motivů — jazykové rovnoprávnosti dle principu territoriálního, jinými slovy »jednojazyčné rov- noprávnosti«. Touto t. zv. jednojazyčnou for- mulí rovnoprávnosti obou zemských jazvků se obecně rozumí to, že pro zevní úřadní styk oba jazyky v celé zemi stejnoměrně jsou pří- pustny, kdežto řeč vnitřní služby má se řídii dle »všeobecně obvyklého jazyka« úřadního okrosu. Jest tody v následujícím prokázati, zdal a kterak osnova, vycházejíc sama ze svéh principu, t. zv. jednojazyčné rovnoprávnosti rovné právo obou zemských jazyků v celé zemi provádí čili nic. A) Co se týče ustanovení o »úřadní řeči v zevním služebním styku«, tu je . 1. na první pohled patrno, že zákonně stanovenou povahu obou jazyků jako řečí zem- ských a bezpodmínečnou přípustnost obou j zyků u úřadů celého království pl opí r a j í. Pouze strany, jež nejso u zastoupeny advokátem nebo notářem, smějí píse m ná podání u úřadů v jednojazvěných územích podávati také druhým zemským jazykem a jen v tomto případě je přípustno vyřízení takových podání v jazyce podání. Tím je každému, kdo zástupce má nebo míti musí, uživání vlastního jazyka při jinojazyčných úřadech v zemi vskutku z a pověděno. Ježto pak nové soudní zá- kony hojnou měrou stanoví nutnost advokáta (zvláště pro řízení při krajských soudech), stává se řečeným ustanovením § 3 výlučnost jednoho jazyka zemského z jinojazyčných úradů v zemi tím pronikavější. Jako české straně a jejím advokátům bude zabráněno u jednojazyčně ně- meckých úřadů činiti česká podání, tak nemá býti žádné německé straně a jejímu advokátovi dovoleno, by činil německá podání u úradů jednojazvěně českých.
Nara
12 article
Stejně ostře, ne-li ještě ostřeji, obmezuje § 4. připustnost jedné řeči zemské při úřadech jiného jazykového území v řízení ústní m. Jen osoby, které příslůšného úřadního jazyk nejsou z nalé, smějí se jednání, jež musi se veskrze vésti v řeči úřadní, účastniti svým jazykem a to skrze úřadníka jazykově způso- bilého. Tento úřadník má být prostředníkem jeho prostřednictvím sezná rozhodující úřa výpovědi, vyjádření a vše, co přednese dotyčná osoba; jeho prostřednictvím dostanou se pro- hlášení a výpovědi svědků a znalců úřadní řeči neznalých do protokolu (který nutno věsti v řeči úřadní) a pouze po uznání tohoto úřad- níka mohou jinojazyčné výpovědi, »na jejichž slovném znění« — opětně dle uznání tohoto úřadníka — »záleží«, ve »zvláštním sepisu«, který tvoří přílohu protokolu, býti »listinně za- loženy«. A to platí dle § 4. v řízení civilním a dle § 6. také v řízení trestním vůči jino jazyčnému obviněnému. Pouze strany, které za prvé úřadní řč nejsou znalé a za druhé advokátem nebo no- tářem nejsou zastoupeny, obdrží ve svém jazyku vyhotovená rozhodnutí, usnesení nebo opatření, jež se stala na základě jednání, kteréhos řečené strany zúčastnily. Tímto způsobem tedy popírá o s nov zákonně stanovenou povahu českě a německé řeči jako jazyků zem- ských, a s ní nepodmíněnou pří- pustnost obou řečí u úřadů celéh království. Oba národové byli by tímto způsobem u státních úřa d země vydáni četným protivenstvím a útiskům.
13 article
2. V tomto popírání spočívá nejen z jazy- kově právního, nýbrž zrovna tak z procesuálníh stanoviska závada. Bezprostřední ústn řízení v civilních i trestních záležilostech jes dle vyložených právě ustanovení §8 4., 5.,6 naprosto nemysli tel no. 3. Namítá-li se, že ustanoveními §§ 2. až 6. »rovné« právo přece se zachovává, poněvadz tato ustanovení vzájemně (reciprokčně), t. j. pr jazyk český a české území rovně jako pro jazyk německý a německé území platí: proti tomu jest především namitnouti, že — ať je tomu jakkoli — jimi má býti ode dávna trvající rovné právo dotčeno, a pak, že to, co je nespravedlivo a protiprávno, reci- procitou pouze ještě se nestáv správným a spravedlivým; vždyť by potom také ustanovení, že platiti má v českém území německá, v německém řeč česká jako jazyk úřadní, mohlo hájeno býti z titulu rovno- právnosti. Než, nehledé k tomu, existovala by také reciprocita osnovy jenom na papíře, poně vadž tlak z ústředních míst volnost osnovy (S§ 3., 4. 27. a j.), jakož i její ustanoven o vnitřní služební řeči, pak donucovací ustano- vení o německých státních zkouškách v Praze a snaha, jazyk český pokud jen možno z úřado v území německém odstraniti, německý všal v území českém vydatně zakořeniti, přispějí nei- o otázce jazykové.
Praha
14 title
Pamětní spis
15 article
vydatnější měrou k tomu, že by by! v če- ském území německý jazyk v zev- ním služebním styku nesměr ně více připoustěn, favorisován vnucován, vlee než by se jaz český při úřadech území něme- ckého nohl uplatniti 4. Hledě k jazykové způsobilosti úřadníků. žádá se v § 27. jen znalost řeči úřadní, al nikterak obou jazy ků zemských. Zdánlivě reciproční rovné postavení úrad- níků při českých a německých. úřadech vzhle dem na jazykovou způsobilost neznamená v praxi nic jiného, nežli že úřadníkům v t ak zvaném německém j azy kovém území netřeba se vykázati zna- lostí jazvka českého, kdežto ú řad níci v českých okresích dokona- lou znalost jazyka německéh o svojiti si musejí, ježto soudcovské politické zkoosky, jakož i oslatní odborné zkoušky pro jednotlivá odvětví správy dosud buď j en německy neb o běma jazy ky skládati se musejí, r protože dále setrvání na nejširším objemu nětpocké řeči služební (88 18., 19., 22. 23., 28. a 29.) také v úřadech českých p řed- pokládá znalost německého ja- zyka u všech asi úřadníků. To může miti za následek, že působnost j ino jazyčných úřadníků extra sta tum nastane vlastně jen při n meckých úřadech pro české strany nikoli však při českých úřadec pro strany němeciké. Tím byl by jen Čech, nikoli věak Němec olou- pen o bezprostřední úslní s tyk s úřadom, a jen Pro Čecha bylo by prostředkování tohoto styku překládajícím úřadníkem extra statum.
Čo Němec Čecho
16 article
5. Jednotné úřady zemské, které dosu byly ztělesněním nedílnosti země a jednotnosti její správy, mají dle tendence zákona rozpad- nouti se v jazyková oddělení, a již nyní dělí se vrchní zemský soud dle § 25. nejen v samo- statná oddělení s territoriálně vymezenou pů- sobností pro příslušná jazyková území, nýbrž zároveň s límto roztržením ve dvě, resp. ve tr oddělení tvoří se dokonce vlastní osobní status pro soudní úřadnictvo a sluhy jednotlivýeh jazykových území. Tímto opatřením činí se první začátky k povážlivému od- dělení správy, ne-li dokonce k rozluce ve zvláštní územi zem ě. 6. Nehledě ke všemu ostatnímu, dlužno od- mítnouti několikerou neurčitost ustanoven osnovy. Má-li jazyková norma přivo- diti pořádek a klid v jazy kovém sporu, což přece je vroucně touženým cílem všech vlastenců, musí jasně a určitě zníti a nikoli dokořán otevírat dvéře libovůli, ať již prote ke nebo útisku. Proč má býti zůstaveno úřadu. »považuje-li potřebným«, vyhotoviti překlad jino- jazyčného podání nebo ne? (8 3.) Kdy jest po- kládati stranu za znalou úřadního jazyka, kdy za »neznalou«? (88 4., 5. a 6.) Jaká postavení má vlastně úřadník, resp. konceptní úřadník. o němž mluví § 4.? Proč má tento úřadník dle svého uznání jedině býti oprávněn, jinojazyčná prohlášení dáti přijati do přílohy protokolu? Co znamenají vlastně častá ustanovení, že »má zů- stati při stávajíeích předpisech«? (§8 19., 23. 26.) Proč a kterak má býti možno (motivy § 26.) že by při dvovjazyčných úřadech byli ustáno- vováni také v Klníci, kteři oba zemské jazyky n e ovládají?
Klník
17 article
B. Co se týče úřadního jazyka pro vnitřn služební řeč a úřadní dopisování, jest podotknouti 1. Vlastní služební jazy k—v nej- užším smyslu slova (styk úřadníků s úřadem. styk úřadů mezi sebou v záležitostech, jež ne- jsou úřadním jednáním [§ 19., 1.1) — v o s n ov vůbec není upraven; § 19., 1. mluv jen o úřadních jednáních, mezi něž sotva ná- ležejí žádosti za povýšení, přeložení, dovolenou. za výslužbu úřadníků, záležitosti vdovské a sirotči záležitosti umísťovací, stavební a pod. Ale jedno ustanovení, věcí osobních se týkající, výslovně se děje a to na prospěch ja zyka ne- meckého (§ 19. poslední odstavec a motivy str. 24., týkající se jazyka kvalifikačních tabel státních úřadniků). Z toho lze souditi a v prar by se nejvydatnějším způsobem usuzovalo, z zde rovné právo jazyka českéh uznáno neni 2. V oboru vnitřní řeči úřadní je jazyku německému jestě mnohem více místa platnosti propůjčeno, nežli v Gautschově výnosu a také v haličském jazykovém nařízení, z roku 1869 pocházejícím. Jako věci nové připojuje v této příčině Körbrova osnova všechny vše- obecně a způsobem, který se dá rozšířiti, uve- dené věci na konci § 19., a to všecky seznamy. výkazy a záznamy, jež vedou politické úřady v záležitostech ozbrojené moci; zprávy, dobrá zdání, jednací a statistické výkazy, určené pro
Gautschův
18 article
ústrední úřady; záležitosti státní policie a kval Gkační tabely státních úřadníko. Působí zvláštním dojmem, když vzhledem k česky vedeným kvalifikačním tabelám se prav (motivy str. 24), že by mohly v z ni k n o ut potíže, »které se překladem ne- dají úplně odstranlti«; ale v trest- ním řízení, kde se jedná o svobodu a život a kde jde o každou výpově a každé slovo obviněného a svědku tam těchto rozpaků a vrtochů ne nalezámo. Shrneme-lí příslušná ustanovení osnovy o vnitřním služebním styku, poznáváme, že v jednojazyčných českých okresích se propůjčuje jazyku německému nadpráví jediné úřadní a slu že bn řeči a to: a) jako jazyku seznamů, výkazů a záznamo. které politické úřady vedou v záležitostech ozbrojené moci (§ 19.), b) jako jazyku zpráv, dobrých zdání. jednacích a statistických výkazů, určených k podání úřadu ústřednímu c) jako jazyku pro všechny záležitosti státní policie, d) pro kvalifikační tabely státních úra e) jako služebnímu a úřadnímu jazyku pr všechny pokladny a úřady, jež s penězi za- cházejí, a to při vedení pokladních denníků pokladních výkazů a všech ostatních pokladníck pomůcek, jichž ústřední orgány použivají k vy konávání kontroly a k sestavování občasných průkazů (§ 26); 1) jakožto úřadnímu a služebnímu jazyku pro veškeré záležitosti, týkajíeí se dopravy vozby, ve vnitřní službě a manipulaci v obor poštovním a telegrafním (§ 26).
19 article
g) jakožto jazyku vnitřní služby erárních průmyslových podniků, bezprostředně podříze ných ústřední správě, jakož i pro vzájemn styk příslušných orgánů a úřadů mezi sebou (§ 26., odstavec 2.); h) jakožto jazyk pro styk českých úřado s úřady mimo zemi, také s úřady moravským 1) jakožto úřadnímu jazyku pro styk če- ských úřadů s vojenskými úřady a četnictvem k) jako služebnímu a úřadnímu jazyku všech úřadů a míst, podřízených ministerstv železnie (§ 28.) 1) dokud jazyková otázka školních úřadů v Čechách zemským zákonom není upravena jako vnitřnímu jazyku služebnímu a jazyku pro styk školských úřadů m) a konečně dalo by se, jak podotčeno. pro jazyk německý odvoditi také to nad práví že ho má výlučně býti používáno jako služeb- ního jazyka pro všechny záležitosti, jež nejsou »úřadním jednáním« (§ 19. odstavec 1.), tedy ve styku úřadníků s úřadem, úřadů mezi sebou v záležitostech povýšení, přeložení, dovolené přechodu do výslužby, v záležitostech vdovských. sirotčích atd.
Čechy
20 article
Tak výsledek praxe byl by ten že by obě dvě jazyková územ v království českém nejen for- málně, nýbrž i materiálně co d jazykového práva ostře byla ohra ničena: územi německé s výlučn skorem německými, české s úpln téměr utraguistickými úřady. Tal v zemi, v níž teprve obnovené zřízení zemské z r. 1627 připustilo jazyk německý jako rovno- právný jazyk zemský. Körbrova osnova »jazykovou rovnopráv- nost« dle »territoriálního principu«, jemuž přeje to jest »jednojazyčnou rovnoprávnost«, ne pro- vádí. Körbrova jazy ková osno v však zahrnuje v sobě zřejmé po- rušení zákonně zdůvodněného základními zákony státními za- ručeného rovného práva českého jazyka v celé zemi, nepropůjčujíc mu zásadně rovné platnosti a oprávněnosti jako ja- zyku německému, obmezujíe přípustnost jednoho a druhého jazyka v tom kterém území způsobem nepříslušným, se zákonnou povahou obou řečí jako jazyků zemských se nesrovnávajícím, mimo to vylučujíc přípustnost české řeči u úřadů jednoho území měrou daleko větší nežlise děje s řečí německou v úřadním styku územ druhého.
Körbrův Tal
22 article Morava.
Morava. S touto zemí zacházi se dle zcela jinýc zásad, nežli s královstvím českým. Pro Čechy má platiti charakterisovaná právě, tak zvaná »jednojazyčná rovnoprávnost«, a motivy ji hájíce poukazují na to, že v království českém »jsou souvislá území, jichž obyvatelstvo se téměř výlučně hlásí k jednomu nebo druhému z obou obcovacích jazyků«, a že zde »právé rozdělení působí pojivě«. Toto rozdělení, to jest utvoření jazykových územi, snaží se osnov v drobném prodeji anní čílo o sobě . . . ne zh sdpoledni .. ve slalách na veskovs nt čklo peledn Insera t plati se kotova sapřea Pelptscení a laserty pnijenk saninl- strace v Mlasianské ulicí č.a. Ten vehásejí se. těk radst tiskárna a szpadice „Národnich Lista- Bekopiny se ssvraeei
Morava Čechy Mlasianský ulice Národnich List
23 article
pro království české pořiditi na základě, který vyznačuje takto (motivy str. 16): »za jedno- jazyčné uznává se území tehdy, jestliže jino- jazyčná menšina obyvatelstva nedosahuje dva- ceti ze sta. Tato hranice byla volena proto, poněvadž jazyková menšina, pětinu obyvatelstva přesahující, vystupuje v sociálním styku, jakot ve zjevech denního života už tak, že území nemá již známky jednojazyčnosti.« Vůči těmto výkladům budiž tedy nejprve prostě konstatováno, že v markrabství mo- ravském ze 77 soudních okresů je 57 (pra- víme: padesát sedm) takových, jež čítají méně než 20 procent německého obyvatelstva, 12, které méně než 20 procent českého oby- vatelstva mají, a 8, v nichž jinonárodní oby- vatelstvo obnáší více než 20 procent; je tedy dle rozdělovacího základu, pro Čechy přijatého. v markrabství moravském 57 okresů českých, 12 okresů německých a 8 okresů sml šených. Jsou tedy také na Moravě souvislá jedno- jazyčná území, a vláda uznává tuto skutečnost, prohlašujíe (motivy pro Moravu str. 7), že »není nepřízniva tomu, by v jednotlivých územích země, kde se po získaných zkuše- nostech objeví toho potřeba, přísluéné obce si toho přejí a komunikační a dopravní poměry to umožňují, zřizovala v zájmu vývoje jedno- jazyčného úřadního styku co možná jednojazyčné úřadní okrsky pro okresní a krajské soudy, jakož pro politické úřady okresní.« (Srovne s tím §§ 18. a 11) Nehledíe ke všemu tomu, jme se vláda tvrditi, že ethnografické poměry na Moravě » se. od poměrů v Čschách naprosto různí«, a na tomto tvrzení buduje pro Moravu docela různou soustavu jazykového práva, tak zvanou dvoj- jazvčno u »rovnoprávnost«.
Srovne Čechy Morava
24 article
Toto tvrzení je zcela ne- správné a odporuje skutečným poměrům. To dokazují již uvedené číslic a pohled na elhnografickou mapu Moravy, což obojí nezakrývá také skutečnost, že německ jazykové území na Moravě jest nepoměrně menší, nežli české, neboť tři čtvrtiny obyvatelstva země jsou české a ponze jedna čtvrtina ně- mecká. Že by Morava byla po výtce dvojjazyčnou, je legenda, právě tak jako roztrušování, že tam obě národnosti hydlí silně promíchány; mal promíchání pochází od židovského obyvatelstva, které jazykově je utrakvistické. Ze všeho, co bylo řečeno, nechceme snad dospěti k závéru, že by si bylo také pro Mo ravu přáti tak zvané jednojazyčné »rovnopráv nosti«; naopak bylo by usuzovati, že považu je-li se tak zvaná dvojjazyčná rovnoprávnost n Moravě za možnou a takovou, kterou lze při- voditi, mělo by totéž platiti taktéž pro králov- ství české. Chceme však z řečeného dospěti jen ke konstatování nepopíratelné skutečnosti, že není docela žádných věcných důvodů, aby s Moravou jednáno bylo jazykově-právně jinak, nežli s Čechami, a že — děje-li se tak přece — způsobují to jiné motivy. Tak je n bíledni, že Němci a s nimi v láda vý- lučně dle vlastní politicko- ná- rodní vhodnosti vyznávají tu jed- nojazyčnou, tu dvojjazyčnou fo muli »rovnoprávnosti«, a jednu jako druhou mimo tovkonkretním případé přizpůsobují k výhra d- nímu svému prospěchu.
Němec Morava Čechy
25 article
V Čechách má býti utvořeno co možná uzavřené a uzamčené německé jazykové území na hranicích, na Moravě však uznává se ně- mecké jazykové území přílis malým a proto hledá se formule, která má zajistiti německému jazyku také ve velkém českém území panství a převahu. A tak tedy navrhuje vláda s Němci: v Če- chách onu tak zvanou jednojazyčnost, jak byla. právě charakterisována, na Moravě opět tak zvanou dvojjazyčnost, jež v § 12. odpírá českému jazyku rovn právo ve vnitřním služební styku úplně, z části doko nce ve vnitřním úřadování v zále- žitosteeh stran. Ale i s navrhovanou tak zvanou »dvoj- jazyěností« moravských úřadů je — jak již naznačeno — národnostní ohraničení okresů, stanovené v § 18. (z části také v § 11.) v při- krém, neobjasněném odporu; dvojjazyčnost a ohraničení jsou neslučitel ny. Noméně lehce lze rozřešiti rozpor, pochodíci z následující otázky: má-li již osnova pro Mo- ravu za podklad jazykovou smíšenost, pro se pro celé markrabství ned- držují aspoň ty předpisy, jež stanoví osnova česká pro územ jazykově smišená Krok za krokem lze pozorovati, že se osnova jednostranně přidržuje předpisů německých požadavků:
Němec Čechy Morava